Říjen

Když Ježíše poznáme, budeme přemýšlet a jednat podobně jako on. A čím líp známe jeho způsob myšlení a čím víc se snažíme myslet stejně, tím bližší přátelé budeme. V čem ho můžeme napodobit? Podívejme se na jeden příklad. Ježíš víc myslel na to, jak pomoct druhým, než na to, co by vyhovovalo jemu. (Mat. 20:28; Řím. 15:1–3) Díky tomu byl obětavý a uměl odpouštět. Hned se neurazil, když o něm někdo řekl něco negativního. (Jan 1:46, 47) A neodepsal člověka kvůli tomu, že v minulosti udělal nějakou chybu. (1. Tim. 1:12–14) Je důležité, abychom se od Ježíše tento přístup naučili. Řekl totiž: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Zkus se sám sebe zeptat: Řídím se Ježíšovým příkladem a dělám, co je v mých silách, abych měl s bratry a sestrami dobré vztahy? w20.04 17:11

I když máš všude kolem sebe lidi, kteří Boží jméno očerňují a znesvěcují, můžeš se proti tomu postavit a říct pravdu – že Jehova je svatý, spravedlivý, dobrý a milující. Můžeš dávat najevo, že ho chceš mít za svého vládce. A můžeš pomáhat druhým, aby pochopili, že jedině jeho vláda je spravedlivá a zajistí, že lidé budou šťastní a na zemi bude mír. (Žalm 37:9, 37; 146:5, 6, 10) Když lidi učíme o Bibli, často zdůrazňujeme, že Jehova je nejvyšší panovník a že má právo vládnout celému vesmíru. A to je samozřejmě pravda. I když je ale důležité, aby lidé znali Boží zákony, hlavně jim chceme pomáhat, aby našeho Otce, Jehovu, milovali a byli mu věrní. Proto musíme zdůrazňovat jeho krásné vlastnosti. Tak jim pomůžeme poznat osobnost, která se za jménem Jehova skrývá. (Iz. 63:7) Když to budeme dělat, druzí lidé budou Jehovu milovat a poslouchat, protože budou sami chtít. w20.06 23:16, 19

Lidský mozek je technický zázrak. Když jsi byl v matčině děloze, tvůj mozek se vyvíjel podle předem daného plánu a každou minutu v něm vznikly tisíce nových buněk. Odborníci odhadují, že mozek dospělého člověka obsahuje téměř 100 miliard specializovaných buněk, kterým se říká neurony. Tyto buňky dohromady tvoří orgán, který váží asi 1,5 kilogramu. Co úžasného náš mozek dokáže, když mluvíme? Při každém slovu musí tvůj mozek zkoordinovat pohyb asi stovky svalů jazyka, hrdla, rtů, čelisti a hrudi. Pokud má být tomu, co říkáme, rozumět, musí být pohyb všech těchto svalů přesně načasovaný. V roce 2019 proběhla studie, při které vyšlo najevo, že už novorozenci dokážou rozlišovat jednotlivá slova. Toto zjištění dokládá to, o čem je přesvědčeno mnoho odborníků – že se schopností porozumět řeči a naučit se mluvit se už rodíme. Je to nádherný dar od Boha. w20.05 21:8-9

Abraham se ochotně vzdal pohodlného života v Uru. Proč? „Očekával totiž město, které má skutečné základy.“ (Hebr. 11:8–10, 16) Město, na které Abraham čekal, je Boží království. Tvoří ho Ježíš Kristus a 144 000 pomazaných křesťanů. Pavel o něm mluvil jako o „městu živého Boha“, nebeském Jeruzalému. (Hebr. 12:22; Zjev. 5:8–10; 14:1) Ježíš své následovníky učil, aby se o příchod tohoto království modlili, protože díky němu se bude Boží vůle dít nejen v nebi, ale i na zemi. (Mat. 6:10) Znal Abraham podrobnosti o tom, jak bude Boží království fungovat? Ne. Celá staletí to bylo „posvátné tajemství“. (Ef. 1:8–10; Kol. 1:26, 27) Abraham ale věděl, že někteří z jeho potomků budou králové. Jehova mu to výslovně slíbil. (1. Mojž. 17:1, 2, 6) w20.08 31:2-4

Musíme odmítat názory odpadlíků. Už od vzniku křesťanského sboru používá Ďábel mnoho podvodníků, aby do mysli Božích služebníků zasel pochybnosti. Musíme proto umět rozpoznat pravdu od lži. Naši nepřátelé se můžou prostřednictvím internetu nebo sociálních médií snažit podkopat naši důvěru v Jehovu a lásku k bratrům a sestrám. Uvědom si, kdo za takovou propagandou stojí, a zavrhni ji. (1. Jana 4:1, 6; Zjev. 12:9) Satanovým útokům odoláme, když budeme posilovat důvěru v Ježíše a v jeho úlohu, kterou má v Božím záměru. Také musíme důvěřovat těm, které dnes Jehova používá, aby vedli jeho organizaci. (Mat. 24:45–47) Tuto důvěru posilujeme tím, že pravidelně studujeme Bibli. Naše víra je pak jako strom, který má kořeny hluboko v zemi. Podobnou myšlenku napsal apoštol Pavel křesťanům v Kolosech ve verši na tento den. w20.07 30:11-12

Jsme nedokonalí, a tak máme všichni sklon posuzovat druhé podle toho, jakým dojmem působí. (Jan 7:24) Ale z toho, co vidíme, se o člověku dozvíme jenom málo. Představ si třeba, kdyby nějaký zkušený lékař chtěl určit stav pacienta jenom podle toho, co vidí. To nejde. Musí si ho pozorně vyslechnout, aby zjistil, jaké zdravotní problémy měl v minulosti, jaké má příznaky a jak to zvládá po psychické stránce. Možná ho pošle ještě na rentgen, který odhalí to, co není vidět. Kdyby to všechno lékař neudělal, mohl by stanovit špatnou diagnózu. Podobně ani my nemůžeme pochopit, jací naši bratři a sestry jsou, jenom z toho, jak se jeví navenek. Musíme jít pod povrch, tedy snažit se poznat, jací jsou uvnitř. Samozřejmě nedokážeme číst v srdci člověka. Můžeme se ale ze všech sil snažit v tom Jehovu napodobit. Poslouchá, co mu jeho služebníci říkají. Bere v úvahu jejich okolnosti a co všechno na ně v životě mělo vliv. A také s nimi má soucit. w20.04 16:1-3

Když budeme pracovat na pokoře, pomůže nám to, abychom na sebe měli „zdravý pohled“. To pyšný člověk nedokáže. Často se s druhými hádá a je sobecký. Tím, jak přemýšlí a jak se chová, ubližuje sám sobě i druhým. Pokud nezačne přemýšlet jinak, Satan mu zaslepí a zkazí mysl. (2. Kor. 4:4; 11:3) Naproti tomu pokorný člověk má na sebe zdravý, vyrovnaný pohled a uvědomuje si, že druzí ho v mnoha ohledech převyšují. (Filip. 2:3) Ví, že „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným projevuje nezaslouženou laskavost“. (1. Petra 5:5) A žádný rozumný člověk si přece nechce Jehovu postavit proti sobě. Abychom zůstali pokorní, musíme se řídit touto radou: „Svlečte starou osobnost s jejími zvyky a oblečte si novou osobnost.“ Musíme studovat, jaký byl Ježíš, a snažit se ho co nejvíc napodobovat. (Kol. 3:9, 10; 1. Petra 2:21) w20.07 27:16-17

Je pro nás velká čest, že můžeme být součástí Jehovovy organizace. Jsme v duchovním ráji, ve kterém je spousta mírných a šťastných lidí. Jaké místo ve sboru máš ty? Apoštol Pavel přirovnal sbor k lidskému tělu. A jednotlivé bratry a sestry ve sboru přirovnal k částem těla. (Řím. 12:4–8; 1. Kor. 12:12–27; Ef. 4:16) Jedna věc, kterou se z Pavlova přirovnání můžeme naučit, je to, že každý z nás má v Jehovově duchovní rodině důležité místo. Pavel svoje přirovnání začíná těmito slovy: „Jako má naše tělo mnoho částí, ale všechny nemají stejnou úlohu, tak i my, přestože je nás mnoho, tvoříme díky jednotě s Kristem jedno tělo. A jako jednotlivci jsme části, které patří k sobě.“ (Řím. 12:4, 5) Co tím chtěl Pavel říct? Každý z nás má ve sboru jinou úlohu, ale každý je důležitý. w20.08 34:1-2, 4

Rodiče, jak můžete Jehovu napodobovat v projevování pokory? Když se to hodí, zeptejte se dětí, jak by se určitá věc mohla udělat. A když to bude možné, vyzkoušejte, co navrhly. Jehova nám dal také příklad v trpělivosti, když se jeho služebníci potřebovali ujistit, že rozhodne správně. Když Abraham pochyboval o jeho rozhodnutí zničit Sodomu a Gomoru, vyslechl si ho. (1. Mojž. 18:22–33) A vzpomeňte si, jak jednal s Abrahamovou manželkou Sárou. Smála se jeho slibu, že ve svém věku otěhotní. Ale on se neurazil ani se na ni nerozzlobil. (1. Mojž. 18:10–14) Choval se k ní s úctou. Rodiče a starší, co se od Jehovy učíte? Zamyslete se: Jak reaguju, když moje děti nebo někdo ze sboru nesouhlasí s mým rozhodnutím? Začnu jim hned říkat, že to vidí špatně, nebo se je snažím pochopit? Když ti, kdo mají určité pravomoce, napodobují Jehovu, přináší to rodině i sboru hodně dobrého. w20.08 32:7-9

Když jsme začali poznávat Jehovu, možná jsme si rádi nechali pomoct od druhých ve sboru, protože jsme si uvědomovali, že jsme v duchovním ohledu jako malé děti a máme se toho ještě hodně co učit. (1. Kor. 3:1, 2) Ale co teď? Pokud už Jehovovi sloužíme dlouhé roky a máme hodně zkušeností, možná je pro nás těžší přijmout pomoc, zvlášť když ji nabízí někdo, kdo zná pravdu kratší dobu než my. Jehova nám ale často dává sílu právě prostřednictvím našich bratrů a sester. (Řím. 1:11, 12) Pokud ji od něj chceme získat, musíme na to pamatovat. Úspěch nezávisí na fyzické síle, vzdělání, bohatství nebo společenském postavení, ale na tom, že je člověk pokorný a spoléhá se na Jehovu. Všichni se proto 1. spoléhejme na Jehovu, 2. učme se od biblických postav a 3. nechme si pomoct od spoluvěřících. Ať už si pak budeme připadat jakkoli slabí, díky Jehovovi budeme mocní! w20.07 29:2, 18-19

Zkouškou naší trpělivosti by mohlo být vydávání svědectví nevěřícím příbuzným. Můžou nám pomoct slova z Kazatele 3:1, 7, kde se píše, že je „čas mlčet a čas mluvit“. Svědectvím beze slov může být naše dobré chování, ale vždycky vyhlížíme po příležitostech, kdy o pravdě mluvit. (1. Petra 3:1, 2) Měli bychom kázat a vyučovat s nadšením a zároveň mít trpělivost se všemi lidmi, včetně našich příbuzných. Příkladem trpělivosti jsou pro nás věrní Boží služebníci z biblických dob i ze současnosti. Habakuk si moc přál, aby skončily špatné poměry, ale s jistotou prohlásil: „Budu stát na stráži.“ (Hab. 2:1) Apoštol Pavel ze srdce toužil po tom, aby dokončil svou službu a získal nebeskou odměnu. Přesto byl trpělivý a odhodlaný dál „důkladně oznamovat dobrou zprávu“. (Sk. 20:24) w20.09 37:12-14

Ježíš je po Jehovovi druhá nejmocnější osoba, a přesto si o sobě nemyslí víc, než je nutné. Když tak jako on sloužíš Jehovovi s pokorou, přispíváš k láskyplné atmosféře, která je charakteristickým rysem Boží organizace. (Luk. 9:48; Jan 13:35) Co když máš pocit, že se nějaké problémy ve sboru neřeší správně? Lepší než si stěžovat je pokorně podporovat bratry, kteří sbor vedou. (Hebr. 13:17) Pomůže ti, když se sám sebe zeptáš: Jsou ty problémy tak vážné, že je potřeba je řešit? Je dobré řešit je teď? Je to na mně, abych je řešil? A když k sobě budu upřímný, opravdu mi jde o jednotu ve sboru, nebo mi jde o sebe? Pro Jehovu je pokora mnohem důležitější než schopnosti a jednota mnohem důležitější než efektivita. Proto služ Jehovovi s pokorou. Přispěješ tím k tomu, aby byla ve sboru jednota. (Ef. 4:2, 3) w20.07 27:9-11

Ježíš si vážil pomoci zbožných žen, které mu sloužily „ze svých prostředků“. (Luk. 8:1–3) Odhalil jim hluboké duchovní pravdy. Například jim řekl, že zemře a bude vzkříšen. (Luk. 24:5–8) Připravil je na zkoušky, které je čekaly, stejně jako na ně připravil své apoštoly. (Mar. 9:30–32; 10:32–34) Stojí za zmínku, že zatímco apoštolové utekli, když byl Ježíš zatčen, některé z těchto žen byly Ježíšovi nablízku, když umíral na mučednickém kůlu. (Mat. 26:56; Mar. 15:40, 41) Ty, které jako první zjistily, že byl vzkříšen, požádal, aby o tom řekly apoštolům. (Mat. 28:5, 9, 10) Ženy byly pravděpodobně mezi těmi, na koho byl o Letnicích roku 33 n. l. vylit svatý duch, a všichni získali zázračnou schopnost mluvit cizími jazyky a vyprávět ostatním „o velkolepých Božích věcech“. (Sk. 1:14; 2:2–4, 11) w20.09 39:11-12

Činění učedníků je práce, která zachraňuje životy. Proč to můžeme říct? V Matoušovi 28:19, 20 čteme Ježíšův příkaz: „Jděte ... a čiňte učedníky..., křtěte je.“ Jak důležité je dát se pokřtít? Je to podmínka pro ty, kdo chtějí být zachráněni. Uchazeč o křest musí věřit, že záchrana je možná jedině díky tomu, že za nás Ježíš obětoval svůj život a byl vzkříšen. Proto apoštol Petr řekl spoluvěřícím: „Křest ... vás teď ... zachraňuje ... díky vzkříšení Ježíše Krista.“ (1. Petra 3:21) Takže když se nový učedník dá pokřtít, může věřit, že bude zachráněn. Abychom činili učedníky, musíme rozvíjet své umění vyučovat. (2. Tim. 4:1, 2) Ježíš nám totiž přikázal: „Jděte ... a čiňte učedníky ... a vyučujte je.“ Apoštol Pavel o této práci řekl: „Vytrvávej v tom..., protože když to budeš dělat, zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ w20.10 42:1-2

Když se učedník Petr stal rybářem lidí, zamiloval si to. A s Jehovovou pomocí dělal tu práci velmi dobře. (Sk. 2:14, 41) I my chodíme do služby, protože milujeme Jehovu. To je naše hlavní motivace. Láska k Jehovovi nám pomůže překonat pocit, že na to nemáme. Když Ježíš vybídl Petra, aby se stal rybářem lidí, řekl mu: „Neboj se.“ (Luk. 5:8–11) Petr neměl strach z toho, co by se mohlo stát, kdyby jeho pozvání přijal. Spíš byl v úžasu nad tím, kolik ryb díky Ježíšovi zázračně chytili, a na spolupráci s ním se cítil nedostatečný. Podobně jako Petr i vy možná máte obavy z toho, co všechno obnáší být Kristovým učedníkem. Pokud ano, prohlubujte svoji lásku k Jehovovi, k Ježíšovi a k bližním. Získáte tak motivaci přijmout Ježíšovo pozvání stát se rybářem lidí. (Mat. 22:37, 39; Jan 14:15) w20.09 36:4-5

Rádi věnujeme svůj čas, energii a peníze, abychom hledali ty, kdo mají „správný postoj vedoucí k věčnému životu“. (Sk. 13:48) Když to děláme, jednáme stejně jako Ježíš. Řekl: „Můj pokrm je konat vůli toho, kdo mě poslal, a dokončit jeho dílo.“ (Jan 4:34; 17:4) Ze srdce si to přejeme i my. Chceme dokončit práci, která nám byla svěřena. (Jan 20:21) A chceme, aby i další, včetně nečinných, tuto práci dokončili s námi. (Mat. 24:13) Je pravda, že plnit velký úkol, který nám Ježíš dal, není jednoduché. Nejsme na to ale sami. Ježíš slíbil, že bude s námi. Když činíme učedníky, jsme „Boží spolupracovníci“ a sloužíme „v jednotě s Kristem“. (1. Kor. 3:9; 2. Kor. 2:17) Díky tomu to můžeme zvládnout. Je to velká čest a radost, že se na tomto úkolu můžeme podílet a pomáhat v tom druhým! (Filip. 4:13) w20.11 45:19-20

To, jak se rodiče rozhodují, může děti často ovlivnit na dlouhou dobu. Pokud se rozhodují špatně, můžou dětem způsobit problémy. Ale pokud dělají moudrá rozhodnutí, dávají dětem ten nejlepší start do života. I děti se samozřejmě musí naučit dobře si vybírat. To nejlepší rozhodnutí, jaké může člověk udělat, je sloužit našemu milujícímu nebeskému Otci Jehovovi. (Žalm 73:28) Josef a Marie chtěli svým dětem pomoct, aby sloužily Jehovovi. Z toho, jak se rozhodovali, bylo vidět, že je to pro ně to nejdůležitější v životě. (Luk. 2:40, 41, 52) I Ježíš se dobře rozhodoval a díky tomu dokázal dělat to, co po něm Jehova chtěl. (Mat. 4:1–10) Vyrostl z něj laskavý, věrný a odvážný muž. Všichni rodiče, kteří milují Jehovu, by měli z takového syna radost a byli by na něj pyšní. w20.10 44:1-2

Představ si tyto situace: Starší sestra vzpomíná, co hezkého v životě zažila. I když to teď nemá lehké, dál ze všech sil slouží Jehovovi. (1. Kor. 15:58) Každý den si představuje, jak se svými blízkými žije v novém světě. Jiná sestra si sice pamatuje, že jí někdo ze sboru ublížil, ale rozhodla se, že se tím nebude trápit. (Kol. 3:13) Bratr dobře ví, jaké chyby v minulosti udělal, ale teď se snaží, aby z něj měl Jehova radost. (Žalm 51:10) Co mají tito tři křesťané společného? Všichni si pamatují, co se v jejich životě stalo, ale přesto nežijí minulostí. Dívají se „přímo vpřed“. Proč je to důležité? Tak jako člověk nedokáže jít rovně, když se pořád ohlíží, ani my nemůžeme naplno sloužit Jehovovi, když se pořád ohlížíme do minulosti. (Luk. 9:62) w20.11 48:1-3

Silný válečník Goliáš Davida považoval za ubohého protivníka. Vždyť Goliáš byl větší, lépe vyzbrojený a byl to zkušený voják. Zato David byl jenom nezkušený kluk, který měl z lidského pohledu velmi chabou výzbroj. Ale David se spolehl na sílu od Jehovy a svého nepřítele porazil. (1. Sam. 17:41–45, 50) David zažil i jinou situaci, kvůli které se mohl cítit slabý a bezmocný. Oddaně sloužil Saulovi, kterého Jehova ustanovil za izraelského krále. Saul si Davida nejdřív vážil, ale pak na něj začal žárlit. Choval se k němu hrozně, a dokonce ho chtěl zabít. (1. Sam. 18:6–9, 29; 19:9–11) David věděl, že Saula za krále ustanovil Jehova, a tak k němu měl dál úctu, i když on s ním jednal nespravedlivě. (1. Sam. 24:6) Spoléhal se na Jehovu, že mu dá sílu, aby tuto náročnou situaci zvládl. (Žalm 18:1, nadpis) w20.07 29:11-13

Velká část proroctví o králi severu a králi jihu se už splnila, takže si můžeme být jistí, že se splní i zbytek. Když chceme proroctví z 11. kapitoly Daniela pochopit, musíme mít na mysli, že mluví jenom o panovnících a vládách, kteří měli nebo mají přímý vliv na Boží lid. Boží služebníci sice tvoří jen malou část světové populace, ale často se ocitají v centru významných světových událostí. Jak to? Hlavním cílem Satana a celého jeho systému je totiž zvítězit nad těmi, kdo slouží Jehovovi a Ježíšovi. (1. Mojž. 3:15; Zjev. 11:7; 12:17) Proroctví zapsané Danielem musí být navíc v souladu s ostatními proroctvími v Božím Slově. Vlastně ho můžeme správně pochopit jedině tehdy, když ho budeme porovnávat s jinými částmi Bible. w20.05 19:1-2

Lidé mají různé představy o tom, co se s člověkem stane po smrti. Co k tomu říká Bible? Když někdo zemře, jeho tělo se rozloží. Ale Bůh, který stvořil vesmír z ničeho, ho může vzkřísit a dát mu vhodné tělo. (1. Mojž. 1:1; 2:7) Když apoštol Pavel rozebíral naději na život v nebi, použil přirovnání, kterým ukázal, že Bůh člověku při vzkříšení nemusí dát stejné tělo, jaké měl předtím. Zamysleme se, co se stane, když zasejeme zrno nebo semínko nějaké rostliny. Začne v půdě klíčit a vyroste z něj nová rostlina. A ta je úplně jiná než to malé semínko. Pavel tím ukázal, že náš Stvořitel může lidem dát „tělo, jaké chce“. Pavel také uvedl, že „jsou nebeská těla a pozemská těla“. Co tím myslel? Tady na zemi máme hmotné tělo, ale bytosti, které žijí v nebi, jako například andělé, mají duchovní tělo. (1. Kor. 15:36–41) w20.12 50:7-9

Všichni si přejeme žít v klidu. Nikdo není rád, když má starosti. Občas se jim ale nedokážeme vyhnout a napadá nás stejná otázka, jakou položil král David a která je uvedená ve verši na tento den. Některé věci, které nám dělají starosti, můžeme ovlivnit jen velmi málo nebo vůbec. Nemůžeme například ovlivnit, o kolik se zvednou ceny za jídlo, oblečení nebo bydlení. Nemůžeme zabránit tomu, aby se nás kolegové nebo spolužáci nesnažili zlákat k nepoctivosti nebo nemravnosti. A nemůžeme ani odstranit kriminalitu v našem okolí. Tyto těžkosti zažíváme proto, že žijeme ve světě, kde se většina lidí neřídí biblickými zásadami. Satan, bůh tohoto světa, dobře ví, že „starosti spojené s tímto systémem“ mnoha lidem zabrání sloužit Jehovovi. (Mat. 13:22; 1. Jana 5:19) Není proto divu, že je ve světě tolik problémů, které lidi stresují. w21.01 1:1, 3

Apoštol Jan nás varuje, aby v našem srdci nezakořenila nenávist vůči našim bratrům a sestrám. Kdybychom se touto radou neřídili, dali bychom prostor Satanovi, aby námi manipuloval. (1. Jana 2:11) Přesně to se stalo některým křesťanům na konci prvního století. Satan dělal, co mohl, aby mezi Božími služebníky rozdmýchal nenávist a zničil jejich jednotu. V době, kdy Jan psal svoje dopisy, už do sboru vklouzli lidé, kteří měli stejné úmysly jako Satan. Byl to například Diotrefes, který výrazně narušil jednotu ve svém sboru. Neměl úctu k bratrům, kteří sloužili jako zástupci vedoucího sboru. A každého, kdo byl pohostinný k bratrům, které neměl rád, se snažil ze sboru vyhnat. To bylo otřesné! (3. Jana 9, 10) Satan se i dnes usilovně snaží rozdmýchat v Božím lidu nenávist a rozdělit ho. Nikdy mu to nedovolme! w21.01 2:14

Za první světové války jak německá, tak britská vláda pronásledovaly Boží služebníky, kteří odmítali vzít do ruky zbraň. A jak bylo předpovězeno ve Zjevení 11:7–10, vláda Spojených států uvěznila bratry, kteří stáli v čele kazatelského díla. Potom, ve 30. letech a hlavně během druhé světové války, král severu nemilosrdně útočil na Boží lid. Hitler a jeho podporovatelé naši činnost zakázali. Stovky Jehovových služebníků zabili a tisíce dalších poslali do koncentračních táborů. Daniel napsal, že král severu „znesvětí svatyni“ a „odstraní stálý rys“. To se splnilo, když tento král výrazně omezil kazatelskou činnost, při které Boží služebníci veřejně chválí Jehovovo jméno. (Dan. 11:30b, 31a) Nacistický vůdce Hitler dokonce prohlásil, že Boží lid v Německu vyhladí. w20.05 19:12-13

Když druhé něžně milujeme, chráníme sbor, aby v něm nevznikla atmosféra soutěživosti. Vzpomeň si, že Jonatan nepovažoval Davida za soupeře. Nemyslel si, že ho chce připravit o trůn. (1. Sam. 20:42) Každému z nás v tom dal dobrý příklad. Nezáviď bratrům a sestrám jejich schopnosti, ale s pokorou je považuj „za sobě nadřazené“. (Filip. 2:3) Pamatuj, že každý je pro sbor nějak užitečný. Pokora nám všem pomůže, abychom v bratrech a sestrách viděli to dobré a učili se od nich. (1. Kor. 12:21–25) Když jeden druhého něžně milujeme, přispíváme k tomu, aby mezi námi byla jednota. Dokazujeme tím, že jsme Ježíšovi učedníci, a upřímné lidi to přitahuje k pravému náboženství. Ale hlavně tím chválíme Jehovu, „Otce něžného milosrdenství a Boha veškeré útěchy“. (2. Kor. 1:3) w21.01 4:14, 16

I dnes někteří lidé pohrdají Jehovovými služebníky a posmívají se jim, že jsou nevzdělaní a bezvýznamní. Proč to tak je? Protože nemáme stejné postoje a názory jako lidé kolem nás. Snažíme se být pokorní, mírní a poslušní. Svět ale obdivuje ty, kdo jsou pyšní, arogantní a vzpurní. Navíc se nezapojujeme do politiky a v žádné zemi nevstupujeme do armády. Nezapadáme do představ lidí v tomto světě, a tak se na nás dívají svrchu. (Řím. 12:2) Bez ohledu na to, co si o nás svět myslí, Jehova naším prostřednictvím dělá úžasné věci. Příkladem toho je největší kazatelské dílo v lidských dějinách. Boží služebníci vydávají nejpřekládanější a nejrozšířenější časopisy na světě a studují Bibli s miliony lidí, kterým tak pomáhají zlepšit život. Všechna zásluha za to patří Jehovovi. w20.07 29:5-6

Ježíš se podřizuje Jehovovi, ale určitě to není proto, že by nebyl inteligentní nebo schopný. Jenom někdo velmi inteligentní by dokázal vyučovat tak jednoduše a jasně jako on. (Jan 7:45, 46) Jehova si jeho schopností tolik vážil, že ho přizval, aby s ním spolupracoval, když tvořil vesmír. (Přísl. 8:30; Hebr. 1:2–4) A potom co Ježíše vzkřísil, dal mu „veškerou moc v nebi i na zemi“. (Mat. 28:18) I když je Ježíš velmi schopný, nechává se vést Jehovou. Proč? Protože svého Otce miluje. Manželé by měli pamatovat na to, že když Jehova rozhodl, že se má manželka podřizovat manželovi, neudělal to proto, že by si myslel, že jsou ženy podřadnější než muži. Je to jasně vidět z toho, že za Ježíšovy spoluvládce vybral jak muže, tak ženy. (Gal. 3:26–29) Jehova svému Synovi důvěřuje a dal to najevo tím, že mu svěřil velké pravomoce. I moudrý manžel svěřuje určité pravomoce svojí manželce. w21.02 6:13-14

Boží Slovo je jako zrcadlo, které nám pomáhá odhalit, jaký máme problém a jak ho řešit. (Jak. 1:23–25) Při jeho studiu například zjistíme, že se nám vždycky nedaří mít emoce pod kontrolou. S Jehovovou pomocí se naučíme jednat mírně, když se setkáme s lidmi nebo situacemi, které nás můžou vyprovokovat. Také dokážeme jasněji myslet a líp se rozhodovat. (Jak. 3:13) Je opravdu důležité dobře znát Bibli. Někdy přijdeme na to, čemu se vyhnout, až potom, co uděláme nějakou chybu. Lepší je poučit se z úspěchů a chyb druhých. Proto nás Jakub povzbuzuje, abychom si brali příklad z takových biblických postav, jako byl Abraham, Raab, Job nebo Elijáš. (Jak. 2:21–26; 5:10, 11, 17, 18) Tito věrní Jehovovi služebníci zvládli zkoušky, které je o radost mohly připravit. S Jehovovou pomocí je můžeme zvládnout i my. w21.02 8:12-13

Odpovědnost pomáhat zájemci, aby chápal Boží Slovo, má v první řadě jeho učitel. Pokud tě na studium pozve, tvoje úloha je spolupracovat s ním a pomáhat mu. (Kaz. 4:9, 10) Co konkrétně můžeš dělat, abys byl při studiu dobrým spolupracovníkem? Připrav se. Nejdřív popros zvěstovatele, aby ti o zájemci něco řekl. Z jakého prostředí pochází a čemu věří? Co budeme rozebírat? Co ho chceš při studiu naučit? Je něco, co bych měl nebo neměl říkat nebo dělat? Můžu mu nějak pomoct, aby udělal pokrok? Je jasné, že ti jeho učitel nebude prozrazovat důvěrné informace, ale může ti říct něco užitečného, co ti pomůže se zapojit. Misionářka Joy vysvětluje: „Když ten druhý o zájemci něco ví, pomáhá mu to, aby se o něj zajímal a věděl, co má na studiu říct.“ w21.03 10:5-6

Lidé nás někdy nenávidí proto, že žijeme podle Božích měřítek. Ta jsou v ostrém kontrastu s tím, jaké názory na morálku mají lidé kolem nás. Mnozí například otevřeně schvalují nemravné chování podobné tomu, kvůli kterému Bůh zničil Sodomu a Gomoru. (Juda 7) Protože žijeme podle biblických měřítek, hodně lidí se nám vysmívá a považuje nás za netolerantní. (1. Petra 4:3, 4) Co nám může pomoct snášet nenávist a urážky? Musíme mít silnou víru, že nám Jehova pomůže. Naše víra může stejně jako štít „uhasit všechny ohnivé šípy toho zlého“. (Ef. 6:16) Samotná víra ale nestačí. Potřebujeme mít i lásku. Proč? Protože láska se „nedá ... vyprovokovat“. Všechno špatné snáší a ve všem vytrvává. (1. Kor. 13:4–7, 13) Láska k Jehovovi, k bratrům a sestrám, a dokonce i k nepřátelům nám pomáhá nenávist snášet. w21.03 12:3-4

Někdy můžeme dát našim bratrům a sestrám najevo lásku tím, že něco neuděláme. Například se hned nerozčílíme kvůli tomu, co řeknou. Vzpomeň si, co se stalo během Ježíšovy služby na zemi. Svým učedníkům řekl, že pokud chtějí získat život, musí jíst jeho tělo a pít jeho krev. (Jan 6:53–57) Mnoho jeho učedníků to tak šokovalo, že ho přestali následovat. Ale jeho věrní přátelé s ním zůstali. I je asi překvapilo, co Ježíš řekl, a nerozuměli tomu. Nemysleli si ale, že řekl něco špatného, ani je to nepohoršilo. Důvěřovali mu, protože věděli, že učí pravdu. (Jan 6:60, 66–69) Když tedy naši přátelé řeknou něco, co nás zarazí, je důležité, abychom se hned nenaštvali. Měli bychom jim dát příležitost, aby nám vysvětlili, jak to myslí. (Přísl. 18:13) w21.01 2:13