Duben

Aristarchos pocházel z Tesaloniky v Makedonii a stal se Pavlovým věrným přítelem. Poprvé se o něm dozvídáme, když apoštol Pavel navštívil Efez během své třetí misionářské cesty. Aristarcha, který cestoval společně s ním, napadl a odvlekl rozvášněný dav. (Sk. 19:29) Když ho nakonec nechali jít, neutekl odtamtud, aby se vyhnul dalšímu nebezpečí. Věrně zůstal s Pavlem. O několik měsíců později byli společně v Řecku. I tam se Pavla snažili jeho nepřátelé zabít, ale Aristarchos byl stále s ním. (Sk. 20:2–4) Když pak asi v roce 58 n. l. Pavel cestoval jako vězeň do Říma, Aristarchos ho na té dlouhé cestě doprovázel a společně přežili ztroskotání lodi. (Sk. 27:1, 2, 41) Zdá se, že v Římě byl nějaký čas uvězněný spolu s Pavlem. (Kol. 4:10) Není divu, že podpora tak věrného společníka byla pro Pavla velkým povzbuzením. Stejně jako Aristarchos i my se pro druhé můžeme stát věrnými přáteli. Důležité je, abychom s nimi byli nejenom, když je všechno v pohodě, ale také, když přijde „čas tísně“. w20.01 2:4, 5

Pomazaní bratři a sestry možná někdy mají pocit, že si tak úžasnou výsadu nezaslouží. Ale ani na moment nezapochybují, že si je Jehova vybral. Když přemýšlí o tom, co je v budoucnu čeká, cítí obrovskou radost a vděčnost. (1. Petra 1:3, 4.) Znamená to, že si pomazaní přejí zemřít? Apoštol Pavel na to odpověděl. Jejich lidské tělo přirovnal ke stanu a napsal: „My, kdo jsme v tomto stanu, vzdycháme, protože je to pro nás těžké. Nechceme ho totiž svléct, ale chceme obléct ten druhý, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.“ (2. Kor. 5:4) Tito křesťané neztratili zájem o svůj současný život a nechtějí, aby co nejdřív skončil. Naopak, život jim přináší potěšení a chtějí každý den využít k tomu, aby spolu se svou rodinou a přáteli sloužili Jehovovi. Stále ale mají před očima tu nádhernou budoucnost, která je čeká. (1. Kor. 15:53; 2. Petra 1:4; 1. Jana 3:2, 3) w20.01 4:12, 13

Náš milující Otec nás školí i tak, že nás ukázňuje, když je to potřeba. A dělá to různými způsoby. Možná si v Bibli přečteme něco, co nám odhalí nějakou naši slabinu. Nebo se o tom, co bychom u sebe měli změnit, dozvíme na shromáždění anebo od sborových starších. Ať už nás Jehova ukázňuje jakýmkoli způsobem, vždycky to dělá z lásky. (Jer. 30:11) Jehova nás podporuje v náročných situacích. Když děti prožívají těžké chvíle, milující otec jim pomáhá. A podobně nás podporuje náš nebeský Otec. Dává nám svého ducha a tím nás chrání, abychom si duchovně neublížili. (Luk. 11:13) Ale chrání nás i jinak. Pomáhá nám, abychom náročné situace ustáli psychicky. Například nám dává naději na krásnou budoucnost. Díky tomu víme, že ať se nám stane cokoli špatného, náš milující Otec dá všechno do pořádku. Jakýkoli problém, se kterým zápasíme, je jen dočasný, ale odměna, kterou má pro nás Jehova připravenou, je věčná. (2. Kor. 4:16–18) w20.02 6:14, 15

V boji se závistí můžeme zvítězit. Zamysleme se nad Josefovými bratry. Mnoho let potom, co se k němu tak špatně zachovali, se s ním setkali v Egyptě. Než se dal Josef svým bratrům poznat, vyzkoušel je, aby zjistil, jestli se změnili. Uspořádal hostinu, při které dal nejmladšímu bratru Benjamínovi mnohem víc jídla než ostatním. (1. Mojž. 43:33, 34) Nic nenaznačuje, že by Benjamínovi jeho bratři záviděli. Naopak bylo vidět, že jim na jejich bratrovi a také na otci opravdu záleží. (1. Mojž. 44:30–34) Díky tomu, že se Josefovi bratři zbavili závisti, podařilo se jim v rodině obnovit pokoj. (1. Mojž. 45:4, 15) Pokud se zbavíme jakéhokoli náznaku závisti, přispějeme k tomu, aby byl v naší rodině i ve sboru pokoj. Jehova si přeje, abychom se závistí bojovali a usilovali o pokoj. Pokud budeme pracovat na pokoře a spokojenosti a budeme oceňovat to, co dělají druzí, nedáme jí prostor. w20.02 8:17, 18

Jedním ze způsobů, jak můžeš projevovat vděčnost za Jehovovu lásku, je modlit se k němu. Když mu budeš říkat o svých starostech a děkovat mu za všechno, co pro tebe dělá, tvoje láska k němu poroste. A váš vztah se ještě víc upevní, když uvidíš, jak na tvoje modlitby odpovídá. Bude to pro tebe důkaz, že ti rozumí. Je také potřeba, abys věděl, jak Jehova přemýšlí a co od tebe vyžaduje. To zjistíš jedině díky studiu jeho Slova, Bible. Proto si jí važ. Jedině v ní jsou pravdivé informace o Jehovovi a jeho záměru s lidmi, včetně tebe. Jak můžeš dát najevo, že si Bible vážíš? Tím, že si ji budeš každý den číst, že se budeš připravovat na biblické studium, které s tebou někdo ze svědků vede, a že budeš uplatňovat to, co se dozvídáš. (Žalm 119:97, 99; Jan 17:17) Máš svůj plán čtení Bible? Čteš si ji denně? w20.03 10:8, 9

Pokud se ti špatně chodí, mohl by sis sednout někde, kde bývá hodně lidí, a mluvit s kolemjdoucími. Můžeš také sloužit neformálně, psát dopisy nebo telefonovat. Mnozí zvěstovatelé, kteří mají různé zdravotní problémy, nacházejí v těchto způsobech služby radost a uspokojení. I přes zdravotní problémy můžeš sloužit naplno. Pavel řekl: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filip. 4:13) Tuto sílu potřeboval, když na jedné ze svých misionářských cest onemocněl. Galaťanům napsal, že jim „poprvé oznamoval dobrou zprávu skrze nemoc svého těla“. (Gal. 4:13) Podobně i ty, když jsi nemocný, můžeš mít příležitost mluvit o dobré zprávě s lidmi, jako jsou doktoři, zdravotní sestry a jiní, kdo o tebe pečují. Tito lidé jsou často v práci, když se je zvěstovatelé snaží zastihnout doma. w19.04 14:10, 11

V roce 2018 žilo víc než 223 000 zvěstovatelů v zemích, kde byla naše činnost zakázaná nebo výrazně omezená. To nás nepřekvapuje. Praví křesťané pronásledování očekávají. Ať už žijeme kdekoli, může se stát, že nám vláda náhle a nečekaně zakáže uctívat našeho láskyplného Boha Jehovu. Pokud vláda zakáže naši činnost, mohli bychom se mylně domnívat, že nám Bůh nežehná. Pamatuj ale, že pronásledování není výsledkem toho, že Jehova je s námi nespokojený. Vezměme si například apoštola Pavla. Je jasné, že měl Boží přízeň. Byl poctěn tím, že mohl napsat 14 dopisů, které jsou součástí Křesťanských řeckých písem, a byl apoštolem pro národy. Přesto byl krutě pronásledován. (2. Kor. 11:23–27) Z toho, co zažil, vidíme, že Jehova připouští, aby jeho věrní služebníci byli pronásledovaní. w19.07 28:1, 3

Jehova nám mnoha způsoby dává najevo, že mu na nás záleží. U srdce nás hřeje zvlášť to, že nám pomáhá bojovat proti našim nepřátelům. Naši úhlavní nepřátelé jsou Satan a démoni. Jehova nás před nimi varuje a dává nám to, co potřebujeme, abychom se jim postavili na odpor. (Ef. 6:10–13) Když Jehovovu pomoc přijmeme a naprosto se na něj spolehneme, můžeme se proti Ďáblovi úspěšně postavit. Můžeme mít stejnou důvěru jako apoštol Pavel, který napsal: „Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“ (Řím. 8:31) Jsme praví křesťané, a tak nás Satan a démoni nefascinují. Zaměřujeme se hlavně na to, abychom se učili o Jehovovi a sloužili mu. (Žalm 25:5) Základy toho, jak Satan působí, ale znát musíme. Proč? Aby nás nepřelstil. (2. Kor. 2:11) w19.04 17:1, 2

Když jsme se ztrápeným člověkem, jsme dobrými posluchači? Znamená to víc než jenom nic nedělat a být zticha. Při naslouchání můžeme projevit empatii a něžný soucit. Někdy můžeme svoje pocity dát najevo několika taktními, vřelými slovy. Mohl bys třeba říct: „Je mi moc líto, co se stalo.“ Jednou nebo dvěma otázkami se můžeš ujistit, že dobře chápeš, co ti ztrápený bratr nebo sestra říká. Zeptej se například: „Pomohl bys mi prosím pochopit, co tím myslíš?“ Nebo: „Když jsi to řekl, pochopil jsem z toho, že... Je to tak?“ Takovými láskyplnými vyjádřeními můžeš ztrápeného křesťana ujistit, že mu doopravdy nasloucháš a že se ho snažíš pochopit. (1. Kor. 13:4, 7) Dávejme si ale pozor, abychom nespěchali s mluvením. Toho, kdo se nám svěřuje, nepřerušujme, abychom mu radili nebo usměrňovali jeho uvažování. A buďme trpěliví. Spíš než abychom se snažili najít řešení, buďme empatičtí a něžně soucitní. (1. Petra 3:8) w19.05 20:15–17

Manžel by měl milovat svoji manželku, tak jako Kristus miluje sbor. (Ef. 5:28, 29) Manžel musí své manželce projevovat obětavou lásku tím, že jsou pro něj její potřeby a zájmy důležitější než jeho. Pro některé muže ale nebývá jednoduché dávat takovou lásku najevo. Důvodem může být to, že byli vychovaní v prostředí, kde se férové a laskavé jednání nenosí. Může pro ně být těžké se svých zlozvyků zbavit, ale pokud chtějí poslouchat Kristův zákon, musí se změnit. Manžel, který nesobecky miluje svoji manželku, si získává její úctu. Otec, který opravdově miluje svoje děti, jim nikdy nebude svými slovy ani skutky ubližovat. (Ef. 4:31) Naopak jim vyjadřuje lásku a uznání a dělá to tak, že mají pocit bezpečí. Takový otec si získává jejich lásku a důvěru. w19.05 18:21

Co Gabrielova slova pro Marii znamenala? Pochopila je tak, že Ježíš nahradí krále Heroda nebo jednoho z jeho následovníků a bude vládnout nad Izraelem? Kdyby se Ježíš stal králem, Marie by byla královna matka a její rodina by žila v královském paláci. V Bibli ale nikde nečteme, že žádala o nějaké významné postavení v Království. Marie byla velmi pokorná žena. Pamatuj, že hlavním cílem studia Bible a našich publikací je prohloubit vztah s Jehovou. Každý z nás si přeje jasněji vidět, „jakým je člověkem“ a jaké změny by měl udělat, aby z něj Bůh měl radost. (Jak. 1:22–25; 4:8) Na začátku každého studia bychom proto měli Jehovu poprosit o jeho ducha. Měli bychom ho také prosit, aby nám pomohl mít ze studia co nejvíc a vidět se jeho očima. w19.05 22:18, 19

Někdy musíme řešit několik stresujících problémů naráz. Uveďme si příklady. John, který má roztroušenou sklerózu, byl naprosto zdrcený, když ho po 19 letech společného života opustila manželka. Jeho dvě dcery potom přestaly sloužit Jehovovi. Manželé Bob a Linda zažívají jiné těžkosti. Oba přišli o práci a pak i o dům. K tomu všemu bylo Lindě diagnostikováno onemocnění srdce, na které může zemřít, a jiná nemoc začala ničit její imunitní systém. Můžeme si být jistí, že náš Stvořitel a milující Otec Jehova rozumí tomu, jak na nás stres působí. A v náročných situacích nám chce pomáhat. (Filip. 4:6, 7) V jeho Slově nacházíme hodně zpráv, které popisují, jaké těžkosti Boží služebníci zvládli. Také se z něj dozvídáme, jak jim Jehova pomáhal. w19.06 25:2, 3

Když pro ty, kdo zůstali bez manželského partnera, děláme něco laskavého – a nemusí to být velké věci – ujišťujeme je o tom, že je máme rádi. Víc než kdy dřív potřebují dobré přátele. Jak můžeš být takovým přítelem? Můžeš je pozvat na jednoduché jídlo. Můžeš jim také nabídnout, že společně strávíte nějaký volný čas nebo že půjdete do služby. Další možností je občas je pozvat na rodinné uctívání. Když to budeš dělat, Jehova z toho bude mít radost, protože „je blízko těm, kdo mají zlomené srdce“ a je „ochránce vdov“. (Žalm 34:18; 68:6, Bible21) Už brzy, až bude nad zemí vládnout Boží království, budou „dřívější tísně“ zapomenuty. Moc se těšíme na dobu, kdy tyto „věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce“. (Iz. 65:16, 17) Než se to stane skutečností, podporujme jeden druhého a svými slovy i skutky dávejme najevo, že milujeme každého, kdo patří do naší duchovní rodiny. (1. Petra 3:8) w19.06 26:18, 19

Před mnoha lety Strážná věž uvedla: „Ten, kdo Boha velmi dobře zná, v časech tísně nejvíce důvěry v něj má.“ A tak to skutečně je! Abychom během pronásledování zůstali Jehovovi věrní, musíme ho milovat a naprosto mu důvěřovat. (Mat. 22:36–38; Jak. 5:11) Denně si čti Bibli s cílem mít s Jehovou bližší vztah. (Jak. 4:8) Při čtení se zaměřuj na vlastnosti, ze kterých jsou vidět jeho něžné city. Když čteš o tom, co řekl a udělal, snaž se vnímat, jak moc tě má rád. (2. Mojž. 34:6) Pro některé je těžké věřit, že je Bůh miluje, protože lásku nikdy nepoznali. Pokud to tak cítíš i ty, zkus si každý den napsat seznam toho, jak ti Jehova projevil milosrdenství a laskavost. (Žalm 78:38, 39; Řím. 8:32) Když budeš uvažovat o svých zkušenostech s Jehovou a rozjímat o tom, co čteš v jeho Slově, nejspíš přijdeš na spoustu věcí, které pro tebe dělá. Čím víc si toho budeš vážit, tím pevnější vztah s ním budeš mít. (Žalm 116:1, 2) w19.07 27:4, 5

Jehova nás neoprávnil k tomu, abychom dělali osobní rozhodnutí za druhé. Ten, kdo vytváří zbytečná pravidla, nechrání bezpečnost svých bratrů. Snaží se být pánem nad jejich vírou. Satan nikdy nepřestane pronásledovat věrné Jehovovy služebníky. (1. Petra 5:8; Zjev. 2:10) Satan a ti, kdo ho podporují, se budou snažit zakázat nám uctívat Jehovu. Nicméně neexistuje žádný důvod, proč bychom měli podlehnout strachu. (5. Mojž. 7:21) Jehova je na naší straně a bude nás dál podporovat, i když dílo bude zakázané. ( 2. Par. 32:7, 8) Buďme proto stejně odhodlaní jako naši bratři v prvním století, kteří tehdejším vládcům řekli: „Zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu, to posuďte sami. Ale pokud jde o nás, my nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk. 4:19, 20) w19.07 28:18–20

Musíme se snažit pochopit, co ovlivňuje lidi, se kterými mluvíme ve službě. Apoštol Pavel vyrůstal mezi Židy, takže se určitě musel přizpůsobit, když kázal lidem z jiných národů, kteří o Jehovovi a Písmu věděli jenom málo nebo vůbec nic. Abychom se vcítili do situace lidí v našem obvodu a pochopili je, možná si budeme muset najít nějaké informace. (1. Kor. 9:20–23) Naším cílem je najít ty, kdo si to zaslouží. (Mat. 10:11) Aby se nám to dařilo, musíme se lidí ptát, co si o určité věci myslí, a potom jim pozorně naslouchat. Jeden bratr v Anglii se lidí ptá, jak mít podle nich šťastné manželství, jak vychovávat děti nebo jak snášet bezpráví. Vyslechne si je a pak se zeptá: „Co si myslíte o této radě, která byla napsána skoro před 2 000 lety?“ Bez toho, že by řekl slovo „Bible“, jim potom ve svém telefonu ukáže dobře zvolené verše. w19.07 30:7, 8

Jak moc máme Boha milovat? Ježíš řekl jednomu farizeovi: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ (Mat. 22:36, 37) Nechceme milovat Jehovu jen tak napůl. Naopak si přejeme, abychom ho měli každý den radši. Jestli chceme Boha milovat, musíme ho znát. V Bibli se píše: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Z toho, co napsal apoštol Pavel, můžeme usoudit, že naše láska k Bohu roste tím více, čím lépe ho známe a čím lépe rozumíme, jak se dívá na různé věci. (Filip. 1:9) Když jsme začali studovat Bibli, postupně jsme si Jehovu zamilovali, i když jsme o jeho krásných vlastnostech ještě moc nevěděli. Čím víc jsme se toho ale o něm dozvídali, tím silnější lásku jsme k němu cítili. Právě proto považujeme studium Bible a rozjímání o tom, co se v ní píše, za jedny z nejdůležitějších věcí v našem životě. (Filip. 2:16) w19.08 32:4, 5

Pokud jsi byl v celodobé službě a teď ses přestěhoval, je nutné, abys navazoval nová přátelství. Pamatuj, že když chceš mít přátele, sám musíš být přítelem. Mluv o tom, co jsi už s Jehovou zažil a kolik radosti ti to přineslo. Možná musíš s nějakou formou celodobé služby skončit kvůli zdravotním problémům svého manžela nebo manželky. V takovém případě z toho partnera neobviňuj. Pokud jsi to ty, kdo má zdravotní problémy, neměj pocity viny a nemysli si, že jsi svého partnera zklamal. Pamatuj, že jste „jedno tělo“ a že jste před Jehovou slíbili, že se jeden o druhého budete starat za všech okolností. (Mat. 19:5, 6) Možná jste s nějakým druhem služby museli skončit kvůli neplánovanému těhotenství. Vaše dítě by si ale rozhodně mělo být jisté, že je pro vás důležitější než to, co jste předtím dělali. Ujistěte ho, že ho považujete za odměnu od Jehovy. (Žalm 127:3–5) Také mu vyprávějte, co všechno jste v celodobé službě zažili a co vám to dalo. Může to vaše dítě motivovat, aby se rozhodlo sloužit Jehovovi naplno tak jako vy. w19.08 34:10, 11

Velký Babylon, představující všechna falešná náboženství, špiní Boží jméno a učí o Bohu lži. Uzavírá svazky s lidskými vládci a dopouští se tak duchovní prostituce. Svou moc a vliv zneužívá k tomu, aby vykořisťoval své členy. A také prolévá mnoho krve, včetně krve Božích služebníků. (Zjev. 18:24; 19:2) Jehova tuto velkou prostitutku zničí prostřednictvím „deseti rohů“ červeně zbarveného divokého zvířete. Toto symbolické divoké zvíře představuje Organizaci spojených národů a jeho deset rohů představuje současné vlády, které ji podporují. V čase, který Bůh určil, tyto politické síly zaútočí na Velký Babylon. Tuto prostitutku „zpustoší ... a obnaží“ tím, že vydrancují její bohatství a odhalí její zkaženost. (Zjev. 17:3, 16) Její zničení bude tak rychlé, jako by k němu došlo v jediném dni. Pro její podporovatele to bude šok, protože se dlouho vychloubala: „Nikdy neuvidím truchlení.“ (Zjev. 18:7, 8) w19.09 36:10, 11

To pozvání platí pro všechny – Ježíš nikdy neodmítne nikoho, kdo chce opravdu sloužit Bohu. (Jan 6:37, 38) Všichni Kristovi následovníci mají čest podílet se na práci, kterou mu Jehova svěřil. A můžeme si být jistí, že Ježíš bude vždycky s námi, aby nám s touto prací pomáhal. (Mat. 28:18–20) Pokorní lidé se s Ježíšem cítili dobře a vyhledávali ho. (Mat. 19:13, 14; Luk. 7:37, 38) Proč? Zamysleme se nad tím, v čem se lišil od farizeů. Tito náboženští vůdci byli chladní a arogantní. (Mat. 12:9–14) Ježíš byl srdečný a pokorný. Farizeové byli ctižádostiví a pyšní na to, že mají důležité postavení ve společnosti. Ježíš před nezdravou ctižádostí varoval a vedl svoje učedníky k tomu, aby byli pokorní a sloužili druhým. (Mat. 23:2, 6–11) Farizeové lidi ovládali zastrašováním. (Jan 9:13, 22) Ježíš lidi občerstvoval laskavými slovy a skutky. Bereš si z Ježíše příklad? w19.09 38:1, 7–9

Shromáždění nám pomáhají upevňovat náš vztah s Jehovou. To, jaký k nim máme postoj, je dobrým ukazatelem toho, jak jednou zvládneme pronásledování. (Hebr. 10:24, 25) Proč to můžeme říct? Když dovolíme, aby nám dnes v účasti na shromáždění bránily malé překážky, jak to bude v budoucnosti, pokud budeme muset kvůli tomu, abychom se sešli se spoluvěřícími, riskovat svoji bezpečnost? Naproti tomu, pokud jsme už teď pevně rozhodnutí chodit na shromáždění, nevzdáme to, až nám v tom budou bránit odpůrci. Teď je čas na to, abychom si shromáždění zamilovali. Když na ně chodíme rádi, žádný odpor, dokonce ani vládní zákaz nám nezabrání poslouchat Boha spíš než lidi. (Sk. 5:29) Uč se nazpaměť svoje oblíbené biblické verše. (Mat. 13:52) Možná nemáš skvělou paměť, ale Jehova může použít svého mocného svatého ducha, aby ti je připomněl. (Jan 14:26) Ty verše ti pomůžou zůstat blízko Jehovovi a ve zkouškách obstát. w19.07 27:5, 8, 9

Narodil ses po roce 1914? Pokud ano, žiješ celý svůj život „v posledních dnech“ tohoto systému. O událostech, které Ježíš pro tuto dobu předpověděl, všichni slyšíme. Patří k nim války, hlad, zemětřesení, mory, vzrůstající špatnost a také pronásledování Jehovova lidu. (Mat. 24:3, 7–9, 12; Luk. 21:10–12) Také můžeme sledovat, že se lidé chovají tak, jak předpověděl apoštol Pavel. Jsme si jistí, že žijeme „v konečné části dnů“. (Mich. 4:1) Vzhledem k tomu, kolik času od roku 1914 uplynulo, musíme už být v závěru „posledních dnů“. Když je konec tak blízko, potřebujeme znát odpověď na důležité otázky: Které události se stanou na konci „posledních dnů“? A co Jehova očekává, že budeme dělat, než k nim dojde? w19.10 40:1, 2

To, jestli budeme vytrvalí, nezáleží na našich okolnostech. Svou vytrvalost můžeme posilovat tím, že se spoléháme na Jehovu. (Řím. 12:12) Z Ježíšova slibu ve verši na dnešní den vyplývá, že musíme zůstat věrní navzdory jakýmkoli potížím, které nás potkají. Když se nevzdáváme ve zkouškách, které zažíváme dnes, budeme před začátkem velkého soužení silnější. To, co platí pro vytrvalost, platí i pro odvahu – skutečně odvážní jsme díky tomu, že se spoléháme na Jehovu. Jak se můžeme naučit mu ještě víc důvěřovat? Čtěme každý den Bibli a přemýšlejme o tom, jak Jehova v minulosti zachraňoval své služebníky. (Žalm 68:20; 2. Petra 2:9) Až na nás národy ve velkém soužení zaútočí, bude potřeba, abychom byli odvážní a důvěřovali Jehovovi jako nikdy předtím. (Žalm 112:7, 8; Hebr. 13:6) Pokud se dnes spoléháme na Jehovu, budeme mít při Gogově útoku tolik odvahy, kolik budeme potřebovat. Jsme si jistí, že když se svěříme do Jehovovy láskyplné péče, budeme vždycky v bezpečí. (1. Kor. 13:8) w19.10 41:15, 16

Tento svět ovládá Ďábel a používá ho k tomu, aby působil na naše přirozené touhy a na naše slabosti. (Ef. 2:1–3) Jeho cílem je, aby naše srdce bylo rozdělené a my už nebyli výlučně oddaní Jehovovi. Potom co se apoštol Petr ve svém dopise zmínil o konci Satanova světa a o budoucím novém světě, napsal: „Protože, milovaní, očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste jím tedy nakonec byli shledáni neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14) Když se touto radou řídíme a ze všech sil se snažíme zůstat mravně a duchovně čistí, dokazujeme tak, že jsme Jehovovi výlučně oddaní. Satan a jeho svět se nás budou dál snažit přimět k tomu, aby se pro nás jiné věci staly důležitějšími než služba Jehovovi. (Luk. 4:13) My ale nikoho a nic nepustíme v našem srdci na Jehovovo místo. Jsme rozhodnutí být Jehovovi výlučně oddaní, protože si to zaslouží! w19.10 43:4, 18, 19

Některé starosti jsou namístě. Například nám velmi záleží na tom, abychom dělali radost Jehovovi a Ježíšovi. (1. Kor. 7:32) Pokud vážně zhřešíme, děláme si starosti s tím, abychom s Bohem znovu získali dobrý vztah. Hodně nám také záleží na tom, abychom byli dobrým manželem nebo manželkou a abychom se postarali o to, co potřebuje naše rodina a spoluvěřící. (1. Kor. 7:33; 2. Kor. 11:28) Ale můžeme si také dělat přehnané starosti, třeba o to, jestli budeme mít dost jídla a oblečení. (Mat. 6:31, 32) Abychom svoje obavy zmírnili, zaměříme se na vydělávání peněz. Pokud to uděláme, naši víru v Jehovu to oslabí a po duchovní stránce nám to vážně ublíží. (Mar. 4:19; 1. Tim. 6:10) Může nám také příliš záležet na tom, co si o nás myslí druzí. Mohli bychom se víc bát, že se nám druzí budou posmívat nebo nám škodit, než se bát, že s námi přestane být spokojený Jehova. Pokud se tomuto nebezpečí chceme vyhnout, musíme Jehovu prosit o potřebnou víru a odvahu. (Přísl. 29:25; Luk. 17:5) w19.11 46:6, 7

Některá závažná rozhodnutí nechceme nikdy změnit. Například se držíme svého slibu, že budeme sloužit Jehovovi, a jsme odhodlaní být věrní svému manželovi nebo manželce. (Mat. 16:24; 19:6) Jiná rozhodnutí ale může být zapotřebí přehodnotit. Proč? Protože naše okolnosti se mění. Které kroky nám pomůžou, aby naše rozhodnutí byla co nejlepší? Modli se o moudrost. V nějakém ohledu „chybí moudrost“ každému z nás. Ať už se tedy zrovna rozhoduješ, nebo svoje rozhodnutí přehodnocuješ, spoléhej se na Jehovu. On ti pomůže rozhodnout se moudře. Zjisti si dost informací. Podívej se, co říká Boží Slovo, přečti si, co se píše v publikacích od Jehovovy organizace, a poraď se s lidmi, kterým můžeš důvěřovat. (Přísl. 20:18) To je nezbytné, když se rozhoduješ, jestli změnit práci, přestěhovat se nebo jaké vzdělání si zvolit, aby ses uživil a mohl sloužit Jehovovi. w19.11 48:6–8

Bůh naštěstí zajistil, že můžeme být z moci hříchu vyproštěni neboli osvobozeni. Klíčovou úlohu v tom má Ježíš. Prorok Izajáš už v osmém století př. n. l. předpověděl, že v budoucnu dojde k velkolepému osvobození, které přinese daleko větší svobodu, než jakou dostávali Izraelité v jubilejním roce. Napsal: „Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným. Poslal mě, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, vyhlásil svobodu zajatým.“ (Iz. 61:1) Na koho se toto proroctví vztahuje? Toto významné proroctví o osvobození se začalo plnit potom, co Ježíš začal svoji veřejnou službu. Když přišel do synagogy v domovském městě Nazaretu, přečetl Židům, kteří tam byli shromážděni, právě tato Izajášova slova a vztáhl je na sebe. (Luk. 4:16–19) w19.12 50:6–8

K tomu, abys během pronásledování obstál, potřebuješ odvahu. Co můžeš dělat, když cítíš, že ti tato vlastnost chybí? Pamatuj na to, že skutečná odvaha nezávisí na tom, jak jsi velký, silný nebo schopný. Uvažuj o tom, jak stál mladý David tváří v tvář Goliášovi. Ve srovnání s tím obrem byl David menší, slabší a bídně ozbrojený. Neměl dokonce ani meč! Byl ale velmi odvážný. Nebojácně se rozběhl tomu arogantnímu obrovi vstříc. Jak to, že byl David tak odvážný? Pevně věřil, že Jehova je s ním. (1. Sam. 17:37, 45–47) Nezaměřoval se na to, jak je ve srovnání s ním Goliáš velký. Naopak se zaměřoval na to, jak je ve srovnání s Jehovou Goliáš maličký. Co se z této zprávy učíme? Odvážní budeme tehdy, když budeme přesvědčení o tom, že Jehova je s námi a že naši nepřátelé jsou ve srovnání se Všemohoucím Bohem maličcí. (2. Par. 20:15; Žalm 16:8) w19.07 27:11–13

Tychikos byl věrným přítelem apoštola Pavla. (Sk. 20:4) Asi v roce 55 n. l. Pavel organizoval humanitární sbírku pro křesťany v Judeji a možná požádal právě Tychika, aby mu s tímto důležitým úkolem pomohl. (2. Kor. 8:18–20) Když byl později poprvé uvězněný v Římě, využíval Tychika jako kurýra, který doručoval jeho dopisy a povzbudivé zprávy sborům v Asii. (Kol. 4:7–9) Tychikos byl přítelem, na kterého se Pavel mohl vždycky spolehnout. (Tit. 3:12) To se ale nedalo říct o všech křesťanech. Asi v roce 65 n. l. Pavel během svého druhého pobytu ve vězení napsal, že mnoho bratrů v provincii Asie se s ním nechce stýkat. Důvodem možná bylo, že se báli nepřátel. (2. Tim. 1:15) Na Tychika se ale Pavel spolehnout mohl, a tak mu svěřil další úkol. (2. Tim. 4:12) Určitě byl vděčný, že má takového přítele. w20.01 2:7, 8

Možná přemýšlíš, jestli Jehova svatým duchem pomazal i tebe. V tom případě se zamysli nad těmito důležitými otázkami: Máš silnou touhu řídit se tím, co si přeje Jehova? Řekl bys, že jsi mimořádně horlivý v kazatelské službě? Miluješ studium Božího Slova a zkoumání „hlubokých Božích věcí“? Máš pocit, že díky Jehovovi se ti v kazatelské službě neobyčejně daří? Cítíš velkou odpovědnost duchovně pomáhat druhým? Vidíš doklady toho, že ti Jehova v životě mnohokrát pomohl? Pokud na tyto otázky odpovídáš jednoznačným ano, znamená to, že jsi byl povolán k životu v nebi? Ne, neznamená. Proč ne? Protože takové věci můžou zažívat všichni Boží služebníci. Vlastně pokud přemýšlíš, jestli jsi byl svatým duchem pomazán, je to jasným znamením toho, že jsi pomazán nebyl. Ti, které Jehova povolal do nebe, nepřemýšlí, jestli byli pomazáni, nebo ne. Vědí to! w20.01 4:14