Prosinec

Ježíš řekl, že má ke svým následovníkům tak blízký vztah jako pastýř ke svým ovečkám. (Jan 10:14) To je trefné přirovnání, protože ovce znají svého pastýře a reagují na jeho hlas. Jeden cestovatel to viděl na vlastní oči. Napsal: „Chtěli jsme nafilmovat pár ovcí a snažili jsme se je přimět, aby přišly o něco blíž. Ony nás ale neposlouchaly, protože neznaly náš hlas. Potom přišel jejich pastýř, malý kluk, a jen co promluvil, šly za ním.“ Zážitek toho cestovatele nám připomíná Ježíšova slova. O svých ovcích, o svých následovnících, řekl: „Budou naslouchat mému hlasu.“ Ježíš je ale v nebi. Jak mu můžeme naslouchat? Tak, že budeme dělat to, co nás učí. (Mat. 7:24, 25) w21.12 50:1-2

Apoštol Pavel nelítostně pronásledoval křesťany a byl přesvědčený, že je to tak správně. Později ale pochopil, že to správné nebylo, a byl ochotný se od základu změnit. (1. Tim. 1:12–16) S Jehovovou pomocí se z něj stal laskavý, soucitný a pokorný pastýř. Přehnaně si své nedostatky nevyčítal, ale důvěřoval, že mu Jehova odpustí. (Řím. 7:21–25) Nečekal od sebe dokonalost. Tvrdě pracoval na tom, aby byl dobrým křesťanem, a pokorně se spoléhal na Boží pomoc. (1. Kor. 9:27; Filip. 4:13) Mezi požadavky na starší nepatří dokonalost. Jehova ale očekává, že svoje chyby dokážou uznat a že budou pracovat na svých křesťanských vlastnostech. (Ef. 4:23, 24) Když studují Bibli, měli by se zaměřit na to, v čem se potřebují zlepšit, a pak v tom udělat pokrok. Potom jim Jehova pomůže, aby byli šťastní a svoji práci starších vykonávali dobře. (Jak. 1:25) w22.03 14:13-15

Co bychom měli dělat, když si uvědomíme, že máme k někomu kritický postoj? Připomínat si, že máme své bratry a sestry milovat. (Jak. 2:8) Taky bychom se měli modlit k Jehovovi a ze srdce ho prosit, aby nám pomohl náš postoj změnit. Potom bychom měli v souladu se svými modlitbami jednat a snažit se s tím člověkem strávit nějaký čas. Můžeme ho třeba pozvat do služby nebo na jídlo. Snažme se při tom být jako Jehova a Ježíš a hledejme v něm to dobré. Tak ukážeme, že nasloucháme našemu pastýři, který nám říká, abychom druhé přestali soudit. Stejně jako ovečky naslouchají hlasu svého pastýře, i Ježíšovi následovníci naslouchají jeho hlasu. Ať už patříme k „malému stádu“, nebo „jiným ovcím“, dál naslouchejme hlasu našeho dobrého pastýře. (Luk. 12:32; Jan 10:11, 14, 16) w21.12 50:11, 17-18

Když se Rechoboam stal izraelským králem, jeho poddaní za ním přišli a žádali ho, aby na ně neměl takové nároky jako jeho otec Šalomoun. Rechoboam se nejdřív zachoval moudře a poradil se se staršími muži. Ti mu řekli, že když té žádosti vyhoví, lid ho bude vždycky podporovat. (1. Král. 12:3–7) Tahle rada se ale Rechoboamovi očividně nezamlouvala, a tak se obrátil na muže, kteří s ním vyrůstali. Ti mu doporučili, aby byl na lid ještě tvrdší. (1. Král. 12:9–11) Rechoboam se v tuhle chvíli mohl poradit s Jehovou a zeptat se ho, co má dělat. On se ale rozhodl poslechnout radu mladších mužů. Pro něj i pro Izraelity to mělo katastrofální následky. I my někdy můžeme dostat radu, která se nám úplně nezamlouvá. Pokud je ale založená na Bibli, měli bychom ji přijmout. w22.02 7:6

Pokorný člověk se u mladých lidí nezaměřuje na jejich nezkušenost, ale na jejich silné stránky. Nedívá se na ně jako na soupeře, ale jako na spolupracovníky. Starší bratři a sestry vnímají ty mladší jako dary od Jehovy a jsou za ně vděční. Jak jim ubývají síly, jsou rádi, že jsou tady mladí, energičtí lidé, kteří ochotně slouží sboru a zastanou potřebnou práci. Krásným příkladem člověka, který s vděčností přijal pomoc od někoho mladšího, je Noemi. Svoji ovdovělou snachu Rut nejdřív přemlouvala, aby se vrátila ke svému lidu. Když ale Rut trvala na tom, že do Betléma půjde s ní, Noemi souhlasila a byla ráda, že ji Rut takhle věrně podporuje. (Rut 1:7, 8, 18) Nakonec to přineslo hodně dobrého oběma. (Rut 4:13–16) Pokorní bratři a sestry v pokročilém věku si Noemi berou za vzor. w21.09 36:9-11

Náš nebeský Otec chápe, že každý z nás má jiné okolnosti. Možná toho zvládneš víc než tvoji přátelé. Nebo toho naopak nemůžeš dělat tolik co ostatní, třeba kvůli svému věku, zdraví nebo rodinným závazkům. Netrap se tím. (Gal. 6:4) Jehova nikdy nezapomene na to, co pro něj děláš. Když mu ze správných pohnutek dáváš to nejlepší, má z toho radost. Vidí i to, co bys pro něj rád udělal, kdyby to bylo v tvých silách. Chce, abys byl spokojený s tím, co mu podle svých možností dáváš. I když zažíváme problémy, máme vnitřní klid, protože víme, že Jehova stojí při nás. (Iz. 41:9, 10) Náš milující Otec si zaslouží „slávu, čest a moc“. (Zjev. 4:11) Když ho uctíváme, máme spoustu důvodů k radosti. w22.03 13:16, 18

Chceme napodobovat příklad Ježíše, ale někdy se nám nepodaří být úplně jako on. Nenechme se tím odradit. (Jak. 3:2) Představ si začínajícího umělce. Dílo svého učitele nedokáže perfektně napodobit. Když se ale učí ze svých chyb a snaží se co nejpřesněji držet učitelova vzoru, bude se stále zlepšovat. Podobné je to s námi. Když se řídíme tím, co se učíme při studiu Bible, a ze všech sil pracujeme na svých nedostatcích, dokážeme se Ježíšova vzoru držet. (Žalm 119:59) Žijeme ve světě plném sobectví. V Božím lidu je to ale úplně jinak. Když přemýšlíme o tom, jak byl obětavý Ježíš, hodně to na nás působí a chceme být jako on. (1. Petra 2:21) Když se stejně jako on budeme snažit dělat toho pro druhé co nejvíc, budeme šťastní, protože z nás bude mít Jehova radost. w22.02 9:16, 18

Jeden způsob, jak dnes Jehova vede svůj lid, je prostřednictvím svého Slova, Bible. Když si dáme tu práci, abychom přemýšleli o tom, co nás Jehova učí, bude pro nás lehčí poslouchat jeho pokyny a pomůže nám to naplno se věnovat kázání. (1. Tim. 4:15, 16) Další způsob, jak nás Jehova vede, je prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45) Někdy od něj můžeme dostat pokyny, kterým úplně nerozumíme. Můžou se týkat třeba toho, jak se připravit na přírodní katastrofu. My ale máme pocit, že v místě, kde žijeme, se nic takového nemůže stát. Co bychom měli dělat, když nám některé pokyny přijdou nepraktické? Přemýšlej o různých příbězích z Bible. Boží služebníci někdy dostali pokyny, které na první pohled vypadaly nelogické, ale nakonec jim zachránily život. (Soud. 7:7; 8:10) w22.03 12:15-16

Slova verše na dnešní den řekl Ježíš s naprostou jistotou. Věděl, že jeho budoucnost závisí na Jehovovi, a byl si jistý, že na něj jeho Otec bude pamatovat. Co se z Ježíšových slov můžeme naučit? Buď ochotný svěřit svůj život do Jehovových rukou. Abys to udělal, musíš mu důvěřovat „celým svým srdcem“. (Přísl. 3:5) Pěkným příkladem je 15letý Joshua. Měl smrtelnou nemoc a odmítl léčbu, která je v rozporu s Božím zákonem. Krátce před svou smrtí mamince řekl: „Mami, jsem v Jehovových rukách. … Mami, s naprostou jistotou ti můžu říct, že vím, že Jehova mě při vzkříšení určitě přivede k životu. On si přečetl, co je v mém srdci. Já ho opravdu miluji.“ Každý z nás by si měl položit otázku: Kdybych se já dostal do situace, ve které mi půjde o život a která bude zkouškou mojí víry, svěřil bych svůj život do Jehovových rukou a důvěřoval, že na mě bude pamatovat? w21.04 15:15-16

Jehovův lid je silnější díky službě. Když s lidmi mluvíme o biblické pravdě, osvěžuje nás to a dodává nám to energii, ať už reagují jakkoli. Kvůli svým okolnostem mají možná někteří pocit, že toho ve službě nemůžou dělat moc. Pokud se tak cítíš, pamatuj na to, že Jehovovi se líbí, když mu dáváš to nejlepší. Jehova vidí, že mu chceme sloužit, i když nemůžeme vycházet z domu, a váží si toho. Může věci řídit tak, abychom mohli vydat svědectví pečovatelům nebo zdravotníkům. Pokud srovnáváme to, co pro Jehovu děláme teď, s tím, co jsme zvládali dřív, může nás to skličovat. Když si ale uvědomíme, jak nám teď pomáhá, budeme mít sílu potřebnou k tomu, abychom zvládli jakoukoli zkoušku s radostí. Když zaséváme semena pravdy, nikdy nevíme, které z nich zakoření a začne růst. (Kaz. 11:6) w21.05 21:14-17

Chamtivost vedla krále Davida k tomu, že zapomněl na to, co mu Jehova dal, například bohatství, postavení a vítězství nad mnoha nepřáteli. Z vděčnosti uznal, že od Jehovy dostal víc darů, než mohl vylíčit. (Žalm 40:5) V jedné etapě svého života na to ale zapomněl. I když měl několik manželek, dovolil, aby se v jeho srdci rozvinula nesprávná touha po manželce jiného muže. Řeč je o Bat-šebě, ženě Chetity Urijáše. David jednal sobecky, vyspal se s ní a ona otěhotněla. A jako by toho nebylo málo, zařídil, aby Urijáš zemřel. (2. Sam. 11:2–15) Co si David myslel? Že ho Jehova nevidí? Tento kdysi věrný Jehovův služebník podlehl své sobecké touze a draze za to zaplatil. Časem ale naštěstí svoji chybu uznal a litoval toho. Byl velmi vděčný, že mu Jehova odpustil. (2. Sam. 12:7–13) w21.06 24:10

Co když si nevěříme, že dokážeme vést biblické studium? Možná máme pocit, že než budeme moct někoho učit, měli bychom toho vědět a umět víc. Pokud si to myslíš i ty, uvažuj o třech věcech, které ti pomůžou si víc věřit. Zaprvé, Jehova si myslí, že jsi způsobilý vyučovat. Zadruhé, Ježíš, který má „veškerou moc v nebi i na zemi“, tě tím pověřil. (Mat. 28:18) A zatřetí, můžeš počítat s pomocí ostatních. Ježíš se spoléhal na svého Otce a říkal to, co ho naučil. A to samé můžeš dělat i ty. (Jan 8:28; 12:49) Kromě toho můžeš poprosit, aby ti se zahájením a vedením biblického studia pomohl dozorce tvojí služební skupiny, šikovný průkopník nebo zkušený zvěstovatel. Větší jistotu můžeš získat i tak, že se připojíš ke studiu, které někdo z nich vede. w21.07 26:12

Konec současného světa se rychle blíží. Proto musíme víc než kdy dřív důvěřovat tomu, že Jehova vždycky jedná správně. Během velkého soužení totiž možná budeme dostávat pokyny, které nám budou připadat zvláštní, nepraktické nebo nelogické. Jehova s námi samozřejmě nebude mluvit přímo. Pokyny nám pravděpodobně bude dávat prostřednictvím lidí, které používá. To určitě nebude vhodná doba pro pochybnosti. Nebude to vhodná doba si říkat: Opravdu ten pokyn přišel od Jehovy, nebo si ho bratři vymysleli sami? To, jak tohle mimořádné období lidských dějin zvládneš, může záviset na tom, jak k pokynům od Jehovovy organizace přistupuješ dnes. Pokud je ochotně posloucháš, pravděpodobně s tím nebudeš mít problém ani během velkého soužení. w22.02 6:15

Jehova pomohl Gideonovi a jeho 300 mužům k pozoruhodnému vítězství, na které mohli být patřičně hrdí. Efrajimovci ale za Gideonem přišli, ne aby ho pochválili, ale aby mu vyčetli to, že nebyli vybráni, aby se účastnili boje. Gideon Efrajimovcům připomněl, k čemu Jehova pomohl jim. „Po těchto slovech se uklidnili.“ (Soud. 8:3) Pro zachování pokoje mezi Božími služebníky byl Gideon ochotný dát svoji hrdost stranou. Z toho, jak se zachovali Efrajimovci, se učíme, že spíš než na vlastní cti by nám mělo záležet na tom, abychom přinášeli čest Jehovovi. Hlavy rodin a starší se zase můžou něco naučit od Gideona. Když někoho rozzlobí něco, co jsme udělali, měli bychom se snažit vidět věci z jeho pohledu. A taky ho můžeme pochválit za to, co se mu povedlo. K tomu budeme potřebovat pokoru. Ale pokoj je mnohem cennější než naše hrdost. w21.07 28:10-12

Jehova nás poctil tím, že nás stvořil ke svému obrazu. Díky tomu dokážeme rozvíjet a projevovat jeho krásné vlastnosti, jako je láska, soucit, věrnost a taky smysl pro to, co je správné. (Žalm 86:15; 145:17) Když na takových vlastnostech pracujeme, děláme mu tím čest a ukazujeme, že jsme mu vděční. (1. Petra 1:14–16) Když se chováme tak, jak se to našemu nebeskému Otci líbí, jsme spokojení a šťastní. Tím, že nás stvořil ke svému obrazu, nám dal vlastně schopnost stát se takovými lidmi, jaké chce mít ve své rodině. Jehova nám dal jedinečný domov. Připravil pro lidi zemi dlouho předtím, než stvořil prvního člověka. (Job 38:4–6; Jer. 10:12) Protože je laskavý a štědrý, dal nám spoustu dobrých věcí, ze kterých můžeme mít radost. (Žalm 104:14, 15, 24) Když se podíval na to, co vytvořil, „viděl, že je to dobré“. (1. Mojž. 1:10, 12, 31) w21.08 30:5-6

Všichni jsme dostali za úkol kázat a pomáhat lidem stát se učedníky. (Mat. 28:19, 20; Řím. 10:14) Chtěl by ses v téhle důležité práci zlepšit? Když si studuješ brožuru Vyučovat a snažíš se ji uplatňovat, dávej si konkrétní cíle. Až budeš přemýšlet, jaké cíle si dáš, nezapomeň na jeden z nejdůležitějších – rozvíjet křesťanské vlastnosti. (Kol. 3:12; 2. Petra 1:5–8) Každý z nás by si určitě přál dělat toho pro Jehovu víc, než dělá teď. V novém světě už nás v tom nebude nic omezovat. Do té doby můžeme čerpat radost z toho, že využijeme každou příležitost, která se nám naskytne. Taky tím zmírníme zklamání, které můžeme zažívat. Ale hlavně tím budeme chválit našeho „šťastného Boha“ Jehovu. (1. Tim. 1:11) Takže mějme radost z toho, co pro Jehovu můžeme dělat! w21.08 33:18-20

Pokud jsi vyrůstal v rodině svědků Jehovových, nejspíš znáš Jehovu už odmalička. Rodiče tě učili, že je stvořitel, že má krásné vlastnosti a že z lásky chystá pro lidi nádhernou budoucnost. (1. Mojž. 1:1; Sk. 17:24–27) Hodně lidí ale nevěří, že Bůh existuje, a už vůbec ne, že je stvořitel. Jsou přesvědčení, že život vznikl náhodou a pak se z jednoduchých forem života pomalu vyvíjely ty složitější. Někteří z těchto lidí jsou velmi vzdělaní. Možná tvrdí, že věda dokázala, že se Bible plete a že ve stvořitele věří jenom nevzdělaní, hloupí a naivní lidé. Bez ohledu na to, jak dlouho už Jehovovi sloužíme, všichni musíme svoji víru posilovat. Díky tomu se nenecháme oklamat filozofií a prázdným podvodem lidí, kteří tvrdí, že Bible nemá pravdu. (Kol. 2:8) w21.08 32:1-3

Ábel, Noe, Abraham a Job Jehovovi dávali najevo svoji úctu a lásku tím, že ho poslouchali, věřili v něj a přinášeli mu oběti. Brali to vážně a on jejich uctívání přijímal. Později dal Jehova Abrahamovým potomkům Mojžíšův zákon. Ten obsahoval pokyny, jak ho mají uctívat, aby se mu to líbilo. Po Ježíšově smrti a vzkříšení už Jehova od svých služebníků nevyžadoval, aby poslouchali Mojžíšův zákon. (Řím. 10:4) Pro křesťany začal platit „Kristův zákon“. (Gal. 6:2) Nebylo potřeba, aby se řídili nějakým dlouhým seznamem příkazů a zákazů. Poslouchali ho tak, že napodobovali Ježíše a žili podle toho, co učil. I křesťané v dnešní době se ze všech sil snaží napodobovat Krista. Dělají tak radost Jehovovi a je samotné to občerstvuje. (Mat. 11:29) w22.03 13:4-5

Jehova svým dětem naslouchá. Když byl jeho Syn na zemi, určitě se ke svému Otci často modlil a Jehova jeho modlitby vždycky poslouchal. Poslouchal, když se Ježíš modlil před důležitými rozhodnutími, třeba když si vybíral 12 apoštolů. (Luk. 6:12, 13) A poslouchal ho i tehdy, když v modlitbách vyjadřoval svou úzkost a obavy. Těsně před tím, než ho Jidáš zradil, se Ježíš ke svému Otci úpěnlivě modlil a mluvil s ním o těžké zkoušce, která ho čekala. Jehova modlitbu svého milovaného Syna nejen slyšel, ale taky poslal anděla, aby ho posílil. (Luk. 22:41–44) I dnes Jehova naslouchá modlitbám svých služebníků a odpovídá na ně v ten správný čas a tím nejlepším možným způsobem. (Žalm 116:1, 2) Jedna sestra z Indie to zažila sama na sobě. Měla vážné citové problémy a úpěnlivě prosila Jehovu o pomoc. Napsala: „Broadcasting z května 2019 o tom, jak bojovat s úzkostí a obavami, byl přesně pro mě. Byla to odpověď na moje modlitby.“ w21.09 38:6-7

Dokážeš si představit, jak těžké to pro křesťany v prvním století muselo být? Chtělo to víru, aby se spolehli na Jehovu, že jim dá to, co budou potřebovat. Co jim mohlo pomoct? Pět let před tím, než Římané oblehli Jeruzalém, jim dal apoštol Pavel pár dobrých rad: „Ať je váš život bez lásky k penězům a buďte spokojení s tím, co máte. Vždyť řekl: ‚Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.‘ Takže můžeme být odvážní a říct: ‚Jehova je můj pomocník. Nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“ (Hebr. 13:5, 6) Pro ty, kdo si už před tím, než přitáhli Římané, vzali Pavlovy rady k srdci, bylo určitě jednodušší přizpůsobit se skromným podmínkám v jejich novém domově. Byli si jistí, že Jehova se o jejich základní potřeby postará. w22.01 1:7, 9

Jak si představuješ milosrdného člověka? Možná jako někoho, kdo je laskavý, srdečný, soucitný a štědrý. Možná tě taky napadne příběh o Samaritánovi, který vyprávěl Ježíš. Tenhle muž z jiného národa „jednal milosrdně“ se zraněným Židem, kterého přepadli lupiči. „Bylo mu ho líto“ a laskavě se o něho postaral. (Luk. 10:29–37) To podobenství vyzdvihuje krásnou vlastnost našeho Boha – milosrdenství. Je jedním z projevů jeho lásky a denně ho pociťujeme mnoha různými způsoby. Možná tě napadne ještě další stránka milosrdenství – upuštění od trestu, když je pro to důvod. V tomhle ohledu k nám Jehova rozhodně milosrdný je. Jak řekl žalmista, „nezachází s námi podle našich hříchů“. (Žalm 103:10) Někdy ale člověka, který zhřešil, přísně ukázní. w21.10 41:1-2

Věrnou lásku Jehova projevuje jenom těm, kdo s ním mají blízký vztah – svým služebníkům. Je to jasně patrné z toho, co řekl král David a prorok Daniel. David například řekl: „Dál projevuj věrnou lásku těm, kdo tě znají.“ „Jehovova věrná láska je po celou věčnost s těmi, kdo se ho bojí.“ A Daniel prohlásil: „Ach Jehovo, pravý Bože, … projevuješ věrnou lásku těm, kdo tě milují a poslouchají tvá přikázání.“ (Žalm 36:10; 103:17; Dan. 9:4) Jak je vidět z těchto inspirovaných výroků, Jehova projevuje věrnou lásku svým služebníkům proto, že ho znají, bojí se ho, milují ho a poslouchají jeho přikázání. Projevuje ji jen svému lidu, těm, kdo ho uctívají správným způsobem. Než jsme Jehovovi začali sloužit, měli jsme užitek z lásky, kterou projevuje celému lidstvu. (Žalm 104:14) Jako jeho služebníci ale zažíváme i jeho věrnou lásku. w21.11 44:8-9

Jsme rozhodnutí za každou cenu výše uvedená Ježíšova slova poslouchat. Hodně lidí dnes následuje charismatické náboženské vůdce. Obdiv k takovým lidem někdy hraničí až s modlářstvím. Lidé se hrnou do jejich kostelů, kupují jejich knihy a dávají velké peníze na aktivity, které propagují. Někteří lidé hltají každé jejich slovo. S větším nadšením by asi nevítali ani samotného Ježíše Krista! Naproti tomu praví Jehovovi služebníci nemají žádné duchovenstvo. Vážíme si těch, kdo nás vedou, ale řídíme se Ježíšovými slovy: „Vy všichni jste bratři.“ (Mat. 23:8–10) Nezbožňujeme žádného člověka, ať už je to náboženský vůdce, nebo politik. Ani nepodporujeme jejich zájmy. Zůstáváme neutrální a oddělení od světa. V tom všem se odlišujeme od mnoha skupin, které se hlásí ke křesťanství. (Jan 18:36) w21.10 42:6-7

Žádný křesťan, který chce být svatý, nesmí dopustit, aby se někdo nebo něco dostalo mezi něj a jeho vztah s Jehovou. A protože jsme jeho svědkové, jsme rozhodnutí neudělat nic, co by jeho svaté jméno zneuctilo nebo pošpinilo. (3. Mojž. 19:12; Iz. 57:15) To, že Izraelité uznávají Jehovu za svého Boha, dávali najevo tak, že dodržovali jeho zákony. Ve 3. Mojžíšově 18:4 se říká: „Měli byste jednat podle mých soudcovských rozhodnutí a dodržovat má nařízení a řídit se jimi. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ Některá z těch nařízení pro Izrael obsahuje 19. kapitola. Například 5. až 8., 21. a 22. verš mluví o zvířecích obětech. Izraelité je měli přinášet takovým způsobem, aby neznesvětili „Jehovovu svatou věc“. K čemu by nás mělo čtení těch veršů motivovat? K tomu, abychom Jehovovi chtěli dělat radost, a jak se píše v Hebrejcům 13:15, přinášeli mu takové oběti chvály, jaké si přeje. w21.12 48:14-15

Mladé páry můžou hodně načerpat od těch, kdo se naučili spoléhat na Jehovu. Někteří manželé možná strávili v celodobé službě celá desetiletí. Jestli cítíte, že byste měli svoje cíle přehodnotit, co kdybyste si nechali poradit od nich? Můžete tak ukázat, že důvěřujete Jehovovi. (Přísl. 22:17, 19) Pamatujte na to, že manželství je dar od Jehovy. (Mat. 19:5, 6) Chce, aby těm dvěma přinášelo radost. Mladé manželské páry, zkuste se zamyslet, na co se v životě zaměřujete vy. Děláte všechno, co je ve vašich silách, abyste Jehovovi ukázali, jak moc si vážíte toho, co vám dává? Mluvte s ním o tom v modlitbě. Hledejte v jeho Slově zásady, které se týkají vaší situace. A pak se řiďte tím, co vám Jehova radí. Když se bude vaše manželství točit kolem služby Jehovovi, můžete si být jistí, že budete mít šťastný a uspokojující život. w21.11 46:16, 18

Jakub měl na sebe správný pohled. Nemyslel si, že je významnější kvůli tomu, z jaké rodiny pochází nebo jaké má úkoly. Své spoluvěřící oslovoval „moji milovaní bratři“. (Jak. 1:16, 19; 2:5) Nesnažil se vyvolat dojem, že je dokonalý. Poučení: Pamatuj, že všichni děláme chyby. Nesmíme si o sobě myslet, že jsme v nějakém ohledu lepší než lidé, které učíme. Proč ne? Kdyby měl náš zájemce dojem, že neděláme žádné chyby, mohl by dojít k závěru, že nikdy nedokáže splňovat Boží požadavky. Ale když upřímně uznáme, že ani pro nás není vždy lehké řídit se biblickými zásadami, a vysvětlíme, jak nám Jehova pomáhá překonávat naše nedostatky, zájemce uvidí, že i on dokáže sloužit Jehovovi. w22.01 2:13-14

Čím víc budeme přemýšlet jako Ježíš, tím víc budeme jednat jako on a tím líp budeme napodobovat jeho osobnost. (Hebr. 1:3) Možná si říkáme: Ježíš je přece dokonalý. Nikdy nebudu jako on! Pokud to vidíš stejně, pamatuj na tři věci: Za prvé, byl jsi stvořen tak, aby ses Jehovovi a Ježíšovi podobal. Můžeš se tedy rozhodnout, že je budeš napodobovat, a do určité míry se ti to může podařit. (1. Mojž. 1:26) Za druhé, Boží svatý duch je ta nejmocnější síla ve vesmíru. S jeho pomocí můžeš dokázat věci, které bys sám nikdy nedokázal. A za třetí, Jehova od tebe nečeká, že už teď budeš vlastnosti svatého ducha projevovat dokonale. Těm, kdo budou žít věčně na zemi, vyhradil na cestu k dokonalosti 1 000 let. (Zjev. 20:1–3) Teď od nás Jehova čeká, že budeme dělat to, co můžeme, a budeme se spoléhat na jeho pomoc. w22.03 11:5-6

Modlitba není to jediné, co můžeme dělat, abychom posílili svoje přátelství s Jehovou. Může nám v tom pomoct i to, když studujeme Boží Slovo a chodíme na shromáždění. Můžeš udělat něco pro to, abys ten čas využil co nejlépe? Zeptej se sám sebe: Co mě na shromážděních nebo při studiu rozptyluje? Možná to jsou příchozí hovory, e-maily nebo zprávy, které ti chodí na mobil nebo jiné elektronické zařízení. Když se při studiu nebo na shromáždění přistihneš, že jsi myšlenkami někde jinde, popros Jehovu, aby ti pomohl soustředit se. Nemusí být jednoduché zapomenout na starosti nebo na to, co tě trápí, a soustředit se na duchovní věci. Je to ale moc důležité. Modli se o pokoj, který bude střežit nejenom tvoje srdce, ale taky tvoji mysl. (Filip. 4:6, 7) w22.01 5:12-14

Král Uzzijáš je pro nás varovným příkladem, protože odmítl přijmout radu. Vstoupil do části chrámu, kam měli přístup jenom kněží, a chtěl tam obětovat kadidlo. Kněží mu řekli: „Uzzijáši, nemáš právo pálit Jehovovi kadidlo! Pálit kadidlo smí jenom kněží.“ Kdyby Uzzijáš na toto upozornění pokorně zareagoval a z chrámu okamžitě odešel, Jehova by mu možná odpustil. On to ale neudělal, a dokonce „se rozzuřil“. Proč? Zjevně si myslel, že si jako král může dělat, co chce. Jehova to ale viděl jinak a za jeho troufalost ho potrestal malomocenstvím. „Uzzijáš zůstal malomocný až do smrti.“ (2. Par. 26:16–21) Co se z toho učíme? Když nás někdo na základě Bible upozorní, že děláme něco špatně, a my to odmítneme, pak bez ohledu na to, kdo jsme, přijdeme o Jehovovu přízeň. w22.02 7:7

Pro člověka, kterého ovládá stará osobnost, je typické, že přemýšlí a jedná tělesně. (Kol. 3:9) Možná je sobecký, nevděčný a pyšný nebo se snadno rozzlobí. Možná se rád dívá na pornografii nebo na nemravné a násilné filmy. Určitě má i nějaké hezké vlastnosti, a když řekne nebo udělá něco špatného, možná ho trápí svědomí. Ale k tomu, aby se změnil, mu chybí motivace. (Gal. 5:19–21; 2. Tim. 3:2–5) Jsme nedokonalí, a tak nikdo z nás nedokáže ze své mysli a srdce odstranit všechny nesprávné myšlenky a touhy. Občas řekneme nebo uděláme něco, čeho pak litujeme. (Jer. 17:9; Jak. 3:2) Když ale svlečeme starou osobnost, tělesné postoje a zvyky nás už neovládají. Je z nás jiný člověk. (Iz. 55:7) w22.03 10:4-5

Starší, hledejte na bratrech a sestrách to dobré. Nikdo není dokonalý, ale každý má nějaké vlastnosti, které můžeme obdivovat. Je pravda, že starší musí občas někoho usměrnit. Měli by ale být jako apoštol Pavel. I když dotyčný říká nebo dělá něco, co je dráždí, měli by se nad to povznést. Měli by se zaměřovat na jeho lásku k Jehovovi, jeho vytrvalost a na to, kolik dobrého ještě může udělat. Když se starší na druhé dívají pozitivně, vytváří ve sboru příjemnou atmosféru. Pamatujte, že Jehova po vás nechce, abyste byli dokonalí, ale abyste byli věrní. (1. Kor. 4:2) Můžete si být jistí, že si váží i toho, co pro něj děláte vy. Nikdy nezapomene „na vaši práci a lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu, když jste sloužili svatým a dál jim sloužíte“. (Hebr. 6:10) w22.03 14:19, 21