Leden

Ježíš odvážně kritizoval pokrytecké náboženské názory lidí ve své době. Například odhalil pokrytectví farizeů, kterým záleželo víc na tom, jak si myjí ruce, než na tom, jak se daří jejich rodičům. (Mat. 15:1–11) Ježíš se nenechal negativními reakcemi náboženských vůdců odradit od toho, aby říkal pravdu. Taky odhaloval nesprávné náboženské nauky. Ukazoval, že ne všechno, čemu lidé věří, je pro Boha přijatelné. Řekl, že mnoho lidí jde po široké cestě, která vede do zničení, ale jen málo jich jde po úzké cestě, která vede do života. (Mat. 7:13, 14) Jasně vysvětlil, že i když někteří tvrdí, že slouží Bohu, ve skutečnosti to tak není. Varoval: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přichází v ovčím rouchu, ale uvnitř jsou to draví vlci. Poznáte je podle jejich ovoce.“ (Mat. 7:15–20) w21.05 19:7-8

Hana měla za manžela Levitu Elkanu, který ji velmi miloval. Elkana měl ještě jednu manželku, Peninnu. Hanu miloval víc než Peninnu, jenže „Peninna měla děti, ale Hana děti neměla“. Kvůli tomu se jí Peninna „neustále posmívala, protože jí chtěla ublížit“. Hana z toho byla zoufalá. „Plakala a nejedla.“ V Bibli se ale nepíše nic o tom, že by se mstila. Vylila své srdce Jehovovi a důvěřovala mu, že to napraví. (1. Sam. 1:2, 6, 7, 10) Co se od Hany můžeme naučit? Když se s tebou někdo snaží soupeřit, pamatuj, že je jenom na tobě, jak se k tomu postavíš. Nemusíš se do toho nechat zatáhnout. Neoplácej mu zlo zlem, ale udělej něco pro to, abyste mezi sebou měli pokojný vztah. (Řím. 12:17–21) I když na to nezareaguje, ty nepřijdeš o vnitřní klid. w21.07 28:13-14

Chamtivost dovedla Jidáše Iškariotského k tomu, že se z něj stal podlý zrádce. Takový ale nebyl vždycky. (Luk. 6:13, 16) Určitě byl schopný a spolehlivý, protože měl na starost pokladničku. Ale od určité doby Jidáš začal z těchto peněz krást, i když opakovaně slyšel Ježíšova varování před chamtivostí. (Mar. 7:22, 23; Luk. 11:39) Jidášova chamtivost vyšla najevo krátce před Ježíšovou smrtí. Ježíš a jeho učedníci, včetně Marie a její sestry Marty, byli na návštěvě „v domě Šimona, toho malomocného“. Během večeře Marie vstala a vylila Ježíšovi na hlavu velmi drahý vonný olej. Jidáše a ostatní učedníky to rozčílilo. Zatímco ostatní učedníci možná měli pocit, že peníze by se mohly lépe použít ve službě, Jidáš měl jinou pohnutku. „Byl zloděj“ a chtěl peníze z pokladničky ukrást. (Mat. 26:6–16; Jan 12:2–6; Luk. 22:3–6) w21.06 24:12-13

Máš někdy pocit, že je toho na tebe moc a že všechny svoje povinnosti nedokážeš zvládnout? Pokud ano, určitě chápeš, co prožíval Pavel. Dělal si starosti nejenom o jeden, ale „o všechny sbory“. (2. Kor. 11:23–28) Obírají tě o radost chronické zdravotní problémy? Pavla dlouhodobě trápil „osten“, možná nějaká nemoc, a zoufale se ho chtěl zbavit. (2. Kor. 12:7–10) Jsi zklamaný z vlastních chyb? Pavel někdy byl. Kvůli tomu, že musel neustále bojovat se svými nedostatky, o sobě řekl, že je „ubohý člověk“. (Řím. 7:21–24) Přestože Pavel zažíval různé zkoušky a situace, které ho připravovaly o radost, dál věrně sloužil Jehovovi. Kde na to bral sílu? I když moc dobře věděl o svých chybách, měl neotřesitelnou víru ve výkupné. w21.04 17:7-8

Když dokonalý Adam zhřešil, přišel o možnost žít věčně. A o tuhle možnost připravil i svoje budoucí potomky. To, co udělal, je neomluvitelné. Zhřešil úmyslně. Ale co jeho děti? S jeho hříchem přece neměly nic společného. (Řím. 5:12, 14) Bylo možné je nějak zachránit před rozsudkem smrti, který si jejich otec plně zasloužil? Ano. Krátce potom co Adam zhřešil, Jehova začal postupně odhalovat, jak miliony Adamových potomků od hříchu a smrti osvobodí. (1. Mojž. 3:15) Díky výkupnému může být Jehova naším blízkým přítelem, i když jsme nedokonalí. Díky výkupnému budou úplně zničena Ďáblova díla. (1. Jana 3:8) A díky výkupnému se uskuteční Jehovův původní záměr se zemí. Z celé země se stane ráj. w21.04 16:1, 17

Ten den se na jednom místě v Jeruzalémě sešla spousta mužů a žen, kteří pocházeli z mnoha zemí a mluvili různými jazyky. Byli teď svědky něčeho úžasného. Nějací Židé začali zničehonic mluvit jejich řečí! Návštěvníky ale ještě víc překvapilo, co ti Židé říkali a co jim vzápětí vysvětlil apoštol Petr. Když se dozvěděli, že díky víře v Ježíše Krista můžou být zachráněni, hluboce to na ně zapůsobilo. Zeptali se: „Co máme dělat?“ Petr odpověděl: „Ať se každý z vás dá pokřtít.“ (Sk. 2:37, 38) Pak došlo k něčemu mimořádnému. Ten den se dalo pokřtít asi 3 000 lidí, kteří se tak stali Kristovými učedníky. Tím začala práce na obrovském úkolu, kterým Ježíš své následovníky pověřil. A tento úkol, tedy činit učedníky, plníme až dodnes. w21.06 22:1-2

V našem obvodu je těžké zavést biblické studium. Lidé se možná o to, co kážeme, nezajímají, nebo se tomu dokonce staví na odpor. Co nám pomůže dívat se na svůj obvod pozitivně? Pamatuj, že okolnosti lidí se v tomhle neklidném světě můžou rychle změnit. A ti, kdo se o dobrou zprávu dřív nezajímali, si možná uvědomí, že potřebují Boha. (Mat. 5:3) Někteří z těch, kdo si nikdy nechtěli přečíst naše publikace, později začali studovat Bibli. A taky víme, že Pánem žně je Jehova. (Mat. 9:38) Chce, abychom sázeli a zalévali, ale za vzrůst je zodpovědný on. A i když teď Bibli s nikým nestudujeme, je moc povzbuzující vědět, že Jehova nás neodměňuje za naše výsledky, ale za naše úsilí. w21.07 26:14

Jehova dal lidem schopnost mít děti a zároveň odpovědnost je učit, aby ho milovaly a sloužily mu. I když andělům dal Jehova spoustu mimořádných schopností, tuhle jim nedal. Možnosti vychovávat děti si proto hluboce važ. Jehova svěřil rodičům posvátný úkol. Mají děti „poučovat a usměrňovat v souladu s Jehovovou vůlí“. (Ef. 6:4; 5. Mojž. 6:5–7) Boží organizace rodičům pomáhá tak, že vydává spoustu pomůcek založených na Bibli, jako jsou publikace, videa, hudba a další materiály na našich stránkách. Je z toho vidět, že našemu nebeskému Otci a jeho Synovi na mladých lidech hodně záleží. (Luk. 18:15–17) Když se rodiče na Jehovu spoléhají a snaží se o svoje vzácné děti co nejlíp starat, dělá mu to radost. Takoví rodiče svým dětem pomáhají, aby i ony mohly navždy patřit do Jehovovy rodiny! w21.08 30:9

Někteří lidé si myslí, že mít víru znamená věřit něčemu, aniž bychom měli důkazy. Ale podle Bible to znamená něco jiného. Všimni si, že víra v něco, co není vidět, jako je Jehova, Ježíš a nebeské Království, je založená na přesvědčivých důkazech. (Hebr. 11:3) Jeden svědek, který je biochemik, k tomu řekl: „Naše víra není slepá, neignoruje vědecká fakta.“ Možná si říkáš: Pokud máme o existenci stvořitele přesvědčivé důkazy, proč si tolik lidí myslí, že Bůh nemá se vznikem života nic společného? Někteří ty důkazy zkrátka nikdy neprozkoumali. Robert, který je dnes svědek Jehovův, říká: „O stvoření jsme se ve škole nikdy neučili, a tak jsem si myslel, že to prostě není pravda. Až když mi bylo něco přes 20, svědkové mi v Bibli ukázali logické a přesvědčivé argumenty, proč se dá věřit, že všechno stvořil Bůh.“ w21.08 32:4-5

Jak můžeme zjistit, že Jehova je dobrý? Něco se o tom můžeme dozvědět při čtení Bible nebo když si necháme vyprávět od druhých, co pro ně udělal. Ale doopravdy pochopíme, jak dobrý Jehova je, až tehdy, když jeho dobrotu sami „ochutnáme“. Dejme tomu, že chceme začít s celodobou službou, ale aby to bylo možné, musíme si zjednodušit život. Známe Ježíšův slib, že když dáme Království na první místo, Jehova se postará o to, co potřebujeme. Ale nikdy jsme to nezažili na vlastní kůži. (Mat. 6:33) I tak s vírou v Ježíšův slib snížíme svoje výdaje, začneme míň pracovat a víc se věnovat službě. Během toho na vlastní oči vidíme, že se o nás Jehova opravdu stará. Sami tak „ochutnáváme“, jak je dobrý. w21.08 34:2

Je to dnes stejné? Ano. Mnozí duchovní mezi své ovečky nadšeně vítají ty, kdo jsou vlivní, bohatí a z pohledu světa moudří. Dělají to přesto, že morálka a životní styl takových lidí jsou často v rozporu s Božími měřítky. Jehovovými služebníky, kteří jsou horliví a mravně čistí, ale pohrdají, protože v tomhle světě nic neznamenají. Jak řekl apoštol Pavel, Bůh vyvolil ty, kdo jsou „přehlížení“. (1. Kor. 1:26–29) Každého svého věrného služebníka si hluboce váží. Co dělat, aby nás nepřemohly názory běžné ve světě? (Mat. 11:25, 26) Nenech se ovlivnit tím, jak se na Boží služebníky svět dívá. Přijmi fakt, že Jehova používá k vykonání své vůle jenom pokorné lidi. (Žalm 138:6) A přemýšlej o tom, kolik toho dokázal s těmi, které svět nepovažuje za moudré a vzdělané. w21.05 19:1, 5-6

Apoštol Pavel byl vděčný za pomoc druhých. Nebyl příliš hrdý na to, aby přijal pomoc od svých bratrů a sester. (Filip. 2:19–22) Vy, kdo jste v pokročilém věku, můžete dávat najevo vděčnost za mladší lidi ve vašem sboru mnoha různými způsoby. Když vám chtějí pomoct s dopravou, nakupováním nebo jinými věcmi, vděčně to přijměte. Vnímejte jejich pomoc jako projev Jehovovy lásky. Možná se z vás stanou tak dobří přátelé, že byste to ani nečekali. Vždycky se zajímejte o to, jak vaši mladší kamarádi duchovně rostou. A říkejte jim, jak rádi vidíte, když se mladí lidé snaží ve sboru víc pomáhat. Buďte ochotní trávit s nimi čas a vyprávět jim, co jste v životě zažili. Když to tak budete dělat, dáte Jehovovi „najevo, že jste vděční“ za mladé lidi, které přitáhl do sboru. (Kol. 3:15; Jan 6:44; 1. Tes. 5:18) w21.09 36:12-13

Jehova naše bratry a sestry miluje. Pro nás ale někdy může být těžké je milovat a dávat jim to najevo. Pocházíme z různého prostředí a z různých kultur. A všichni děláme chyby, kterými můžeme druhé dráždit a zraňovat je. Přesto můžeme přispívat k tomu, aby byly v naší duchovní rodině hezké vztahy. Jak? Tak, že svým bratrům a sestrám projevujeme lásku podobně jako náš Otec. (Ef. 5:1, 2; 1. Jana 4:19) Ten, kdo je soucitný, hledá způsoby, jak jim pomoct a utěšit je. Stejně soucitný jako Jehova byl k lidem i Ježíš. (Jan 5:19) Když jednou „viděl zástupy lidí, bylo mu jich líto, protože byli zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře“. (Mat. 9:36) Ježíš ale nezůstal jenom u pocitů. Léčil nemocné a občerstvoval ty, kdo tvrdě pracovali a nesli těžký náklad. (Mat. 11:28–30; 14:14) w21.09 38:10-11

Jehova je milosrdný, protože nás miluje. Apoštol Pavel napsal, že Bůh je „bohatý v milosrdenství“. Mluvil o tom v souvislosti s tím, že Bůh milosrdně nabízí naději na život v nebi svým nedokonalým pomazaným služebníkům. (Ef. 2:4–7) Ale Jehovovo milosrdenství jde ještě dál. Žalmista David napsal: „Jehova je dobrý ke všem a jeho milosrdenství je vidět ve všech jeho dílech.“ (Žalm 145:9) Protože Jehova lidi miluje, je k nim milosrdný, kdykoli pro to najde nějaký důvod. O tom, jak rád Jehova projevuje milosrdenství, ví nejvíc Ježíš. Během tisíců let lidských dějin spolu byli v nebi. (Přísl. 8:30, 31) Ježíš měl spoustu příležitostí pozorovat, jak jeho Otec jedná milosrdně s hříšnými lidmi. (Žalm 78:37–42) Když byl pak na zemi, často o téhle krásné Jehovově vlastnosti mluvil. w21.10 41:4-5

Jehova na tuhle modlitbu odpověděl, když z nebe hromovým hlasem slíbil, že svoje jméno oslaví. Ježíš oslavoval jméno svého Otce po celou dobu své služby. (Jan 17:26) Proto je logické očekávat, že i praví křesťané budou s hrdostí používat Boží jméno a oznamovat ho druhým. Krátce potom, co byl v prvním století založen křesťanský sbor, Jehova „obrátil svou pozornost k jiným národům, aby z nich vybral lid pro své jméno“. (Sk. 15:14) Tehdejší křesťané považovali za čest, že můžou Boží jméno používat a oznamovat ho druhým. Neváhali ho používat v kazatelské službě ani ve svých spisech. Dávali tím najevo, že jsou lid pro Boží jméno. (Sk. 2:14, 21) Stejně tak i dnes jsou svědkové Jehovovi lidem pro Boží jméno. w21.10 42:8-10

Boží věrná láska je trvalá. Ve 136. žalmu je tato důležitá stránka věrné lásky zmíněna 26krát. V prvním verši čteme: „Vzdávejte díky Jehovovi, protože je dobrý a jeho věrná láska trvá navěky.“ (Žalm 136:1) Ve verších 2–26 se opakuje refrén: „Vždyť jeho věrná láska trvá navěky.“ Při čtení tohoto žalmu žasneme nad tím, kolika způsoby Jehova věrnou lásku projevuje. Slova „vždyť jeho věrná láska trvá navěky“ nás ujišťují, že Boží láska k jeho lidu je stálá, není vrtkavá. Když víme, že Jehova své služebníky jen tak nepřestane milovat, velmi nás to uklidňuje. K těm, kdo mu slouží, ho váže pevné pouto a stojí při nich, zvlášť pokud prožívají těžké chvíle. Když víme, že nám Jehova stojí po boku, dává nám to radost a sílu, abychom zvládali těžké chvíle a dál mu sloužili. (Žalm 31:7) w21.11 44:9-10

Máš někdy strach, když přemýšlíš o tom, co je před námi – zničení falešného náboženství, útok Goga z Magogu a Armagedon? Říkal sis už: Až tyhle děsivé události přijdou, dokážu zůstat věrný Bohu? Pokud o tom někdy přemýšlíš, tak verš na tento den založený na Ježíšových slovech, je právě pro tebe. Ježíš svým učedníkům řekl: „Ať se vaše srdce neznepokojuje. Věřte v Boha.“ Když budeme mít silnou víru, pomůže nám to zůstat klidní, ať už se bude dít cokoli. Jak můžeme posílit svoji víru, abychom zvládli zkoušky, které jsou před námi? Tak, že přemýšlíme o tom, jak zvládáme zkoušky, které zažíváme dnes. Pomůže nám to, abychom zjistili, ve kterých oblastech musíme na své víře ještě zapracovat. Každá zkouška, kterou zvládneme, naši víru posílí, a díky tomu budeme připravení na zkoušky, které přijdou. w21.11 47:1-2

Apoštol Pavel povzbuzoval Timotea – a v podstatě každého z nás – aby se službě věnoval naplno. (2. Tim. 4:5) Musíme ale překonávat různé překážky. Vezmi si třeba ty, kdo žijí v zemích, kde je naše dílo omezené, nebo dokonce zakázané. Jehovovi služebníci musí bojovat s celou řadou problémů, které je můžou drtit. Mnozí musí pracovat dlouhé hodiny, aby se postarali o to základní, co jejich rodina potřebuje. Rádi by chodili víc do služby, ale na konci týdne jim chybí síly. Jiné dost omezuje chronická nemoc nebo pokročilý věk, a možná ani nemůžou vycházet z domova. A ještě další stále trápí pocity méněcennosti. Jehova nám může dát sílu, abychom zvládli osobní problémy a dál mu sloužili tak, jak nám to naše okolnosti dovolí. w21.05 21:1-3

Někdy nás lidé můžou tlačit, abychom udělali něco, co se neslučuje s naším uctíváním Jehovy. V takovou chvíli stojíme před důležitým rozhodnutím. Uvažuj o zajímavé zásadě z 3. Mojžíšovy 19:19. Konec toho verše říká: „Nebudeš nosit oděv utkaný ze dvou druhů vláken.“ Tenhle zákon Izraelitům pomáhal odlišovat se od okolních národů. Dnes není nic špatného na tom, když nosíme oblečení vyrobené ze směsi materiálů, jako je bavlna a polyester nebo vlna a viskóza. Ale bylo by špatné, kdybychom byli jako lidé, jejichž názory a chování jsou v rozporu s Biblí. Své příbuzné samozřejmě máme rádi a dáváme najevo lásku svým bližním. Ale když přijde na věci, které jsou v životě důležité, jsme ochotní se jako Jehovovi služebníci od druhých oddělit a lišit se. Je to naprosto nezbytné, pokud chceme být svatí. (2. Kor. 6:14–16; 1. Petra 4:3, 4) w21.12 48:14, 16

Cesta vedoucí do života se dá najít. Ježíš řekl: „Pokud zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) Ty jsi nešel s davem. Hledal jsi pravdu a za to si zasloužíš pochvalu. Rozhodl ses, že budeš naslouchat Ježíšovi a seznámíš se s tím, co od nás Jehova očekává. A tak jsi začal do hloubky studovat jeho Slovo. Dozvěděl ses, že Jehova si přeje, abychom zavrhli falešné náboženské nauky a přestali slavit svátky, které mají pohanský původ nebo se při nich dodržují pohanské zvyky. Taky jsi zjistil, že dělat to, co Jehova vyžaduje, a přestat s jednáním, se kterým nesouhlasí, může být náročné. (Mat. 10:34–36) I když pro tebe nebylo jednoduché udělat potřebné změny, neodradilo tě to, protože svého nebeského Otce miluješ. Určitě z tebe má velkou radost! (Přísl. 27:11) w21.12 51:3, 5

Mojžíš je pro nás skvělým příkladem, protože přijal pokárání potom, co se dopustil vážné chyby. V jedné situaci ztratil nervy a neoslavil Jehovu. Kvůli tomu přišel o možnost vejít do Zaslíbené země. (4. Mojž. 20:1–13) Když potom Jehovu prosil, aby si to ještě rozmyslel, on mu na to řekl: „Už o tom se mnou nikdy nemluv.“ (5. Mojž. 3:23–27) Mojžíš Jehovovo rozhodnutí přijal, nezahořkl. A Jehova ho dál používal k tomu, aby vedl Izraelity. (5. Mojž. 4:1) Mojžíš je pro nás vynikajícím příkladem v tom, jak reagovat na rady. A i když pro Mojžíše znamenalo pokárání od Jehovy to, že nebude moct vejít do Zaslíbené země, přijal ho a dál Jehovovi věrně sloužil. Když na rady reagujeme podobně jako Mojžíš, přináší nám to hodně dobrého. (Přísl. 4:11–13) Mnoho bratrů a sester s tím má osobní zkušenost. w22.02 7:9-10

V zimě roku 32 onemocněl a zemřel Ježíšův dobrý přítel Lazar. (Jan 11:3, 14) Měl dvě sestry, Marii a Martu, a Ježíš je měl všechny moc rád. Když Marta slyšela, že Ježíš přichází, spěchala mu naproti. Představ si, jak mu v návalu emocí říká: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ (Jan 11:21, 32, 33) Ježíš určitě plakal proto, že viděl, jak moc Lazarova smrt zasáhla Marii a Martu. Pokud i tobě zemřel milovaný člověk, Jehova chápe, jak se cítíš. Ježíš je „věrným obrazem“ svého Otce. (Hebr. 1:3) Když plakal, bylo z toho vidět, co cítí Jehova. (Jan 14:9) Pokud se i ty trápíš kvůli ztrátě někoho blízkého, můžeš si být jistý, že Jehova nejenom ví, co prožíváš, ale taky s tebou hluboce soucítí. Chce tvoje ztrápené srdce uzdravit. (Žalm 34:18; 147:3) w22.01 3:5-7

Když si uděláš čas na to, abys s Jehovou mluvil, naslouchal mu a přemýšlel o něm, přinese ti to hodně dobrého. Za prvé, budeš dělat lepší rozhodnutí. Přísloví 13:20 říkají, že „kdo se stýká s moudrými, zmoudří“. Za druhé, budeš lepším učitelem. Když s někým studujeme Bibli, naším hlavním cílem je pomoct mu, aby si zamiloval Jehovu. Čím víc s naším nebeským Otcem komunikujeme, tím víc ho milujeme a tím lépe svému zájemci dokážeme pomáhat, aby si ho zamiloval i on. Přesně tak to dělal Ježíš. O svém Otci mluvil s takovou láskou, že si ho jeho věrní následovníci prostě museli zamilovat. (Jan 17:25, 26) Za třetí, budeš mít silnější víru. Pokaždé když Jehovu poprosíš o pomoc nebo útěchu a on tvoji modlitbu vyslyší, tvoje víra se upevní. (1. Jana 5:15) w22.01 5:15-17

Jehova nás vybízí, abychom se zbavili nesprávných myšlenek a zvyků, protože nás miluje a chce, abychom byli šťastní. (Iz. 48:17, 18) Ví totiž, že kdybychom proti svým špatným touhám nebojovali, ubližovali bychom sobě i lidem kolem nás. A to by Jehovu bolelo. Někteří z našich přátel a příbuzných se nám můžou ze začátku smát kvůli tomu, že se snažíme změnit. (1. Petra 4:3, 4) Možná říkají, že máme právo dělat si, co chceme, a že nám do toho nikdo nemá co mluvit. Ti, kdo nechtějí žít podle Jehovových měřítek, si často myslí, že jsou nezávislí, ale ve skutečnosti se nechávají tvarovat světem, kterému vládne Satan. (Řím. 12:1, 2) Všichni máme na vybranou: Buď si necháme svoji starou osobnost, kterou formuje hřích a Satanův svět, nebo dovolíme Jehovovi, aby nás přetvořil v toho nejlepšího člověka, jakým dnes můžeme být. (Iz. 64:8) w22.03 10:6-7

Když rozjímáme o Božím Slově, pomáhá nám to vidět svoje problémy ze správného úhlu. Uvažuj o tom, co dobrého to přineslo jedné zarmoucené vdově. Jeden starší jí řekl, že cenná poučení může získat z knihy Job. Když ji četla, nejdřív Joba rychle odsoudila za to, jak špatně uvažoval. Ve svých představách ho napomínala: Jobe, nebuď tak negativní! Pak si ale uvědomila, že má podobný postoj jako on. To jí pomohlo změnit pohled na věc a dalo jí to sílu zvládat bolest ze ztráty manžela. Další způsob, jak nás Jehova posiluje, je prostřednictvím spoluvěřících. Pavel napsal, že touží po tom, až se se svými bratry a sestrami navzájem povzbudí. (Řím. 1:11, 12) w21.05 21:10-12

Starověcí Izraelité dostali pokyn: „Třikrát v roce by se měli všichni tvoji muži objevit před Jehovou, svým Bohem, na místě, které vybere.“ (5. Mojž. 16:16) To od nich vyžadovalo víru, protože v tu dobu nemohli hlídat svoje domy a pole. Jehova jim ale slíbil: „V době, kdy půjdeš třikrát v roce před Jehovu, svého Boha, nikdo po tvé zemi nezatouží.“ (2. Mojž. 34:24) Co jim to přineslo, když Jehovu poslechli a těch svátků se účastnili? Ještě líp pochopili Boží zákon, připomněli si, jak se o ně Jehova stará, a strávili příjemné chvíle se spoluvěřícími. Něco podobného platí i o nás. Účastnit se shromáždění možná vyžaduje určité oběti, ale stojí to za to. A představ si, jakou má Jehova radost, když slyší naše stručné, dobře připravené komentáře. w22.03 13:9

Jehova připravoval Ježíše na budoucí úlohu našeho velekněze. Ježíš na vlastní kůži zažil, jak je těžké poslouchat Boha za mimořádně náročných okolností. Byl pod tak velkým tlakem, že Boha prosil o pomoc „se silnými výkřiky a slzami“. Protože sám prožíval citová muka, ví, co potřebujeme, a „dokáže [nám] přijít na pomoc“, když jsme ve zkoušce. Jsme Jehovovi velmi vděční, že nad námi ustanovil milosrdného velekněze, který dokáže „chápat naše slabosti“. (Hebr. 2:17; 4:14–16; 5:7–10) Jehova nechal Ježíše tolik trpět proto, aby byla zodpovězena tato důležitá otázka: Zůstane člověk věrný Bohu, i když se ocitne v těžké zkoušce? Podle Satana ne. Tvrdí, že lidé Bohu slouží ze sobeckých pohnutek a že ve skutečnosti Jehovu nemilují. (Job 1:9–11; 2:4, 5) Ježíš ale zůstal Jehovovi věrný a dokázal, že Satan je lhář. w21.04 16:7-8

Než se dá zájemce pokřtít, je potřeba, aby začal žít podle biblických zásad. Když to, co se učí, uplatňuje, je jako „rozvážný muž“ z Ježíšova podobenství, který „při stavbě domu kopal do hloubky a položil základy na skále“. (Mat. 7:24, 25; Luk. 6:47, 48) Pomáhej svému zájemci, aby dokázal udělat potřebné změny. (Mar. 10:17–22) Když za Ježíšem přišel jeden bohatý muž, Ježíš věděl, že by pro něj bylo těžké prodat všechen svůj majetek. (Mar. 10:23) Přesto mu řekl, aby tuhle velkou změnu udělal. Proč? Protože k němu „pocítil … lásku“. Někdy se možná zdráháme povzbuzovat zájemce, aby uplatnil to, co se učí, protože máme pocit, že na takovou změnu ještě není připravený. (Kol. 3:9, 10) Ale čím dřív si se zájemcem popovídáš o tom, co by měl změnit, tím dřív se do toho může pustit. Ukážeš mu tak, že ti na něm záleží. (Žalm 141:5; Přísl. 27:17) w21.06 22:3, 5

Apoštol Petr se konkrétně vyjadřuje k vynikajícímu příkladu, který Ježíš dal tím, jak snášel utrpení. Nicméně není to zdaleka jediná věc, ve které můžeme Ježíše napodobovat. (1. Petra 2:18–25) Vlastně celý jeho život – všechno co říkal a dělal – je pro nás vzorem k napodobení. Můžeme napodobovat Ježíšův příklad, i když jsme nedokonalí? Ano, můžeme! Je pravda, že v jeho stopách nedokážeme jít dokonale. Pokud to ale budeme dělat co nejvěrněji, jak jen jsou toho nedokonalí lidé schopní, budeme podle slov apoštola Jana „chodit tak, jako chodil [Ježíš]“. (1. Jana 2:6, ppč.) Když jdeme v Ježíšových stopách, přibližujeme se tím k Jehovovi. Proč to můžeme říct? Ježíš dal vynikající příklad v tom, jak žít, aby se člověk líbil Bohu. (Jan 8:29) Takže když jdeme v Ježíšových stopách, líbíme se Jehovovi. A můžeme si být jistí, že náš nebeský Otec se přiblíží k těm, kdo se velmi snaží být jeho přáteli. (Jak. 4:8) w21.04 14:4-6

Jehova si všímá našich hezkých vlastností, vidí, jaký máme potenciál, a přitahuje nás k sobě. Když mu zůstaneme věrní, nikdy nás neopustí. (Jan 6:44) Když jsme přesvědčení, že nás Jehova miluje a podporuje, bude nás to pohánět, abychom mu i navzdory problémům sloužili z celého srdce. Když ale budeme pochybovat, že mu na nás záleží, budeme mít „málo sil“. (Přísl. 24:10) A když máme málo sil a myslíme si, že nás Bůh nemiluje, jsme snadný terč pro Satana. (Ef. 6:16) Někteří věrní bratři a sestry kvůli takovým pochybnostem duchovně zeslábli. Co bys měl dělat, když se ti do mysli vkradou pochybnosti, jestli tě Bůh miluje? Okamžitě je zavrhni! Pros Jehovu, aby ti pomohl „znepokojivé myšlenky“ nahradit Božím pokojem, který bude střežit tvoje srdce a tvoji mysl. (Žalm 139:23, ppč.; Filip. 4:6, 7) A pamatuj, že v tom nejsi sám. w21.04 17:1, 4-6

Jak jsi se stal svědkem Jehovovým? Nejdřív jsi slyšel dobrou zprávu – možná od rodičů, spolupracovníka nebo spolužáka nebo od někoho ze svědků, který tě navštívil ve službě dům od domu. (Mar. 13:10) Pak někdo věnoval spoustu času a úsilí tomu, aby s tebou studoval Bibli. Během studia sis zamiloval Jehovu a dozvěděl ses, že on miluje tebe. Přitáhl tě k pravdě a teď máš jako učedník Ježíše Krista naději na věčný život. (Jan 6:44) Určitě jsi mu vděčný, že někoho motivoval, aby ti pomohl poznat pravdu, a jsi rád, že tě přijal mezi své služebníky. Když teď známe pravdu, máme tu čest pomáhat druhým, aby šli po cestě k životu s námi. Možná nám nedělá problém kázat dům od domu, ale je pro nás těžké nabízet a vést biblická studia. w21.07 26:1-2