Červen

Ta chudá vdova je ve velmi těžké situaci. Nejspíš bojuje o to, aby si obstarala ty nejnutnější věci k životu. Přesto jde k jedné z pokladnic a nenápadně do ní vhodí dvě malé mince. Jsou tak malé, že je sotva slyšet, když dopadly. Ježíš ví, kolik dala – dvě lepta, což jsou nejmenší mince, jaké byly tehdy v oběhu. Člověk si za ně nekoupil ani jednoho vrabce, který patřil k nejlevnějším ptákům prodávaným k jídlu. To, co ta vdova udělala, na Ježíše hluboce zapůsobilo. A tak si k sobě zavolá učedníky, upozorňuje je na ni a říká: „Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.“ Pak to vysvětluje. „Všichni [hlavně bohatí] totiž dali ze svého přebytku, ale ona dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“ (Mar. 12:43, 44) Když vhodila poslední peníze, které na ten den měla, svěřila svůj život do Jehovovy láskyplné péče. (Žalm 26:3) w21.04 14:17-18

Ježíš si udržel pozitivní postoj ke službě po celou dobu, kdy se jí na zemi věnoval, a přeje si, aby takový postoj měli i jeho následovníci. (Jan 4:35, 36) Ježíšovi učedníci nadšeně kázali dobrou zprávu, když byl s nimi. (Luk. 10:1, 5–11, 17) Po jeho zatčení a smrti ale chuť kázat načas ztratili. (Jan 16:32) Když byl Ježíš vzkříšen, vybídl je, aby se na službu znovu zaměřili. A potom co vystoupil do nebe, kázali tak horlivě, že si jejich nepřátelé stěžovali, jak čteme ve verši na tento den. Ježíš vedl kazatelskou činnost, kterou vykonávali křesťané v 1. století, a Jehova tomu žehnal. Bylo to vidět například o Letnicích roku 33, kdy se dalo pokřtít asi 3 000 lidí. (Sk. 2:41) A počet učedníků dál rychle rostl. (Sk. 6:7) Přesto Ježíš předpověděl, že v posledních dnech bude na dobrou zprávu reagovat mnohem víc lidí. (Jan 14:12; Sk. 1:8) w21.05 20:1-2

Vzpomínáš si na tu chvíli, kdy sis uvědomil, že jsi našel pravdu? Myslel sis, že to, čemu jsi začal věřit, druhé nadchne stejně jako tebe. Byl jsi přesvědčený, že když poznají Bibli, budou mít už teď lepší život a získají nádhernou naději do budoucnosti. (Žalm 119:105) A tak jsi o pravdě nadšeně mluvil se všemi přáteli i příbuznými. Ale co se stalo? K tvému překvapení to mnozí nechtěli poslouchat. Nemělo by nás překvapovat, když lidé nechtějí poslouchat to, co jim z Bible říkáme. Ježíše nepřijala většina lidí v jeho době, i když dělal zázraky, které dokazovaly, že ho poslal Bůh. Například vzkřísil Lazara a tenhle zázrak jeho odpůrci nemohli popřít. Přesto ho židovští vůdci nepřijali jako Mesiáše. Dokonce chtěli Ježíše i Lazara zabít. (Jan 11:47, 48, 53; 12:9–11) w21.05 18:1-2

Dělej všechno pro to, abys byl pravidelně na shromážděních. To, co tam uslyšíš, tě povzbudí a taky líp poznáš bratry a sestry. Najdi si ve sboru přátele, od kterých se můžeš něco naučit. Nemusí být stejně staří jako ty ani pocházet ze stejného prostředí. V Bibli se píše, že moudrost je „u lidí pokročilého věku“. (Job 12:12) Ale i starší křesťané se můžou od těch mladších hodně naučit. David byl mnohem mladší než Jonatan, ale stejně se z nich stali dobří přátelé. (1. Sam. 18:1) Navzájem si pomáhali, aby i za náročných okolností dokázali dál sloužit Jehovovi. (1. Sam. 23:16–18) „Z bratrů a sester se můžou stát naši duchovní rodiče a sourozenci,“ říká Irina, která je ve své rodině jediný svědek. „Jehova je může použít, aby nám dal to, co potřebujeme.“ Přátelé tě rádi povzbudí a podpoří, ale musí vědět, jak to mají udělat. w21.06 23:9-11

Ježíš vyprávěl podobenství o králi a jeho otrokovi. Král otrokovi smazal obrovský dluh, který by mu nikdy nedokázal splatit. On sám ale později nebyl ochotný smazat mnohem menší dluh svému spoluotrokovi. Proto dal král toho nemilosrdného otroka uvrhnout do vězení. Jednání toho otroka neublížilo jenom jemu, ale i druhým. Zaprvé ublížil svému spoluotrokovi, kterého dal bez špetky soucitu „uvrhnout do vězení, dokud dluh nesplatí“. Zadruhé ublížil i ostatním otrokům, kteří to všechno pozorovali. „Když jeho spoluotroci viděli, co se stalo, velmi je to rozrušilo.“ (Mat. 18:30, 31) I naše jednání má vliv na druhé. Když se k nám někdo zachová špatně a my mu nechceme odpustit, co se může stát? Zaprvé tím ubližujeme jemu, protože mu odpíráme odpuštění, přehlížíme ho a nedáváme mu najevo svoji lásku. A zadruhé se kvůli nám cítí nepříjemně i ostatní ve sboru, protože vidí, že mezi sebou máme napjaté vztahy. w21.06 25:11-12

Satanovi dělá velkou radost, když lidi, kteří byli stvořeni k Božímu obrazu, podněcuje ke špatným věcem. Když Jehova v Noemově době viděl, že lidé jsou velmi zkažení, „litoval, že na zemi udělal lidi, a v srdci cítil bolest“. (1. Mojž. 6:5, 6, 11) Jsou dnes podmínky ve světě lepší? V žádném případě! Ďábel musí být velmi spokojený, když vidí, jak je rozšířená sexuální nemravnost ve všech podobách, ať už mezi lidmi opačného, nebo stejného pohlaví. (Ef. 4:18, 19) A zvlášť šťastný je, když vážně zhřeší někdo z Jehovových služebníků. Nejenže pod vládou Satana „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“, ale taky se špatně stará o planetu a zvířata, která mu Jehova svěřil do péče. (Kaz. 8:9; 1. Mojž. 1:28) K čemu to vede? Někteří odborníci varují, že následkem lidské činnosti by mohl v příštích několika letech vyhynout milion druhů živočichů a rostlin. w21.07 27:13-14

Některé Boží služebníky stále drtí pocit viny za to, co v minulosti udělali. Jejich srdce je pořád odsuzuje a přesvědčuje je, že jim Jehova nikdy neodpustí – ať už svých hříchů litují sebevíc. Pokud s takovými pocity bojuješ, pomůže ti, když pochopíš, že Jehova svým služebníkům projevuje věrnou lásku ochotně, a tak všichni můžeme Jehovovi sloužit s radostí a s čistým svědomím. Je to možné díky tomu, že „krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu“. (1. Jana 1:7) Když tě tíží pocit viny kvůli nějaké chybě, mysli na to, že pokud svých hříchů lituješ, Jehova je ochotný ti odpustit, dokonce po tom touží. Všimni si, jak žalmista David spojil odpouštění s věrnou láskou. Napsal: „Jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak velká je jeho věrná láska k těm, kdo se ho bojí. Jak daleko je východ od západu, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky.“ (Žalm 103:11, 12) w21.11 44:12-13

Manžel musí své ženě projevovat úctu. (1. Petra 3:7) Mít k někomu úctu znamená věnovat mu mimořádnou pozornost a vážit si ho. Manžel to například dělá tak, že s manželkou jedná důstojně. Nechce po ní víc, než čeho je schopná, a rozhodně ji nesrovnává s jinými ženami. Kdyby to dělal, k čemu by to mohlo vést? Manžel naší sestry, která se jmenuje Rosa, není svědek Jehovův a často ji porovnává s jinými ženami. Jeho krutá slova podkopala její sebedůvěru a vyvolala v ní pocit, že ji nikdo nemůže mít rád. Říká: „Potřebuju neustále ujišťovat o tom, že si mě Jehova váží.“ Naproti tomu křesťanský manžel projevuje svojí manželce úctu. Ví, že to má vliv na jeho vztah s ní i na jeho vztah s Jehovou. Manžel, který si váží svojí manželky, ji ujišťuje o své lásce a chválí ji. w21.07 29:7-8

Jsi zklamaný, když ti důležitý balíček nedorazí v době, kdy ho čekáš? Když ale zjistíš, že zpoždění balíčku má opodstatněné důvody, asi budeš trpělivější a rád si počkáš. To, jakou hodnotu má trpělivost, hezky ukazují Přísloví 13:11. Píše se tam: „Rychle nabyté bohatství se bude zmenšovat, ale bohatství toho, kdo ho shromažďuje po troškách, bude růst.“ Co se z toho můžeme naučit? Dělat věci trpělivě a krok za krokem je moudré a přináší to ty nejlepší výsledky. Přísloví 4:18 říkají, že „stezka dobrých lidí je jako jasné ranní světlo, které září víc a víc až do úplného rozednění“. Tato slova výstižně popisují způsob, jakým Jehova svému lidu odhaluje svůj záměr – dělá to postupně. Tenhle verš se dá uplatnit i na duchovní pokrok, který jako křesťané děláme. Ten se nedá uspěchat, vyžaduje čas. w21.08 31:1, 3-4

S tím, jak se blíží konec tohoto systému, máme plné ruce práce. (Mat. 24:14; Luk. 10:2; 1. Petra 5:2) Všichni toho chceme dělat pro Jehovu co nejvíc. Mnozí z nás se ve službě pustili do něčeho nového. Někteří by si přáli sloužit jako průkopníci. Jiní by rádi sloužili v betelu nebo pomáhali na našich stavbách. A řada bratrů pracuje na tom, aby mohli být jednou jmenováni služebními pomocníky nebo staršími. (1. Tim. 3:1, 8) Jehova musí mít velkou radost, když vidí, jak jsou jeho služebníci ochotní. (Žalm 110:3) Jsi ale zklamaný, protože se ti ještě nepodařilo dosáhnout duchovního cíle, který sis dal? Jestli ano, mluv o tom s Jehovou. (Žalm 37:5–7) Taky se zeptej zkušených bratrů, jak se můžeš zlepšit v tom, co děláš pro Jehovu, a potom se snaž jejich rady co nejlíp uvést do praxe. Když to tak uděláš, je velká šance, že svého cíle dosáhneš. w21.08 33:1, 4

Ovdovělé prorokyni Anně bylo 84 let, ale „nikdy nechyběla v chrámu“. Za svoji „pravidelnou účast na shromáždění“ dostala krásnou odměnu. Mohla vidět malého Ježíše. (Luk. 2:36–38) I v dnešní době dává spousta starších křesťanů skvělý příklad těm mladším. Když si uděláme čas, abychom starší spolukřesťany rozpovídali, a poslechneme si, co krásného zažili v Jehovově organizaci, hodně z toho načerpáme. Naši staří bratři a sestry mají v Jehovově organizaci důležité místo. Mnohokrát viděli, jak Jehova žehná svému lidu i jim osobně. Hodně se toho naučili z chyb, které udělali. Považuj je za „pramen moudrosti“ a čerpej z jejich zkušeností. (Přísl. 18:4) Když si uděláš čas, abys je poznal, posílí to tvoji víru. w21.09 35:4, 7-8, 11, 13

Jehovův lid podle Izajášových slov pije „mléko národů“. (Iz. 60:5, 16) K pravdě přicházejí vzácní lidé s různými schopnostmi a zkušenostmi a káže se ve 240 zemích a naše publikace jsou k dispozici ve víc než 1 000 jazycích. To, že Jehova v čase konce třese národy, nutí lidi, aby se rozhodli. Postaví se na stranu Božího království, nebo budou důvěřovat vládám tohoto světa? Tohle rozhodnutí bude muset udělat každý. Jehovovi služebníci sice poslouchají zákony země, ve které žijí, ale v politických otázkách světa jsou naprosto neutrální. (Řím. 13:1–7) Vědí, že problémy lidstva vyřeší jedině Boží království, které není částí světa. (Jan 18:36, 37) w21.09 37:13-14

Když někdo z tvých blízkých opustí Jehovu, je hodně důležité, abys duchovně posiloval sebe i zbytek rodiny. Jak? Pravidelně si čti Bibli a přemýšlej o tom. A choď na shromáždění. Díky tomu od Jehovy získáš sílu. Joanna, která má vyloučeného tátu a sestru, říká: „Když si v Bibli čtu o takových lidech, jako byli Abigail, Ester, Job, Josef a Ježíš, uklidňuje mě to. Jejich příklad mi dodává sílu a pomáhá mi být pozitivní.“ Když tě přepadne smutek, nepřestávej se modlit. Pros našeho milujícího Boha, aby ti pomohl dívat se na situaci jeho očima a aby ti dal pochopení a ukázal ti cestu, po které bys měl jít. (Žalm 32:6–8) Říct Jehovovi, jak se cítíš, samozřejmě nemusí být vůbec snadné. Ale pamatuj, že naprosto rozumí tomu, co prožíváš. Přeje si, abys mu vyléval své srdce. (2. Mojž. 34:6; Žalm 62:7) w21.09 39:9-10

Po Pesachu roku 32 n. l. se apoštolové Petr, Jakub a Jan stali svědky úžasného vidění. Na vysoké hoře, možná na jednom z výběžků hory Hermon, byl před nimi Ježíš proměněn. „Jeho obličej zářil jako slunce a jeho oděv byl oslnivě bílý.“ (Mat. 17:1–4) Apoštolové slyšeli, jak Bůh říká: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení. Naslouchejte mu.“ Svým způsobem života dávali tito tři apoštolové najevo, že Ježíšovi opravdu naslouchají. A my je v tom chceme napodobovat. Jsme vděční za laskavé rady, které nám Jehova dává prostřednictvím „hlavy sboru“, Ježíše Krista. (Ef. 5:23) Buďme rozhodnutí mu naslouchat, tak jako apoštolové Petr, Jakub a Jan. Když to budeme dělat, budeme šťastní už dnes a naše štěstí bude trvat věčně. w21.12 51:1, 19

Jeden křesťan v Korintu měl nemravný vztah s manželkou svého otce. Apoštol Pavel dal Korinťanům pokyn, aby ho vyloučili. Jeho špatné jednání mělo vliv na druhé ve sboru. I když šlo o něco tak šokujícího, některé z nich už to ani nepohoršovalo. (1. Kor. 5:1, 2, 13) O něco později se Pavel dozvěděl, že ten muž činil opravdové pokání. Pavel starším napsal: „Teď byste mu měli laskavě odpustit a utěšit ho.“ Všimni si, proč chtěl, aby to udělali: „Aby ho nepřemohl příliš velký smutek.“ Toho kajícného muže mu bylo líto. Nechtěl, aby byl kvůli tomu, co udělal, tak smutný, tak zdrcený, že by přestal usilovat o odpuštění. (2. Kor. 2:5–8, 11) Tak jako Jehovu i starší vede láska k tomu, aby byli milosrdní. Jsou pevní, když je to nutné, ale milosrdní, když je to možné a je pro to opodstatněný důvod. Jinak by to nebylo milosrdenství, ale nepatřičná tolerance špatného jednání. w21.10 41:12-15

Zraněné city jsou jako doslovné rány. Některé jsou drobné, jiné jsou větší. Například při otevírání obálky se můžeme říznout o papír. V tu chvíli nás to může docela bolet, ale za pár dní už si možná ani nevzpomeneme, kam jsme se to vlastně řízli. Podobně se může stát, že se nás někdo trochu dotkne. Nějaký kamarád třeba bezmyšlenkovitě řekne nebo udělá něco, co nás zabolí. Nám ale nedělá problém mu odpustit. Někdy je ale naše rána hlubší a doktor ji pak musí sešít a ovázat. Kdybychom si na ni pořád sahali a šťourali se v ní, jenom bychom sami sobě ubližovali. Je smutné, že člověk, kterého se něco hluboce dotklo, se občas chová podobně. Pořád dokola přemýšlí o tom, jak moc mu ten druhý ublížil a jaké citové šrámy mu způsobil. Ale ten, kdo v sobě živí zášť, ubližuje jenom sám sobě. Je mnohem lepší řídit se radou uvedenou ve verši na tento den. w21.12 49:15

Co když si nějaký starší dělá starosti s tím, jak se někdo ze sboru obléká nebo upravuje? Bude dobré, když si položí otázku: Opravdu mám biblický důvod to řešit? Určitě by nechtěl prosazovat svoje osobní názory, a tak se možná poradí s dalším starším, případně s jiným bratrem nebo sestrou, kteří mají dobrý úsudek. Společně si můžou projít rady, které v téhle oblasti dal apoštol Pavel. (1. Tim. 2:9, 10) Uvedl určité obecné zásady. Napsal, že by se křesťané měli oblékat slušně, cudně a se zdravým úsudkem. Nesestavil ale seznam toho, co smí a nesmí nosit. Chápal, že pokud křesťan zůstává v rámci biblických mantinelů, není nic špatného na tom, když se obléká podle svého vlastního vkusu. Starší by tedy měli zvážit, jestli je v tom ten člověk skromný a má zdravý úsudek. Měli bychom pamatovat na jednu důležitou věc. I když se dva duchovně zralí křesťané rozhodnou různě, nemusí to znamenat, že jenom jedno z těch rozhodnutí je správné. Nikdy bychom bratrům a sestrám neměli vnucovat svoje vlastní představy o tom, co je dobré a co špatné. w22.02 8:9-10

Proč máme svým bratrům a sestrám projevovat věrnou lásku? Některé důvody najdeme v následujících příslovích z Bible: „Ať tě neopouští věrná láska a věrnost. … Potom v očích Boha i lidí najdeš přízeň.“ „Člověk s věrnou láskou prospívá sám sobě.“ „Kdo se snaží jednat správně a s věrnou láskou, … získá život.“ (Přísl. 3:3, 4, ppč.; 11:17, ppč.; 21:21) V těchto příslovích jsou tři důvody, proč bychom měli projevovat věrnou lásku. Za prvé, jsme pak v Božích očích drahocenní. Za druhé, prospíváme tím sami sobě – například si s druhými vytváříme pevná přátelství. A za třetí, v budoucnu získáme věčný život a spoustu dalších krásných věcí. Máme opravdu dobré důvody řídit se Jehovovou připomínkou: „Projevujte si navzájem věrnou lásku a milosrdenství.“ w21.11 45:1-2

Když v nějaké zkoušce zjistíš, že tvoje víra není dost silná, nevzdávej se. Ber to jako příležitost něco s tím udělat. Vroucně se modli k Jehovovi, zvlášť když procházíš těžkým obdobím. Pamatuj, že Jehova ti může pomoct prostřednictvím rodiny nebo bratrů a sester. Když uvidíš, jak ti Jehova pomáhá vytrvat ve zkouškách, které zažíváš teď, budeš mít větší jistotu, že ti pomůže vytrvat v jakýchkoli zkouškách, které přijdou v budoucnosti. Ježíš svým učedníkům ukázal, ve kterých oblastech potřebují mít silnější víru, ale nikdy nepochyboval, že s Jehovovou pomocí úspěšně zvládnou zkoušky, které jsou před nimi. (Jan 14:1; 16:33) Byl si jistý, že i ti, kdo budou patřit k velkému zástupu, budou mít dost silnou víru na to, aby přežili velké soužení. (Zjev. 7:9, 14) Můžeš mezi nimi být i ty, když už teď využiješ každou příležitost, abys posílil svoji víru. (Hebr. 10:39) w21.11 47:18-19

V dnešní době nečekáme, že budeme nějak zázračně chráněni. Víme ale, že nikdo, kdo důvěřuje Jehovovi, neutrpí trvalou škodu. Naše důvěra v to, že nás Jehova dokáže zachránit, bude v blízké budoucnosti vyzkoušena. Až Gog z Magogu, koalice národů, zaútočí na Boží lid, bude to vypadat, že jsme v ohrožení života. Budeme muset být přesvědčení o tom, že Jehova nás může vysvobodit a že to udělá. Těm národům budeme připadat jako bezbranné ovce, které nikdo nechrání. (Ezek. 38:10–12) Nebudeme mít žádné zbraně a nebudeme vycvičení k boji. Národy si budou myslet, že jsme snadný terč. Neuvidí to, co očima víry uvidíme my – armádu andělů, kteří táboří kolem nás a jsou připravení nás chránit. Jak by je taky mohli vidět? Nedívají se na věci z duchovního pohledu. Až nám nebeská vojska přijdou na pomoc, bude to pro ně obrovské překvapení. (Zjev. 19:11, 14, 15) w22.01 1:12-13

Všichni bratři a sestry jsou pro Jehovu důležití, a proto by měli být důležití i pro nás. Měli bychom být ochotní udělat všechno pro to, abychom je chránili a aby cítili, že je máme rádi. Když zjistíme, že jsme někoho urazili nebo mu ublížili, neměli bychom to smést ze stolu s tím, že ten člověk je přecitlivělý a neměl by všechno tak řešit. Proč se může druhých něco dotknout? Někteří bratři a sestry můžou kvůli tomu, v čem vyrůstali, bojovat s pocity méněcennosti. Jiní jsou v pravdě noví, a tak se ještě nenaučili, jak se vyrovnávat s chybami druhých. Ať už je to jakkoli, měli bychom dělat všechno pro to, abychom dali věci do pořádku. Zároveň si ale člověk, který se často uráží, musí uvědomit, že to není dobrý rys a že na tom musí pracovat. Díky tomu se bude dobře cítit on i ostatní. w21.06 25:7

Ježíš chápe tvoje pocity. Když jsme ve stresu a na pokraji svých sil, určitě jsme rádi, když nás utěší soucitný přítel. Zvlášť, když je to někdo, kdo zažil něco podobného. Takovým přítelem je i Ježíš. Ví, jaké to je, když se člověk cítí slabý a potřebuje pomoc. Chápe, co je pro nás těžké, a postará se, abychom dostali podporu, kterou potřebujeme. (Hebr. 4:15, 16) Ježíš si v zahradě Getsemane nechal pomoct od anděla. I my bychom měli být ochotní přijmout pomoc, kterou nám Jehova poskytuje. Ať už je to prostřednictvím nějaké publikace, videa, proslovu, nebo povzbudivé návštěvy sborového staršího nebo duchovně zralého přítele. (Luk. 22:39–44) Když se modlíme, dostaneme „Boží pokoj, který přesahuje veškeré chápání“. (Filip. 4:6, 7) w22.01 3:17-19

Jehova vždycky jedná správně. Někdy pro nás ale může být těžké důvěřovat lidem, které používá. Možná si říkáme, jestli ti, kdo mají v Jehovově organizaci nějakou pravomoc, opravdu dělají věci tak, jak chce Jehova, nebo si je dělají po svém. Pravda je ale taková, že Jehova důvěřuje těm, které používá. Pokud jim tedy my nedůvěřujeme, nemůžeme tvrdit, že důvěřujeme Jehovovi. V dnešní době Jehova vede pozemskou část svojí organizace prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45) Ten plní stejnou úlohu jako vedoucí sbor v prvním století. Dohlíží na Boží služebníky po celém světě a dává pokyny sborovým starším. Starší je potom uplatňují ve sborech, kde slouží. Když se pokyny od organizace a starších řídíme, dáváme tím najevo důvěru v to, že Jehova vždycky jedná správně. w22.02 6:7-8

Máme velkou radost, že můžeme být Jehovovými svědky, a jsme na to hrdí. Jsme moc rádi, když můžeme pomoct někomu, kdo má „správný postoj vedoucí k věčnému životu“, aby se stal křesťanem. (Sk. 13:48) Cítíme to stejně jako Ježíš. Když se jeho učedníci vrátili z kazatelské služby a nadšeně mu vyprávěli, co zažili, „svatý duch ho naplnil velkou radostí“. (Luk. 10:1, 17, 21) Apoštol Pavel vybízel Timotea: „Dávej pozor na sebe a na své vyučování.“ A dodal: „Když to budeš dělat, zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Tim. 4:16) Takže v sázce jsou lidské životy. Proč na sebe máme dávat pozor? Protože jsme poddaní Božího království. Chceme se vždy chovat tak, aby to přinášelo Jehovovi chválu a aby to bylo v souladu s dobrou zprávou, kterou kážeme. (Filip. 1:27) A jak můžeme dávat pozor na své vyučování? Tak, že se na službu dobře připravujeme a vždy, když chceme někomu vydat svědectví, poprosíme Jehovu o pomoc. w21.10 43:1-2

Nová osobnost je způsob myšlení a jednání, který odpovídá tomu, jaký je Jehova. Člověk si ji obléká tak, že dovoluje svatému duchu, aby působil na jeho myšlenky, pocity a jednání, a že přináší ovoce tohoto ducha. Miluje Jehovu a jeho služebníky. (Mat. 22:36–39) Ani ve zkouškách neztrácí radost. (Jak. 1:2–4) Působí pokoj. (Mat. 5:9) Má s druhými trpělivost a je k nim laskavý. (Kol. 3:12, 13) Miluje, co je dobré, a taky to dělá. (Luk. 6:35) Z jeho skutků je vidět, že má pevnou víru v Jehovu. (Jak. 2:18) V napjatých situacích reaguje mírně, a když je v pokušení, ovládá se. (1. Kor. 9:25, 27; Tit. 3:2) Pokud si chceme obléct novou osobnost, musíme pracovat na všech vlastnostech, o kterých se píše v Galaťanům 5:22, 23 a na jiných místech v Bibli. w22.03 11:3-4

Starší napodobují apoštola Pavla nejen tím, že chodí dům od domu, ale taky tím, že jsou připravení mluvit o Jehovovi při každé příležitosti. (Ef. 6:14, 15) Tak jako Pavel můžou ve službě spolupracovat s druhými, třeba se služebními pomocníky, a přitom je školit. (1. Petra 5:1, 2) Starší by ale nikdy neměl mít tolik práce, že by mu nezbyl čas na důležitější věci. K nim patří jednak samotná služba, ale taky odpovědnost pomáhat v ní svým dětem a mít pravidelné rodinné uctívání. (Mat. 28:19, 20) Když svoji situaci probere s Jehovou, možná zjistí, že kdyby přijal nějaký další úkol, některou z těch věcí by musel zanedbat. Proto se možná rozhodne, že daný úkol nepřijme. Může si ale být jistý, že Jehova pro něj má pochopení. Ví, že to dělá proto, aby si udržel vyrovnanost. w22.03 14:4, 7-8

Měl jsi trochu strach, když sis představil, že by se z tebe stal svědek Jehovův? Možná sis říkal, že nikdy nedokážeš chodit do služby. Nebo ses bál, že se proti tobě postaví rodina a přátelé. Pokud to tak bylo, určitě máš pro svého zájemce pochopení, když něco takového cítí. Ježíš si uvědomoval, že někteří lidé můžou mít takové obavy. Své následovníky ale povzbuzoval, aby strachu nepodlehli a dál sloužili Jehovovi. (Mat. 10:16, 17, 27) Postupně zájemce uč, jak může mluvit o své víře. Když Ježíš poslal své následovníky kázat, možná z toho byli nervózní. Ježíš jim to ale usnadnil tím, že jim řekl, kde mají kázat a co mají říkat. (Mat. 10:5–7) Jak ho můžeš napodobit? Se zájemcem si povídej o tom, při jakých příležitostech by mohl mluvit o Jehovovi. Když spolu rozebíráte nějakou myšlenku z Bible, můžeš se ho zeptat, jestli zná někoho, koho by to mohlo zajímat. Pak si spolu nacvičte, jak by se o tu myšlenku mohl jednoduše podělit. w21.06 22:15-16

„Obchody a staré budovy začaly během pár minut padat k zemi.“ „Všude byla panika… Hodně lidí říkalo, že to trvalo asi dvě minuty. Mně to ale připadalo jako věčnost.“ To jsou slova těch, kdo přežili zemětřesení v Nepálu v roce 2015. My ale právě teď zažíváme jiné třesení – třesení, které se týká všech národů. Prorok Ageus napsal: „Jehova, Bůh vojsk, totiž říká: ‚Za malou chvíli budu znovu třást nebesy a zemí.‘“ (Ag. 2:6) Třesení, které popisuje Ageus, není jako doslovné zemětřesení, které přináší jenom zkázu. Jeho výsledek je naopak pozitivní. Jehova říká: „Budu třást všemi národy a vzácné poklady ze všech národů přijdou a já naplním tento dům slávou.“ w21.09 37:1-3

Pevné přátelství mezi dvěma lidmi je založené na časté a upřímné komunikaci. To samé platí o našem přátelství s Jehovou. Když s ním v modlitbě mluvíme o svých pocitech, myšlenkách a obavách, dáváme mu tím najevo, že mu důvěřujeme a jsme si jistí jeho láskou. (Žalm 94:17–19; 1. Jana 5:14, 15) Snaž se trávit čas s přáteli. Jsou darem od Jehovy. (Jak. 1:17) Našemu nebeskému Otci na nás záleží, a proto nám dal duchovní rodinu bratrů a sester, kteří nás mají rádi za všech okolností. (Přísl. 17:17) Ve svém dopise Kolosanům se apoštol Pavel zmínil o křesťanech, kteří ho podporovali a byli pro něj „velkým povzbuzením“. (Kol. 4:10, 11) Dokonce i Ježíš potřeboval pomoc svých přátel, andělů i lidí. A byl za ni vděčný. (Luk. 22:43) Svěřit se duchovně zralému příteli není známka slabosti. Naopak, může tě to zachránit. w21.04 17:14-16

Co když se tě nějaký bratr nebo sestra něčím hodně dotkne? Udělej všechno pro to, aby sis s tím člověkem udržel pokojný vztah. Upřímně Jehovovi říkej, jak se cítíš. Modli se za toho člověka. A pros Jehovu, aby ti pomohl vidět jeho dobré vlastnosti – ty vlastnosti, které má na něm rád. (Luk. 6:28) Pokud nedokážeš přejít to, co ti udělal, přemýšlej, jak si s ním o tom promluvit. Vždycky je nejlepší předpokládat, že ti neublížil schválně. (Mat. 5:23, 24) Až s ním pak budeš mluvit, vycházej z toho, že to nemyslel špatně. Ale co když se nebude chtít usmířit? Pak se řiď radou: „Snášejte jeden druhého.“ Měj s ním trpělivost. (Kol. 3:13) A hlavně v sobě nikdy neživ zášť. Mohlo by to poškodit tvůj vztah s Jehovou. Nikdy nedovol, aby se pro tebe něco stalo kamenem úrazu. Tak dokážeš, že Jehovu miluješ víc než cokoli jiného. (Žalm 119:165) w21.06 25:15