Listopad

Jehova nás podporuje mnoha způsoby. Pomohl ti zůstat v klidu, když na tebe byl někdo hrubý. Taky ti pomohl vzpomenout si přesně na ten verš, který se hodil pro osloveného člověka. A dal ti sílu pokračovat, i když lidé ve tvém obvodu reagují lhostejně. (Jer. 20:7–9) Jehovova dobrota je vidět i z toho, že nás pro službu školí. Na shromáždění v týdnu si pouštíme videa s promyšlenými tipy na rozhovory, které pak můžeme využít ve službě. Když zkoušíme něco nového, můžeme mít nejdřív obavy. Ale když je překonáme, možná zjistíme, že takový přístup v našem obvodu funguje. Na shromážděních a sjezdech taky zaznívají vybídky, abychom se zapojili do těch druhů služby, které jsme ještě nikdy nevyzkoušeli. A zase to znamená, že musíme vystoupit ze svojí komfortní zóny. Ale když to uděláme, Jehova má čemu požehnat. w21.08 34:5-6

Apoštol Pavel křesťany v Korintu ve svém dopise otevřeně pokáral. Spolu s dopisem za nimi poslal Tita. Když se Pavel dozvěděl, že si jeho slova vzali k srdci, určitě měl velkou radost. (2. Kor. 7:6, 7) Starší napodobují Pavla tak, že se svými spoluvěřícími tráví čas. Skvělou příležitost k tomu mají třeba před shromážděním. Když přijdou dřív, můžou si s bratry a sestrami příjemně popovídat. Na to, aby je povzbudili, někdy stačí jen pár minut. Pomocí biblických veršů taky posilují jejich víru a ujišťují je, že je Jehova miluje. (Řím. 1:12) Rádi je chválí. Když musí někoho usměrnit, dělají to na základě Božího Slova. Jsou konkrétní, ale zároveň laskaví, protože chtějí, aby to, co řeknou, bylo snadné přijmout. (Gal. 6:1) w22.03 14:11-12

Jehova dnes dává svým služebníkům mimořádnou sílu, aby mu mohli dál věrně sloužit. Jedním způsobem, kterým nás Jehova posiluje, je modlitba. V Efezanům 6:18 nás apoštol Pavel vybízí, abychom se modlili „při každé příležitosti“. Bůh naše modlitby vyslyší tak, že nás posílí. Občas můžeme mít pocit, že je toho na nás příliš, nebo nevíme, o co bychom se měli modlit. Jehova nás ale povzbuzuje, abychom se k němu modlili, i když je pro nás těžké najít slova, kterými bychom vyjádřili svoje myšlenky a pocity. (Řím. 8:26, 27) Posiluje nás taky prostřednictvím Bible. Pavel čerpal sílu a útěchu z Písma a my to můžeme dělat taky. (Řím. 15:4, ppč.) Když Boží Slovo čteme a přemýšlíme o něm, Jehova nám může svým duchem pomoct, abychom lépe chápali, jak se ty verše vztahují na naši situaci. (Hebr. 4:12) w21.05 21:8-10

Víme, že úkol vyučovat druhé je důležitý. Ale možná narážíme na překážky, které nám brání dělat tolik, kolik bychom chtěli. Možná máme pocit, že nás omezují naše okolnosti. Někteří zvěstovatelé jsou například staří a nemocní. Patříš k nim i ty? Pokud ano, pamatuj, že biblická studia se dají docela dobře vést i po telefonu nebo online. Takže můžeš studium zahájit a vést z pohodlí svého domova. A má to ještě další výhodu. Někteří lidé by Bibli studovali rádi, ale nehodí se jim to v době, kdy se službě obvykle věnujeme. Možná ale mají čas brzy ráno nebo pozdě večer. Mohl by ses nabídnout, že se jim budeš věnovat ty? Ježíš vyučoval Nikodéma v noci, protože to byl čas, který Nikodémovi vyhovoval. (Jan 3:1, 2) w21.07 26:10-11

Učedníci Jana Křtitele nechápali, proč se Ježíšovi učedníci nepostí. Ježíš vysvětlil, že dokud žije, nemají pro to důvod. (Mat. 9:14–17) Kvůli tomu, že nedodržoval židovské zvyky a tradice, ho farizeové a další jeho odpůrci odsuzovali. Rozčilovalo je, když uzdravoval nemocné o sabatu. (Mar. 3:1–6; Jan 9:16) Na jednu stranu se tvářili zbožně a tvrdili, že ctí sabat, ale na druhou stranu neměli problém obchodovat v chrámu. Zuřili, když je za to Ježíš odsoudil. (Mat. 21:12, 13, 15) A ty, komu kázal v synagoze v Nazaretu, dopálilo, když na příkladech z minulosti ukázal, že jsou sobci a nemají víru. (Luk. 4:16, 25–30) Mnozí lidé Ježíše zavrhli, protože se nechoval podle jejich očekávání. (Mat. 11:16–19) w21.05 18:13-14

Jak nás Jehova varuje před pýchou a chamtivostí? Třeba tak, že nás vybízí, abychom se poučili ze zkušeností druhých. Když se řekne chamtivost, nejspíš nás napadne Satan. Jako jeden z Jehovových andělů měl určitě hodně úžasných výsad. To mu ale nestačilo. Chtěl být uctíván tak, jak si to zaslouží jenom Jehova. Chce, abychom byli jako on, a tak se v nás snaží vyvolat pocit nespokojenosti s tím, co máme. Poprvé se o to snažil, když mluvil s Evou. Jehova dal z lásky Evě a jejímu manželovi spoustu dobrého jídla. Mohli jíst „ze všech stromů v zahradě“ kromě jednoho. (1. Mojž. 2:16) Přesto Satan Evu oklamal, takže si myslela, že ovoce ze zakázaného stromu musí sníst. Eva nebyla vděčná za to, co měla. Chtěla víc. Víme, k čemu to vedlo. Zhřešila a nakonec zemřela. (1. Mojž. 3:6, 19) w21.06 24:2-3, 9

Adam a Eva měli mít děti a dobře se starat o zemi, svůj domov. Kdyby s Jehovou na tomhle plánu poslušně spolupracovali, mohli i se svými potomky patřit do jeho rodiny navždy. Jehova poctil Adama s Evou tím, že jim dal ve své rodině důstojné místo. O tom, jak stvořil člověka, David řekl: „Dal jsi mu o něco nižší postavení, než mají andělé, a korunoval jsi ho slávou a nádherou.“ (Žalm 8:5, ppč.) Je pravda, že lidé nemají stejnou moc, inteligenci ani schopnosti jako andělé. (Žalm 103:20) Ale mají jenom „o něco nižší postavení“ než tihle mocní duchovní tvorové. Je smutné, že Adam s Evou o svoje místo v Jehovově rodině přišli. Pro jejich potomky to mělo katastrofální následky. Ale Jehova svůj plán nezměnil. Chce, aby poslušní lidé byli navždy jeho dětmi. w21.08 30:2-4

Mnozí Jehovovi služebníci se setkávají s odporem. Někteří žijí v zemích, kde vláda naši činnost omezuje. Možná jsou zatýkáni a přiváděni „před místodržitele a krále“, a tak mají příležitost jim svědčit. (Mat. 10:17, 18) Další svědkové žijí v zemích, kde můžou Jehovu uctívat svobodně, ale možná zažívají jiný druh odporu. Staví se proti nim členové jejich rodiny a snaží se jim zabránit v tom, aby sloužili Jehovovi. (Mat. 10:32–36) Když ale pochopí, že jejich snahy jsou zbytečné, často jim bránit přestanou. A někdy se i z těch nejzarytějších odpůrců stanou horliví svědkové. Pokud odpor zažíváš i ty, nevzdávej se! Buď odvážný. Jehova se svým mocným svatým duchem je na tvojí straně, a tak se nemáš čeho bát. w22.03 12:8

Z Bible se dozvídáme, že Jehova nenávidí „pyšné oči, prolhaný jazyk [a] ruce, které prolévají nevinnou krev“. (Přísl. 6:16, 17) Taky čteme, že „násilníci a podvodníci jsou Jehovovi odporní“. (Žalm 5:6) Svoji nenávist k takovým postojům a jednání dal jasně najevo v Noemově době, kdy zničil všechny zkažené lidi, „protože naplnili zemi násilím“. (1. Mojž. 6:13) Prostřednictvím proroka Malachiáše řekl, že nenávidí i to, když někdo zrádně plánuje, že se rozvede se svým nevinným manželským partnerem. I kdyby ho takový člověk uctíval, Jehova to nepřijme a bude ho volat k odpovědnosti. (Mal. 2:13–16; Hebr. 13:4) Jehova chce, abychom měli „odpor k tomu, co je ničemné“. (Řím. 12:9) Odpor je silná emoce. Když máme k něčemu odpor, hnusí se nám to. Podobně by se nám měla hnusit už samotná představa, že bychom udělali něco, co Jehova považuje za špatné. w22.03 10:11-12

Náš nebeský Otec nám prostřednictvím svého království brzy bohatě požehná. Ti, kdo na něj trpělivě čekají, budou zažívat spoustu dobrých věcí teď i v novém světě, který je před námi. Až budou Boží služebníci v novém světě, už nikdy nebudou muset snášet problémy, které mají dnes. Už nebude nespravedlnost ani bolest. (Zjev. 21:4) Už si nebudeme muset dělat starosti o věci, které potřebujeme k životu, protože všeho bude dost. (Žalm 72:16; Iz. 54:13) Nebude to nádherné? Než ta doba přijde, Jehova nám pomáhá, abychom se postupně zbavovali svých zlozvyků a rozvíjeli dobré vlastnosti, a tak nás připravuje na život pod svou vládou. Buď odvážný a nevzdávej se! To nejlepší teprve přijde! Je před námi úžasná budoucnost, a tak dál trpělivě čekejme, než Jehova dokončí svoji práci. w21.08 31:17-19

Nedlouho potom, co křesťané v Judeji dostali dopis od apoštola Pavla, museli opustit svoje domy, svoje podnikání a svoje nevěřící příbuzné a utéct do hor. (Mat. 24:16) V té době bylo určitě zvlášť potřeba, aby si pomáhali. Pokud se Pavlovou radou řídili už před tím a byli zvyklí dělit se s druhými o to, co mají, bylo pro ně jednodušší se novým podmínkám přizpůsobit. Naši bratři a sestry nám možná vždycky neřeknou, že něco potřebují. A tak dávej druhým najevo, že jsi tady pro ně. I ty si určitě vybavíš bratry a sestry ve svém sboru, kteří jsou vždycky připravení druhým pomoct. Nikdy v tobě nevyvolávají pocit, že je nějak obtěžuješ. Víš, že když máš nějaký problém, nikdy tě v tom nenechají. Určitě bys chtěl být jako oni. w22.02 9:13-15

V posledních letech se mnoho sborů a krajů rozdělilo nebo naopak sloučilo. Když se něco takového stane nám, je pro nás možná těžké opustit rodinu a přátele. Víme, že starší nedostávají od Jehovy konkrétní pokyny, kam jednotlivé zvěstovatele přidělit, a tak pro nás nemusí být snadné je poslechnout. Starším, kteří dělají taková rozhodnutí, ale Jehova důvěřuje a my jim musíme důvěřovat taky. Proč bychom měli se staršími spolupracovat a podporovat jejich rozhodnutí, i když možná neodpovídají našim představám? Protože tak přispíváme k jednotě. Když se všichni pokorně podřizujeme rozhodnutím rady starších, sboru to prospívá. (Hebr. 13:17) A co je ještě důležitější, když spolupracujeme s těmi, kterým Jehova důvěřuje, dáváme mu tím najevo, že důvěřujeme jemu. (Sk. 20:28) w22.02 6:9-10

Jestli jsi pokřtěný bratr, můžeš pracovat na tom, abys byl lepším řečníkem a uměl líp vyučovat. Proč? Protože když se budeš snažit ve čtení a vyučování zlepšovat, posluchači si z tvých úkolů víc odnesou. (1. Tim. 4:15) Dej si za cíl, že si prostuduješ a uvedeš do praxe všechny lekce z brožury Nauč se dobře číst a vyučovat. Každou si prostuduj, důkladně si ji procvičuj doma a pak se ji snaž uplatnit při svých úkolech. Řekni si o radu poradci nebo jiným starším, „kteří se namáhají při kázání a vyučování“. (1. Tim. 5:17) Tvým cílem by mělo být nejenom pochopit řečnické techniky, ale taky posílit víru posluchačů nebo je motivovat k nějakému jednání. Když to tak budeš dělat, budeš mít větší radost ty i oni. w21.08 33:17

Pokud druhé považujeme za sobě nadřazené, nebudeme soupeřit s těmi, kdo mají větší nadání nebo schopnosti. Naopak jim to budeme přát. A to zvlášť když svoje schopnosti používají ve službě Jehovovi. Díky tomu budeme všichni přispívat k pokoji a jednotě ve sboru. Jak můžeme potlačovat svůj sklon druhým závidět? Pomůže nám pokora, díky které si uvědomujeme vlastní nedostatky a omezení. Když jsme pokorní, nesnažíme se dokázat, že jsme nadanější a schopnější než všichni kolem nás. Spíš se od těch šikovnějších budeme chtít něco naučit. Když má například nějaký bratr ve sboru skvělé přednášky, můžeme se ho zeptat, jak si je připravuje. Když nějaká sestra dobře vaří, můžeš ji poprosit o tipy, jak se v tom zlepšit. w21.07 28:8-9

Ve 4. Mojžíšově čteme o tom, jak Jehova odsoudil k smrti Izraelitu, který o sabatu sbíral dříví. Ale ve 2. Samuelově se píše, že o několik století později Jehova odpustil králi Davidovi cizoložství a vraždu. (4. Mojž. 15:32, 35; 2. Sam. 12:9, 13) Možná nás napadne: Jak mohl odpustit Davidovi tak vážné zločiny a někoho jiného odsoudit k smrti jen za to, že sbíral dříví? Bible neuvádí vždycky všechny podrobnosti. Například o Davidovi víme, že svých hříchů upřímně litoval. (Žalm 51:2–4) Ale co ten muž, který porušil zákon o sabatu? Jaký to byl člověk? Litoval toho, co udělal? Neporušoval Jehovovy zákony už dřív? Pokud k tomu v minulosti dostal nějakou radu, nezlehčoval ji, nebo ji dokonce neodmítal? Bible k tomu nic neříká. O našem Bohu toho ale víme dost na to, abychom si byli jistí, že „vždy jedná správně“. (Žalm 145:17) w22.02 6:3-4

Pokorný člověk má na sebe rozumné nároky. Díky tomu neztratí radost a bude dál užitečný. Člověk s takovým rozumným přístupem by se dal přirovnat k někomu, kdo jede autem do kopce. Aby mohl jet dál, musí zařadit nižší rychlost. Sice asi pojede pomalu, ale nezastaví se. Podobně i pokorný člověk ví, kdy je čas „zařadit nižší rychlost“, aby mohl pokračovat v aktivní službě Jehovovi a být dál užitečný. (Filip. 4:5) Přemýšlej o Barzillaiovi. Bylo mu 80, když mu král David nabídl, aby žil na královském dvoře. Barzillai královu nabídku pokorně odmítl. Uvědomoval si, že má už určitá omezení. A proto místo sebe doporučil mladšího muže, Kimhama. (2. Sam. 19:35–37) Stejně jako Barzillai starší bratři rádi dávají těm mladším příležitost ujmout se dalších úkolů. w21.09 36:6-7

Je pro tebe těžké vnímat Jehovu jako milujícího Otce? Pro některé z nás ano. Možná jsme neměli laskavého tátu, a tak je pro nás náročné si to vůbec představit. Je úžasné vědět, že Jehova naprosto chápe, jak se cítíme. Chce nám být nablízku. Proto dal do svého Slova napsat: „Přibližte se k Bohu, a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:8) Jehova nás miluje a nabízí nám, že pro nás bude tím nejlepším Otcem, jakého můžeme mít. K tomu, abychom měli k Jehovovi blízko, nám může pomoct Ježíš. Zná Jehovu tak dobře a jeho vlastnosti napodobuje tak dokonale, že mohl říct: „Kdo viděl mě, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Ježíš je jako náš starší bratr. Učí nás, jak si máme našeho Otce vážit a poslouchat ho a co máme dělat, abychom mu neubližovali a naopak mu působili radost. Z jeho života tady na zemi bylo ale vidět hlavně to, jak je Jehova laskavý a milující. w21.09 38:4-5

Když uctíváme jediného pravého Boha, panuje mezi námi jednota. Jehova svěřil starším důležitý úkol udržovat sbor čistý. Když někdo vážně zhřeší, Jehova od starších očekává, že posoudí, jestli může zůstat ve sboru. Například musí zjistit, jestli opravdu lituje toho, co udělal, nebo jestli to jenom tvrdí. Cítí nenávist k tomu, čeho se dopustil? Je rozhodnutý to už neopakovat? Pokud jednal pod vlivem špatných přátel, je ochotný se s nimi úplně přestat stýkat? Starší se modlí, to, co se stalo, posuzují ve světle biblických zásad a berou při tom v úvahu, jaký má provinilec postoj. Potom rozhodnou, jestli může zůstat ve sboru, nebo musí být vyloučen. (1. Kor. 5:11–13) w22.02 6:11-12

Ať už jsme se dali pokřtít před několika dny, nebo před desítkami let, všichni chceme mít takovou osobnost, jaká se líbí Jehovovi. K tomu je potřeba, abychom měli pod kontrolou svoje myšlenky. Proč? Protože to, jak přemýšlíme, do značné míry formuje naši osobnost. Když si často pohráváme s nesprávnými myšlenkami, projeví se to v našich slovech i jednání. (Ef. 4:17–19) Naopak když uvažujeme o dobrých věcech, bude pro nás jednodušší mluvit a jednat tak, aby z nás měl náš Otec Jehova radost. (Gal. 5:16) Občas nás ale nějaké špatné myšlenky napadnou. Tomu se prostě nevyhneme. Můžeme se ale rozhodnout, že podle nich nebudeme jednat. Než se dá člověk pokřtít, musí přestat mluvit a jednat způsobem, který Jehova nenávidí. To je první a nejdůležitější krok při svlékání staré osobnosti. Svléct starou osobnost ale nestačí. Aby z nás měl Jehova radost, musíme si zároveň obléct novou osobnost. w22.03 11:1-2

Poznat, jestli ten, kdo udělal vážnou chybu, činí opravdové pokání, není pro starší vůbec jednoduché. Proč ne? Starší nedokážou číst v srdci, takže musí hledat viditelné známky toho, že jejich bratr úplně změnil postoj ke svému hříchu. Potřebují vidět důkazy, že opravdu změnil svoje myšlení, pocity a chování. Udělat potřebné změny mu může trvat poměrně dlouho. Jak dává vyloučený člověk najevo opravdové pokání? Tak, že chodí pravidelně na shromáždění a řídí se radami starších, aby se modlil a studoval si. Taky se důsledně vyhýbá tomu, co ho ke špatnému jednání svedlo. Když se ze všech sil snaží dát svůj vztah s Jehovou do pořádku, může si být jistý, že mu Jehova odpustí a že ho starší přijmou zpátky do sboru. w21.10 40:16-18

Ježíš Jehovu hluboce miloval, a proto uctíval jenom jeho, ať už byl v nebi, nebo na zemi. (Luk. 4:8) Své následovníky učil, aby to dělali stejně. Ježíš ani jeho učedníci při uctívání Boha nikdy nepoužívali sochy ani obrazy. Bůh je duch, a proto lidé nedokážou vytvořit nic, co by se třeba jen vzdáleně podobalo Jehovově slávě! (Iz. 46:5) A co obrazy a sochy takzvaných svatých? Je správné se k nim modlit? Ve druhém z Deseti přikázání Jehova řekl slova verše na tento den. Těm, kdo se chtějí líbit Bohu, je to úplně jasné. Historikové říkají, že křesťané v prvním století byli výlučně oddaní Bohu. Svědkové Jehovovi se dnes řídí jejich vzorem. w21.10 42:5-6

Ježíš varoval křesťany v prvním století, kteří žili v Judeji, že přijde doba, kdy bude Jeruzalém „obležený vojsky“. (Luk. 21:20–24) Řekl jim, že až se to stane, mají „[utéct] do hor“. Díky tomu si zachrání život, ale bude je to něco stát. Před lety se k tomu v jedné Strážné věži psalo: „Opustili svoje pole a domovy, a dokonce si ze svých domů nevzali ani majetek, který tam měli. Spoléhali na ochranu a na podporu od Jehovy, a tak dali jeho uctívání před všechno ostatní, co se snad mohlo zdát důležité.“ Dále uvedla: „Mohou tedy před námi být zkoušky, které prověří, jak se díváme na hmotné věci; považujeme je za nejdůležitější, nebo je pro nás mnohem důležitější záchrana, z níž budou mít užitek všichni, kdo stojí na Boží straně? Ano, náš útěk může znamenat, že zažijeme nějaké obtíže a strádání. Musíme být připraveni udělat cokoli, co bude potřeba.“ w22.01 1:7-8

Krátce potom, co Izraelité odešli z Egypta, Jehova oznámil Mojžíšovi, jaké má jméno a vlastnosti. Řekl: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a soucitný, trpělivý a plný věrné lásky a pravdy, projevuje věrnou lásku tisícům, promíjí provinění, přestupek a hřích.“ (2. Mojž. 34:6, 7) Těmito krásnými slovy řekl Jehova Mojžíšovi o své věrné lásce něco mimořádného. Co to bylo? Jehova o sobě řekl, že je „plný věrné lásky“, nejen to, že ji projevuje. Takový popis můžeme v Bibli najít i na dalších osmi místech. (4. Mojž. 14:18; Neh. 9:17; Žalm 86:5, 15; 103:8; 145:8; Joel 2:13; Jon. 4:2) Pokaždé se vztahuje jen na Jehovu, nikdy ne na lidi. Není zajímavé, že Jehova tuhle svoji vlastnost tolik zdůrazňuje? w21.11 44:3-4

Manželské páry se můžou něco naučit od apoštola Petra a jeho manželky. Asi půl roku až rok potom, co Petr poprvé potkal Ježíše, musel udělat zásadní rozhodnutí. Živil se rybařením, takže když ho Ježíš vybídl, aby ho doprovázel na cestách, Petr musel vzít v úvahu situaci svojí rodiny. (Luk. 5:1–11) Rozhodl se, že půjde kázat spolu s Ježíšem. A jeho manželka ho v tom zřejmě podpořila. Z Bible vyplývá, že po Ježíšově vzkříšení s Petrem minimálně nějakou dobu cestovala. (1. Kor. 9:5) To, že byla dobrou křesťankou i manželkou, Petrovi nepochybně umožnilo bez zábran zapsat inspirované rady pro křesťanské manžely a manželky. (1. Petra 3:1–7) Je jasné, že Petr i jeho manželka důvěřovali Jehovovu slibu, že když dají Království na první místo ve svém životě, postará se o ně. (Mat. 6:31–34) w21.11 46:14

Apoštol Pavel svým bratrům a sestrám neúnavně pomáhal, protože je měl upřímně rád. (Sk. 20:31) A oni zase milovali jeho. Když se starší z Efezu dozvěděli, že už ho nikdy neuvidí, „hlasitě [se] rozplakali“. (Sk. 20:37) I dnešní starší své bratry a sestry milují a dělají pro ně, co můžou. (Filip. 2:16, 17) Někdy se ale setkávají s překážkami. Co jim pomůže je překonat? Naši obětaví starší se toho od Pavla můžou hodně naučit. Nebyl to žádný superman. Byl nedokonalý a občas pro něj bylo těžké jednat správně. (Řím. 7:18–20) Navíc musel bojovat se spoustou těžkostí. Nikdy se ale nevzdal a neztratil radost. Pavlův příklad starším pomůže, aby i oni překonávali překážky, se kterými se setkávají, a ze služby Jehovovi neztratili radost. w22.03 14:1-2

V 3. Mojžíšově 19:3 se mluví o dodržování sabatu. Pro křesťany už není Zákon závazný, takže každotýdenní sabat dodržovat nemusíme. Přesto se z toho, jak ho Izraelité zachovávali a co jim to přinášelo, můžeme hodně naučit. Sabat byl den vyhrazený na to, aby odpočívali od běžné práce a věnovali se duchovním věcem. Proto Ježíš o sabatu chodil do synagogy ve svém domovském městě a četl tam Boží Slovo. (2. Mojž. 31:12–15; Luk. 4:16–18) K čemu by měl Boží příkaz ohledně sabatu z 3. Mojžíšovy 19:3 vést nás? K tomu, abychom ukrojili něco z času, který věnujeme každodenním činnostem, a víc se zabývali duchovními věcmi. Cítíš, že bys v tomhle ohledu potřeboval něco změnit? Když si budeš pravidelně dělat čas na duchovní věci, vytvoříš si k Jehovovi blízký, osobní vztah a ten je základem pro to, abys mohl být svatý. w21.12 48:13

Když byl Ježíš na zemi, stýkal se s nejrůznějšími lidmi. Jedl s těmi, kdo byli bohatí a vlivní, ale hodně času trávil taky s chudými a utlačovanými. Navíc měl soucit s těmi, které druzí považovali za hříšníky. Pro některé pyšné lidi to bylo kamenem úrazu. Jeho učedníků se zeptali: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní a hříšníky?“ Ježíš na to odpověděl slovy, která najdeme ve verši na tento den. (Luk. 5:29–31) Dlouho předtím, než Mesiáš přišel, o něm prorok Izajáš řekl, že ho svět nepřijme. V proroctví se psalo: „Byl v opovržení a lidé se mu vyhýbali… Jeho tvář byla před námi jakoby skrytá, byl v opovržení a považovali jsme ho za bezvýznamného.“ (Iz. 53:3) O Mesiášovi bylo předpovězeno, že se mu budou druzí vyhýbat, takže Židy v prvním století nemělo překvapovat, že lidé Ježíše zavrhují. w21.05 19:3-4

Některým křesťanům v prvním století bylo zatěžko poslechnout pokyny, které dostali. (Jak. 1:22) Jiní nadržovali bohatým. (Jak. 2:1–3) A další neuměli ovládat svůj jazyk. (Jak. 3:8–10) Tito křesťané měli vážné problémy, ale Jakub nad nimi nezlomil hůl. Laskavě a otevřeně je napomenul a ty, kdo byli duchovně slabí, povzbudil, aby vyhledali další pomoc u starších. (Jak. 5:13, 14) Poučení: Buď realista, ale dívej se na druhé pozitivně. Pro mnohé z těch, se kterými studujeme Bibli, je těžké řídit se tím, co se učí. (Jak. 4:1–4) Může jim trvat docela dlouho, než se zbaví špatných rysů své osobnosti a nahradí je křesťanskými vlastnostmi. Mějme odvahu jim říct, v čem by se měli zlepšit. Taky musíme být pozitivní a důvěřovat, že Jehova k sobě pokorné lidi přitáhne a že jim dá sílu, aby v životě udělali potřebné změny. (Jak. 4:10) w22.01 2:11-12

Všichni křesťané se snaží být milosrdní jako Jehova. Proč? Jeden důvod je, že kdybychom nebyli milosrdní, Jehova by nenaslouchal našim modlitbám. Do takové situace by se nikdo z nás nechtěl dostat. Proto si musíme dávat velký pozor, abychom na ty, kdo nějak trpí, nezačali být tvrdí. Před jejich voláním o pomoc si nechceme zacpávat uši. Naopak tady chceme být vždycky pro ně. Pamatujeme na to, co se píše v Bibli: „Kdo … není milosrdný, bude souzen bez milosrdenství.“ (Jak. 2:13) Když si pokorně uvědomujeme, jak moc potřebujeme milosrdenství my sami, je pro nás snazší být milosrdní k druhým. Milosrdní chceme být zvlášť tehdy, když dá někdo najevo pokání a vrátí se do sboru. V tom, abychom nebyli tvrdí, ale milosrdní, nám pomůžou biblické příklady laskavých a milosrdných lidí. w21.10 41:16-17

Poslední noc svého života na zemi, když se jeho služba chýlila ke konci, Ježíš znovu vyhledal klidné místo, kde mohl rozjímat a modlit se. Našel ho v zahradě Getsemane. Tehdy svým učedníkům řekl něco velmi důležitého o modlitbě. Když tam přišli, bylo už dost pozdě, možná po půlnoci. Ježíš apoštoly požádal, aby zůstali vzhůru, a odešel se modlit. (Mat. 26:37–39) Oni ale mezitím usnuli. Když Ježíš zjistil, že spí, znovu jim řekl: „Bděte a modlete se.“ (Mat. 26:40, 41) Chápal, že prožívali velký stres a jsou unavení. Soucitně uznal, že „tělo je slabé“. Ještě dvakrát odešel, aby se modlil, ale pokaždé, když se vrátil, našel je, jak spí. (Mat. 26:42–45) w22.01 5:10-11