Srpen

Pouze ti, kdo jsou Ježíšovými přáteli, mají prospěch z jeho výkupní oběti. Ježíš řekl, že „dá svůj život za své přátele“. (Jan 15:13) Boží služebníci, kteří žili před tím, než Ježíš přišel na zem, se o něm budou muset učit a zamilovat si ho. I takoví věrní Jehovovi služebníci se po svém vzkříšení budou muset stát Ježíšovými přáteli, aby mohli žít věčně. (Jan 17:3; Sk. 24:15; Hebr. 11:8–12, 24–26, 31) Máme tu čest s Ježíšem spolupracovat na oznamování dobré zprávy o Království a vyučování lidí, kteří o ni projeví zájem. Když byl Ježíš na zemi, této činnosti se intenzivně věnoval. A jako hlava křesťanského sboru vede kazatelskou a vyučovací činnost i po svém návratu do nebe. Vidí, co všechno děláš, abys co největšímu počtu lidí pomohl poznat jak jeho, tak i jeho Otce, a moc si toho váží. Tuto práci vlastně můžeme vykonávat jedině s jejich pomocí. (Jan 15:4) w20.04 17:7-8

Jako „král severu“ a „král jihu“ byly původně označené politické mocnosti, jejichž území leželo na sever a na jih od doslovné izraelské země. (Dan. 10:14) Až do Letnic roku 33 n. l. byl Božím lidem doslovný izraelský národ. Potom ale Jehova jasně ukázal, že za svůj lid považuje Ježíšovy věrné učedníky. Velká část proroctví z 11. kapitoly Daniela se proto netýká doslovného izraelského národa, ale Kristových následovníků. (Sk. 2:1–4; Řím. 9:6–8; Gal. 6:15, 16) Kromě toho se totožnost krále severu a krále jihu během doby měnila. Vždycky ale měli něco společného. Za prvé, významně zasahovali do života Božího lidu. Za druhé, tím, jak s Božím lidem zacházeli, ukazovali, že nenávidí pravého Boha, Jehovu. A za třetí, soupeřili spolu o moc. w20.05 19:3-4

Jehova se může stát čímkoli, co je ke splnění jeho záměru potřeba. Také dokáže způsobit, že se i jeho nedokonalí služebníci stanou, čímkoli je potřeba, aby mu mohli sloužit a plnit jeho záměr. (Iz. 64:8) Jehova tak působí, že se uskutečňuje jeho vůle. Nic mu v tom nemůže zabránit. (Iz. 46:10, 11) Když budeme přemýšlet o tom, co Jehova dělá a co díky němu dokážeme dělat my, budeme si ho ještě víc vážit. Když se například zamyslíme nad tím, jaké nádherné věci stvořil, jenom žasneme. (Žalm 8:3, 4) A když přemýšlíme, co Jehova dokáže dělat s námi, roste naše úcta k němu. Jehovovo jméno opravdu vzbuzuje bázeň! Zahrnuje všechno, čím náš Otec je, všechno, co dělá, a všechno, co se ještě chystá udělat. (Žalm 89:7, 8) w20.06 24:6-7

Kyslík je plyn, který je nezbytný pro mnoho živých organismů. Neobejdeme se bez něj ani my, lidé. Odhaduje se, že lidé a zvířata ho za rok spotřebují sto miliard tun. Zároveň vydechují oxid uhličitý. Přesto se nestane, že by kvůli jejich dýchání kyslík z atmosféry zmizel a zaplnil by ji oxid uhličitý. Čím to je? Jehova totiž stvořil i jiné organismy – od nepatrných řas po obrovité stromy – které naopak kyslík vydávají a oxid uhličitý přijímají. Díky koloběhu kyslíku tak doslova platí to, co se píše ve verši na tento den. Co nám pomůže být vděční za naši skvělou planetu a všechno, co nám poskytuje? (Žalm 115:16) Například to, když budeme přemýšlet o věcech, které Jehova udělal. Bude nás to motivovat, abychom mu každý den děkovali za všechno dobré, co od něj máme. A vděčnost za naši krásnou planetu dáme najevo i tak, že budeme svoje okolí udržovat co nejčistší. w20.05 21:5, 7

Jehova vždycky jednal moudře, trpělivě a spravedlivě. Mnoha nejrůznějšími způsoby také projevil svoji neomezenou moc. Ve všem, co dělá, je ale především vidět jeho láska. (1. Jana 4:8) Jehova na posvěcení svého jména nikdy nepřestal pracovat. Satan očerňuje Boží jméno až dodnes. Chce dosáhnout toho, aby lidé pochybovali, že Bůh je mocný, spravedlivý, moudrý a milující. Například se je snaží přesvědčit, že žádný Stvořitel není. A když už lidé v existenci Boha věří, chce, aby si mysleli, že jeho měřítka jsou omezující a nespravedlivá. Dokonce je učí, že Jehova je bezcitný a krutý a že lidi nechává trpět v ohnivém pekle. Když takovým pomluvám uvěří, je to jen krůček k tomu, aby Jehovu nechtěli poslouchat. Dokud Jehova Satana nezničí, Satan se pokusí od něj odvrátit i tebe. Podaří se mu to? w20.06 23:13-15

V mnoha sborech jsou bratři a sestry, kteří se snaží naučit nový jazyk. Může být pro ně těžké vyjádřit svoje myšlenky. Když se ale nebudeme zaměřovat na jejich jazykové schopnosti, uvidíme, že milují Jehovu a chtějí mu sloužit. Pokud si budeme těchto krásných vlastností všímat, budeme si takových bratrů a sester hluboce vážit a projevovat jim úctu. Nebudeme si o nich myslet „nepotřebuji vás“ jenom proto, že nemluví dobře naším jazykem. (1. Kor. 12:21) Jehova nás poctil tím, že nám dal místo ve sboru. Ať už jsme muži, nebo ženy, svobodní, nebo v manželství, mladí, nebo staří, anebo ať už mluvíme nějakým jazykem dobře, nebo špatně, pro Jehovu a jeden pro druhého jsme drahocenní. (Řím. 12:4, 5; Kol. 3:10) Vždy si važme toho, že každý z nás má ve sboru své místo. w20.08 35:20-22

I když Atéňané žili ve městě plném model, nemravnosti a pohanské filozofie, apoštol Pavel si nemyslel, že se nemůžou stát křesťany. Neodradily ho ani jejich urážky. On sám se stal křesťanem, i když byl předtím „rouhač a pronásledovatel a jednal ... troufale“. (1. Tim. 1:13) Tak jako Ježíš viděl potenciálního učedníka v Pavlovi, Pavel se díval stejně na Atéňany. A oni jeho důvěru nezklamali. (Sk. 9:13–15) V 1. století se Ježíšovými učedníky stávali lidé s nejrůznější minulostí. V dopise, který Pavel adresoval křesťanům v Korintu, napsal, že někteří z nich byli kdysi zločinci nebo žili mimořádně nemravně. A dodal: „Někteří z vás takoví byli. Ale byli jste umyti.“ (1. Kor. 6:9–11) Kdybys tam tehdy žil, věřil bys, že takoví lidé se můžou změnit a stát se Ježíšovými učedníky? w20.04 15:15-16

Starší by neměli rychle odsoudit ty, kdo začali pochybovat, že sloužit Jehovovi je to nejlepší. Neměli by nad nimi zlomit hůl, ale měli by se snažit pochopit, proč určité věci říkají a dělají. Jedině v tom případě je můžou povzbudit takovými myšlenkami z Bible, které potřebují slyšet. Prorok Elijáš utekl před královnou Jezábel. (1. Král. 19:1–3) Myslel si, že všechno, co do té doby udělal, je k ničemu a chtěl umřít. (1. Král. 19:10) Jehova ho ale neodsoudil. Naopak ho ujistil, že není sám, že se může spolehnout na Boží moc a že má pro něj ještě hodně práce. Trpělivě si vyslechl, co Elijáše trápí, a dal mu nové úkoly. (1. Král. 19:11–16, 18) Co se z toho učíme? Všichni bychom se měli k Jehovovým ovečkám chovat laskavě. A platí to zvlášť pro starší. Když s nimi někdo mluví o svých pocitech a je při tom zahořklý nebo si myslí, že si nezaslouží Jehovovo milosrdenství, měli by mu naslouchat. Pak by se měli snažit ztracenou ovečku ujistit, že ji má Jehova rád. w20.06 25:13-14

Jehova nás stvořil tak, že rádi trávíme čas s rodinou a přáteli. (Žalm 133:1) Dobré přátele měl i Ježíš. (Jan 15:15) Bible popisuje, co člověku přináší, když má skutečné přátele. (Přísl. 18:24) Také říká, že není dobré se druhým vyhýbat. (Přísl. 18:1) Hodně lidí si myslí, že díky sociálním sítím budou mít spoustu přátel a nebudou se cítit osamělí. Při používání sociálních sítí je ale potřeba dát si na některé věci pozor. Z různých studií vyplývá, že lidé, kteří sledováním příspěvků na sociálních sítích tráví hodně času, se nakonec můžou cítit osamělí a nešťastní. Proč to tak je? Jedním důvodem je to, že lidé často zveřejňují fotky toho nejzajímavějšího ze svého života – ty nejlepší fotky sebe, svých přátel a úžasných míst, která navštívili. Když se pak někdo na takové příspěvky dívá, může mu připadat, že jeho život je obyčejný a nudný. w20.07 27:12-13

V jedné Strážné věži se psalo: „Starší budou uznávat, že Kristus může prostřednictvím svatého ducha řídit mysl kteréhokoli staršího v radě starších, aby poskytl biblickou zásadu potřebnou k vyřešení jakékoli situace nebo k jakémukoli závažnému rozhodnutí. (Skutky apoštolů 15:7–15) Žádný jednotlivý starší nemá v radě monopol na ducha.“ (rakouské vydání Strážné věže z 1. října 1989) Bratr, který si ostatních starších váží, se nesnaží na jejich společných schůzkách mluvit vždycky jako první. Nemá hlavní slovo a nemyslí si, že má pokaždé pravdu. Naopak své názory vyjadřuje pokorně a pozorně naslouchá druhým. A co je důležitější, svoje návrhy zakládá na biblických zásadách a pohotově se řídí vedením „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45–47) Když se starší radí v laskavé a uctivé atmosféře, bude na ně působit svatý duch a vést je ke správným rozhodnutím. (Jak. 3:17, 18) w20.08 35:5-6

Apoštol Pavel měl nepřátele, kteří byli daleko mocnější než on. Často ho nechali zbít a poslali ho do vězení. A špatně se k němu chovali i ti, kdo měli být jeho přáteli. Někteří z křesťanského sboru mu přímo odporovali. (2. Kor. 12:11; Filip. 3:18) Pavel ale nad všemi, kdo proti němu bojovali, zvítězil. Jak? Navzdory odporu nepřestal kázat. I když ho někteří bratři a sestry zklamali, nepřestal je mít rád. A co je nejdůležitější, až do konce svého života věrně sloužil Bohu. (2. Tim. 4:8) Díky čemu dokázal všechny ty náročné situace překonat? Nespoléhal se na vlastní sílu a schopnosti, ale na Jehovu. Co když se i my setkáme s urážkami, nebo dokonce s pronásledováním? Naším cílem by mělo být zasáhnout srdce a mysl lidí, kteří nám odporují, pomocí Božího Slova. Jak to můžeme dělat? Tak že budeme na otázky lidí odpovídat přímo z Bible, budeme uctiví a laskaví k těm, kdo s námi jednají špatně, a budeme konat dobro všem, dokonce i našim nepřátelům. (Mat. 5:44; 1. Petra 3:15–17) w20.07 29:14-15

Opravdu můžeme říct, že Jehova je pokorný? Ano, tak jako to vyjádřil David ve verši na dnešní den. (Žalm 18:35) David si při tom možná vzpomněl na den, kdy do domu jeho otce přišel prorok Samuel, aby pomazal budoucího krále Izraele. I když byl nejmladší z osmi synů, Jehova vybral místo krále Saula jeho. (1. Sam. 16:1, 10–13) David by určitě souhlasil s tím, co se o Jehovovi píše ve 113. žalmu: „Snižuje se, aby se podíval na nebe a zemi, a nevýznamného pozvedá z prachu. Chudého vytahuje z hromady popela, aby ho posadil s urozenými.“ (Žalm 113:6–8) Jehovova pokora je vidět z toho, jak jedná s nedokonalými lidmi. Nejenže nám dovoluje ho uctívat, ale také nás považuje za své přátele. (Žalm 25:14) K tomu, abychom s ním mohli mít blízký vztah, dokonce udělal první krok – obětoval svého Syna za naše hříchy. To od něj bylo velmi milosrdné a soucitné! w20.08 32:1-3

Jehova určil přesný den a hodinu, kdy zničí tento zkažený svět. (Mat. 24:36) Můžeme si být jistí, že neztratí trpělivost a nezasáhne dřív, než ten čas přijde. Moc si přeje vzkřísit ty, kdo zemřeli, ale je trpělivý. (Job 14:14, 15) Čeká na ten správný čas. (Jan 5:28) Za jeho trpělivost můžeme být velmi vděční. Proč? Díky ní totiž mnozí lidé včetně nás dostali příležitost, aby „dospěli k pokání“. Jehova chce, aby co nejvíc lidí mohlo žít věčně. Jak můžeme ukázat, že si jeho trpělivosti vážíme? Tím, že budeme ze všech sil hledat lidi, kteří mají „správný postoj vedoucí k věčnému životu“, a budeme jim pomáhat, aby si zamilovali Jehovu a začali mu sloužit. (Sk. 13:48) Pak budou mít z Jehovovy trpělivosti stejný prospěch jako my. w20.08 33:17

To, co se zájemce dozvídá na biblickém studiu, by nemělo působit jenom na jeho mysl, ale i na jeho srdce. Proč? Protože naše srdce – naše touhy, emoce a pocity – nás motivuje k jednání. Ježíš vyučoval logicky a působil tak na mysl posluchačů. Lidé ho ale následovali proto, že se jeho myšlenky taky dotýkaly jejich srdce. (Luk. 24:15, 27, 32) Tvůj zájemce potřebuje vnímat Jehovu jako skutečnou osobu, jako někoho, ke komu si může vytvořit vztah a považovat ho za svého Otce, Boha a přítele. (Žalm 25:5) Během studia se snaž co nejlépe vykreslit Boží osobnost. (2. Mojž. 34:5, 6; 1. Petra 5:6, 7) Ať už rozebíráte jakýkoli námět, zaměřuj se na to, jaký Jehova je. Pomáhej zájemci, aby si všímal Jehovových krásných vlastností – jeho lásky, laskavosti a soucitu. Ježíš řekl, že to „nejdůležitější a první přikázání“ je „milovat Jehovu, svého Boha“. (Mat. 22:37, 38) Snaž se, aby si zájemce Jehovu zamiloval. w20.10 41:12

Ježíš se ke všem ženám choval s úctou. (Jan 4:27) Zvlášť si vážil žen, které plnily vůli jeho Otce. Stejně jako muže je považoval za součást svojí duchovní rodiny a mluvil o nich jako o svých sestrách. (Mat. 12:50) Byl pro ně také opravdovým přítelem. Například se přátelil s Marií a Martou, které byly obě zjevně svobodné. (Luk. 10:38–42) Díky tomu, co říkal a jak se choval, se s ním cítily dobře. Marie věděla, že se může bez obav posadit k jeho nohám, jako to dělali učedníci. A Marta, která byla naštvaná, protože jí Marie nepomáhá, se nebála Ježíšovi říct, co si myslí. Na téhle návštěvě jim Ježíš oběma předal důležité poučení. To, že mu na nich i na jejich bratru Lazarovi záleželo, je vidět z toho, že je navštěvoval opakovaně. (Jan 12:1–3) Takže když Lazar vážně onemocněl, Marie a Marta věděly, že se na Ježíše můžou obrátit. (Jan 11:3) w20.09 39:3, 6

Ježíšovi učedníci doufali, že se Království „objeví okamžitě“ a vysvobodí je z římského útlaku. A my se nemůžeme dočkat dne, kdy Boží království odstraní všechno zlo a nastolí nový spravedlivý svět. (2. Petra 3:13) Musíme být ale trpěliví a čekat na dobu, kterou určil Jehova. Dal Noemovi dost času, aby postavil archu a „kázal o tom, co je správné“. (2. Petra 2:5; 1. Petra 3:20) Naslouchal Abrahamovi, který se ho opakovaně ptal, jestli chce opravdu zničit zkažené obyvatele Sodomy a Gomory. (1. Mojž. 18:20–33) Celá staletí měl neobyčejnou trpělivost s nevěrným izraelským národem. (Neh. 9:30, 31) Důkazy jeho trpělivosti vidíme i dnes, když všem lidem dává čas, aby „dospěli k pokání“. (2. Petra 3:9; Jan 6:44; 1. Tim. 2:3, 4) Jehovův příklad nám pomáhá, abychom byli trpěliví i my a nepolevovali v kázání a vyučování. w20.09 37:8-9

Jehova lidi vzkřísí s jejich vzpomínkami i s jejich charakteristickými rysy osobnosti. Víš, co to znamená? Jehova tě má tak rád, že si všímá toho, o čem přemýšlíš, jak se cítíš, co říkáš a co děláš, a že si to všechno pamatuje. Pokud by tě tedy musel vzkřísit, snadno ti dokáže vrátit tvoje vzpomínky, názory i povahové rysy. Král David věděl, jak moc se Jehova o každého z nás zajímá. (Žalm 139:1–4) Jak to na tebe působí, když víš, že tě Jehova tak dobře zná? Když přemýšlíme o tom, jak dobře nás Jehova zná, nemělo by to v nás vyvolávat obavy. Proč ne? Jehovovi na nás velmi záleží. Vnímá nás jako jednotlivce a váží si toho, jací jsme. Pečlivě uchovává v paměti všechno, co jsme zažili a co nás utvářelo. Není to nádherné? Nikdy se nemusíme cítit sami. Každou minutu každého dne je Jehova s námi a hledá příležitosti, aby nám pomohl. (2. Par. 16:9) w20.08 33:13-14

Jehova svůj lid moc rád vyučuje. Chce, abychom ho znali, milovali a abychom jako jeho milované děti žili věčně. Nic z toho by nebylo možné, kdyby nás neučil. (Jan 17:3) V prvním století Jehova ke vzdělávání svého lidu používal křesťanský sbor. (Kol. 1:9, 10) Důležitou roli v tom hrál i svatý duch – „pomocník“, kterého Ježíš svým učedníkům slíbil. (Jan 14:16) Svatý duch jim pomáhal, aby víc rozuměli Božímu Slovu. Také jim připomínal, co Ježíš říkal a dělal – to, co si později mohli přečíst v evangeliích. Díky tomu se upevňovala jejich víra a rostla jejich láska k Bohu, k jeho Synu i k bratrům a sestrám. Jehova předpověděl, že „na konci dnů“ budou lidé ze všech národů proudit k jeho obrazné hoře a budou se tam „učit o [jeho] cestách“. (Iz. 2:2, 3) V novodobé historii vidíme, jak se toto proroctví plní. w20.10 43:14-15

Co by člověku mohlo bránit, aby od přítele přijal dobrou radu? Pýcha. Pyšní lidé jsou rádi, když jim druzí říkají „to, co chtějí slyšet“, a pravda mezi to nepatří. (2. Tim. 4:3, 4) Mají o sobě příliš vysoké mínění a svoje názory považují za lepší než názory ostatních. Apoštol Pavel ale napsal: „Pokud si ... o sobě někdo myslí, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.“ (Gal. 6:3) Krásně to vystihl král Šalomoun: „Lepší je chudý, ale moudrý chlapec než starý, ale hloupý král, který už nemá dost rozumu, aby se nechal varovat.“ (Kaz. 4:13) Všimněte si, jak zareagoval apoštol Petr, když ho na veřejnosti pokáral apoštol Pavel. (Gal. 2:11–14) Petr se kvůli tomu mohl na Pavla zlobit. Mohl mu zazlívat způsob, jakým to řekl, a kde mu to řekl. Ale Petr zareagoval správně. Vzal si jeho radu k srdci a nevypěstoval si vůči němu averzi. Později o něm napsal, že je to jeho „milovaný bratr“. (2. Petra 3:15) w20.11 47:9, 11-12

Co pomůže zájemci posunout se duchovně kupředu? Když bude chodit na shromáždění. To, co se tam z Bible dozví, prohloubí jeho znalosti, posílí jeho víru a pomůže mu ještě víc milovat Jehovu. (Sk. 15:30–32) Dále může zvěstovatel zájemci vyprávět, jak díky silnější lásce k Jehovovi dokázal poslechnout to, co nám Bůh přikazuje. (2. Kor. 7:1; Filip. 4:13) A když zájemce pozná různé zvěstovatele, může se z jejich příkladu naučit, co to znamená dodržovat Kristův příkaz milovat Boha a bližní. (Jan 13:35; 1. Tim. 4:12) Může vidět, že řeší stejné problémy, jaké má on. Díky tomu si uvědomí, že má na to, udělat změny potřebné k tomu, aby se stal Kristovým učedníkem. (5. Mojž. 30:11) K duchovnímu pokroku zájemců může svým dílem přispět každý ve sboru. (Mat. 5:16) w20.11 45:10-12

Apoštol Pavel svými slovy možná myslel to, že bojoval se skutečnými zvířaty v efezské aréně. (2. Kor. 1:8; 4:10; 11:23) Nebo těmi „divokými zvířaty“ myslel své odpůrce z řad Židů a dalších lidí. (Sk. 19:26–34; 1. Kor. 16:9) Ať to bylo jakkoli, Pavel musel zvládat opravdu nebezpečné situace. Přesto se do budoucnosti díval s optimismem. (1. Kor. 15:30, 31; 2. Kor. 4:16–18) A co my? Žijeme v nebezpečné době. Někteří bratři a sestry se stali obětí zločinu. Jiní žijí v oblastech zasažených válkou, kde si nemůžou být jistí svým životem. A ještě jiní žijí v zemích, kde je naše činnost omezená nebo zakázaná, takže když slouží Jehovovi, riskují tím svobodu, nebo dokonce život. Všichni tito bratři a sestry ale zůstávají Jehovovi věrní a jsou pro nás skvělým příkladem. Nenechávají se ochromit strachem, protože vědí, že i kdyby teď přišli o život, Jehova pro ně do budoucna chystá něco mnohem lepšího. w20.12 50:3-4

Byl jsi někdy sklíčený z toho, že lidi ve tvém obvodu dobrá zpráva nezajímá nebo že nebývají doma? Co v takové situaci můžeme dělat, abychom si udrželi radost nebo ji měli ještě větší? Je důležité mít na službu správný pohled. Co to znamená? Zaměřujme se na oznamování Božího jména a Království. Ježíš jasně řekl, že na cestu k životu se vydá relativně málo lidí. (Mat. 7:13, 14) Ve službě máme čest spolupracovat s Jehovou, Ježíšem a anděly. (Mat. 28:19, 20; Zjev. 14:6, 7) Jehova k sobě přitahuje lidi, kteří si to zaslouží. (Jan 6:44) Pokud tedy někdo na dobrou zprávu nereaguje pozitivně dnes, možná si nás vyslechne příště. „Zdrcující pocity můžou být mocnou Satanovou zbraní,“ říká sestra, která se jmenuje Deborah. Jeho zbraně ale proti Jehovovi nemají šanci. w20.12 52:18-19, 21

Hodně bratrů a sester musí pracovat na plný úvazek, aby se dokázali postarat o sebe a svoji rodinu. Přesto věrně podporují Boží organizaci, jak jen můžou. Někteří například pomáhají s humanitárními pracemi, jiní se účastní stavebních projektů a úplně všichni můžou činnost Boží organizace podporovat finančně. Proč to dělají? Z lásky k Bohu a ke svým bližním. Každý týden dáváme najevo svoji lásku k bratrům a sestrám tím, že se účastníme shromáždění. I když jsme možná unavení, jsme tam. I když jsme možná nervózní, dáváme komentáře. A i když všichni máme nějaké problémy, před shromážděním a po něm druhé povzbuzujeme. (Hebr. 10:24, 25) Všeho, co naši milí bratři a sestry dělají, si moc vážíme. w21.01 2:11

Pro pyšné lidi je těžké někoho pochválit, protože jsou radši, když lidé chválí je. Často se s druhými srovnávají a jsou soutěživí. Nechtějí druhé školit a předat jim některé pravomoce. Říkají: „Když chci, aby bylo něco udělané pořádně [to znamená podle jejich představ], musím si to udělat sám.“ Pyšní lidé bývají ambiciózní a závistiví. Když zjistíme, že máme s pýchou problém, měli bychom naléhavě prosit Jehovu, aby nám pomohl přetvořit naši mysl. Díky tomu v nás tato špatná vlastnost nezakoření. (Řím. 12:2) Jsme moc rádi, že nám Jehova dává skvělý příklad. (Žalm 18:35) Jeho pokoru vidíme v tom, jak jedná se svými služebníky, a chceme ho napodobovat. Chceme napodobovat i pokorné lidi, o kterých se píše v Bibli a kteří měli tu čest chodit s Bohem. Vždycky připisujme slávu Jehovovi, protože si to zaslouží. (Zjev. 4:11) w20.08 32:19-20

Manželství je dokonalý dar od Boha, ale lidé dokonalí nejsou. (1. Jana 1:8) Proto Boží Slovo říká, že ti, kdo vstoupí do manželství, „budou mít trápení“. Jehova od manželů očekává, že se budou starat o duchovní, citové a hmotné potřeby svojí rodiny. (1. Tim. 5:8) Vdané sestry si ale ve svém nabitém rozvrhu musí každý den samy najít čas na to, aby četly Bibli a přemýšlely o ní a aby se k Jehovovi ze srdce modlily. To může být docela těžké. Manželky toho mají hodně, ale je velmi důležité, aby si ten čas našly. Proč? Protože Jehova si přeje, aby si k němu každý z nás vytvořil osobní vztah a prohluboval ho. (Sk. 17:27) Je pravda, že se manželka možná musí hodně snažit, aby se svému nedokonalému manželovi podřizovala. Ale když pochopí biblické důvody, proč to má dělat, a ztotožní se s nimi, bude pro ni jednodušší plnit úlohu, kterou jí Jehova dal. w21.02 6:3, 6-7

Zkoušky se dají přirovnat ke kalení oceli. Když se například čepel meče rozžhaví a zchladí, ocel zesílí. Podobně zesílí naše víra, když vytrváme ve zkouškách. Proto Jakub napsal: „Dovolte, ať vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a v každém ohledu zdraví.“ (Jak. 1:4) Když vidíme, že zkoušky posilují naši víru, můžeme v nich vytrvat s radostí. Ve svém dopise Jakub také poukázal na několik věcí, kvůli kterým bychom mohli radost ztratit. Jedním z problémů může být, že nevíme, co udělat. Ve zkoušce chceme hledat pomoc u Jehovy, abychom se rozhodli tak, že se mu to bude líbit, budou z toho mít užitek bratři a sestry a pomůže nám to zůstat mu věrní. (Jer. 10:23) Potřebujeme moudrost, abychom věděli, jak se rozhodnout a co říct těm, kdo se nám staví na odpor. Když nevíme, co udělat, můžeme se cítit jako bezmocné oběti okolností a to nás může o radost rychle připravit. w21.02 8:7-9

Skvělý příklad nám v tom dává Jehova. Tolik nás miluje, že když mu zůstaneme věrní, jeho pouto k nám nedokáže nic zlomit. (Řím. 8:38, 39) Řecké slovo přeložené jako „vřele“ nese myšlenku roztahování, napínání, někdy až do krajnosti. A je pravda, že někdy musíme napnout všechny síly, abychom nějakého bratra nebo sestru dokázali vřele milovat. Když nás někdo dráždí, musíme se řídit touhle radou: „S láskou se navzájem snášejte a opravdově se snažte zachovávat jednotu ducha ve sjednocujícím svazku pokoje.“ (Ef. 4:1–3) Nezaměřujme se u druhých na jejich chyby a dělejme všechno pro to, abychom se na ně dívali stejně jako Jehova. (1. Sam. 16:7; Žalm 130:3) Něžně milovat naše bratry a sestry nemusí být jednoduché zvlášť tehdy, když dobře víme, jaké mají chyby. Zdá se, že to nebylo lehké ani pro některé křesťany v prvním století, jako v případě Euodie a Syntyche. Apoštol Pavel je vybídl, „aby jako následovnice Pána smýšlely stejně“. (Filip. 4:2, 3) w21.01 4:10-11

Bratři a sestry ve sboru si vás, mladí muži, moc váží, protože s nimi „bok po boku“ sloužíte Jehovovi. (Sef. 3:9) Líbí se jim, s jakým nadšením a energií děláte práci, kterou dostanete za úkol. Mají z vás velkou radost. Mladí bratři, nezapomínejte, že Jehova vás miluje a důvěřuje vám. Předpověděl, že v posledních dnech tady bude mít zástupy mladých mužů, kteří se ochotně nabídnou, že mu budou sloužit. (Žalm 110:1–3) Ví, že ho máte rádi a že mu chcete sloužit nejlíp, jak umíte. Mějte proto s druhými i sami se sebou trpělivost. Když uděláte chybu, přijměte radu i ukáznění a považujte to za pomoc od Jehovy. (Hebr. 12:6) Dobře plňte každý úkol, který dostanete. A hlavně dělejte všechno pro to, aby na vás váš nebeský Otec mohl být hrdý. (Přísl. 27:11) w21.03 9:17-18

Drtit nás může hodně věcí. Někdy jsme sklíčení sami ze sebe, jindy z vnějších okolností. Příčinou můžou být naše chyby, slabosti nebo nemoc. Nešťastní můžeme být i z toho, že jsme ve službě pro Jehovu nedostali úkol, po kterém toužíme, nebo že v našem obvodu většina lidí na dobrou zprávu nereaguje. Na svoje chyby a slabosti si člověk snadno vytvoří nesprávný pohled. Můžeme si začít myslet, že kvůli tomu, jak selháváme, nás Jehova nebude chtít v novém světě. To může být velmi nebezpečné. Bible ukazuje, že kromě Ježíše Krista „všichni zhřešili“. (Řím. 3:23) Její autor se ale na naše chyby nezaměřuje ani neočekává, že budeme dokonalí. Je to náš milující Otec, který nám chce pomáhat. Je také trpělivý. Vidí, jak moc se snažíme bojovat se svými slabostmi a mít na sebe zdravý pohled, a je ochotný nám s tím pomoct. (Řím. 7:18, 19) w20.12 52:1-3

Všichni křesťané se vydali na určitou cestu. Jejím cílem je život v novém světě, kde nám bude s láskou vládnout Jehova. Po této cestě, která vede do života, se snažíme jít každý den. Jak ale řekl Ježíš, je úzká a někdy se po ní nechodí snadno. (Mat. 7:13, 14) Jsme nedokonalí, a tak se může lehce stát, že z ní sejdeme. (Gal. 6:1) Pokud chceme zůstat na úzké cestě, která vede do života, musíme být ochotní měnit svoje myšlení, postoje a chování. Apoštol Pavel nás vybízí, abychom napravovali, co je potřeba. Není snadné zkoumat svoje myšlenky a pocity. Naše srdce je zrádné, a proto může být těžké vyznat se v tom, kam nás vlastně vede. (Jer. 17:9) Mohlo by se stát, že bychom „obelhávali sami sebe“. (Jak. 1:22) Proto se musíme zkoumat pomocí Bible. Odhaluje nám, jací jsme uvnitř, a odkrývá ty nejhlubší „myšlenky a úmysly“, které v srdci máme. (Hebr. 4:12, 13) w20.11 47:1-3

Pokorní lidé bývají šťastnější. Jak to? Když jsme pokorní, uvědomujeme si, že všechno nezvládneme sami, a proto rádi přijmeme pomoc od druhých a jsme za ni vděční. Vzpomeň si například na situaci, kdy Ježíš uzdravil deset malomocných. Jenom jeden z nich se za Ježíšem vrátil, aby mu poděkoval za to, že ho zbavil této hrozné nemoci – sám by se z toho nikdy nedostal. Ten pokorný muž byl vděčný, že mu někdo pomohl, a oslavoval za to Boha. (Luk. 17:11–19) Pokorní lidé často lépe vychází s ostatními a spíš si dokážou najít blízké přátele. Nemají totiž problém vidět na druhých dobré vlastnosti a důvěřovat jim. Jsou rádi, když se druhým povede dobře splnit úkol, který dostali, mají k nim úctu a neváhají je pochválit. w20.08 32:17-18