Květen

Jehova nám chce pomoct, abychom jeho Syna poznali, a proto nechal do svého Slova zapsat čtyři evangelia. Obsahují historický záznam o Ježíšově životě a službě. Dozvídáme se z nich, co říkal, dělal a jak se cítil. Díky těmto čtyřem knihám můžeme o Ježíšovi jako o našem vzoru důkladně uvažovat. V podstatě obsahují stopy, které po sobě zanechal. Takže když evangelia studujeme, můžeme ho čím dál víc poznávat a díky tomu můžeme jít věrně v jeho stopách. Abychom z evangelií vytěžili maximum, nestačí je jenom číst. Musíme si vyhradit čas na to, abychom je pečlivě studovali a o myšlenkách z nich rozjímali. (Srovnej s Jozuem 1:8, ppč.) Nech zprávy z evangelií ožít před očima. Použij představivost, abys viděl, slyšel a cítil, co se dělo. Pomůže ti k tomu, když si najdeš nějaké informace ve studijních pomůckách, které máme od Jehovovy organizace. w21.04 14:11-13

Několik století předtím, než Ježíš přišel na zem, Jehova ve svém Slově ukázal, že Mesiáš bude zrazen za 30 kousků stříbra. (Zech. 11:12, 13) Zrádcem měl být jeho „blízký přítel“. (Žalm 41:9) Prorok Zecharjáš taky napsal: „Udeř pastýře a ať se ovce rozprchnou.“ (Zech. 13:7) Pro upřímné lidi tyhle události nemusely být kamenem úrazu. Naopak když viděli, jak se na Ježíšovi splňují proroctví, mohlo to jejich víru posílit. Je to dnes stejné? Ano. V naší době několik známých svědků opustilo pravdu, stali se z nich odpadlíci a pak se snažili s sebou strhnout další. V médiích a na internetu začali o svědcích Jehovových šířit negativní zprávy, polopravdy i vyložené lži. Upřímné lidi to ale neodradí. Uvědomují si totiž, že to Bible předpověděla. (Mat. 24:24; 2. Petra 2:18–22) w21.05 19:12, 18-19

Z Písma jasně vyplývá, že Boží lid bude v přesném poznání růst. (Kol. 1:9, 10) Jehova odhaluje pravdu postupně a my musíme být ochotní trpělivě čekat, než světlo pravdy zazáří jasněji. Když si vedoucí sbor uvědomí, že je potřeba upravit to, jak chápeme nějakou stránku pravdy, neváhá to udělat. Mnohé náboženské skupiny, které se hlásí ke křesťanství, své nauky mění podle toho, co se líbí jejich členům nebo co je populární ve světě. Svědkové Jehovovi ale dělají změny proto, aby se přiblížili k Bohu a uctívali ho tak jako Ježíš. (Jak. 4:4) Když děláme nějaké změny, není to proto, abychom se přizpůsobili moderním trendům nebo populárním názorům, ale proto, že líp rozumíme Bibli. Milujeme pravdu. (1. Tes. 2:3, 4) w21.10 42:12

Co můžeš dělat, když se cítíš osamělý? Zaměřuj se na to, jak tě Jehova podporuje. (Žalm 55:22) Pomůže ti to vidět svoji situaci z nadhledu. Taky přemýšlej, jak Jehova pomáhá ostatním bratrům a sestrám. (1. Petra 5:9, 10) Hiroši, který je v rodině už dlouhé roky jediný svědek, říká: „Nás, kdo bojujeme s osamělostí, moc povzbuzuje, když vidíme, že se všichni snaží Jehovovi sloužit ze všech sil.“ Pravidelně se taky věnuj duchovním věcem. Patří k tomu i to, že s Jehovou otevřeně mluvíš o svých pocitech. Je důležité si pravidelně číst Bibli a přemýšlet o pasážích, ze kterých je vidět, že tě Jehova miluje. Někteří křesťané se učí nazpaměť povzbuzující verše, jako je Žalm 27:10 a Izajáš 41:10. Jiní zjistili, že se necítí tak osamělí, když si při přípravě na shromáždění nebo při čtení Bible poslouchají audionahrávky. w21.06 23:5-8

Přišel jsi o někoho blízkého? Čti si biblické pasáže o lidech, kteří byli vzkříšeni. Díky tomu budeš mít pevnější víru, že se s ním zase setkáš. Trápíš se kvůli tomu, že je někdo z tvé rodiny vyloučený? Zaber se do studia, aby ses přesvědčil, že způsob, jak nás Bůh ukázňuje, je vždycky ten nejlepší. Ať už bojuješ s jakýmkoli problémem, ber ho jako příležitost posílit svoji víru. Svěřuj se se svými pocity Jehovovi. Neizoluj se od svých bratrů a sester, ale zůstaň jim nablízku. (Přísl. 18:1) Dělej věci, které ti pomůžou vytrvat, i kdyby to mělo být se slzami. (Žalm 126:5, 6) Choď na shromáždění, do služby a čti si Bibli. A představuj si tu nádhernou budoucnost, kterou pro tebe Jehova chystá. Když uvidíš, jak ti Jehova pomáhá, tvoji víru to posílí. w21.11 47:11, 17

V jakém ohledu se o Ježíšových učednících dá říct, že jsou „maličcí“? Jaké lidi svět považuje za důležité? Bohaté, slavné a mocné. Jenomže Ježíšovi učedníci takoví většinou nejsou. Proto je svět považuje za nedůležité, nevýznamné „maličké“. (1. Kor. 1:26–29) Jehova se na ně ale dívá úplně jinak. Proč Ježíš mluvil o těch „maličkých“? Jeho učedníci se ho předtím zeptali: „Kdo je vlastně největší v nebeském království?“ (Mat. 18:1) Pro hodně Židů v Ježíšově době bylo totiž velmi důležité to, jaké má člověk postavení. Jeden učenec řekl: „Pro čest, pověst, slávu, schválení a úctu lidé žili i umírali.“ Ježíš věděl, že jeho učedníci budou muset tvrdě pracovat, aby ze svého srdce odstranili ducha soutěživosti, který byl v židovské společnosti hluboce zakořeněný. w21.06 25:2, 6, 8-9

Apoštol Pavel je pro starší skvělým příkladem. Třeba když křesťané v Tesalonice nedělali některé věci správně, Pavel je na to ve svých dopisech bez váhání upozornil. Nejdřív je ale pochválil za to, jak s vírou a láskou slouží Jehovovi a jak vytrvávají. Taky bral v úvahu jejich okolnosti. Laskavě je ujistil, že ví, jak těžký mají život a jaké pronásledování musí snášet. (1. Tes. 1:3; 2. Tes. 1:4) Dokonce jim řekl, že jsou příkladem pro ostatní křesťany. (1. Tes. 1:8, 9) Pavlova pochvala je určitě zahřála u srdce. Nebylo pochyb o tom, že je má opravdu rád. Rady, které jim ve svých dvou dopisech dal, díky tomu mohly padnout na úrodnou půdu. (1. Tes. 4:1, 3–5, 11; 2. Tes. 3:11, 12) w22.02 8:6

Satan prostřednictvím duchovních tvrdí, že Jehova je krutý a je zodpovědný za lidské utrpení. Někteří dokonce říkají, že když zemře dítě, Bůh si ho vzal k sobě, protože v nebi potřeboval dalšího anděla. To je obrovská urážka Boha! My ale víme, jak to je. Když vážně onemocníme nebo když nám zemře někdo blízký, nikdy z toho Boha neobviňujeme. Naopak věříme, že jednou dá věci do pořádku. Všem, kdo si nás chtějí vyslechnout, můžeme říct, že Jehova je milující Bůh. Může tak odpovědět tomu, kdo se mu vysmívá. (Přísl. 27:11) Jehova je soucitný. Velmi ho bolí, když vidí, jak se trápíme – ať už kvůli pronásledování, nemocem nebo vlastním chybám. (Žalm 22:23, 24) Cítí naši bolest, chce ji odstranit a udělá to. (Srovnej s 2. Mojžíšovou 3:7, 8 a Izajášem 63:9.) w21.07 27:9-10

Poslušné lidi Jehova brzy poctí něčím mimořádným. Budou ho moct milovat a uctívat věčně. Ježíš napraví všechny škody způsobené tím, že se Adam s Evou rozhodli opustit Boží rodinu. Jehova vzkřísí miliony lidí a dá jim možnost žít věčně na zemi přeměněné v ráj a být dokonale zdraví. (Luk. 23:42, 43) Až budou všichni lidé, kteří uctívají Jehovu, dokonalí, budou odrážet „slávu a nádheru“, o kterých psal David. Jestli patříš k velkému zástupu, máš úžasnou vyhlídku. (Zjev. 7:9) Bůh tě miluje a chce tě mít ve své rodině. Proto dělej všechno, co můžeš, aby z tebe měl radost. Každý den žij tak, aby bylo vidět, že věříš Božím slibům. Važ si toho, že můžeš našeho nebeského Otce uctívat a těš se na to, že ho budeš moct chválit věčně! w21.08 30:18-19

Prorok Jeremjáš kázal desítky let navzdory lhostejnosti a odporu. Byl z těch urážek a posměšků tak vyčerpaný, že to chtěl vzdát. (Jer. 20:8, 9) Ale nevzdal to! Co mu pomohlo překonat negativní pocity a znovu najít ve službě radost? Zaměřil se na dvě důležité věci. Za prvé, poselství, které lidem ohlašoval, jim dávalo „budoucnost a naději“. (Jer. 29:11) Za druhé, měl tu čest nosit Jehovovo jméno. (Jer. 15:16) I my přinášíme lidem v tomhle bezútěšném světě poselství naděje a nosíme Jehovovo jméno. Když se na tyhle věci zaměřujeme, můžeme mít ze služby radost bez ohledu na reakce lidí. Proto nebuď zklamaný a nevzdávej se, když jim to trvá déle, než jsi čekal. Činění učedníků vyžaduje trpělivost. (Jak. 5:7, 8) w21.10 43:12-13

Bez ohledu na to, jak dlouho Jehovovi sloužíme, musíme pracovat na tom, abychom si pevnou víru udrželi. Proč? Protože když si nedáme pozor, může zeslábnout. Pamatuj, že víra je založená na důkazech o existenci něčeho, co není vidět. A na to, co nevidíme, snadno zapomeneme. Proto Pavel říká, že nedostatek víry je „hřích, do kterého se snadno zaplétáme“. Co tedy dělat, abychom si pevnou víru udrželi? (2. Tes. 1:3) Za prvé, často pros Jehovu o svatého ducha. Víra totiž patří k ovoci ducha. (Gal. 5:22, 23) Bez pomoci svatého ducha si pevnou víru ve stvořitele nedokážeme udržet. Pokud o něj Jehovu budeme prosit, dá nám ho. (Luk. 11:13) Můžeme se dokonce modlit: „Dej nám víc víry.“ (Luk. 17:5) Za druhé, studuj Boží Slovo pravidelně. (Žalm 1:2, 3) w21.08 32:16-18

Starší lidé toho mají hodně co nabídnout. I když už nemají tolik sil jako dřív, mají bohaté zkušenosti, které za ta léta nasbírali. Jehova je může dál různými způsoby používat. V Bibli čteme o mužích a ženách, kteří i ve stáří Jehovovi aktivně sloužili. Například Mojžíšovi bylo kolem 80, když začal v Izraeli sloužit jako prorok a Jehovův zástupce. Daniela Jehova pořád používal jako svého mluvčího, i když mu nejspíš bylo přes 90. A podobně starý byl i apoštol Jan, když ho Jehova použil k napsání knihy Zjevení. O Simeonovi se v Bibli nedočteme o moc víc, než že to byl „bezúhonný a zbožný“ muž. Ale Jehova ho dobře znal a poctil ho tím, že mohl vidět malého Ježíše a pronést o něm i jeho matce proroctví. (Luk. 2:22, 25–35) w21.09 35:5-7

Rodiče by si měli dávat pozor, aby nesrovnávali jedno dítě s druhým nebo aby od něj neočekávali víc, než čeho je schopné. Kdyby to dělali, mohlo by to dítě skličovat. (Ef. 6:4) Sestra Sačiko říká: „Maminka chtěla, abych v testech vždycky získala sto procent, což ale bylo nad moje síly. I když už jsem ze školy dávno pryč, stejně si občas říkám, jestli to nejlepší, co pro Jehovu dělám, je dost dobré.“ Král David řekl, že neusiluje „o věci, které jsou příliš velké“ ani o to, co je nad jeho možnosti. Díky tomu, že byl pokorný a skromný, se „uklidnil a utišil“. (Žalm 131:2) Co se z jeho slov můžou naučit rodiče? Můžou být pokorní a taky skromní nejenom v tom, co očekávají od sebe, ale taky v tom, co očekávají od svých dětí. Dítě můžou uklidnit tím, že mu poukážou na jeho silné a slabé stránky a pomůžou mu dát si rozumné cíle. w21.07 29:5-6

Jehova dal každému z nás svobodnou vůli. To znamená, že si můžeme vybrat, jestli ho budeme poslouchat nebo ne. Někteří mladí zdaleka neměli ideální výchovu, ale přesto se rozhodli Jehovovi sloužit a jsou mu věrní. Jiní měli rodiče, kteří se je ze všech sil snažili vychovávat podle biblických zásad, ale když vyrostli, šli si vlastní cestou. Každý z nás se nakonec musí rozhodnout sám, jestli bude Jehovovi sloužit. (Jozue 24:15) Rodiče, pokud vaše dítě od Jehovy odešlo, bojujte se sklonem myslet si, že to musela být vaše chyba! Někdy opustí pravdu, a dokonce rodinu, někdo z rodičů. (Žalm 27:10) Pro děti, které k nim vzhlížely, to může být velká rána. Mladí, pokud máte vyloučeného tátu nebo mámu, buďte si jistí, že Jehova moc dobře ví, jak je to pro vás těžké. Miluje vás a váží si toho, že jste mu věrní. Pamatujte taky, že za to, jak se rozhodli vaši rodiče, nejste zodpovědní vy. w21.09 39:5-7

Na vyloučeného křesťana se můžeme dívat jako na ovečku, která je nemocná a může nakazit stádo. Takový křesťan je nemocný duchovně. (Jak. 5:14) Stejně jako některé doslovné nemoci může být duchovní nemoc docela nakažlivá. Proto je někdy nutné duchovně nemocného člověka oddělit od sboru. Z takového ukáznění je vidět, že Jehova miluje věrné jednotlivce ve svém stádu. Ukáznění taky může zasáhnout srdce hříšníka a pomoct mu, aby činil pokání. I když je člověk vyloučený, může chodit na shromáždění a tam se duchovně sytit a posilovat svoji víru. Může taky dostávat publikace pro osobní potřebu a dívat se na JW Broadcasting^®. Když starší vidí, že dělá změny, můžou mu čas od času poradit, co může dělat, aby se duchovně uzdravil. Díky tomu bude moct být znovu přijat do sboru svědků Jehovových. w21.10 41:9, 11

Dnes se řídíme vzorem, který nám dali křesťané v prvním století. Jsme například stejně zorganizovaní. Podobně jako oni máme cestující dozorce, starší a služební pomocníky. (Filip. 1:1; Tit. 1:5) Jejich vzorem se řídíme i v tom, že posloucháme Boží zákony o sexu a manželství a o svatosti krve, a v tom, že si přejeme chránit sbor před nekajícnými hříšníky. (Sk. 15:28, 29; 1. Kor. 5:11–13; 6:9, 10; Hebr. 13:4) Bible jasně říká, že je „jedna víra“, kterou Bůh schvaluje. (Ef. 4:4–6) Je pro nás velká čest, že můžeme patřit k Jehovovu lidu a znát pravdu o něm a jeho záměru! Proto se dál s pevným přesvědčením držme pravdy. w21.10 42:15-17

Král Jehošafat musel čelit vážné hrozbě. Proti Judsku vytáhlo velké vojsko složené z Ammonitů, Moabců a obyvatel hornatého kraje Seir, které ohrožovalo jeho, jeho rodinu a jeho lid. (2. Par. 20:1, 2) Co Jehošafat udělal? Hledal pomoc u Jehovy a prosil ho o sílu. Z Jehošafatovy pokorné modlitby zapsané v 2. Paralipomenon 20:5–12 je vidět, jak moc svému milujícímu nebeskému Otci důvěřoval. Jehova k Jehošafatovi promluvil prostřednictvím Levity Jachaziela a řekl mu to, co je uvedeno ve verši na tento den. Jehošafat Jehovovi naprosto důvěřoval a přesně jeho pokyny poslechl. Když se se svými muži vydal vstříc nepřátelům, do čela vojska nepostavil nejzkušenější vojáky, ale neozbrojené zpěváky. Jehova Jehošafata nezklamal a nepřátelské vojsko porazil. (2. Par. 20:18–23) w21.11 46:6-7

Když prožíváme nějaké těžkosti, můžeme si být jistí, že Jehova nám pomůže, abychom si udrželi svůj vztah s ním. (2. Kor. 4:7–9) Můžeme se spolehnout, že Jehova nám svoji věrnou lásku bude dál projevovat. V Bibli se totiž píše: „Jehovovy oči dávají pozor na ty, kdo se ho bojí, kdo čekají na jeho věrnou lásku.“ (Žalm 33:18–22) Než jsme Jehovovi začali sloužit, měli jsme užitek z lásky, kterou projevuje celému lidstvu. Jako jeho služebníci ale zažíváme i jeho věrnou lásku. Tato láska ho motivuje k tomu, aby nás obrazně vzal do náruče a chránil nás. Vždycky při nás bude stát a splní to, co nám slíbil. Chce, abychom byli navždy jeho přáteli. (Žalm 46:1, 2, 7) Takže ať už prožíváme jakékoli těžkosti, Jehova nám dá sílu, abychom mu dokázali zůstat věrní. w21.11 44:17-18

Většina z nás ví o někom, kdo cítil zášť ke svému kolegovi, spolužákovi, příbuznému nebo někomu z rodiny – dokonce celé roky! Vzpomeň si na Josefových deset nevlastních bratrů. Jejich nenávist vůči němu je nakonec dohnala k hroznému činu. (1. Mojž. 37:2–8, 25–28) Josef se k nim choval úplně jinak! Když se dostal do vysokého postavení a mohl jim to vrátit, jednal s nimi milosrdně. Neživil v sobě zášť. Zachoval se přesně podle rady, která byla později zapsaná do 3. Mojžíšovy 19:18. (1. Mojž. 50:19–21) Josef necítil zášť ani se nemstil, ale odpouštěl a tím dal krásný příklad křesťanům, kteří chtějí dělat Bohu radost. O tom, že bychom měli odpouštět těm, kdo nám nějak ublížili, mluvil i Ježíš. (Mat. 6:9, 12) Něco podobného radil křesťanům taky apoštol Pavel, když napsal: „Nemstěte se, milovaní.“ (Řím. 12:19) w21.12 49:13-14

Pozdě večer 14. nisanu 33 šel Ježíš do zahrady Getsemane a tam vylil své srdce Jehovovi. (Luk. 22:39–44) Právě tehdy „se silnými výkřiky a slzami předkládal úpěnlivé prosby“. (Hebr. 5:7) O co se tu poslední noc před svou smrtí modlil? Aby měl sílu zůstat Jehovovi věrný a udělat to, co je jeho vůlí. Jehova cítil tu úzkost v modlitbě svého Syna a poslal anděla, aby ho posílil. Ježíš si uvědomoval, že na něm leží obrovská odpovědnost – posvětit jméno svého Otce. Jehova Ježíšovy naléhavé prosby vyslyšel. Proč? Protože Ježíšovi šlo hlavně o to, aby svému Otci zůstal věrný a posvětil jeho jméno. Pokud i nám bude nejvíc záležet na tom samém, Jehova naše modlitby o pomoc vyslyší. (Žalm 145:18) w22.01 3:15-17

Mnoha lidem vadí, že jsme v politických záležitostech neutrální. Očekávají, že půjdeme volit. My si ale uvědomujeme, jak se na to dívá Jehova. Kdybychom si zvolili lidského vládce, jeho bychom tím zavrhli. (1. Sam. 8:4–7) Lidé si taky myslí, že bychom měli stavět školy a nemocnice a i jinak se zapojovat do charitativních činností. Kamenem úrazu je pro ně to, že se zaměřujeme na kazatelskou službu, ne na okamžité řešení problémů ve světě. Co dělat, aby nás nepřemohly pochybnosti? (Mat. 7:21–23) Měli bychom se zaměřovat hlavně na práci, kterou nám Ježíš přikázal dělat. Nikdy bychom neměli dovolit, aby nás od ní odvedly politické a sociální problémy v tomhle světě. Máme lidi rádi a jejich problémy nám nejsou lhostejné. Ale víme, že to nejlepší, co pro ně můžeme dělat, je učit je o Božím království a pomáhat jim, aby si vytvořili blízký vztah k Jehovovi. w21.05 18:19-20

Hodně vládců sice tvrdí, že slouží Bohu, ale nechtějí se vzdát své moci. Stejně jako v Ježíšově době i dnes se vládci staví proti Jehovovu pomazanému, a to tím, že útočí na jeho věrné následovníky. (Sk. 4:25–28) Jak Jehova reaguje? V Žalmu 2:10–12 je odpověď: „A tak, králové, buďte rozumní, nechte se napravit, soudci země. Služte Jehovovi s bázní a radujte se s chvěním. Mějte syna v úctě, jinak se Bůh rozhněvá a vy na své cestě zahynete, protože jeho hněv rychle vzplane. Šťastní jsou všichni, kdo u něj hledají útočiště.“ Jehova laskavě dává odpůrcům příležitost rozhodnout se správně. Ještě pořád můžou změnit názor a podřídit se jeho království. Ale čas se krátí. (Iz. 61:2) Nikdy nebylo tak naléhavé, aby lidé poznali pravdu a udělali správné rozhodnutí. w21.09 37:8-9

Pavel těmito slovy chtěl říct, že bychom měli být spokojení s tím, co v hmotném ohledu máme. (Filip. 4:12) Naším nejcennějším bohatstvím je vztah s Jehovou, ne nějaká věc, kterou vlastníme. (Hab. 3:17, 18) Zamysli se nad tím, co řekl Mojžíš Izraelitům po tom, co strávili 40 let v pustině: „Jehova, tvůj Bůh, ti totiž požehnal ve všem, co jsi dělal. … Těch 40 let byl Jehova, tvůj Bůh, s tebou a nic ti nechybělo.“ (5. Mojž. 2:7) Izraelité měli během těch 40 let od Jehovy k jídlu manu. Jejich oblečení – to, ve kterém odešli z Egypta – se nikdy neobnosilo. (5. Mojž. 8:3, 4) Jehova bude mít radost, když se naučíme být spokojení – když si budeme vážit i těch základních věcí, které nám dává, budeme je považovat za dar a budeme mu za ně děkovat. w22.01 1:10-11

Jako manžel máš odpovědnost za to, jak se tvojí rodině povede, a tak děláš, co je v tvých silách, abys ji chránil a zaopatřil. Když přijdou problémy, můžeš mít pocit, že se s nimi dokážeš poprat sám. Odolej ale sklonu spoléhat se na vlastní schopnosti. Místo toho se sám modli k Jehovovi o pomoc. Kromě toho se ze srdce modli i se svojí manželkou. Studuj si Bibli a publikace od Boží organizace, abys zjistil, kam tě Jehova vede, a pak podle toho jednej. Když se na základě Bible nějak rozhodneš, druzí s tím možná nebudou souhlasit. Můžou ti tvrdit, že nejlíp tvoji rodinu zabezpečí peníze a to, co si za ně můžeš koupit. Ale pamatuj na krále Jehošafata. (2. Par. 20:1–30) Důvěřoval Jehovovi a dal to najevo tím, co udělal. Jehova svého věrného služebníka neopustil a neopustí ani tebe. (Žalm 37:28; Hebr. 13:5) w21.11 46:6, 8

Bůh nás vytvořil ke svému obrazu, a tak přirozeně toužíme po spravedlnosti. (1. Mojž. 1:26) Protože jsme ale nedokonalí, můžeme některé věci špatně vyhodnotit, i když si myslíme, že známe všechna fakta. Vzpomeňme si třeba na Jonáše. Když se Jehova rozhodl, že nezničí obyvatele Ninive, Jonášovi se to vůbec nelíbilo. (Jon. 3:10–4:1) Ale kdo potřeboval upravit svůj pohled? Jehova, nebo Jonáš? Vždyť díky Jehovovu rozhodnutí bylo zachráněno víc než 120 000 kajícných Ninivanů! Jehova lidem nemusí svoje rozhodnutí vysvětlovat. Je pravda, že v minulosti občas svým služebníkům dovolil, aby vyjádřili obavy ohledně některých jeho rozhodnutí. (1. Mojž. 18:25; Jon. 4:2, 3) A někdy jim vysvětlil, proč se tak rozhodl. (Jon. 4:10, 11) Jehova nás ale nemusí žádat o dovolení, než něco udělá. Ani nepotřebuje, abychom mu schvalovali to, co už udělal. (Iz. 40:13, 14; 55:9) w22.02 6:5-6

Jako „nejmladší“ se chováme tehdy, když považujeme „druhé za sobě nadřazené“. (Filip. 2:3) Čím víc se snažíme takhle na druhé dívat, tím menší je pravděpodobnost, že jim ublížíme. Každý bratr a sestra nás v něčem převyšují. Když se zaměříme na jejich hezké vlastnosti, nebude pro nás těžké to vidět. Měli bychom si vzít k srdci radu apoštola Pavla, kterou dal Korinťanům: „Čím se lišíš od ostatních? Máš něco, co jsi nedostal? A pokud jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal?“ (1. Kor. 4:7) Nikdy bychom na sebe nechtěli strhávat pozornost a myslet si, že jsme lepší než ostatní. Pokud má nějaký bratr skvělé proslovy nebo je nějaká sestra dobrá v zahajování biblických studií, měli by za to připisovat chválu Jehovovi. w21.06 25:9-10

Pro mnoho bratrů a sester je čím dál těžší zastihnout lidi doma. Někteří bydlí v domech s ostrahou nebo v uzavřených rezidenčních oblastech. Může tam být pracovník ostrahy a nepustí dovnitř nikoho, kdo nemá pozvání od konkrétního člověka, který tam bydlí. Jinde zvěstovatelé kážou tam, kde lidé málokdy bývají doma, nebo v oblastech, kde skoro nikdo nežije. Možná musí urazit velkou vzdálenost, aby našli jednoho člověka, a ten ani nemusí být doma. Pokud se s něčím takovým setkáváme, nesmíme se vzdát. Zkus zastihnout lidi v různou dobu. Když budeme chodit do služby v době, kdy lidé bývají doma, zastihneme jich víc. Vždyť každý se jednou musí vrátit domů! Mnozí bratři a sestry zjistili, že je praktické kázat odpoledne nebo večer. Kromě toho lidé můžou být ve větší pohodě a ochotněji si nás vyslechnou. w21.05 20:5, 7

Je to dnes stejné? Ano. Mnoha lidem vadí, že s nimi svědkové Jehovovi neslaví nebiblické svátky, například narozeniny nebo Vánoce. Jiní se zlobí, že se s nimi svědkové neúčastní nacionalistických oslav nebo nedodržují pohřební zvyky, které jsou v rozporu s Božím Slovem. Lidé, kteří se nad tím pohoršují, možná upřímně věří, že Boha uctívají správně. Ale pokud dávají přednost lidským tradicím před jasnými naukami z Bible, Bohu se to nelíbí. (Mar. 7:8, 9) Co dělat, aby nás nepřemohly pochybnosti? Musíme si zamilovat Jehovovy zákony a zásady. (Žalm 119:97, 113, 163–165) Když milujeme Jehovu, zavrhneme všechny tradice, které se mu nelíbí. Nedovolíme, aby pro nás bylo něco důležitější než vztah k němu. w21.05 18:15-16

Jak můžeme radu apoštola Pavla uplatnit? Musíme si udržovat silnou víru. Jak? Tak, že pravidelně studujeme, často se modlíme a naplno se věnujeme práci, kterou nám Jehova dal. (2. Tim. 4:4) Když pak o svědcích Jehovových uslyšíme něco negativního, díky silné víře nezpanikaříme. (Iz. 28:16) Láska k Jehovovi, jeho Slovu a našim bratrům nám pomůže, aby nás nenahlodaly řeči těch, kdo opustili pravdu. V prvním století Ježíše hodně lidí zavrhlo, ale mnozí další v něj uvěřili. Byl mezi nimi minimálně jeden člen židovského Sanhedrinu a taky „mnoho kněží“. (Sk. 6:7; Mat. 27:57–60; Mar. 15:43) Podobně se od následování Ježíše nenechaly odradit miliony lidí dnes. Proč? Protože znají a milují pravdy, které se dozvěděli z Bible. Píše se v ní: „Ti, kdo milují tvůj zákon, mají hojnost pokoje, nic pro ně není kamenem úrazu.“ (Žalm 119:165) w21.05 19:20-21

Apoštol Pavel si uvědomoval, že všechno, co ve službě pro Jehovu dělá, je díky síle od něj, že sám by na to sílu neměl. Jehova mu dal svého svatého ducha, aby se mohl věnovat službě naplno, a to navzdory pronásledování, věznění a dalším problémům. I Pavlův spolupracovník Timoteus musel spoléhat na Boží moc, aby mohl Jehovovi sloužit. Doprovázel Pavla na dlouhých misionářských výpravách. Navíc ho Pavel posílal na další cesty, při kterých navštěvoval sbory a povzbuzoval je. (1. Kor. 4:17) Timoteus mohl mít pocit, že na to nemá. Možná proto mu Pavel řekl: „Ať se na tebe nikdo nedívá svrchu proto, že jsi mladý.“ (1. Tim. 4:12) Kromě toho měl v té době Timoteus svůj vlastní osten v těle – byl často nemocný. (1. Tim. 5:23) Věděl ale, že Jehova mu dá svého mocného svatého ducha, aby měl sílu kázat dobrou zprávu a sloužit bratrům. (2. Tim. 1:7) w21.05 21:6-7

Ti, kdo chtějí dát někomu radu, by se rozhodně měli řídit zásadou z Jakuba 1:19: „Každý člověk má být připravený naslouchat a nemá spěchat s mluvením ani s hněvem.“ Starší má možná dojem, že zná všechna fakta. Je to ale opravdu tak? V Příslovích 18:13 se píše: „Pokud někdo odpovídá dřív, než si vyslechne skutečnosti, je to hloupé a ponižující.“ Nejlepší je si fakta zjistit přímo od člověka, kterého se to týká. A proto je potřeba ještě před tím, než něco řekneme, dobře naslouchat. Starší by se měl nejdřív zeptat, co ten druhý prožívá a jak může pomoct. Když si starší vyhradí dostatek času na to, aby zjistili všechny skutečnosti, je pravděpodobnější, že se jim podaří bratrům a sestrám pomoct a povzbudit je. Dobře někomu poradit neznamená jenom přečíst mu pár veršů a dát mu jeden nebo dva tipy. Naši bratři a sestry musí cítit, že nám na nich záleží, že pro ně máme pochopení a že jim chceme pomoct. w22.02 8:14-15