Březen

„Ovce“ z podobenství zaznamenaném u Matouše 25:31–36 představují lidi, kteří v čase konce jednají správně a mají naději na život na zemi – tedy jiné ovce. Věrně podporují zbývající z Kristových pomazaných bratrů, a to hlavně tak, že jim pomáhají po celém světě kázat dobrou zprávu a činit učedníky. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Jiné ovce podporují Kristovy bratry i tak, že se každoročně v týdnech před Památnou slavností plně zapojují do celosvětové kampaně, aby na tuto slavnost pozvali co nejvíc lidí. Taky pomáhají zařídit všechno potřebné, aby se Památná slavnost mohla konat ve všech sborech po celém světě. Pro jiné ovce je velkou ctí, že můžou těmito způsoby Kristovy bratry podporovat. Vědí, že Ježíš se na jejich pomoc dívá tak, jako by to dělali pro něj osobně. (Mat. 25:37–40) w22.01 4:11-12

Když napodobujeme Ježíšovy vlastnosti a to, jak jednal s druhými – například jak mu bylo líto malomocného muže, jakou empatii projevil ženě, která trpěla vysilující nemocí, a jaký soucit měl s těmi, kdo přišli o blízkého člověka – napodobujeme tím i Jehovu. (Mar. 1:40, 41; 5:25–34; Jan 11:33–35) Čím víc se snažíme být jako Jehova, tím bližší vztah s ním máme. Když jdeme v Ježíšových stopách, pomáhá nám to, abychom se nenechali rozptylovat tímto zlým světem. Večer před svou smrtí mohl Ježíš říct: „Zvítězil jsem nad světem.“ (Jan 16:33) Co tím myslel? Že se nenechal ovlivnit myšlením, cíli ani jednáním tohoto světa. Nikdy nezapomněl na to, proč přišel na zem – aby se zastával Jehovy. A co my? V tomto světě je hodně věcí, které by mohly odvádět naši pozornost. Pokud se ale jako Ježíš budeme zaměřovat na to, co si Jehova přeje, zvítězíme nad světem i my. (1. Jana 5:5) w21.04 14:7-8

Apoštol Pavel znal Ježíšův slib, že „nikdo, kdo v něj věří“ nezahyne, ale bude mít věčný život. (Jan 3:16; Řím. 6:23) Pavel rozhodně patřil k lidem, kteří ve výkupné věřili. Byl přesvědčený, že Jehova ochotně odpouští i těm, kdo spáchali vážný hřích, pokud toho litují. (Žalm 86:5) Pavel taky věřil v sílu Boží lásky. Věděl totiž, že Bůh poslal svého Syna, aby za něj zemřel. Všimni si povzbuzujících slov na konci verše v Galaťanům 2:20. Pavel řekl: „[Boží Syn] mě miloval a obětoval se za mě.“ Pavel Boží lásce neurčoval žádné hranice. Neříkal si: Chápu, proč Jehova miluje moje bratry, ale mě milovat nemůže. Křesťanům v Římě připomněl, že „za nás Kristus zemřel, když jsme byli ještě hříšníci“. (Řím. 5:8) Boží lásku není možné ničím omezit. Pavel o síle Boží lásky vůbec nepochyboval. Věděl, jakou trpělivost měl Jehova s Izraelity. w21.04 17:8-10

Když vedeš biblické studium, pomáhej svému zájemci, aby si zamiloval Jehovu. Jak na to? Využij každou příležitost, kdy můžeš poukázat na Jehovovy vlastnosti. Pomoz svému zájemci pochopit, že Jehova je šťastný Bůh, který se stará o ty, kdo ho milují. (1. Tim. 1:11; Hebr. 11:6) Ukaž mu, že když uplatní to, co se dozvěděl, přinese mu to hodně dobrého, a vysvětli, jak je z toho vidět, že ho má Jehova rád. (Iz. 48:17, 18) Čím víc bude zájemce Jehovu milovat, tím víc bude chtít udělat v životě potřebné změny. Zájemce, který směřuje ke křtu, bude muset přinést určité oběti. Možná bude muset něco obětovat v hmotném ohledu. Hodně zájemců se muselo vzdát svých přátel, kteří nemilovali Jehovu. Jiné zavrhli jejich příbuzní, kteří nesnáší svědky Jehovovy. Těm, kdo se rozhodnou ho následovat, Ježíš slíbil, že toho nebudou litovat. Řekl, že dostanou bohatou odměnu – milující duchovní rodinu. (Mar. 10:29, 30) w21.06 22:8-9

Apoštol Pavel přirovnal činění učedníků k pěstování plodin. Ukázal, že musíme dělat víc než jenom sázet. Připomněl Korinťanům: „Já jsem sázel, Apollos zaléval, … vy jste Boží pole.“ (1. Kor. 3:6–9) Pracujeme na Božím poli a naším úkolem není jenom sázet rostlinky, ale taky je zalévat a průběžně sledovat, jak rostou. Zároveň si uvědomujeme, že je to Bůh, kdo dává vzrůst. Máme obrovskou čest kázat druhým a vyučovat je. Dělá nám to velkou radost. Apoštol Pavel, který mnoha lidem v Tesalonice pomohl stát se učedníky, popsal svoje pocity takhle: „Co je naší nadějí nebo radostí nebo korunou, na kterou budeme hrdí před naším Pánem Ježíšem během jeho přítomnosti? Nejste to vy? Ano, vy jste naší slávou a radostí.“ (1. Tes. 2:19, 20; Sk. 17:1–4) w21.07 26:5, 17

Jehova k sobě přitáhl každého z nás. (Jan 6:44) Zamysli se nad tím, co to znamená. Když Jehova důkladně zkoumal miliardy lidí po celém světě, našel v tobě něco vzácného – upřímné srdce, které si ho může zamilovat. (1. Par. 28:9) Jehova tě zná, rozumí ti a miluje tě. Není to krásné? Jehovovi na tobě velmi záleží. A záleží mu taky na tvých duchovních bratrech a sestrách. Aby nám to Ježíš pomohl pochopit, přirovnal Jehovu k pastýřovi. Co udělá pastýř, který má 100 oveček, když se jedna z nich zatoulá? „Nenechá těch 99 na horách a nevydá se pátrat po té jedné, která bloudí?“ Když ji konečně najde, nebude na ni naštvaný. Bude se radovat. Co se z toho učíme? Každá ovečka je pro Jehovu důležitá. Ježíš řekl: „Můj nebeský Otec [si] nepřeje, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ (Mat. 18:12–14) w21.06 25:1-2

Když přemýšlíme o velké lásce, kterou nám Jehova projevil, ještě víc ho milujeme a posilujeme svůj vztah s ním. (Řím. 8:38, 39) Motivuje nás to, abychom napodobovali Ježíše. (1. Petra 2:21) Ve dnech před Památnou slavností si čteme biblické zprávy o Ježíšově posledním týdnu na zemi, jeho smrti a vzkříšení. Potom si při samotném proslovu připomínáme jeho lásku k nám. (Ef. 5:2; 1. Jana 3:16) Když čteme o Ježíšově obětavosti a do hloubky o tom přemýšlíme, motivuje nás to, abychom žili tak, jako žil on. (1. Jana 2:6) Jsme ještě odhodlanější zůstat v Boží lásce. (Juda 20, 21) V jeho lásce zůstáváme tak, že se ho ze všech sil snažíme poslouchat, posvěcovat jeho jméno a dělat mu radost. (Přísl. 27:11; Mat. 6:9; 1. Jana 5:3) Když jsme na Památné slavnosti, podněcuje nás to, abychom byli ještě odhodlanější žít každý den tak, jako bychom Jehovovi říkali: „Chci v tvé lásce zůstat navždy!“ w22.01 4:17-19

Jehova nám dal dar svobodné vůle. Můžeme si sami vybrat, co budeme v životě dělat. Náš milující Bůh má velkou radost, když se rozhodneme mu sloužit. (Žalm 84:11; Přísl. 27:11) Svobodnou vůli můžeme dobře využít v mnoha oblastech. Po vzoru Ježíše se můžeme rozhodnout, že upřednostníme zájmy druhých před vlastními. Ježíš a apoštolové byli jednou hodně unavení, a tak cestovali na klidné místo, kde si chtěli odpočinout. Situace se ale vyvinula jinak. Přišel tam za nimi zástup lidí, kteří si moc přáli, aby je Ježíš vyučoval. Přesto Ježíš nereagoval podrážděně. Bylo mu jich líto. Co tedy udělal? „Začal je učit mnoho věcí.“ (Mar. 6:30–34) Když Ježíše napodobujeme a věnujeme svůj čas a energii druhým na úkor sebe, oslavujeme tím našeho nebeského Otce. (Mat. 5:14–16) w21.08 30:7-8

Jehova miluje rozmanitost. Je to vidět z toho, co vytvořil, včetně lidí. Každý z nás je jedinečný. Jehova tě tedy nikdy nesrovnává s druhými. Zkoumá tvoje srdce – to, jaký jsi uvnitř. (1. Sam. 16:7) Bere taky v úvahu tvoje silné i slabé stránky a prostředí, ve kterém jsi vyrůstal. A nechce po tobě víc, než mu můžeš dát. Měli bychom ho v tom napodobovat a dívat se na sebe tak, jak se na nás dívá on. Pak budeme mít na sebe „zdravý pohled“ – nebudeme si o sobě myslet moc ani se nebudeme podceňovat. (Řím. 12:3) Od druhých se toho samozřejmě můžeme hodně naučit. Možná známe bratra nebo sestru, kteří jsou šikovní ve službě. (Hebr. 13:7) Když si budeme všímat, jak to dělají, můžeme se sami zlepšit. (Filip. 3:17) Brát si z někoho příklad je ale něco jiného než srovnávat se s ním a zakládat na tom svoji hodnotu. w21.07 29:1-2

Svoji víru ve stvořitele můžeš posílit tím, že budeš pozorovat zvířata, rostliny a hvězdy. (Žalm 19:1) Čím víc budeš takové věci zkoumat, tím víc budeš přesvědčený, že to všechno vytvořil Jehova. Když zkoumáš vytvořené věci, přemýšlej o tom, co ti říkají o našem stvořiteli. (Řím. 1:20) Například možná víš, že naše slunce je zdrojem životodárného tepla, ale taky škodlivého ultrafialového záření. My lidé před tímhle zářením musíme být chráněni. A taky že jsme! Jak? Naše planeta má vlastní ochranný štít – ozonovou vrstvu, která tohle škodlivé záření pohlcuje. Když ultrafialové záření zesílí, zesílí i vrstva ozonu v atmosféře. Souhlasíš s tím, že za tím musí někdo být a že je to milující a inteligentní stvořitel? w21.08 32:9-10

Když se dá nějaký člověk pokřtít, dál ho máme rádi a máme k němu úctu. (1. Jana 4:20) Jak se to projeví? Například když udělá něco, čemu nebudeme rozumět, nebudeme si hned myslet, že ho k tomu vedly špatné, sobecké pohnutky. Naopak mu budeme důvěřovat, a tak mu projevíme úctu a ukážeme, že ho považujeme za sobě nadřazeného. (Řím. 12:10; Filip. 2:3) Měli bychom jednat milosrdně a laskavě se všemi lidmi. Pokud chceme navždy patřit k těm, kdo budou moct právem nazývat Jehovu svým Otcem, musíme se řídit Božím Slovem v každodenním životě. Ježíš například učil, že máme být milosrdní a laskaví ke všem lidem, i k našim nepřátelům. (Luk. 6:32–36) To pro nás někdy může být těžké. Pomůže nám, když se budeme učit přemýšlet a jednat jako on. Když se ze všech sil snažíme poslouchat Jehovu a napodobovat Ježíše, dáváme našemu nebeskému Otci najevo, že chceme do jeho rodiny patřit navždy. w21.08 30:14-15

Nauč se spoléhat na Jehovu. Slibuje, že když mu budeme důvěřovat a dáme mu to nejlepší, zaplaví nás požehnáním. Bible je plná příkladů těch, kdo Jehovovi ze všech sil sloužili. Často to bylo tak, že než jim Jehova nějakým výjimečným způsobem požehnal, museli udělat první krok. Třeba Abrahamovi Jehova požehnal teprve potom, co opustil svůj domov, „i když nevěděl, kam jde“. (Hebr. 11:8) Jákob získal mimořádné požehnání teprve potom, co zápasil s andělem. (1. Mojž. 32:24–30) A když izraelský národ vstupoval do Zaslíbené země, lidé mohli přejít Jordán teprve potom, co kněží vkročili do jeho rozvodněného toku. (Jozue 3:14–16) Hodně se toho můžeš naučit i od svědků ze současnosti, kteří se na Jehovu spolehli a začali mu sloužit víc. w21.08 34:12-14

Naši milí bratři a sestry v pokročilém věku, zažili jste, jak se věci dělaly dřív, ale taky víte, že je potřeba se přizpůsobit novým okolnostem. A vy, kdo jste se dali pokřtít až ve stáří, toho máte taky hodně co nabídnout. Ti mladší si rádi poslechnou, co jste v životě zažili a co vás to naučilo. Když budete druhým štědře dávat ze své zásobárny životních zkušeností, Jehova vám bohatě požehná. (Luk. 6:38) Když se vy, starší bratři a sestry, budete snažit spřátelit s těmi mladšími, můžete si být navzájem oporou. (Řím. 1:12) Každý má něco cenného, co ten druhý nemá. Staří bratři a sestry mají životní zkušenosti, které za ta léta nasbírali. Mladí mají zase sílu a energii. Když se mladí a staří stanou přáteli a spolupracují, přináší to chválu našemu milujícímu nebeskému Otci a je to požehnání pro celý sbor. w21.09 36:3, 17-18

Proč hodně Židů odradilo to, jak Ježíš zemřel? Protože zemřel na mučednickém kůlu, a tak ho považovali za obyčejného zločince a hříšníka, ne za Mesiáše. (5. Mojž. 21:22, 23) Židé, kteří Ježíše zavrhli, nechtěli uznat, že byl nevinný, že byl křivě obviněn a nespravedlivě souzen. Soudní proces s Ježíšem byl výsměch spravedlnosti. Židovský nejvyšší soud se sešel narychlo a jeho postup byl v rozporu se všemi pravidly. (Luk. 22:54; Jan 18:24) Místo aby soudci nestranně vyslechli obvinění a důkazy proti Ježíšovi, sami „se snažili získat proti [němu] křivé svědectví, aby ho mohli usmrtit“. (Mat. 26:59; Mar. 14:55–64) A po Ježíšově vzkříšení tihle zkažení soudci zaplatili „značný počet kousků stříbra“ římským vojákům, kteří hlídali hrobku, a chtěli po nich, aby rozšířili nepravdivou historku o tom, proč je hrobka prázdná. (Mat. 28:11–15) w21.05 19:12-13

Jehova s tímto zlým světem mohl kdykoli skoncovat. Z jeho trpělivosti máme ale velký užitek! Všichni potomci Adama a Evy se rodí nedokonalí. Přesto je Jehova miluje, stará se o ně a slíbil jim, že tento ničemný systém ukončí. (1. Jana 4:19) Určil už den, kdy odstraní všechno lidské trápení. Neměla by nás jeho láska motivovat, abychom spolu s ním vytrvávali tak dlouho, jak to bude nutné? Jehova je dokonalým příkladem vytrvalosti. A Ježíš se mu v tom podobal. Když žil na zemi, snesl nepřátelská slova, hanbu a smrt na mučednickém kůlu, a to všechno kvůli nám. (Hebr. 12:2, 3) Aby to zvládl, určitě čerpal sílu z příkladu svého Otce. To může posilovat i nás. w21.07 27:15-17

Jehova nám odpouští každý den. (Žalm 103:10–14) Stejně jednal Ježíš se svými nedokonalými následovníky. Byl k nim milosrdný a velkoryse jim odpouštěl. Dokonce byl ochotný obětovat svůj život, aby nám mohly být prominuty hříchy. (1. Jana 2:1, 2) Tím, že si vzájemně odpouštíme, posilujeme vztahy v naší duchovní rodině. (Ef. 4:32) Odpouštět druhým ale někdy může být hodně náročné, a tak na tom musíme pracovat. Jedné sestře v tom pomohl článek ze Strážné věže s názvem „Navzájem si velkoryse odpouštějme“. Napsala: „Vysvětlovalo se tam, že když někomu odpustíme, neznamená to, že schvalujeme jeho nesprávné jednání nebo že se tváříme, jako by se nic nestalo. Znamená to, že vůči němu neživíme zášť, a tím si zachováme vnitřní klid.“ Když svým bratrům a sestrám velkoryse odpouštíme, ukazujeme tím, že je máme rádi a že napodobujeme našeho Otce Jehovu. w21.09 38:15-16

Ježíš miloval pravdu – pravdu o Bohu a jeho záměru. Žil podle ní a mluvil o ní s druhými. (Jan 18:37) Pravdu milovali i Ježíšovi následovníci. (Jan 4:23) Apoštol Petr dokonce o křesťanství mluvil jako „o cestě pravdy“. (2. Petra 2:2) Křesťané v prvním století pravdu tak milovali, že odmítali jakékoli náboženské myšlenky, kulturní tradice a osobní názory, které s ní nebyly v souladu. (Kol. 2:8) I praví křesťané dnes se snaží „žít v pravdě“. (3. Jana 3, 4) Dělají to tak, že všechno, čemu věří, a to, jak žijí, důsledně zakládají na Jehovově Slově. Svědkové Jehovovi netvrdí, že dokonale rozumí všemu, co se píše v Bibli. Občas se spletli v naukových otázkách i v organizačních záležitostech. Když se na věc přišlo, provedli potřebnou nápravu. w21.10 42:11-12

Stejně jako ve starověku hradby obklopovaly město a chránily jeho obyvatele, i nás obklopují projevy Jehovovy věrné lásky a duchovně nás chrání před vším, co by mohlo oslabit náš vztah s ním. Kromě toho nás k sobě Jehova věrnou láskou přitahuje. (Jer. 31:3) To, jak Jehova chrání svůj lid, žalmista David přirovnal ještě k něčemu jinému. Napsal: „Bůh je moje bezpečné útočiště, Bůh, který mi projevuje věrnou lásku.“ Taky o něm řekl: „On je má věrná láska a má pevnost, mé bezpečné útočiště a můj osvoboditel, můj štít a ten, u koho hledám úkryt.“ (Žalm 59:17; 144:2) Proč David přirovnal Jehovovu věrnou lásku k útočišti a pevnosti? Ať už žijeme kdekoli na světě, pokud Jehovovi sloužíme, bude nás nejrůznějšími způsoby chránit, abychom nepřišli o drahocenný vztah s ním. w21.11 44:14-15

Když byl jednou Ježíš s učedníky na moři, strhla se bouře. Ježíš toho využil, aby jim pomohl pochopit, ve kterých oblastech potřebují svoji víru posílit. (Mat. 8:23–26) Byla to prudká bouře a vlny se přelévaly přes člun, ale Ježíš v klidu spal. Když ho vyděšení učedníci vzbudili a prosili ho, aby je zachránil, laskavě je napomenul: „Proč se tak bojíte? To máte tak malou víru?“ Zažíváš nějakou „prudkou bouři“ i ty? Možná tě postihla přírodní katastrofa nebo se ve tvém životě strhla obrazná bouře. Třeba jsi vážně onemocněl. Nevíš, co máš dělat, a cítíš se bezmocný. Možná tě občas přemáhá úzkost, ale nedovol, aby tě obrala o důvěru v Jehovu. Ze srdce se k němu modli a přimkni se k němu. Přemýšlej o tom, jak ti Jehova pomáhal v minulosti. Posílí to tvoji víru. (Žalm 77:11) Můžeš si být jistý, že tě nikdy neopustí. Ani teď, ani v budoucnu. w21.11 47:7, 10

Někdo si mohl myslet, že když si dává pozor, aby někomu něco nevzal, tak tohle přikázání poslouchá. Krádeže se ale mohl dopustit i jinak. Obchodník, který podváděl svoje zákazníky například tím, že nepřesně odvažoval nebo odměřoval zboží, je vlastně okrádal. 3. Mojžíšova 19:13 ukazuje souvislost mezi krádeží a nepoctivými obchodními praktikami. Píše se tam: „Nebudeš svého bližního šidit.“ Z osmého přikázání Izraelité věděli, že nemají krást, ale podrobnější informace v 3. Mojžíšově pomáhají i nám dnes chápat, jak můžeme uplatnit zásadu, která se za tím zákonem skrývala. Je užitečné, když o Jehovově názoru na nepoctivost a krádež přemýšlíme. Můžeme si položit otázku: Je v mém životě něco, nad čím bych se měl na základě 3. Mojžíšovy 19:11–13 zamyslet? Měl bych něco změnit na svém podnikání nebo pracovních návycích? w21.12 49:6-8

Když se k Jehovovi každý den modlíš, řekni mu, co jsi ten den udělal špatně, a popros ho o odpuštění. Samozřejmě pokud jsi zhřešil vážně, budeš potřebovat i pomoc starších. Vyslechnou si tě a s láskou ti dají rady z Božího Slova. Budou se s tebou modlit a prosit Jehovu, aby ti na základě Ježíšovy oběti odpustil a ty ses mohl duchovně uzdravit. (Jak. 5:14–16) Pomůže ti i to, když budeš o Ježíšově výkupní oběti přemýšlet. Může pro tebe být citově náročné představovat si, jak Boží Syn trpěl. Ale čím víc budeš o Ježíšově oběti uvažovat, tím víc budeš jeho i jeho Otce milovat. Každý rok můžeme svoji vděčnost za výkupné prohloubit tím, že se účastníme Památné slavnosti a že na ni nadšeně zveme další. Jehova nám dal za úkol učit druhé o svém Synovi a tím nám prokázal velkou čest. w21.04 16:13-16

Přemýšlej o situaci, která se jednou stala Ježíšovi. Vyšel na horu, kde strávil celou noc tím, že se modlil. Další den za ním na úbočí hory přišel velký dav lidí. Ježíš musel být hodně unavený. Jak zareagoval? Když viděl všechny ty chudé a nemocné lidi, bylo mu jich líto. Začal je uzdravovat, a dokonce pronesl jednu z nejúžasnějších přednášek pro veřejnost všech dob – Kázání na hoře. (Luk. 6:12–20) Ježíš se ochotně věnoval druhým i ve svém volném čase. Umíš si představit, jak se cítil, když se dozvěděl, že jeho přítele Jana Křtitele popravili? Bible říká: „Když to Ježíš slyšel, odplul v člunu na odlehlé místo, protože chtěl být sám.“ (Mat. 14:10–13) Když ale na to odlehlé místo dorazil, zjistil, že už tam na něj čeká velký zástup lidí. (Mar. 6:31–33) Viděl, že jim zoufale chybí duchovní vedení, a byl ochotný jim hned pomoct. (Luk. 9:10, 11) w22.02 9:4, 6

Co bychom měli dělat, když si uvědomíme, že jsme se někoho ze spoluvěřících dotkli? Měli bychom Jehovu upřímně prosit, aby požehnal naší snaze usmířit se se svým bratrem. Kromě toho bychom měli přemýšlet sami o sobě. Můžeme si položit například tyhle otázky: Jsem ochotný potlačit svoji hrdost, pokorně se omluvit a usmířit se? Jak moje snaha obnovit hezký vztah se spoluvěřícím zapůsobí na Jehovu a Ježíše? Když si na ty otázky odpovíme, může nás to motivovat, abychom Ježíšovi naslouchali a s pokorou zašli za svým bratrem nebo sestrou, abychom se usmířili. Když jdeme urovnat napjatý vztah se svým bratrem, musíme být pokorní. (Ef. 4:2, 3.) Měli bychom za ním zajít a udělat všechno pro to, aby už v srdci necítil bolest. Pamatuj, že urovnat vztah se svým bratrem je důležitější než určit, kdo měl pravdu a kdo ne. (1. Kor. 6:7) w21.12 51:13-16

Ježíše bolelo srdce, protože věděl, že většina Židů dobrou zprávu o Království nepřijme. Povede to k tomu, že Jeruzalém bude zničen a všichni Židé, kteří to přežijí, budou odvedeni do zajetí. (Luk. 21:20–24) Je smutné, že to dopadlo přesně, jak Ježíš řekl. Přijalo ho jen velmi málo lidí. Jak většinou lidé ve tvém okolí reagují, když s nimi chceš mluvit o dobré zprávě? Pokud je to moc nezajímá, co se můžeš naučit z Ježíšových slz? Jehovovi na lidech záleží. Ježíšovy slzy nám připomínají, jak moc má Jehova lidi rád. „Nechce, aby byl někdo zničen, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9) Dnes dáváme svoji lásku k lidem najevo tím, že se ze všech sil snažíme podělit se s nimi o dobrou zprávu a zapůsobit přitom na jejich srdce. (Mat. 22:39) w22.01 3:10-12

Tvoji víru posílí, když budeš přemýšlet o tom, co už Jehova udělal pro svůj lid i pro tebe osobně. Ale ještě důležitější je to, že díky tomu budeš Jehovu ještě víc milovat. Láska tě bude víc než cokoli jiného motivovat, abys Jehovu poslouchal, byl ochotný pro něj něco obětovat a vytrval v jakékoli zkoušce. (Mat. 22:37–39; 1. Kor. 13:4, 7; 1. Jana 5:3) Nic není cennější než blízké přátelství s Jehovou! (Žalm 63:1–7) Pamatuj, že modlitba, studium a rozjímání patří k našemu uctívání Jehovy. Když chceš být s Jehovou, najdi si k tomu klidné místo, tak jako to dělal Ježíš. Nenech se zbytečně rušit. Pros Jehovu, aby ti pomohl se soustředit. Když budeš už teď využívat svůj čas co nejlépe, Jehova tě odmění věčným životem v novém světě. (Mar. 4:24) w22.01 5:18-20

Naše myšlenky ovlivňují naše jednání. Proto nás Ježíš učil, abychom zavrhli myšlenky, které by mohly vést k tomu, že bychom vážně zhřešili. (Mat. 5:21, 22, 28, 29) Určitě chceme dělat radost našemu nebeskému Otci. Když nás tedy nějaká nesprávná myšlenka napadne, je důležité ji okamžitě zavrhnout! Ježíš prohlásil: „To, co z úst vychází, jde ze srdce.“ (Mat. 15:18) Naše slova hodně vypovídají o tom, jací jsme. Bude proto dobré, když se zeptáš sám sebe: Říkám vždycky pravdu, nebo někdy zalžu, abych se vyhnul problémům? Pokud jsem v manželství, dávám si pozor, abych s nikým neflirtoval? Vyhýbám se sprostým řečem jako moru? Když mě někdo naštve, reaguju klidně? Když se tedy budeš ze všech sil snažit, abys nelhal a nemluvil vulgárně nebo nemravně, bude pro tebe jednodušší starou osobnost svléct. w22.03 10:12-14

Ti, kdo si o rady sami říkají, často udělají větší duchovní pokrok než ti, kdo čekají, až za nimi někdo přijde. A tak se neboj o radu poprosit. V jakých situacích bychom si mohli někomu ze spolukřesťanů říct o radu? Uveďme si pár příkladů. 1. Sestra přizve na studium zkušenou zvěstovatelku a později se jí zeptá, v čem by se mohla zlepšit. 2. Svobodná sestra si vybírá kalhoty a prosí svoji duchovně zralou kamarádku, aby jí upřímně řekla, co si o nich myslí. 3. Bratr má svoji první přednášku, a tak poprosí nějakého zkušeného řečníka, aby ho pozorně poslouchal a pak mu poradil, co může zlepšit. Ale netýká se to jenom začínajících řečníků. I bratr, který má přednášky už mnoho let, udělá dobře, když poprosí o to samé a tipy, které dostane, pak uplatní. (Přísl. 19:20) w22.02 7:15-17

Jehova nás miluje a stará se o nás, tak jako miloval Ježíše a staral se o něj během celé jeho náročné služby tady na zemi. (Jan 5:20) Pečoval o všechny jeho duchovní, citové i tělesné potřeby. A neváhal mu říct, že ho miluje a má z něj radost. (Mat. 3:16, 17) Ježíš se mohl na svého nebeského Otce vždycky spolehnout, a tak se nikdy necítil sám. Stejně jako Ježíšovi dává Jehova i každému z nás nejrůznějšími způsoby najevo svoji lásku. Přitáhl nás k sobě a dal nám duchovní rodinu, ve které panuje láska a jednota. Díky tomu můžeme být šťastní a dostat citovou podporu ve chvílích, kdy to potřebujeme. (Jan 6:44) Stará se i o to, abychom měli vždycky dostatek výživného duchovního pokrmu. A dokonce nám pomáhá zajistit si všechno, co na každý den potřebujeme v hmotném ohledu. (Mat. 6:31, 32) Když přemýšlíme o tom, jak moc nás Jehova miluje, naše láska k němu roste. w21.09 38:8-9

Jaký byl tvůj život, než jsi začal studovat Bibli se svědky Jehovovými? Mnozí z nás by na to radši zapomněli. Naše názory i osobnost zřejmě formoval tenhle svět a jeho pohled na to, co je správné a co špatné. Žili jsme „bez naděje a bez Boha“. (Ef. 2:12) Z Bible jsi ale zjistil, že máš nebeského Otce, který tě miluje. Uvědomil sis, že pokud mu chceš dělat radost a stát se součástí jeho rodiny, budeš muset od základu změnit svůj životní styl, postoje i názory. Pochopil jsi, že se budeš muset naučit žít podle Božích požadavků. (Ef. 5:3–5) Náš stvořitel a nebeský Otec Jehova má právo určovat, jak se členové jeho rodiny mají chovat. Vyžaduje, abychom se ještě před křtem ze všech sil snažili svléct „starou osobnost s jejími zvyky“. w22.03 10:1-3

Jiné ovce s radostí sledují Památnou slavnost a přemýšlí o své naději. Těší se na proslov, protože je z velké části o tom, co Kristus se 144 000 spoluvládci udělá pro lidstvo během své tisícileté vlády. Tito vládci budou pod vedením svého krále Ježíše Krista pomáhat s tím, aby země byla přeměněna v ráj a aby poslušní lidé dosáhli dokonalosti. Milionům lidí, kteří se Památné slavnosti účastní jako pozorovatelé, přináší obrovskou radost, když přemýšlí o splnění biblických proroctví, jako jsou třeba ta zapsaná v Izajášovi 35:5, 6 a 65:21–23 a ve Zjevení 21:3, 4. Tím, že si představují sebe a své blízké v novém světě, posilují svoji naději a odhodlání dál Jehovovi sloužit. (Mat. 24:13; Gal. 6:9) w22.01 4:5-7

Co je výkupné? Cena, kterou Ježíš zaplatil, aby koupil zpět to, co Adam ztratil. (1. Kor. 15:22) Proč ho potřebujeme? Protože z Jehovova pohledu bylo spravedlivé, aby byl dán život za život, jak je to vidět ze Zákona. (2. Mojž. 21:23, 24) Adam svůj dokonalý lidský život ztratil. Ježíš svůj dokonalý lidský život obětoval a tím učinil Boží spravedlnosti zadost. (Řím. 5:17) Všem, kdo v jeho výkupní oběť věří, se tak stává „Věčným otcem“. (Iz. 9:6; Řím. 3:23, 24) Ježíš byl ochotný obětovat svůj život proto, že velmi miluje svého nebeského Otce i nás. (Jan 14:31; 15:13) Právě to byl důvod, proč byl rozhodnutý zůstat Bohu věrný až do konce a vykonat jeho vůli. Díky tomu se splní Jehovův původní záměr s lidstvem a se zemí. w21.04 16:2-3