Leden

Timoteus založil svoji víru na spolehlivých informacích, díky kterým se spřátelil s Jehovou. Pokud chceš mít pevnou víru i ty, musíš studovat Bibli, přemýšlet, co se z ní dozvídáš o Jehovovi, a vyvozovat z toho logické závěry. Na začátku by ses měl přesvědčit o třech základních faktech. Za prvé, měl by ses přesvědčit, že Bůh Jehova stvořil všechny věci. (2. Mojž. 3:14, 15; Hebr. 3:4; Zjev. 4:11) Za druhé, měl by ses ujistit, že Bibli nechal pro lidi napsat Bůh. (2. Tim. 3:16, 17) A za třetí, měl by ses přesvědčit, že Jehova má na zemi organizovanou skupinu lidí, kteří ho uctívají a nechávají se vést Kristem, a že touto skupinou jsou svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10–12; Jan 14:6; Sk. 15:14) Nemusí se z tebe ale stát chodící biblická encyklopedie. Prostě se snaž, aby ses pomocí svých „rozumových schopností“ ujistil, že to, čemu věříš, je pravda. (Řím. 12:1) w20.07 28:8-9

V tomto proroctví se mluví o hejnu kobylek (nebo sarančat podle poznámky pod čarou ve Zjevení 9:3), které měly lidský obličej a „na hlavě ... něco jako zlatou korunu“. (Zjev. 9:7) Působily trýzeň „lidem, kteří nemají na čele Boží pečeť“, tedy Božím nepřátelům, a to po dobu pěti měsíců, což je obvyklá délka života sarančat. (Zjev. 9:4) Všechno nasvědčuje tomu, že v těchto verších se skutečně mluví o Jehovových pomazaných služebnících. Odvážně oznamují Boží rozsudky nad tímto špatným světem a pro ty, kdo ho podporují, je to velmi nepříjemné. Znamená to, že sarančata, o kterých se psalo v Joelovi 2:7–9, nejsou totožná se sarančaty v knize Zjevení? Přesně tak. Není neobvyklé, že v Bibli může jedna věc v závislosti na kontextu představovat různé věci. Například ve Zjevení 5:5 je Ježíš označený jako „lev z kmene Juda“, ale „řvoucí lev“ v 1. Petra 5:8 je Ďábel. w20.04 14:8, 10

Hagar byla Saraina služka a její paní ji dala za manželku Abramovi. Když Hagar otěhotněla, začala se na bezdětnou Sarai dívat svrchu. Situace se natolik vyhrotila, že Sarai svoji služku vyhnala. (1. Mojž. 16:4–6) Z našeho nedokonalého pohledu by se mohlo zdát, že Hagar byla zlomyslná žena, která dostala, co si zasloužila. Jehova ale neviděl jenom její špatné stránky. Poslal za ní anděla, který jí pomohl změnit postoj a navíc jí řekl, co dobrého ji čeká. Hagar si uvědomila, že Jehova na ni dává pozor a ví, co všechno zažívá. To na ni tak zapůsobilo, že Jehovu nazvala „Bohem, který vidí, ... který vidí mě“. (1. Mojž. 16:7–13) Co Jehova o Hagar věděl? Věděl například, z jakého prostředí pochází a co všechno v životě zažila. I když Jehova Hagařino neuctivé chování k Sarai neomlouval, můžeme si být jistí, že její pocity a to, co zažívala, bral v úvahu. w20.04 16:8-9

Apoštol Pavel napsal, že každý křesťan je účastníkem závodu. (Hebr. 12:1) Ať jsme mladí, nebo staří, plní energie, nebo unavení, všichni musíme vytrvat až do konce. Jedině tak získáme cenu, kterou nám Jehova nabízí. (Mat. 24:13) Pavel mohl o tomto námětu mluvit bez zábran, protože on sám závod úspěšně dokončil. (2. Tim. 4:7, 8) Jaký závod měl vlastně na mysli? Když chtěl Pavel druhým předat nějakou důležitou myšlenku, někdy použil přirovnání z prostředí řeckých sportovních her. (1. Kor. 9:25–27; 2. Tim. 2:5) Při několika příležitostech přirovnal život křesťana k běžeckému závodu. (1. Kor. 9:24; Gal. 2:2; Filip. 2:16) Tento „závod“ pro člověka začíná, když se zasvětí Jehovovi a dá se pokřtít. (1. Petra 3:21) A cílem proběhne tehdy, když mu Jehova dá cenu v podobě věčného života. (Mat. 25:31–34, 46; 2. Tim. 4:8) w20.04 18:1-3

„Pán je věrný, on vás posílí a ochrání před tím zlým.“ (2. Tes. 3:3) Jak nás Jehova chrání? Dává nám duchovní výzbroj, která nás může chránit před Satanovými útoky. (Ef. 6:13–17) Je silná a účinná! Ochrání nás ale jen tehdy, když budeme mít na sobě všechny její části. Například opasek pravdy představuje pravdu, která je v Božím Slově, Bibli. Proč ho musíme nosit? Protože biblická pravda nás chrání, abychom se nenechali oklamat Satanem, který je „otec lži“. (Jan 8:44) Lže už tisíce let a „svádí celý svět“. (Zjev. 12:9) Jak tento symbolický opasek nosíme? Tím, že poznáváme pravdu o Jehovovi, uctíváme ho „v souladu s duchem a pravdou“ a chováme se ve všem poctivě. (Jan 4:24; Ef. 4:25; Hebr. 13:18) w21.03 13:3-5

„Země Okrasy“ byla zvlášť drahocenná proto, že v ní lidé uctívali Jehovu. Od Letnic roku 33 n. l. není touto „zemí“ nějaké doslovné území. Jehovův lid totiž žije po celém světě. Dnes „země Okrasy“ představuje způsob života Božího lidu a zahrnuje například to, že Jehovu uctíváme na shromážděních a svou kazatelskou službou. Během posledních dnů vstoupil král severu do „země Okrasy“ opakovaně. Například když bylo králem severu nacistické Německo, zvlášť za druhé světové války, vstoupil tento král do „země Okrasy“ tím, že pronásledoval a zabíjel Boží služebníky. Po druhé světové válce, když roli krále severu převzal Sovětský svaz, vstoupil do „země Okrasy“ tím, že bratry a sestry pronásledoval a posílal do vyhnanství. w20.05 20:7-8

Připomeňme si několik Božích přátel, kteří žili před tím, než Ježíš přišel na zem. Abraham byl muž s neobyčejnou vírou. Víc než 1 000 let po jeho smrti ho Jehova nazval svým přítelem. (Iz. 41:8) Takže ani smrt nemůže Jehovu oddělit od jeho blízkých přátel. Abraham je v Jehovově paměti a je pro něho stále živý. (Luk. 20:37, 38) Dalším příkladem je Job. Když o něm Jehova jednou v nebi mluvil před shromážděnými anděly, bylo vidět, že mu důvěřuje. Řekl o něm, že je to „bezúhonný a čestný člověk, který se bojí Boha a vyhýbá se tomu, co je špatné“. (Job 1:6–8) A co si Jehova myslel o Danielovi, který mu asi 80 let věrně sloužil v zemi, kde lidé uctívali falešné bohy? Andělé tohoto starého muže třikrát ujistili, že je v Božích očích „velmi vzácný“. (Dan. 9:23; 10:11, 19) Můžeme si být jistí, že Jehova se nemůže dočkat, až svého milovaného přítele vzkřísí. (Job 14:15) w20.05 22:3-4

Zájemce, který pečlivě studuje Boží zákony, je bude asi dobře znát, a možná i obdivovat. Ale bude Jehovu poslouchat proto, že ho miluje? Vzpomeňte si na Evu. Znala Boží zákon, ale nemilovala toho, kdo ten zákon dal. A Adam na tom byl stejně. (1. Mojž. 3:1–6) Musíme proto dělat víc než jenom lidi učit Boží požadavky a měřítka. Zákony, které nám Jehova dal, jsou pro naše dobro. (Žalm 119:97, 111, 112) Ale naši zájemci to tak nemusí vnímat, pokud nechápou, že nám je dal Jehova z lásky. Můžeme se jich proto ptát: „Proč myslíš, že Jehova po svých služebnících chce, aby dělali tohle a nedělali tamto? Co nám to o něm říká?“ Pokud zájemcům pomáháme, aby přemýšleli o Jehovovi a zamilovali si jeho krásné jméno, je pravděpodobnější, že se to dotkne jejich srdce. Budou pak milovat nejen Boží zákony, ale i toho, kdo je dává. Jejich víra poroste a budou připravení zvládnout i ohnivé zkoušky. (1. Kor. 3:12–15) w20.06 24:10-11

Musíme být trpěliví, protože aby se někdo duchovně uzdravil, chce to čas. Mnozí bratři a sestry, kteří byli dřív nečinní, říkají, že potřebovali, aby je starší a jiní ze sboru navštěvovali opakovaně. Sestra Nancy z jihovýchodní Asie napsala: „Moc mi pomohla jedna dobrá kamarádka ze sboru. Měla mě ráda, byla jako moje starší sestra. Připomínala mi hezké chvíle, které jsme spolu zažily. Když jsem se jí svěřovala se svými pocity, trpělivě poslouchala a nebála se mi poradit. Byla to opravdová přítelkyně a vždycky byla ochotná mi pomoct.“ Empatie je jako účinná mast, která pomáhá zahojit zraněné city. Někteří nečinní léta bojují s negativními pocity vůči někomu ze sboru. Kvůli tomu se nechtějí vrátit k Jehovovi. Někteří jsou přesvědčení, že jim někdo ukřivdil. Možná potřebují někoho, kdo by si je vyslechl a pochopil, jak se cítí. w20.06 26:10-11

Pokaždé když odoláš pokušení, bude pro tebe příště lehčí zachovat se správně. Měj také na mysli, že za překrouceným názorem na sex stojí Satan. Takže když takový názor nepřijmeš, „nad tím zlým“ zvítězíš. Uznáváme, že Jehova má právo určit, co je hřích. A my se ze všech sil snažíme nehřešit. Když se to ale stane, svěříme se s tím Jehovovi v modlitbě. (1. Jana 1:9) A pokud se dopustíme vážného hříchu, obrátíme se na starší, kterým dal Jehova úkol o nás pečovat. (Jak. 5:14–16) Kvůli hříchům, které jsme udělali v minulosti, bychom se ale neměli trápit donekonečna. Proč? Protože náš milující Otec dal svého Syna jako výkupné, aby naše hříchy mohly být odpuštěny. Když Jehova říká, že těm, kdo svých hříchů litují, odpustí, myslí to vážně. Takže neexistuje nic, co by nám mohlo zabránit, abychom mu sloužili s čistým svědomím. (1. Jana 2:1, 2, 12; 3:19, 20) w20.07 30:9-10

Byla doba, kdy byl Jehova sám. Přesto nebyl osamělý. Nic mu nechybělo. Přál si ale, aby se ze života mohl těšit i někdo další. Láska ho vedla k tomu, že začal tvořit. (1. Jana 4:19) Nejdřív Jehova stvořil svého spolupracovníka. Prostřednictvím tohoto prvorozeného Syna pak stvořil všechno ostatní, včetně milionů inteligentních duchovních bytostí. (Kol. 1:16) Ježíš měl velkou radost, že může se svým Otcem spolupracovat. (Přísl. 8:30) A důvod k radosti měli i andělé. Když totiž Jehova a jeho zručný řemeslník Ježíš tvořili nebe a zemi, měli andělé takříkajíc místa v první řadě. Jak se jim to, co viděli, líbilo? Když vznikla země, „nadšeně křičeli“ a umíme si představit, že stejně reagovali i na další Jehovovy výtvory včetně lidí, jeho mistrovského díla. (Job 38:7; Přísl. 8:31) V každém z těchto výtvorů byla vidět Jehovova láska a moudrost. (Žalm 104:24; Řím. 1:20) w20.08 33:1-2

Jehova nás stvořil s potřebou milovat a být milováni. Takže když nás někdo nenávidí, bolí nás to, a dokonce můžeme mít strach. Jeden bratr píše: „Když mě vojáci bili, uráželi mě a vyhrožovali mi kvůli tomu, že jsem svědek Jehovův, měl jsem strach a cítil jsem se ponížený.“ Taková nenávist bolí, ale nepřekvapuje nás. Ježíš totiž předpověděl, že nás lidé budou nenávidět. Proč svět Ježíšovy následovníky nenávidí? Protože podobně jako on nejsou „částí světa“. (Jan 15:17–19) Takže i když máme úctu k lidským vládám, je ani státní symboly neuctíváme. Jsme oddaní jenom Jehovovi. Zastáváme se Božího práva vládnout lidstvu – práva, které Satan a jeho „potomstvo“ tak vehementně zpochybňují. (1. Mojž. 3:1–5, 15) Kážeme, že Boží království je jedinou nadějí lidstva a že toto království zničí všechny, kdo se proti němu staví. (Dan. 2:44; Zjev. 19:19–21) To je dobrá zpráva pro mírné, ale špatná pro zlé. w21.03 12:1-2

Důstojné místo ve sboru dává Jehova sestrám. Jsou krásnými příklady moudrosti, víry, horlivosti, odvahy, štědrosti a pracovitosti. (Luk. 8:2, 3; Sk. 16:14, 15; Řím. 16:3, 6; Filip. 4:3; Hebr. 11:11, 31, 35) Je skvělé, že ve sboru máme i věkem starší bratry a sestry. Možná mají zdravotní problémy, které s vysokým věkem souvisí. Přesto využívají veškerou svoji energii, aby druhé povzbuzovali a školili. Z jejich zkušeností můžeme hodně načerpat. Pro Jehovu i pro nás jsou krásní. (Přísl. 16:31) Zamysli se taky nad mladými. Řeší hodně problémů, protože vyrůstají ve světě, který ovládá Satan a který je plný zkažených názorů. Přesto podávají komentáře na shromážděních, chodí do služby a odvážně se zastávají svojí víry. To nás všechny povzbuzuje. Mladí, buďte si jistí, že máte důležité místo ve sboru! (Žalm 8:2) w20.08 34:9-11

Když začneme chodit do služby a řekneme o sobě, že jsme svědkové Jehovovi, může se v naší rodině strhnout bouře odporu, známí se nám můžou posmívat a někteří lidé nám nebudou chtít naslouchat. Co vám pomůže být odvážnější? Buďte přesvědčení, že Ježíš dál řídí kazatelskou činnost. (Jan 16:33; Zjev. 14:14–16) Posilujte svoji víru v Jehovův slib, že se o vás postará. (Mat. 6:32–34) Čím bude vaše víra silnější, tím budete odvážnější. Museli jste mít velkou víru, když jste řekli svým známým a příbuzným, že jste začali studovat Bibli se svědky Jehovovými a chodit na jejich shromáždění. Určitě jste udělali zásadní změny ve svém chování a způsobu života, aby to odpovídalo Jehovovým měřítkům. I k tomu jste potřebovali víru a odvahu. Pokud budete na odvaze dál pracovat, můžete si být jistí, že Jehova, váš Bůh, bude s vámi, kamkoli půjdete. (Jozue 1:7–9) w20.09 36:11-12

Skvělým příkladem člověka, který se naprosto spoléhal na Jehovu, je král Asa. Nesloužil Jehovovi jenom v těžkých časech, ale také v období klidu. „Asovo srdce bylo po celý jeho život úplně oddané Jehovovi.“ (1. Král. 15:14) Ukázal to například tím, že z Judska vymýtil uctívání falešných bohů. Bible říká, že „odstranil oltáře cizích bohů a výšiny, rozbil posvátné sloupy a podetnul posvátné kůly“. (2. Par. 14:3, 5) Dokonce svou babičku Maaku zbavil postavení královny matky. Proč? Protože v zemi prosazovala uctívání model. (1. Král. 15:11–13) Asa se ale nespokojil s tím, že ze země odstranil uctívání falešných bohů. Obyvatelům Judska zároveň pomohl, aby znovu uctívali Jehovu. Díky Jehovovi žili Asa a jeho poddaní v bezpečí a dařilo se jim dobře. Během Asovy vlády „byl v zemi deset let klid“. (2. Par. 14:1, 4, 6) w20.09 38:2-3

Lidé často svěřují cenné věci do péče někoho jiného. Například ukládáme peníze do banky. Očekáváme, že tam budou v bezpečí a že se neztratí ani je nikdo neukradne. Apoštol Pavel připomněl Timoteovi, že mu bylo svěřeno něco velmi vzácného – mohl přesně poznat Boží záměr s lidstvem. Také měl obrovskou čest kázat Boží slovo a věnovat se „práci evangelisty“. (2. Tim. 4:2, 5) Pavel vybízel Timotea, aby to, co mu bylo svěřeno, chránil. I nám bylo svěřeno něco cenného. Jehova nás poctil tím, že nám pomohl poznat vzácné pravdy ze svého Slova, z Bible. Proč jsou tak vzácné? Protože díky nim víme, jak můžeme mít dobrý vztah s Jehovou a jak být v životě opravdu šťastní. Když těmto pravdám věříme a žijeme podle nich, nenecháme se oklamat falešnými naukami a nepropadneme nemravnému životnímu stylu. (1. Kor. 6:9–11) w20.09 40:1-3

Zájemce potřebuje vidět, že jsi nadšený z pravd, které jsou v Bibli, a že jsi o nich přesvědčený. Potom bude nejspíš i on nadšený z toho, co se dozvídá. Pokud je to vhodné, řekni mu, jak to, že žiješ podle biblických zásad, pomáhá tobě osobně. Díky tomu si uvědomí, že Bible obsahuje praktické rady, které se můžou hodit i jemu. Během studia řekni zájemci o bratrech a sestrách, kteří řešili podobné problémy jako on a zvládli je. Můžeš vzít na studium někoho ze sboru, kdo by ho svým příkladem mohl povzbudit. Pomoz zájemci vidět, že je moudré, aby biblické zásady uplatňoval ve svém životě. Pokud je v manželství, studuje i jeho partner? Pokud ne, přizvi ho ke studiu. Povzbuď zájemce, aby o tom, co se dozvídá, mluvil se svou rodinou a přáteli. (Jan 1:40–45) w20.10 42:7-9

Josef s Marií se řídili pokyny, které dal Jehova rodičům, a tak pomáhali Ježíšovi, aby z něj vyrostl člověk, který má Boží schválení. (5. Mojž. 6:6, 7) Hluboce milovali Jehovu a to nejdůležitější pro ně bylo pomoct svým dětem, aby ho milovaly také. Josef a Marie se rozhodli pravidelně uctívat Jehovu se svými dětmi. Určitě chodili každý týden do synagogy v Nazaretu a také každý rok na Pesach do Jeruzaléma. (Luk. 2:41; 4:16) Možná tyhle výlety do Jeruzaléma využívali k tomu, aby Ježíšovi a jeho sourozencům vyprávěli o dějinách Jehovova lidu. Třeba po cestě navštívili některá místa, o kterých se zmiňuje Písmo. Čím byla jejich rodina větší, tím pro ně možná bylo těžší udržet si dobré duchovní návyky. Ale odměna stála za to. Díky tomu, že dávali Jehovu na první místo, s ním jako rodina měli blízký vztah. w20.10 44:8-9

Když tě někdo pozve na biblické studium, bylo by dobré, aby sis připravil látku, která se bude studovat. Zvláštní průkopník Dorin říká: „Jsem moc rád, když se můj spolupracovník na studium připraví. Může se pak smysluplně zapojit.“ Navíc když zájemce uvidí, že jste oba připravení, bude to pro něj dobrý příklad. I když se nestihneš připravit pořádně, snaž se podívat aspoň na hlavní myšlenky toho, co se bude probírat. Důležitou součástí biblického studia je modlitba. Když tě tedy zvěstovatel poprosí, aby ses na studiu pomodlil, dopředu si promysli, co řekneš. Díky tomu se budeš moct pomodlit konkrétně. (Žalm 141:2) Hanae z Japonska si pamatuje modlitby jedné sestry, která občas přišla na její studium. Vzpomíná: „Bylo vidět, že má s Jehovou hluboký vztah. Chtěla jsem být jako ona. A když v modlitbě zmínila moje jméno, cítila jsem, že mě má někdo rád.“ w21.03 10:7-8

Ježíš ujistil apoštola Pavla, že se dostane do Říma. Někteří Židé v Jeruzalémě ale plánovali, že ho napadnou a zabijí. Když se o tom dozvěděl římský vojenský velitel Claudius Lysias, postaral se o to, aby se mu nic nestalo. Rychle ho nechal v doprovodu spousty vojáků odvést do Cesareje. Tam místodržitel Felix nařídil, aby Pavla „hlídali v Herodově paláci“. Židé, kteří ho chtěli zabít, mu tak nemohli ublížit. (Sk. 23:12–35) Felixe ale na jeho místě vystřídal místodržitel Festus, který se chtěl zavděčit Židům. Proto se Pavla zeptal: „Chceš jít do Jeruzaléma a být přede mnou v této věci souzen tam?“ Pavel věděl, že by ho v Jeruzalémě zabili. Řekl: „Odvolávám se k císaři!“ Festus mu odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“ Časem se dostal do Říma, daleko od Židů, kteří se ho snažili zabít. (Sk. 25:6–12) w20.11 46:4, 8-10

Všichni si občas něco vyčítáme. Někteří se možná trápí kvůli tomu, co dělali, než poznali pravdu. Jiní mají výčitky kvůli chybám, kterých se dopustili po křtu. (Řím. 3:23) Samozřejmě si přejeme dělat, co je správné, ale „všichni ... často chybujeme“. (Jak. 3:2; Řím. 7:21–23) I když výčitky svědomí nejsou příjemné, můžou přinést něco dobrého. V jakém smyslu? Můžou nás motivovat, abychom udělali potřebné změny a byli rozhodnutí své chyby neopakovat. (Hebr. 12:12, 13) Mohlo by se ale stát, že bychom trpěli přehnanými výčitkami svědomí – že bychom si něco pořád vyčítali, i když jsme činili pokání a Jehova ukázal, že nám odpustil. Tím bychom si spíš uškodili. (Žalm 31:10; 38:3, 4) Je důležité, abychom si na past v podobě přehnaných výčitek dávali pozor. Jen si představ, jakou by měl Satan radost, kdybychom to se sebou vzdali, i když Jehova to s námi nevzdal. (Srovnej s 2. Korinťanům 2:5–7, 11.) w20.11 48:12-13

Pisatelem 73. žalmu byl jeden Levita. Začal závidět ničemným a pyšným lidem, že žijí v blahobytu. (Žalm 73:2–9, 11–14) Zdálo se, že mají všechno – jsou bohatí, žije se jim dobře a nemají žádné starosti. Tento Levita potřeboval vidět věci z Jehovova pohledu. Když to udělal, už se netrápil a byl šťastný. Jehovovi v modlitbě řekl: „Když mám tebe, po ničem jiném na zemi netoužím.“ (Žalm 73:25) Nikdy nezáviďme špatným lidem, kterým se na první pohled dobře daří. Jejich štěstí je zdánlivé a dočasné. (Kaz. 8:12, 13) Kdybychom jim záviděli, můžeme ztratit radost a způsobit si duchovní pád. Pokud zjistíš, že špatným lidem závidíš jejich úspěch, udělej to samé co Levita. Poslouchej Jehovovy láskyplné rady a stýkej se s těmi, kdo jednají podle jeho vůle. Opravdové štěstí získáš, když budeš Jehovu milovat víc než cokoli jiného. A zůstaneš na cestě ke skutečnému životu. (1. Tim. 6:19) w20.12 51:14-16

Když se Jehovovi svěřuješ se svými starostmi, nezapomeň mu taky děkovat. I když máš spoustu problémů, přemýšlej o těch mnoha dobrých věcech, které ti Jehova dává. Někdy možná nedokážeš najít ta správná slova, kterými bys vyjádřil, co cítíš. I kdybys ale nedokázal říct nic jiného než „Prosím, pomoz mi!“, Jehova na tvoje modlitby odpoví. (2. Par. 18:31) Nespoléhej se na svoji moudrost, ale na moudrost od Jehovy. V 8. století př. n. l. se obyvatelé Judska báli, že na ně zaútočí Asyřané. V zoufalé snaze vyhnout se tomu, že by se dostali pod jejich nadvládu, požádali o pomoc Egypt. (Iz. 30:1, 2) Jehova je varoval, že jejich důvěra v Egypťany se jim vymstí. (Iz. 30:7, 12, 13) Prostřednictvím Izajáše jim ukázal, co mají dělat, aby byli opravdu v bezpečí. Řekl: „Vaše síla bude v tom, že zůstanete v klidu a budete mi důvěřovat.“ (Iz. 30:15b) w21.01 1:8-9

Pomazaní křesťané budou za svoji věrnost odměněni tak, že budou s Kristem v nebi vládnout jako králové a kněží. (Zjev. 20:6) Až všech 144 000 dostane svoji nebeskou odměnu, Jehova, Ježíš i andělé budou mít obrovskou radost. Potom co se apoštol Jan zmínil o 144 000 králů a kněží, vidí něco úchvatného – „velký zástup“ těch, kdo přežijí Armagedon. Na rozdíl od té první skupiny je tahle druhá mnohem větší a její počet není předem daný. (Zjev. 7:9, 10) Mají „na sobě ... bílá roucha“. Ukazuje to, že se neznečistili Satanovým světem a zůstali Bohu a Kristu věrní. (Jak. 1:27) Nahlas volají, že za záchranu vděčí Jehovovi a Ježíšovi, Božímu Beránkovi. V rukou mají palmové listy a tím dávají najevo, že s radostí přijímají Ježíše jako krále, kterého ustanovil Jehova. (Srovnej s Janem 12:12, 13.) w21.01 3:6-7

Pokud chce být muž dobrou hlavou rodiny, může se toho hodně naučit od Jehovy a Ježíše. Zamysleme se třeba nad pokorou. Nikdo není moudřejší než Jehova, a přesto se zajímá o to, co si myslí jeho služebníci. (1. Mojž. 18:23, 24, 32) Jehova je dokonalý, ale od nás dokonalost nevyžaduje. Naopak nám, nedokonalým lidem, pomáhá, abychom mu dokázali dobře sloužit. (Žalm 113:6, 7) Bible ho dokonce popisuje jako „pomocníka“. (Žalm 27:9; Hebr. 13:6) Král David řekl, že všechno, co dokázal, dokázal jenom díky Jehovově pokoře. Jak projevil pokoru Ježíš? Například svým učedníkům umyl nohy, i když to byl jejich Pán a Učitel. Sám Ježíš řekl: „Dal jsem vám ... příklad, abyste i vy jednali tak, jak jsem já jednal s vámi.“ (Jan 13:12–17) I když měl velké pravomoce, neočekával, že mu budou druzí sloužit. Naopak on sloužil jim. (Mat. 20:28) w21.02 5:8-10

Mladí bratři, máte hodně co nabídnout. Mnozí z vás jste plní sil a energie. Pro svůj sbor jste hodně užiteční. Možná se těšíte, až budete jmenováni jako služební pomocníci. Může vám ale připadat, že podle ostatních jste na důležité úkoly moc mladí nebo nezkušení. I přes svůj věk ale můžete ve sboru už teď dělat něco, abyste si získali úctu a důvěru druhých. Mladí muži, umíte něco, co by mohlo pomoct druhým ve sboru? Určitě ano. Možná jste si například všimli, že někteří starší spolukřesťané jsou moc rádi, když jim někdo ukáže, jak můžou svůj tablet nebo jiné zařízení co nejlíp využít k osobnímu studiu a na shromážděních. To, že se v elektronice vyznáte, může být pro starší spolukřesťany hodně užitečné. Dělejte všechno pro to, aby na vás váš nebeský Otec mohl být hrdý. w21.03 9:1, 3, 18

Odpovědnost vést rodinu při rodinném uctívání a dalších duchovních činnostech má manžel, a to i když má jeho žena lepší vzdělání než on. (Ef. 6:4) I když se musí manželka manželovi podřizovat, je sama zodpovědná za svůj duchovní stav. Musí si proto dělat čas na osobní studium a rozjímání. Pomůže jí to prohlubovat lásku a úctu k Jehovovi a podřizovat se manželovi s radostí. Manželky, které se z lásky k Jehovovi podřizují svým manželům, jsou mnohem šťastnější a spokojenější než ty, které nerespektují, jak to Jehova v rodině zařídil. Dávají dobrý příklad mladým mužům i ženám. A přispívají k hezké atmosféře nejen v rodině, ale i ve sboru. (Tit. 2:3–5) Ženy vlastně tvoří většinu těch, kdo dnes věrně slouží Jehovovi. (Žalm 68:11) w21.02 6:21-23

Vynikajícím příkladem odvahy a vytrvalosti je apoštol Pavel. Občas se cítil slabý. Ale vytrval, protože se spoléhal na to, že mu Jehova dá potřebnou sílu. (2. Kor. 12:8–10; Filip. 4:13) Takovou sílu a odvahu můžeme mít i my, pokud pokorně uznáme, že potřebujeme pomoc od Jehovy. (Jak. 4:10) Můžeme si být jistí, že zkoušky, kterými procházíme, nejsou trestem od Jehovy. Učedník Jakub napsal: „Když někdo prochází zkouškou, ať neříká: ‚Zkouší mě Bůh.‘ Vždyť Boha nikdo nemůže pokoušet ke zlému ani on sám nikoho ke zlému nepokouší.“ (Jak. 1:13) Když jsme o tom přesvědčení, ještě víc nás to k našemu milujícímu nebeskému Otci přibližuje. Jehova „se nemění“. (Jak. 1:17) Ve zkouškách podporoval křesťany v 1. století a bude podporovat i každého z nás. Upřímně ho pros o moudrost, víru a odvahu. Vyslyší tě. Pak si můžeš být jistý, že ti pomůže, abys ani ve zkouškách neztratil radost! w21.02 8:19-21

Zájemce, který chodí na shromáždění pravidelně, můžeš povzbuzovat tím, že se o něj zajímáš. (Filip. 2:4) Můžeš ho pochválit za každou pozitivní změnu, kterou udělal. Taky se ho můžeš zeptat na studium nebo na rodinu a na práci, aniž bys mu pokládal příliš osobní otázky. Díky takovým rozhovorům se můžete spřátelit. Pomůžeš mu tak, aby směřoval ke křtu. Časem začne dělat zájemce pokroky a změny v životě, tak mu pomoz, aby cítil, že má ve sboru své místo. Můžeš to udělat třeba tak, že budeš pohostinný. (Hebr. 13:2) Když se zájemce stane zvěstovatelem, můžeš ho taky pozvat do služby. Diego z Brazílie říká: „Spousta bratrů mě zvala do služby. To byl ten nejlepší způsob, jak jsem je mohl dobře poznat. Hodně jsem se při tom naučil a přiblížilo mě to k Jehovovi a Ježíšovi.“ w21.03 10:15-16

Ježíš svým následovníkům řekl, aby milovali své nepřátele. (Mat. 5:44, 45) Je to jednoduché? V žádném případě! Je to ale možné s pomocí Božího svatého ducha. K ovoci Božího ducha patří láska, ale taky trpělivost, laskavost, mírnost a sebeovládání. (Gal. 5:22, 23) Tyto vlastnosti nám pomáhají snášet nenávist. Mnozí nepřátelé se změnili právě díky tomu, že jejich věřící manžel, manželka, dítě nebo soused tyto pěkné vlastnosti projevovali. Hodně z nich se dokonce stalo našimi bratry a sestrami. Takže pokud je pro tebe těžké milovat ty, kdo tě nenávidí kvůli tomu, že sloužíš Jehovovi, modli se o svatého ducha. (Luk. 11:13) A buď naprosto přesvědčený, že poslouchat Boha je vždycky to nejlepší. (Přísl. 3:5–7) Nenávist může být silná a zraňující, ale láska je mnohem silnější. Získává si srdce. A když s druhými jednáme s láskou, Jehova z toho má radost. Šťastní ale můžeme být i přesto, že nenávist nepřátel nepolevuje. w21.03 12:13, 15, 17

Prorok Joel předpověděl vojenský útok. (Joel 2:1, 8, 11) Jehova řekl, že pošle „velké vojsko“ (babylonskou armádu), aby potrestal neposlušné Izraelity. (Joel 2:25) Toto vojsko je výstižně označené jako „seveřan“, protože na Izrael zaútočí ze severu. (Joel 2:20) Bude jako dobře zorganizované hejno sarančat. Joel o nich říká: „Každý [voják] postupuje svým směrem. ... Řítí se do města... Vylézají na domy, vnikají okny jako zloděj.“ (Joel 2:8, 9) Dovedeš si to představit? Vojáci jsou úplně všude. Není kam se schovat. Před babylonským vojskem není úniku. Babyloňané (neboli Chaldejci) zaútočili na Jeruzalém jako hejno sarančat v roce 607 př. n. l. Bible říká, že se chaldejský král neslitoval „nad mladým mužem ani pannou, nad nikým starým ani slabým“. (2. Par. 36:17) w20.04 14:11-12