Prosinec

Byl etiopský dvorní úředník na křest opravdu připravený? Ten Etiopan „byl v Jeruzalémě uctívat Boha“. (Sk. 8:27) Podle všeho to byl proselyta, který přijal judaismus. Určitě toho o Jehovovi hodně věděl z Hebrejských písem. I tak se chtěl ale dál učit. Vezmi si, co ten muž dělal, když se po cestě setkal s Filipem. Studoval si svitek proroka Izajáše. (Sk. 8:28) Toužil se dozvídat víc. Proto z Etiopie cestoval takovou dálku až do Jeruzaléma a v chrámu tam uctíval Jehovu. Ten Etiopan se od Filipa dozvěděl několik zásadních informací, včetně toho, kdo je Mesiáš. (Sk. 8:34, 35) Jeho láska k Jehovovi a jeho Synovi ale vzrostla, a to ho motivovalo, aby udělal rozhodnutí, které mu změnilo život – dal se pokřtít jako Ježíšův následovník. Filip viděl, že je připravený, a tak ho pokřtil. w23.03 11:3-6

Jehova nenávidí všechny formy lhaní. (Přísl. 6:16, 17) Chceme mu dělat radost, a proto se na lež díváme stejně jako on, i když ji mnozí lidé považují za něco normálního. (Žalm 15:1, 2) To se projeví nejen tak, že nebudeme vyloženě lhát, ale i tak, že v druhých nebudeme záměrně vyvolávat mylný dojem. Neměli bychom ani šířit drby. (Přísl. 25:23; 2. Tes. 3:11) Když vidíš, že se rozhovor ubírá nesprávným směrem, začni mluvit o něčem pozitivním. Vzhledem k tomu, jak mluví lidé kolem nás, se musíme opravdu hodně snažit, aby se naše řeč Jehovovi líbila. Když se na shromážděních, ve službě i v běžných rozhovorech snažíme mluvit tak, aby mu to přinášelo chválu, určitě nás v tom podpoří. Až Jehova zničí tenhle zkažený svět, bude to pro nás o hodně jednodušší. (Juda 15) w22.04 15:18-20

Když přemýšlíme o tom, jak moc nás mají Jehova s Ježíšem rádi, motivuje nás to, abychom my milovali je. (1. Jana 4:10) A když si uvědomíme, že Ježíš zemřel za nás osobně, milujeme je o to víc. Cítil to tak i apoštol Pavel. Galaťanům napsal: „[Boží Syn] … mě miloval a obětoval se za mě.“ (Gal. 2:20) Díky výkupnému tě Jehova k sobě přitáhl, a ty se tak můžeš stát jeho přítelem. (Jan 6:44) Viděl v tobě něco dobrého a za to, aby ses s ním mohl spřátelit, zaplatil nejvyšší cenu. Jaké pocity to v tobě vyvolává? Tvoji lásku k Jehovovi a Ježíšovi to určitě posiluje. Proto se sám sebe zeptej: K čemu mě tahle láska vede? Láska k Jehovovi a Ježíšovi nás motivuje, abychom milovali druhé. (2. Kor. 5:14, 15; 6:1, 2) w23.01 5:6-7

Bible hraje důležitou roli v Jehovově záměru, abychom mu sloužili „bok po boku“. Jehova nechal Bibli zapsat tak, že hodně jejích částí dokážou pochopit jenom pokorní čtenáři. (Luk. 10:21) Tuhle knihu čtou lidé po celém světě. Jenom pokorní lidé jí ale rozumí a žijí podle toho, co říká. (2. Kor. 3:15, 16) Z čeho je v Bibli vidět Jehovova moudrost? Jehova nás prostřednictvím svého Slova učí nejenom jako skupinu, ale taky školí a utěšuje každého z nás osobně. Jehovův zájem zažil při čtení Bible asi každý z nás. (Iz. 30:21) Stává se ti, že narazíš v Bibli na verš, který vnímáš tak, jako by byl napsaný přímo pro tebe? Stejný pocit ale mají miliony lidí. Jak je tedy možné, že obsahuje informace, které jsou ušité na míru tvým potřebám? Jedině díky tomu, že její autor je nejmoudřejší v celém vesmíru. (2. Tim. 3:16, 17) w23.02 6:8-10

Jehovu ze srdce milujeme a chceme mu dávat to nejlepší. Abychom to ale dokázali, musíme mít duchovní cíle. Jaké to můžou být? Například pracovat na křesťanských vlastnostech, získat nějakou dovednost nebo hledat způsoby, jak pomáhat druhým. Proč chceme dělat duchovní pokroky? Hlavně proto, že si přejeme, aby z nás měl radost náš nebeský Otec. Když Jehova vidí, že svoje nadání a schopnosti naplno využíváme ve službě, je šťastný. Kromě toho chceme víc pomáhat svým bratrům a sestrám. (1. Tes. 4:9, 10) Duchovní pokroky můžeme dělat všichni, ať už jsme v pravdě jakkoli dlouho. w22.04 18:1-2

Politické složky tohoto světa už brzo zaútočí na Velký Babylon, který představuje všechna falešná náboženství. Tímhle útokem začne velké soužení. Rozhodne se v tom kritickém období spousta dalších lidí uctívat Jehovu? Ne. Vyplývá to z 6. kapitoly Zjevení. Lidé, kteří Jehovu neuctívají, budou hledat útočiště v politických a obchodních organizacích tohoto světa, které jsou přirovnané k horám. Vzhledem k tomu, že se nepostaví na stranu Božího království, Jehova je bude považovat za nepřátele. (Luk. 11:23; Zjev. 6:15–17) Jehovovi věrní služebníci se budou během velkého soužení od ostatních lidí výrazně lišit. Dál budou jedinou skupinou na zemi, která bude sloužit Jehovovi a nebude podporovat divoké zvíře. (Zjev. 13:14–17) w22.05 21:8-9

„Dobrá zpráva o Království“ není to jediné, co máme oznamovat. (Mat. 24:14) Spolupracujeme taky s anděly, o kterých se mluví v 8. až 10. kapitole Zjevení. Tito andělé ohlašují pohromy, které postihnou ty, kdo odmítají Boží království. Oznamujeme Boží rozsudky, které jsou jako „krupobití a … oheň“ a které se týkají různých prvků Satanova zkaženého světa. (Zjev. 8:7, 13) Lidé se potřebují dozvědět, že konec je blízko, aby se mohli od základu změnit a přežít den Jehovova hněvu. (Sef. 2:2, 3) Tahle zpráva se ale většině lidí nelíbí, a tak musíme být odvážní. Ve velkém soužení bude naše poselství soudu dopadat na lidi ještě tvrději. (Zjev. 16:21) w22.05 19:18-19

Co pomůže křesťanům, když se dozvědí, že z nich budou rodiče? V průběhu let určitě slyšeli spoustu proslovů o výchově dětí. Zásady, které v nich zazněly, pro ně teď ale získávají nový rozměr. Čeká je obrovský úkol. Brzo se jim narodí miminko a oni budou mít odpovědnost ho dobře vychovat. Jak je vidět, když se nám změní okolnosti, často se i na známé biblické zásady začneme dívat z úplně jiného úhlu. To je jeden z důvodů, proč si Jehovovi služebníci čtou Bibli a přemýšlí o ní „po všechny dny svého života“, tak jak to měli dělat izraelští králové. (5. Mojž. 17:19) Rodiče, dostali jste jeden z nejkrásnějších úkolů, jaké křesťan může mít – učit svoje děti o Jehovovi. Určitě jim ale nechcete jenom předávat informace. Chcete jim pomoct, aby si Jehovu z celého srdce zamilovaly. w22.05 23:2-3

Nestačí, když nám bude jenom líto toho, čeho jsme se dopustili. Musíme taky něco dělat. Jehova při rozhodování, jestli někomu odpustí, bere v úvahu i to, jestli se člověk „obrátil“, tedy jestli přestal se špatným jednáním a začal žít tak, jak se to Jehovovi líbí. (Iz. 55:7) Je nutné, aby přetvořil svoji mysl – aby se na věci začal dívat jako Jehova a jednat podle toho. (Řím. 12:2; Ef. 4:23) Musí být rozhodnutý přestat s nesprávným uvažováním i jednáním. (Kol. 3:7–9) Základ pro to, aby nám Jehova mohl odpustit a očistit nás od hříchu, je samozřejmě naše víra ve výkupné. Pokud nám má ale Jehova na základě Ježíšovy oběti odpustit, musí vidět, že se upřímně snažíme změnit svoje jednání. (1. Jana 1:7) w22.06 24:16-17

Už odjakživa si lidé navzájem ubližují. (Kaz. 8:9) Někteří zneužívají svoje pravomoce, zločinci páchají násilí, děti ve škole šikanují svoje spolužáky, a někteří lidé dokonce týrají členy své rodiny. Není tedy divu, že se lidé druhých často bojí. Jak Satan takový strach zneužívá? Satan by chtěl, abychom kvůli strachu z lidí přestali kázat nebo v jiném ohledu slevili ze svých zásad. Některé vlády podnítil, aby zakázaly naši činnost a pronásledovaly nás. (Luk. 21:12) Spousta lidí v Satanově světě šíří o svědcích Jehovových zkreslené informace i vyložené lži. Ti, kdo tomu věří, se nám pak někdy vysmívají, nebo nás dokonce fyzicky napadají. (Mat. 10:36) Mělo by nás to překvapovat? Vůbec ne. Stejnou metodu Satan používal i v prvním století. (Sk. 5:27, 28, 40) w22.06 26:10-11

Kdo bude patřit k těm „mnohým“, kterým budou pomazaní pomáhat? Budou to vzkříšení, ti, kdo přežijí Armagedon, a taky děti, které se v novém světě možná narodí. Na konci 1 000 let budou všichni lidé na zemi dokonalí. Nesmíme zapomenout, že když je někdo dokonalý, automaticky to neznamená, že získá věčný život. Vezmi si, jak to bylo s Adamem a Evou. Byli sice dokonalí, ale aby mohli žít věčně, museli nejdřív dokázat, že jsou ochotní Jehovu poslouchat. Oni ale naprosto selhali. (Řím. 5:12) Jak už jsme si řekli, na konci 1 000 let budou všichni lidé na zemi dokonalí. Znamená to, že všichni budou už napořád plně podporovat Jehovovu vládu? Nebo se najdou takoví, kdo budou jako Adam a Eva, kteří sice byli dokonalí, ale Boha zradili? Tyhle otázky budou muset být zodpovězeny. w22.09 40:12-14

Je pro tebe těžké udržet si optimismus, když vidíš, co se kolem nás děje? Spousta rodin se rozpadá. Lidé obecně jsou čím dál sobečtější a agresivnější. A mnozí ztrácí důvěru v autority. Ty samé věci ti ale zároveň můžou dát naději. Jak to? Lidé totiž jednají přesně tak, jak to bylo předpovězené v proroctví o „posledních dnech“. (2. Tim. 3:1–5) Žádný upřímný člověk nemůže popřít, že se to splňuje. Je to důkaz, že Ježíš začal vládnout jako král Božího království. V dnešní době se ale splňují i další proroctví, která se Božího království týkají. Všechna do sebe zapadají jako jednotlivé dílky puzzle a dávají nám jasný obraz o tom, v jaké době žijeme a co Jehova už brzo udělá. w22.07 28:1-2

Během pandemie covidu-19 jsme dostali jasné pokyny, jak mají probíhat shromáždění a služba. Prakticky ze dne na den se naše shromáždění a sjezdy začaly konat přes videokonference. Ve službě jsme se soustředili hlavně na telefonování a psaní dopisů. A Jehova nás v tom podpořil. Z mnoha poboček přišla zpráva, že jim výrazně přibylo zvěstovatelů. Spousta bratrů a sester měla v tom období ve službě hezké zážitky. Některým se možná zdálo, že naše organizace je během pandemie až moc opatrná. Znovu a znovu se ale ukazovalo, že pokyny, které jsme dostávali, byly velmi moudré. Když přemýšlíme o tom, s jakou láskou nás Ježíš vede, ujišťuje nás to, že ať už se v budoucnu stane cokoli, Jehova a jeho milovaný Syn budou pořád s námi. (Hebr. 13:5, 6) w22.07 29:15-16

Jehovu chceme nejen chválit, ale taky mu děkovat za ty úžasné věci, které od něj máme – třeba za nádherně barevné květiny, za nekonečnou rozmanitost chutí a za příjemné chvíle strávené s přáteli. Tohle všechno a ještě mnohem víc nám dává proto, abychom měli ze života radost. (Žalm 104:12–15, 24) Jehovovi ze srdce děkujeme taky za tu spoustu duchovního pokrmu, kterou od něj dostáváme, a za nádhernou naději do budoucnosti. Možná se i tobě stává, že Jehovovi zapomeneš poděkovat za to, co pro tebe udělal. Co s tím? Můžeš si sepsat, o co konkrétně jsi ho prosil, a potom se k tomu průběžně vracet a všímat si, jak Jehova tvoje prosby vyslyšel. Pak se k němu pomodli a za jeho pomoc mu poděkuj. (Kol. 3:15) w22.07 31:8-9

Dobře víme, že samotné studium Bible nestačí. Musíme pravdu nejen poznat, ale taky v souladu s ní žít. Jen v tom případě budeme skutečně šťastní. (Jak. 1:25) Jak se můžeme ujistit, že žijeme v souladu s pravdou? Jeden bratr říká, že je dobré zjistit, ve kterých oblastech nám to jde a ve kterých se musíme zlepšit. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: „Ať už jsme udělali jakýkoli pokrok, pokračujme řádně dál stejným směrem.“ (Filip. 3:16) To, že se snažíme „žít v pravdě“, nám přináší hodně dobrého. Nejen že to má pozitivní vliv na náš život, ale taky tím děláme radost Jehovovi a našim bratrům a sestrám. (Přísl. 27:11; 3. Jana 4) To jsou skutečně pádné důvody, abychom pravdu milovali a žili v souladu s ní. w22.08 34:16-18

Jak můžou lásku k Jehovovi a Ježíšovi projevit starší? Například tím, že pečují o Ježíšovy ovečky. (1. Petra 5:1, 2) Ježíš tuhle myšlenku zdůraznil, když mluvil s apoštolem Petrem. Potom co ho Petr třikrát zapřel, určitě zoufale toužil dokázat, že ho pořád miluje. Po svém vzkříšení se ho Ježíš zeptal: „Šimone, synu Jana, máš mě rád?“ Asi si umíme představit, že Petr by udělal cokoli, aby ukázal, že to tak je. Ježíš mu řekl: „Pas mé ovečky.“ (Jan 21:15–17) A přesně to Petr po zbytek života dělal. O Ježíšovy ovečky se něžně staral a dával tak najevo, že svého Pána miluje. Starší, jak můžete ukázat, že to, co Ježíš řekl Petrovi, je důležité i pro vás? Svoji lásku k Jehovovi a Ježíšovi můžete projevit tak, že se naplno věnujete pastýřské péči a ještě víc než jindy pomáháte nečinným vrátit se k Jehovovi. (Ezek. 34:11, 12) w23.01 5:10-11

Snadno by sis mohl začít myslet, že nikdo nemůže rozumět tomu, s čím bojuješ. To je ale hodně nebezpečné. Mohl bys totiž dojít k závěru, že jsi v beznadějné situaci a že té nesprávné touze nejde odolat. Bible ale říká pravý opak. Píše se v ní: „Ukáže vám východisko, abyste zkoušku dokázali snést.“ Takže i když je nějaká naše nesprávná touha zvlášť silná, můžeme jí odolat. S Jehovovou pomocí se nám to může podařit. Vždycky pamatuj na tohle: Jsi nedokonalý, a tak asi nezabráníš tomu, aby se u tebe nějaká nesprávná touha objevila. Když se to ale stane, hned s tím něco udělej. Jednej stejně jako Josef, který bez váhání utekl od Potifarovy manželky. (1. Mojž. 39:12) Nesprávným touhám nemusíš podlehnout! w23.01 2:16-17

Jedna z Jehovových vlastností je spravedlnost. (5. Mojž. 32:4) Úzce souvisí s nestranností a Jehova je nestranný. (Sk. 10:34, 35) Je to vidět z toho, ve kterých jazycích nechal napsat Bibli. Jehova slíbil, že v čase konce „pravého poznání velmi přibude“. (Dan. 12:4) Tohle poznání získáváme díky Bibli a Daniel předpověděl, že mnozí jí budou rozumět. Přibývá ho i díky tomu, že se překládají, vydávají a distribuují Bible a biblické publikace. Svědkové Jehovovi už přeložili Boží Slovo celé nebo zčásti do víc než 240 jazyků a každý může získat výtisk zdarma. Výsledkem je, že ještě než skončí tento svět, lidé ze všech národů můžou reagovat na „dobrou zprávu o Království“. (Mat. 24:14) Náš spravedlivý Bůh chce dát co možná nejvíce lidem příležitost ho poznat tím, že budou číst jeho Slovo. Všechny nás totiž velmi miluje. w23.02 6:11-12

Určitě i ty chceš dělat to, co je správné. Všichni jsme ale nedokonalí, a kdybychom si nedali pozor, snadno bychom se mohli nechat ovlivnit názory dnešního světa. (Iz. 5:20) Náboženští vůdci v Ježíšově době měli pocit, že jednají správně. Ježíš je ale odsoudil, protože byli kritičtí a vytvářeli vlastní měřítka toho, co je dobré a co špatné. (Kaz. 7:16; Luk. 16:15) Někteří lidé v dnešní době se jim podobají. Tvrdí o sobě, že nedělají nic špatného, ale posuzují to podle vlastních měřítek. Často jsou samolibí, kritizují druhé a mají pocit, že jsou lepší než oni. Jehovovi se takové vlastnosti nelíbí a se správným jednáním nemají nic společného. Jednat správně podle Bible znamená dělat to, co za správné považuje Jehova. Znamená to žít podle nejvyšších měřítek, jaká existují – podle těch Jehovových. w22.08 36:3-5

Ježíš důvěřoval svým učedníkům i přes jejich chyby. (Jan 15:16) Když po něm Jakub a Jan žádali, aby jim dal významné postavení ve svém království, nezpochybňoval, z jakých pohnutek slouží Jehovovi, ani jim neřekl, že už je nechce za apoštoly. (Mar. 10:35–40) Když byl později zatčen, všichni učedníci ho opustili. (Mat. 26:56) On jim ale důvěřovat nepřestal. I když dobře věděl o jejich chybách, „projevoval jim lásku až do konce“. (Jan 13:1) Jedenácti věrným apoštolům po svém vzkříšení dokonce svěřil důležité úkoly – měli vést kazatelskou a vyučovací činnost a starat se o jeho drahocenné ovečky. (Mat. 28:19, 20; Jan 21:15–17) Tihle nedokonalí muži jeho důvěru nezklamali. Všichni věrně sloužili Bohu až do smrti. Z příkladu Ježíše se učíme, že i nedokonalým lidem se dá důvěřovat. w22.09 37:12

Když jsme přesvědčení, že nás Jehova miluje a je na naší straně, můžeme nad Satanem, který se v nás snaží vyvolat strach, zvítězit. Například pisatel 118. žalmu se několikrát dostal do situace, kdy to pro něj bylo hodně těžké. Měl spoustu nepřátel a někteří z nich byli ve vysokém postavení (9. a 10. verš). Býval pod velkým tlakem (13. verš). Navíc ho Jehova přísně ukáznil (18. verš). Přesto zpíval: „Nebudu se bát.“ Věděl, že i když ho jeho nebeský Otec ukáznil, pořád ho miluje. Byl si jistý, že ať bude zažívat cokoli, Jehova mu vždycky rád přijde na pomoc. (Žalm 118:29) Musíme být přesvědčení, že Jehova miluje i nás osobně. Díky tomu dokážeme překonat tři běžné obavy: 1. strach, že se nedokážeme postarat o rodinu, 2. strach z lidí a 3. strach ze smrti. w22.06 26:3-4

Uctívání Jehovy musíme dávat na první místo v životě. Jehova nás vytvořil, a proto si plně zaslouží, abychom ho uctívali. (Zjev. 4:11; 14:6, 7) Mělo by nám tedy záležet na tom, abychom ho uctívali tak, jak si přeje – „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) Chceme, aby svatý duch vedl naše uctívání, a aby tak bylo v souladu s pravdami, které nacházíme v Božím Slově. Uctívání Jehovy musíme mít na prvním místě, i když žijeme v zemi, kde je naše činnost omezená nebo zakázaná. V současnosti je víc než 100 našich bratrů a sester ve vězení jen kvůli tomu, že jsou svědkové Jehovovi. Přesto jsou šťastní a ze všech sil se snaží modlit, studovat a mluvit s druhými o našem Bohu a jeho království. I my můžeme být šťastní, když nás lidé uráží nebo pronásledují, protože víme, že Jehova je s námi a že nás odmění. (1. Petra 4:14) w22.10 41:13

Nadčasové rady, které nám dává Jehova a můžou nám zlepšit život, jsou v knize Přísloví. Podívejme se na dvě z nich. Zaprvé, buď spokojený s tím, co máš. Přísloví 23:4, 5 radí: „Nevyčerpávej se honbou za bohatstvím. … Narostou mu křídla jako orlu a odletí k nebi.“ Přesto jsou mnozí lidé penězi posedlí – a týká se to jak bohatých, tak chudých. Často se kvůli tomu chovají způsobem, který poškozuje jejich pověst, vztahy, a dokonce i zdraví. (Přísl. 28:20; 1. Tim. 6:9, 10) Zadruhé, než něco řekneš, přemýšlej. Kdybychom si nedali pozor, mohli bychom svými slovy napáchat hodně škody. V Přísloví 12:18 se píše: „Bezmyšlenkovitá řeč je jako bodání mečem, ale jazyk moudrých uzdravuje.“ Když netlacháme o chybách druhých, přispíváme k dobrým vztahům. (Přísl. 20:19) w22.10 43:14, 16-17

Bylo potřeba, aby Ezekiel to poselství, které měl oznamovat, úplně vstřebal. Mělo se stát jakoby jeho součástí a ovlivňovat jeho nejvnitřnější pocity. Pak se stalo něco překvapivého. Ezekiel zjistil, že svitek je „sladký jako med“. (Ezek. 3:3) Zastupovat Jehovu pro něj bylo tak příjemné, jako by jedl něco sladkého. (Žalm 19:8–11) Byl vděčný, že si ho Jehova vybral za proroka, a moc si toho vážil. Později Jehova Ezekielovi řekl: „Naslouchej všemu, co ti říkám, a vezmi si má slova k srdci.“ (Ezek. 3:10) Vlastně mu tím dal pokyn, aby si slova zapsaná ve svitku zapamatoval a přemýšlel o nich. Když to udělal, posílil tím svoji víru. Ze svitku se taky dozvěděl, jaké působivé poselství má lidem oznamovat. (Ezek. 3:11) Když mu dobře porozuměl a ztotožnil se s ním, byl připravený oznamovat ho druhým a svůj úkol dotáhnout až do konce. w22.11 45:12-14

Pokud jsou pro nás zkouškou naší věrnosti organizační změny, co bychom měli dělat? Organizační změny plně podporuj. Když Izraelité putovali pustinou, Kehatovci měli jedinečný úkol. Pokaždé když se tábor přesouval, někteří z nich nesli před lidem truhlu smlouvy. (4. Mojž. 3:29, 31; 10:33; Jozue 3:2–4) To byla obrovská čest! Když se ale Izraelité usadili v Zaslíbené zemi, věci se změnily. Truhla už se přesouvala jen výjimečně. Proto někteří Kehatovci sloužili různými jinými způsoby. (1. Par. 6:31–33; 26:1, 24) Nikde v Bibli nečteme, že by si stěžovali nebo že by se s ohledem na svoji bohatou minulost dožadovali nějaké významnější práce. Co se od nich můžeš naučit? Ochotně podporuj změny, ke kterým v Jehovově organizaci dochází, i když se týkají tebe osobně. Ať už dostaneš jakoukoli práci, dělej ji s radostí. Pamatuj, že tvoje hodnota nezávisí na tom, jaké máš úkoly. Daleko víc si Jehova váží tvojí poslušnosti. w22.11 48:10-11

Onesiforos apoštola Pavla hledal, a když ho našel, snažil se ho podporovat. Dokonce při tom riskoval život. Co se z toho můžeme naučit? Strach z lidí by nám nikdy neměl zabránit v tom, abychom podporovali bratry, kteří zažívají pronásledování. Naopak bychom je měli bránit a ze všech sil jim pomáhat. (Přísl. 17:17) Naši lásku a podporu potřebují. Krásným příkladem jsou pro nás i bratři a sestry v Rusku. S láskou pomáhají svým spoluvěřícím, kteří jsou ve vězení. A když někdo z nich stojí před soudem, spousta dalších ho přijde podpořit. Co se od nich můžeš naučit? Když jsou odpovědní bratři zatýkáni nebo jsou terčem pomluv a pronásledování, nenech se tím zastrašit. Modli se za ně, podporuj členy jejich rodiny a hledej další způsoby, jak jim můžeš pomoct. (Sk. 12:5; 2. Kor. 1:10, 11) w22.11 47:11-12

Starší mají za úkol pomáhat bratrům a sestrám po duchovní a citové stránce. (1. Petra 5:2) Když dojde ke katastrofě, měli by se nejdřív ujistit, že jsou všichni v bezpečí a že mají jídlo, oblečení a střechu nad hlavou. Ale ještě mnoho měsíců potom budou jejich spoluvěřící zřejmě potřebovat i duchovní a citovou podporu. (Jan 21:15) Harold, který slouží ve výboru pobočky a setkal se s mnoha bratry a sestrami, které postihla přírodní katastrofa, říká: „Chce to čas, než se z toho dostanou. Jejich život se už možná začíná vracet k normálu, ale vzpomínky na jejich milované, kteří zemřeli, na rodinné dědictví, o které přišli, a na to nebezpečí, které prožili, můžou přetrvávat. Můžou v nich znovu a znovu vyvolávat pocity smutku a bolesti. Neznamená to, že mají slabou víru – je to přirozená lidská reakce.“ Starší si berou k srdci vybídku: „Plačte s těmi, kdo pláčou.“ (Řím. 12:15) w22.12 52:1, 10-11

Abychom ve svém boji zvítězili a dokázali dělat to, co je správné, Jehova nám štědře dává svého svatého ducha. Necháváme ho na sebe působit, když studujeme Boží Slovo. Taky ho dostáváme, když jsme na shromáždění. Můžeme tam trávit čas s bratry a sestrami, kteří se stejně jako my ze všech sil snaží dělat to, co je správné, a to nás povzbuzuje. (Hebr. 10:24, 25; 13:7) Jehova nám svatého ducha dá i tehdy, když se upřímně modlíme, aby nám pomohl překonat nějakou slabost. Díky tomu budeme mít sílu dál bojovat. Když to všechno budeme dělat, naše špatné touhy nejspíš nezmizí, ale pomůže nám to, abychom se jimi nenechali ovládat. Když už jsme si vytvořili zvyk věnovat se duchovním věcem, musíme si ho udržet a dál posilovat svoji touhu dělat to, co je správné. w23.01 2:13-14

I když Bible není lékařská příručka ani neříká, jak si sestavit zdravý jídelníček, dozvídáme se z ní, co si o těchhle oblastech myslí Jehova. Například nás vybízí, abychom se vyhýbali všemu, co by našemu tělu mohlo uškodit. (Kaz. 11:10) Bible říká, že bychom se neměli přejídat ani opíjet, protože nás to může stát zdraví, nebo dokonce život. (Přísl. 23:20) Jehova očekává, že když se budeme rozhodovat, co a kolik toho sníme a vypijeme, projevíme při tom sebeovládání. (1. Kor. 9:25) Jak můžeme ukázat, že si hluboce vážíme daru života, který jsme od Boha dostali? Třeba tak, že když děláme nějaké rozhodnutí, používáme „schopnost přemýšlet“. (Žalm 119:99, 100; Přísl. 2:11) Například si dobře rozmyslíme, co budeme jíst. Pokud máme rádi nějaké jídlo, ale víme, že nám po něm není dobře, zdravý rozum nás povede k tomu, že ho nebudeme jíst. Dobrý úsudek se projeví taky v tom, že dostatečně spíme, pravidelně cvičíme, máme dobré hygienické návyky a udržujeme svůj domov čistý. w23.02 9:6-7

Jak můžeš při svém čtení Bible hledat duchovní poklady? Podívej se do 2. Timoteovi 3:16, 17. Všimni si, že „celé Písmo je … užitečné“ 1. k vyučování, 2. ke kárání, 3. k nápravě věcí a 4. k výchově. Ve všech těchhle oblastech ti můžou být užitečné i biblické knihy, které nejsou tak známé. Přemýšlej, co tě ta pasáž učí o Jehovovi, o jeho záměru nebo o tom, jaké zásady z ní vyplývají. Zamysli se, v čem je ta pasáž užitečná ke kárání. Jak na to? Všímej si, jak ti ty verše pomáhají rozpoznat tvoje špatné sklony nebo postoje, zbavit se jich a zůstat věrný Jehovovi. Uvažuj, jak se ta pasáž dá použít k nápravě věcí neboli nějakých nesprávných názorů, se kterými se můžeš setkat třeba ve službě. A jak může být nějaká pasáž užitečná k výchově? Můžeme se z ní učit vidět věci stejně jako Jehova. Když budeš na tyhle čtyři oblasti pamatovat, najdeš duchovní poklady, které tvoje čtení Bible obohatí. w23.02 7:11

Podle proroctví z knihy Daniel měl Ježíš začít vládnout na konci období označovaného jako „sedm časů“. Dá se nějak zjistit, kdy k tomu došlo? (Dan. 4:10–17) „Sedm časů“ představuje období 2 520 let. Začalo v roce 607 př. n. l., kdy Babyloňané svrhli posledního krále, který vládl na Jehovově trůnu v Jeruzalémě. A skončilo v roce 1914 n. l., kdy Jehova dosadil na trůn Božího království Ježíše – toho, „kdo na to má zákonné právo“. (Ezek. 21:25–27) V čem je pro nás tohle proroctví přínosem? Když proroctví o „sedmi časech“ rozumíme, dává nám to jistotu, že Jehova všechny svoje sliby splní včas. Stejně jako Ježíše dosadil na trůn přesně v době, kterou předem určil, můžeme se spolehnout, že se postará o to, aby se i všechna ostatní proroctví splnila přesně v době, kterou stanovil. A to platí i o Jehovově dni – „neopozdí se“! (Hab. 2:3) w22.07 28:3-5