Červenec

Když s námi druzí mluví hrubě nebo se k nám chovají nelaskavě, může nás to hodně trápit. Zvlášť když to dělá někdo z rodiny nebo blízkých přátel. Pokud zažíváme takové těžké chvíle, můžeme se hodně naučit z příkladu Hany, které se posmívala druhá manželka jejího manžela. (1. Sam. 1:12) Stejně jako Hana můžeme s Jehovou dlouze mluvit o tom, co nás trápí a z čeho máme strach. Naše modlitby nemusí být poetické ani dokonale řečené. Možná nedokážeme zadržet slova plná hořkosti a začneme i vzlykat. Přesto naše modlitby Jehovu nikdy neobtěžují. Je ale důležité, abychom pamatovali na radu ve Filipanům 4:6, 7. Apoštol Pavel výslovně říká, že bychom v modlitbě měli Jehovovi děkovat. Máme spoustu důvodů, za co mu být vděční – za život, za všechny krásné věci, které stvořil, za jeho věrnou lásku a úžasnou naději do budoucnosti. w20.02 9:3, 6

Řeč je dar od Jehovy. (2. Mojž. 4:10, 11; Zjev. 4:11) Do Bible nám nechal zapsat, jak tento dar správně využívat. Vždycky bychom měli být připravení mluvit o Jehovovi a o Božím království. (Mat. 24:14; Řím. 10:14) Dělal to tak i Ježíš. Říct lidem pravdu o Jehovovi byl jeden z hlavních důvodů, proč přišel na zem. (Jan 18:37) Hodně ale také záleží na tom, jak s druhými mluvíme. Proto bychom s nimi měli o Jehovovi mluvit „s mírností a hlubokou úctou“ a vždycky brát ohled na jejich pocity a názory. (1. Petra 3:15) Díky tomu jim nejen řekneme potřebné informace, ale můžeme zapůsobit na jejich srdce. Pokud si starší všimnou, že některý bratr nebo sestra dělá nějakou chybu, neměli by se zdráhat ho na to upozornit. Samozřejmě zvolí takovou chvíli, aby se zbytečně necítil trapně. w20.03 12:2–4

O co se můžeme modlit? Můžeme Jehovu prosit, aby nám dal „více víry“. (Luk. 17:5; Jan 14:1) Víru budeme potřebovat, protože každého, kdo následuje Ježíše, Satan vyzkouší. (Luk. 22:31) Jak nám víra pomůže? Když jsme pro vyřešení problému udělali všechno, co je v rozumné míře možné, víra nám pomůže nechat věci v Jehovových rukou. Důvěřujeme tomu, že Jehova dokáže vést záležitosti lépe, než bychom to kdy dokázali my, a tak jsou naše mysl a srdce klidné. (1. Petra 5:6, 7) Modlitba nám pomáhá zůstat klidní, ať už se setkáme s jakoukoli zkouškou. Uveďme si příklad Roberta, kterému je něco přes 80 a slouží jako sborový starší. Říká: „Rada ve Filipanům 4:6 a 7 mi pomohla zvládnout v životě mnoho zkoušek. Musel jsem řešit finanční problémy. A nějakou dobu jsem nemohl sloužit jako starší.“ Díky čemu Robert neztrácí vnitřní klid? „Jakmile si s něčím začnu dělat starosti, hned se pomodlím,“ říká. „Přesvědčil jsem se, že čím častěji a úpěnlivěji se modlím, tím větší klid cítím.“ w19.04 15:5–7

Sexuální zneužití dítěte je hřích proti Bohu. Když člověk hřeší proti jinému člověku, hřeší také proti Jehovovi. Uvažujme o jednom příkladu ze zákona, který dal Bůh Izraelitům. V Zákoně bylo uvedeno, že ten, kdo okradl nebo ošidil svého bližního, se zachoval nevěrně vůči Jehovovi. (3. Mojž. 6:2–4) Je tedy jasné, že když jednotlivec, který je součástí sboru, sexuálně zneužívá dítě – čímž ho okrádá o pocit bezpečí – chová se nevěrně vůči Bohu. Pachatel dělá Jehovovu jménu obrovskou ostudu. Z toho důvodu musí být sexuální zneužívání dítěte odsouzeno jako to, čím skutečně je – jako vážný hřích proti Bohu. Různé články ve Strážné věži a v Probuďte se! pojednávaly o tom, co oběti takového zneužívání můžou dělat, aby zmírnily svoji citovou bolest. Psalo se v nich také o tom, jak obětem zneužívání pomáhat a jak je povzbuzovat a co pro bezpečí svých dětí můžou dělat rodiče. Starší jsou na základě Bible podrobně školeni, jak v případech sexuálního zneužití dítěte postupovat. Pokyny, které se toho týkají, organizace stále aktualizuje. w19.05 19:8, 9

Boží Slovo je jako ostrý meč, který může Satanovy lži rozetnout, tedy odhalit. (Ef. 6:17) Odhaluje například lež, že mrtví můžou komunikovat s živými. (Žalm 146:4) Také nám připomíná, že jenom Jehova může spolehlivě předpovídat budoucnost. (Iz. 45:21; 46:10) Když si Bibli budeme pravidelně číst a do hloubky o ní přemýšlet, budeme vyzbrojení, abychom lži, které zlí duchové propagují, odmítali a nenáviděli. Odmítej proto dělat cokoli, co je se spiritismem spojené. Jsme praví křesťané, a tak se nezabýváme žádným druhem spiritismu. Například nechodíme ke spiritistickému médiu ani se nesnažíme nějakým jiným způsobem komunikovat s mrtvými. Odmítáme se podílet na pohřebních zvycích, které se zakládají na nauce, že mrtví jsou někde naživu. A nesnažíme se prostřednictvím astrologie nebo věštění zjistit budoucnost. Víme, že to všechno je velmi nebezpečné a že bychom se tím mohli dostat do přímého kontaktu se Satanem a démony. w19.04 17:8, 9

Lidé, kteří přijímají moudrost tohoto světa za vlastní, se biblickým morálním měřítkům vysmívají, když tvrdí, že dodržovat je není reálné. Můžou se ptát, proč by nás Bůh stvořil se sexuálními touhami a pak nám řekl, abychom podle nich nejednali. Tato otázka vychází z chybného názoru, že člověk musí uspokojit každou touhu, kterou cítí. Bible ale říká něco jiného. Učí nás, že se můžeme rozhodnout mít nesprávné touhy pod kontrolou, a tím nás jako lidi pozvedá. (Kol. 3:5) Od Jehovy navíc máme dar, kterým je manželství – uspořádání, v rámci kterého můžeme správné sexuální touhy uspokojovat. (1. Kor. 7:8, 9) Na rozdíl od moudrosti tohoto světa Bible propaguje správný názor na sex. Uznává, že sex může být zdrojem potěšení. (Přísl. 5:18, 19) Nicméně říká, že každý by měl vědět, „jak se ujmout vlády nad svou vlastní nádobou v posvěcení a cti, ne v chtivých pohlavních choutkách“. (1. Tes. 4:4, 5) w19.05 21:7–9

Bůh národům nedovolí, aby zničily jeho lid, který hrdě nosí jeho jméno. Jehovovi služebníci poslechli jeho příkaz, aby z Velkého Babylonu uprchli. (Sk. 15:16, 17; Zjev. 18:4) A ze všech sil v tom pomáhají dalším lidem. Jehovovy služebníky proto nepostihne trest, který čeká Velký Babylon. I tak ale bude jejich víra prověřena. (Ezek. 38:2, 8) Až budou zničena všechna falešná náboženství, Boží lid bude tak nápadný jako jediný strom, který odolal prudké bouři. Satan bude samozřejmě zuřit. Pomocí démonské propagandy – „nečistých inspirovaných výroků“ – přiměje koalici národů, aby zaútočila na Jehovovy služebníky. (Zjev. 16:13, 14) Tato koalice je označena jako „Gog ze země Magog“. Až národy zahájí svůj útok, ocitnou se na symbolickém místě zvaném Armagedon. (Zjev. 16:16) w19.09 36:12, 13

V době starověkého Izraele Satan používal falešné náboženství, aby propagoval nemravnost. Dnes dělá to samé. Církve nemravnost tolerují, a dokonce propagují. Následkem toho se mnozí z těch, kdo tvrdí, že slouží Bohu, přestávají řídit jeho jasnými mravními měřítky. Výsledek popsal apoštol Pavel ve svém dopise Římanům. (Řím. 1:28–31) Mezi „to, co se nehodí“ zařadil všechny druhy sexuální nemravnosti včetně homosexuality. (Řím. 1:24–27, 32; Zjev. 2:20) Je proto velmi důležité, abychom se drželi toho, co učí Bible. Lidská filozofie ignoruje Jehovova měřítka, a dokonce se staví proti nim. Nerozvíjí v lidech vlastnosti, které jsou ovocem Božího svatého ducha, ale motivuje je ke skutkům těla. (Gal. 5:19–23) Vzbuzuje v nich pýchu a aroganci a výsledkem je to, že začnou „milovat sami sebe“. (2. Tim. 3:2–4) Tyto vlastnosti jsou v protikladu k mírnosti a pokoře, ke kterým jsou Boží služebníci povzbuzováni. (2. Sam. 22:28) w19.06 23:12–14

Elijáš sloužil Jehovovi v těžké době a čelil vážným problémům. Když Jehova řekl Elijášovi, aby předal něco ze své práce Elišovi, dal mu tím potřebného přítele, který mu určitě pomáhal nést jeho citové břemeno. Podobně když se my svěříme se svými pocity důvěryhodnému příteli, může nám pomáhat nést naše citové břemeno. (2. Král. 2:2) Pokud máš dojem, že nemáš nikoho, komu by ses mohl svěřit, pros Jehovu v modlitbách, aby ti pomohl najít duchovně smýšlejícího křesťana, který ti bude citovou oporou. Jehova Elijášovi pomáhal, aby zvládal náročné situace a mohl mu věrně sloužit řadu let. Elijášův příklad nám dává naději. Možná zažíváme jednu stresovou situaci za druhou a tělesně i citově nás to vysává. Když se ale budeme spoléhat na Jehovu, dá nám sílu, kterou potřebujeme, abychom mu dál sloužili. (Iz. 40:28, 29) w19.06 25:4, 9, 10

Odvahu můžeme rozvíjet tím, že veřejně kážeme dobrou zprávu o Božím království. Proč to můžeme říct? Protože při kazatelské činnosti se učíme důvěřovat Jehovovi a překonávat strach z lidí. Stejně jako cvičením posilujeme svaly, tak kázáním dům od domu, na veřejnosti, neformálně nebo v obchodech a firmách posilujeme svoji odvahu. Pokud odvahu kázat rozvíjíme už teď, budeme dobře připravení v kázání pokračovat dokonce v případě, že naše činnost bude zakázaná. (1. Tes. 2:1, 2) Hodně se toho také můžeme naučit od jedné věrné sestry, která byla mimořádně odvážná. Nancy Jüenová neměřila ani 150 centimetrů, ale nenechala se jen tak zastrašit. Odmítla přestat kázat dobrou zprávu o Božím království a kvůli tomu si ve vězení v komunistické Číně odseděla přes 20 let. Státní úředníci, kteří ji vyslýchali, řekli, že je „ten nejtvrdohlavější člověk“ v celé zemi. w19.07 27:13, 14

Někteří lidé jsou pravdami z Bible nadšení a chtějí se dozvídat víc, ale mnozí jsou na první pohled lhostejní. Možná musíme vzbudit jejich zájem. Abychom byli ve službě úspěšní, je třeba mít dobře promyšlenou strategii. Vyber si konkrétní námět, který bude lidi nejspíš zajímat. Potom si promysli, jak ho uvedeš. Můžeš třeba říct: „Nezdržím vás dlouho. Povídám si dnes s lidmi o tom, že hodně problémů, které dnes řešíme, doléhá na lidi po celém světě. Myslíte, že by je mohla vyřešit nějaká celosvětová vláda?“ Pak bys mohl přečíst a vysvětlit Daniela 2:44. Nebo by ses mohl zeptat: „Co je podle vás klíčové při výchově dětí?“ Potom rozeber slova z 5. Mojžíšovy 6:6 a 7. Není pochyb o tom, že když lidem pomáháme stát se Kristovými učedníky, cítíme obrovskou radost. w19.07 29:4, 6, 7

Jeden bratr, který už dlouho káže lidem na Dálném východě, říká: „Když místní člověk řekne, že v Boha nevěří, většinou tím myslí, že nevěří v tradiční bohy a neuctívá je. Obvykle tedy souhlasím s tím, že většinu bohů vytvořili lidé a že nejsou skuteční. Často přečtu Jeremjáše 16:20 a zeptám se: ‚Jak můžeme rozeznat pravého Boha od bohů, které si vymysleli lidé?‘ Člověka si vyslechnu a pak přečtu Izajáše 41:23: ‚Povězte věci, které mají přijít pak, ať víme, že jste bohové.‘ Potom ukážu příklad toho, jak předpověděl budoucnost Jehova.“ Jiný bratr říká: „Lidem ukážu nějaké praktické rady z Bible, splněná proroctví a zákony, které platí ve vesmíru. Pak jim vysvětlím, jak to poukazuje na existenci živého a moudrého Stvořitele. Když připustí, že Bůh existuje, začnu jim ukazovat, co Bible říká o Jehovovi.“ w19.07 30:14, 15

Mezi tyto důležité věci patří posvěcení Božího jména, splnění Božích slibů, dobré vztahy a jednota mezi křesťany ve sboru. (Mat. 6:9, 10; Jan 13:35) Když se kolem těchto věcí bude točit náš život, bude z toho vidět, že milujeme Jehovu. Apoštol Pavel také v dopise uvedl, že musíme být „bez vady“. To neznamená, že musíme být dokonalí. Jehova nás bude považovat za někoho bez vady, pokud budeme ze všech sil pracovat na tom, aby rostla naše láska, a budeme se zaměřovat na to, co je skutečně důležité. Jedním ze způsobů, jak můžeme dávat lásku najevo, je dělat všechno pro to, abychom nikomu duchovně neublížili. Pokyn, abychom nikomu duchovně neublížili, je vážné varování. Jak bychom mohli někoho duchovně oslabit? Mohlo by se to stát kvůli tomu, jakou zábavu si zvolíme, co si vezmeme na sebe, nebo dokonce kvůli tomu, jaké si vybereme zaměstnání. To, co děláme, nemusí být špatné samo o sobě. Pokud ale to, pro co jsme se rozhodli, je v rozporu se svědomím některého bratra nebo sestry a duchovně je to oslabuje, jedná se o vážnou věc. (Mat. 18:6) w19.08 32:9–11

Od roku 1935 svědkové Jehovovi chápou, že velký zástup z Janova vidění je tvořený skupinou věrných křesťanů, kteří mají naději na věčný život na zemi. (Zjev. 7:9, 10) Aby přežili velké soužení, musí se o Jehovovi a jeho požadavcích učit ještě před začátkem Milénia. Budou totiž potřebovat pevnou víru, aby se jim „podařilo uniknout všem těmto věcem“, které mají nastat před začátkem Kristovy tisícileté vlády. (Luk. 21:34–36) Členové velkého zástupu jsou šťastní, že mají naději na věčný život v ráji. Uvědomují si, že je to Jehova, kdo rozhoduje, kde mu budou jeho věrní služebníci sloužit – jestli v nebi, nebo na zemi. Pomazaní křesťané i členové velkého zástupu vědí, že svou odměnu můžou získat jen díky tomu, že za ně Jehova ve své nezasloužené laskavosti obětoval svého Syna. (Řím. 3:24) w19.09 39:10, 12, 13

Změnily se ti okolnosti? I tak můžeš udělat hodně dobrého. To, že jsi skončil s nějakou formou celodobé služby, nepovažuj za selhání a také si nemysli, že už za nic nestojíš. Zaměř se na to, jakými všemi způsoby ti teď Jehova pomáhá, a dál se věnuj službě. Udělej to jako věrní křesťané v prvním století. Ať se dostali kamkoli, „procházeli zemí a oznamovali dobrou zprávu“. (Sk. 8:1, 4) Pokud budeš věnovat čas službě, může to přinést výborné výsledky. Když například někteří průkopníci museli odejít z jedné země, přestěhovali se do sousedního státu. Bylo tam hodně lidí, kteří mluvili jejich jazykem, ale málo zvěstovatelů, kteří by se těmto lidem věnovali. Během několika měsíců zde začaly vznikat nové skupiny, které rychle rostly. Naší radostí především musí být vztah s Jehovou. Měj tedy k Jehovovi blízko a dál se spoléhej, že ti pomůže dobře se rozhodovat a podpoří tě. Nezapomeň, že to, co jsi pro Jehovu předtím dělal, sis zamiloval proto, že jsi naplno pomáhal lidem. Když se i teď naplno pustíš do toho, co můžeš dělat, uvidíš, že s Jehovovou pomocí si to také zamiluješ. (Kaz. 7:10) w19.08 34:15, 16

Jehovovi bychom se měli podřizovat proto, že je náš stvořitel. Má právo určovat lidem morální normy. (Zjev. 4:11) Další pádný důvod, proč bychom ho měli poslouchat, je ten, že jeho způsob vlády je nejlepší. V průběhu dějin už lidem vládlo mnoho různých panovníků, ale ve srovnání s nimi je Jehova ten nejmoudřejší, nejvíc milující, nejmilosrdnější a nejsoucitnější vládce. (2. Mojž. 34:6; Řím. 16:27; 1. Jana 4:8) Jehovovi se podřizujeme tak, že se ho usilovně snažíme ve všem poslouchat a odoláváme sklonu spoléhat se na vlastní úsudek. (Přísl. 3:5) Podřizovat se Jehovovi pro nás bude jednodušší, když budeme znát jeho krásné vlastnosti. Proč? Protože do všeho, co dělá, se tyto vlastnosti promítají. (Žalm 145:9) Čím víc budeme Jehovu znát, tím víc ho budeme milovat. A když Jehovu milujeme, nepotřebujeme dlouhý seznam pravidel pro to, co máme dělat a co ne. w19.09 37:1, 3

Satan na lidi nakládá břemena, která nedokážou unést. Například chce, abychom věřili, že nám Jehova neodpustí hříchy a že si nezasloužíme lásku. To je obrovské břemeno a strašná lež! (Jan 8:44) Pravda je taková, že když „přijdeme“ ke Kristu, naše hříchy jsou odpuštěny a že Jehova nás všechny hluboce miluje. (Mat. 11:28; Řím. 8:32, 38, 39) Náklad, který nám dal Ježíš, se velmi liší od těch ostatních, které musíme nést. Mnozí jsou například vyčerpaní a navíc mají pocit marnosti. Ale potom, co strávíme čas službou pro Jehovu a Krista, cítíme hluboké uspokojení. Když jsme na konci pracovního dne unavení a máme jít večer na shromáždění, možná se k tomu musíme donutit. Ale často se vracíme občerstvení a posílení. To samé platí o kazatelské službě a našem osobním studiu Bible – odměna je daleko větší než energie, kterou jsme vynaložili. w19.09 38:1, 15, 16

Jehova od nás očekává, že v tomto krátkém období, které zbývá do začátku jeho „dne“, budeme dál naplno kázat. Musíme mít „hojnost práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Když Ježíš mluvil o všech významných věcech, které se budou dít v posledních dnech, dodal: „Také se musí ve všech národech nejprve kázat dobrá zpráva.“ (Mar. 13:4, 8, 10; Mat. 24:14) Jen si to uvědom: Pokaždé, když jdeš do služby, podílíš se na splňování tohoto biblického proroctví! Každým rokem slyší dobrou zprávu o Království víc a víc lidí. Všimni si například, jak v těchto posledních dnech vzrostl celosvětový počet zvěstovatelů. V roce 1914 bylo ve 43 zemích celkem 5 155 zvěstovatelů. Dnes je jich ve 240 zemích asi 8,5 milionu! Naše práce ale ještě neskončila. Musíme dál mluvit s druhými o tom, že Boží království je jediným řešením všech problémů lidstva. (Žalm 145:11–13) w19.10 40:3, 7, 8

Jehova použil Barzillaie k tomu, aby zajistil potřebné věci králi Davidovi. David a jeho lidé utíkali před Davidovým synem Absalomem a byli unavení, hladoví a žízniví. Barzillai, v té době už starý muž, riskoval spolu s dalšími život, aby se o Davida a ty, kdo byli s ním, postaral. Nemyslel si, že kvůli svému pokročilému věku už nemůže být pro Jehovu užitečný. Naopak, štědře použil to, co měl, aby pomohl Božím služebníkům, kteří byli v nouzi. (2. Sam. 17:27–29) Co se z toho učíme? Bez ohledu na to, kolik je nám let, nás Jehova může použít, abychom pomohli spoluvěřícím, kterým chybí základní věci k životu – ať už žijí blízko, nebo v zahraničí. (Přísl. 3:27, 28; 19:17) Pokud jim nemůžeme pomoct osobně, snad bude v našich možnostech přispět na celosvětové dílo, aby byly k dispozici prostředky na humanitární pomoc tam, kde je právě potřeba. (2. Kor. 8:14, 15) w19.10 42:6

Možná jsme spíš uzavření – například proto, že nám někdo v minulosti ublížil. (Přísl. 18:19) Nebo máme pocit, že na rozvíjení blízkých vztahů nemáme čas a energii. Neměli bychom to ale vzdávat. Pokud chceme, aby bratři stáli při nás, až přijdou problémy, musíme se naučit důvěřovat jim a mluvit s nimi o tom, co si myslíme a jak se cítíme. Pro navázání opravdového přátelství je to důležité. (1. Petra 1:22) Ježíš se svými přáteli otevřeně komunikoval a tím ukázal, že jim důvěřuje. (Jan 15:15) Můžeme si z něj vzít příklad a mluvit s druhými o svých radostech, starostech i zklamáních. Když ti někdo něco říká, pozorně poslouchej. Možná zjistíš, že pokud jde o názory, pocity a plány, máte toho hodně společného. Když budeš iniciativní a budeš si s druhými srdečně a otevřeně povídat, vaše přátelství nejspíš poroste. (Přísl. 27:9) w19.11 44:8, 9

Ve velkém soužení se obsah našeho poselství pravděpodobně změní. Teď kážeme dobrou zprávu o Království a snažíme se činit učedníky. Ale pak budeme možná lidem předávat zdrcující poselství podobné kroupám. (Zjev. 16:21) Možná budeme ohlašovat blížící se zánik Satanova světa. Časem se dozvíme, co přesně budeme kázat a jakým způsobem. Budeme ve službě používat stejné metody, nebo to budeme dělat jinak? Zatím nevíme. Ať už to bude jakkoli, nejspíš budeme mít tu čest odvážně oznamovat Jehovův rozsudek. (Ezek. 2:3–5) To, co budeme kázat, velmi pravděpodobně vyprovokuje národy k tomu, že se nás pokusí jednou provždy umlčet. Stejně jako se ve službě spoléháme na Jehovovu podporu dnes, budeme ji potřebovat i v té době. Můžeme si být jistí, že náš Bůh nám dá dostatek sil k tomu, abychom vykonali jeho vůli. (Mich. 3:8) w19.10 41:8, 9

Je vidět, že snaha získat zbytečný majetek může odvádět naši pozornost nežádoucím směrem. Pak se může stát, že se v nás rozvine spousta „bláznivých a škodlivých tužeb“. (1. Tim. 6:9) Měli bychom pamatovat na to, že Satan takové touhy využívá jako zbraně, kterými chce oslabit naši víru. Možná jsme v situaci, že máme dost peněz na to, abychom si leccos koupili. Je špatné, když si pořídíme věci, které se nám líbí, přestože je úplně nepotřebujeme? Nemusí to tak být. Polož si ale tyto otázky: I když si můžeme dovolit nějakou věc koupit, opravdu máme čas a energii, abychom ji používali a starali se o ni? Nevytvoříme si ke svému majetku moc velkou citovou vazbu? Mohl by nás vztah k majetku vést k tomu, že se zachováme jako ten mladý muž, který odmítl Ježíšovu nabídku dělat pro Jehovu víc? (Mar. 10:17–22) Žít jednoduše a věnovat náš vzácný čas a sílu službě Bohu je mnohem lepší! w19.11 46:15, 16

Bůh ti může dát sílu jednat podle tvého rozhodnutí. (Filip. 2:13) A tak se o sílu jednat modli. Pros Jehovu o svatého ducha, abys měl sílu, kterou potřebuješ. Nepřestaň se modlit, i když se ti zdá, že Jehova na tvé prosby nereaguje. O tom, jak svatého ducha získat, Ježíš řekl: „Neustále proste, a bude vám dáno.“ (Luk. 11:9, 13) Také si udělej plán. Abys zvládl nějakou větší práci, musíš si naplánovat, jak budeš postupovat, a pak se toho držet. Podobně když uděláš nějaké rozhodnutí, sepiš si konkrétní kroky, které chceš podniknout, abys ho dotáhl do konce. Když si větší úkoly rozdělíš na menší, lépe uvidíš, jak se ti daří postupovat. Apoštol Pavel vybídl Korinťany, aby si „každý první den v týdnu“ dávali nějaké peníze stranou a nemuseli pak dělat sbírky, až k nim přijde. (1. Kor. 16:2) Když si větší úkol rozdělíš na menší, pomůže ti to i k tomu, abys neměl pocit, že je nad tvé síly. w19.11 48:13, 14

To, že člověk o Jehovovi něco ví, se dá říct tehdy, když zná jeho jméno a něco o tom, co řekl nebo udělal. Ale dobře Boha znát vyžaduje víc. Musíme věnovat čas tomu, abychom se o něm učili a seznámili se s jeho úžasnými vlastnostmi. Teprve pak začneme chápat důvody, proč různé věci řekl a udělal. Díky tomu pochopíme, jestli schvaluje naše názory, rozhodnutí a jednání. A když už víme, co od nás očekává, je nutné, abychom podle toho žili. Někteří z nás teprve začínají sloužit Jehovovi a možná se jim kvůli tomu někdo posmívá. Když pak začnou chodit na shromáždění, odpor může ještě zesílit. Pokud ale důvěřujeme Jehovovi, nikdy nás nezklame. Začneme si s ním vytvářet přátelství, které bude trvat celý náš život. Opravdu Jehovu můžeme tak dobře poznat? Rozhodně! w19.12 51:3, 4

Rodiče možná občas mají pocit, že je toho na ně moc. Ale děti jsou darem od Jehovy a on je vždycky připravený pomáhat. Ochotně naslouchá, když se k němu rodiče modlí. A vyslýchá jejich modlitby prostřednictvím Bible, našich publikací a také jiných zkušených rodičů ve sboru, kteří dávají dobrý příklad a dokážou poradit. Říká se, že výchova dítěte je projekt na 20 let, ale rodiče ve skutečnosti nikdy nepřestanou být rodiči. K tomu nejlepšímu, co můžou svým dětem dát, patří láska, čas a výchova podle biblických zásad. Každé dítě na ni bude reagovat odlišně. Ale mnoho těch, kdo byli vychováni rodiči, kteří milují Jehovu, to cítí jako sestra Joanna Mae z Asie. Ta říká: „Jsem rodičům ohromně vděčná, že mě ukázňovali a učili mě milovat Jehovu. Nedali mi jenom život, dali mi smysluplný život.“ (Přísl. 23:24, 25) Miliony křesťanů to vnímají podobně. w19.12 52:21, 22

Najít mezi bratry a sestrami někoho, kdo potřebuje pomoc, není tak těžký úkol. Stává se ale, že i když někomu v těžké situaci chceme pomoct, bojíme se, protože nevíme co říct nebo udělat. Je důležité, abychom se takovými obavami nenechali zastavit. Když bratrům a sestrám dáváme najevo, že nám na nich záleží, může je to hodně povzbudit. Jak se blíží konec tohoto systému, podmínky ve světě se budou dál zhoršovat a život bude náročnější. (2. Tim. 3:13) Podporu a povzbuzení budeme potřebovat i kvůli tomu, že jsme nedokonalí a děláme chyby. Apoštol Pavel dokázal být věrný Jehovovi až do konce svého života mimo jiné proto, že ho podporovali další křesťané. Když budeme jejich příklad napodobovat, i my můžeme pomoct našim bratrům a sestrám zůstat věrní Jehovovi. (1. Tes. 3:2, 3) w20.01 2:17–19

Pomazaní křesťané neočekávají, že jim druzí budou projevovat nějakou zvláštní úctu. (Filip. 2:2, 3) Vědí, že když je Jehova pomazal, neoznámil to všem okolo. Takže nejsou překvapení, pokud je pro někoho těžké tomu uvěřit. Uvědomují si, že Bible nás vybízí, abychom byli opatrní, když nám někdo tvrdí, že dostal od Boha nějaký zvláštní úkol. O tom, že jsou pomazaní, také neříkají každému na potkání, protože na sebe nechtějí strhávat pozornost. A rozhodně se svojí budoucí odměnou nechlubí. (1. Kor. 4:7, 8) Pomazaní křesťané se nesnaží pátrat po dalších křesťanech s nadějí na život v nebi, aby si s nimi mohli popovídat o svém pomazání nebo aby vytvořili uzavřené skupinky pro studium Bible. (Gal. 1:15–17) Kdyby to pomazaní dělali, sbor by nemohl být jednotný. Šli by proti působení svatého ducha, který mezi Božími služebníky vytváří jednotu a dobré vztahy. (Řím. 16:17, 18) w20.01 5:6, 7

Lidi, jejichž náboženství byla zničena, možná v určitý moment rozzlobí, že se svědkové Jehovovi dál věnují svému náboženství. Asi si umíme představit, jak bouřlivou reakci to nejspíš vyvolá, a to i na sociálních sítích. Národy a jejich vládce, Satan, nás budou nenávidět, protože budeme jediným náboženstvím, které na světě zůstalo. Bude to znamenat, že se jim nepodařilo vymazat veškeré náboženství z povrchu země. Proto na nás zaměří svou pozornost. V tu chvíli se národy stanou Gogem z Magogu. Spojí se, aby provedli mohutný útok na Jehovův lid. (Ezek. 38:2, 14–16) Možná nás trochu zneklidňuje, když přemýšlíme o tom, co by se mohlo stát, zvlášť proto, že neznáme všechny podrobnosti. Jedno je ale jisté: Velkého soužení se nemusíme bát! Jehova nám dá pokyny, díky kterým si budeme moct zachránit život. (Žalm 34:19) w19.10 41:10, 11

To, že jsme Jehovovi vděční, dáváme najevo tím, co říkáme a děláme. Něco takového není v dnešním světě běžné. Většina lidí si neváží toho, co pro ně Bůh dělá. Nevděčnost je dokonce rysem „posledních dnů“. (2. Tim. 3:1, 2) Takoví nikdy být nechceme! Jehova si přeje, aby všechny jeho děti spolu dobře vycházely. Naše vzájemná láska je dokonce důkazem toho, že jsme praví křesťané. (Jan 13:35) Vnímáme to stejně jako žalmista, který napsal: „Jak je dobré a příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ (Žalm 133:1) Když máme rádi naše bratry a sestry, dokazujeme tím Jehovovi, že máme rádi jeho. (1. Jana 4:20) Je moc příjemné patřit do rodiny bratrů a sester, kteří jsou „k sobě navzájem laskaví“ a „něžně soucitní“! (Ef. 4:32) w20.02 7:6, 7

Haniny problémy nezmizely ze dne na den. Stále musela s Peninnou žít pod jednou střechou. A Bible nenaznačuje, že by se Peninna změnila. Je pravděpodobné, že Hana musela dál snášet její kousavé poznámky. Už se tím ale nenechala připravit o vnitřní klid. Když celou věc vložila do Jehovových rukou, přestala se trápit. Nechala se Jehovou utěšit a uklidnit. Časem ji odměnil tím, že se jí narodilo několik dětí. (1. Sam. 1:2, 6, 7, 17–20) Vnitřní klid můžeme získat, i když naše problémy přetrvávají. Přestože se intenzivně modlíme a chodíme na shromáždění, některých problémů se možná nezbavíme. Z toho, co zažila Hana, je ale vidět, že Jehovovi nic nezabrání v tom, aby nás utěšil a uklidnil. Nikdy na nás nezapomene a dřív nebo později nás za naši věrnost odmění. (Hebr. 11:6) w20.02 9:9, 10

Starší se nebojí druhým ukázat biblické zásady, které jim můžou pomoct jednat správně. Proč je tak důležité, aby ve správný čas promluvili? Připomeňme si případ Eliho. Velekněz Eli měl dva syny, které moc miloval. Oni ale neměli žádnou úctu k Jehovovi. Sloužili jako kněží ve svatostánku, ale svoje významné postavení zneužívali. Zacházeli neuctivě s oběťmi, které lidé dávali Jehovovi, a beze studu žili nemravně. (1. Sam. 2:12–17, 22) Podle Mojžíšova zákona si zasloužili smrt. Eli je ale jenom jemně napomenul a dál je nechal sloužit ve svatostánku. (5. Mojž. 21:18–21) Byl Jehova s Eliho přístupem spokojený? Zeptal se ho: „Proč máš své syny ve větší úctě než mě?“ Jehova rozhodl, že tito dva špatní muži zemřou. (1. Sam. 2:29, 34) w20.03 12:4, 5