Červenec

Vyloučení je způsob, jak Jehova někdy věci řeší. Je to v nejlepším zájmu všech, včetně toho, kdo se provinil. Někteří ze sboru se možná negativně vyjadřují k tomu, jak starší rozhodli. Často už ale nezmíní informace, které by mohly provinilce stavět do špatného světla. Prostě neznáme všechna fakta. Je proto moudré důvěřovat starším, kteří to řešili, že udělali všechno pro to, aby se řídili biblickými zásadami a soudili „ve jménu Jehovy“. (2. Par. 19:6) Když podpoříš rozhodnutí starších vyloučit někoho z tvých blízkých, vlastně mu tím můžeš pomoct, aby se k Jehovovi vrátil. „Přerušit kontakt s naším dospělým synem bylo hrozně těžké,“ přiznává Elizabeth. „Ale když se k Jehovovi vrátil, uznal, že si zasloužil být vyloučený. Později řekl, že ho to naučilo spoustu věcí a že je za to vděčný.“ w21.09 39:11-12

Přemýšlej o té vdově. Určitě si přála dát Jehovovi víc. Udělala ale, co mohla. Dala mu to nejlepší. A Ježíš věděl, že jeho Otec si jejího daru velmi váží. Učíme se z toho důležitou věc: Jehovovi se líbí, když mu dáváme to nejlepší – když mu sloužíme celým srdcem a celou duší. (Mat. 22:37; Kol. 3:23) Jehova je šťastný, když vidí, že děláme všechno, co je v našich silách! To platí o čase a energii, které věnujeme, když ho uctíváme, například ve službě a na shromáždění. Jak můžeš to, co ses naučil ze zprávy o té vdově, uplatnit? Zkus si vzpomenout na konkrétní bratry a sestry, kteří možná potřebují ujistit, že to, co pro Jehovu dělají, ho těší. Nějaká starší sestra má třeba výčitky nebo si připadá k ničemu, protože je nemocná nebo jí chybí síla a nemůže dělat ve službě tolik, co dřív. w21.04 14:17, 19-20

Jehova ví, kdy bude nejlepší zničit tento zlý svět. Díky tomu, že je trpělivý, se shromažďuje velký zástup lidí, kterých jsou miliony a kteří ho uctívají a chválí. Jsou rádi, že Jehova vytrvává tak dlouho. Mohli se narodit, zamilovat si ho a zasvětit mu svůj život. To, že se rozhodl být tak trpělivý, bude plně obhájeno, až odmění miliony lidí, kteří vytrvali až do konce. I přes všechnu bolest a utrpení, které Satan způsobil, Jehova zůstává šťastný. (1. Tim. 1:11) I my si můžeme udržet radost, zatímco trpělivě čekáme, až posvětí své jméno, obhájí své právo vládnout, ukončí všechno zlo a odstraní současné problémy. Buďme rozhodnutí vytrvávat. Pomoct nám v tom může to, když si uvědomíme, že náš nebeský Otec vytrvává taky. w21.07 27:18-19

Hodně lidí v prvním století v Ježíše neuvěřilo. Byl to pro ně jenom syn obyčejného tesaře. A navíc byl z Nazaretu, města, které nebylo nijak významné. I Natanael, který se stal později Ježíšovým učedníkem, nejdřív zapochyboval: „Může přijít něco dobrého z Nazaretu?“ Město, ve kterém Ježíš žil, na něj možná nedělalo velký dojem. Nebo to možná řekl kvůli proroctví z Micheáše 5:2. Tam bylo předpovězeno, že Mesiáš se měl narodit v Betlémě, ne v Nazaretu. Prorok Izajáš předpověděl, že Ježíšovi nepřátelé se nebudou „zabývat [Mesiášovým] původem“. (Iz. 53:8) Kdyby si lidé udělali čas a prozkoumali všechna fakta, zjistili by, že Ježíš se narodil v Betlémě a že je potomek krále Davida. (Luk. 2:4–7) Ježíš se tedy narodil přesně tam, kde se podle proroctví z Micheáše 5:2 narodit měl. Tak v čem byl problém? Lidé dělali ukvapené závěry. Neznali všechna fakta. A kvůli tomu Ježíše zavrhli. w21.05 18:4-6

V Bibli se mluví o lidech, kteří radu přijali a Jehova je za to odměnil. Jedním z nich byl Job. Jehovu miloval a chtěl mu dělat radost. Nebyl ale dokonalý, a tak když se dostal pod velký tlak, ukvapeně řekl věci, které nebyly správné. Potřeboval usměrnění a taky ho dostal – od Elihua a potom i od Jehovy. Jak reagoval? Řekl: „Mluvil jsem bez porozumění… Odvolávám, co jsem řekl, a činím pokání v prachu a popelu.“ (Job 42:3–6, 12–17) Job svoji pokoru dal najevo tím, že přijal radu od mnohem mladšího Elihua. (Job 32:6, 7) I nám se může stát, že dostaneme radu od někoho, kdo je mladší než my. Nebo máme pocit, že si ji tak úplně nezasloužíme. Pokud jsme ale pokorní, dokážeme ji přijmout. A dělat pokroky ve službě a v projevování křesťanských vlastností přece potřebuje každý z nás. w22.02 7:8, 12

Všichni ve sboru máme odpovědnost přispívat k tomu, aby tam byla láskyplná a pokojná atmosféra a aby se tam nikdo necítil úplně opuštěný. To, co říkáme a děláme, může pro druhé hodně znamenat. Jak můžeš pomáhat těm, kdo jsou v pravdě sami, aby se ve sboru cítili jako v rodině? Nabídni druhým své přátelství. Můžeš začít tím, že srdečně přivítáš ty, kdo jsou ve sboru noví. (Řím. 15:7) Chceme ale udělat víc než je jenom hezky pozdravit. Chceme, aby mezi námi časem vzniklo pevné přátelství. Proto se o nové upřímně a s láskou zajímej. Snaž se pochopit, co prožívají, ale zároveň respektuj jejich soukromí. Pro některé může být těžké mluvit o svých pocitech, tak je do toho netlač. Spíš se je snaž taktními otázkami rozpovídat a trpělivě jim naslouchej. Například se jich můžeš zeptat, jak poznali pravdu. w21.06 23:13-14

Moc si vážíme toho, že můžeme Jehovovi sloužit jednotně jako „jedno stádo s jedním pastýřem“. To, že jsme jednotná duchovní rodina, nám všem přináší hodně dobrého, a proto kniha Organizovaně sloužíme Jehovovi na straně 165 říká: „Tvou povinností je k její jednotě přispívat.“ Musíme se tedy naučit „dívat se na své bratry a sestry tak, jak se na ně dívá Jehova“. Pro Jehovu jsme všichni jeho milovaní „maličcí“. Díváš se tak na své bratry a sestry i ty? Jehova si všímá každé naší snahy jim pomáhat a pečovat o ně a váží si toho. (Mat. 10:42) Máme svoje spoluvěřící moc rádi. Proto jsme „rozhodnutí neudělat nic, co by bylo pro bratra kamenem úrazu nebo překážkou“. (Řím. 14:13) Díváme se na bratry a na sestry jako na sobě nadřazené a chceme jim ze srdce odpouštět. Nikdy nedovolme, aby se pro nás chování druhých stalo kamenem úrazu. Spíš „usilujme o to, co vede k pokoji a co slouží k vzájemnému posílení“. (Řím. 14:19) w21.06 25:16-17

Pokud pečlivě studujeme Boží Slovo a to, co nám radí Boží organizace, a řídíme se tím, postupně se nám podaří vytvořit si takovou osobnost, jakou měl Kristus. Kromě toho budeme čím dál víc znát Boha. Pomocí jednoho přirovnání Ježíš vysvětlil, že zpráva o Království je jako semínko, které postupně roste v srdci upřímných lidí. Řekl: „Semena raší a rostou, on [rozsévač] ani neví jak. Půda sama od sebe přináší úrodu, nejdřív stéblo, potom klas, nakonec zralé zrno v klasu.“ (Mar. 4:27, 28) Ježíš tím chtěl říct, že jak růst rostliny, tak duchovní růst člověka, který přijal zprávu o Království, je postupný. Čím blíž jsou naši zájemci k Jehovovi, tím víc se mění k lepšímu. (Ef. 4:22–24) Nesmíme ale zapomenout, že je to Jehova, kdo působí, aby to semínko rostlo. w21.08 31:4-5

Radost můžeme získat, když se budeme zaměřovat na ty správné věci. Člověk, který se těší z toho, „co vidí oči“, je spokojený s tím, co má, například se svou současnou situací. Naproti tomu člověk, který touží po něčem, co nemůže mít, nebude spokojený nikdy. Co si z toho můžeme odnést? Když chceme mít radost, měli bychom se zaměřovat na to, co máme, a na to, čeho můžeme realisticky dosáhnout. Opravdu je možné, abychom byli spokojení s tím, co máme? Je přece přirozené, že člověk si po nějaké době před sebe rád staví nové cíle. I tak ale můžeme být spokojení. Z toho, „co vidí naše oči“, se můžeme těšit, nemusíme se s tím prostě jenom smířit. Co nám v tom pomůže? Když se podíváme na Ježíšovo podobenství o talentech, které je zapsané v Matoušovi 25:14–30, a zaměříme se na to, díky čemu můžeme mít ze svojí současné situace co největší radost. w21.08 33:5-6

Jehova se velmi zajímá o ty, „kdo jsou zdrcení a skleslí“. Naše milované bratry a sestry tedy může povzbudit každý z nás, nejenom starší. Můžeme to dělat například tak, že se o ně budeme upřímně zajímat. Jehova chce, aby prostřednictvím nás cítili, že je jako svoje drahocenné ovečky miluje. (Kol. 3:12) Můžeme jim taky pomáhat tím, že budeme pokorní a skromní. Nechceme na sebe strhávat pozornost a vyvolávat tak v druhých závist. Naopak svoje schopnosti a znalosti používáme ke vzájemnému povzbuzení. (1. Petra 4:10, 11) O tom, jak jednat s druhými, se můžeme hodně naučit od Ježíše. Byl to největší člověk, jaký kdy žil. Přesto byl mírný a měl pokorné srdce. (Mat. 11:28–30) Když vyučoval, mluvil jednoduše a používal krásná přirovnání, která působila na srdce obyčejných lidí. (Luk. 10:21) w21.07 29:11-12

Hledej příležitosti si se starými bratry a sestrami povídat. Jejich zrak už možná není tak ostrý, jejich krok tak rychlý a jejich hlas tak pevný, ale jsou mladí v srdci a u Jehovy mají „dobré jméno“. (Kaz. 7:1) Nezapomínej, proč jsou pro Jehovu tak vzácní. Stále jim dávej najevo, že si jich vážíš. Buď jako Eliša. Poslední den, kdy byli s Elijášem spolu, trval na tom, že s ním zůstane. Třikrát prohlásil: „Neopustím tě.“ (2. Král. 2:2, 4, 6) Upřímně se o staré bratry a sestry zajímej a taktně se je snaž rozpovídat. (Přísl. 1:5; 20:5; 1. Tim. 5:1, 2) Můžeš se jich třeba zeptat: Co tě tenkrát přesvědčilo, že jsi našel pravdu? Jak tě tvoje zážitky přiblížily k Jehovovi? Co je podle tebe klíčem k tomu, aby měl člověk ze služby Jehovovi pořád radost? (1. Tim. 6:6–8) Pak poslouchej, co ti budou vyprávět. w21.09 35:14-15

Když se ze všech sil snažíš poslouchat příkaz kázat a činit učedníky, dokazuješ tím, že Boha miluješ. (1. Jana 5:3) Zamysli se nad tímhle: Z lásky k Jehovovi jsi začal kázat dům od domu. Bylo pro tebe jednoduché tenhle příkaz poslechnout? Asi ne. Když jsi stál ve službě před úplně prvními dveřmi, byl jsi nervózní? Nejspíš ano. Ale věděl jsi, že je to úkol, který jsi dostal od Ježíše, a tak jsi poslechl. A časem už pro tebe služba pravděpodobně nebyla tak těžká. Ale co říkáš na to, že bys měl vést biblické studium? Jsi nervózní, už jen když si to představíš? Možná. Když ale poprosíš Jehovu, aby ti pomohl nervozitu překonat a sebrat odvahu nabídnout biblické studium, udělá to pro tebe. w21.07 26:7

Otroci ve starověku na sobě mívali nějaké označení, aby se poznalo, komu patří. Podobně se v dnešní době bude od všech vyžadovat, aby měli na ruce nebo na čele obrazné označení. Svými názory a jednáním budou muset dát najevo, že patří vládám tohoto světa a podporují je. Přijmeme toto obrazné označení a budeme podporovat vlády světa? Ty, kdo to odmítnou, čekají problémy a budou v nebezpečí. Kniha Zjevení říká: „Nikdo nemohl kupovat ani prodávat, jenom ten, kdo má to označení.“ (Zjev. 13:17) Zjevení 14:9, 10 ale ukazuje, co Bůh udělá těm, kdo ho mají. Boží služebníci to dobře vědí. Oni sami to označení nepřijmou a místo toho si na ruku napíšou „Jehovův“. (Iz. 44:5) Už teď se musíme ze všech sil snažit, abychom byli Jehovovi věrní. On pak s radostí řekne, že patříme jemu. w21.09 37:15-16

Ve službě využívej pomoc druhých. Pavel učil Timotea své metody, jak kázat a vyučovat, a povzbuzoval ho, aby je používal, až bude pomáhat druhým. (1. Kor. 4:17) Podobně jako Timoteus i my můžeme mít užitek ze zkušeností druhých ve sboru. Také se modli k Jehovovi o pomoc. Před službou vždycky popros Jehovu, aby ti pomáhal. Bez jeho mocného svatého ducha by nikdo z nás nic nedokázal. (Žalm 127:1; Luk. 11:13) Modli se konkrétně. Požádej Jehovu, aby tě vedl k někomu, koho duchovní věci zajímají a rád si tě vyslechne. Taky by sis měl dělat čas na osobní studium. Boží Slovo nám radí, abychom „se přesvědčili, co je Boží vůle, tedy co je dobré, přijatelné a dokonalé“. (Řím. 12:2) Čím jsme si jistější, že známe pravdu o Bohu, tím přesvědčivěji budeme s lidmi mluvit. w21.05 20:14-16

Co když s někým studuješ Bibli, naplno se mu věnuješ a modlíš se za něj, ale ten člověk nedělá duchovní pokrok a musíš studium ukončit? Nebo co když jsi nikdy nestudoval s někým, kdo by se nakonec dal pokřtít? Měl by sis myslet, že je to tvoje vina a že Jehova tvojí službě nežehná? Všimni si, podle čeho Jehova hodnotí, jestli jsme ve službě úspěšní. Jehova se zaměřuje na naši snahu a vytrvalost. Dívá se na to tak, že naše služba je úspěšná, když se jí věnujeme svědomitě a z lásky, ať už je odezva jakákoli. Pavel napsal: „Bůh … není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu, když jste sloužili svatým a dál jim sloužíte.“ (Hebr. 6:10) Jehova si pamatuje, s jakým úsilím a láskou jsme sloužili, i když se nikdo z našich zájemců nedal pokřtít. Takže na sebe můžeš vztáhnout to, co řekl Pavel ve verši na dnešní den. w21.10 43:4-6

Ježíšova laskavost a láska byly vidět z toho, jak jednal se svými učedníky. Věděl, že mají různé schopnosti a okolnosti. Nepověřil je proto stejnými úkoly ani od nich neočekával, že budou stejně výkonní ve službě. Naopak si vážil úsilí každého, kdo sloužil celou duší. To, že chápal okolnosti druhých, je vidět z podobenství o talentech. Pán z tohoto podobenství svěřil každému ze svých otroků práci „podle jeho schopností“. Jeden ze dvou pracovitých otroků získal víc než ten druhý. Ale pán pochválil oba stejnými slovy: „Výborně, dobrý a věrný otroku!“ (Mat. 25:14–23) Ježíš jedná laskavě a láskyplně i s námi. Ví, že se naše schopnosti a okolnosti mění, a má radost, když děláme to nejlepší, co můžeme. My bychom s druhými měli jednat stejně. w21.07 29:12-14

Král David nebyl milosrdný pokaždé. Šlo například o situaci, kdy Nabal, drsný člověk, Davida a jeho muže urazil a odmítl jim dát jídlo. Davida to rozzuřilo a rozhodl se zabít Nabala i všechny muže v jeho domácnosti. Díky rychlému zásahu Nabalovy trpělivé a laskavé manželky Abigail se David neprovinil prolitím krve. (1. Sam. 25:9–22, 32–35) Všimni si, že když se David rozčílil, usoudil, že Nabal a všichni jeho muži si zaslouží zemřít. Později bez váhání odsoudil k smrti i muže z Natanova příběhu. U té druhé situace nás možná napadne, proč člověk, který byl za normálních okolností tak soucitný, vynesl tak tvrdý rozsudek. Zamysli se, co tehdy David prožíval. Davida zrovna trápilo svědomí. Když člověk unáhleně a tvrdě soudí druhé, není to známka dobrého duchovního zdraví. Vlastně je to přesně naopak. w21.10 41:17-18, 20

Ze slov verše na dnešní den se dozvídáme, že Jehovu, který je ze všech nejsvětější, dokážeme napodobovat. Musíme být svatí „v celém svém způsobu života“. Možná nám připadá, že to nejde, protože jsme nedokonalí. Z příkladu apoštola Petra, který sám udělal spoustu chyb, je vidět, že i tak je možné být svatý. Takzvaní svatí jsou často vyobrazováni jako smutní lidé v náboženských rouchách, kteří mají ve tváři zbožný výraz. Ale opravdu je to tak, že ten, kdo je svatý, musí být nešťastný? Bible popisuje Jehovu, který je svatý, jako „šťastného Boha“. (1. Tim. 1:11) I o těch, kdo ho uctívají, se píše, že jsou šťastní. (Žalm 144:15) Ty, kdo nosili nápadná roucha a dělali dobré skutky proto, aby to druzí viděli, Ježíš odsoudil. (Mat. 6:1; Mar. 12:38) Jako křesťané zakládáme svůj názor na svatost na Bibli. Jsme přesvědčení, že náš milující Bůh by nám nikdy nepřikázal něco, co bychom nedokázali splnit. w21.12 48:1, 3

Jehova nám z lásky dal spoustu darů. A jedním z největších je schopnost ho uctívat. Svoji lásku mu dáváme najevo tím, že „dodržujeme jeho přikázání“. (1. Jana 5:3) Některá z nich nám předal Ježíš. Dal nám pokyn, abychom činili učedníky a křtili je. (Mat. 28:19) Taky nám přikázal, abychom jeden druhého milovali. (Jan 13:35) Poslušné lidi Jehova přijme do celosvětové rodiny těch, kdo ho uctívají. (Žalm 15:1, 2) Dávej najevo lásku druhým lidem. Láska je Jehovovou nejvýznačnější vlastností. (1. Jana 4:8) Projevil nám ji ještě předtím, než jsme ho poznali. (1. Jana 4:9, 10) A my ho napodobujeme tak, že milujeme druhé. (Ef. 5:1) Jedním z nejlepších způsobů, jak jim můžeme lásku projevit, je to, že jim pomáháme poznat Jehovu, dokud je ještě čas. (Mat. 9:36–38) Dáváme jim tak příležitost stát se členy Boží rodiny. w21.08 30:13-14

Z lásky ke svému Otci Ježíš pro něj i pro lidi přinášel oběti. (Jan 14:31) Když žil tady na zemi, bylo vidět, jak moc lidi miluje. Dával to najevo hlavně tím, že je učil o Božím království. (Luk. 4:43, 44) Vždycky byl soucitný a laskavý, dokonce i ke svým odpůrcům. To, že miluje Boha a lidi, dokázal i tím, že byl ochotný zemřít bolestivou smrtí, aby nám všem umožnil získat věčný život. Láska k Jehovovi nás motivovala, abychom se mu zasvětili a dali se pokřtít. A tuto lásku bychom stejně jako Ježíš měli dávat najevo tím, jak se chováme k lidem. Apoštol Jan napsal: „Kdo … nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ (1. Jana 4:20) w22.03 11:8-9

I když jsme s Jehovou moc rádi, může být pro nás těžké najít si na to čas. Všichni toho máme hodně. Práce, rodina a jiné důležité povinnosti nás možná zaměstnávají natolik, že můžeme mít pocit, že na modlitbu, studium a rozjímání už zkrátka nemáme prostor. O čas nás může připravit ale ještě něco záludnějšího. Když si nedáme pozor, mohlo by se stát, že by nás činnosti, které nejsou samy o sobě špatné, okrádaly o čas, který bychom mohli věnovat Jehovovi. Zamysleme se třeba nad odpočinkem a zábavou. Všichni někdy potřebujeme vypnout. Ale i vhodná zábava nám může zabrat tolik času, že nám ho na duchovní činnosti už moc nezbyde. Musíme jí vyhradit to správné místo. (Přísl. 25:27; 1. Tim. 4:8) w22.01 5:2-3

Když Jehova Izraelitům přikázal, aby milovali svého bližního, nemyslel tím, že mají milovat jenom ty, kdo jsou stejné rasy nebo ze stejného národa. Měli taky milovat cizince, kteří se mezi nimi usadili. Je to jasně vidět z 3. Mojžíšovy 19:33, 34. K cizinci se měli chovat, jako by to byl jeden z nich, a měli ho milovat jako sami sebe. Například měli dovolit jak chudým, tak cizincům, aby využili možnost paběrkovat. (3. Mojž. 19:9, 10) Zásada, že máme milovat cizince, platí i pro křesťany v dnešní době. (Luk. 10:30–37) Na světě jsou miliony imigrantů a někteří z nich nejspíš žijí i ve tvém okolí. Je důležité, abychom s těmito muži, ženami a dětmi jednali s úctou a respektovali jejich důstojnost. w21.12 49:16

Čím víc se na Jehovu spoléháme teď, tím víc budeme důvěřovat, že nás zachrání v budoucnosti. Víru a ochotu se na Jehovu spolehnout potřebujeme například tehdy, když chceme zaměstnavatele požádat, aby nám dal volno na sjezd nebo aby nám upravil pracovní dobu tak, abychom mohli být na všech shromážděních a mohli trávit víc času ve službě. Dejme tomu, že zaměstnavatel naší žádosti nevyhoví, a my o práci přijdeme. Budeme věřit tomu, že nás Jehova nikdy neopustí a že nám vždycky dá to, co potřebujeme? (Hebr. 13:5) Spousta bratrů a sester, kteří jsou v celodobé službě, může vyprávět příběhy o tom, jak jim Jehova přišel na pomoc, když ho nejvíc potřebovali. Jehova je věrný. Jehova je na naší straně, a tak se vůbec nemusíme bát toho, co je před námi. Pokud pro nás bude nejdůležitější to, co si přeje on, nikdy nás neopustí. w22.01 1:16-17

Co by mohlo naši důvěru ve starší prověřit? Když by byl vyloučený náš blízký přítel. Možná budeme mít pochybnosti, jestli starší zvážili všechna fakta, nebo jestli opravdu rozhodli tak, jak by rozhodl Jehova. Co nám pomůže udržet si správný postoj? Měli bychom pamatovat na to, že pokyny ohledně vyloučení pochází od Jehovy. Je to krok, který chrání sbor a může pomoct i provinilci. Kdyby ten, kdo zhřešil a nelituje toho, zůstal ve sboru, mohl by negativně ovlivňovat druhé. (Gal. 5:9) Někdy si navíc provinilec neuvědomuje, jak byl jeho hřích závažný a že musí změnit svoje smýšlení a jednání, aby znovu získal Jehovovu přízeň. (Kaz. 8:11) Můžeme si být jistí, že když starší rozhodují o tom, jestli bude někdo vyloučen, vůbec to neberou na lehkou váhu. w22.02 6:13-14

Rady, které starší dávají, by samozřejmě vždycky měly být založené na Božím Slově. Přesto se může stát, že někdo takovou radu ze začátku odmítá. Zvlášť v takových případech musí být starší trpělivý a laskavý a neměl by se hned rozzlobit. Když tedy někdo radu ze začátku odmítá, starší se za něj může soukromě modlit. Může Jehovu prosit, aby dotyčnému pomohl pochopit, proč je ta rada nutná, a dal mu sílu ji uplatnit. Ten bratr možná bude potřebovat nějaký čas, aby o ní mohl přemýšlet. Když s ním starší jedná trpělivě a laskavě, bude pro něj jednodušší jeho radu přijmout. Dokáže se totiž soustředit na její obsah, a ne na způsob, jak mu ji starší dal. A pamatujme na to, že naším cílem je dávat rady, které nejen fungují, ale taky „rozradostňují srdce“. (Přísl. 27:9) w22.02 8:17, 19

Někdy se modlíme o sílu, abychom zvládli boj s nějakou slabostí nebo nějakou zkoušku. Ale možná máme pocit, že Jehova si s odpovědí dává na čas. Proč všechny naše modlitby nevyslýchá okamžitě? Když se k němu upřímně modlíme, vnímá to jako důkaz naší víry. (Hebr. 11:6) Taky ho zajímá, jestli se podle svých modliteb snažíme žít a jestli děláme to, co si přeje. (1. Jana 3:22) Takže musíme být trpěliví, a když prosíme o to, abychom dokázali překonat nějaký zlozvyk nebo slabost, měli bychom podle toho i jednat. Ježíš vysvětlil, že některé naše modlitby nemusí být vyslyšeny okamžitě. Vybízel: „Proste, a dostanete, hledejte, a najdete, klepejte, a bude vám otevřeno. Protože každý, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nachází a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ (Mat. 7:7, 8) w21.08 31:1, 9-10

Abys svoji víru ve stvořitele posílil, musíš Boží Slovo dál studovat. (Jozue 1:8) Věnuj pozornost proroctvím a tomu, jak jsou jednotlivé biblické knihy v souladu. Když to budeš dělat, posílí to tvoji víru, že nás vytvořil milující a moudrý stvořitel a že je to on, kdo nechal Bibli zapsat. (2. Tim. 3:14; 2. Petra 1:21) Při zkoumání Bible si všímej, jak užitečné rady v ní jsou. Například se v ní už dávno psalo, že milovat peníze je škodlivé a přináší to „mnoho bolestí“. (1. Tim. 6:9, 10; Přísl. 28:20; Mat. 6:24) To, že nás Bible varuje před láskou k penězům, je tedy hodně užitečné! Vzpomeneš si na nějaké další biblické zásady, které ti v životě pomohly? Když přemýšlíme o tom, kolik moudrých rad v Bibli je, vidíme, že náš milující stvořitel ví, co je pro nás nejlepší, a proto si od něj vždycky necháme poradit. (Jak. 1:5) Díky tomu budeme mít ze života ještě větší radost. (Iz. 48:17, 18) w21.08 32:12-13

Jestli ti přibývají léta, buď si jistý, že Jehova si pamatuje to, co jsi pro něj v minulosti udělal. Horlivě jsi kázal. Zvládl jsi náročné situace – i ty, které tě hluboce zasáhly. Žil jsi podle biblických zásad a zastával ses jich, plnil jsi různé odpovědné úkoly a školil jsi druhé. Ze všech sil jsi držel krok s Jehovovou dynamickou organizací. Podporoval jsi a povzbuzoval ty, kdo byli v celodobé službě. Jehova tě má za tvoji věrnost moc rád. Slibuje, že „neopustí své věrné“. (Žalm 37:28) Ujišťuje tě: „Až do šedin [ti] budu oporou.“ (Iz. 46:4) Takže nemusíš mít pocit, že kvůli těm pár rokům navíc už v Jehovově organizaci nemáš důležité místo. Rozhodně máš! w21.09 35:4

Jehova je milosrdný, protože je nesrovnatelně moudrý. Bible říká, že „moudrost shora“ je „plná milosrdenství a dobrých skutků“. (Jak. 3:17) Stejně jako milující rodič Jehova ví, že když je ke svým dětem milosrdný, je to k jejich dobru. (Iz. 49:15) I přes svoji nedokonalost díky tomu mají naději do budoucna. Jeho nesmírná moudrost ho proto vede k tomu, aby byl milosrdný, kdykoli je k tomu nějaký důvod. Zároveň Jehova projevuje milosrdenství s dokonalou vyrovnaností. Moudře nikdy nepřekročí hranici mezi milosrdenstvím a nepatřičnou tolerancí špatného jednání. Dejme tomu, že nějaký křesťan začne hřešit a nechce s tím přestat. Co bychom měli dělat? Pavel pod Božím vedením napsal, abychom se s ním „přestali stýkat“. (1. Kor. 5:11) Nekajícní hříšníci jsou ze sboru vyloučeni. Tenhle krok je nutný, aby byli chráněni věrní bratři a sestry a aby bylo vidět, že se zastáváme Jehovových norem. w21.10 41:7-8

Jehovu uctíváme svými finančními dary. Žádný Izraelita „se neměl objevit před Jehovou s prázdnýma rukama“. (5. Mojž. 16:16) Všichni mu měli přinést dar podle toho, co si mohli dovolit. Dávali tím najevo, že jsou Jehovovi vděční za to všechno, co pro ně dělá. Jak můžeme svoji lásku a vděčnost dát Jehovovi najevo my? Například tak, že podle svých možností finančně podporujeme svůj sbor a celosvětovou činnost Boží organizace. Apoštol Pavel k tomu napsal: „Pokud je … člověk ochotný, jeho dávání je zvlášť přijatelné podle toho, co má, ne podle toho, co nemá.“ (2. Kor. 8:4, 12) I když toho možná nemůžeme dát moc, pro Jehovu naše dary hodně znamenají. (Mar. 12:42–44) w22.03 13:13

Není v silách starších vyřešit všechny problémy, se kterými bratři a sestry bojují. Jehova od nich ale očekává, že budou jeho ovečky chránit a povzbuzovat. Kde na to mají vzít čas, když mají tolik práce? Můžou napodobovat Pavlův příklad. Pavel své bratry a sestry rád chválil a povzbuzoval. Dal taky skvělý příklad v tom, že o ně něžně pečoval. (1. Tes. 2:7) Říkal jim, jak moc je on i Jehova milují. (2. Kor. 2:4; Ef. 2:4, 5) Choval se k nim jako k přátelům a trávil s nimi čas. Upřímně s nimi mluvil o svých obavách a slabostech a tím ukázal, že jim důvěřuje. (2. Kor. 7:5; 1. Tim. 1:15) Nezaměřoval se ale sám na sebe. Šlo mu hlavně o to, aby pomáhal druhým. w22.03 14:9-10