Červen

Učitelé by se měli o své zájemce upřímně a osobně zajímat. Dívejme se na ně jako na budoucí duchovní bratry a sestry. Není pro ně jednoduché vzdát se přátel v tomto světě a udělat všechny potřebné změny, aby mohli sloužit Jehovovi. Dobří učitelé seznamují své zájemce s těmi, kdo na ně můžou mít dobrý vliv. Můžou se tak sblížit s bratry a sestrami, kteří je budou duchovně a citově podporovat. Přejeme si, aby každý zájemce cítil, že je součástí sboru a patří do naší duchovní rodiny. Chceme, aby mu s bratry a sestrami bylo příjemně. Pak pro něj bude jednodušší nemít tak blízké vztahy s lidmi, kteří mu nepomáhají, aby miloval Jehovu. (Přísl. 13:20) Pokud ho jeho bývalí kamarádi opustí, bude vědět, že pravé přátele může najít v Jehovově organizaci. (Mar. 10:29, 30; 1. Petra 4:4) w20.10 42:10-11

Přátelství s Ježíšem je nezbytné k tomu, abychom měli dobrý vztah s Jehovou. Proč to tak je? Minimálně ze dvou důvodů. Za prvé, Ježíš svým učedníkům řekl: „Sám Otec vás ... miluje, protože milujete mě.“ (Jan 16:27) Také řekl: „Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě.“ (Jan 14:6) Snažit se být přáteli Jehovy, a přitom nemít blízký vztah s Ježíšem je jako snažit se vejít do budovy, a přitom nepoužít dveře. Podobné přirovnání použil i Ježíš, když sám sebe označil za „dveře pro ovce“. (Jan 10:7) Za druhé, Ježíš měl stejné vlastnosti jako jeho Otec. Svým následovníkům řekl: „Kdo viděl mě, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Takže jedním z hlavních způsobů, jak můžeme poznat Jehovu, je zkoumat Ježíšův život. Čím víc budeme Ježíše znát, tím víc ho budeme mít rádi. A jak bude naše přátelství s Ježíšem sílit, bude se prohlubovat i naše láska k jeho Otci. w20.04 17:5-6

Jsi upoutaný na lůžko nebo na invalidní vozík? Máš problémy s chůzí nebo špatný zrak? Pokud to tak je, můžeš vůbec běžet s těmi, kdo jsou mladí a zdraví? Určitě ano! Po cestě k životu běží mnoho bratrů a sester, kteří jsou nemocní nebo v pokročilém věku. Z vlastní síly by to ale nezvládli. Získávají sílu od Jehovy, a to tak, že poslouchají naše shromáždění po telefonu nebo ho sledují přes internet. A také se podílí na kazatelské činnosti – mluví o Bibli například s lékaři, ošetřovatelkami a příbuznými. I když už nemůžeš dělat pro Jehovu tolik co dřív, nenech se tím sklíčit a nemysli si, že kvůli tomu pro tebe závod o život skončil. Jehova tě miluje, protože vidí tvou víru a ví o všem, co jsi pro něj doteď udělal. Potřebuješ teď jeho pomoc víc než kdykoli předtím. A on tě neopustí. (Žalm 9:10) Naopak se k tobě ještě víc přiblíží. w20.04 18:16-17

O čem si můžeš popovídat s věřícím člověkem? Snaž se najít společný základ. Možná i on uctívá jenom jednoho Boha, považuje Ježíše za spasitele nebo věří, že tento špatný svět brzy skončí. Využij při rozhovoru věci, na kterých se shodnete. Pak bude pravděpodobnější, že si tě vyslechne. Pamatuj, že lidé ne vždy věří všemu, co učí jejich náboženství. Takže i když zjistíš, jakého je daný člověk vyznání, snaž se přijít na to, čemu věří on osobně. Jeden misionář si všiml, že někdy lidé řeknou, že věří v Trojici, ale vlastně si nemyslí, že by Otec, Syn a svatý duch byli jedním Bohem. A dodává: „Když to vím, je mnohem jednodušší najít s tím člověkem společný základ.“ Snaž se proto zjistit, čemu lidé doopravdy věří. Pak se podobně jako apoštol Pavel staneš „pro lidi všeho druhu ... vším“. (1. Kor. 9:19–22) w20.04 15:9-10

Do budoucnosti se můžeme dívat bez obav, protože Daniel i Jan potvrzují, že ti, kdo slouží Jehovovi a Ježíšovi, tento nebývalý čas tísně přežijí. Daniel říká, že tito lidé budou mít svá jména zapsaná „v knize“. Co můžeme udělat pro to, aby tam bylo i naše jméno? Musíme dokazovat, že věříme v Ježíše, Božího Beránka. (Jan 1:29) Musíme zasvětit svůj život Bohu a dát se pokřtít. (1. Petra 3:21) A musíme podporovat Boží království tím, že druhým lidem pomáháme poznat Jehovu. Teď je čas posilovat svoji důvěru v Jehovu a jeho organizaci. Teď je čas podporovat Boží království. Pokud to budeme dělat, můžeme si být jistí, že budeme zachráněni, až toto království zničí krále severu i krále jihu. w20.05 20:18-19

Adam a Eva znali Jehovovo jméno a také zásadní věci o tom, komu toto jméno patří. Věděli, že je to stvořitel, že jim dal život, krásný domov v ráji a dokonalého partnera. (1. Mojž. 1:26–28; 2:18) Používali ale svoji dokonalou mysl k tomu, aby přemýšleli, co všechno pro ně Jehova udělal? Prohlubovali svoji lásku k němu a byli mu vděční? To se jasně ukázalo, když se setkali s jeho nepřítelem. Satan promluvil na Evu tak, aby to vypadalo, že mluví had. Zeptal se jí: „Opravdu Bůh řekl, že nesmíte jíst ze všech stromů v zahradě?“ (1. Mojž. 2:16, 17; 3:1) Ta otázka obsahovala nenápadnou lež, která byla jako jed. Bůh jim ve skutečnosti řekl, že můžou jíst ze všech stromů kromě jednoho. (1. Mojž. 2:9) Satan vyvolal dojem, že Bůh není štědrý. Evu mohlo napadnout: Bůh před námi určitě skrývá něco dobrého! w20.06 23:8-9

Některým Jehovovým služebníkům ublížilo to, co udělal někdo ze sboru. Apoštol Pavel uznal, že občas můžeme mít oprávněný důvod si na některého bratra nebo sestru stěžovat. Možná nám někdo dokonce ukřivdil. Kdybychom si nedali pozor, mohl by v nás přetrvávat hněv. Zahořklost by nakonec mohla způsobit, že bychom se s Jehovovým lidem přestali stýkat. To se stalo Pablovi z Jižní Ameriky. Byl nespravedlivě obviněn ze špatného jednání, a kvůli tomu už nemohl dělat některé odpovědné úkoly ve sboru. Jak na to reagoval? „Naštvalo mě to,“ říká, „a postupně jsem se od sboru odtáhl.“ Někoho, kdo v minulosti vážně zhřešil, možná dlouhou dobu trápí svědomí a má pocit, že ho Jehova nemůže mít rád. A i když toho, co udělal, litoval a mohl zůstat ve sboru, může si myslet, že není dost dobrý na to, aby byl jedním z Božích služebníků. Jak se díváš na bratry a sestry, kteří jsou v podobné situaci? w20.06 25:6-7

Musíme se naučit rozeznávat situace, které by pro nás mohly být nebezpečné, a vyhnout se jim. (Hebr. 5:14) Například si musíme dobře vybírat, jak trávíme volný čas. V televizních pořadech a ve filmech se často objevuje nemravnost. Takové zábavě se chceme vyhýbat, protože postupně ničí naši lásku k Jehovovi. Jehova nemravné jednání nenávidí a lidé jím ubližují sami sobě i druhým. (Ef. 5:5, 6) Také musíme rozeznat nebezpečí, které se skrývá ve lživých informacích pocházejících od odpadlíků. Ti se snaží vyvolat pochybnosti o našich bratrech a Jehovově organizaci. (1. Tim. 4:1, 7; 2. Tim. 2:16) Takové nepravdivé informace můžou podkopat naši víru. Musíme si dát pozor, abychom jim na to neskočili. Lživé historky totiž šíří „lidé, kteří mají zkaženou mysl [a] jsou vzdálení od pravdy“. Jejich cílem je vyvolat hádky a debaty. (1. Tim. 6:4, 5) Chtějí, abychom jejich pomluvám uvěřili a začali naše bratry podezírat. w20.09 40:13, 15

Manželé by se k sobě měli chovat s láskou a úctou. (Ef. 5:33) Bible říká, že by pro nás mělo být důležité dávat, ne dostávat. (Sk. 20:35) Co manželům pomůže, aby se měli rádi a chovali se k sobě s úctou? Pokora. Mnoha křesťanským párům pokora pomohla, aby byli v manželství šťastnější. Například Steven říká: „Musíte být tým a spolupracovat, zvlášť když přijdou problémy. Neříkejte si: Co je nejlepší pro mě? Ale spíš: Co je nejlepší pro nás?“ Jeho manželka Stephanie to vidí podobně. Říká: „Nikdo nechce žít s někým, kdo je pořád v opozici. Když se mezi námi něco stane, snažíme se zjistit, v čem je problém. Pak se modlíme, něco si k tomu prostudujeme a popovídáme si o tom. Pustíme se do řešení problému, ne jeden do druhého.“ Když si manžel a manželka o sobě nebudou myslet víc, než je nutné, budou mnohem šťastnější. w20.07 27:5-6

Když sloužíš Jehovovi, nespoléhej se na vlastní sílu a schopnosti. Apoštol Pavel byl vzdělaný muž. Jeho učitelem byl Gamaliel, svého času jeden z nejuznávanějších židovských vůdců. (Sk. 5:34; 22:3) Nějakou dobu měl Pavel mezi Židy významné postavení. (Sk. 26:4) Nespoléhal se ale sám na sebe. Ochotně se vzdal věcí, díky kterým stoupl v očích druhých lidí. Na tyto zdánlivé výhody se díval jako na „spoustu odpadků“. (Filip. 3:8; ppč.) Za možnost být Kristovým následovníkem Pavel zaplatil velkou cenu. Vlastní národ ho nenáviděl. (Sk. 23:12–14) Jeho římští spoluobčané ho několikrát zbili a uvěznili. (Sk. 16:19–24, 37) Navíc si bolestně uvědomoval vlastní nedostatky. (Řím. 7:21–25) Ale nenechal se odpůrci ani svými chybami ochromit. Naopak to, co ho oslabovalo, přijímal s radostí. Proč? Protože právě když byl slabý, cítil, že mu Bůh dává sílu. (2. Kor. 4:7; 12:10) w20.07 29:7-8

Kázání dobré zprávy si dnes zaslouží naši plnou pozornost. Ježíš předpověděl, že se tato činnost bude vykonávat v mnohem větším měřítku a bude pokračovat dlouho po jeho smrti. Po svém vzkříšení před zraky několika učedníků udělal zázrak a oni vylovili spoustu ryb. Tuto příležitost využil, aby jim zdůraznil, že práce rybářů lidí je důležitější než cokoli jiného. (Jan 21:15–17) Krátce před tím, než odešel do nebe, řekl svým učedníkům, že kazatelská činnost, kterou začal, se rozšíří daleko za hranice Izraele. (Sk. 1:6–8) Po mnoha letech dal apoštolu Janovi vidění, aby mu ukázal, co se bude dít „v Pánově dni“. Jan v něm viděl něco mimořádného: Pod vedením andělů se „věčná dobrá zpráva“ oznamovala „každému národu, kmeni, jazyku a lidu“. (Zjev. 1:10; 14:6) Je jasné, že si Jehova přeje, abychom se na této ohromné činnosti podíleli, dokud neskončí. w20.09 37:5

V Abrahamově rodině to nebylo vždycky ideální. Jeho milovaná manželka Sára nemohla mít děti. Trápili se tím desítky let. Sára se pak rozhodla dát Abrahamovi za manželku svoji služku Hagar, aby jim dítě porodila ona. Když ale Hagar otěhotněla a čekala Išmaela, začala Sárou pohrdat. Situace se tak vyhrotila, že Sára vyhnala Hagar z domu. (1. Mojž. 16:1–6) Sára nakonec otěhotněla a porodila Abrahamovi syna, kterého pojmenoval Izák. Abraham miloval oba svoje syny – Išmaela i Izáka. Išmael ale Izákovi ubližoval, a tak Abrahamovi nezbylo nic jiného než poslat Išmaela a Hagar pryč. (1. Mojž. 21:9–14) Později Jehova Abrahama požádal, aby mu Izáka obětoval. (1. Mojž. 22:1, 2; Hebr. 11:17–19) V obou situacích musel Abraham důvěřovat Jehovovi, že se postará o to, aby to s jeho syny dopadlo dobře. w20.08 31:9-10

Představ si, jakou radost budou mít vzkříšení, až budou svlékat starou osobnost a začnou žít podle Božích měřítek. Lidé, kteří tyto změny udělají, „budou vzkříšeni k životu“. Když se ale někdo bude bouřit, Jehova mu nedovolí, aby dál žil v ráji a narušoval pokoj, který tam bude vládnout. (Jan 5:28, 29; Iz. 65:20) Všichni poddaní Božího království zažijí, jak pravdivá jsou slova z Přísloví 10:22: „Jehovovo požehnání obohacuje a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ S pomocí Jehovova ducha budou Boží služebníci duchovně bohatnout. V jakém smyslu? Budou se víc a víc podobat Kristu a budou směřovat k dokonalosti. (Jan 13:15–17; Ef. 4:23) S každým dalším dnem z nich budou lepší lidé. Budou čím dál zdravější a silnější. To bude úžasný život! (Job 33:25) w20.08 33:11-12

Měli bychom pamatovat na to, že někteří svobodní křesťané si dali za cíl zůstat svobodní. Jiní by rádi vstoupili do manželství, ale toho pravého nebo tu pravou ještě nenašli. A další jsou sami proto, že jejich manželský partner zemřel. Bylo by ale vhodné se svobodných křesťanů ptát, proč si ještě nikoho nenašli, nebo jim v tomto ohledu nabízet pomoc? Pokud si o ni neřeknou, jak by se mohli cítit, kdybychom jim to pořád nabízeli? (1. Tim. 5:13) Naši svobodní bratři a sestry budou vděční, když si jich budeme vážit za jejich krásné vlastnosti, a ne za to, že jsou svobodní. Místo toho, abychom je litovali, bychom si jich měli vážit za jejich věrnou službu. Díky tomu nebudou mít nikdy pocit, že jim říkáme: „Nepotřebuji tě.“ (1. Kor. 12:21) Naopak budou vědět, že k nim máme úctu a že mají ve sboru své místo. w20.08 35:10, 14

Později se Ježíš objevil i samotnému apoštolu Pavlovi. (1. Kor. 15:8) Když Pavel (Saul) cestoval do Damašku, dostal vidění Ježíše v nebi a slyšel jeho hlas. (Sk. 9:3–5) Pavlův zážitek byl dalším důkazem, že Ježíšovo vzkříšení není výmysl. (Sk. 26:12–15) Pavlovo svědectví mohlo na některé lidi zvlášť zapůsobit, protože se o něm vědělo, že dřív křesťany pronásledoval. Když se ale přesvědčil, že byl Ježíš vzkříšen, ze všech sil se o tom snažil přesvědčit druhé. Nezastavilo ho v tom ani bití, věznění nebo ztroskotání lodi. (1. Kor. 15:9–11; 2. Kor. 11:23–27) Byl si Ježíšovým vzkříšením tak jistý, že o něm mluvil, i když mu za to hrozila smrt. Není pro tebe svědectví křesťanů z prvního století přesvědčivým důkazem, že Ježíš byl vzkříšen? A neposiluje to tvoji víru, že ke vzkříšení dojde i v budoucnosti? w20.12 49:8-10

Zeptejme se sami sebe: Chodím pravidelně na shromáždění? Právě na nich získáváme sílu dál sloužit Jehovovi a vzájemně se povzbuzujeme s bratry a sestrami. (Mat. 11:28) Můžeme se zamyslet i nad dalšími otázkami: Studuju pravidelně Bibli? Pokud bydlím s rodinou, máme každý týden rodinné uctívání? A pokud bydlím sám, nezapomínám na osobní studium? Snažím se co nejvíc chodit do služby a učit druhé o Jehovovi? Proč bychom o tom měli přemýšlet? Bible říká, že Jehova zkoumá naše myšlenky i naše srdce, takže bychom měli dělat to samé. (1. Par. 28:9) Pokud zjistíme, že musíme ve svých cílech nebo postojích něco změnit, měli bychom prosit Jehovu, aby nám s tím pomohl. Teď je ta správná doba, abychom se připravili na zkoušky, které jsou před námi. w20.09 38:19-20

Ježíš vysvětlil, co to obnáší stát se jeho učedníkem. Uvedl příklad člověka, který chce stavět věž, a krále, který chce vytáhnout do války. Řekl, že stavitel si musí nejdřív sednout a spočítat náklady, aby věděl, jestli věž dokončí, a že král si musí nejdřív sednout a poradit se, aby věděl, jestli se svými vojáky dokáže porazit nepřítele. (Luk. 14:27–32) Ježíš si uvědomoval, že podobně i člověk, který se chce stát jeho učedníkem, by měl velmi pečlivě zvážit, co znamená následovat ho. Proto bychom měli zájemce povzbudit, aby s námi studoval každý týden. Na každé studium, které vedeš, by ses měl dobře připravit. Zamysli se nad tím, jak zájemci předat informace jednoduše a jasně, aby je mohl snadno pochopit a uplatnit. (Neh. 8:8; Přísl. 15:28a) w20.10 41:5, 7

Ježíšovy pokyny jsou jasné. Musíme lidi učit to, co přikázal. Nesmíme při tom ale zapomenout na jeden důležitý detail. Ježíš neřekl: „Vyučujte je všechno, co jsem vám přikázal.“ Řekl: „Vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ Abychom tento konkrétní pokyn poslechli, musíme zájemce nejenom učit, co mají dělat, ale taky jim ukazovat, jak to mají dělat. (Sk. 8:31) Když s lidmi studujeme Bibli, učíme je, co od nás Bůh očekává. To ale nestačí. Musíme je taky učit, jak to, co se dozvídají, uplatňovat v každodenním životě. (Jan 14:15; 1. Jana 2:3) Z našeho jednání můžou vidět, jak se dají biblické zásady uplatňovat ve škole, v práci nebo ve volném čase. Se zájemci se můžeme modlit, aby je Jehova svým svatým duchem vedl. (Jan 16:13) w20.11 45:3-5

Ježíšovi učedníci museli překonávat překážky. Například měli jenom málo opisů Písma. Na rozdíl od nás neměli ani žádné studijní pomůcky. A kázali lidem, kteří mluvili mnoha různými jazyky. I přes to všechno tito horliví Ježíšovi učedníci dokázali zdánlivě nemožné – za několik desítek let už se dobrá zpráva kázala „všude pod nebem“. (Kol. 1:6, 23) V novodobé historii Jehova svůj lid dál podporuje a vede, a to hlavně prostřednictvím svého inspirovaného Slova. Nacházíme v něm zprávu o Ježíšově službě a pokyn, aby jeho následovníci pokračovali v práci, se kterou začal. (Mat. 28:19, 20) Jehova je nestranný. Předpověděl, že dobrá zpráva se bude oznamovat „každému národu, kmeni, jazyku a lidu“. (Zjev. 14:6, 7) Přeje si, aby se o Božím království mohl dozvědět každý. w20.10 43:6-8

Král David miloval „Jehovův zákon“. (Žalm 1:1–3) Věděl, že Jehova zachraňuje pokorné a je proti pyšným. Proto se nechal Božím zákonem napravovat a měnil svoje myšlení. Napsal: „Budu chválit Jehovu, který mi dal radu. Mé nejskrytější myšlenky mě napravují i během noci.“ (Žalm 16:7) Pokud jsme pokorní, dovolíme Božímu Slovu, aby v našem myšlení napravilo, co je potřeba, a to ještě dřív, než uděláme něco špatného. Boží Slovo bude jako hlas, který nám říká: „To je ta cesta, jděte po ní!“ Bude nás varovat, když z té cesty začneme scházet, ať už napravo, nebo nalevo. (Iz. 30:21) Když posloucháme, co nám v Bibli Jehova říká, je to k našemu dobru. (Iz. 48:17) Například se vyhneme trapné situaci, kdy by nás musel napravit někdo jiný. A přiblíží nás to k Jehovovi, protože si uvědomíme, že se k nám chová jako ke svému milovanému dítěti. (Hebr. 12:7) w20.11 47:6-7

To mohlo ovlivnit i některé lidi v Korintu. (1. Kor. 15:12) Jiní si možná představovali, že vzkříšení je jenom něco obrazného. Mysleli si, že člověk je „mrtvý“ kvůli svým hříchům, ale když se stane křesťanem a hříchy jsou mu odpuštěny, tak „ožije“. Ať už si mysleli cokoli, tím, že popírali vzkříšení, byla jejich víra zbytečná. Pokud Bůh Ježíše nevzkřísil, nebylo zaplaceno žádné výkupné a nikomu nebyly odpuštěny hříchy. A tak ti, kdo nevěřili ve vzkříšení, neměli žádnou skutečnou naději. (1. Kor. 15:13–19; Hebr. 9:12, 14) Apoštol Pavel se osobně přesvědčil, že „Kristus byl vzkříšen z mrtvých“. Řekl o něm, že byl „první z těch, kdo zemřeli“. Ježíšovo vzkříšení bylo lepší než všechna předchozí. Lidé, kteří byli vzkříšeni před ním, totiž časem zase zemřeli. Ježíš byl ale první, kdo byl vzkříšen jako duchovní bytost, a byl první z lidí, kdo šel do nebe. (1. Kor. 15:20; Sk. 26:23; 1. Petra 3:18, 22) w20.12 49:11-12

V prvním století vedoucí sbor v Jeruzalémě jednotně pracoval na tom, aby byl mezi Božími služebníky pořádek a pokoj. (Sk. 2:42) Když se například v roce 49 n. l. řešila otázka obřízky, vedoucí sbor s pomocí svatého ducha celou záležitost zvážil. Kdyby sbory kvůli tomu zůstaly rozdělené, kázání dobré zprávy by se zpomalilo. I když apoštolové a starší muži byli Židé, nenechali se ovlivnit židovskou tradicí ani těmi, kdo ji silně prosazovali. Místo toho hledali vedení v Božím Slově a prosili o svatého ducha. (Sk. 15:1, 2, 5–20, 28) Co to přineslo? Jehova jejich rozhodnutí požehnal, ve sborech byl znovu pokoj a jednota a kazatelská činnost úspěšně pokračovala. (Sk. 15:30, 31; 16:5) I v novodobé historii dělá Jehovova organizace hodně pro to, aby byl mezi Božími služebníky pořádek a pokoj. w20.10 43:11-12

Kvůli vysokému věku, špatnému zdraví nebo z jiných důvodů možná nemůžeme vykonávat v organizaci nějaký úkol. V takovém případě se můžeme něco naučit od krále Davida. Když se dozvěděl, že nebyl vybrán, aby Jehovovi postavil chrám – něco, po čem velmi toužil – plně podpořil toho, koho Bůh pro tento úkol vybral. Dokonce na projekt štědře přispěl. To je krásný příklad pro nás. (2. Sam. 7:12, 13; 1. Par. 29:3–5) Bratr Hugues z Francie přestal kvůli špatnému zdraví sloužit jako starší, a dokonce nezvládal ani vykonávat jednoduché domácí práce. Napsal: „Zpočátku jsem se cítil bezcenný a byl jsem velmi sklíčený. Časem jsem si ale uvědomil, že je důležité smířit se s tím, že už některé věci nemůžu dělat, a našel jsem radost v tom, co pro Jehovu dělat můžu. Stejně jako Gideon a jeho 300 mužů, kteří byli všichni unavení, i já budu dál bojovat.“ (Soud. 8:4) w20.12 52:14-15

Ve své zprávě o Ježíšově životě mluví apoštol Jan o lásce častěji než ostatní tři pisatelé evangelií dohromady. Z jeho biblických knih vyplývá, že všechno, co křesťané dělají, musí dělat právě z lásky. (1. Jana 4:10, 11) Než to ale Jan pochopil, nějakou dobu to trvalo. Když byl mladý, nejednal vždycky s láskou. Jednou například Ježíš se svými učedníky na cestě do Jeruzaléma procházeli Samařím a v jedné vesnici je odmítli přijmout. Jan se zeptal Ježíše, jestli má přivolat oheň z nebe a všechny obyvatele té vesnice zničit. (Luk. 9:52–56) V jiné situaci spolu se svým bratrem Jakubem zřejmě přemluvili svoji matku, aby Ježíše požádala, ať jim dá ve svém království významné postavení. Když se to ostatní apoštolové dozvěděli, rozzuřilo je to. (Mat. 20:20, 21, 24) Ale i přes všechny Janovy chyby ho měl Ježíš rád. (Jan 21:7) w21.01 2:3-4

Jehova rozhoduje tak, že je to v nejlepším zájmu druhých. Když se například rozhodl stvořit život, neudělal to kvůli sobě, ale kvůli tomu, že se chtěl o radost ze života s někým podělit. Nikdo ho nenutil, aby za nás dal svého Syna jako výkupné. Rozhodl se tak proto, že nám chtěl pomoct. I Ježíš se rozhodoval tak, že z toho měli užitek hlavně ostatní. Například se vzdal odpočinku, aby mohl učit zástupy lidí. (Mar. 6:31–34) Dobrá hlava rodiny ví, že jednou z nejtěžších věcí v rodině je dělat moudrá rozhodnutí, a tuhle odpovědnost bere vážně. Snaží se nerozhodovat podle toho, co ho zrovna napadne, nebo podle momentální nálady. Nechává se Jehovou školit. (Přísl. 2:6, 7) Díky tomu myslí hlavně na to, co je dobré pro druhé, ne pro něj. (Filip. 2:4) Pokud se manžel snaží napodobovat Jehovu a Ježíše, bude se mu to dařit dobře. w21.02 5:19-21

Král Asa byl v mládí pokorný a odvážný. Když nastoupil na trůn po svém otci Abijášovi, vytáhl do boje proti modlářství. Čteme o něm: „Judejcům řekl, aby pátrali po Jehovovi, Bohu svých praotců, a dodržovali Zákon a přikázání.“ (2. Par. 14:1–7) A když proti Judsku přitáhl Etiopan Zerach s armádou, která měla 1 000 000 vojáků, moudře se obrátil na Jehovu o pomoc. Řekl: „Jehovo, ty dokážeš pomoct jak těm, kdo jsou silní, tak těm, kdo jsou slabí. Pomoz nám, Jehovo, náš Bože! Vždyť se spoléháme na tebe.“ To je krásné vyjádření. Je z něj vidět, jak moc Asa důvěřoval Jehovovi, že dokáže jeho i lid zachránit. Spoléhal se na svého nebeského Otce a on mu pomohl nad Etiopany zvítězit. (2. Par. 14:8–12) Určitě souhlasíš s tím, že stát proti armádě s 1 000 000 vojáků nahání hrůzu. Tuhle situaci Asa zvládl. w21.03 9:12-13

V Bibli se dočteme i o nedokonalých lidech, kteří dokázali druhé vřele milovat. Přemýšlejme o Jonatanovi a Davidovi. Bible říká: „Z Jonatana a Davida se stali blízcí přátelé a Jonatan si ho zamiloval jako sám sebe.“ (1. Sam. 18:1) Jehova vybral Davida jako příštího krále místo Saula. Saul začal na Davida žárlit a snažil se ho zabít. Ale jeho syn Jonatan se k němu nepřidal. S Davidem si slíbili, že zůstanou přáteli a vždycky se budou navzájem podporovat. (1. Sam. 20:42) To, že byli Jonatan s Davidem přátelé, je o to výjimečnější, že existovala spousta věcí, které jim v tom mohly zabránit. Jonatan byl například asi o 30 let starší. Mohl si myslet, že s tímhle mladým a nezkušeným klukem si nemá co říct. Ale on to takhle nebral. Naopak, moc si Davida vážil. w21.01 4:6-7

Ježíš slíbil svým následovníkům, že budou šťastní. Taky je ale upozornil, že ti, kdo ho milují, budou zažívat zkoušky. (Mat. 10:22, 23; Luk. 6:20–23) To, že jsme Kristovými učedníky, nám přináší radost. Ale jak se cítíme, když nám hrozí, že se proti nám postaví rodina, že nás bude pronásledovat vláda nebo že nás kolegové nebo spolužáci budou nutit do něčeho špatného? Je pochopitelné, že takové představy v nás vyvolávají strach. Lidé běžně nepovažují pronásledování za důvod k radosti. Boží Slovo ale říká, že přesně tak to je. Například učedník Jakub napsal, že když procházíme zkouškami, měli bychom to považovat za radost, a ne se tím nechat sklíčit. (Jak. 1:2, 12) A Ježíš řekl, že bychom měli být šťastní, i když nás lidé pronásledují. (Mat. 5:11) Jehova Jakuba vedl, aby křesťanům napsal praktické rady, které by jim pomohly si radost udržet. w21.02 8:1-2, 5

Někteří z Timoteových současníků si přestali vážit toho, že můžou spolupracovat s Bohem. Patřili k nim Démas, Fygelos, Hermogenes, Hymenaios, Alexandr a Filetos. (1. Tim. 1:19, 20; 2. Tim. 1:15; 2:16–18; 4:10) Všichni tihle lidé byli dřív zjevně duchovně silní, ale pak si přestali uvědomovat, co má skutečnou hodnotu. Jak se Satan snaží dosáhnout toho, abychom přestali chránit poklady, které nám Jehova svěřil? Podívejme se na některé jeho taktiky. Například prostřednictvím zábavy a médií propaguje hodnoty a způsob myšlení a chování, které by nás mohly postupně odvést od pravdy. Také chce, abychom měli strach z pronásledování nebo z toho, co si budou myslet druzí, a kvůli tomu jsme přestali kázat. Nebo se nás snaží nalákat, abychom naslouchali „takzvanému poznání“, které šíří odpadlíci, a kvůli tomu opustili pravdu. Když si nedáme pozor, mohlo by se nám stát, že se od pravdy začneme vzdalovat. (1. Tim. 6:21) w20.09 40:6-8

Zklamal někdo z tvých přátel nebo z rodiny tvoji důvěru? Pokud ano, pomůže ti, když se zamyslíš nad zprávou o Absalomovi. (2. Sam. 15:5–14, 31; 18:6–14) Měj tu biblickou zprávu na mysli a řekni Jehovovi, jak se cítíš kvůli tomu, že ti někdo ublížil. (Žalm 6:6–9) Teď si představ, jak se musel David cítit, když to všechno zažíval. Absaloma miloval a Achitofelovi věřil. Přesto ho oba tito blízcí lidé zradili. Hodně mu ublížili, a dokonce se ho snažili zabít. David mohl přestat důvěřovat dalším přátelům, protože je mohl podezírat z toho, že i oni se připojili k Absalomovi. Mohl myslet jenom na sebe a chtít sám utéct ze země. Nebo mohl zkrátka propadnout zoufalství. On se ale se modlil k Jehovovi, aby mu pomohl. O pomoc si řekl i přátelům. A rychle udělal to, k čemu se rozhodl. Dál důvěřoval Jehovovi i svým přátelům. w21.03 11:7-8, 10-11