Květen

Co můžou rodiče dělat, aby svým dětem pomohli zamilovat si Jehovu? Modlete se o Jehovovu pomoc jako Manoach. Také učte svým příkladem. To, co říkáte, je důležité, ale ještě větší vliv na vaše dítě nejspíš bude mít to, co děláte. Můžeme si být jistí, že Josef a Marie dávali svým dětem, včetně Ježíše, vynikající příklad. Josef tvrdě pracoval, aby rodinu uživil. A členům své rodiny také pomáhal, aby si vážili duchovních věcí. (5. Mojž. 4:9, 10) „Rok co rok“ s rodinou cestoval do Jeruzaléma slavit Pesach. (Luk. 2:41, 42) Někteří otcové v jeho době si možná říkali, že takové cestování s celou rodinou je zbytečně náročné a stojí moc času a peněz. Josef si ale zjevně vážil duchovních věcí a vedl k tomu i svoje děti. A o Marii víme, že dobře znala Písmo. Svými slovy i jednáním své děti určitě učila, aby Boží Slovo milovaly. w19.12 52:9–12

Jehovova láska k nám je vidět z toho, jak zareagoval, když se k němu první lidé obrátili zády. Potom co Adam svého nebeského Otce neposlechl, nemohl být dál součástí Jehovovy šťastné rodiny a připravil o to i svoje potomky. (Řím. 5:12) Jehova ale přišel s řešením. Adama potrestal, ale jeho potomky nenechal v beznadějné situaci. Hned po Adamově vzpouře slíbil, že lidi, kteří ho budou poslouchat, znovu přijme do své rodiny. (1. Mojž. 3:15; Řím. 8:20, 21) Umožnila to výkupní oběť jeho milovaného Syna, Ježíše. Tím, že ho za nás Jehova obětoval, ukázal, jak moc nás miluje. (Jan 3:16) Lepšího Otce si nemůžeme přát! Věnuje pozornost našim modlitbám a dává nám to, co potřebujeme k životu i k tomu, abychom si s ním udrželi blízký vztah. Školí nás a podporuje v náročných situacích. A chystá pro nás nádhernou budoucnost. Je úžasné mít takového milujícího a starostlivého Otce! w20.02 6:16, 17, 20

Zaplavila tě už někdy úzkost? Možná bylo příčinou něco, co druzí řekli nebo udělali, nebo to, co jsi řekl nebo udělal ty sám. Možná ses bál, že ti Jehova nikdy neodpustí. K tomu všemu sis říkal, že když cítíš takovou úzkost, musíš mít slabou víru, takže jsi vlastně špatný člověk. Podívejme se ale na několik příkladů z Bible. Hana, matka proroka Samuela, měla silnou víru. I tak ale byla úplně zoufalá, když v rodině zažívala šikanu. (1. Sam. 1:7) Pevnou víru měl i apoštol Pavel, a přesto ho tížila „starost o všechny sbory“. (2. Kor. 11:28) Král David měl tak silnou víru, že k němu měl Jehova zvlášť blízko. (Sk. 13:22) Stejně ale udělal chyby, kvůli kterým cítil drtivou úzkost. (Žalm 38:4) Všechny tři Jehova utěšil a pomohl jim získat vnitřní klid. w20.02 9:1, 2

Zasvětit se Bohu znamená v modlitbě mu říct, že si ze srdce přeješ navždy mu sloužit. Tím, že se zasvětíš Bohu, „zapřeš sám sebe“ neboli se sám sebe zřekneš. Takže je teď pro tebe nejdůležitější sloužit Jehovovi, a ne dělat, co se líbí tobě. Odteď patříš jemu. (Řím. 14:8) To je obrovská čest. Zasvěcení se Bohu je slavnostní slib. Jehova nás k němu nenutí, ale pokud se mu ho rozhodneme dát, očekává, že svoje slovo dodržíme. (Žalm 116:12, 14) Zasvěcení se Bohu je soukromá záležitost, čistě mezi tebou a Jehovou. Křest je veřejný. Jsou u něj i jiní lidé a obvykle se koná na krajském nebo regionálním sjezdu. Křtem dáváš jasně najevo, že ses zasvětil Jehovovi. Ukazuješ tak druhým, že miluješ Boha celým svým srdcem, duší, myslí a silou a že jsi rozhodnutý mu navždy sloužit. (Mar. 12:30) w20.03 11:4, 5

Satan rozostřuje pohled na Jehovu. Po smrti Ježíšových apoštolů někteří z těch, kdo o sobě tvrdili, že jsou křesťané, začali šířit falešné nauky. (Sk. 20:29, 30) Tito odpadlíci začali zamlžovat totožnost jediného pravého Boha. Například ve svých Biblích přestali používat Boží jméno a dávali přednost takovým výrazům jako „Pán“. Tím, že Boží jméno odstranili a nahradili ho slovem „Pán“, bylo pro čtenáře Bible těžší vidět rozdíl mezi Jehovou a jinými „pány“, o kterých se v Písmu píše. (1. Kor. 8:5) Jeden výraz, „Pán“, používali pro Jehovu i Ježíše, což vedlo k tomu, že pro lidi bylo těžké vnímat Jehovu a jeho Syna jako odlišné osoby s rozdílným postavením. (Jan 17:3) Tento zmatek přispěl k rozšíření nauky o Trojici, která v Božím Slově nemá oporu. V důsledku toho mnozí považují Boha za záhadného a myslí si, že není možné ho poznat. To je nehorázná lež! (Sk. 17:27) w19.06 23:11

Jedním ze způsobů, jak můžeme sloužit naplno, je zlepšovat schopnosti, které jako zvěstovatelé potřebujeme. (Přísl. 1:5; 1. Tim. 4:13, 15) Je to velká čest, že můžeme být „Boží spolupracovníci“! (1. Kor. 3:9) Když „se [budeš ujišťovat] o důležitějších věcech“ a zaměřovat se na službu Jehovovi, budeš mu sloužit radostně. (Filip. 1:10; Žalm 100:2) Jsi jedním z Božích služebníků, a tak si můžeš být jistý, že Jehova ti bude dávat sílu potřebnou k tomu, abys sloužil naplno bez ohledu na to, jaké problémy nebo omezení možná máš. (2. Kor. 4:1, 7; 6:4) Ať už ti tvoje okolnosti umožnují kázat hodně, nebo málo, pokud Bohu sloužíš celou duší, máš důvod k radosti. (Gal. 6:4) Službou naplno dáváš najevo svoji lásku k Jehovovi a k bližním. „Takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Tim. 4:16) w19.04 14:15, 17

Satan a démoni se snaží lidi oklamat hlavně prostřednictvím spiritismu. Ti, kdo spiritismus provozují, tvrdí, že vědí nebo ovládají věci, které lidé normálně vědět nebo ovládat nemůžou. Někteří například tvrdí, že prostřednictvím věštění nebo astrologie dokážou předpovídat budoucnost. Jiní se můžou chovat tak, jako by mluvili s mrtvými. A další provozují čarodějnictví nebo magii a můžou se snažit někoho zaklít. Jeden průzkum, který proběhl v 18 zemích Latinské Ameriky a Karibiku, odhalil, že asi třetina dotázaných věří v magii a čarodějnictví neboli kouzelnictví a skoro stejný počet lidí věří, že je možné komunikovat s duchy. Z jiného průzkumu provedeného v 18 afrických zemích vyplynulo, že v průměru víc než polovina dotázaných věří v čarodějnictví. Ať už žijeme kdekoli, je jisté, že si na spiritismus musíme dávat pozor. w19.04 17:3, 4

Bůh Jehova nenávidí všechny druhy špatného jednání. (Žalm 5:4–6) Zvlášť velkou nenávist musí cítit, když někdo spáchá tak hrozný zločin, jakým je sexuální zneužití dítěte. Jsme Jehovovi svědkové, a tak je i nám zneužívání dětí odporné a ve sboru ho netolerujeme. (Řím. 12:9) Jakákoli forma zneužívání dětí je v naprostém rozporu s Kristovým zákonem. (Gal. 6:2) Všechno, co Ježíš učil tím, co říkal a dělal, je založené na lásce a prosazuje právo. Praví křesťané se tímto zákonem řídí, a proto se k dětem chovají tak, aby se cítily v bezpečí a ze srdce milované. Zneužití dítěte je ale sobecký a ohavný zločin, v důsledku kterého se dítě cítí ohrožené a nemilované. Je smutné, že se to týká i pravých křesťanů. Jak to? Ve světě je spousta zlých lidí a podvodníků a někteří se snaží proniknout do sboru. (2. Tim. 3:13) Kromě toho někteří z těch, kdo tvrdí, že do sboru patří, podlehli zvráceným tělesným touhám a sexuálně zneužívali děti. w19.05 19:1–3

Zdrcený člověk si může myslet, že není hodný toho, aby mluvil s Jehovou. Když chceme takového člověka utěšit, můžeme se s ním pomodlit a použít přitom jeho jméno. Můžeme v modlitbě říct, že my i bratři a sestry ze sboru ho máme moc rádi. Můžeme Jehovu poprosit, aby tuto svoji drahocennou ovečku ukonejšil a utěšil. Takové modlitby můžou být velmi povzbudivé. Než začneš mluvit, přemýšlej. Bezmyšlenkovitá slova můžou bolet. Laskavá slova můžou léčit. (Přísl. 12:18) Modli se proto, aby ti Jehova pomohl najít laskavá, utěšující, konejšivá slova. Měj na mysli, že nic z toho, co bys řekl, nemá větší sílu než samotné Jehovovy výroky obsažené v Bibli. (Hebr. 4:12) Když druhé utěšujeme, připomínáme jim, že Jehova je miluje. A nikdy nesmíme zapomenout, že Jehova je také Bohem práva. Žádný zločin v podobě sexuálního zneužívání před ním nikdo neutají. Jehova vidí všechno a nedovolí, aby nekajícný provinilec zůstal bez trestu. (4. Mojž. 14:18) w19.05 20:18, 19, 21

Satan chce, abychom se k Jehovovi obrátili zády. Aby toho dosáhl, snaží se ovlivňovat naše myšlení. Vlastně chce přivést naši mysl do zajetí a přimět ji, aby poslouchala jeho. Snaží se nás přesvědčit nebo oklamat, abychom šli za ním, a to tím, že působí na naše touhy. (Kol. 2:4) Opravdu jsme ve vážném nebezpečí, že by nás Satan oklamal? Ano. Pamatuj na to, že varování v Kolosanům 2:8 Pavel neadresoval nevěřícím. Napsal ho pomazaným křesťanům. (Kol. 1:2, 5) Tito křesťané byli v nebezpečí, a my jsme ještě ve větším nebezpečí. (1. Kor. 10:12) Jak to? Satan byl svržen na zem a snaží se věrné Boží služebníky svést na scestí. (Zjev. 12:9, 12, 17) Kromě toho žijeme v době, kdy zlí lidé a podvodníci postupují „od špatného k horšímu“. (2. Tim. 3:1, 13) w19.06 23:1, 2

Když královna Jezábel vyhrožovala, že Elijáše zabije, dostal strach. Utekl proto do oblasti poblíž Beer-šeby. Byl tak zoufalý, že „začal prosit, aby jeho duše zemřela“. Proč se tak cítil? Byl to nedokonalý muž, „člověk s pocity, jako jsou naše“. (Jak. 5:17) Zřejmě se cítil pod obrovským tlakem a byl tělesně vyčerpaný. Možná si myslel, že jeho snahy prosadit uctívání Jehovy byly zbytečné, že se v Izraeli nic nezlepšilo a že on je jediný, kdo Jehovovi ještě slouží. (1. Král. 18:3, 4, 13; 19:10, 14) Jehova Elijášovým pocitům rozuměl a nevynadal mu. Místo toho mu pomohl znovu získat sílu. (1. Král. 19:5–7) Později mu laskavě pomohl změnit způsob uvažování, když mu předvedl, jak obrovskou má moc. Potom poukázal na to, že v Izraeli je stále 7 000 lidí, kteří odmítají uctívat Baala. (1. Král. 19:11–18) Jehova Elijášovi konkrétními způsoby ukázal, že ho miluje. w19.06 25:5, 6

Nedělej si věci po svém. Když se řídíme pokyny, které dostáváme od důvěryhodných odpovědných bratrů, vyhneme se problémům. Uveďme si příklad. V jedné zemi, kde je naše dílo zakázané, dali odpovědní bratři pokyn, že zvěstovatelé nemají ve službě dávat lidem tištěné publikace. Přesto jeden průkopník, který si myslel, že je chytřejší než bratři, lidem publikace nabízel. K čemu to vedlo? Krátce potom co on a někteří další skončili s neformální službou, je policie vzala k výslechu. Státní úředníci je zjevně sledovali a publikace, které bratři lidem dali, zabavili. Co se z toho učíme? Musíme se řídit pokyny, i když si myslíme, že jsme chytřejší. Jehova žehná tomu, když spolupracujeme s bratry, které pověřil, aby nás vedli. (Hebr. 13:7, 17) w19.07 28:17

V noci před svou smrtí náš Pán Ježíš řekl, že všichni, kdo se rozhodnou být jeho učedníky, budou nenáviděni. (Jan 17:14) A až dodnes jsou věrní Jehovovi svědkové pronásledováni těmi, kdo se staví proti pravému uctívání. S tím, jak se přibližuje konec tohoto světa, očekáváme, že naši nepřátelé budou vůči nám ještě nenávistnější. (Mat. 24:9) Jak se můžeme na pronásledování připravovat už teď? Nemusíme si představovat, co všechno by se nám mohlo stát. Kdybychom to dělali, mohl by nás přemoct strach a úzkost. Mohli bychom sami sebe tak vystrašit, že bychom přestali sloužit Jehovovi ještě dřív, než bychom nějakou zkoušku vůbec zažili. (Přísl. 12:25; 17:22) Strach je mocná zbraň, kterou proti nám používá náš „protivník, Ďábel“. (1. Petra 5:8, 9) Je proto nezbytně nutné upevňovat svůj vztah s Jehovou a dělat to už teď. w19.07 27:1–3

Když se apoštolové shromáždili na úbočí hory, kam je svolal Ježíš po svém vzkříšení, museli být plní očekávání. (Mat. 28:16) Byla to zřejmě ta událost, kdy „se objevil více než pěti stům bratrů najednou“. (1. Kor. 15:6) Proč tehdy Ježíš svoje učedníky shromáždil? Aby je pověřil vzrušujícím úkolem: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:18–20) Učedníci, kteří Ježíšův pokyn slyšeli, později patřili do křesťanského sboru v prvním století. Jeho hlavním posláním bylo činit další Kristovy učedníky. V dnešní době jsou po celém světě desítky tisíc sborů pravých křesťanů a jejich hlavní poslání zůstává stejné. w19.07 29:1, 2

Jeden krajský dozorce, který slouží v Norsku, říká, že lidé, kteří si o Bohu nechtějí povídat, jsou často ochotní povídat si o tom, co se děje ve světě. Nejdřív pozdraví a pak řekne: „Co si myslíte o našich vyhlídkách do budoucnosti? Zajistí nám lepší budoucnost politici, vědci, nebo někdo jiný?“ Člověka pozorně vyslechne a pak mu přečte nebo cituje nějaký biblický verš, který poukazuje na lepší budoucnost. Biblický slib, že země nikdy nebude zničena a že dobří lidé na ní budou žít věčně, některé lidi zaujme. (Žalm 37:29) Je dobré, když k lidem přistupujeme různě. Proč? To, co zaujme jednoho, může totiž druhého odradit. Některým nevadí povídat si o Bohu nebo o Bibli, ale jiní reagují lépe, když začneme mluvit o něčem jiném. V každém případě bychom měli využívat příležitosti a mluvit s nejrůznějšími lidmi. (Řím. 1:14–16) Tím, kdo působí, aby biblická pravda rostla v srdci lidí, kteří milují, co je správné, je Jehova. (1. Kor. 3:6, 7) w19.07 30:10, 11

Když víme, jak moc nás Bůh miluje, motivuje nás to, abychom milovali i naše bratry a sestry. (1. Jana 4:20, 21) Mohli bychom si ale myslet, že lásku k nim budeme cítit tak nějak automaticky. Vždyť přece uctíváme Jehovu a snažíme se mít stejné vlastnosti jako on. A také se snažíme být jako Ježíš, který miloval ostatní do té míry, že za ně dal svůj život. Nicméně uposlechnout přikázání milovat jeden druhého pro nás někdy i tak může být docela náročné. Euodia a Syntyche byly horlivé křesťanky, které dřív sloužily „bok po boku“ s apoštolem Pavlem. Tyto dvě sestry se ale asi kvůli něčemu nepohodly a jejich přátelství skončilo. V dopise filipskému sboru, ve kterém sloužily, Pavel zcela jasně napsal, co by Euodia a Syntyche měly udělat. Vybídl je, „aby byly stejné mysli“. (Filip. 4:2, 3) A cítil, že je zapotřebí dát celému sboru tento pokyn: „Dále dělejte všechno bez reptání a dohadování.“ (Filip. 2:14) w19.08 32:6, 7

Je moc pěkné, že mnoho sborů i mnoho jednotlivců dělá hodně pro to, aby celodobí služebníci mohli zůstat na místě, kde slouží. Jak to dělají? Povzbuzují je, aby ve své práci pokračovali, podporují je finančně nebo jim pomáhají starat se o členy jejich rodiny, kteří žijí daleko od nich. Pokud do vašeho sboru bude přidělený někdo, kdo v celodobé službě předtím sloužil někde jinde, nepovažujte to za znak toho, že nějak selhal nebo udělal něco špatně. Naopak mu pomozte, aby pro něj ta změna byla co nejjednodušší. Srdečně ho přivítejte a dejte mu najevo, že si vážíte toho, co pro Jehovu udělal, i když mu jeho zdraví už teď možná nedovoluje dělat tolik. Zkuste se s ním dobře poznat. Čerpejte z toho, co ví, co zažil a jaké školení dostal. Ti, kdo byli přiděleni do nového sboru, můžou zpočátku potřebovat různou pomoc, například s hledáním bydlení a práce a zajištěním dopravy a dalších nezbytných věcí. w19.08 34:12, 13

Gog se bude spoléhat na lidskou sílu, tedy na svá vojska. (2. Par. 32:8) My se ale budeme spoléhat na svého Boha Jehovu. Národům to bude připadat jako hloupost. Ani Velkému Babylonu přece jeho bohové nepomohli při útoku „divokého zvířete“ a jeho „deseti rohů“. (Zjev. 17:16) Gog proto bude počítat se snadným vítězstvím. Přitáhne proti Jehovovu lidu jako oblaka, která přikrývají zemi, a zaútočí na něj. Gogovi ale brzy dojde, že je v pasti. Stejně jako faraon u Rudého moře si uvědomí, že bojuje proti Jehovovi. (2. Mojž. 14:1–4; Ezek. 38:3, 4, 18, 21–23) Kristus a jeho nebeská vojska budou Boží lid bránit a Gogovy hordy zničí. (Zjev. 19:11, 14, 15) A co bude s Jehovovým úhlavním nepřítelem Satanem, jehož lživá propaganda přivedla národy k Armagedonu? Ježíš ho spolu s jeho démony uvrhne do propasti, ve které budou uvězněni tisíc let. (Zjev. 20:1–3) w19.09 36:14, 15

Je přirozené, že se moc těšíme na to, až Jehova splní všechny krásné věci, které slíbil. Pokud se nám ale zdá, že na něco čekáme už příliš dlouho, naše nadšení se možná postupně vytratí. Můžeme být dokonce zklamaní. (Přísl. 13:12) To se stalo i na začátku 20. století. V té době mnoho pomazaných křesťanů očekávalo, že v roce 1914 půjdou do nebe. Když se to nestalo, věrní bratři a sestry se s tím ale dokázali vyrovnat. Nevzdali závod o život, protože jim šlo především o to, plnit Boží vůli, ne získat odměnu. Byli rozhodnutí v závodě o život vytrvat. I ty se určitě těšíš na to, až Jehova očistí své jméno, dokáže, že jenom on má právo vládnout, a splní všechny své sliby. Buď si jistý, že se to všechno stane v ten čas, který Jehova vybral. Do té doby služ naplno a nedovol, aby tě nesplněná očekávání v závodě zpomalila nebo připravila o nadšení. w19.08 31:9, 10

Zeptej se sám sebe: Mám pověst mírného a pokorného člověka? Dělám pro druhé rád i podřadnou práci? Jednám s druhými laskavě? Ježíš pro své spolupracovníky vytvářel příjemné prostředí, kde se cítili uvolněně, a také je rád školil. (Luk. 10:1, 19–21) Povzbuzoval své učedníky, aby mu pokládali otázky, a chtěl slyšet jejich názor. (Mat. 16:13–16) Stejně jako rostliny ve skleníku učedníci přímo kvetli. Vstřebávali všechno, co je Ježíš učil, a přinášeli ovoce v podobě dobré práce. Máš nějaké postavení, ve kterém jsi odpovědný za druhé? Pak si polož otázky: Jaké prostředí vytvářím v práci nebo doma? Přispívám k pohodě? Povzbuzuji druhé, aby se ptali? Vyslechnu si jejich názor? Nikdy nechceme být jako farizeové, kteří byli naštvaní, když někdo pochyboval o tom, co říkali, a byli krutí k těm, kdo měli jiný názor než oni. (Mar. 3:1–6; Jan 9:29–34) w19.09 38:1, 9–11

Když světoví vůdci mluví o potřebě zlepšit vztahy mezi národy, používají někdy podobná vyjádření. Ale vyhlášení „míru a bezpečnosti“, které popisuje Bible, bude jiné. Proč? Protože až k němu dojde, hodně lidí si bude myslet, že se světovým vůdcům podařilo udělat svět bezpečnějším místem. Ve skutečnosti ale bude následovat „náhlé zničení“ při „velkém soužení“. (Mat. 24:21) Nevíme, co k tomuto prohlášení povede a jakým způsobem bude vydáno. A nevíme, jestli půjde o jedinou deklaraci nebo o sérii oznámení. V každém případě ale víme toto: Světoví vůdci nedokážou ve světě nastolit mír, a tak se jejich prohlášením nesmíme nechat oklamat. Vždyť to bude znamení, že velmi brzy začne „Jehovův den“. (1. Tes. 5:2) w19.10 40:3, 4

Armagedonská válka bude velkolepým vyvrcholením závěru tohoto systému. (Přísl. 1:33; Ezek. 38:18–20; Zech. 14:3) Ale nemáme se čeho bát. Bude to totiž Boží válka, ne naše. Až dá Jehova znamení, Ježíš Kristus vyrazí v čele nebeských vojsk do útoku. Po svém boku bude mít vzkříšené pomazané křesťany a zástupy andělů. Společně povedou bitvu proti Satanovi, démonům a jejich pozemským vojskům. (Zjev. 6:2; 17:14) Jehova slíbil: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch.“ (Iz. 54:17) „Velký zástup“ věrných Jehovových služebníků přežije velké soužení a bude dál sloužit Jehovovi. (Zjev. 7:9, 13–17) Díky Bibli se můžeme dívat do budoucnosti s důvěrou! Víme, že „věrné Jehova bedlivě střeží“. (Žalm 31:23) Všichni, kdo ho milují a chválí, budou s radostí sledovat, jak očistí své svaté jméno. (Ezek. 38:23) w19.10 41:17, 18

Blížíme se k závěru posledních dnů, a tak je možné, že budeme zažívat náročné situace. (2. Tim. 3:1) Například v jedné západoafrické zemi došlo po volbách k vlně občanských nepokojů a davového násilí. Někteří naši bratři a sestry se víc než šest měsíců nemohli volně pohybovat, protože jejich okolí se změnilo v bojovou zónu. Díky čemu tyto těžkosti zvládli? Někteří našli útočiště u spoluvěřících, kteří žili v bezpečnější oblasti. Jeden bratr řekl: „V takové situaci jsem byl moc rád, že mám kolem sebe přátele. Byli jsme jeden pro druhého povzbuzením.“ Až začne velké soužení, budeme za blízké přátele vděční. (Zjev. 7:14) Proto je potřeba, abychom si pevná přátelství vytvářeli už dnes. (1. Petra 4:7, 8) Naši nepřátelé se nás totiž budou snažit pomocí lží a dezinformací rozdělit. Budou chtít dosáhnout toho, abychom si přestali důvěřovat a vzájemně se podporovat. Ale jejich snahy budou marné. Nedokážou nás donutit, abychom se přestali mít rádi. w19.11 44:1, 2, 19

Satan je „otec lži“ a ty, kdo se jím nechají ovládat, používá k šíření lží o Jehovovi a našich bratrech a sestrách. (Jan 8:44) Například odpadlíci šíří lži a překrucují skutečnosti o Jehovovi a jeho organizaci pomocí svých webových stránek, televize i dalších médií. Tyto lži patří k Satanovým „ohnivým šípům“. Jak bychom měli reagovat, pokud se s takovými informacemi setkáme? Vůbec se jimi nezabývat! Proč? Protože Jehovovi i našim bratrům věříme. S odpadlíky žádným způsobem nekomunikujeme. Ani ze zvědavosti, ani z jiných důvodů se s nimi nenecháme vtáhnout do diskuze ani nedovolíme, aby oslabili naši víru. Odolal jsi pokušení naslouchat odpadlíkům nebo s nimi diskutovat o lžích, které šíří? To je dobře. Přesto buď dál ve střehu, protože Satan proti nám používá i další zbraně. w19.11 46:8, 11

Když děláš nějaké rozhodnutí, prozkoumej své pohnutky. Jehova si přeje, abychom byli ve všem poctiví. Týká se to i našich pohnutek pro nějaké rozhodnutí – je důležité, abychom byli poctiví k sobě i druhým. Když to úplně nezvládneme, může pro nás být náročné podle svého rozhodnutí jednat. Mladý bratr se například rozhodne stát pravidelným průkopníkem. Po nějaké době se mu ale přestane dařit věnovat službě potřebný počet hodin a služba ho ani moc netěší. Možná si říkal, že s průkopnickou začíná proto, že chce dělat radost Jehovovi. Nemohlo to ale být tak, že jeho hlavní pohnutkou byla snaha udělat radost rodičům nebo někomu jinému? Podívejme se na jiný příklad. Muž, který studuje Bibli, se rozhodne přestat kouřit. Týden, dva to vydrží, jenže pak si zase zapálí. Nakonec je ale úspěšný! Překonal svou závislost, protože ho motivovala láska k Jehovovi a silná touha dělat mu radost. (Kol. 1:10; 3:23) w19.11 48:9, 10

Apoštol Pavel nepochyboval, že závod dokončí a do cíle doběhne. Byl pomazaný, a tak se těšil na „cenu Božího povolání vzhůru“. Věděl ale, že aby tohoto cíle dosáhl, nesmí se zastavit. (Filip. 3:14) Křesťanům ve Filipech napsal zajímavou myšlenku, aby jim pomohl mít cíl stále před očima. Pavel Filipanům připomněl, že jejich občanství je v nebi. (Filip. 3:20) V čem je to mělo povzbudit? V tehdejší době lidé chtěli získat římské občanství, protože s sebou neslo mnoho výhod. Pomazaní křesťané měli ale mnohem lepší občanství a plynuly z něj daleko větší výhody. Římské občanství se s ním vůbec nedalo srovnat! Pomazaní křesťané nám i dnes dávají dobrý příklad v tom, jak vytrvale běží ke svému cíli, kterým je věčný život v nebi. w19.08 31:14, 15

Tato svoboda byla mnohem větší než ta, kterou získávali Izraelité v jubilejním roce. (3. Mojž. 25:8–12) Například muž, který byl v tom roce propuštěn na svobodu, se mohl do otroctví dostat znovu a v každém případě nakonec zemřel. O Letnicích 33 n. l. Jehova pomazal svatým duchem apoštoly a jiné muže a ženy, kteří mu věrně sloužili. Přijal je za své syny a oni díky tomu získali vyhlídku, že budou vzkříšeni do nebe, aby vládli spolu s Ježíšem. (Řím. 8:2, 15–17) To byli první lidé, kteří se těšili ze svobody, kterou oznámil Ježíš v nazaretské synagoze. (Luk. 4:16–19, 21) Tito muži a ženy už nebyli zotročení falešnými naukami židovských náboženských vůdců ani jejich zvyky, které byly v rozporu s Božím Slovem. Bůh je také považoval za osvobozené od smrtelných účinků hříchu. Obrazný jubilejní rok, který začal pomazáním Kristových následovníků v roce 33 n. l., potrvá až do konce Ježíšovy tisícileté vlády. w19.12 50:11, 12

Rodiče, pomáhejte dětem, aby si vybíraly dobré kamarády. Matka i otec by měli vědět, s kým se jejich děti kamarádí a co dělají. To znamená, že musí vědět i to, s kým jejich děti komunikují na sociálních sítích a přes mobil. Tito kamarádi můžou mít vliv na to, jak děti přemýšlejí a jak se chovají. Mnozí rodiče nelitují úsilí, aby svým dětem zajistili příležitosti být ve společnosti těch, kdo jsou dobrým vzorem v tom, jak sloužit Bohu. Třeba N’Déni a Bomine, manželé z Pobřeží slonoviny, často zvali krajského dozorce, aby bydlel u nich doma. N’Déni říká: „Na našeho syna to mělo výborný vliv. Začal s průkopnickou a teď slouží jako zástupce krajského dozorce.“ Čím dřív rodiče s učením svých dětí začnou, tím lépe. (Přísl. 22:6) Vzpomeňme si na Timotea, jeho matka Euniké a babička Lois ho učily „od útlého dětství“. (2. Tim. 1:5; 3:15) w19.12 52:14, 16, 17

Buďme přáteli, na které se druzí můžou spolehnout. Například bratrům a sestrám, kteří procházejí nějakou náročnou situací, jenom neslibujeme, že jim rádi pomůžeme, ale opravdu pro ně něco konkrétního uděláme. (Mat. 5:37; Luk. 16:10) Když vědí, že se na nás můžou spolehnout, hodně to pro ně znamená. Jedna sestra to popsala takto: „Nemusím se k tomu všemu ještě stresovat, jestli ten, kdo mi nabídl pomoc, opravdu dorazí včas a udělá, co slíbil.“ Těm, kdo se vyrovnávají se zklamáním nebo prochází nějakou zkouškou, často hodně pomůže, když si o svých pocitech popovídají s někým, komu můžou důvěřovat. Pokud ale chceme být přáteli, kterým druzí můžou důvěřovat a říct o svých pocitech, musíme se naučit být trpěliví. Když Žannu opustil manžel, hodně jí pomáhalo, že mohla o svých pocitech mluvit s blízkými přáteli. Vypráví: „Trpělivě mi naslouchali, i když jsem jim asi pořád dokola říkala to samé.“ I ty můžeš být dobrým přítelem, když se naučíš být dobrým posluchačem. w20.01 2:9–11

V Bibli se píše o mnoha lidech, kterým Bůh dával svatého ducha, i když neměli vyhlídku na život v nebi. Svým duchem například vedl Davida. (1. Sam. 16:13) Díky svatému duchu mohl David Jehovu do hloubky poznat a také napsat některé části Bible. (Mar. 12:36) Přesto apoštol Petr řekl, že David „nevystoupil do nebes“. (Sk. 2:34) A o Janu Křtiteli se píše, že byl „naplněn svatým duchem“. (Luk. 1:13–16) Ježíš řekl, že nikdo nebyl větší než Jan, ale zároveň že Jan nebude mezi těmi, kdo budou vládnout v nebeském království. (Mat. 11:10, 11) Jehova použil svatého ducha, aby těmto lidem umožnil dělat úžasné věci, ale nepoužil ho k tomu, aby je vybral k životu v nebi. Znamená to, že mu nebyli tak věrní? Ne. Jednoduše to znamená, že Jehova je vzkřísí, aby žili v ráji na zemi. (Jan 5:28, 29; Sk. 24:15) w20.01 4:15

Od Jehovy jsme dostali úžasné pozvání. Můžeme být součástí rodiny, do které patří ti, kdo se mu zasvětili a věří ve výkupní oběť jeho Syna. Je to šťastná rodina! Už teď žijeme spokojeně a navíc se těšíme na to, že budeme žít věčně, buď v nebi, nebo v ráji na zemi. Jehova nám dal možnost stát se součástí jeho rodiny, protože nás miluje. Ale také ho to hodně stálo. (Jan 3:16) Byli jsme „koupeni za vysokou cenu“. (1. Kor. 6:20) Díky výkupnému můžeme mít s Jehovou blízký vztah. Tu nejvýznamnější bytost ve vesmíru můžeme oslovovat „Otče“. A Jehova je tím nejlepším Otcem ze všech. Možná nás, stejně jako jednoho pisatele Bible, napadá otázka: „Čím Jehovovi oplatím všechno dobré, co pro mě udělal?“ (Žalm 116:12) Našemu nebeskému Otci to nebudeme nikdy schopní oplatit. Jeho láska nás ale motivuje k tomu, abychom ho milovali. w20.02 7:1–3