Leden

Díky čemu byl Timoteus pro Jehovu tak užitečný? Díky svým krásným křesťanským vlastnostem. (Filip. 2:19–22) Ze slov apoštola Pavla vyplývá, že byl pokorný, věrný, pracovitý a spolehlivý. Měl rád své bratry a sestry a opravdově se o ně zajímal. Pavel za to Timotea miloval a neváhal mu svěřit i náročné úkoly. Podobné je to s námi. Když budeme pracovat na vlastnostech, které se Jehovovi líbí, bude nás milovat a budeme ještě větším přínosem pro sbor. (Žalm 25:9; 138:6) Proto s modlitbou přemýšlej, v čem se potřebuješ zlepšit. Pak si vyber jednu vlastnost, na kterou by ses chtěl zaměřit. Mohl bys zapracovat na tom, abys byl empatičtější? Chtěl bys být mírnější nebo umět líp odpouštět? Možná bude praktické, když se na to, co bys mohl zlepšit, zeptáš někoho, komu důvěřuješ. (Přísl. 27:6) w22.04 18:4-5

Jehova chce, abychom byli šťastní. Jak to víme? Radost totiž patří k ovoci jeho svatého ducha. (Gal. 5:22) V Bibli se píše, že „dávat přináší víc štěstí než dostávat“. (Sk. 20:35) Hlubokou radost proto cítíme tehdy, když se naplno věnujeme službě a různými způsoby pomáháme svým bratrům a sestrám. Apoštol Pavel se ve verši na tento den zmiňuje o dvou věcech, které nám pomůžou si radost udržet. Zaprvé, máme Jehovovi dávat to nejlepší, co my sami můžeme. Když to děláme, můžeme být šťastní. (Mat. 22:36–38) A zadruhé, nemáme se srovnávat s ostatními. Ať už nám naše zdraví, školení nebo schopnosti umožňují dělat cokoli, měli bychom za to být vděční Jehovovi. Naopak když jsou druzí v něčem lepší než my, měli bychom mít radost, že svoje schopnosti využívají k tomu, aby chválili Jehovu. w22.04 16:1-2

Konec falešného náboženství přijde jako blesk z čistého nebe. (Zjev. 18:8–10) Jeho zničení otřese celým světem a možná přinese určité těžkosti. Ale Boží služebníci budou mít přinejmenším dva důvody k radosti: Velký Babylon, odvěký Jehovův nepřítel, bude navždy pryč a naše vysvobození z tohoto zkaženého světa bude na dosah! Daniel předpověděl, že „pravého poznání velmi přibude“. A tak to opravdu je! Dobře teď rozumíme proroctvím o době, ve které žijeme. (Dan. 12:4, 9, 10) To, s jakou přesností se splňují, prohlubuje naši úctu k Jehovovi a k jeho Slovu. (Iz. 46:10; 55:11) Dál proto upevňujme svoji víru tím, že Bibli pečlivě studujeme a pomáháme druhým, aby si vytvořili blízký vztah s Jehovou. Všechny, kdo na něho plně spoléhají, bude chránit a dá jim „trvalý pokoj“. (Iz. 26:3) w22.07 28:16-17

Z knihy Zjevení se dozvídáme, že v nebi začalo vládnout Boží království a že Satan byl svržen na zem. (Zjev. 12:1–9) Pro nebe to znamenalo úlevu, ale nám to přineslo velké těžkosti. Proč? Protože Satan má velký vztek a útočí na věrné Boží služebníky tady na zemi. (Zjev. 12:12, 15, 17) Co nám pomůže, abychom navzdory Satanovým útokům zůstali Jehovovi věrní? (Zjev. 13:10) Mimo jiné to, když víme, co je před námi. Apoštol Jan v knize Zjevení popisuje, co nás v blízké budoucnosti čeká. Můžeme se těšit například na to, že budou zničeni Boží nepřátelé. Hned v prvním verši Zjevení čteme, že tato kniha je napsaná „v symbolických obrazech“. (Zjev. 1:1) w22.05 20:1-3

Pevný postoj Jehovových služebníků dožene Boží nepřátele k zuřivosti a k tomu, že na ně koalice národů zaútočí. Tenhle projev fanatické nenávisti Bible popisuje jako útok Goga z Magogu. (Ezek. 38:14, 15) Jak na tenhle zuřivý útok Jehova zareaguje? On sám říká: „Vzplane můj velký vztek.“ (Ezek. 38:18, 21–23) V 19. kapitole Zjevení se popisuje, co se stane dál. Jehova pošle svého Syna, aby ochránil Boží služebníky a porazil jejich nepřátele. Do tohoto protiútoku se zapojí i „nebeská vojska“ – věrní andělé a 144 000 Kristových spoluvládců. (Zjev. 17:14; 19:11–15) Jak to dopadne? Všichni, kdo odporují Jehovovi, ať už jsou to lidé, nebo organizace, budou zničeni. (Zjev. 19:19–21) w22.05 21:9-10

Krátce potom, co Adam s Evou zhřešili, Jehova vyslovil důležité proroctví, které dalo jejich potomkům naději. Je zapsané v 1. Mojžíšově 3:15: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé potomstvo a její potomstvo. Ty mu zraníš patu a ono ti rozdrtí hlavu.“ I když se tohle proroctví objevuje v první biblické knize, všechny ostatní biblické knihy s ním nějakým způsobem souvisí. Stejně jako hřbet knihy spojuje všechny její stránky dohromady, slova z 1. Mojžíšovy 3:15 spojují obsah všech biblických knih do jednoho poselství – že přijde zachránce, který zničí Ďábla i všechny jeho zkažené stoupence. Pro všechny, kdo milují Jehovu, to bude něco úžasného! Studium Bible nám pomůže zjistit, jak se proroctví splňuje a co dobrého nám přináší. w22.07 30:1-3

Pokud chcete dětem pomoct, aby si zamilovaly Jehovu, potřebujete moudrost. Proste ho o ni. (Jak. 1:5) Nikdo nám neporadí líp než on, a to z několika důvodů. Uveďme si dva. Zaprvé, Jehova je ten nejzkušenější rodič. (Žalm 36:9) A zadruhé, rady, které dává, jsou moudré a jsou vždycky k našemu dobru. (Iz. 48:17) Co konkrétně vám pomůže vést svoje děti k Jehovovi? Máte k dispozici spoustu duchovního pokrmu, který Jehova připravuje prostřednictvím svojí organizace. (Mat. 24:45) Řadu praktických rad najdete třeba v sérii článků „Pro rodiny“. Několik let vycházela v časopise Probuďte se! a teď se objevuje na našich stránkách. Na jw.org je taky mnoho videí s rozhovory a scénkami, které můžou rodičům pomoct, aby při výchově uplatňovali rady od Jehovy. (Přísl. 2:4, 5) w22.05 23:4-5

Jehovovi se v odpouštění opravdu nikdo nevyrovná. Zaprvé, vždycky odpouští ochotně. Zadruhé, zná nás do nejmenších detailů. Ví o nás úplně všechno a nejlíp dokáže posoudit, jestli opravdu činíme pokání. A zatřetí, když nám něco odpustí, udělá za tím tlustou čáru. Díky tomu můžeme mít jeho přízeň a čisté svědomí. Dokud budeme nedokonalí, budeme samozřejmě dál dělat chyby. Může nás ale utěšit to, co je napsané v 2. svazku Hlubšího pochopení Písma na straně 291: „Jehovovi služebníci si nemusí neustále dělat výčitky svědomí kvůli svým chybám vyplývajícím ze zděděné nedokonalosti, protože Jehova bere milosrdně v úvahu jejich tělesné slabosti. (Ža 103:8–14; 130:3) Jestliže svědomitě chodí po Božích cestách, mohou se radovat. (Fil 4:4–6; 1Ja 3:19–22)“ w22.06 24:18-19

Strach z toho, že nás bude pronásledovat vláda, ale není jediná Satanova zbraň. Ještě víc než fyzického násilí se někteří bojí toho, jak budou na pravdu reagovat jejich příbuzní. Mají je moc rádi a přáli by si, aby taky poznali Jehovu a zamilovali si ho. Když tedy členové jejich rodiny mluví o Jehovovi a jeho služebnících pohrdavě, trápí je to. Stává se, že příbuzní, kteří dřív byli proti, nakonec pravdu přijmou. Co když se to ale v našem případě nestane a rodina s námi kvůli naší víře zpřetrhá všechny vazby? Útěchu můžeme najít v krásných slovech ze Žalmu 27:10. Když pamatujeme na to, jak moc nás Jehova miluje, dodává nám to pocit jistoty, i když je rodina proti nám. A jsme přesvědčení, že nás Jehova za naši vytrvalost odmění. O naše fyzické, citové i duchovní potřeby se postará mnohem líp než kdokoli jiný! w22.06 26:11-13

Když byl Ježíš na zemi, jeho nepřátelé ho křivě obviňovali z toho, že je opilec a nenasyta, že se spolčil s Ďáblem, nedodržuje sabat, a dokonce se rouhá Bohu. (Mat. 11:19; 26:65; Luk. 11:15; Jan 9:16) Ježíš se ale nenechal vyprovokovat a reagoval klidně. Když jsou na nás lidé hrubí, měli bychom napodobit Ježíše a nikdy jim neoplácet stejnou mincí. (1. Petra 2:22,23) To ale vůbec není lehké. (Jak. 3:2) Co nám může pomoct? Když je na tebe někdo ve službě nepříjemný, nezaměřuj se na tu samotnou reakci, ale snaž se ho pochopit. Bratr, který se jmenuje Sam, k tomu říká: „Snažím se myslet na to, jak moc potřebuje slyšet pravdu, a taky na to, že se může změnit.“ Někdy jsou na nás lidé naštvaní prostě jenom proto, že jsme přišli nevhod. Co můžeme dělat, když je na nás ve službě někdo hrubý? Krátce se pomodli, aby ti Jehova pomohl zůstat v klidu a neříct nic, co by bylo nelaskavé nebo netaktní. w22.04 15:8-9

Důležitý způsob, jak můžou rodiče pomáhat svým dětem, aby se s Jehovou spřátelily, je studovat s nimi Bibli. (2. Tim. 3:14–17) Ale ze samotné Bible je vidět, že můžou dělat ještě něco dalšího. V knize Přísloví jeden otec svému synovi podle všeho říkal, aby nespouštěl z očí Jehovovy vlastnosti. Co mu v tom mělo pomoct? To, co Jehova vytvořil. (Přísl. 3:19–21) Rodiče, určitě s dětmi rádi chodíte ven. Využívejte ten čas k tomu, abyste jim pomohli propojit si to, co vidí, s tím, jak úžasné má Jehova vlastnosti. (Řím. 1:20) Jak Ježíš při vyučování používal příklady z přírody? Jednou svým učedníkům řekl, aby se zamysleli nad krkavci a liliemi. (Luk. 12:24, 27–30) Naučil svoje učedníky něco důležitého – že jejich nebeský Otec je štědrý a laskavý. Stejně jako živí krkavce a obléká květiny, bude živit a oblékat svoje věrné služebníky. w23.03 13:1-4

Jehovovi děkujeme za to, že se k němu můžeme prostřednictvím jeho Syna modlit. Právě skrze něj Jehova naše prosby vyslýchá a na základě Ježíšovy výkupní oběti nám odpouští hříchy. (Řím. 5:1) Bible Ježíše popisuje jako „velekněze, který se posadil po pravici trůnu Majestátu v nebesích“ a jako „pomocníka“, kterého „máme u Otce“. (Hebr. 8:1; 1. Jana 2:1) Jsme moc vděční, že nám Jehova dal tak soucitného velekněze, který chápe naše slabosti a který za nás „naléhavě … prosí“. (Řím. 8:34; Hebr. 4:15) Kdyby nebylo jeho oběti, nemohli bychom se k Jehovovi modlit. Nikdy nebudeme schopní Jehovovi dostatečně poděkovat za ten vzácný dar, který nám dal – za jeho milovaného Syna! w22.07 31:10-12

Důvěryhodný člověk mluví pravdu a vždycky se snaží splnit to, co slíbil. (Žalm 15:4) Druzí vědí, že se na něj můžou spolehnout. Určitě chceme, aby nás bratři a sestry takhle vnímali. Důvěru si nemůžeme vynutit – musíme si ji zasloužit. Dá se říct, že je to s ní podobné jako s penězi. Těžko se získává a lehko se ztrácí. Ten, kdo si naši důvěru určitě zaslouží, je Jehova. „Všechno, co dělá, je důvěryhodné“. (Žalm 33:4) A chce, abychom ho napodobovali. (Ef. 5:1) Jsme Jehovovi vděční, že můžeme být součástí jeho rodiny, ve které se všichni mají rádi a důvěřují si. K tomu, abychom si ve sboru navzájem důvěřovali, může každý z nás přispívat svojí láskou, pokorou, dobrým úsudkem, upřímností a sebeovládáním. Napodobujme proto Jehovu a ukazujme, že se nám dá věřit. w22.09 38:1-2, 17

I když máme velkou duchovní rodinu, někdy si můžeme připadat osamělí nebo bojujeme s negativními pocity a zdá se nám, že jsme na to sami. To ale Jehova v žádném případě nechce. Vzpomeň si, jak pomáhal Elijášovi. Dvakrát se ho zeptal: „Co tu děláš?“ a dal mu tak prostor, aby se vypovídal. (1. Král. 19:9, 13) Když mu pak Elijáš vyléval svoje srdce, Jehova pokaždé pozorně naslouchal. Taky mu řekl, že je ještě mnoho dalších Izraelitů, kteří se nepřidali k uctívání Baala. (1. Král. 19:11, 12, 18) Když se Elijáš Jehovovi svěřil a dostal od něj odpověď, určitě ho to uklidnilo. Kromě toho mu Jehova dal několik důležitých úkolů. Pověřil ho, aby pomazal Chazaela za krále nad Sýrií, Jehua za krále nad Izraelem a Elišu za proroka. (1. Král. 19:15, 16) Tím mu pomohl, aby se zaměřoval na pozitivní věci. Dal mu taky blízkého spolupracovníka, Elišu. w22.08 33:3, 5

Už někdy váš sbor stavěl nebo rekonstruoval sál Království? Pokud ano, určitě si vzpomínáš na první shromáždění, které se tam konalo. Byl jsi Jehovovi tak vděčný! Při úvodní písni jsi možná dojetím ani nedokázal zpívat. Naše krásné sály přináší chválu Jehovovi. Ještě větší chválu mu ale přináší jiná „stavební činnost“. O jakou činnost se jedná? Odpověď najdeme ve verši na tento den. Když apoštol Pavel křesťany vybízel, aby jeden druhého posilovali, použil řecké slovo, které taky může znamenat „stavět“ nebo „budovat“. Důležitější než samotné budovy jsou lidé, kteří se v nich schází. Když tedy jeden druhého posilujeme, je to skvělý způsob, jak chválíme Jehovu. Apoštol Pavel je skvělým příkladem člověka, který uměl druhé posílit. Byl empatický. Když budeme bratrům a sestrám pomáhat, můžeme ho v tom napodobovat. (1. Kor. 11:1) w22.08 35:1-2

Křesťan, který chce z Božího pohledu jednat správně, musí být poctivý ve všech obchodních záležitostech. Takový křesťan zároveň miluje spravedlnost, a když se s někým jedná nefér, odsuzuje to. A protože se chce ve všem líbit Jehovovi, při každém rozhodování bude přemýšlet, jaký názor na to má on. Bible o Jehovovi říká, že je „obydlí spravedlnosti“. (Jer. 50:7) Je to náš stvořitel, a tak je tím jediným, kdo má právo určovat, co je dobré a co špatné. Vždycky to posoudí správně. (Přísl. 14:12; Iz. 55:8, 9) Jehova nás ale stvořil ke svému obrazu a díky tomu jsme schopní podle jeho měřítek žít. (1. Mojž. 1:27) A děláme to rádi. Svého Otce milujeme, a tak ho chceme co nejlépe napodobovat. (Ef. 5:1) w22.08 36:5-6

Když je toho na nás moc nebo nás něco trápí, možná cítíme, že bychom se potřebovali nějak odreagovat. To je pochopitelné. Musíme si ale dát pozor, abychom nesklouzli k něčemu, co Jehova nenávidí. (Ef. 5:10–12, 15, 16) Apoštol Pavel v dopise Filipanům křesťany vybízel, aby přemýšleli o tom, „co je správné, co je čisté, co je hodné lásky… [a] co je ctnostné“. (Filip. 4:8) Nemluvil sice konkrétně o zábavě, ale to, co napsal, nám při výběru zábavy může hodně pomoct. Když přemýšlíš, jakou hudbu budeš poslouchat, na jaké filmy se budeš dívat, jaké knížky budeš číst nebo jaké počítačové hry budeš hrát, zamysli se nad tím, jestli by se daly popsat slovy, která Pavel použil. Pomůže ti to zjistit, co z toho se Jehovovi líbí a co ne. Jeho vysokými měřítky se chceme řídit v každé oblasti života. (Žalm 119:1–3) w22.10 41:11-12

Někteří ze „špatných lidí“ dělali hrozné věci, a tak se budou muset naučit žít podle Jehovových měřítek. Nezvládnou to ale sami. Boží království proto uspořádá ten největší vzdělávací program v dějinách lidstva. Kdo bude „špatné lidi“ vyučovat? Členové velkého zástupu a vzkříšení „dobří lidé“. Co můžou „špatní lidé“ udělat pro to, aby se jejich jména dostala do knihy života? Bude potřeba, aby se spřátelili s Jehovou a zasvětili se mu. Ježíš spolu s těmi, kdo s ním budou soudit, bude pozorně sledovat, jaké dělají pokroky. (Zjev. 20:4) Ti, kdo nabízenou pomoc odmítnou, už nebudou moct žít dál. Zemřou, i kdyby jim bylo 100 let. (Iz. 65:20) Jehova a Ježíš vidí do srdce a nikomu nedovolí, aby v novém světě nějak škodil. (Iz. 11:9; 60:18; 65:25) w22.09 39:11-12

Výraz „vládnoucí moc“, nebo podle poznámky pod čarou „nadřazené autority“, se vztahuje na lidské vlády. Křesťané se jim musí podřizovat. Vlády udržují veřejný pořádek, dbají na dodržování zákonů, a někdy se dokonce zastanou Božího lidu. (Zjev. 12:16) Proto Bible říká, abychom jim dávali to, co vyžadují – daně, poplatky, bázeň a úctu. (Řím. 13:7) Vlády ale mají určitou pravomoc jenom proto, že jim to dovolil Jehova. Ježíš to jasně ukázal, když ho vyslýchal římský místodržitel Pontius Pilát. Když mu Pilát řekl, že má pravomoc ho propustit nebo dát popravit, Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdybys ji nedostal shora.“ (Jan 19:11) Podobně i dnes je pravomoc všech lidských vlád a politiků omezená. w22.10 42:6

Jehova vedl krále Davida, aby zapsal, jak bude vypadat život pod vládou moudrého a věrného krále. (Žalm 37:10, 11, 29) Když s lidmi mluvíme o ráji, často jim čteme Žalm 37:11. Máme k tomu dobrý důvod, protože Ježíš tenhle verš citoval ve svém Kázání na hoře a ukázal, že se splní v budoucnosti. (Mat. 5:5) Davidova slova ale zároveň popisovala, jak se bude žít pod vládou krále Šalomouna. Za jeho vlády měli Izraelité v zemi, která oplývala „mlékem a medem“, výjimečný pokoj a blahobyt. Bůh jim slíbil: „Pokud budete jednat podle mých nařízení, … nastolím v zemi mír. Až půjdete spát, z nikoho nebudete mít strach.“ (3. Mojž. 20:24; 26:3, 6) Tyhle sliby se během Šalomounovy vlády splnily. (1. Par. 22:9; 29:26–28) Slova zapsaná v Žalmu 37:10, 11, 29 se tedy splnila v minulosti a splní se i v budoucnosti. w22.12 50:8

Jako praví křesťané, musíme poslouchat pokyny. V Bibli najdeme tuhle praktickou radu: „Ve válce dej na moudré vedení, mnoho rádců přináší úspěch.“ (Přísl. 24:6, ppč.) Jak nám tahle zásada může pomoct, aby z nás byli lepší zvěstovatelé a učitelé? Nechceme si dělat věci po svém. Snažíme se uplatňovat doporučení, která dostáváme. „Moudré vedení“ získáváme na našich shromážděních, kde se můžeme hodně naučit z proslovů a scének zkušených bratrů a sester. Jehovova organizace navíc připravuje publikace a videa, které lidem pomáhají pochopit Bibli. Za dobré rady z Božího Slova jsme moc vděční. Co bychom si bez nich počali? Spoléhejme se na ně ve všem, co děláme. (Přísl. 3:13–17) w22.10 43:18-19

Když sníme nějaké jídlo a strávíme ho, získáme z něj sílu. A podobně když si čteme Boží Slovo a přemýšlíme o něm, získáváme z něj duchovní sílu. Jehova si přeje, abychom se sytili jeho Slovem – abychom ho vstřebávali a snažili se ho dobře pochopit. Jak na to? Nezbytná je modlitba, čtení a rozjímání. Nejdřív se pomodlíme a tak připravíme svoje srdce, aby dokázalo přijmout Boží myšlenky. Potom si z Bible něco přečteme. A nakonec se zastavíme a o tom, co jsme si přečetli, do hloubky přemýšlíme. K čemu to povede? Čím víc budeme o Božím Slově přemýšlet, tím víc ho budeme vstřebávat do svého obrazného srdce. Proč je důležité číst si Bibli a do hloubky o ní přemýšlet? Dává nám to vnitřní sílu, abychom dokázali chodit do služby teď, ale i v blízké budoucnosti, kdy budeme možná oznamovat tvrdé Boží rozsudky. A když budeme přemýšlet o Jehovových krásných vlastnostech, náš vztah s ním bude čím dál pevnější. w22.11 45:16-17

Ježíš chtěl ukázat, že podle nesobecké lásky, kterou mezi sebou jeho následovníci mají, můžeme nejenom my, ale i lidé, kteří do křesťanského sboru nepatří, poznat pravé Ježíšovy následovníky. A láska, kterou mezi sebou máme, je opravdu výjimečná. Samozřejmě ale nejsme dokonalí. (1. Jana 1:8) Takže čím líp druhé ve sboru známe, tím spíš vyplují na povrch jejich chyby. (Řím. 3:23) Je smutné, že někteří se přes chyby druhých nedokázali přenést a přestali Jehovovi sloužit. Proč se praví Ježíšovi následovníci dají poznat právě podle lásky? Jak Ježíš projevoval lásku svým apoštolům? A jak ho můžeme napodobovat? Když si na tyhle otázky odpovíme, pomůže nám to mít svoje spoluvěřící ještě radši a dávat jim to najevo, i když nás zasáhnou jejich chyby. (Ef. 5:2) w23.03 14:2-4

Můžeme očekávat, že čím blíž je konec tohoto světa, tím víc náročných situací bude ve sboru vznikat. Můžou prověřit naši věrnost Jehovovi, a tak musíme dál uvažovat střízlivě. Když máš pocit, že ti někdo ze spolukřesťanů ublížil, nezahořkni. Když tě někdo ukázní a ty se cítíš trapně, nad svoje pocity se povznes, ukáznění přijmi a změň, co je potřeba. A když dojde k organizačním změnám, které se týkají tebe osobně, ochotně je podpoř a přizpůsob se jim. Svoji důvěru v Jehovu a jeho organizaci si udrž, i když zažíváš situace, které jsou zkouškou tvojí věrnosti. Uvažuj střízlivě, zachovej chladnou hlavu a dívej se na věci z Jehovova pohledu. Pros Jehovu o pomoc a nikdy se neizoluj od sboru. Ať se pak bude dít cokoli, Satanovi se nepodaří tě od Jehovy a jeho organizace oddělit. (Jak. 4:7) w22.11 48:14-16

Starší mají pomáhat bratrům a sestrám, aby se předem připravili na katastrofu. Mají se taky ujistit, že všichni ve sboru vědí, jak je mají kontaktovat a co mají dělat, aby zůstali v bezpečí. Co můžeš dělat ty osobně? Když ke katastrofě dojde někde poblíž, zeptej se starších, jak bys mohl pomoct. Možná bys mohl dočasně ubytovat někoho, kdo se musel evakuovat, nebo někoho z dobrovolníků. Mohl bys zvěstovatelům, kteří to potřebují, doručit jídlo nebo další věci. Pomoct ale můžeš i v případě, že ke katastrofě dojde někde dál. Jak? Tím, že se budeš za bratry a sestry modlit. (2. Kor. 1:8–11) Humanitární pomoc můžeš taky podpořit darem na celosvětovou činnost. (2. Kor. 8:2–5) Pokud by ses mohl do zasažené oblasti vypravit, zeptej se starších, jak se můžeš dát k dispozici. Když ti pak přijde pozvání, nejspíš dostaneš nějaké školení, abys byl co nejužitečnější. w22.12 52:8, 11-12

Tahle slova napsal apoštol Pavel křesťanům v Korintu. Někteří z nich byli předtím cizoložníci, homosexuálové a opilci. (1. Kor. 6:9–11) Myslíš si, že po křtu už nemuseli bojovat s žádnou nesprávnou touhou? To těžko. Je sice pravda, že všichni byli pomazaní, ale pořád byli nedokonalí. Čas od času s nějakou nesprávnou touhou určitě bojovali. To tě může povzbudit. Proč? Protože je z toho vidět, že ať už bojuješ s čímkoli, můžeš to překonat, stejně jako se to podařilo jiným. Můžeš zůstat pevný ve víře, protože víš, že tvoji „bratři na celém světě trpí stejně“. (1. Petra 5:9) w23.01 2:15

Ježíš prosil Jehovu, aby na jeho následovníky dával pozor. (Jan 17:11) Proč nám to dodává odvahu? Protože Jehova je silnější než kdokoli z našich nepřátel. (1. Jana 4:4) Nic mu neunikne. Jsme si jistí, že když se na něj spoléháme, můžeme překonat svoje obavy a být odvážní. Máš i ty někdy strach z lidí? Stydíš se někdy v práci nebo ve škole říct, že jsi svědek Jehovův? Váháš, jestli začít chodit do služby nebo se dát pokřtít, protože se bojíš, co si o tobě budou druzí myslet? Nenech se takovými pocity odradit a udělej to, o čem víš, že je správné. Upřímně o tom mluv s Jehovou. Pros ho, aby ti dal odvahu dělat to, co si přeje. Až uvidíš, jak na tvoje modlitby odpovídá, posílí tě to a budeš odvážnější. (Iz. 41:10, 13) w23.01 5:12, 14

Otázku „Nečetli jste?“ Ježíš položil farizeům, aby ukázal, že mají k Písmu špatný postoj. (Mat. 12:1–7) Tvrdili tehdy, že Ježíšovi učedníci porušili sabat. Ježíš zareagoval tak, že uvedl dva příklady z Písma a citoval verš z Ozeáše. Ukázal jim tak, že nepochopili podstatu zákona o sabatu a nebyli milosrdní. Ti muži ale Boží Slovo četli. Jak to, že na ně nemělo vliv? Protože ho četli s kritickým a pyšným postojem. To byl důvod, proč jim smysl toho unikal. (Mat. 23:23; Jan 5:39, 40) Podívej se i do Matouše 19:4–6, kde Ježíš položil farizeům stejnou otázku. Zprávu o stvoření určitě četli, ale ignorovali to, co z ní vyplývá o Božím názoru na manželství. Z Ježíšových slov se učíme, že je potřeba číst Bibli se správným postojem. Na rozdíl od farizeů musíme být pokorní a ochotní se učit. w23.02 7:12-13

Jehova dal Izraelitům v Zákoně pokyny, které je mohly chránit před vážnými nehodami, ať už doma, nebo při práci. (2. Mojž. 21:28, 29; 5. Mojž. 22:8) Když někdo někoho neúmyslně zabil, mělo to vážné následky. (5. Mojž. 19:4, 5) Podle Zákona měl být dokonce potrestán i ten, kdo neúmyslně ublížil nenarozenému dítěti. (2. Mojž. 21:22, 23) Z Bible jasně vyplývá, že Jehova chce, abychom dbali na bezpečnost. To, že si vážíme daru života, ukazujeme tak, že dbáme na bezpečnost doma i v práci. Když se potřebujeme zbavit ostrých předmětů, jedovatých chemikálií nebo léků, uděláme to bezpečným způsobem. A doma uchováváme takové věci mimo dosah dětí. Když pracujeme s otevřeným ohněm, horkými tekutinami nebo elektrickými přístroji, jsme opatrní a neodbíháme od toho. Neřídíme pod vlivem léků, alkoholu, když jsme nevyspalí, ani s mobilem v ruce. w23.02 9:7-9

Jehova je trpělivý a laskavý Učitel. Má pro svoje žáky pochopení a hledá v nich to dobré. (Žalm 130:3) Taky od nich nikdy neočekává víc, než můžou zvládnout. Vždyť náš mozek, ten úžasný dar, nám dal on. (Žalm 139:14) Chce, abychom se učili věčně a aby nás to bavilo. Proto je dobré, když si už teď přeješ dozvídat se z Bible co nejvíc. (1. Petra 2:2) Dávej si realistické cíle a pravidelně si čti a studuj Bibli. (Jozue 1:8) Jehova ti bude pomáhat a časem tě to bude bavit víc a víc. Vědomosti ale nejsou všechno. Jde hlavně o to, líp poznat Jehovu, zamilovat si ho a naučit se mu důvěřovat. (1. Kor. 8:1–3) Pros ho, aby ti dal víc víry. (Luk. 17:5) Takové modlitby moc rád vyslyší. w23.03 11:11, 13

Ježíš nechtěl, aby jeho učedníci čekali se založenýma rukama, až přijde konec. Dal jim práci. Řekl jim, aby kázali dobrou zprávu „v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země“. (Sk. 1:6–8) To byl obrovský úkol. Tím, že se mu naplno věnovali, využívali svůj čas nejlíp, jak mohli. Dávat na sebe pozor taky znamená přemýšlet, jak využíváme svůj čas. Každého z nás můžou potkat „nečekané události“. (Kaz. 9:11) Náš život může z ničeho nic skončit. Svůj čas nejlíp využijeme tak, že budeme dělat, co si Jehova přeje, a posilovat svůj vztah s ním. (Jan 14:21) Musíme být „pevní, nepohnutelní“ a vždycky mít „hodně práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58) Až potom přijde konec – ať už konec našeho života, nebo dnešního světa – nebudeme ničeho litovat. (Mat. 24:13; Řím. 14:8) w23.02 8:12-14