Listopad

Sprosté výrazy nemají ve slovníku křesťana co dělat. Měli bychom si ale dávat pozor i na méně nápadné formy nevhodné řeči. Musíme se třeba vyhýbat posměšným narážkám na adresu lidí z jiného národa, kultury nebo menšiny. Taky bychom druhým nechtěli ubližovat sarkastickými poznámkami. Svými slovy druhé povzbuzuj. Nestěžuj si a nekritizuj druhé, spíš je chval. Izraelité měli spoustu důvodů být vděční, ale v jednom kuse si stěžovali. Takový postoj je nakažlivý. Asi si vzpomeneš, že když deset zvědů přineslo špatnou zprávu, „všichni Izraelité začali reptat proti Mojžíšovi“. (4. Mojž. 13:31–14:4) Naopak pochvala dokáže divy. Takže buď všímavý a nešetři pochvalou. w22.04 15:16-17

Jehova už pomohl mnoha mladým, aby se stali jeho přáteli. Bylo to tak v biblických dobách a je to tak i dnes. A pokud si tvoje děti budou přát duchovně růst, může v tom pomoct i jim. (1. Kor. 3:6, 7) I když se zdá, že se od Jehovy vzdalují, on si jich dál s láskou všímá. (Žalm 11:4) Když u nich uvidí i sebemenší náznak toho, že mají „správný postoj“, rád jim pomůže. (Sk. 13:48; 2. Par. 16:9) A tobě může pomoct, abys řekl správnou věc v tu správnou chvíli – v době, kdy to tvoje dítě nejvíc potřebuje slyšet. (Přísl. 15:23) Nebo může podnítit někoho ze sboru, aby se o něj osobně zajímal. A i když už je dospělé, Jehova mu může připomenout něco z toho, co jsi ho v dětství učil. (Jan 14:26) Když budeš svoje děti dál učit tím, co říkáš, i tím, co děláš, Jehova bude mít čemu požehnat. w22.04 17:18

Protože už Satan nemá přístup do nebe, začal si vybíjet vztek na zbývajících pomazaných, kteří tady na zemi zastupují Boží království a „plní úkol svědčit o Ježíšovi“. (2. Kor. 5:20; Ef. 6:19, 20) V roce 1918 bylo osm bratrů, kteří vedli kazatelskou činnost, křivě obviněno a odsouzeno na mnoho let do vězení. Zdálo se, že jejich činnost skončila, jako by byli zabití. (Zjev. 11:3, 7–11) Počátkem roku 1919 byli propuštěni a později byla obvinění proti nim stažena. Hned se zase dali do práce – začali organizovat kazatelskou činnost. Satan to ale nevzdal. Dál na Boží služebníky útočí a chrlí na ně „řeku“ v podobě pronásledování. (Zjev. 12:15) Od každého z nás „to vyžaduje vytrvalost a víru“. (Zjev. 13:10) w22.05 19:14-16

Apoštol Jan viděl dvě skupiny lidí, kteří podporují Jehovovu vládu a získají věčný život. První skupinu tvoří 144 000 pomazaných křesťanů. Byli vzati ze země, aby s Ježíšem vytvořili nebeskou vládu neboli království a panovali nad celou zemí. (Zjev. 5:9, 10; 14:3, 4) V Janově vidění stáli s Ježíšem na nebeské hoře Sion. (Zjev. 14:1) V průběhu staletí byly do skupiny 144 000 pomazaných vybrány už tisíce lidí. (Luk. 12:32; Řím. 8:17) Jan se dozvěděl, že v posledních dnech jich bude na zemi už jen málo. (Zjev. 12:17) Potom, někdy v průběhu velkého soužení, budou vzati do nebe, kde už tou dobou budou ostatní ze 144 000, kteří ve věrnosti zemřeli. Spolu s Ježíšem budou vládnout v Božím království. (Mat. 24:31; Zjev. 5:9, 10) w22.05 21:4-5

Ježíš své následovníky učil, aby na sebe měli zdravý pohled. Řekl jim: „Jsou [vám] sečteny dokonce i všechny vlasy na hlavě.“ (Mat. 10:30) Tahle slova nás můžou hodně povzbudit, zvlášť pokud jsme k sobě příliš kritičtí. Je z nich vidět, že našemu nebeskému Otci na nás velmi záleží – že jsme pro něj drahocenní. Pokud nám Jehova dovoluje, abychom ho uctívali, a chce nás odměnit věčným životem v novém světě, neměli bychom mu to vymlouvat. O tom, jaký pohled sami na sebe bychom měli mít, bylo ve Strážné věži před víc než 15 lety napsáno: „Jistě bychom o sobě nechtěli mít příliš vysoké mínění, takže bychom se stali ješitnými. Nechtěli bychom ani přejít do druhého extrému a považovat se za bezcenné. Měli bychom se naopak snažit o to, abychom sami na sebe pohlíželi rozumně – abychom totiž brali v úvahu nejen své silné stránky, ale také svá omezení.“ w22.05 22:14-16

Jak můžeme my sami k jednotě ve sboru přispívat? Tím, že působíme pokoj. (Mat. 5:9; Řím. 12:18) Pokaždé když uděláme něco pro to, aby byly ve sboru hezké, pokojné vztahy, zkrášlíme tím duchovní ráj. Víme, že každého, kdo v něm je, přitáhl k čistému uctívání Jehova. (Jan 6:44) Představ si, jak musí být šťastný, když vidí, že ze všech sil podporujeme pokoj a jednotu mezi jeho drahocennými služebníky! (Iz. 26:3; Ag. 2:7) Jak můžeme ze všech těch dobrých věcí, které nám Jehova dává, mít co nejvíc? Měli bychom číst Boží Slovo a do hloubky o tom přemýšlet. To nám pomůže rozvíjet křesťanské vlastnosti a ve sboru se řídit vybídkou: „Něžně milujte jeden druhého bratrskou láskou.“ (Řím. 12:10) w22.11 46:16-18

Když pochopíme, že nám Jehova odpustil, zažijeme „období osvěžení“. Pocítíme mimo jiné vnitřní klid a budeme mít čisté svědomí. Takové odpuštění můžeme získat jedině „od Jehovy“. (Sk. 3:19) Zase nás pak považuje za svoje přátele a vnímá to tak, jako bychom vůbec nezhřešili. Jakmile nám Jehova něco odpustí, můžeme si být jistí, že už nám to nikdy nebude vyčítat ani nás za to znovu trestat. (Iz. 43:25) Naše hříchy od nás vzdaluje tak daleko, „jak daleko je východ od západu“. (Žalm 103:12) Když nad tím přemýšlíme, cítíme obrovskou vděčnost a posvátnou úctu. (Žalm 130:4) Jestli Jehova někomu odpustí, nebo ne, nezáleží na tom, jak byl jeho hřích závažný. Jako náš stvořitel, zákonodárce a soudce zná všechna fakta a bere je při rozhodování v úvahu. w22.06 24:12-14

Jehova dal všem, kdo ho milují, nádhernou naději. Už brzy nebudou nemoci, trápení ani smrt. (Zjev. 21:3, 4) Mírným lidem, kteří v něj doufají, Jehova pomůže přeměnit zemi v ráj. (Žalm 37:9–11) Každý z nás s ním bude moct mít ještě bližší a osobnější vztah, než máme teď. A to je úžasná naděje. Jak si ale můžeme být jistí, že se Boží sliby splní? Jehova vždycky drží slovo. Máme proto dobrý důvod doufat v Jehovu. (Žalm 27:14) Dáváme to najevo tím, že trpělivě a s radostí čekáme, až splní své sliby. (Iz. 55:10, 11) Zůstaňme Jehovovi věrní a buďme si jistí, že odmění „ty, kdo ho usilovně hledají“. w22.06 27:1, 18

Můžeme si být jistí, že sám Jehova se bude řídit zásadou, kterou nechal zapsat v 1. Timoteovi 5:8. Když jsme přesvědčení, že nás i naši rodinu Jehova miluje, je pro nás jednodušší věřit, že budeme mít všechno, co potřebujeme. (Mat. 6:31–33) Jehova se o nás chce starat a dělá to s láskou a štědře. Když tvořil zemi, nedal nám jenom to základní, abychom mohli přežít. S láskou udělal spoustu věcí, ze kterých můžeme mít radost. (1. Mojž. 2:9) I když možná někdy vyjdeme s penězi jen tak tak, měli bychom se zaměřovat na to, že jsme s nimi vyšli, a připomínat si, že to je díky Jehovovi. (Mat. 6:11) Pamatujme na to, že ať už se pro Jehovu vzdáme čehokoli, nedá se to vůbec srovnat s tím, co nám dává teď a co od něj dostaneme v budoucnosti. (Iz. 65:21, 22) w22.06 26:7-8

Hutný duchovní pokrm nepotřebují jenom zájemci. Potřebujeme ho všichni. Apoštol Pavel napsal, že když budeme uplatňovat to, co se učíme, pomůže nám to „rozeznat dobré od špatného“. Řídit se Jehovovými mravními měřítky může být opravdu těžké, protože dnešní svět je zkaženější než kdy dřív. Ale Ježíš se stará o to, abychom dostávali vynikající duchovní pokrm, ze kterého získáváme potřebnou sílu. Jeho základem je Boží Slovo. Na Ježíšovi bylo vidět, že má velkou úctu k Božímu jménu. A o nás platí to samé. (Jan 17:6, 26) V roce 1931 jsme na základě Bible přijali označení svědkové Jehovovi. Tím jsme dali najevo, jak je pro nás Boží jméno důležité a že si přejeme, aby si nás druzí s naším nebeským Otcem spojovali. (Iz. 43:10–12) Kromě toho jsme v Překladu nového světa vrátili jméno Jehova všude tam, kam patří. w22.07 29:11-12

Součástí biblické pravdy je i dobrá zpráva o Božím království. Ježíš ji přirovnal ke schovanému pokladu. Podle Matouše 13:44 řekl: „Nebeské království je jako poklad ukrytý v poli, který nějaký člověk našel a znovu ukryl. Ze samé radosti jde a prodá všechno, co má, a koupí to pole.“ Všimni si, že ten muž poklad nehledal. Když ho ale našel, byl ochotný hodně obětovat, aby ho získal – dokonce prodal všechno, co měl. Proč to udělal? Protože věděl, jak velkou hodnotu ten poklad má. Víme, že nic z toho, co nabízí tenhle svět, se nevyrovná radosti, kterou nám přináší služba Jehovovi a naděje na věčný život pod vládou Božího království. Blízký vztah s Jehovou stojí za jakoukoli oběť. Největší radost máme z toho, že se mu snažíme ve všem líbit. (Kol. 1:10) w22.08 34:8-9, 12

Jak Josef věděl, že by jeho Bůh považoval cizoložství za „tak špatnou věc“? Vždyť Mojžíšův zákon, který obsahoval jasný příkaz „nezcizoložíš“, byl zapsaný až o nějakých 200 let později. (2. Mojž. 20:14) Josef ale Jehovu velmi dobře znal. Určitě věděl, že si už od začátku přál, aby manželství bylo svazkem jednoho muže a jedné ženy. Taky asi slyšel, jak Jehova ve dvou situacích ochránil jeho prababičku Sáru, když jí hrozilo zneuctění. (1. Mojž. 2:24; 12:14–20; 20:2–7) Když o tom Josef přemýšlel, pomohlo mu to pochopit, co je v Božích očích dobré a co špatné. Jehovu miloval, a proto miloval i jeho měřítka a byl rozhodnutý se jimi řídit. w22.08 36:1-2

Dřív jsme si mysleli, že tohle proroctví mluví o symbolickém vzkříšení, tedy o duchovním oživení Božích služebníků, ke kterému došlo v posledních dnech. Tak to ale není. Vztahuje se na doslovné vzkříšení, které bude probíhat v novém světě. Proč to můžeme říct? Výraz „prach“ je použitý taky u Joba 17:16 a znamená tam to samé co „hrob“. Z toho můžeme vyvodit, že Daniel 12:2 mluví o doslovném vzkříšení, které začne potom, co skončí poslední dny, a po armagedonské bitvě. Ale co to znamená, když se v Danielovi 12:2 píše, že někteří budou vzkříšeni „k věčnému životu“? Znamená to, že ti, kdo budou vzkříšeni a během 1 000 let poznají nebo budou dál poznávat Jehovu a Ježíše a budou je poslouchat, nakonec získají věčný život. (Jan 17:3) w22.09 40:6-7

To, co je ve verši na tento den, neznamená, že Jehova chce, abychom druhým věřili slepě. Chce, abychom jim věřili proto, že už se jako důvěryhodní prokázali. Důvěra nevzniká automaticky. Pokud tedy chceš důvěřovat bratrům a sestrám, musíš je dobře poznat. A to chce čas. Povídej si s nimi na shromáždění. Choď s nimi do služby. Měj s nimi trpělivost a dej jim tak příležitost ukázat, že se jim dá věřit. Když někoho teprve poznáváš, možná si ze začátku rozmyslíš, co všechno mu o sobě řekneš. Až se budete znát líp, možná k němu budeš otevřenější. (Luk. 16:10) Ale co když někdo ze sboru tvoji důvěru zradí? Nevzdávej to s ním. Dej tomu čas. A neházej všechny do jednoho pytle. To, že tě někdo zklamal, neznamená, že si tvoji důvěru nezaslouží vůbec nikdo. w22.09 37:7-8

Jeden starší z Jižní Ameriky, který se jmenuje Miqueas, měl pocit, že s ním někteří odpovědní bratři jednají drsně. I tak ale dokázal uvažovat střízlivě a snažil se svoje pocity ovládat. Často se modlil a prosil Jehovu o svatého ducha a o sílu vytrvat. Taky si v našich publikacích hledal informace, které by mu mohly pomoct. Co se od něj můžeš naučit? Když máš dojem, že ti někdo z bratrů a sester ublížil, zachovej klid a snaž se mít svoje negativní pocity pod kontrolou. K tomu, co řekl nebo udělal, ho mohly vést okolnosti, o kterých nevíš. A tak to prober s Jehovou. Pros ho, aby ti pomohl dívat se na věci očima toho, kdo se tě dotkl, nepřipisoval mu špatné pohnutky a snažil se to přejít. (Přísl. 19:11) Pamatuj, že Jehova o tvojí situaci ví a dá ti sílu ji zvládnout. (Kaz. 5:8) w22.11 48:5

Najdi si přátele, kteří milují Jehovu. To, s kým se přátelíš, může hodně ovlivnit tvůj duchovní růst. (Přísl. 13:20) Julien, který teď slouží jako starší, říká: „Když jsem byl mladší, našel jsem si dobré přátele díky službě. Ti, se kterými jsem spolupracoval, byli horliví a ukázali mi, jak příjemná může služba být. … Taky mi došlo, že když jsem si vybíral jenom kamarády, kteří byli stejně staří jako já, přicházel jsem o spoustu dalších zajímavých přátelství.“ Co když zjistíš, že někdo ve sboru by mohl tvůj vztah s Jehovou oslabit? Někteří křesťané v prvním století neměli na věci duchovní pohled. Pavel to věděl, a tak Timotea varoval, aby se od nich držel dál. (2. Tim. 2:20–22) Přátelství s naším nebeským Otcem je velmi vzácné a hodně jsme do něj investovali. Nikomu proto nedovolme, aby ho oslabil. w22.08 32:13-15

My nejsme jako ti, kdo Boží rady nenávidí. To, jak Bůh přemýšlí, a jeho morální zásady se naopak učíme milovat. V tom nám může pomoct, když porovnáme, k čemu vede poslušnost a k čemu neposlušnost. Všímej si, do jakých problémů se lidé dostávají, když Jehovovy moudré rady tvrdohlavě odmítají. A pak přemýšlej, o kolik šťastnější je tvůj život díky tomu, že Boha posloucháš. (Žalm 32:8, 10) I když Jehova nabízí svoje moudré rady všem, nikoho nenutí, aby je přijal. Zároveň ale ukazuje, k čemu vede to, když se jimi lidé neřídí. „Ponesou následky svého jednání.“ (Přísl. 1:29–32) Jejich životní styl jim dřív nebo později přinese bolest a trápení a Jehova je nakonec zničí. Naopak těm, kdo jeho moudré rady poslouchají, slibuje: „Ten, kdo mi naslouchá, bude žít v bezpečí a nebude se děsit žádného neštěstí.“ (Přísl. 1:33) w22.10 43:11-13

Bát se Jehovy znamená mít k němu takovou úctu, že se vyhýbáme jakémukoli jednání, které se mu nelíbí. (Přísl. 16:6) Proto se pořád snažíme držet Božích měřítek, která najdeme na stránkách Bible. (2. Kor. 7:1) Když budeme dělat to, co Jehova miluje, a vyhýbat se tomu, co nenávidí, budeme šťastní. (Žalm 37:27; 97:10; Řím. 12:9) Víme, že Jehova má právo určovat, co je dobré a co špatné. Ale to nestačí. Musíme to přijmout za své. (Řím. 12:2) Tím, jak se chováme, ukazujeme, že Jehovova měřítka opravdu považujeme za ten nejlepší návod pro život. (Přísl. 12:28) David to tak vnímal. Jehovovi řekl: „Dáváš mi poznat cestu života. Před tvou tváří je plno radosti, po tvé pravici je věčné štěstí.“ (Žalm 16:11) w22.10 41:9-10

Ježíš nikdy neztratil vyrovnaný a pokorný pohled sám na sebe. Než přišel na zem, spolupracoval s Jehovou na mnoha úžasných věcech. „Jeho prostřednictvím bylo stvořeno všechno ostatní v nebi i na zemi.“ (Kol. 1:16) Když byl pokřtěn, zřejmě si vzpomněl na všechno, co se svým Otcem dokázal. (Mat. 3:16; Jan 17:5) Přesto mu to nestouplo do hlavy a nikdy se nepovyšoval. Řekl, že na zem „nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“. (Mat. 20:28) Taky přiznal, že nemůže nic dělat sám od sebe. Ježíš byl opravdu pokorný a dal nám tím skvělý příklad. w22.05 22:13

Než se Jehova rozhodne, že někomu odpustí, bere v úvahu to, jestli si hříšník uvědomoval, že jedná špatně. Ježíš to jasně ukázal v Lukášovi 12:47, 48. Když si někdo naplánuje, že udělá něco špatného, a přitom dobře ví, že to Jehova neschvaluje, je to vážný hřích. Takovému člověku hrozí, že mu Bůh neodpustí. (Mar. 3:29; Jan 9:41) Máme i tak nějakou šanci na odpuštění? Ano! Jehova bere při rozhodování v úvahu taky to, jestli hříšník upřímně činí pokání. Když člověk činí pokání, znamená to, že změní svoje smýšlení, postoj nebo záměr. Hluboce lituje, že udělal něco špatného nebo že naopak neudělal něco dobrého, co udělat měl. Trápí ho nejen samotný hřích, ale taky to, co k němu vedlo – jeho narušený vztah s Jehovou. w22.06 24:15-17

Naši nepřátelé šíří o odpovědných bratrech v Jehovově organizaci lži a dezinformace. (Žalm 31:13) Někteří bratři byli zatčeni a obviněni z trestné činnosti. Podobně byl nespravedlivě obviněn a zatčen i apoštol Pavel. Když byl ve vězení, někteří křesťané se k němu otočili zády. (2. Tim. 1:8, 15; 2:8, 9) Představ si, jak se asi Pavel cítil. Hodně toho vytrpěl, a dokonce pro ně riskoval život. (Sk. 20:18–21; 2. Kor. 1:8) My určitě nechceme být jako ti, kdo Pavla opustili. To, že se Satan zaměřuje na odpovědné bratry, by nás proto nemělo překvapovat. Chce je přimět, aby přestali sloužit Jehovovi, a nás ostatní chce zastrašit. (1. Petra 5:8) Dál svým bratrům pomáhej a věrně při nich stůj. (2. Tim. 1:16–18) w22.11 47:8-11

Zločinec, který visel na kůlu vedle Ježíše a činil pokání, byl zřejmě Žid. Židé uctívali jednoho Boha, ale lidé z jiných národů jich měli hodně. (2. Mojž. 20:2, 3; 1. Kor. 8:5, 6) Kdyby ten zločinec nebyl Žid, otázka, která je ve verši na tento den, by nejspíš zněla: „To se vůbec nebojíš bohů?“ Navíc Ježíš nebyl poslán k lidem z jiných národů, ale „ke ztraceným ovcím z izraelského národa“. (Mat. 15:24) Izraelité věděli, že Bůh vzkřísí mrtvé. Možná o tom věděl i ten zločinec. A jak vyplývá z jeho slov, uvědomil si, že Jehova Ježíše vzkřísí, aby vládl v Božím království. Zjevně doufal, že Bůh vzkřísí i jeho. Jako Žid musel ten zločinec znát příběh o Adamovi a Evě. Takže když se Ježíš zmínil o ráji, o kterém se píše u Lukáše 23:43, nejspíš si představil krásnou zahradu tady na zemi. (1. Mojž. 2:15) w22.12 50:2-3

Dobrou zprávu dokážeme oznamovat jen s pomocí svatého ducha. Proč to tak je? Protože Satan proti nám válčí a snaží se naši kazatelskou činnost zastavit. (Zjev. 12:17) Z lidského pohledu se může zdát, že proti němu nemáme žádnou šanci. Ale právě svojí službou nad ním vítězíme. (Zjev. 12:9–11) V jakém smyslu? Když kážeme, dáváme tím najevo, že se jeho výhrůžek nebojíme. Pokaždé když s někým mluvíme o Jehovovi, pro Satana je to porážka. A je to důkazem, že nás posiluje svatý duch a že máme Jehovovo schválení. (Mat. 5:10–12; 1. Petra 4:14) Boží duch nám může pomoct, abychom ve službě překonali jakoukoli překážku. (2. Kor. 4:7–9) Co ale musíme dělat pro to, aby nám Jehova svého ducha dával? Musíme ho o něj vytrvale prosit a důvěřovat, že nás vyslyší. w22.11 45:10-11

Svoji lásku k bratrům a sestrám dáváme najevo tím, že se upřímně snažíme s nimi dobře vycházet. Tak jako Jehova jim chceme odpouštět. Když byl ochotný nechat svého Syna zemřít za naše hříchy, neměli bychom být ochotní odpustit našim bratrům a sestrám, když zhřeší proti nám? Určitě bychom nechtěli být jako ten zlý otrok z Ježíšova podobenství. Potom co mu jeho pán prominul obrovský dluh, on nebyl ochotný prominout relativně malý dluh svému spoluotrokovi. (Mat. 18:23–35) Pokud ses s někým ve sboru nepohodl, mohl bys udělat první krok a ještě před Památnou slavností se s ním usmířit? (Mat. 5:23, 24) Ukážeš tím, jak moc Jehovu a Ježíše miluješ. w23.01 5:8-9

Zjistit, co tvoji bratři a sestry potřebují, můžeš třeba tak, že se jich na to taktně zeptáš. (Přísl. 20:5) Mají dost jídla, léků a dalších potřebných věcí? Nehrozí jim, že přijdou o práci, nebo dokonce o bydlení? Uvítali by pomoc s vyřízením finanční podpory od státu? Jehova vybízí každého z nás, aby druhé povzbuzoval a pomáhal jim. (Gal. 6:10) I malý projev lásky může někoho nemocného hodně potěšit. Děti třeba můžou nějakému bratrovi něco nakreslit nebo napsat. Mladí můžou nějaké sestře zajít na nákup. Někomu nemocnému můžeme taky uvařit jídlo. Během epidemie mají starší často ještě víc práce než jindy. Někteří křesťané jim proto napsali děkovné kartičky. Je skvělé, když se řídíme vybídkou: „Povzbuzujte se … navzájem a jeden druhého posilujte.“ (1. Tes. 5:11) w22.12 52:2, 5-6

Saduceové velmi dobře znali prvních pět knih Hebrejských písem, ale ignorovali důležité pravdy, které v nich jsou. Vzpomeň si například, co jim Ježíš odpověděl, když vytáhli otázku vzkříšení. Zeptal se jich: „Nečetli jste v Mojžíšově knize ve zprávě o trnitém keři, že Bůh Mojžíšovi řekl ‚Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba‘?“ (Mar. 12:18, 26) I když saduceové četli tu zprávu určitě mnohokrát, z Ježíšovy otázky bylo vidět, že ignorovali jednu důležitou biblickou pravdu – nauku o vzkříšení. (Luk. 20:38) Co se z toho můžeme naučit? Když čteme Bibli, chceme si všímat všeho, co nám určitý verš nebo příběh chce říct. Nechceme zůstat jenom na povrchu a spokojit se se základními pravdami. Naším cílem je jít do hloubky – hledat pravdy a zásady, které nejsou na první pohled zřejmé. w23.02 7:9-10

I když všichni svědkové, o kterých se zmiňuje verš na tento den, zažili hodně náročné situace, celý život byli Jehovovi věrní. (Hebr. 11:36–40) Je pravda, že během svého života neviděli splnění všech Božích slibů. Přesto v Jehovu doufali a byli si jistí, že mají jeho schválení. Díky tomu nepochybovali, že splnění jeho slibů jednou zažijí. Jejich vytrvalost a námaha rozhodně nebyly marné. (Hebr. 11:4, 5) A nám může jejich příklad pomoct, abychom dál doufali v Jehovu. Žijeme ve světě, ve kterém to jde „od špatného k horšímu“. (2. Tim. 3:13) Satan Boží služebníky nepřestal zkoušet. Ať už nás ale potká cokoli, buďme rozhodnutí se pro Jehovu dál namáhat, s důvěrou, že „jsme svou naději vložili v živého Boha“. (1. Tim. 4:10) w22.06 27:17-18

Jeden z důvodů, proč bychom měli pečovat o svoje zdraví, je to, že chceme co možná nejvíc sloužit Jehovovi. (Mar. 12:30) Proto se vyhýbáme všemu, o čem víme, že nám uškodí. (Řím. 12:1) Ale i když pro svoje zdraví děláme všechno, co můžeme, neznamená to, že neonemocníme. Když o něj pečujeme, dáváme svému nebeskému Otci najevo, že si daru života vážíme. Kvůli nemoci nebo pokročilému věku možná nemůžeme dělat tolik věcí jako dřív. To nás může deptat a obírat o radost. Nikdy bychom to ale neměli vzdát a přestat o svoje zdraví pečovat. Proč ne? Protože bez ohledu na to, jak jsme staří nebo nemocní, můžeme pořád chválit Jehovu, tak jako to dělal král David. Hřeje nás u srdce, že si nás Jehova váží i přesto, že jsme nedokonalí. (Mat. 10:29–31) Dokonce i kdybychom zemřeli, toužil by nás vzkřísit. (Job 14:14, 15) Dokud jsme naživu, chceme dělat všechno, co můžeme, abychom svoje zdraví a život chránili. w23.02 9:3-5

Zůstanou jména těch, kdo patří k velkému zástupu jiných ovcí v knize života i potom, co přežijí Armagedon? Ano. (Zjev. 7:14) Ježíš řekl, že tihle lidé podobní ovcím odejdou „do věčného života“. (Mat. 25:46) Nezískají ho ale hned po Armagedonu. Ježíš je během své tisícileté vlády „bude pást a povede je k pramenům vod života“. Ti, kdo se jím nechají vést a nakonec budou posouzeni jako věrní, budou do knihy života zapsáni natrvalo. (Zjev. 7:16, 17) Ale kozli budou zničeni v Armagedonu. Ježíš řekl, že „odejdou do věčného zničení“. (Mat. 25:46) Stejně tak apoštol Pavel napsal, že „budou potrestáni věčným zničením“. (2. Tes. 1:9; 2. Petra 2:9) w22.09 39:7-8

Příroda je krásné místo, kde si může rodina odpočinout a užít si spoustu zábavy. Můžou si tak být ještě blíž. Díky tomu, jak Jehova všechno krásně vytvořil, máme spoustu příležitostí dělat to, co nás baví. Hodně rodin rádo chodí do lesa, na hory nebo se někam koupat. V novém světě si rodiče i děti budou moct užívat Jehovovy výtvory víc než kdy dřív. Už se nebudeme muset bát zvířat a zvířata se nebudou bát nás. (Iz. 11:6–9) Z toho, co Jehova vytvořil, se budeme radovat nekonečně dlouho. (Žalm 22:26) Ale nečekejte až do ráje, milí rodiče. Pomozte svým dětem užívat si přírodu už teď. Když je budete učit, aby v tom, co vidí kolem sebe, vnímaly Jehovu, nejspíš ho pak budou obdivovat stejně jako král David, který mu řekl: „Tvým skutkům se nic nevyrovná.“ (Žalm 86:8) w23.03 13:16-17