Duben

Ježíš nám projevil velkou lásku, když byl ochotný dát za nás svůj život. (Jan 15:13) To, co pro nás Jehova i Ježíš udělali, nebudeme moct nikdy oplatit. Svoji vděčnost jim ale můžeme ukázat tím, jak každý den žijeme. (Kol. 3:15) Pomazaní jsou za tento dar vděční, protože jim otevírá cestu k úžasné naději. (Mat. 20:28) Díky tomu, že věří v Kristovu oběť, je Jehova prohlašuje za bezúhonné a přijímá za svoje děti. (Řím. 5:1; 8:15–17, 23) Za výkupné jsou vděčné i jiné ovce. Na základě svojí víry v Kristovu prolitou krev mají před Bohem čisté postavení a mají naději, že přežijí „velké soužení“. (Zjev. 7:13–15) Svojí každoroční přítomností na Památné slavnosti dávají obě skupiny najevo, že si výkupného váží. w22.01 4:14-15

Ježíše trápilo, kvůli čemu byl odsouzen k smrti. Křivě ho obvinili, že je rouhač – tedy někdo, kdo nemá úctu k Bohu a k Božímu jménu. (Mat. 26:64–66) To, že ho lidé obviní z něčeho tak hrozného, Ježíše velmi tížilo a doufal, že ho jeho Otec takového ponížení ušetří. (Mat. 26:38, 39, 42) Ježíš musel být pověšen na kůl, aby Židy zbavil kletby. (Gal. 3:10) Souhlasili s tím, že budou dodržovat Zákon, který jim Bůh dal, ale to se jim ani zdaleka nedařilo. Takže kromě toho, že si zasloužili smrt jako potomci hříšného Adama, byli navíc prokletí, protože neposlouchali Zákon. (Řím. 5:12) Člověk, který se dopustil hříchu zasluhujícího smrt, měl být podle Zákona popraven a někdy pak bylo jeho tělo pověšeno na kůl. (5. Mojž. 21:22, 23; 27:26) Zákon také říkal, že pověšený člověk je Bohem prokletý. Takže když byl Ježíš pověšen na kůl, vzal na sebe kletbu místo Židů. Z jeho oběti tak mohl mít užitek právě ten národ, který ho zavrhl. w21.04 16:5-6

Představ si poslední den Ježíšova života na zemi. Římští vojáci ho nemilosrdně zbijí. (Mat. 26:52–54; Jan 18:3; 19:1) Jejich biče mu trhají maso na cáry. Později mu na jeho rozervaná záda naloží těžkou kládu. Ježíš svůj mučednický kůl táhne na popraviště. Po chvíli římští vojáci přinutí jednoho kolemjdoucího, aby ho nesl místo něj. (Mat. 27:32) Když Ježíš dorazí na místo, kde má zemřít, popravčí mu ke kůlu přibíjí ruce a nohy. Váha Ježíšova těla trhá rány od hřebů. Jeho přátelé trpí s ním a jeho maminka pláče, ale židovští vůdci se mu posmívají. (Luk. 23:32–38; Jan 19:25) Jedna hodina neskutečného utrpení pomalu střídá druhou. Dýchá se mu čím dál hůř, protože v poloze, v jaké je, se jeho srdce a plíce musí hodně namáhat. S pocitem, že Bohu zůstal věrný až do konce, se naposledy pomodlí, skloní hlavu a umírá. (Mar. 15:37; Luk. 23:46; Jan 10:18; 19:30) Byla to pomalá, bolestivá a pokořující smrt. w21.04 16:4

Ježíš mluvil se svými 11 věrnými apoštoly o dvou smlouvách – o nové smlouvě a smlouvě o kralování. (Luk. 22:20, 28–30) Tyto smlouvy byly klíčové k tomu, aby se ti apoštolové a omezený počet dalších mohli stát králi a kněžími v nebi. (Zjev. 5:10; 14:1) Jenom zbývající pomazaní, kteří jsou v obou těchto smlouvách zahrnutí, můžou na Památné slavnosti přijímat chléb a víno. Jehova jim dal úžasnou naději – budou mít nesmrtelný a neporušitelný život v nebi. Budou tam sloužit po boku oslaveného Ježíše Krista a ostatních ze 144 000 pomazaných. A co víc, budou v přítomnosti samotného Boha Jehovy! (1. Kor. 15:51–53; 1. Jana 3:2) Pomazaní vědí, že musí Jehovovi zůstat věrní až do smrti. (2. Tim. 4:7, 8) w22.01 4:4-5

Vedle Ježíše viseli na kůlu dva zločinci. Jeden z nich Ježíšovi řekl: „Vzpomeň si na mě, až se dostaneš do svého království.“ (Luk. 23:42) Ježíš věděl, že jeho Otec je milosrdný, a tak umírajícímu muži řekl slova, která mu dala naději. (Žalm 103:8; Hebr. 1:3) Jehova nám chce odpustit a projevit milosrdenství, pokud skutečně litujeme špatných věcí a věříme, že nám můžou být hříchy odpuštěny na základě prolité krve Ježíše Krista. (1. Jana 1:7) Pro někoho může být těžké uvěřit tomu, že by mu Jehova někdy mohl odpustit chyby. Pokud to tak někdy cítíš i ty, zamysli se nad tímhle: Krátce před svou smrtí Ježíš projevil milosrdenství odsouzenému zločinci, který v něj teprve začal věřit. Tím spíš Jehova rád projeví milosrdenství svým věrným služebníkům. (Žalm 51:1; 1. Jana 2:1, 2) w21.04 15:5-6

Tím, že Ježíš zůstal věrný až do smrti, dovršil několik věcí. Za prvé, dokázal, že Satan je lhář. Ukázal, že dokonalý člověk může zůstat naprosto věrný Bohu navzdory všem Satanovým snahám. Za druhé, dal svůj život jako výkupné. Svou obětní smrtí umožnil nedokonalým lidem, aby měli s Bohem blízký vztah a díky tomu vyhlídku na věčný život. A za třetí, zastal se Jehovova práva vládnout a očistil jeho jméno. Každý den žijme tak, jako by to byla naše poslední možnost zůstat Bohu věrní. Potom dokonce i tváří v tvář smrti dokážeme říct: „Jehovo, udělal jsem všechno, co jsem mohl, abych ti zůstal věrný, abych dokázal, že Satan je lhář, a abych posvětil tvé jméno a zastal se tvé svrchovanosti.“ w21.04 15:13-14

Potom co je Ježíš křivě obviněn a odsouzen za zločin, který nespáchal, se mu odpůrci vysmívají, krutě ho mučí a pak ho vojáci přibijí na mučednický kůl. Ruce a nohy má protnuté hřeby. Každý nádech, každé slovo mu působí bolest. On ale musí mluvit. Musí říct něco důležitého. Z Ježíšových posledních slov se toho můžeme opravdu hodně naučit. Připomínají nám, že je důležité druhým odpouštět a věřit tomu, že Jehova odpustí nám. Vážíme si toho, že máme nádhernou duchovní rodinu bratrů a sester, kteří jsou připravení nám pomoct. Když to ale potřebujeme, musíme se na ně obrátit. Víme, že Jehova nám pomůže zvládnout jakoukoli zkoušku, která nás potká. A chápeme, že je důležité každý den žít tak, jako by to byl náš poslední den, kdy můžeme Jehovovi dokázat svoji věrnost, a to s jistotou, že náš život je v bezpečí v jeho rukou. w21.04 15:1, 17

Když jdeme v Ježíšových stopách, můžeme žít věčně. Jeden bohatý mladý muž se Ježíše zeptal, co má dělat, aby získal věčný život. Ježíš mu odpověděl: „Přijď a staň se mým následovníkem.“ (Mat. 19:16–21) Některým Židům, kteří nevěřili, že Ježíš je Kristus, řekl: „Mé ovce … mě následují. Dávám jim věčný život.“ (Jan 10:24–29) Víru v Ježíše dáváme najevo tak, že se řídíme jeho slovy a příkladem. V tom případě zůstaneme na cestě, která vede k věčnému životu. (Mat. 7:14) Abychom mohli jít věrně v Ježíšových stopách, musíme ho nejdřív poznat. Poznávání Ježíše je proces, který nikdy neskončí. Je potřeba se o něm stále víc dozvídat – o jeho vlastnostech, způsobu myšlení a měřítkách, podle kterých žil. Bez ohledu na to, jak dlouho jsme v pravdě, musíme se snažit stále poznávat Jehovu a jeho Syna. w21.04 14:9-10

Určitě byly chvíle, kdy apoštola Pavla trápila jeho minulost. Sám sebe označil za nejhoršího hříšníka a není divu. (1. Tim. 1:15) Než poznal pravdu, neúnavně pronásledoval křesťany v jednom městě za druhým. Zavíral je do vězení nebo hlasoval pro jejich popravu. (Sk. 26:10, 11) Dokážeš si představit, jak se musel cítit, když potkal nějakého mladého křesťana, který přišel o rodiče kvůli tomu, že Pavel souhlasil s jejich popravou? Svých chyb litoval, ale věděl, že minulost změnit nemůže. Přijal skutečnost, že za něj Kristus zemřel, a s jistotou napsal: „Díky Boží nezasloužené laskavosti jsem to, co jsem.“ (1. Kor. 15:3, 10) Co se z toho můžeš naučit? Přijmi skutečnost, že Kristus zemřel i za tebe a otevřel ti cestu k blízkému, osobnímu vztahu s Jehovou. (Sk. 3:19) Pro Jehovu je důležité to, co děláme teď a co budeme dělat v budoucnosti, ne chyby, kterých jsme se dopustili v minulosti. (Iz. 1:18) w21.04 17:11

Hodně Židů v Ježíšově době si myslelo, že Mesiáš nebude muset zemřít. Ale všimni si, co Písmo předpovědělo: „Vydal sám sebe na smrt a byl počítán mezi provinilce. Nesl hřích mnohých a za provinilce se přimlouval.“ (Iz. 53:12) To, že Ježíš zemřel jako hříšník, tedy pro Židy nemělo být kamenem úrazu. Aby nás nepřemohly pochybnosti, je zapotřebí zjistit si fakta. V Kázání na hoře Ježíš varoval svoje posluchače, že o nich někteří budou říkat „nejrůznější zlomyslné lži“. (Mat. 5:11) Tyto lži pochází od Satana. Navádí odpůrce, aby o těch, kdo milují pravdu, šířili zlomyslné pomluvy. (Zjev. 12:9, 10) Takové lživé informace musíme odmítat. Nikdy bychom se jimi neměli nechat zastrašit ani bychom neměli dovolit, aby podkopaly naši víru. w21.05 19:14, 16

Pomáhej zájemci, aby důvěřoval Jehovovi. Ježíš své následovníky ujistil, že Jehova je miluje a bude jim pomáhat. (Mat. 10:19, 20, 29, 30) Připomínej svému zájemci, že Jehova bude pomáhat i jemu. Jak mu můžeš pomoct, aby se na Jehovu spoléhal? Když se s ním modlíš, mluv o jeho cílech. „Můj učitel se v modlitbách často zmiňoval o tom, na čem jsem se snažil pracovat,“ vzpomíná Franciszek z Polska. „Když jsem viděl, jak Jehova jeho modlitby vyslýchá, netrvalo dlouho a začal jsem se modlit taky. Jehovovu pomoc jsem cítil, třeba když jsem potřeboval, aby mi v nové práci dali volno na shromáždění nebo na sjezd.“ Jehovovi na našich zájemcích velmi záleží. Ví, že pomáhat lidem, aby si k němu vytvořili blízký vztah, není pro učitele vždycky jednoduché. Moc si jejich úsilí váží a má je za to rád. (Iz. 52:7) A i když ty sám teď s nikým nestuduješ, můžeš spolupracovat s jinými zvěstovateli a pomáhat jejich zájemcům, aby směřovali ke křtu. w21.06 22:17-18

Vděčnost za to, že máme Boží Slovo, můžeme dát najevo tak, že ho budeme číst pravidelně. Osobní studium bychom neměli nechávat náhodě a věnovat se mu, jen když máme zrovna čas. Pevnou víru si udržíme jen díky pravidelnému osobnímu studiu. Na rozdíl od moudrých lidí a intelektuálů v tomhle světě máme víru, která je založená na důkazech z Božího Slova. (Mat. 11:25, 26) Díky studiu Bible víme, proč se podmínky ve světě zhoršují a co s tím Jehova udělá. Buďme proto rozhodnutí posilovat svoji víru a pomáhat co nejvíc lidem, aby uvěřili ve stvořitele. (1. Tim. 2:3, 4) Můžeme se těšit na dobu, kdy všichni lidé na zemi budou Jehovu chválit slovy ze Zjevení 4:11: „Jehovo, náš Bože, zasloužíš si slávu…, protože jsi stvořil všechny věci.“ w21.08 32:18-20

Starší slouží jako pastýři, a tak když je nutné dát někomu radu, je to jejich zodpovědnost. Měli by dávat rady, které jsou praktické a motivující a které „rozradostňují srdce“. (Přísl. 27:9) Starší svoje bratry a sestry milují. Svoji lásku dávají najevo mimo jiné tím, že když se někdo „vydá špatným směrem“, upozorní ho na to. (Gal. 6:1) Ale ještě než to udělají, měli by přemýšlet o některých projevech lásky, o kterých mluvil apoštol Pavel: „Láska je trpělivá a laskavá. … Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává.“ (1. Kor. 13:4, 7) Když bude starší o těch verších do hloubky přemýšlet, pomůže mu to prozkoumat svoje pohnutky a dát radu způsobem, ze kterého bude patrná láska. Když ten, kdo radu dostává, cítí, že na něm staršímu opravdu záleží, bude pro něj jednodušší ji přijmout. w22.02 8:3, 5

Jehova stvořil své děti – anděly i lidi – dokonalé. Potom ale vzpurný duchovní syn Satan (což znamená „odpůrce“) obrátil Adama a Evu proti němu. K této vzpouře se přidali další andělé a lidé. (Juda 6) Jehova se právem cítil zrazený. Přesto to snášel a dál to bude snášet až do doby, kdy všechny rebely zničí. Přinese to úlevu jeho věrným služebníkům, kteří společně s ním snášejí zlo v tomto světě. Satan obvinil Jehovova bezúhonného služebníka Joba a v podstatě všechny jeho věrné služebníky, že slouží Bohu ze sobeckých důvodů. (Job 1:8–11; 2:3–5) A s tím obviňováním nepřestal dodnes. (Zjev. 12:10) Každý z nás může dokázat, že Satanovo tvrzení je naprostá lež. Jak? Tím, že z lásky k Jehovovi vytrváváme ve zkouškách a zůstáváme mu věrní. w21.07 27:7-8

Když chtěl apoštol Pavel zdůraznit, jak je důležité dělat potřebné změny, použil velmi silné vyjádření. Napsal, že svoji starou osobnost musíme přibít „na kůl“. (Řím. 6:6) Tak jako byl Ježíš ochotný nechat se přibít na kůl, my bychom měli být ochotní obrazně přibít na kůl všechny postoje a zvyky, které Jehova nenávidí. Musíme se jich úplně zbavit. Jen tak získáme čisté svědomí a naději na věčný život. (Jan 17:3; 1. Petra 3:21) Pamatujme, že Jehova nebude měnit svoje měřítka, aby se nám přizpůsobil. Naopak, my musíme měnit sami sebe, abychom se přizpůsobili jeho měřítkům. (Iz. 1:17, 18; 55:9) S nesprávnými touhami budeš muset bojovat i po křtu. Svléct starou osobnost a už si ji neobléct dá zabrat. Pros o pomoc Jehovu a nespoléhej se na sebe, ale na jeho ducha. (Gal. 5:22; Filip. 4:6) w22.03 10:15-17

Jehova slibuje, že když budeme dávat jeho království na první místo a budeme jednat správně, dá nám jídlo, oblečení a střechu nad hlavou. (Mat. 6:33) Když tomu budeme věřit, nebudeme si myslet, že hmotné věci, které nám nabízí tenhle svět, jsou zárukou jistoty a štěstí. Víme, že skutečný vnitřní klid získáme jedině tak, že budeme dělat to, co si Jehova přeje. (Filip. 4:6, 7) I když si můžeme dovolit koupit hodně věcí, musíme zvážit, jestli budeme mít opravdu čas a energii je používat a starat se o ně. Nemohlo by se stát, že začneme na svém majetku příliš lpět? Nezapomínejme, že Bůh nám dal ve své rodině určité úkoly, a proto bychom se neměli nechat ničím rozptylovat. Určitě bychom nechtěli být jako jeden muž, který si nechal ujít příležitost sloužit Jehovovi a stát se jedním z jeho synů. A to všechno jenom kvůli pár věcem, které vlastnil. (Mar. 10:17–22) w21.08 30:17

Díky studiu Bible se ti před očima vykreslí krásná osobnost – přesně ta, jejíž vlastnosti jsou vidět z vytvořených věcí kolem nás. Tyto vlastnosti patří skutečné osobě, nejsou jenom výplodem něčí fantazie. (2. Mojž. 34:6, 7; Žalm 145:8, 9) Čím víc budeš Jehovu znát, tím víc v něj budeš věřit, tím víc ho budeš milovat a tím pevnější bude vaše přátelství. Mluv o své víře v Boha s druhými. Ale co když má někdo ve službě otázku ohledně existence Boha a ty nevíš, jak na ni reagovat? Najdi si v našich publikacích nějakou biblickou odpověď a potom se o ni s tím člověkem poděl. Můžeš taky poprosit o pomoc zkušeného bratra nebo sestru. Ať už ten člověk odpověď z Bible přijme, nebo ne, to, že sis s tím dal práci, tě určitě posune dál – budeš mít silnější víru. w21.08 32:14-15

Abychom dělali radost Jehovovi, nemusíme se vzdát úplně všeho, co máme rádi. (Kaz. 5:19, 20) Ale kdybychom nechtěli ve službě dělat víc jenom proto, že nejsme ochotní obětovat nic, hrozilo by nám, že uděláme stejnou chybu jako muž z Ježíšova podobenství. Zařídil si věci tak, aby se mu žilo pohodlně, ale vůbec nemyslel na Boha. (Luk. 12:16–21) Když přijdou problémy, modli se a snaž se dobře si promyslet, co uděláš. (Přísl. 3:21) Jehova pro nás dělá spoustu dobrých věcí. Svoji vděčnost mu můžeme dávat najevo tím, že ho ze všech sil chválíme. (Hebr. 13:15) Mimo jiné můžeme rozšířit svoji službu a získat tak ještě víc požehnání. Každý den hledejme způsoby, jak ochutnat a vidět, že Jehova je dobrý. (Žalm 34:8) Pak budeme moct stejně jako Ježíš říct: „Můj pokrm je konat vůli toho, kdo mě poslal, a dokončit jeho dílo.“ (Jan 4:34) w21.08 34:16-19

Satan chce, abychom zpychli. Ví, že když dovolíme, aby nás pýcha ovládla, budeme jako on a ztratíme možnost žít věčně. Proto apoštol Pavel upozornil, že člověk může zpychnout a může nad ním být „vynesen stejný rozsudek jako nad Ďáblem“. (1. Tim. 3:6, 7) To se může stát každému z nás, ať už jsme v pravdě noví, nebo Jehovovi sloužíme spoustu let. Pyšní lidé jsou sobečtí. Satan chce, aby se z nás stali sobci – abychom se zaměřovali víc na sebe než na Jehovu, zejména když prožíváme něco těžkého. Už se ti stalo, že tě někdo z něčeho křivě obvinil? Nebo s tebou někdo jednal nespravedlivě? Satan by byl moc rád, kdyby ses kvůli tomu zlobil na Jehovu nebo svoje bratry. A chce, aby sis myslel, že jediným řešením je dělat si věci po svém a neposlouchat rady, které nám Jehova dává ve svém Slově. (Kaz. 7:16, 20) w21.06 24:4-5

Prorok Ageus dostal od Jehovy důležitý úkol. Byl pravděpodobně mezi těmi, kdo se v roce 537 př. n. l. vrátili z vyhnanství v Babyloně do Jeruzaléma. Brzy po tom, co tito věrní Jehovovi služebníci dorazili, položili základy jeho chrámu. (Ezra 3:8, 10) Netrvalo ale dlouho a nadšení je opustilo. Kvůli odporu ztratili odvahu a přestali pracovat. (Ezra 4:4; Ag. 1:1, 2) V roce 520 př. n. l. proto Jehova Agea pověřil, aby v nich nadšení znovu probudil a motivoval je, aby chrám dokončili. (Ezra 6:14, 15) Ageus měl za cíl pomoct skleslým Židům, aby Jehovovi víc důvěřovali. Připomněl jim, že Jehova je „Bůh vojsk“, a to je určitě povzbudilo. Jehova totiž velí obrovské armádě andělů, takže pokud chtěli Židé práci dokončit, museli se na něj spoléhat. w21.09 37:4-5

Je to právě láska, která dnes sjednocuje svědky Jehovovy po celém světě. Žádná jiná organizace není jako naše semknutá duchovní rodina, která překonává národnostní, rasové a sociální hranice. Je to jasně vidět na našich shromážděních a sjezdech. To nás ještě víc utvrzuje v přesvědčení, že způsob, jakým uctíváme Jehovu, je správný. (Jan 13:34) Bible nás vybízí, abychom měli „jeden k druhému vřelou lásku“. (1. Petra 4:8) Takovou lásku projevujeme například tak, že si vzájemně odpouštíme a snášíme chyby jeden druhého. Taky se snažíme být ke všem ve sboru štědří a pohostinní, a to i k těm, kdo se nás možná nějak dotkli. (Kol. 3:12–14) Když projevujeme takovou lásku, dokazujeme, že jsme praví křesťané. w21.10 42:13-14

Může vyloučení nekajícnému člověku pomoct, aby se změnil? Může. Mnozí, kdo vážně zhřešili, zjistili, že takový rázný krok ze strany starších byl jako „studená sprcha“, která jim pomohla se probrat. Bylo to přesně to, co potřebovali, aby změnili svoje chování a vrátili se do Jehovovy náruče. (Hebr. 12:5, 6) Ukážeme si to na jednom přirovnání. Pastýř si všimne, že jedna z jeho oveček je nemocná. Ví, že aby se z téhle konkrétní nemoci uzdravila, musí ji oddělit od stáda. Ovce jsou ale společenští tvorové. Chtějí být se stádem, a když to není možné, jsou z toho nervózní. Znamená to, že když se pastýř rozhodne takhle ji léčit, jedná s ní tvrdě a krutě? Samozřejmě že ne. Ví, že když nechá nemocnou ovečku ve stádu, nemoc se bude šířit. Tím, že ji od něj oddělí, celé stádo chrání. w21.10 41:9-10

Moc si vážíme toho, že můžeme patřit do celosvětové rodiny bratrů a sester, kteří se mají opravdu rádi. Přejeme si, aby co nejvíc lidí začalo Jehovu uctívat spolu s námi. Měli bychom si proto dávat pozor, abychom nedělali nic, čím bychom našeho nebeského Otce nebo jeho lid stavěli do špatného světla. Snažíme se chovat tak, aby se lidé chtěli o Jehovovi dozvědět víc. Občas nás někteří lidé můžou ponižovat, nebo dokonce pronásledovat kvůli tomu, že našeho nebeského Otce posloucháme. Co když máme strach mluvit o své víře s druhými? Můžeme se spolehnout na to, že nám Jehova a jeho Syn přijdou na pomoc. Ježíš své učedníky ujistil, že si nemusí dělat starosti, jak nebo co budou říkat. A vysvětlil i proč: „Protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte říkat. Vždyť nebudete mluvit vy sami, ale bude skrze vás mluvit duch vašeho Otce.“ (Mat. 10:19, 20) w21.09 38:17-18

Podobně přirovnal Jehovu k útočišti Mojžíš. (Žalm 90:1, ppč.) A na sklonku svého života vyzdvihl ještě jeden hezký detail. Napsal: „Bůh je odedávna tvým útočištěm, nesou tě jeho věčné paže.“ (5. Mojž. 33:27) Co nám vyjádření „nesou tě jeho věčné paže“ o Jehovovi říká? Když vnímáme Jehovu jako své útočiště, cítíme se v bezpečí. Občas ale přijdou dny, kdy jsme na dně a nemáme sílu to změnit. Co pro nás Jehova v takových chvílích udělá? (Žalm 136:23) Svými pažemi nás jemně zvedne a pomůže nám znovu se postavit na nohy. (Žalm 28:9; 94:18) Když víme, že se na Boží podporu můžeme vždycky spolehnout, pomáhá nám to pamatovat na dvě věci. Za prvé, Jehova je naším bezpečným útočištěm, ať už žijeme kdekoli. A za druhé, náš milující nebeský Otec o nás něžně pečuje. w21.11 44:15-16

Ježíš věděl, že když jeho učedníci zažijí nějakou nespravedlnost, prověří to jejich víru. Aby jim takovou zkoušku pomohl zvládnout, vyprávěl jim podobenství, které je zapsané v Lukášově evangeliu. Mluvil o vdově, která pořád chodila za nespravedlivým soudcem a prosila ho, aby jí zjednal spravedlnost. Byla si jistá, že když bude vytrvalá, dosáhne svého. A soudce jí nakonec opravdu vyhověl. Co se z toho učíme? Jehova není nespravedlivý. A proto Ježíš řekl: „Nezjedná tedy Bůh spravedlnost svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí?“ (Luk. 18:1–8) Potom dodal: „Až přijde Syn člověka, najde na zemi takovou víru?“ Když zažíváme nespravedlnost, musíme být trpěliví a vytrvalí. Tak dokážeme, že máme stejně silnou víru jako ta vdova. Když takovou víru budeme mít, můžeme si být jistí, že nám Jehova dřív nebo později pomůže. Taky musíme věřit v sílu modlitby. w21.11 47:12, 14

Máte vy, mladí, někdy pocit, že vás Jehovova měřítka příliš omezují? Satan by chtěl, abyste si to mysleli. Chtěl by, abyste se zájmem sledovali, jak se chovají ti, kdo jdou po široké cestě, a jak si to zdánlivě užívají. Může využít toho, co dělají vaši spolužáci nebo co vidíte na internetu, aby ve vás vyvolal pocit, že o hodně přicházíte. Chce, abyste si mysleli, že Jehovova měřítka vám brání užívat si života naplno. Ale pamatujte na tohle: Satan nechce, aby ti, kdo jdou po jeho cestě, věděli, co je na konci čeká. (Mat. 7:13, 14) Jehova nám naopak jasně ukazuje, co chystá pro ty, kdo zůstanou na cestě do života. (Žalm 37:29; Iz. 35:5, 6; 65:21–23) w21.12 51:6-7

Víme, že bychom měli odpouštět, že je to správné. Ale i tak to pro nás může být někdy těžké. Podobně na tom možná byl i apoštol Petr. (Mat. 18:21, 22) Co ti může pomoct? Zaprvé přemýšlej, kolik toho Jehova odpouští tobě. (Mat. 18:32, 33) Odpouští nám velkoryse, i když si to nezasloužíme. (Žalm 103:8–10) A navíc „jsme povinni milovat jeden druhého“. Takže odpuštění není otázka volby. Svým bratrům a sestrám to dlužíme. (1. Jana 4:11) Zadruhé přemýšlej, co to přináší, když někomu odpustíš. Můžeš tím pomoct člověku, který ti ublížil, přispět k jednotě ve sboru, chránit svoje přátelství s Jehovou, a navíc se ti obrovsky uleví. (2. Kor. 2:7; Kol. 3:14) A zatřetí se modli k tomu, kdo od nás vyžaduje, abychom odpouštěli. Nedovol Satanovi, aby narušil pokojné vztahy, které máš se spoluvěřícími. (Ef. 4:26, 27) Abychom se do Satanovy pasti nechytili, potřebujeme pomoc od Jehovy. w21.06 25:11, 14

David byl na útěku, protože mu šlo o život. Saul, mocný izraelský král, ho chtěl zabít. Když David potřeboval jídlo, zastavil se ve městě Nob, kde požádal jenom o pět chlebů. (1. Sam. 21:1, 3) Později se se svými muži schoval v jedné jeskyni. (1. Sam. 22:1) Jak se do té situace dostal? Saul na Davida šíleně žárlil, protože Davida měli lidé rádi a vyhrával jednu bitvu za druhou. Saul taky věděl, že ho Jehova kvůli jeho neposlušnosti zavrhl a že za izraelského krále vybral Davida. (1. Sam. 23:16, 17) Přesto byl zatím králem Saul a díky tomu měl velkou armádu a spoustu podporovatelů. David proto musel prchat, aby si zachránil život. Opravdu si Saul myslel, že může bojovat proti Bohu a jeho záměru, který měl s Davidem? (Iz. 55:11) To Bible neříká, ale jednou věcí si můžeme být jistí: Saul se dostal na tenký led. Ti, kdo bojují proti Bohu, vždycky prohrají! w22.01 1:1-2

Ježíš se ve službě velmi namáhal. Svoji lásku k lidem dával najevo tak, že je vyučoval při každé příležitosti. (Luk. 19:47, 48) Co ho k tomu vedlo? Měl s nimi soucit. Někdy ho chtělo slyšet tolik lidí, že on a jeho učedníci „se nemohli ani najíst“. (Mar. 3:20) A když s ním chtěl jeden muž mluvit v noci, Ježíš se mu ochotně věnoval. Většina z těch, kdo si Ježíše přišli poslechnout, se nestala jeho učedníky. Všem ale vydal důkladné svědectví. I my chceme dát každému člověku příležitost slyšet dobrou zprávu. (Sk. 10:42) To od nás vyžaduje, abychom byli ve službě přizpůsobiví. Neměli bychom si plánovat službu jen podle toho, jak to vyhovuje nám. Spíš bychom měli být ochotní se lidem přizpůsobit a chodit do služby v dobu, kdy je pravděpodobnější, že je potkáme. Když to budeme dělat, můžeme si být jistí, že z toho bude mít Jehova radost. w22.01 3:13-14

Pro spoustu lidí je těžké důvěřovat těm, kdo mají nějakou pravomoc. Vlády, soudy a další instituce totiž často upřednostňují bohaté a vlivné před chudými. Navíc někteří náboženští představitelé se ani zdaleka nechovají tak, jak by měli, a tak je pro spoustu lidí těžké důvěřovat i Bohu. Když tedy s někým studujeme Bibli, stojíme před náročným úkolem pomoct mu, aby důvěřoval Jehovovi a lidem, které používá k tomu, aby nás vedli. Naši zájemci ale nejsou jediní, kdo se musí naučit důvěřovat Jehovovi a jeho organizaci. Týká se to i těch z nás, kdo jsou v pravdě už mnoho let. Občas totiž vzniknou situace, které můžou vyzkoušet naši důvěru v to, že Jehova vždycky jedná správně. w22.02 6:1-2