Únor

Jehova si přeje, aby všichni jeho služebníci byli šťastní. Je blízko každému z nás a všímá si, když nás něco trápí nebo na nás doléhá smutek. (Žalm 145:18, 19) Přemýšlej, co udělal pro svého proroka Elijáše. Tenhle věrný muž žil v náročném období izraelských dějin. Mocní lidé v Izraeli krutě pronásledovali Jehovovy služebníky. A zvlášť se zaměřili na něho. (1. Král. 19:1, 2) Elijáš si navíc myslel, že z Jehovových proroků už zbyl jenom on, a to ho hodně trápilo. (1. Král. 19:10) Jehova mu rychle přispěchal na pomoc. Poslal svého anděla, aby ho ujistil, že není sám. Elijáš se od něj dozvěděl, že v Izraeli je ještě spousta těch, kdo Jehovu uctívají. (1. Král. 19:5, 18) Ježíš své učedníky s láskou ujistil, že získají velkou duchovní rodinu. (Mar. 10:29, 30) A Jehova, Hlava naší duchovní rodiny, slibuje, že bude podporovat ty, kdo mu chtějí sloužit. (Žalm 9:10) w21.06 23:3-4

Pro hodně lidí je kamenem úrazu to, že pomocí Bible odhalujeme nesprávné náboženské názory. Duchovní učí svoje ovečky, že Bůh trestá špatné lidi v pekle. Touhle lživou naukou se snaží lidi ovládat. My, kdo uctíváme Jehovu, Boha lásky, ale druhým pomáháme pochopit, že tohle Bible neučí. Duchovní taky říkají, že je duše nesmrtelná. My ale učíme, že tahle nauka má pohanský původ. Kdyby byla pravdivá, bylo by vzkříšení zbytečné. A na rozdíl od mnoha náboženství, která zastávají nauku o předurčení, my lidem ukazujeme, že mají svobodnou vůli a můžou se rozhodnout, jestli budou sloužit Bohu. Jak na to náboženští vůdci reagují? Často doslova zuří. Pokud milujeme pravdu, musíme přijímat to, co říká Bůh. (Jan 8:45, 46) Na rozdíl od Ďábla pravdu nechceme zavrhnout. Nikdy neopustíme to, čemu věříme. (Jan 8:44) Bůh od svých služebníků očekává, že budou mít stejně jako Ježíš „odpor k tomu, co je ničemné“ a budou lnout „k tomu, co je dobré“. (Řím. 12:9; Hebr. 1:9) w21.05 19:10-11

Co když zjistíme, že jsme se nechali chytit do pasti pýchy nebo chamtivosti? Můžeme se z ní dostat! Apoštol Pavel řekl, že ti, které „Ďábel zaživa chytil“, můžou z jeho pasti vyváznout. (2. Tim. 2:26) Nikdy nezapomeň, že Jehova je silnější než Satan. Takže pokud si necháme od Jehovy pomoct, můžeme vyváznout z jakékoli pasti, kterou na nás Ďábel nastražil. Samozřejmě že je lepší se Satanovým pastem vyhnout než se do nich chytit a pak se z nich dostávat ven. Vyhnout se jim dokážeme jen s Boží pomocí. Denně tedy pros Jehovu, aby ti pomohl vidět, jestli tyto hrozné vlastnosti nezačaly ovlivňovat tvoje myšlení a jednání. (Žalm 139:23, 24) Nikdy nedovol, aby nad tebou získaly moc. Satan loví už tisíce let. Brzy ale bude spoután a nakonec zničen. (Zjev. 20:1–3, 10) Na ten den se moc těšíme. Do té doby si dávej pozor na jeho pasti. Pracuj na tom, aby tě neovládla pýcha nebo chamtivost. Buď rozhodnutý se mu vzepřít, a on od tebe uteče. w21.06 24:15-17

Když někdo přijme biblickou pravdu a začne se o ni dělit s druhými, Jehova z toho má radost. (Přísl. 23:15, 16) A moc se raduje, když vidí, s jakým nadšením jeho lid v téhle době káže a vyučuje. Například ve služebním roce 2020 jsme i navzdory pandemii vedli 7 705 765 biblických studií. Díky tomu se 241 994 lidí zasvětilo Jehovovi a dalo pokřtít. A tihle noví učedníci budou studovat Bibli s dalšími lidmi a pomůžou jim následovat Krista. (Luk. 6:40) Můžeme si být jistí, že když druhým pomáháme stát se Kristovými učedníky, děláme tím Jehovovi radost. Pomáhat lidem stát se učedníky je sice náročné, ale s Jehovovou pomocí je dokážeme vyučovat tak, aby si ho zamilovali. Co kdyby sis dal za cíl začít studovat Bibli aspoň s jedním člověkem? Možná budeš překvapený, k jakým výsledkům to povede, když budeš nabízet biblické studium při každé vhodné příležitosti. w21.07 26:14-16

Král David na stavbu chrámu daroval ze svého majetku velké množství prostředků. (1. Par. 22:11–16) Co se z toho můžeme naučit? Když už nemáme tolik sil, abychom dál pomáhali na našich stavbách, můžeme je podle svých možností podporovat svými finančními prostředky. A kromě toho se s mladšími bratry a sestrami můžeme dělit o zkušenosti, které jsme nasbírali. Štědrý byl i apoštol Pavel. Pozval Timotea, aby se k němu přidal na misionářských cestách, a tomuhle mladému muži předával svoje kazatelské a vyučovací metody. (Sk. 16:1–3) Školení od Pavla Timoteovi pomohlo, aby efektivně kázal dobrou zprávu. (1. Kor. 4:17) Timoteus zase Pavlovy metody používal ke školení dalších. w21.09 36:14-15

Co se učíme od učedníka Apolla a apoštola Pavla? Oba dva skvěle znali Písmo. Oba byli známí a vlivní učitelé. A oba pomohli mnoha lidem stát se Kristovými učedníky. Ale ani jeden z nich nepovažoval toho druhého za soupeře. (Sk. 18:24) Nějakou dobu potom, co Apollos z Korintu odešel, ho Pavel vybízel, aby se tam vrátil. (1. Kor. 16:12) Apollos používal svoje nadání správným způsobem. Oznamoval dobrou zprávu a posiloval bratry. Taky si můžeme být jistí, že Apollos byl pokorný. Například nečteme nic o tom, že by se urazil, když mu Aquila a Priscilla „přesněji … vysvětlili Boží cestu“. (Sk. 18:24–28) Apoštol Pavel si uvědomoval, že Apollos dělá spoustu dobré práce. Neměl ale pocit, že by ho to nějak ohrožovalo. Z rady, jakou dal sboru v Korintu, je vidět jeho pokora, skromnost a rozumnost. (1. Kor. 3:4–6) w21.07 28:15-17

Adam s Evou Jehovu vědomě neposlechli, a proto si vyloučení z jeho rodiny zasloužili. Ale co jejich děti? Jehova to s láskou zařídil tak, aby ti, kdo ho poslouchají, mohli být do jeho rodiny přijati zpátky. Poskytl výkupní oběť, kterou přinesl jeho Syn. (Jan 3:16) Díky Ježíšově oběti mohl Jehova přijmout 144 000 věrných lidí za své syny. (Řím. 8:15–17; Zjev. 14:1) Kromě nich Boha věrně poslouchají i miliony dalších lidí. Mají vyhlídku na to, že se po závěrečné zkoušce na konci tisícileté vlády stanou plnohodnotnými členy Boží rodiny. (Žalm 25:14; Řím. 8:20, 21) A už teď Jehovu, svého stvořitele, oslovují „Otče“. (Mat. 6:9) I vzkříšení lidé dostanou příležitost dozvědět se, co od nich Jehova očekává. Ti, kdo se ho rozhodnou poslouchat, budou nakonec taky patřit do jeho rodiny. w21.08 30:10-11

Apoštol Pavel považoval službu za jednu z těch důležitějších věcí, která mu byla svěřena, a desítky let se jí naplno věnoval. Kázal „veřejně a dům od domu“. (Sk. 20:20) A využíval k tomu každou příležitost. Například když v Aténách čekal na svoje spolupracovníky, mluvil o dobré zprávě s mnoha významnými lidmi a někteří na to hezky reagovali. (Sk. 17:16, 17, 34) Dokonce i když byl „ve vězeňských poutech“, kázal těm, kdo byli kolem něj. (Filip. 1:13, 14; Sk. 28:16–24) Pavel uměl dobře využívat čas. Ve službě s někým často spolupracoval. Například na svou první misionářskou cestu vzal Jana Marka a na tu druhou Timotea. (Sk. 12:25; 16:1–4) Tyhle příležitosti určitě využíval k tomu, aby je školil. Mohli se od něj naučit, co dělat, aby sbor dobře fungoval, a jak být laskavými pastýři a schopnými učiteli. (1. Kor. 4:17) w22.03 14:5-6

Někteří lidé říkají, že ve stvořitele nevěří proto, že věří jenom v to, co vidí. Někdy samozřejmě udělají výjimku, třeba u takových věcí, jako je gravitace, protože pro ni existují důkazy. Ale i víra, o které se píše v Bibli, je založená na důkazech „o existenci něčeho, co není vidět“. (Hebr. 11:1) Jenže prostudovat takové důkazy vyžaduje čas a úsilí a k tomu hodně lidí nemá motivaci. Ten, kdo si s tím nedá práci, může dojít k závěru, že Bůh neexistuje. Někteří vědci ty důkazy prozkoumali a to je přesvědčilo, že vesmír stvořil Bůh. Dřív předpokládali, že stvořitel neexistuje, protože na univerzitě se o stvoření neučilo. Pak ale Jehovu poznali a zamilovali si ho. Bez ohledu na to, jaké máme vzdělání, všichni musíme posilovat svoji víru v Boha. w21.08 32:1, 6-7

V podobenství o ztraceném synovi Ježíš vykreslil dojemný obraz toho, jak rád Jehova projevuje milosrdenství. Syn odešel z domova a „svůj majetek promrhal tím, že žil rozmařile“. (Luk. 15:13) Později svého nemravného jednání litoval, pokořil se a vrátil se domů. Jak ho jeho otec přijal? Ježíš řekl: „Zatímco byl ještě daleko, otec ho zahlédl a bylo mu ho líto. Běžel, padl mu kolem krku a něžně ho políbil.“ Svého syna nijak neponižoval. Milosrdně mu odpustil a rád ho přijal zpátky do rodiny. Ztracený syn vážně zhřešil, ale otec mu odpustil, protože viděl, že činí pokání. Ten milosrdný otec z podobenství představuje Jehovu. Ježíš tímhle působivým příběhem ukázal, že jeho Otec ochotně odpouští hříšníkům, kteří se upřímně kají. (Luk. 15:17–24) w21.10 41:4, 6

Spousta náboženských vůdců dnes dělá všechno pro to, aby před druhými zatajili, že Bůh má jméno. Odstranili ho ze svých překladů Bible, a v některých případech ho dokonce zakázali používat při svých náboženských obřadech. Může někdo popřít, že svědkové Jehovovi jsou jediní, kdo má k Jehovovu jménu úctu, jakou si zaslouží? Oznamujeme Boží jméno v takové míře jako žádná jiná náboženská skupina! Děláme, co můžeme, abychom dostáli svému jménu svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10–12) Vytiskli jsme už víc než 240 milionů kusů Bible – Překladu nového světa, ve kterém je Boží jméno všude tam, kde ho jiní překladatelé vynechávají. A biblické publikace, které oznamují Jehovovo jméno, vydáváme ve víc než 1 000 jazycích! w21.10 42:9-10

Jehovu uctíváme, když pomáháme svým spolukřesťanům. Jehova Izraelitům slíbil, že když budou štědří k chudým, odmění je. (5. Mojž. 15:10) Vždycky když pomůžeme nějakému bratrovi nebo sestře, kteří to potřebují, Jehova to vnímá tak, jako bychom to udělali pro něj. (Přísl. 19:17) Například když Filipané poslali Pavlovi do vězení dar, on ho označil za „přijatelnou oběť, ze které má Bůh radost“. (Filip. 4:18) Zkus se rozhlédnout po svém sboru a zamyslet se: Je tu někdo, komu bych mohl pomoct? Když svůj čas, energii, schopnosti i hmotné prostředky využíváme ve prospěch druhých, Jehovu to těší. Považuje to za součást našeho uctívání. (Jak. 1:27) Uctívat Jehovu vyžaduje čas a úsilí. Ale není to pro nás zátěž. (1. Jana 5:3) Proč ne? Protože to děláme z lásky k němu i k našim bratrům a sestrám. w22.03 13:14-15

Abychom mohli bratrům a sestrám projevit soucit, musíme nejdřív vědět, s čím bojují. Nějakou sestru může trápit vážný zdravotní problém. I když si nikdy nestěžuje, nejspíš by ocenila nějakou praktickou pomoc. Hodilo by se jí, kdyby jí někdo pomohl s vařením nebo úklidem? Nějaký bratr možná přišel o práci. Mohli bychom mu menším finančním darem, třeba i anonymním, pomoct zvládnout období, než si najde novou práci? Soucit bychom svým bratrům a sestrám neměli projevit až po tom, co nás poprosí o pomoc. Můžeme být iniciativní – stejně jako Jehova. S východem slunce nečeká, až ho o to poprosíme. A sluneční paprsky hřejí všechny lidi, nejen ty, kdo jsou za to vděční. Vidíš v tom, jak se Jehova stará o naše potřeby, jeho lásku k nám? Za jeho laskavost a štědrost ho ze srdce milujeme! w21.09 38:12-13

Věrná láska podněcuje Boha k tomu, aby odpouštěl. Když Jehova vidí, že někdo, kdo zhřešil, toho lituje a že přestal jednat špatně, věrná láska ho podnítí, aby mu odpustil. Žalmista David o Jehovovi napsal: „Nezachází s námi podle našich hříchů ani nám za naše provinění neodplácí, jak si zasloužíme.“ (Žalm 103:8–11) Z vlastní bolestné zkušenosti David věděl, jak moc můžou člověka tížit výčitky svědomí. Taky ale zažil, že Jehova je ochotný odpouštět. Co k tomu Jehovu podněcuje? Odpověď je v dnešním verši na den. Je to přesně tak, jak to řekl David v modlitbě – Jehova odpouští proto, že je plný věrné lásky ke všem, kdo ho vzývají. Když zhřešíme, je namístě, že máme výčitky svědomí, a dokonce je to prospěšné. Může nás to vést k tomu, že budeme svých chyb litovat a budeme se chtít změnit. w21.11 44:11-12

Jehova svoje jméno miluje a chce, aby k němu všichni měli úctu. (Iz. 42:8) Ale asi před 6 000 lety bylo pošpiněno. (Žalm 74:10, 18, 23) Začalo to, když Ďábel (což znamená „pomlouvač“) obvinil Boha z toho, že Adamovi a Evě odpírá něco, co potřebují. (1. Mojž. 3:1–5) Od té doby je Jehova křivě obviňován z toho, že lidem odpírá to, co skutečně potřebují. Ježíše velmi trápilo, že se na jméno jeho Otce hází tolik špíny. Jedině Jehova má právo vládnout v nebi i na zemi a jeho způsob vlády je ten nejlepší. (Zjev. 4:11) Ďábel se ale snažil oklamat anděly a lidi, aby si mysleli, že Bůh to právo nemá. Brzy se tato otázka vyřeší jednou provždy. Jehovovo právo vládnout bude obhájeno, až se ukáže, že jedině jeho království může na zemi zajistit skutečný mír a bezpečí. w21.07 27:5-6

Je přirozené, že každý muž chce své rodině zajistit jídlo, oblečení a střechu nad hlavou. Máš finanční problémy? Pokud ano, prožíváš náročné období. Ale ať už je tvoje situace jakkoli těžká, můžeš ji využít k tomu, abys posílil svoji víru. Pomodli se a přečti si Ježíšova slova zapsaná v Matoušovi 6:25–34. Potom o nich do hloubky přemýšlej. Uvažuj o tom, co zažili Boží služebníci z dnešní doby, a uvidíš, že o ty, kdo mu slouží naplno, se Jehova stará. (1. Kor. 15:58) Díky tomu budeš mít větší důvěru, že když tvůj nebeský Otec v podobných situacích pomohl jiným, pomůže i tobě. Ví, co potřebuješ, a taky ví, jak ti to zajistit. Když na vlastní kůži zažiješ, jak ti Jehova pomohl, budeš mít silnější víru, a tak dokážeš vytrvat i v náročnějších zkouškách, které ještě přijdou. w21.11 47:3, 6

Hodně křesťanů se setkává s odporem a nejrůznějšími zkouškami. Ale díky tomu, že nauka o výkupném posiluje jejich víru, po celý svůj život kážou a vytrvávají. Uvažuj o apoštolu Janovi. Věrně kázal pravdu o Kristu a výkupném asi víc než 60 let. Když mu bylo hodně přes 90, zjevně představoval pro Římskou říši tak velkou hrozbu, že ho poslali do vyhnanství na ostrov Patmos. Čeho se dopustil? „Mluvil o Bohu a svědčil o Ježíšovi.“ (Zjev. 1:9) Je pro nás nádherným příkladem víry a vytrvalosti. Z toho, co Jan napsal, je vidět, že měl hlubokou lásku k Ježíšovi a že byl za výkupné velmi vděčný. V jeho dopisech a knihách je přes 100 zmínek buď o samotném výkupném, nebo o tom, co díky němu lidé můžou získat. (1. Jana 2:2) Je vidět, že si výkupného hluboce vážil. w21.04 16:9-10

Jehova od Izraelitů očekával, že budou ohleduplní k těm, kdo mají tělesné postižení. Neměli například nadávat hluchému člověku. Neměli mu vyhrožovat nebo na něho svolávat zlo. Chovat se takhle k hluchému člověku by bylo příšerné! Nemohl slyšet, co se o něm říká, takže se nemohl bránit. Z 3. Mojžíšovy 19:14 se dozvídáme to, že Boží služebníci neměli dát „překážku před slepého“. O lidech s tělesným postižením jedna odborná kniha říká: „Ve starověku na Blízkém východě [je] druzí často využívali a chovali se k nim krutě.“ Nějakého bezohledného člověka možná vedla zlomyslnost nebo zvrácený smysl pro humor k tomu, že dal slepému člověku do cesty překážku. To bylo bezcitné! Jehova tímhle zákonem pomáhal svému lidu chápat, že by měli mít se znevýhodněnými lidmi soucit. w21.12 49:3-4

Jákob se bál, že ho Ezau pořád nenávidí. A tak se úpěnlivě modlil k Jehovovi. Pak Ezauovi poslal štědrý dar. (1. Mojž. 32:9–15) A nakonec, když se se svým bratrem setkal, mu bez váhání projevil úctu. Poklonil se mu, a to rovnou sedmkrát! Díky tomu, že byl Jákob pokorný a jednal uctivě, se mu podařilo s Ezauem usmířit. (1. Mojž. 33:3, 4) Z toho, jak se Jákob na setkání se svým bratrem připravil a jak se k němu choval, se můžeme hodně naučit. Jákob pokorně prosil Jehovu o pomoc. Pak v souladu se svou modlitbou jednal a udělal všechno pro to, aby jejich setkání bylo co nejpříjemnější. A když k němu došlo, s Ezauem se nehádal o to, kdo je v právu. Jeho cílem bylo se usmířit. Můžeme Jákoba napodobit i my? (Mat. 5:23, 24) w21.12 51:11-12

Když přemýšlíš o tom, že Ježíš zemřel za tvoje hříchy, možná si říkáš: Já si to nezasloužím. Proč si to můžeš myslet? Tvoje nedokonalé srdce tě může oklamat a namluvit ti, že jsi k ničemu a že si nezasloužíš lásku. (1. Jana 3:19) V takových chvílích si musíme připomínat, že „Bůh je větší než naše srdce“. Láska a odpuštění našeho nebeského Otce jsou daleko silnější než jakékoli negativní pocity, které číhají v našem srdci. Musíme se naučit dívat se na sebe tak jako Jehova. Podaří se nám to, když budeme často studovat jeho Slovo, vytrvale se k němu modlit a trávit čas s jeho věrnými služebníky. Proč je to tak důležité? Daleko líp uvidíš Jehovovu krásnou osobnost. Pochopíš, jak moc tě miluje. Když budeš o tom, co čteš v Bibli, každý den přemýšlet, pomůže ti to uvažovat jasněji. Bibli totiž můžeš použít „k nápravě věcí“, včetně svojí mysli a svého srdce. (2. Tim. 3:16) w21.04 17:12-13

Když chceme posilovat naši víru, chce to víc než jenom sbírat vědomosti. O tom, co se učíme, musíme taky rozjímat. Ukažme si to na příkladu pisatele 77. žalmu. Trápil se, protože měl pocit, že on a ostatní Izraelité ztratili Jehovovu přízeň. Nemohl kvůli tomu ani spát. (2. až 8. verš) Říkal si: „Zapomněl Bůh projevovat přízeň? Udusil v něm hněv veškerý soucit?“ (9. verš) Jak to vyřešil? Řekl Jehovovi: „Budu rozjímat o všem, co jsi udělal, a přemýšlet o tvém jednání.“ (12. verš) Žalmista samozřejmě dobře věděl, co všechno Jehova pro svůj lid v minulosti udělal, ale potřeboval o tom rozjímat, připomenout si, jak jim Jehova projevoval milosrdenství a soucit. (11. verš) Výsledek? Ujistilo ho to, že Jehova svůj lid neopustí. (15. verš) w22.01 5:17-18

Co si Jehova přeje vzhledem ke svým věrným služebníkům, kteří zemřeli? Touží je znovu vidět! (Job 14:15) Umíš si představit, jak moc mu chybí jeho přítel Abraham? (Jak. 2:23) Nebo Mojžíš, se kterým mluvil „tváří v tvář“? (2. Mojž. 33:11) Určitě se nemůže dočkat, až uslyší Davida a ostatní žalmisty, jak zpívají nádherné písně chvály! (Žalm 104:33) I když mu tito přátelé zemřeli, Jehova na ně nezapomněl. (Iz. 49:15) Jejich osobnost si pamatuje do nejmenšího detailu. Jednoho dne je vzkřísí a znovu uslyší, jak se k němu upřímně modlí a jak ho uctívají. Pokud ti zemřel někdo, koho jsi měl rád, můžou tě takové myšlenky utěšovat. Po vzpouře v Edenu Jehova věděl, že než bude líp, podmínky na zemi se budou stále zhoršovat. Jehova nenávidí zlo, nespravedlnost a násilí v tomto světě. w21.07 27:11-12

Když máme rádi své spoluvěřící, dáváme tím najevo vděčnost za výkupné. Proč se to dá říct? Protože Ježíš dal svůj život nejenom za nás, ale i za ně. Když byl ochotný za ně zemřít, jsou pro něj velmi důležití. (1. Jana 3:16–18) To, že je máme rádi, je vidět z toho, jak se k nim chováme. (Ef. 4:29, 31–5:2) Například jim pomáháme, když jsou nemocní nebo když je potkají nějaké problémy, třeba přírodní katastrofa. Ale co když nějaký spoluvěřící udělá nebo řekne něco, čím se nás dotkne? Je pro tebe někdy těžké odpustit? (3. Mojž. 19:18) Pokud ano, jednej podle téhle rady: „Snášejte jeden druhého a velkoryse si odpouštějte, i když máte důvod si na někoho stěžovat. Jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak to dělejte i vy.“ (Kol. 3:13) Pokaždé když bratrovi nebo sestře odpustíš, dokazuješ tím svému nebeskému Otci, že si výkupného velmi vážíš. w21.04 16:12-13

Možná děláme spoustu práce pro Jehovu a mnoha lidem jsme pomohli ke křtu. Ale uvědomujeme si, že to všechno se nám daří jenom díky Jehovovu požehnání. Od Apolla a apoštola Pavla se učíme ještě něco dalšího: Čím odpovědnější úkoly ve sboru máme, tím větší máme možnost šířit pokoj. Jsme moc rádi, když jmenovaní muži přispívají k pokoji a jednotě tak, že zakládají své rady na Božím Slově a že neobracejí pozornost na sebe, ale na Ježíše, který je naším vzorem. (1. Kor. 4:6, 7) Každý z nás dostal od Boha nějaké nadání nebo schopnosti. Možná máme pocit, že na jednotu ve sboru nemáme zas tak velký vliv. Ale i drobnosti, kterými ji podpoříme, jsou jako malé stehy, které drží oděv pohromadě. Snažme se tedy ze svého srdce odstranit každou stopu soupeřivosti. A buďme rozhodnutí dělat všechno pro to, abychom přispívali k pokoji a jednotě ve sboru. (Ef. 4:3) w21.07 28:18-19

Můžeš si být jistý, že se se svými milovanými, kteří zemřeli, znovu setkáš. Co se dozvídáme z toho, že Ježíšovi vyhrkly slzy, když utěšoval své přátele? Je to důkaz toho, jak moc si přeje vrátit život těm, kteří zemřeli! (Jan 11:35) Můžeš být oporou těm, kdo truchlí. Ježíš s Martou a Marií nejen plakal, ale taky jim naslouchal a utěšoval je. (Jan 11:25–27) A my můžeme dělat to samé. Dan, který slouží jako starší v Austrálii, říká: „Když mi zemřela manželka, potřeboval jsem se o někoho opřít. Několik manželských párů bylo ochotných si mě kdykoli vyslechnout, ať už to bylo ve dne, nebo v noci. Mohl jsem se jim svěřit se svými pocity a nebylo jim trapně, když jsem brečel. Pomáhali mi i prakticky. Třeba mi umyli auto, nakoupili a uvařili jídlo, když jsem to nezvládal udělat sám. A často se se mnou modlili. Ukázali, že jsou mými opravdovými přáteli a bratry, kteří se narodili pro čas tísně.“ (Přísl. 17:17) w22.01 3:8-9

Jehova pro nás chce to nejlepší. (Přísl. 4:20–22) Když nám tedy radí prostřednictvím Bible, publikací nebo nějakého zkušeného spolukřesťana, ukazuje nám tím, že nás miluje. (Hebr. 12:9, 10) Měli bychom se zaměřovat na obsah, ne na formu. Je pravda, že ten, kdo někomu dává radu, by se měl snažit, aby bylo co nejlehčí ji přijmout. (Gal. 6:1) Někdy ale můžeme mít pocit, že způsob, jak jsme radu dostali, nebyl zrovna nejšťastnější. Pokud to tak je, zeptej se sám sebe: Můžu si z té rady něco vzít, i když se mi nelíbí, jak byla podaná? Mohl bych přejít nedostatky toho, kdo mi radu dal, a zaměřit se na to, co mi řekl? Když se snažíme vzít si něco z každé rady, kterou dostaneme, je to od nás moudré. w22.02 7:13-14

Jehova ví, že zbavit se nesprávných myšlenek a zvyků chce čas a úsilí. Rád nám s tím ale pomůže. (Žalm 103:13, 14) Prostřednictvím svého Slova, svého ducha a své organizace nám poskytuje moudrost, sílu a podporu, abychom se dokázali změnit. Při čtení Bible o sobě poctivě přemýšlej. Boží Slovo je jako zrcadlo. Můžeš se díky němu zamyslet nad tím, jak uvažuješ, mluvíš a jednáš. (Jak. 1:22–25). Navíc se můžeš vždycky spolehnout na Jehovu. Ví, co máš v srdci a co doopravdy potřebuješ. (Přísl. 14:10; 15:11) A tak si zvykni se k němu každý den modlit a studovat jeho Slovo. Buď přesvědčený, že Jehovova měřítka jsou nejlepší. Když od nás Jehova něco chce, je to vždycky k našemu dobru. Ti, kdo se jeho měřítky řídí, si váží sami sebe, jejich život má smysl a jsou opravdu šťastní. (Žalm 19:8–11) w22.03 10:8-10

Jehovu uctíváme, když stavíme a udržujeme sály Království. Bible říká, že výroba svatostánku a jeho zařízení byla „svatou prací“. (2. Mojž. 36:1, 4) Stejně se dnes Jehova dívá na výstavbu sálů Království a dalších našich budov. Někteří křesťané věnují téhle důležité práci spoustu času. Vážíme si toho, co dělají? Tihle pracovití bratři a sestry samozřejmě nezapomínají ani na kazatelskou službu. Někteří chtějí být dokonce průkopníci. Pokud splňují požadavky, starší jejich přihlášky rádi schválí. Dají tak najevo, že stavební činnost Boží organizace podporují. A i když možná nejsme zkušení stavebníci, všichni se můžeme zapojit do údržby a úklidu našich sálů. w22.03 13:11-12