Srpen

Ježíš měl nejspíš na mysli římské vojáky, kteří ho na kůl přibili. I přes všechno nespravedlivé zacházení nedovolil, aby ho přemohla hořkost a zloba. (1. Petra 2:23) Tak jako on bychom měli druhým ochotně odpouštět. (Kol. 3:13) Někteří, včetně našich příbuzných, se nám můžou stavět na odpor, protože nechápou, čemu věříme a jak žijeme. Můžou o nás šířit lži, ponižovat nás před ostatními, ničit nám publikace, nebo nám dokonce vyhrožovat, že nám ublíží. Místo abychom v sobě chovali zášť, můžeme prosit Jehovu, aby našim nepřátelům otevřel oči a oni mohli jednou poznat pravdu. (Mat. 5:44, 45) Někdy pro nás může být těžké odpustit, zvlášť když jsme zažili velkou nespravedlnost. Pokud ale připustíme, aby v našem srdci zakořenila hořkost a zloba, ublížíme sami sobě. (Žalm 37:8) Když se rozhodneme odpustit, nedovolíme, abychom kvůli něčemu špatnému, co se nám stalo, zahořkli. (Ef. 4:31, 32) w21.04 15:3-4

Byl někdo, koho máš moc rád, vyloučen ze sboru? Něco takového může hodně bolet. Umíš si představit, jak to muselo být pro Jehovu těžké, když se k němu někteří členové jeho nebeské rodiny otočili zády? (Juda 6) Nebo jak mu ubližovalo, když se proti němu Izraelité, národ, který miloval, znovu a znovu bouřili? (Žalm 78:41) Můžeš si být jistý, že našeho milujícího Otce bolí i to, když ho opustí někdo z tvých blízkých. Chápe, co prožíváš. Ví, že potřebuješ povzbudit a utěšit, a bude tě podporovat. Když milovaný syn nebo dcera opustí Jehovu, rodiče si často říkají, jestli udělali všechno, co bylo v jejich silách, aby jim pomohli zůstat v pravdě. Jeden bratr řekl: „Dával jsem si to za vinu. Měl jsem z toho noční můry.“ Sestra, která byla ve stejné situaci, s bolestí vzpomíná: „Co jsem udělala špatně? Měla jsem pocit, že jsem jako máma selhala a nevštípila jsem synovi pravdu do srdce.“ w21.09 39:1-2, 4

Někteří mají za to, že svědkové Jehovovi nemůžou učit z Bible, protože nestudovali na teologických školách. Musí ale prozkoumat fakta. To se rozhodl udělat evangelista Lukáš. Dal si tu práci, aby „přesně vysledoval všechno od začátku“. Chtěl, aby se jeho čtenáři mohli „ujistit o pravdivosti“ toho, co slyšeli o Ježíšovi. (Luk. 1:1–4) Podobný přístup jako Lukáš měli i Židé ve starověké Beroi. Když poprvé slyšeli dobrou zprávu o Ježíšovi, zkoumali Hebrejská písma, aby se přesvědčili, jestli to, co slyšeli, je pravda. (Sk. 17:11) A zkoumat fakta by měli lidé i dnes. To, co je učí Boží služebníci, musí porovnávat s tím, co říká Písmo. Taky by se měli seznámit s novodobou historií Jehovova lidu. Když si budou informace dobře ověřovat, nenechají se ovlivnit předsudky a tím, co se povídá. w21.05 18:7-8

Máš ve sboru někoho, pro koho bys mohl něco takového udělat? Jsou chvíle, kdy budou bratři a sestry za naši společnost zvlášť vděční. Pro některé je těžké být s nevěřícími příbuznými o svátcích. Pro jiné můžou být zvlášť náročné konkrétní dny, například výročí smrti někoho blízkého. Když se věnujeme bratrům a sestrám, kteří něčím takovým prochází, dáváme tím najevo, že se o ně opravdově zajímáme. (Filip. 2:20) Existuje celá řada důvodů, proč se křesťan někdy může cítit osamělý. Nikdy ale nezapomínejme, že Jehova o našich pocitech dobře ví. Dává nám, co potřebujeme, a často to dělá prostřednictvím spolukřesťanů. (Mat. 12:48–50) Jak můžeme Jehovovi ukázat, že jsme mu za jeho péči vděční? Tak, že se i my budeme snažit ze všech sil podporovat naše bratry a sestry. Bez ohledu na to, jak se možná někdy cítíme, nikdy nejsme sami, protože vždycky máme po svém boku Jehovu. w21.06 23:18-20

Ježíš si udržel pozitivní postoj a kázal, i když ho někteří lidé nechtěli poslouchat. Proč? Věděl, jak moc lidé potřebují poznat pravdu, a chtěl jim dát co možná nejvíc příležitostí ji přijmout. Taky věděl, že někteří z těch, kdo na dobrou zprávu nereagují, později změní názor. Zamysli se nad tím, jak to bylo v jeho rodině. Během tří a půl let, kdy na zemi kázal, v něj žádný z jeho bratrů neuvěřil. (Jan 7:5) Po jeho vzkříšení se ale stali křesťany. (Sk. 1:14) Nevíme, kdo nakonec přijme biblickou pravdu, kterou kážeme. Některým to trvá déle než jiným. Dokonce i ti, kdo nám nechtějí naslouchat, vidí naše dobré chování a pozitivní postoj a časem možná začnou oslavovat Boha. w21.05 20:17-18

Když byl Ježíš na zemi, dal svým následovníkům úkol, který zahrnuje dvě věci. Řekl jim, aby kázali dobrou zprávu o Království, a ukázal jim, jak na to. (Luk. 8:1) Kromě jiného je připravil na pozitivní i negativní reakce, se kterými se při kázání setkají. (Luk. 9:2–5) Taky předpověděl, jaký rozsah bude kazatelská činnost mít. Řekl, že jeho následovníci budou vydávat „svědectví všem národům“. (Mat. 24:14; Sk. 1:8) Taky svým následovníkům řekl, že mají lidi vyučovat, aby dodržovali všechno, co přikázal. Ježíš ukázal, že tahle životně důležitá práce má probíhat až do naší doby, „až do závěru tohoto systému“. (Mat. 28:18–20) A ve zjevení, které dal Janovi, jasně ukázal, že úkol pomáhat druhým poznat Jehovu mají plnit všichni jeho učedníci. (Zjev. 22:17) w21.07 26:3-4

Řadu lidí ve světě žene soupeřivost k tomu, že jednají sobecky. Podnikatel se možná uchýlí k bezohledné taktice, aby získal výhodu nad konkurencí. Sportovec záměrně zraní protihráče, aby jeho tým vyhrál. Student podvádí u přijímacích zkoušek, aby se dostal na prestižní univerzitu. Jako křesťané si uvědomujeme, že takové jednání je špatné, patří ke „skutkům těla“. (Gal. 5:19–21) Mohlo by se ale stát, že by někteří vyvolávali soupeřivost ve sboru, aniž by si to uvědomovali? Je důležité se nad tím zamyslet, protože soupeřivost by mohla narušit jednotu naší duchovní rodiny. Bude dobré, když budeme přemýšlet o věrných mužích a ženách z biblických dob, kteří se k soupeření nenechali vyprovokovat. w21.07 28:1-2

Věrná láska nás podněcuje, abychom pomáhali ztrápeným. Laskaví bratři a sestry dnes ochotně stojí při svých spoluvěřících, kteří jsou zdrcení nebo je tíží starosti. Milují je a chtějí pro ně udělat všechno, co je v jejich silách. (Přísl. 12:25; 24:10) Řídí se tak vybídkou apoštola Pavla, abychom „utěšovali sklíčené, podporovali slabé a se všemi měli trpělivost“. (1. Tes. 5:14) Ztrápeným bratrům a sestrám můžeš často nejlíp pomoct tak, že si je vyslechneš a ujistíš je, že je máš rád. Jehovovi neunikne, že se zajímáš o jednu z jeho drahocenných oveček. (Hebr. 6:10) w21.11 45:11-12

Jak se už teď můžeme připravit na budoucnost? Musíme být spokojení s tím, co máme, a mít největší radost z toho, že máme blízký vztah s Jehovou. Čím líp budeme Jehovu znát, tím víc budeme důvěřovat, že nás zachrání, až na nás Gog z Magogu zaútočí. Ze slov verše na tento den je vidět, proč si byl David jistý, že s Jehovovou pomocí může počítat. David se na Jehovu často spoléhal a on ho nikdy nezklamal. Když byl mladý, postavil se proti filištínskému obru Goliášovi, ze kterého šel strach. Řekl mu: „Dnes mi tě Jehova vydá do rukou.“ (1. Sam. 17:46) Později byl David ve službách krále Saula, který se ho několikrát pokusil zabít, ale „Jehova byl s ním“. (1. Sam. 18:12) Díky tomu, že David měl zkušenosti s tím, jak mu Jehova pomáhal v minulosti, byl si jistý, že mu bude pomáhat i dál. w22.01 1:14-15

Jehova je trpělivý. Ať už tedy dělá cokoli, věnuje tomu vždycky tolik času, kolik je potřeba, aby to dokončil. Chce tím oslavit svoje jméno a taky chce, aby z toho měli užitek druzí. Zamysli se například nad tím, jak krok za krokem připravoval zemi pro lidi. Bible říká, že určil „její rozměry“, zapustil „její základy“ a „položil její úhelný kámen“. (Job 38:5, 6) Dokonce si dělal čas na to, aby svoji práci zhodnotil. (1. Mojž. 1:10, 12) Představ si, jak to působilo na anděly, když viděli, jak Jehova postupně tvoří nové a nové věci. Museli nad tím žasnout, a dokonce začali nadšeně křičet. Co se z toho učíme? I když Jehova tvořil tisíce let a musel to dobře promyslet, když se za vším, co udělal, ohlédl, řekl, že je to „velmi dobré“. (1. Mojž. 1:31) w21.08 31:6-7

Muž z Ježíšova podobenství se chystal odcestovat. Než odjel, zavolal si svoje otroky a každému z nich dal talenty, se kterými měli obchodovat. Rozdělil jim je podle jejich schopností. Jednomu jich dal pět, druhému dva a třetímu jeden. První dva otroci tvrdě pracovali na tom, aby pánův majetek zvětšili. Třetí otrok ale se svěřenými penězi neudělal vůbec nic a pán ho kvůli tomu propustil. Stejně jako první otrok i ten druhý bral velmi vážně úkol, který od svého pána dostal, a tvrdě pro něho pracoval. Díky tomu pánův majetek zdvojnásobil. Pán ho za jeho úsilí a obratné obchodování bohatě odměnil. Měl radost a svěřil mu další, ještě odpovědnější úkoly. w21.08 33:7, 9-10

Jehova je během posledních dnů velmi trpělivý. Nechce, aby byl někdo zničen. (2. Petra 3:9) Všem dává příležitost, aby dospěli k pokání. Ale jeho trpělivost má své meze. Ti, kdo tu příležitost odmítnou, budou v podobné situaci jako faraon v Mojžíšově době. Jehova mu řekl: „Už jsem dávno mohl napřáhnout ruku, postihnout tebe a tvůj lid ničivým morem a vyhladit tě ze země. Ale nechal jsem tě naživu proto, abych ti ukázal svou moc a aby se o mém jménu mluvilo po celé zemi.“ (2. Mojž. 9:15, 16) Všechny národy nakonec poznají, že Jehova je jediný pravý Bůh. (Ezek. 38:23) Pro ty, kdo stejně jako faraon neuznají, že Jehova má právo vládnout, bude třesení popsané ve verši na dnešní den znamenat věčné zničení. w21.09 37:17-18

Cítíš silnou bolest, protože někdo z tvých blízkých byl vyloučený? Co když někdo ze sboru říká věci, kvůli kterým se cítíš hůř? Nemůžeme čekat, že všichni budou vždycky reagovat správně. (Jak. 3:2) Jsme nedokonalí, takže by nás nemělo překvapovat, když někdo neví, co říct, nebo dokonce nechtěně řekne něco, co nám ublíží. Pamatuj, k čemu nás vybízel apoštol Pavel: „Snášejte jeden druhého a velkoryse si odpouštějte, i když máte důvod si … stěžovat.“ (Kol. 3:13) Věrné členy rodiny nepřestávejte podporovat. Vaši lásku a povzbuzení potřebují víc než kdy dřív. (Hebr. 10:24, 25) Členové rodiny, kde je někdo vyloučený, si občas všímají, že někteří ze sboru se k nim chovají, jako by byli vyloučení taky. Nedopusťte, aby se něco takového dělo! Pochvalu a povzbuzení potřebují zvlášť mladí, kteří mají vyloučeného rodiče. w21.09 39:13-14, 16

Když si spolu starší a mladší křesťan povídají, je to přínosné pro oba. (Řím. 1:12) Vy mladší si ještě víc uvědomíte, jak se Jehova stará o své věrné služebníky. A starší křesťan bude cítit, že si ho druzí váží. Určitě vám bude moc rád vyprávět o tom, jak mu Jehova v životě žehnal. Vnější krása většinou s věkem uvadá, ale pro Jehovu jsou jeho věrní služebníci rok od roku krásnější. (1. Tes. 1:2, 3) Proč to tak je? Protože celá ta léta dovolují Božímu duchu, aby je tvaroval a dělal z nich lepší lidi. Čím víc naše staré bratry a sestry poznáme a budeme se od nich učit, tím víc si jich budeme vážit a považovat je za vzácné drahokamy. Sbor je silnější, nejenom když si mladší váží starších, ale taky když je to naopak. w21.09 35:15-18

Musíme si dávat pozor, abychom na druhé nebyli tvrdí, a snažit se stejně jako náš Bůh nešetřit milosrdenstvím. (Ef. 2:4) Milosrdenství není jenom pocit, který cítíme uvnitř. Je to soucit, který se projevuje skutky. Všichni můžeme pozorně sledovat, co potřebují lidi kolem nás, ať už v rodině, ve sboru nebo v sousedství. Určitě najdeme spoustu příležitostí projevit milosrdenství. Potřebuje někdo utěšit? Můžeme někomu s něčím konkrétním pomoct? Třeba mu donést nějaké jídlo nebo pro něho udělat něco jiného? Potřeboval by křesťan, který byl přijatý zpátky do sboru, někoho, kdo ho povzbudí? Můžeme s druhými mluvit o dobré zprávě z Bible? (Job 29:12, 13; Řím. 10:14, 15; Jak. 1:27) Když si budeme všímat toho, co lidé potřebují, uvidíme, že příležitosti projevit milosrdenství jsou všude kolem nás. Když jsme milosrdní, náš nebeský Otec, který je „bohatý v milosrdenství“, z nás má obrovskou radost! w21.10 41:20-22

David se ve 23. žalmu zmiňuje o věcech, které mají trvalou hodnotu. O mnoha duchovních darech, které od Jehovy dostával, protože ho vnímal jako svého pastýře. Jehova ho vedl „po správných stezkách“ a věrně ho podporoval v časech dobrých i zlých. David si uvědomoval, že život na Jehovových „zelených pastvinách“ nebude bez problémů. Někdy možná bude zoufalý, jako by procházel „údolím hluboké tmy“, a bude mít nepřátele. Ale Jehova byl jeho pastýřem, a tak věděl, že se nemusí bát „ničeho zlého“. V jakém smyslu Davidovi nic nechybělo? V duchovním ohledu měl všechno, co potřeboval. Jeho štěstí nezáviselo na hmotných věcech. Byl spokojený s tím, co mu Jehova dává. Nejdůležitější pro něj bylo, aby mu Jehova žehnal a chránil ho. Z Davidových slov je vidět, jak je důležité, abychom měli správný pohled na hmotné věci. w22.01 1:5-7

Jehovovi služebníci se odjakživa setkávali s tím, že jim lidé nechtěli naslouchat. Například Noe „kázal o tom, co je správné“ pravděpodobně desítky let. (2. Petra 2:5) Určitě doufal, že lidi bude jeho poselství zajímat, ale Jehova se o ničem takovém nezmínil. Když mu dával pokyny, jak má postavit archu, řekl mu: „Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvoje manželka a manželky tvých synů.“ (1. Mojž. 6:18) A vzhledem k rozměrům a kapacitě archy si Noe možná uvědomoval, že na jeho kázání moc lidí nezareaguje. (1. Mojž. 6:15) Nakonec se ukázalo, že na jeho varování nezareagoval z tehdejšího násilnického světa vůbec nikdo. (1. Mojž. 7:7) Bral to Jehova tak, že Noe selhal? Vůbec ne! Z jeho pohledu byl Noe ve své službě úspěšný, protože udělal všechno, co mu Jehova přikázal. (1. Mojž. 6:22) w21.10 43:10-11

Vezmi si, jak se Rut musela cítit, když to slyšela. Mohla se pro Noemi přetrhnout – plakala s ní, utěšovala ji a šla s ní dlouhou cestu až do Judska. Přes to všechno Noemi řekla: „Jehova způsobil, že se vracím s prázdnýma rukama.“ Vypadalo to, jako by si pomoci Rut, která stála přímo vedle ní, vůbec nevážila. To muselo Rut hodně zabolet! Ani tak ale Noemi neopustila. (Rut 1:3–18) Když pomáháme nějaké sklíčené sestře, možná s námi zpočátku mluví způsobem, který nás zraňuje – i přes to všechno, co pro ni děláme. Snažíme se ale nebrat si to osobně. Stojíme při ní a prosíme Jehovu, aby nám pomohl najít způsob, jak ji utěšit. (Přísl. 17:17) Sestra, která potřebuje pomoc, ji zpočátku možná odmítá. Věrná láska nás ale podnítí, abychom jí dál stáli po boku. (Gal. 6:2) w21.11 45:17-19

V Bibli slova „svatý“ a „svatost“ znamenají hlavně morální a náboženskou čistotu. Taky můžou označovat stav, kdy jsou někdo nebo něco vyčlenění pro službu Bohu. Jinými slovy můžeme být svatí tehdy, když jsme morálně čistí, uctíváme Jehovu správným způsobem a máme k němu blízký vztah. Skutečnost, že můžeme mít osobní vztah s naším svatým Bohem, je dechberoucí. Ještě víc si to uvědomíme, když budeme přemýšlet o tom, co o jeho svatosti říká Bible. Jehova je svatý a čistý v každém ohledu. Dozvídáme se to z toho, jak ho popsali serafíni – andělé, kteří stojí u jeho trůnu. „Jeden na druhého volal: ‚Svatý, svatý, svatý je Jehova, Bůh vojsk.‘“ (Iz. 6:3) Aby mohli mít andělé blízký vztah se svým svatým Bohem, musí být samozřejmě svatí i oni. A taky jsou. w21.12 48:4-5

Jsi mladý? Pak možná i ty řešíš, jakým směrem se v životě vydat. Školní poradci a nevěřící členové rodiny tě možná přesvědčují, abys šel na vysokou školu a zajistil si tak úspěšnou kariéru. To by ti nejspíš zabralo spoustu času. Naproti tomu rodiče a přátelé ve sboru tě možná povzbuzují, abys svůj život strávil službou Jehovovi. Jehovu miluješ a chceš udělat to nejlepší rozhodnutí. Co ti v tom pomůže? Přečti si Efezanům 5:15–17 a zamysli se nad tím. Polož si otázky: Co je „Jehovova vůle“? Které rozhodnutí ho potěší? Které mi pomůže nejlíp využívat čas? Pamatuj, že „doba je zlá“ a že tenhle svět, kterému vládne Satan, brzy skončí. w22.01 5:5

Kdy se Jakub stal Ježíšovým následovníkem? Potom co byl Ježíš vzkříšen, „se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům“. (1. Kor. 15:7) Tato schůzka byla v Jakubově životě zlomovým okamžikem. Když pak apoštolové v jedné horní místnosti v Jeruzalémě čekali, až dostanou svatého ducha, Jakub byl u toho. (Sk. 1:13, 14) Později měl tu čest sloužit jako člen vedoucího sboru v prvním století. (Sk. 15:6, 13–22; Gal. 2:9) A někdy před rokem 62 napsal inspirovaný dopis pomazaným křesťanům. Čerpáme z něj rady i dnes, ať už máme naději na život v nebi, nebo na zemi. (Jak. 1:1) Podle historika Josepha, který žil v prvním století, byl Jakub popraven na příkaz židovského velekněze Ananiáše, Annášova syna. Věrně sloužil Jehovovi až do konce svého pozemského života. w22.01 2:3, 5

Co se můžeme z verše na dnešní den naučit? Za prvé, neměli bychom očekávat, že nás Jehova bude chránit před problémy, které vyzkouší naši víru. Ježíš byl vyzkoušen do krajnosti a i my musíme být připravení zůstat Jehovovi věrní, i kdyby to znamenalo, že zemřeme. (Mat. 16:24, 25) Můžeme si být ale jistí, že Jehova nedovolí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme zvládnout. (1. Kor. 10:13) Za druhé, stejně jako Ježíš i my možná nespravedlivě trpíme. (1. Petra 2:19, 20) Naši nepřátelé nám neubližují proto, že jsme udělali něco špatného, ale proto, že nejsme částí světa a vydáváme svědectví o pravdě. (Jan 17:14; 1. Petra 4:15, 16) Ježíš chápal, proč Jehova dovolil, aby trpěl. Na rozdíl od něj si ale věrní Boží služebníci, kteří procházeli zkouškou, někdy říkali, proč Jehova určité věci dovoluje. (Hab. 1:3) Náš milosrdný a trpělivý Bůh rozumí tomu, že takoví lidé neztratili víru. Spíš potřebují útěchu, kterou jim může poskytnout jenom on. (2. Kor. 1:3, 4) w21.04 15:9-10

Pro Jehovu bude naše uctívání přijatelné, pokud to budeme dělat s láskou, úctou a tak, jak si on přeje. Víme, že si zaslouží, abychom ho uctívali, a chceme to dělat tím nejlepším způsobem. Jehovu uctíváme tím, že se k němu modlíme. Bible přirovnává naše modlitby ke kadidlu, které se předkládalo ve svatostánku a později v chrámu. Jehovovi byla vůně kadidla velmi příjemná. Podobně mu dělají radost naše upřímné modlitby, i když v nich používáme obyčejná slova. (5. Mojž. 33:10; Přísl. 15:8) Líbí se mu, když mu vyjadřujeme svoji lásku a vděčnost, a chce, abychom s ním mluvili o tom, z čeho máme obavy, co si přejeme a v co doufáme. Až se budeš příště modlit, mohl by sis dopředu promyslet, co svému nebeskému Otci řekneš? Když to uděláš, bude tvoje modlitba jako pečlivě připravené kadidlo. w22.03 13:2, 7

V Armagedonu nebude na nás, abychom rozhodovali, kdo přežije a kdo ne. (Mat. 25:34, 41, 46) Budeme důvěřovat tomu, že Jehova posoudil věci správně, nebo na tom ztroskotáme? Je jasné, že abychom Jehovovi bezvýhradně důvěřovali v budoucnosti, musíme svoji důvěru v něj posilovat už teď. Představ si, jaké to bude v novém světě. Nebude už existovat falešné náboženství, chamtivý obchodní systém ani vlády, které odjakživa utlačují lidi. Nemoci, stárnutí a smrt jednou provždy zmizí z našeho života. Satan a démoni budou na tisíc let spoutáni. A všechny důsledky jejich vzpoury budou navždy pryč. (Zjev. 20:2, 3) V té době budeme určitě rádi, že jsme Jehovovi důvěřovali! w22.02 6:16-17

Ježíš dokázal uklidnit napjatou situaci a druhé povzbuzoval, aby byli ochotní se usmířit. Učil je, že pokud chtějí, aby Jehova přijal jejich oběť, musí nejdřív urovnat spor se svým bratrem. (Mat. 5:23, 24) A několikrát uklidnil apoštoly, když se hádali, kdo z nich je nejdůležitější. (Luk. 9:46–48; 22:24–27) Pokud chceme působit pokoj, nestačí jenom nevyvolávat konflikty. Když s někým máme napjaté vztahy, musíme se snažit dát to do pořádku. Taky bychom měli povzbuzovat svoje bratry a sestry, aby dělali to samé. (Filip. 4:2, 3; Jak. 3:17, 18) Položme si otázky: Co jsem ochotný obětovat, abych se s někým usmířil? Když mě někdo ze spolukřesťanů zraní, mám mu to pořád za zlé a jsem na něj naštvaný? Čekám, až se přijde usmířit, nebo udělám první krok, i když mám pocit, že za to může on? w22.03 11:10-11

Bible už dávno předpověděla, že Jehova tady bude mít lid, který se „ochotně nabídne“, aby mu sloužil. (Žalm 110:3) Tohle proroctví se dneska rozhodně plní. Podle Ježíšových pokynů se Boží služebníci nadšeně věnují kazatelské službě. Každý rok tím tráví stovky milionů hodin a dělají to na vlastní náklady. Taky si navzájem pomáhají ve sboru. Podporují se prakticky, citově i duchovně. Třeba starší a služební pomocníci si připravují proslovy a další úkoly na shromáždění a jako pastýři se starají o svoje spoluvěřící. Proč tohle všechno děláme? Protože milujeme Jehovu a milujeme druhé lidi. (Mat. 22:37–39) I Ježíš se vždycky zajímal víc o druhé než o sebe. Dal nám v tom skvělý příklad a my se ho snažíme co nejlíp napodobovat. (Řím. 15:1–3) Když to tak děláme, přináší nám to hodně dobrého. w22.02 9:1-2

V Izraeli, kde byla většina lidí zemědělci, měli najatí dělníci dostat zaplaceno na konci každého pracovního dne. Kdyby někdo dělníkovi jeho mzdu nedal, obral by ho o peníze, které potřeboval, aby mohl ten den rodině zajistit jídlo. Jehova vysvětlil: „Je v nouzi a jeho život závisí na jeho mzdě.“ (5. Mojž. 24:14, 15; Mat. 20:8) Dneska většinou zaměstnanci dostávají mzdu jednou nebo dvakrát za měsíc, ne každý den. Ale zásada z 3. Mojžíšovy 19:13 je pořád aktuální. Někteří zaměstnavatelé svoje zaměstnance využívají a platí jim mnohem míň, než si zaslouží. Vědí, že jejich zaměstnanci nemají moc na výběr a budou u nich dál pracovat i za tu almužnu, kterou dostávají. V určitém smyslu si nechávají „mzdu najatého dělníka“. Křesťan, který má firmu, chce na tuhle myšlenku pamatovat. w21.12 49:9-10

Po tom všem, co Ježíš vytrpěl, musel mít velkou žízeň. Potřeboval pomoc, aby ji uhasil. Ježíš nepovažoval za známku slabosti říct, jak se cítí. A neměli bychom to tak brát ani my. Možná jsme většinu života druhým spíš neříkali, co potřebujeme. Ale pokud přijde čas, kdy už něco sami nezvládneme, neměli bychom se zdráhat říct si o pomoc. Pokud jsme třeba staří nebo nemocní, možná musíme někoho poprosit, aby nás odvezl na nákup nebo k doktorovi. A když nás něco trápí nebo jsme na dně, možná musíme požádat staršího nebo jiného zkušeného křesťana, aby si nás vyslechl nebo řekl nějaké „dobré slovo“, které nás rozveselí. (Přísl. 12:25) Pamatujme, že naši bratři a sestry nás mají moc rádi a chtějí nám pomoct, když zažíváme „čas tísně“. (Přísl. 17:17) Ale nedokážou nám číst myšlenky. Nebudou vědět, co potřebujeme, dokud si o to neřekneme. w21.04 15:11-12

Mnozí z nás těžko snáší změny. Někteří bratři a sestry strávili spoustu let v nějaké formě zvláštní celodobé služby, ale pak dostali jiné úkoly. Jiní se museli s těžkým srdcem vzdát nějaké práce pro Jehovu kvůli svému věku. Když takovou změnu zažijeme, je normální, že jsme zklamaní. Se změnami se lépe vyrovnáme, když se na věci budeme dívat z Jehovova pohledu. Jehova v dnešní době dělá úžasné věci. A my máme obrovskou čest s ním spolupracovat. (1. Kor. 3:9) Jehovova láska k nám se nemění. Když se tedy nějaká změna dotkne tebe osobně, nenech se pohltit nekonečnými úvahami o tom, proč se to stalo. Neříkej si, že „to bylo dřív lepší než teď“. (Kaz. 7:10) Dál si udržuj pozitivní postoj. Díky tomu neztratíš radost a zůstaneš Jehovovi věrný, i když se ti změní okolnosti. w22.03 12:11-12

Komu Jehova věrnou lásku projevuje? Bible říká, že milovat můžeme spoustu věcí, například „poučování“, „poznání“, „víno a olej“ nebo „moudrost“. (Přísl. 12:1; 21:17; 29:3) Jenže věcem nemůžeme projevovat věrnou lásku – to můžeme pouze lidem. Jehova ji navíc neprojevuje komukoli, ale jenom těm, kdo s ním mají blízký vztah. Náš Bůh je věrný svým přátelům. Počítá s nimi ve svých plánech a nikdy je nepřestane milovat. Lásku Jehova projevil všem lidem. Ježíš řekl Nikodémovi: „Bůh tak miloval svět [neboli lidstvo], že dal svého jediného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3:1, 16; Mat. 5:44, 45) w21.11 44:3, 6-7

Život v tomto světě je těžký a budoucnost možná přinese ještě větší problémy. (Mat. 24:21) Už se nemůžeme dočkat dne, kdy to všechno bude za námi – kdy se na tyto věci zapomene a už se nikdy nebudou opakovat! (Iz. 65:16, 17) Je jasné, že musíme na vytrvalosti dál pracovat. Ježíš totiž řekl: „Když vytrváte, zachováte si život.“ (Luk. 21:19) Pomůže nám, když se zamyslíme nad tím, jak ve zkouškách vytrvávali druzí. Kdo je nejlepším příkladem vytrvalosti? Jehova. Překvapilo tě to? Možná ano, ale zkus se nad tím víc zamyslet. Tento svět ovládá Ďábel, a proto je plný problémů. Jehova má moc s nimi okamžitě skoncovat, ale čeká na den, který stanovil. (Řím. 9:22) w21.07 27:2-4