Září

Petr Joelovo proroctví citoval trochu jinak, než jak ho Joel zapsal. (Sk. 2:16, 17) Petr neřekl, že k vylití svatého ducha „na lidi všeho druhu“ dojde „potom“, jak o tom psal Joel, ale „v posledních dnech“, což v tomto případě znamenalo v posledních dnech židovského systému. To ukazuje, že Joelovo proroctví se splnilo až dlouho potom, co ho Joel zapsal. Teprve potom, co Bůh v 1. století vylil na svoje služebníky svatého ducha, se kazatelská činnost naplno rozběhla. Asi v roce 61 n. l. už mohl apoštol Pavel v dopise Kolosanům napsat, že dobrá zpráva se oznamuje „všude pod nebem“. (Kol. 1:23) To znamená, že se kázalo všude, kam bylo v Pavlově době možné docestovat. V naší době se díky pomoci Jehovova mocného ducha dostala dobrá zpráva ještě mnohem dál – „až do nejvzdálenějších končin země“. (Sk. 13:47) w20.04 14:15-16

Jehova miluje každého z nás včetně každé ovečky, která se od stáda zatoulala. (Mat. 18:12–14) Slíbil, že bude po svých ztracených ovcích pátrat a pomůže jim duchovně se uzdravit. A řekl, jaké konkrétní kroky podnikne. Takové kroky obvykle udělal izraelský pastýř, když se mu ztratila ovečka. (Ezek. 34:12–16) Nejdřív pastýř po ovci pátral, což mohlo vyžadovat hodně času a úsilí. Když ji našel, přivedl ji zpátky do stáda. A pokud byla zraněná nebo vyhladovělá, s láskou jí pomáhal – ovázal jí rány, nosil ji a krmil. Starší, pastýři „Božího stáda“, dělají stejné kroky, aby pomohli těm, kdo se vzdálili od sboru. (1. Petra 5:2, 3) Pátrají po nich, pomáhají jim, aby se do sboru vrátili, a s láskou jim poskytují nezbytnou duchovní podporu. w20.06 25:10

Proč Ježíš řekl, že se pole bělají ke žni? Očekával snad, že ho většina lidí bude následovat? Vůbec ne. V Písmu bylo předpovězené, že v něj uvěří docela málo lidí. (Jan 12:37, 38) Navíc měl zázračnou schopnost poznat, co si lidé myslí. (Mat. 9:4) I když se zaměřoval hlavně na ty, kdo dobrou zprávu přijmou, mluvil o ní se všemi lidmi. Jenže my nepoznáme, co si lidé myslí. Tím spíš bychom měli odolávat sklonu soudit obvod, ve kterém sloužíme, nebo jednotlivé lidi. Naopak bychom se na ně měli dívat jako na potenciální učedníky. Vzpomeň si, co Ježíš řekl svým učedníkům. Pole se bělají a můžou se sklízet. Lidé se můžou změnit a stát se Kristovými učedníky. Jehova tyto potenciální učedníky považuje za „vzácné poklady“. (Ag. 2:7) Když se budeme na lidi dívat stejně jako Jehova a Ježíš, budeme se snažit víc se o nich dozvědět a zjistit, co je zajímá. Budeme se na ně dívat jako na ty, kdo se můžou stát našimi budoucími bratry a sestrami. w20.04 15:18-19

Z Bible jasně vyplývá, že pokud se máme líbit Jehovovi, musíme být Ježíšovými přáteli. Jednou věcí, díky které můžeme být jeho přáteli, je poznat ho. V tom nám pomůže, když si budeme číst biblické knihy Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Když o těchto zprávách budeme přemýšlet, budeme si Ježíše čím dál víc vážit a mít ho rádi. Uvidíme totiž, jak byl k lidem laskavý. Se svými učedníky například nejednal jako s otroky, i když byl jejich pán. Otevřeně s nimi mluvil o svých myšlenkách a pocitech. Sdílel jejich bolest a plakal s nimi. (Jan 11:32–36) Dokonce i jeho nepřátelé si všímali, že ti, kdo reagují na dobrou zprávu, se stávají jeho přáteli. (Mat. 11:19) Když se snažíme chovat k druhým stejně, jako se Ježíš choval ke svým učedníkům, máme lepší vztahy, jsme spokojenější a šťastnější a ještě víc si Ježíše vážíme. w20.04 17:9-10

V roce 1870 byla největší říší na světě Británie a měla také nejsilnější armádu. Tato říše byla znázorněná malým rohem, který přemohl tři jiné rohy – Francii, Španělsko a Nizozemsko. (Dan. 7:7, 8) Británie vystupovala v roli krále jihu až do doby první světové války. Tehdy už byly hlavní ekonomickou velmocí Spojené státy americké a s Británií úzce spolupracovaly. Během první světové války vytvořily Spojené státy a Británie mocnou vojenskou alianci. V té době se z Británie a její bývalé kolonie stala britsko-americká světová velmoc. Jak předpověděl Daniel, tento král shromáždil „mimořádně velké a mocné vojsko“. V období posledních dnů je britsko-americká velmoc králem jihu. w20.05 19:7-8

Vodu v kapalném skupenství máme díky tomu, že naše planeta je v ideální vzdálenosti od Slunce. Pokud by byla jenom o něco blíž, všechna voda by se vypařila a ze Země by se stala rozpálená skála bez života. Kdyby byla od Slunce jenom o něco dál, všechna voda by zmrzla a z naší planety by byla gigantická ledová koule. Jehova ale Zemi umístil tak, že může probíhat koloběh vody a díky němu existovat život. Slunce ohřívá oceány i pevninu a voda, která se vypaří, vytváří oblaka. Každý rok se tak do atmosféry dostane téměř 500 000 kilometrů krychlových vody. Zůstává v ní asi deset dní a pak spadne v podobě deště nebo sněhu. Nakonec steče do jezer a oceánů a celý cyklus se opakuje. Tento efektivní a trvale udržitelný proces dokládá, že Jehova je mocný a moudrý. (Job 36:27, 28) w20.05 21:6

Ježíš nás povzbuzuje, abychom se o svatého ducha modlili. (Luk. 11:9, 13) Jehova nám svým duchem dává sílu, dokonce „mimořádnou sílu“. (2. Kor. 4:7) S pomocí Božího ducha dokážeme zvládnout jakoukoli zkoušku. Svatý duch nám také může pomoct plnit různé úkoly, které od Jehovy máme, a může rozvinout naše schopnosti a nadání. Uvědomujeme si, že zásluhu za dobré výsledky, kterých při službě Bohu dosahujeme, bychom neměli připisovat sobě, ale působení svatého ducha. Jak můžeme ukázat, že si svatého ducha vážíme? Například tak, že se budeme modlit, aby nám pomohl rozpoznat naše nesprávné touhy a to, v čem potřebujeme změnit svoje myšlení. (Žalm 139:23, 24) Když to budeme dělat, Jehova nám v tom svým duchem pomůže. Pak bychom se měli modlit o svatého ducha, abychom měli sílu nesprávným touhám nebo myšlenkám odolávat. Tak Jehovovi ukážeme, že jsme rozhodnutí nedělat nic, kvůli čemu by nám svým duchem nemohl dál pomáhat. (Ef. 4:30) w20.05 22:10-12

Když bráníme Jehovovo jméno, napodobujeme Ježíše Krista. Ježíš dal lidem poznat jméno svého Otce nejenom tím, že ho používal, ale také tím, že hájil jeho pověst. Například se postavil proti farizeům, kteří Jehovu vykreslovali jako drsného, náročného, odtažitého a nemilosrdného Boha. Tím, co Ježíš učil, pomáhal lidem pochopit, že jeho Otec je rozumný, trpělivý, milující a ochotný odpouštět. To, jaký Jehova je, jim pomáhal pochopit také tím, že ho dokonale napodoboval v každodenním životě. (Jan 14:9) Stejně jako Ježíš i my můžeme lidem říkat to, co o Jehovovi víme. Můžeme je učit, že je to milující a laskavý Bůh. Vyvracíme tak lži a pomluvy o Jehovovi a pomáháme lidem, aby Boží jméno považovali za svaté. Svými slovy a skutky ukazujeme, jaký Jehova doopravdy je. Jeho pověst bráníme tak, že lidem pomáháme zbavit se nesprávných představ, které o něm mají. w20.06 23:17-18

Sociální sítě můžou být užitečné, třeba když chceme být v kontaktu s rodinou a přáteli. Všiml sis ale, že lidé někdy zveřejňují příspěvky jen proto, aby na sebe strhli pozornost? Jako by všem chtěli říct: „Podívej se na mě!“ Někteří dokonce ke svým fotkám i fotkám jiných píšou neslušné a urážlivé komentáře. Křesťané ale mají být pokorní a empatičtí. (1. Petra 3:8) Pokud používáš sociální sítě, polož si otázky: Mohl by z mých komentářů, fotek nebo videí někdo získat dojem, že se vytahuju? Mohly by moje příspěvky v druhých vyvolávat závist? Křesťané nemají potřebu se zviditelňovat. Řídí se vybídkou, kterou nacházíme ve verši na dnešní den. Pokora nám pomůže, abychom se nenechali ovlivnit tímto světem a nepodlehli pocitu vlastní důležitosti. (1. Jana 2:16) w20.07 27:14-15

Než se apoštol Pavel stal křesťanem, jednal troufale a pronásledoval Ježíšovy učedníky. (Sk. 7:58) Pavla, který byl tehdy známý jako Saul, v tom zastavil sám Ježíš. Promluvil k němu z nebe a postihl ho slepotou. Aby Pavel mohl znovu vidět, musel se obrátit právě na ty lidi, které pronásledoval. Pokorně přijal pomoc od učedníka Ananiáše, který mu pak vrátil zrak. (Sk. 9:3–9, 17, 18) Pavel se později stal významným členem křesťanského sboru, ale na lekci, kterou mu Ježíš dal na cestě do Damašku, nikdy nezapomněl. Zůstal pokorný a rád přijímal pomoc od bratrů a sester. Říkal o nich, že jsou pro něj „posilující pomocí“. (Kol. 4:10, 11, ppč.) w20.07 29:16-17

I když je Jehova všemohoucí, svěřil některé pravomoce druhým. Ustanovil Ježíše jako krále Božího království a určitou odpovědnost dá i 144 000 lidí, kteří budou vládnout spolu s ním. Samozřejmě že Jehova Ježíše na úlohu krále a velekněze připravil. (Hebr. 5:8, 9) A školí i Ježíšovy spoluvládce. Ale nesnaží se mít pod kontrolou každý detail, který s jejich úkoly souvisí. Důvěřuje jim, že budou konat jeho vůli. (Zjev. 5:10) Náš nebeský Otec svěřuje určité pravomoce druhým, přestože nepotřebuje, aby mu někdo pomáhal. Tím spíš bychom to měli dělat my. Jsi hlava rodiny nebo sborový starší? Vezmi si příklad z Jehovy – pověřuj různými úkoly druhé a odolej nutkání všechno řídit a do detailu kontrolovat. Když budeš Jehovu napodobovat, povede to nejenom k tomu, že bude práce hotová, ale také budeš druhé školit, a oni si budou víc věřit. (Iz. 41:10) w20.08 32:5-6

Jak si Jehova přeje, abychom se na jeho ztracené ovečky dívali? Příklad nám v tom dal Ježíš. Věděl, že pro Jehovu jsou všechny jeho ovečky drahocenné, a tak dělal maximum pro to, aby „ztraceným ovcím z izraelského národa“ pomohl se k němu vrátit. (Mat. 15:24) Jako dobrý pastýř dělal, co mohl, aby žádnou z Jehovových oveček neztratil. (Jan 6:39) Apoštol Pavel vybídl starší z efezského sboru, aby se Ježíšovým příkladem řídili. „Máte pomáhat slabým a přitom pamatovat na slova Pána Ježíše: ‚Dávat přináší víc štěstí než dostávat.‘“ (Sk. 20:17, 35) Je jasné, že starší mají v tomto ohledu závažnou odpovědnost. „Když přemýšlím o tom, jak moc Jehovovi na jeho ztracených ovečkách záleží, motivuje mě to, abych jim pomáhal, jak to jen jde,“ říká Salvador, který slouží jako starší ve Španělsku. „Jsem přesvědčený, že Jehova chce, abych se o ně dobře staral.“ w20.06 25:15-16

Jehova ví, že dokonalí budeme až na konci tisíce let, a do té doby je ochotný trpělivě přehlížet naše chyby. Máme proto pádný důvod hledat v druhých to dobré a mít s nimi trpělivost. Když Jehova stvořil zemi, Ježíš a andělé byli nadšení. Představ si ale, jak budou šťastní, až budou na celé zemi žít dokonalí lidé, kteří milují Jehovu a slouží mu. Představ si, jakou radost budou mít ti, kdo budou s Kristem vládnout v nebi, až uvidí, co dobrého jejich práce lidem přináší. (Zjev. 4:4, 9–11; 5:9, 10) A představ si, jaké to bude, až jednou provždy zmizí nemoci, zármutek a smrt a až nám po tvářích místo slz bolesti potečou slzy radosti. Než ta doba přijde, snaž se být jako náš milující, moudrý a trpělivý Otec. V tom případě neztratíš radost, ať už budeš prožívat cokoli. (Jak. 1:2–4) Za Jehovův slib, že vzkřísí ty, kdo zemřeli, můžeme být opravdu vděční! (Sk. 24:15) w20.08 33:18-19

Bible je dar, který nám z lásky dal náš nebeský Otec. Nechal ji sepsat, protože mu na jeho pozemských dětech moc záleží. Odpovídá nám v ní na ty nejdůležitější otázky, jaké nás můžou napadnout, třeba: Kde jsme se tu vzali? Co je smyslem života? A co přinese budoucnost? Jehova chce, aby odpovědi na tyto otázky znaly všechny jeho děti, a tak v průběhu staletí podnítil různé lidi, aby přeložili Bibli do spousty jazyků. Celá Bible nebo její části jsou dnes dostupné ve víc než 3 000 jazycích. Jedná se o nejpřekládanější a nejrozšířenější knihu v celé historii. Vděčnost za Bibli můžeme dát najevo tak, že ji budeme každý den číst, o myšlenkách z ní přemýšlet a dělat maximum, abychom podle ní žili. Také se budeme usilovně snažit mluvit o tom, co se v Bibli píše, s co nejvíce lidmi. (Žalm 1:1–3; Mat. 28:19, 20) w20.05 21:15-16

Prorok Jeremjáš dostal za úkol sloužit v obvodu, který byl extrémně náročný. Byl tak zdrcený, že to v jednu chvíli chtěl vzdát. Ale neudělal to. Proč ne? Jehovovo slovo v něm bylo jako oheň a on ho nedokázal zadržovat. (Jer. 20:9) Můžeme to cítit stejně, pokud svoji mysl a srdce budeme plnit Božím Slovem. To je další důvod, proč ho denně studovat a do hloubky o něm přemýšlet. Může to vést k tomu, že budeme mít větší radost a možná nám bude naslouchat více lidí. (Jer. 15:16) Takže když se cítíš zdrcený, modli se k Jehovovi o pomoc. Dá ti sílu bojovat s chybami, slabostmi nebo s nemocí. Pomůže ti mít správný pohled na úkoly od něj. A taky ti pomůže, aby ses na svoji službu díval pozitivně. Modli se k našemu nebeskému Otci a říkej mu, jak se cítíš. S jeho pomocí dokážeš nad zdrcujícími pocity zvítězit! w20.12 52:20-21

Pro některé sestry jsou shromáždění možná jedinou příležitostí, jak být se svými bratry a sestrami. A tak toho využijme, abychom je srdečně přivítali, popovídali si s nimi a dali jim najevo, že nám na nich záleží. Stejně jako Ježíš můžeme se sestrami trávit čas. (Luk. 10:38–42) Třeba je můžeme pozvat na jednoduché jídlo nebo se společně věnovat nějaké odpočinkové činnosti. V takových chvílích mluvme o tom, co je povzbudí. (Řím. 1:11, 12) Starší by měli mít stejný postoj jako Ježíš. Věděl, že být svobodný může být pro někoho náročné. Ale jasně ukázal, že vstoupit do manželství nebo mít děti není klíčem ke štěstí. (Luk. 11:27, 28) Trvalé štěstí totiž vyplývá z toho, že dáváme na první místo službu Jehovovi. (Mat. 19:12) Hlavně starší by měli s křesťankami jednat jako se svými duchovními sestrami a matkami. Můžou využít čas před nebo po shromáždění a popovídat si s nimi. w20.09 39:7-9

V Izraeli začal rolník osévat své pole potom, co přišel podzimní déšť, a sklízel až po jarním dešti. (Mar. 4:28) Chceme být stejně trpěliví jako on. Není to ale vždycky lehké. Nedokonalí lidé chtějí vidět výsledky své práce hned. Nicméně pokud chceme sklízet úrodu, musíme se o svou zahradu neustále starat – musíme rýt, sázet, plít a zalévat. Když někomu pomáháme stát se Kristovým učedníkem, taky to vyžaduje vytrvalé úsilí. Nějakou dobu trvá, než z jeho srdce vykořeníme předsudky a nepřátelství. Trpělivost nám pomůže neklesat na mysli, když se setkáme s překážkami. A potřebujeme ji i v případě, že někdo reaguje pozitivně. Duchovní růst takového člověka nemůžeme urychlit. Někdy i Ježíšovým učedníkům trvalo, než pochopili, co je učil. (Jan 14:9) Pamatujme na to, že můžeme sázet a zalévat, ale je to Bůh, kdo dává vzrůst. (1. Kor. 3:6) w20.09 37:10-11

Každý, kdo vede biblické studium, si přeje, aby se jeho zájemce dal pokřtít. Důležitý způsob, jak mu může pomoct, je povzbuzovat ho, aby chodil na shromáždění. Zájemci, kteří na ně začali chodit hned, často dělají nejrychlejší pokroky. Někteří učitelé jim vysvětlují, že polovinu svého biblického vzdělání získají při studiu a druhou polovinu na shromáždění. Se svým zájemcem si přečti Hebrejcům 10:24, 25 a řekni mu, co získá tím, že se jich bude účastnit. S nadšením mu řekni, co tě tam naposledy zaujalo. Může ho to motivovat víc, než když ho jenom pozveš. To, co zažije na svém prvním shromáždění, daleko předčí cokoli, co kdy zažil na jakémkoli jiném náboženském setkání. (1. Kor. 14:24, 25) Potká tam další křesťany, od kterých se může něco dobrého naučit a kteří mu pomůžou udělat duchovní pokrok. w20.10 41:14-15

Jehova ti svým duchem pomůže, abys to, co se dozvídáš z jeho Slova, dokázal uplatňovat. Tak jako žalmista se modli: „Jehovo, poučuj mě o své cestě. Budu žít podle tvé pravdy. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11) Dál si čti a studuj Bibli a publikace od Jehovovy organizace. Dej si za cíl nejenom získávat znalosti, ale vtisknout si pravdu do srdce a žít podle ní. Jehovův duch ti v tom pomůže. Určitě chceš také povzbuzovat své bratry a sestry. (Hebr. 10:24, 25) Proč? Protože jsou tvoje duchovní rodina. Modli se, aby ti svatý duch pomáhal dávat na shromáždění komentáře, které půjdou ze srdce, a přidělené úkoly zvládnout co nejlíp. Jehovovi i jeho Synovi tak ukážeš, že máš jejich vzácné „ovečky“ rád. (Jan 21:15–17) A naplno využívej všechno, co od našeho Vznešeného učitele v duchovním ohledu dostáváme. w20.10 43:15-17

Jak Ježíš jednal s apoštoly, když byli na dně? Nedlouho po svém vzkříšení řekl některým svým následovnicím: „Nebojte se. Jděte a řekněte mým bratrům, [že jsem byl vzkříšen].“ (Mat. 28:10a) Ježíš apoštoly nezavrhl. I když ho předtím opustili, pořád o nich mluvil jako o svých bratrech. Projevil jim milosrdenství a odpustil jim. Napodobil tak svého Otce. (2. Král. 13:23) Podobně i nám velmi záleží na těch, kdo přestali chodit do služby. Jsou to naši bratři a sestry a máme je moc rádi. Nezapomínáme na všechnu tu tvrdou práci, kterou pro Jehovu z lásky dělali – někteří z nich dokonce desítky let. (Hebr. 6:10) Rádi bychom je zase měli mezi sebou! (Luk. 15:4–7) Povzbuzujme tedy nečinné, aby zase začali chodit na shromáždění. A když někdo takový přijde do sálu Království, měli bychom být aktivní a vřele ho přivítat. w20.11 45:14-17

Jakub a Jan se svojí matkou požádali Ježíše o něco, co nebylo v jeho pravomoci. Ježíš bez váhání odpověděl, že o tom, kdo bude sedět v Království po jeho pravici a levici, rozhoduje jenom jeho nebeský Otec. (Mat. 20:20–23) Uvědomoval si, co si může a nemůže dovolit. Byl pokorný. Nikdy nepřekračoval hranice, které mu Jehova stanovil. (Jan 12:49) Jak se můžeme řídit jeho příkladem? Pokud chceme být pokorní jako Ježíš, musíme uplatňovat radu z verše na dnešní den. Takže když nás někdo poprosí o radu, neměli bychom mu vnucovat svoje názory ani říkat to první, co nás napadne. Měli bychom mu ukázat, co k tomu říká Bible a naše biblické publikace. Dáme tak najevo, že víme, kde jsou naše hranice. A pokorně uznáme, že Jehovovy rady jsou vždycky lepší než naše. (Zjev. 15:3, 4) w20.08 32:14-15

Pokud budeš mít někdy pocit, že bys měl přítele na něco upozornit, na co bys měl pamatovat? Než za ním zajdeš, zeptej se sám sebe: Nejsem „příliš spravedlivý“? Člověk, který je příliš spravedlivý, neposuzuje druhé podle Jehovových měřítek, ale podle svých vlastních a není moc milosrdný. Nejdřív si tedy promysli, proč s ním chceš mluvit. A pokud i pak budeš cítit, že je to potřeba, co můžeš udělat? Na rovinu mu řekni, v čem je problém, a pomocí otázek mu pomoz pochopit, co dělá špatně. To, co říkáš, by mělo být založené na Bibli. A pamatuj, že se tvůj přítel nezodpovídá tobě, ale Jehovovi. (Řím. 14:10) Když někomu radíš, spoléhej se na moudrost z Božího Slova a napodobuj Ježíšův soucit. (Přísl. 3:5; Mat. 12:20) Proč je to důležité? Protože Jehova s námi bude jednat tak, jak my jednáme s druhými. (Jak. 2:13) w20.11 47:13

Chtěl bys, aby tě druzí posuzovali podle toho, jakou máš barvu pleti, jak vypadáš nebo kolik vážíš? Nejspíš ne. Je příjemné vědět, že Jehova nás nehodnotí podle toho, co je vidět navenek. Například Samuelovi dal pokyn, aby z Jišaiových synů vybral nového izraelského krále. Ale který to měl být? Když se na ně Samuel díval, neviděl to, co Jehova. O nejstarším synu Eliabovi usoudil: „To je určitě Jehovův pomazaný.“ Eliab už od pohledu vypadal jako král. Jehova ale Samuelovi řekl: „Nedívej se na to, jak vypadá a jak je vysoký, protože jsem ho zavrhl.“ Jaké z toho vyplývá poučení? Jehova dodal: „Člověk ... vidí jen to, co má před očima, ale Jehova vidí do srdce.“ (1. Sam. 16:1, 6, 7) Uděláme dobře, když napodobíme Jehovu při jednání s našimi bratry a sestrami. w20.04 16:1, 3

Když byl Ježíš na cestě do Galileje, procházel mezi poli, na kterých rostl pravděpodobně ječmen. (Jan 4:3–6) Protože do žně zbývaly asi čtyři měsíce, obilí bylo ještě zelené. Řekl tehdy učedníkům něco, co muselo znít zvláštně: „Rozhlédněte se a podívejte se na pole, že se bělají ke žni.“ (Jan 4:35, 36) Co tím myslel? Ježíš měl zjevně na mysli obraznou žeň, při které se nesklízí obilí, ale lidé. Co se stalo chvíli předtím? Ježíš začal mluvit o duchovních věcech s jednou Samaritánkou, i když se Židé se Samaritány běžně nestýkali. A ona pozorně poslouchala! Pak o něm řekla dalším lidem, a ti se o Ježíšovi chtěli dozvědět víc. Když Ježíš učedníkům říkal, že pole se „bělají ke žni“, tato skupina Samaritánů byla právě na cestě k nim. (Jan 4:9, 39–42) Jeden znalec Bible o tom napsal: „Z nadšené reakce těchto lidí ... bylo vidět, že jsou jako obilí zralé ke sklizni.“ w20.04 15:1-2

Shromáždění nás vyzbrojují do služby a díky tomu zlepšujeme svoje „bojové schopnosti“. Například se učíme dobře pracovat se základní výbavou do služby. Proto se na shromáždění pečlivě připravuj. Pozorně během něj poslouchej. A pak to, co ses naučil, uplatňuj. Když to budeš dělat, bude z tebe „dobrý voják Krista Ježíše“. (2. Tim. 2:3) Podporují nás také miliony mocných andělů. Vzpomeň si, co dokázal jeden z nich. (Iz. 37:36) A teď si vezmi, čeho by byla schopná celá armáda! Žádný člověk ani démon se nevyrovná Jehovově mocné bojové síle. Říká se, že jeden svědek plus Jehova rovná se většina. (Soud. 6:16) To je rozhodně pravda. Tyto myšlenky měj na mysli, když ti nahání strach něco, co říká nebo dělá tvůj kolega, spolužák nebo nevěřící příbuzný. Pamatuj, že v tom boji nejsi sám. Necháváš se Jehovou vést, a tak máš jeho podporu. w21.03 13:13-14

Apoštol Pavel možná citoval Izajáše 22:13, který ukazuje, jaký postoj měli Izraelité. Místo aby posilovali svou lásku k Bohu, chtěli si hlavně užívat. V podstatě žili podle hesla „dneska tu jsme, zítra tu být nemusíme“. Takový postoj má řada lidí i dnes. Naše naděje na vzkříšení by tedy měla mít vliv na to, jaké přátele si vybíráme. Křesťané v Korintu se neměli přátelit s těmi, kdo ve vzkříšení nevěřili. Co se z toho učíme? Kdybychom se přátelili s těmi, kdo žijí jen pro dnešek, mohlo by to s námi špatně dopadnout. Takoví lidé by mohli negativně ovlivnit naše názory i chování. Mohli bychom se dokonce zaplést do hříšného jednání, které Bůh nenávidí. Pavel proto křesťany důrazně varoval: „Vzpamatujte se a dělejte, co je správné, nehřešte.“ (1. Kor. 15:33, 34) w20.12 50:3, 5-6

Tenhle verš popisuje, jak Jehova uspořádal svoji rodinu. Být hlavou zahrnuje dva klíčové prvky – pravomoc a odpovědnost. Jehova je hlava všeho, má ty největší pravomoce a zodpovídají se mu všechny jeho děti, jak andělé, tak lidé. (Řím. 14:10; Ef. 3:14, 15) Jehova ustanovil Ježíše jako hlavu sboru a Ježíš se mu zodpovídá za to, jak s námi zachází. (1. Kor. 15:27) Jehova také určil, že manžel má být hlavou své manželky a dětí. Co tedy může muž dělat pro to, aby byl dobrou hlavou rodiny? Musí nejdřív vědět, co od něj očekává Jehova. Musí taky vědět, proč Jehova takové uspořádání zavedl a jak může napodobovat příklad Jehovy a Ježíše. Proč je to důležité? Protože Jehova dal hlavě rodiny určité pravomoce a očekává, že je bude používat správně. (Luk. 12:48b) w21.02 5:1-3

Stejně jako Jehova můžeme některé věci vědomě zapomínat. Jehova má dokonalou paměť, ale když například uděláme chybu a pak jí litujeme, odpustí nám a na naši chybu zapomene. (Žalm 25:7; 130:3, 4) Přeje si, abychom dělali to samé, když nás druzí zraní. (Mat. 6:14; Luk. 17:3, 4) Za tak mimořádný dar, jakým je náš mozek, jsme Jehovovi určitě vděční. Jak svoji vděčnost můžeme dávat najevo? Budeme mozek používat takovým způsobem, abychom dělali Jehovovi čest. Někteří ho používají sobecky – stanovují si vlastní měřítka toho, co je dobré a špatné. Protože nás ale Jehova vytvořil, je logické, že jeho měřítka jsou lepší než ta, která bychom snad vymysleli my sami. (Řím. 12:1, 2) Když se řídíme tím, co se líbí Jehovovi, náš život je pokojný. (Iz. 48:18) A navíc má smysl – přinášet čest našemu Stvořiteli a Otci a dělat mu radost. (Přísl. 27:11) w20.05 21:13-14

Co můžeme dělat pro to, abychom bratry a sestry dokázali něžně milovat? Musíme je líp poznat a díky tomu jim taky budeme líp rozumět. Různý věk a to, že pocházíme z rozdílného prostředí, nemusí být překážka. Jonatan byl přece o 30 let starší než David, a přesto se z nich stali blízcí přátelé. Mohl by ses ve sboru spřátelit s někým, kdo je starší nebo mladší, než jsi ty? Dáš tím najevo, že miluješ „všechny své bratry“. (1. Petra 2:17) Bratry a sestry máme něžně milovat, ale znamená to, že musíme mít ke všem stejně blízko? Ne, ani by to nešlo. Na tom, že máme blíž k někomu, s kým máme společné zájmy, nemusí být nic špatného. Ježíš mluvil o všech apoštolech jako o přátelích, ale zvlášť blízko měl k Janovi. (Jan 13:23; 15:15; 20:2) Nijak mu ale nenadržoval. (Mar. 10:35–40) w21.01 4:12-13

K lidem nežidovského původu apoštol Pavel přistupoval jinak než k židům v synagoze. Pozorně si všímal jejich náboženských zvyků i věcí kolem sebe. (Sk. 17:23) Pak hledal nějaký společný základ. Vzal v úvahu, čemu věří a co z Písma by jim mohlo být blízké. Takže Pavel byl ochotný se jim přizpůsobit. Řekl jim, že jeho poselství pochází od „neznámého Boha“, kterého už nějakým způsobem uctívají. I když neznali Písmo, Pavel si nemyslel, že se nemůžou stát křesťany. Naopak se na ně díval jako na obilí, které je zralé ke žni, a předával jim dobrou zprávu způsobem, který odpovídal jejich potřebám. Podobně jako Pavel buď všímavý. Všímej si věcí, které ti napoví, čemu lidé ve tvém obvodu věří. Jak má dotyčný ozdobený dům nebo auto? Dá se poznat, k jakému náboženství patří, z toho, jak se jmenuje, co má na sobě, jak vypadá nebo jak se vyjadřuje? w20.04 15:7-8