Červen

Hana, matka proroka Samuela, zažívala velmi těžké chvíle. Dlouho nemohla mít děti. (1. Sam. 1:2) Vnímala to jako potupu, protože neplodná žena byla v Izraeli považovaná za prokletou. (1. Mojž. 30:1, 2) Co bylo ještě horší, její manžel měl druhou manželku, Peninnu, která mu porodila několik dětí a která se Haně kvůli tomu posmívala. Hana se tím hodně trápila. Byla tak zoufalá, že „plakala a nejedla“. (1. Sam. 1:7, 10) Jak to nakonec zvládla? Vylila své srdce Jehovovi. Hned nato řekla o svém trápení veleknězi Elimu. Ten jí odpověděl: „Jdi v pokoji a kéž ti Bůh Izraele dá to, o co jsi ho úpěnlivě prosila.“ K čemu to vedlo? Hana „pak odešla, najedla se a její tvář už nebyla skleslá“. (1. Sam. 1:17, 18) Modlitba Haně pomohla vnitřně se uklidnit. w20.02 9:4, 5

Jehova brzy současný systém zničí. Budou zachráněni jenom ti, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“. (Sk. 13:48) A tak je přirozené, že si přejeme, aby s námi sloužili Jehovovi i naši příbuzní. Náš milující Otec Jehova „netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Je důležité si uvědomit jednu věc: Mohlo by se stát, že budeme předávat dobrou zprávu způsobem, který není zrovna šťastný. S cizími lidmi sice ve službě mluvíme mile a taktně, ale když mluvíme o Bohu se svými příbuznými, možná říkáme věci natvrdo a bez obalu. Hodně z nás nemá dobrý pocit z toho, jak ze začátku zkoušeli mluvit s rodinou o Jehovovi. Nejraději bychom vrátili čas a udělali to úplně jinak. Je dobré pamatovat na radu apoštola Pavla, uvedenou ve verši na tento den, když s našimi příbuznými mluvíme o Bohu. Jinak by se mohlo stát, že místo abychom příbuzným pomohli, spíš si je znepřátelíme. w19.08 33:3–5

Jak jsi reagoval, když ses dozvěděl, co Bible říká o Synovi? Ježíš je druhou nejvýznamnější osobou v celém vesmíru. Je naším vykupitelem, který za nás ochotně dal život. Když je z našeho života vidět, že ve výkupné věříme, Bůh nám odpouští hříchy, stáváme se jeho přáteli a můžeme získat věčný život. (Jan 3:16) Ježíš je také naším veleknězem. Pomáhá nám, abychom z výkupní oběti měli prospěch a získali blízký vztah s Bohem. (Hebr. 4:15; 7:24, 25) Je králem Božího království. Jehova ho použije, aby posvětil svoje jméno, odstranil špatnost a v ráji lidem zajistil spoustu skvělých věcí. (Mat. 6:9, 10; Zjev. 11:15) Je naším vzorem. Učíme se od něj, jak mít na prvním místě v životě to, co chce Bůh. (Jan 4:34) Když se přesvědčíš, že to, co se v Bibli píše o Ježíšovi, je pravda, určitě si Božího Syna zamiluješ. Potom budeš chtít stejně jako Ježíš dělat to, co si přeje Bůh. w20.03 11:12, 13

Ježíš se během svého posledního dne na zemi často modlil. V modlitbě poděkoval za chléb a víno, když zavedl slavnost na připomínku své smrti. (1. Kor. 11:23–25) Se svými učedníky se modlil před tím, než odešli z místa, kde oslavili Pesach. (Jan 17:1–26) Několikrát se modlil, když tu noc dorazili na Olivovou horu. (Mat. 26:36–39, 42, 44) A v modlitbě vyjádřil i úplně poslední slova, která řekl před smrtí. (Luk. 23:46) Prostřednictvím modlitby Ježíš prožil s Jehovou každou událost toho významného dne. Tím, že se Ježíš často modlil, dával najevo, že svému Otci důvěřuje. To mu pomohlo, aby pod tak extrémním tlakem obstál. Naproti tomu apoštolové tu noc v modlitbě nevytrvali. Důsledkem bylo, že ztratili odvahu. (Mat. 26:40, 41, 43, 45, 56) Až se setkáme se zkouškami, zůstaneme Jehovovi věrní pouze tehdy, když se budeme stejně jako Ježíš hodně modlit. w19.04 15:4, 5

Jehova nenávidí spiritismus! Izraelitům řekl: „Neměl by se v tobě najít nikdo, kdo přiměje svého syna nebo svou dceru, aby prošli ohněm, nikdo, kdo používá věštění, kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení, ani kouzelník, ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním, ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události, ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých. Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi.“ (5. Mojž. 18:10–12) Zákon, který dal Jehova Izraelitům, křesťané dodržovat nemusí. Víme ale, že Boží pohled na spiritismus se nezměnil. Jehova nás před ním varuje, protože ví, že Satan ho používá, aby lidem ubližoval. Prostřednictvím spiritismu šíří lži včetně té, že mrtví žijí v nějaké jiné říši. (Kaz. 9:5) Používá ho také k tomu, aby lidi udržoval ve strachu a daleko od Jehovy. Chce, aby ti, kdo spiritismus provozují, věřili ve zlé duchovní síly, a ne v Jehovu. w19.04 17:5, 6

Sexuální zneužití dítěte je vážný hřích. Ten, kdo dítě sexuálně zneužívá, mu otřesným způsobem ubližuje. Zrazuje jeho důvěru a obírá ho o pocit bezpečí. Před tak hrozným jednáním je zapotřebí děti chránit a oběti zneužívání utěšovat a pomáhat jim. (1. Tes. 5:14) Když někdo, kdo je součástí sboru, sexuálně zneužije dítě, dělá sboru velkou ostudu. (Mat. 5:16; 1. Petra 2:12) Jednotlivce, kteří nekajícně páchají vážné hříchy a křesťanskému sboru kazí dobré jméno, mezi sebou netolerujeme. Pokud někdo ve sboru porušuje zákon například tím, že sexuálně zneužívá dítě, hřeší proti orgánům státní moci. (Srovnej se Sk. 25:8.) I když starší nejsou oprávněni zákony dané země prosazovat, pachatele před právními důsledky jeho hříchu nechrání. w19.05 19:4–7

Jehova je náš Vznešený učitel, a díky tomu můžeme zvládnout jakoukoli náročnou situaci. (Iz. 30:20, 21) Jeho Slovo obsahuje všechno, co člověk potřebuje, aby byl „zcela způsobilý“ a „úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. (2. Tim. 3:17) Když žijeme podle toho, co učí Bible, stáváme se moudřejšími než ti, kdo propagují „moudrost tohoto světa“. (Žalm 119:97–100) Moudrost světa bohužel často nahrává našim sobeckým touhám. Může proto být těžké, abychom nezačali přemýšlet a chovat se tak jako lidé, kteří jsou částí tohoto světa. Není tedy pro nic za nic, že Bible říká: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás bude odvádět jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidské tradice.“ (Kol. 2:8) Je to přesně tak, jak to Bible o posledních dnech předpověděla: Lidé si velmi zamilovali rozkoše. (2. Tim. 3:4) Šíření pohlavně přenášených nemocí, jako je AIDS, je jenom jednou ze známek toho, že moudrost světa je hloupá. (2. Petra 2:19) w19.05 21:1, 2, 4, 5

Satan Izraelitům nalhal, že aby se jim dobře dařilo, musí si osvojit zvyky pohanů žijících kolem. Ti byli přesvědčeni, že musí provádět určité rituály, aby své bohy přiměli seslat potřebný déšť. Izraelité, kterým chyběla víra v Jehovu, si mysleli, že to je jediný způsob, jak předejít dlouhotrvajícímu suchu. Začali proto provádět pohanské rituály, kterými uctívali falešného boha Baala. Satan také působil na jejich nemravné touhy. Lidé z pohanských národů uctívali své bohy zvrácenými sexuálními orgiemi. K tomuto perverznímu uctívání patřila ženská i mužská chrámová prostituce. Homosexualita a další formy nemravnosti byly nejenom tolerovány, ale byly považovány za normální! (5. Mojž. 23:17, 18; 1. Král. 14:24) Pohané si mysleli, že těmito rituály povzbudí své bohy, aby způsobili, že půda bude úrodná. Pohanské nemravné rituály se mnoha Izraelitům zalíbily, což vedlo k tomu, že začali uctívat falešné bohy. w19.06 23:3, 7, 8

Tisícům členů rodiny betel a dalším celodobým služebníkům se změnily okolnosti. Opustit práci pro Jehovu, kterou měli velmi rádi, pro ně může být velmi náročné. Pokud jsi jedním z nich, co ti pomůže, aby ses s tou změnou vyrovnal? Abys měl s Jehovou stále pevný vztah, denně čti Boží Slovo a přemýšlej o něm. I ve svém novém sboru se naplno věnuj kazatelské službě. Jehova nikdy nezapomene na ty, kdo mu věrně slouží, i když už nemůžou dělat tolik, co dřív. Dál žij jednoduše. Nedovol, aby tě různé starosti duchovně zadusily. (Mat. 13:22) Nenech se lidmi, kteří neslouží Jehovovi, ani přáteli nebo příbuznými, kteří to s tebou myslí dobře, přesvědčit, že je důležité se finančně zajistit. (1. Jana 2:15–17) Spoléhej se na Jehovu, protože on slíbil, že se o nás v ten pravý čas postará. Pomůže nám, abychom si zachovali pevnou víru, vnitřní klid a měli to, co k životu potřebujeme. (Hebr. 4:16; 13:5, 6) w19.08 34:4, 7, 8

Prožíváš stresové situace? Je opravdu velkou útěchou vědět, že Jehova nám rozumí, když se v nás perou různé pocity. Ví, co zvládneme a co ne, a dokonce ví, co si myslíme a co cítíme. (Žalm 103:14; 139:3, 4) Když se budeme spoléhat na Jehovu, dostaneme pomoc, abychom dokázali řešit problémy, které nás stresují. Když jsi ve stresu, můžeš přemýšlet negativně a cítit se na dně. Pokud něco takového prožíváš, pamatuj, že Jehova ti bude pomáhat. Jak? Povzbuzuje tě, aby ses mu se svými starostmi svěřoval. A na tvoje volání o pomoc odpoví. (Žalm 5:3; 1. Petra 5:7) Proto mu o svých problémech často říkej. Nebude s tebou mluvit přímo, ale prostřednictvím svého Slova a své organizace. Zprávy, které čteš v Bibli, tě můžou utěšit a dát ti naději. Povzbuzovat tě můžou i bratři a sestry. (Řím. 15:4; Hebr. 10:24, 25) w19.06 25:7, 8

Když budeš pronásledovaný, v modlitbě Jehovovi „vylej své srdce ... právě jako vodu“ a řekni mu o všem, z čeho máš strach a co tě trápí. (Nář. 2:19) Čím častěji se budeš takto modlit, tím bližší vztah s Jehovou budeš mít. (Řím. 8:38, 39) Buď přesvědčený, že sliby související s Božím královstvím se splní. (4. Mojž. 23:19) Pokud je tvoje víra v tyto sliby slabá, bude pro Satana a ty, kdo jsou pod jeho vlivem, snazší nahnat ti strach. (Přísl. 24:10; Hebr. 2:15) Pusť se do studijního projektu, při kterém prozkoumáš Boží sliby ohledně Království a důvody, proč si můžeš být jistý, že se splní. Jak ti to pomůže? Zamysli se nad tím, co řekl Stanley Jones, který byl kvůli své víře sedm let ve vězení. Díky čemu vytrval? Vysvětlil: „To, co jsem o Božím království věděl, mi dávalo sílu. Pevně jsem tomu důvěřoval a ani na chvíli jsem o tom nezapochyboval. Proto mě nemohlo nic zviklat.“ Když budeš Božím slibům naprosto důvěřovat, nepodlehneš strachu. (Přísl. 3:25, 26) w19.07 27:1, 6, 7

Proč je tak důležité činit učedníky? Protože jenom Kristovi učedníci můžou být přáteli Boha. Navíc ti, kdo následují Krista, už teď žijí lépe a mají naději na nekonečný život v budoucnosti. (Jan 14:6; 17:3) Ježíš nás tedy pověřil důležitým úkolem, ale nejsme na to sami. Apoštol Pavel o sobě a svých blízkých přátelích napsal, že jsou „Boží spolupracovníci“. (1. Kor. 3:9) Je to velká čest, že Jehova a Ježíš pověřili tak významným úkolem nedokonalé lidi! Práce, kterou nám Ježíš svěřil, nám také může přinášet velkou radost. Co je prvním krokem, když činíme učedníky? Pátrat po těch, kdo Jehovu chtějí poznat. Když mluvíme o Jehovovi se všemi, se kterými se setkáme, prokazujeme se jako jeho skuteční svědkové. Tím, že se řídíme Kristovým pokynem, abychom kázali, dokazujeme, že jsme praví křesťané. w19.07 29:3–5

Mnohé lidi v Bibli nejdřív zaujmou praktické rady do života. Jedna sestra v New Yorku, která se setkává s čínsky mluvícími lidmi, říká: „Snažím se o ně zajímat a naslouchat jim. Když se dozvím, že se právě přistěhovali, zeptám se jich: ‚Jak si tu zvykáte? Našel jste práci? Chovají se k vám místní lidé dobře?‘“ Takový přístup někdy otevře dveře k tomu, abychom řekli něco z Bible. Když se to hodí, sestra pokračuje: „Co je podle vás klíčem k tomu, abychom s lidmi vycházeli? Můžu vám ukázat jedno přísloví z Bible? Zní: ‚Začátek sváru je, jako když někdo vypouští vody; proto dříve než propukne hádka, rozluč se.‘ Myslíte, že tato rada je pro vztahy praktická?“ (Přísl. 17:14) Díky takovým rozhovorům můžeme zjistit, kdo by ocenil, abychom přišli znovu. w19.07 30:13

Celodobí služebníci, kterým se změnily okolnosti a museli se přestěhovat, ze všeho nejvíc potřebují, ne abys je litoval, ale aby ses vžil do jejich situace. Možná je pro ně těžké naučit se žít se svými zdravotními problémy nebo s nemocí někoho z rodiny. Možná se vyrovnávají se smrtí blízkého člověka. A i když to třeba nedávají příliš znát, možná jim hodně chybí bratři a sestry, se kterými sloužili předtím. Můžou kvůli tomu všemu cítit intenzivní a rozporuplné emoce, se kterými se budou muset nějaký čas vyrovnávat. Co dalšího jim pomůže, aby si v novém prostředí zvykli? Například to, když je vezmeš do služby a když uvidí, co ty sám pro Jehovu děláš. „Než jsem přišla sem, vedla jsem každý den nějaká biblická studia,“ vypráví sestra, která mnoho let sloužila v zahraničí. „Ale tady jsem ráda, když ve službě můžu vůbec otevřít Bibli nebo pustit nějaké video. Bratři a sestry v novém sboru mě ale berou na svoje opětovné návštěvy a studia. To mi pomáhá, abych se na svůj nový obvod dívala pozitivně. Už jsem se taky naučila, jak si ve službě začít s místními lidmi povídat. Díky tomu všemu jsem znovu získala radost.“ w19.08 34:10, 13, 14

Někdy je pro nás hodně těžké milovat některého bratra nebo sestru, protože začneme dělat to samé co Euodia a Syntyche – začneme se zaměřovat na to, co ten druhý nedělá dobře. Chyby děláme všichni každý den. Pokud se ale u druhých budeme na jejich chyby soustředit, bude pro nás těžké mít je rádi. Může nás třeba naštvat, že nám některý bratr zapomněl pomoct s úklidem sálu. Pokud začneme vzpomínat na všechny další chyby, které ten bratr udělal, naše negativní pocity porostou a láska k němu zeslábne. Pokud jsi v nějaké podobné situaci, zkus přemýšlet o této skutečnosti: Jehova ví, co nedělá dobře ten bratr, ale také co neděláme dobře my. Navzdory chybám, které u nás obou vidí, miluje jak nás, tak toho bratra. Je proto důležité, abychom milovali druhé stejně jako Jehova a dívali se na ně pozitivně. Když usilovně pracujeme na tom, abychom naše bratry a sestry milovali, posiluje to naši jednotu. (Filip. 2:1, 2) w19.08 32:7, 8

Jehova miluje pokorné lidi. Jenom ti, kdo jsou opravdu pokorní, s ním můžou mít vřelý, blízký vztah. Na druhou stranu, povýšené „zná jenom z dálky“. Každý z nás chce dělat Jehovovi radost a pociťovat jeho lásku, a tak máme dobré důvody učit se být pokorní. Pokora je opak pýchy a povýšenosti. Pokorný člověk si nemyslí, že je důležitější než druzí. Z Bible vyplývá, že má na sebe správný pohled. Uvědomuje si, jak je malý v porovnání s Jehovou a že každý člověk ho v nějakém ohledu převyšuje. (Filip. 2:3, 4) Někteří lidé působí pokorně, ale je to jenom zdání. Možná jsou nesmělí nebo se chovají uctivě a zdvořile, protože to patří k jejich kultuře nebo tak byli vychovaní. Ve skutečnosti ale můžou být velmi pyšní. Dřív nebo později vyjde najevo, co mají v srdci. (Luk. 6:45) w19.09 35:1, 3, 4

„Dobrá zpráva o našem Pánu Ježíši“ zahrnuje všechny pravdy, které Ježíš učil. Tuto dobrou zprávu posloucháme tak, že podle ní žijeme. Služba Jehovovi je pro nás na prvním místě, žijeme tak, jak si to Bůh přeje, a mluvíme s druhými o Božím království. (Mat. 6:33; 24:14) Také podporujeme Kristovy pomazané bratry, kteří mají velmi odpovědné úkoly. (Mat. 25:31–40) Ti už brzy „jiným ovcím“ jejich laskavé jednání oplatí. (Jan 10:16) Jak? Než začne armagedonská válka, všech 144 000 už bude v nebi a budou nesmrtelnými duchovními bytostmi. Stanou se součástí nebeských vojsk, která rozdrtí Goga a ochrání „velký zástup“ jiných ovcí. (Zjev. 2:26, 27; 7:9, 10) Členové velkého zástupu budou moc rádi, že mohli Jehovovy pomazané služebníky podporovat, když byli ještě na zemi. w19.09 36:16–18

Proč je pro nás práce, kterou nám Ježíš svěřil, občerstvující? Protože máme to nejlepší vedení. Jehova, náš Svrchovaný pán, není nevděčný ani tvrdý. Váží si práce, kterou děláme. (Hebr. 6:10) Navíc nám dává sílu, abychom svůj náklad odpovědnosti mohli nést. (2. Kor. 4:7; Gal. 6:5) Ježíš, náš král, nás vede svým příkladem. (Jan 13:15) A starší, kteří se o nás starají, se snaží „velkého pastýře“ Ježíše napodobovat. (Hebr. 13:20; 1. Petra 5:2) Když nás vedou a chrání, chtějí to dělat laskavě, odvážně a být pro nás povzbuzením. Máme také ty nejlepší přátele. Žádná jiná skupina není sjednocená takovou láskou ani nemá tak smysluplnou práci jako my. Spolupracujeme totiž s lidmi, kteří mají nejvyšší morální měřítka, ale přitom si nemyslí, že jsou lepší než ostatní. Považují druhé za důležitější. Neberou nás jenom jako spolupracovníky, ale také jako přátele. Mají k nám tak blízko, že by za nás dali svůj život. w19.09 38:1, 12–14

Apoštol Pavel se zmiňuje o „Jehovově dni“. (1. Tes. 5:1–6) V tomto kontextu jde o období, které začne útokem na Velký Babylon, tedy na všechna falešná náboženství, a skončí Armagedonem. (Zjev. 16:14, 16; 17:5) Pavel nám také ukazuje, co máme dělat, abychom byli na „Jehovův den“ připravení. Vybízí nás: „Nespěme jako ostatní.“ Musíme zůstat bdělí a dávat pozor, abychom neporušili svou neutralitu a nedali se vtáhnout do politických záležitostí tohoto světa. Kdybychom se do nich zapojili, mohli bychom se stát „částí světa“. (Jan 15:19) Víme, že jedinou nadějí na celosvětový mír je Boží království. Kromě toho chceme pomáhat i druhým, aby se „probudili“ a uvědomili si, co se podle biblických proroctví s tímto světem stane. Jakmile začne velké soužení, bude příliš pozdě na to, aby lidé začali sloužit Jehovovi. Proto je naše kazatelská činnost tak naléhavá. w19.10 40:3, 5, 6

Když byl svitek dokončený a nastal čas ho zveřejnit, Jeremjáš to musel nechat na Barukovi. (Jer. 36:5, 6) Baruk tento nebezpečný úkol odvážně splnil. Šel na chrámové nádvoří a tam svitek nahlas přečetl. Umíš si představit, jak byl Jeremjáš na svého přítele hrdý? (Jer. 36:8–10) Judská knížata se doslechla, co Baruk udělal, a přikázala mu, aby svitek přečetl i jim. (Jer. 36:14, 15) Tito muži se rozhodli říct o Jeremjášových slovech králi Jehojakimovi. Když král Jehojakim slyšel, co Jeremjáš napsal, rozčílil se tak, že svitek spálil a nařídil Jeremjáše a Baruka zatknout. Jeremjáš ale vzal jiný svitek, dal ho Barukovi a znovu mu Jehovovo poselství nadiktoval. Baruk tedy zapsal „všechna slova knihy, kterou judský král Jehojakim spálil v ohni“. (Jer. 36:26–28, 32) w19.11 44:4–6

Jehova se může stát, čímkoli je nutné, aby uskutečnil svůj záměr. Například se stal učitelem, těšitelem a evangelistou a to je jen několik z jeho mnoha rolí. (Iz. 48:17; 2. Kor. 7:6; Gal. 3:8) Často ale k uskutečňování svého záměru používá lidi. (Mat. 24:14; 28:19, 20; 2. Kor. 1:3, 4) Každému z nás může Jehova dát potřebnou moudrost a sílu, abychom se stali, čímkoli je ke splnění jeho vůle nutné. To všechno patří k významu Jehovova jména, jak ho chápe řada odborníků. Všichni chceme být Jehovovi užiteční, ale někteří z nás můžou pochybovat, jestli je Jehova používá. Možná je to proto, že kvůli svému věku, okolnostem nebo schopnostem nemůžou dělat tolik, kolik by chtěli. Na druhou stranu jiní můžou být celkem spokojení s tím, co už dělají, a nevidí důvod dělat další pokroky. w19.10 42:1, 2

Touha po hmotných věcech nás může rozptylovat a může vést k tomu, že svůj štít víry zanedbáme. Apoštol Pavel napsal: „Žádný, kdo slouží jako voják, se nezaplétá do obchodních záležitostí života, aby získal schválení toho, který ho najal jako vojáka.“ (2. Tim. 2:4) Římští vojáci nesměli dělat žádnou jinou práci. Stejně jako dobří vojáci se nerozptylujeme a zaměřujeme se na náš hlavní cíl, kterým je získat schválení od našich velitelů, Jehovy a Ježíše. To je pro nás mnohem důležitější než cokoli, co nám nabízí Satanův svět. Hlídáme si proto, abychom měli dost času a energie na službu Jehovovi a na to, abychom svůj štít víry i další části duchovní výzbroje udržovali v dobrém stavu. Je nutné, abychom byli stále ve střehu! Apoštol Pavel totiž varoval, že „ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou“ budou „od víry zavedeni na scestí“. (1. Tim. 6:9, 10) w19.11 46:12, 14, 15

Před „Jehovovým dnem“ zazní prohlášení: „Mír a bezpečnost!“ (1. Tes. 5:1–6) V 1. Tesaloničanům 5:2 se výraz „Jehovův den“ vztahuje na „velké soužení“. (Zjev. 7:14) Jak poznáme, že velké soužení je těsně před námi? Bible mluví o jednom velmi neobvyklém prohlášení. Až zazní, bude to znamenat, že velké soužení každou chvíli začne. Půjde o předpovězené prohlášení, že nastal „mír a bezpečnost“. Budou do něho zapojeni představitelé náboženství? Možná ano. V každém případě bude ale toto prohlášení jen další démonskou lží. A ta bude zvlášť nebezpečná, protože dá lidem falešný pocit bezpečí těsně před nejtěžším obdobím v lidských dějinách. Vzápětí na ně totiž přijde „náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu“. A jak to bude s Jehovovými věrnými služebníky? Náhlý příchod Jehovova dne je možná překvapí, ale nezastihne je nepřipravené. w19.09 36:7, 8

Když děláš nějaké rozhodnutí, buď konkrétní. Čím konkrétnější tvoje rozhodnutí bude, tím pravděpodobněji se ti podaří ho uskutečnit. Třeba ses rozhodl častěji si číst Bibli. Pokud si ale neuděláš konkrétní plán, dost možná se ti to nepodaří. Nebo sboroví starší se rozhodnou častěji chodit na pastýřské návštěvy, ale po čase zjistí, že je všechno při starém. Mohlo by jim pomoct, kdyby se zamysleli nad otázkami jako například: Řekli jsme si, kteří bratři a sestry by pastýřskou péči zvlášť potřebovali? Určili jsme si konkrétní termíny, kdy za nimi zajdeme? Také buď realista. Nikdo z nás nemá tolik času, peněz a energie, aby zvládl všechno, co by si přál. Buď proto rozumný. Možná zjistíš, že není v tvých silách nějaké rozhodnutí uvést do praxe a že je nutné ho změnit. w19.11 48:11, 12

Prorocký popis toho, jaký bude život na zemi, nacházíme v Izajášovi 65:21–23. Nebude to život, kdy by nikdo nemusel nic dělat. Z Bible vyplývá, že Boží služebníci budou mít v té době užitečnou a uspokojující práci. Můžeme si být jistí, že až Kristova tisíciletá vláda skončí, „i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Řím. 8:21) Jehova se postaral o to, aby měli Izraelité v rovnováze práci a odpočinek, a to samé udělá pro svůj lid i během Kristovy tisícileté vlády. Určitě tam bude čas na duchovní činnosti. Uctívání Boha je pro šťastný život zásadní a bude to platit i v novém světě. Všichni věřící lidé se v té době budou radovat z toho, že mají uspokojující práci a uctívají Boha. w19.12 50:15, 17, 18

„Vštěpovat“ znamená učit a vtisknout něco stálým opakováním. K tomu rodiče potřebují s dětmi pravidelně trávit čas. Někdy jim to možná připadá únavné, když musí dětem určité věci stále opakovat. Můžou se ale snažit vidět v tom způsob, jak svým dětem pomoct, aby rozuměly Božímu Slovu a řídily se jím. Přistupuj k dětem individuálně. Sto dvacátý sedmý žalm přirovnává děti k šípům. (Žalm 127:4) Tak jako šípy můžou být vyrobené z různých materiálů a můžou se lišit velikostí, žádné dvě děti nejsou úplně stejné. Rodiče se tedy musí rozhodnout, jak které dítě učit. Jedni manželé z Izraele, jejichž dvě děti slouží Jehovovi, říkají, co se jim osvědčilo: „Vedli jsme biblické studium s každým dítětem zvlášť.“ Samozřejmě že každá hlava rodiny rozhodne, jestli je takový přístup nutný a možný. w19.12 52:18–20

Když procházíme těžkým obdobím a někdo nám v praktickém ohledu pomůže, jsme za to moc vděční! „Zdrcený člověk může mít pocit, že nezvládne ani ty nejobyčejnější věci,“ říká Ryan, kterému při nehodě tragicky zemřel otec. „Praktická pomoc – a může to být třeba jen maličkost – udělá hrozně moc.“ Nikdy nepodceňuj, jak moc může pro druhé znamenat to, že jim pomůžeš i s malými věcmi. Marek toho pro Jehovu dělal hodně. I tak si ale udělal čas, aby podpořil a povzbudil apoštola Pavla. A ten zase věděl, že se nemusí bát požádat Marka o pomoc. Angela, která se musela vyrovnat s vraždou blízkého člena rodiny, si vážila toho, když druzí byli ochotní udělat si na ni čas. Říká: „Přátelé, kteří ti opravdu chtějí pomoct, jsou přístupní. Můžeš se na ně kdykoli obrátit a nedělají drahoty.“ Stojí za to zamyslet se: Jak mě vnímají druzí? Mám pověst člověka, který pro bratry a sestry rád něco udělá? w20.01 2:14–16

Jak by se mohlo stát, že pomazaný přijímá symboly, a přitom „toho není hoden“? Bylo by to tak v případě, že by na Památné slavnosti jedl chléb a pil víno, ale nežil by podle Jehovových zákonů. (Hebr. 6:4–6; 10:26–29) Pomazaní si uvědomují, že „cenu povolání vzhůru, kterou dává Bůh prostřednictvím Krista Ježíše“, dostanou jen tehdy, když Bohu zůstanou věrní. (Filip. 3:13–16) Svatý duch Božím služebníkům pomáhá, aby byli pokorní, a ne pyšní. (Ef. 4:1–3; Kol. 3:10, 12) Pomazaní si proto nemyslí, že jsou lepší než jiní křesťané. Vědí, že Jehova jim automaticky nedává víc svatého ducha než ostatním křesťanům. Nemyslí si, že rozumí Bibli líp než druzí. A určitě by nikomu neřekli, že i on je pomazaný, a měl by proto začít na Památné slavnosti jíst chléb a pít víno. Pokorně uznávají, že o tom, kdo půjde do nebe, rozhoduje pouze Jehova. w20.01 5:4, 5

Jehova si přeje, abychom k němu měli blízko a komunikovali s ním. Vybízí nás, abychom se k němu nepřestávali modlit. (Řím. 12:12) Je dostupný 24 hodin denně. Nikdy není tak zaneprázdněný nebo unavený, že by si nás nechtěl vyslechnout. A jak my posloucháme, co říká on? Čteme si Bibli a publikace, které nám pomáhají ji pochopit. A také věnujeme pozornost tomu, co nám Jehova říká na shromážděních. Když pravidelně komunikujeme s Jehovou, pomáhá nám to mít k němu blízko. Jehova chce, abychom s ním mluvili o svých nejhlubších pocitech a myšlenkách. (Žalm 62:8) Je dobré, když se sami sebe zeptáme: Podobají se moje modlitby ručně psaným dopisům, které jsou plné citů, nebo povrchnímu dopisu tištěnému pořád dokola? Určitě máš Jehovu ze srdce rád a chceš s ním mít blízký vztah. Je proto potřeba, abys s ním mluvil pravidelně. Svěřuj se mu, z čeho máš radost i co tě trápí. Buď si jistý, že se na něho můžeš se vším obrátit. w20.02 7:4, 5

Jehova svěřil starším zodpovědný úkol pečovat o jeho lid. Starší se můžou hodně naučit z toho, jak s Jehovovým lidem jednal Nehemjáš. Jako místodržitel Judska měl velkou moc. (Neh. 1:11; 2:7, 8; 5:14) A představ si, jaké problémy musel například řešit. Zjistil, že Židé znesvětili chrám a neodvádějí příspěvky pro Levity, jak nařizoval Zákon. Také porušovali zákon o sabatu a někteří muži se oženili s cizinkami, které neuctívaly Jehovu. To byla opravdu náročná situace. (Neh. 13:4–30) Nehemjáš nezneužíval svoji moc a nenutil Boží lid, aby se řídil jeho názory. Úpěnlivě prosil Jehovu, aby ho vedl, a také učil lid o tom, co říká Jehovův zákon. (Neh. 1:4–10; 13:1–3) Kromě toho pokorně spolupracoval se svými bratry, dokonce jim pomáhal opravovat jeruzalémské hradby. (Neh. 4:15) w19.09 37:9, 10