Říjen

Každý z nás může chválit Jehovu na shromáždění svým zpěvem a dobře připravenými komentáři. Pro někoho je ale náročné dávat komentáře a zpívat před druhými. Cítíš to podobně i ty? Pokud ano, podívej se, jak svůj strach překonali jiní bratři a sestry. Někteří zjistili, že jim pomáhá, když zpívají ze srdce. Hlavní důvod, proč na shromážděních zpíváme, je ten, že chceme chválit Jehovu. Připrav se na písně stejně jako na ostatní části shromáždění. Všímej si, jak jejich texty souvisí s tím, co se bude na shromáždění rozebírat. Díky tomu se budeš víc soustředit na slova, a ne na to, jak zpíváš. Pro některé z nás je hodně těžké dávat komentáře. Co ti v tom může pomoct? Snaž se komentáře dávat pravidelně. Při přípravě pamatuj na to, že první odpověď na otázku by měla být stručná a jasná. Jehova si moc váží toho, že ho chceš na shromáždění chválit a že se od toho svými obavami nenecháš odradit. w22.04 15:12-15

Slovo „pomocník“ podle odborných publikací vyvolává představu někoho, kdo běží na pomoc člověku, který o ni volá. Představ si Jehovu, jak spěchá zachránit někoho, kdo je v nouzi. Asi budeš souhlasit, že tenhle popis hezky vystihuje jeho ochotu – dokonce touhu – být naším pomocníkem. Když Jehova stojí při nás, můžeme svoje problémy zvládat s radostí. Jak například nám Jehova pomáhá? Na odpověď se pojďme podívat do knihy Izajáš. Proč právě tam? Hodně proroctví, která Izajáš zaznamenal, se týká Božích služebníků v dnešní době. Jehovu navíc často popsal výrazy, které dokážeme lehce pochopit. Třeba krásné slovní obrazy, které najdeme ve 30. kapitole, nám ukazují, jak Jehova svým služebníkům pomáhá. Dělá to tak, že 1. pozorně naslouchá našim modlitbám a odpovídá na ně, 2. vede nás a 3. dává nám hodně dobrého už teď a ještě víc nám dá v budoucnu. w22.11 46:2-3

Ježíš křesťany ve Smyrně a Filadelfii vybídl, aby se nebáli pronásledování, protože za svoji věrnost budou odměněni. (Zjev. 3:10) I my musíme počítat s pronásledováním a být ochotní ho snášet. (Mat. 24:9, 13; 2. Kor. 12:10) Kniha Zjevení ukazuje, že během „Pánova dne“, tedy v naší době, budou Boží služebníci pronásledováni. (Zjev. 1:10) Ve 12. kapitole čteme, že hned potom, co se Ježíš stal králem Božího království, vypukla v nebi válka. Michael (Ježíš Kristus) a jeho andělé bojovali proti Satanovi a démonům. (Zjev. 12:7, 8) Tito Boží nepřátelé byli poraženi a svrženi na zem. Lidem to přineslo velké utrpení. (Zjev. 12:9, 12) w22.05 19:12-13

Jehovova rozhodnutí jsou vždycky spravedlivá. Nikomu nenadržuje. To, jestli někomu odpustí, nebo ne, nezáleží na tom, jak ten člověk vypadá, kolik má peněz, jaké má postavení nebo co umí. (1. Sam. 16:7; Jak. 2:1–4) Jehovu nemůže nikdo k ničemu donutit ani ho podplatit. Jeho rozhodnutí nikdy nejsou ovlivněná tím, že by byl podrážděný nebo naopak sentimentální. (2. Mojž. 34:7) Jehova ví všechno o nás i o naší situaci, a to z něj dělá toho nejlepšího soudce. (5. Mojž. 32:4) Pisatelé Hebrejských písem si uvědomovali, že to, jak Jehova odpouští, je naprosto jedinečné. Někdy použili hebrejské slovo, které je podle jedné odborné publikace „vyhrazeno pro případy, kdy hříšníkovi odpouští Bůh. Nikdy se jím neoznačuje odpouštění mezi lidmi, které je svou povahou i mírou podřadnější“. Jedině Jehova má pravomoc odpustit kajícnému hříšníkovi úplně. w22.06 24:10-11

Pokud vychováváš děti sama nebo tvůj manžel neslouží Jehovovi, buď si jistá, že tvůj příklad povzbuzuje a motivuje druhé. Možná se ti ale zdá, že i když děláš maximum, tvoje dítě na to nijak nereaguje. Co s tím? Pamatuj, že to chce čas. Když zasadíš semínko, možná tě napadne, jestli z něj někdy vyroste rostlina, která ponese plody. Přestože si nemůžeš být jistá výsledkem, rostlinu zaléváš, abys jí vytvořila ty nejlepší podmínky k růstu. (Mar. 4:26–29) Podobně si možná někdy říkáš, jestli se ti daří působit na srdce svých dětí. Samozřejmě nemůžeš zajistit, aby se rozhodovaly správně. Když se ale ze všech sil snažíš je dobře vést, můžeš jim vytvořit ty nejlepší podmínky k tomu, aby mohly duchovně růst. w22.04 17:16-17

Dokud Šalomoun věrně uctíval Jehovu, měl na sebe vyrovnaný pohled. V mládí si pokorně uvědomoval svoje omezení a prosil Jehovu, aby ho vedl. (1. Král. 3:7–9) Na začátku své vlády taky dobře věděl, jak je nebezpečná pýcha. Škoda že se tím později sám neřídil. V průběhu své vlády zpychl a přestal Jehovu poslouchat. Například porušil zákon, který říkal, že by si židovský král „neměl brát hodně manželek, aby se jeho srdce [od Jehovy] neodvrátilo“. (5. Mojž. 17:17) Šalomoun si těch manželek vzal tisíc. (1. Král. 11:1–3) Možná si říkal, že má všechno pod kontrolou. Za svou neposlušnost ale časem draze zaplatil. (1. Král. 11:9–13) w22.05 22:12

Každý člověk dnes stojí před důležitým rozhodnutím. Postaví se na stranu Jehovy, svrchovaného vládce vesmíru, nebo na stranu jeho krutého nepřítele, Satana? Žádná střední cesta neexistuje. Na tom, jak se člověk rozhodne, bude záviset, jestli získá věčný život, nebo ne. (Mat. 25:31–33, 46) Ve „velkém soužení“ bude označen pro přežití, nebo pro zničení. (Zjev. 7:14; 14:9–11; Ezek. 9:4, 6) Pokud sis vybral Jehovovu vládu, rozhodl ses správně. A určitě si přeješ pomáhat druhým, aby udělali to samé. Jehova odmění ty, kdo jeho vládu podporují. Když budeme tyhle důležité informace do hloubky zkoumat, posílí to naše odhodlání dál Jehovovi sloužit. Navíc pak dokážeme pomáhat druhým, aby se rozhodli stejně a svého rozhodnutí se drželi. w22.05 21:1-2

Musíme naslouchat Jehovovi, ne svým nepřátelům. Job Jehovovi naslouchal velmi pozorně. Bůh mu vlastně řekl: Dobře vím, co prožíváš. Myslíš, že se o tebe nedokážu postarat? Job na to reagoval pokorně a s velkou vděčností. Řekl: „Doteď jsem o tobě jen slyšel, ale teď tě vidím na vlastní oči.“ (Job 42:5) V tu chvíli zřejmě pořád seděl v popelu a tělo měl pokryté vředy. I tak ho ale Jehova ujistil, že ho má rád a že ho schvaluje. (Job 42:7, 8) I nás lidé někdy uráží a dávají nám najevo, jak námi pohrdají. Na nás i na naši organizaci možná hází špínu. Z Jobova příběhu se dozvídáme, že nám Jehova důvěřuje. Je si jistý, že mu i ve zkouškách zůstaneme věrní. w22.06 27:15-16

Zničení Velkého Babylonu vyvolá v nebi obrovskou radost. (Zjev. 19:1–3) Ale ještě větším zdrojem radosti bude událost, kterou kniha Zjevení vrcholí – „Beránkova svatba“. Všech 144 000 bude v nebi už před vypuknutím armagedonské války. Ale čas pro Beránkovu svatbu přijde až později. (Zjev. 21:1, 2) Bude se konat po Armagedonu, až budou zničeni všichni Boží nepřátelé. (Žalm 45:3, 4, 13–17) Co Beránkova svatba znamená pro ty, kterých se týká? Podobně jako doslovný sňatek spojí muže a ženu, tenhle symbolický sňatek spojí krále, Ježíše Krista, s jeho „nevěstou“ – 144 000 pomazanými. Touhle velkolepou událostí vznikne nová vláda, která bude 1 000 let panovat nad zemí. (Zjev. 20:6) w22.05 21:11-13

Ježíš předpověděl, že v čase konce ustanoví „věrného a rozvážného otroka“, který bude připravovat duchovní „pokrm v pravý čas“. (Mat. 24:45) Tím otrokem je malá skupina pomazaných bratrů. Starají se o to, aby Božím služebníkům ani zájemcům v duchovním ohledu nic nechybělo. Nechtějí ale panovat nad vírou druhých. (2. Kor. 1:24) Jako „vůdce a velitele“ Božího lidu uznávají Ježíše Krista. (Iz. 55:4) Od roku 1919 už věrný otrok připravil celou řadu publikací, díky kterým mohli zájemci poprvé ochutnat výživný duchovní pokrm. V roce 1921 to byla kniha Harfa Boží, která zájemce seznamovala se základními biblickými naukami. Postupem času vycházely další publikace. Která z nich pomohla tobě, abys poznal našeho nebeského Otce a zamiloval si ho? w22.07 29:9-10

Neexistuje nikdo štědřejší než Jehova. I když mu toho dáš jakkoli hodně, on ti dá vždycky daleko víc. (Mar. 10:29, 30) Díky němu budeš mít ten nejšťastnější a nejzajímavější život, jaký je v tomhle starém, umírajícím světě možný. A to je teprve začátek. Svému milovanému Otci můžeš sloužit celou věčnost. Budete si čím dál bližší a budeš moct žít tak dlouho jako on – věčně. Každá dobrá věc, každá šťastná chvíle, kterou jsi kdy prožil, jsou dary od Jehovy. Můžeš mu to nějak oplatit? Patří mu všechno v nebi i na zemi, ale přesto mu můžeš dát něco, co ještě nemá – můžeš mu začít ochotně a z celého srdce sloužit. Když se mu tedy zasvětíš a dáš se pokřtít, daruješ mu tím něco, co pro něho má obrovskou hodnotu. (Job 1:8; 41:11; Přísl. 27:11) Existuje snad něco lepšího, pro co žít? w23.03 10:16-17

V dospívání můžou být sexuální touhy hodně silné a ty můžeš být pod velkým tlakem se s někým vyspat. Satan by si přál, abys podlehl. Co ti pomůže odolat a zůstat čistý? (1. Tes. 4:3, 4) Mluv o tom s Jehovou. Řekni mu, jak se doopravdy cítíš, a pros ho o sílu. (Mat. 6:13) Nikdy nezapomeň, že Jehova ti chce pomoct, ne tě odsoudit. (Žalm 103:13, 14) Nesnaž se svoje problémy řešit sám. O tom, s čím bojuješ, řekni rodičům. Mluvit o tak osobních věcech samozřejmě není jednoduché, ale je to moc důležité. Když si budeš Bibli číst a přemýšlet o jejích zásadách, bude pro tebe lehčí rozhodovat se tak, aby z tebe měl Jehova radost. Uvidíš, že už nepotřebuješ na všechno nějaké pravidlo, protože budeš chápat, jak se na věci dívá Jehova. w22.08 32:10-12

Křesťané, kteří jsou hlavou rodiny, berou vážně svoji odpovědnost se o ni po hmotné stránce starat. Možná se bojíš, že nebudete mít na jídlo nebo že nebudete mít z čeho zaplatit hypotéku nebo nájem. Možná máš taky strach, že když o práci přijdeš, neseženeš jinou. Nebo se zdráháš udělat změny, které by měly vliv na vaši životní úroveň. Satan tyhle obavy rád využívá a daří se mu to. Snaží se tě přesvědčit, že se o tebe Jehova nezajímá a že se o potřeby rodiny musíš postarat sám. Mohl bys proto získat dojem, že si práci musíš udržet, ať to stojí, co to stojí, i za cenu svého vztahu s Bohem. w22.06 26:5-6

Víme, že Bůh je „milosrdný a soucitný, trpělivý a plný věrné lásky a pravdy“. (2. Mojž. 34:6) Miluje právo. (Iz. 61:8) Když nás vidí trpět, bolí ho to a moc se těší, až všechno trápení odstraní. (Jer. 29:11) To bude nádherná doba! Jehovu opravdu máme za co milovat. Další důvod, proč milujeme pravdu, je ten, že nám v životě hodně pomáhá. Například nám dává naději. Kotva dává lodi stabilitu. Stejně tak biblická naděje dává stabilitu nám, když zažíváme problémy. Ve verši na tento den Pavel mluvil o naději na život v nebi, kterou mají pomazaní křesťané. Jeho slova ale můžeme vztáhnout i na křesťany, kteří mají naději, že budou žít věčně v ráji na zemi. (Jan 3:16) Když jsme se o téhle naději dozvěděli, určitě to dalo našemu životu smysl. w22.08 34:3-5

K tomu, abychom bratrům a sestrám důvěřovali nebo ztracenou důvěru znovu získali, nám pomůže láska. O tom, jaká je, se hodně dozvídáme z 13. kapitoly 1. Korinťanům. (1. Kor. 13:4–8) Například ve 4. verši se píše, že „láska je trpělivá a laskavá“. Jehova s námi má trpělivost, i když proti němu zhřešíme. Když tedy naši bratři řeknou nebo udělají něco, čím se nás dotknou, měli bychom s nimi mít trpělivost i my. V 5. verši se o lásce píše: „Nedá se vyprovokovat, nepočítá urážky.“ To znamená, že si nemáme v mysli vést přehled toho, jak nám kdo ublížil, abychom to mohli kdykoli vytáhnout. Kazatel 7:9 nám říká: „Nebuď urážlivý.“ Pomůže nám i to, když se na naše bratry a sestry budeme dívat tak jako Jehova. Bůh je miluje a nezaznamenává si jejich hříchy. (Žalm 130:3) Ani my bychom se neměli zaměřovat na jejich chyby, ale na jejich hezké vlastnosti. (Mat. 7:1–5) w22.09 37:6-7

Kniha Daniel ukazuje, k jakým dramatickým událostem bude v čase konce docházet a v jakém pořadí. Daniel 12:1 například říká, že Michael, Ježíš Kristus, „stojí ve prospěch [Božího] lidu“. Tahle část proroctví se začala splňovat v roce 1914, kdy byl Ježíš pomazán za krále Božího království. Danielovi bylo ale taky řečeno, že Ježíš „povstane“. Kdy k tomu dojde? Až „nastane takový čas tísně, jaký nebyl od doby, kdy vznikl nějaký národ“. Tím „časem tísně“ je „velké soužení“, o kterém se píše v Matoušovi 24:21. Na konci času tísně, tedy v Armagedonu, Ježíš povstane, aby ochránil Boží služebníky. V knize Zjevení se o nich mluví jako o „velkém zástupu“, který „vychází z velkého soužení“. (Zjev. 7:9, 14) w22.09 40:4-5

Jména z knihy života se dají vymazat. Je to, jako by je tam Jehova nejdřív zapsal obyčejnou tužkou. (Zjev. 3:5) Musíme se snažit, aby tam naše jméno zůstalo až do doby, kdy ho tam Jehova zapíše natrvalo, jakoby perem. Jednu skupinu, jejichž jména jsou zapsaná v knize života, tvoří ti, kdo byli vybráni, aby vládli s Ježíšem v nebi. Jsou teď jejich jména zapsaná v knize života? Z toho, co řekl apoštol Pavel svým spolupracovníkům ve Filipech, se dozvídáme, že ano. (Filip. 4:3) Pomazaní ale musí zůstat Bohu věrní. V tom případě budou jejich jména zapsána do knihy života natrvalo. To se stane ve chvíli, kdy budou s konečnou platností zapečetěni – buď před smrtí, nebo před tím, než vypukne velké soužení. (Zjev. 7:3) w22.09 39:3, 5-6

Představ si, že ti někdo uvaří tvoje oblíbené jídlo. Ty ale tak spěcháš nebo jsi tak zamyšlený, že ho zhltneš a nemáš z něho žádný požitek. Když dojíš, dojde ti to a mrzí tě, že jsi nezpomalil a nevychutnal si každé sousto. Čteš si někdy Bibli v takovém spěchu, že si ty myšlenky vůbec nevychutnáš? Pokud ano, vyhraď si na čtení víc času. Snaž se, aby ti příběhy ožily před očima. Představuj si hlasy jednotlivých postav. A o tom, co čteš, přemýšlej. Když to tak budeš dělat, budeš ještě šťastnější. Ježíš ustanovil „věrného a rozvážného otroka“, aby nám „dával [duchovní] pokrm v pravý čas“. A on tuhle úlohu skvěle plní. (Mat. 24:45) V každém jídle, které připraví, je hlavní přísadou Bible. (1. Tes. 2:13) w22.10 41:6-8

Bible říká, že v posledních dnech nebude o posměvače nouze. (2. Petra 3:3, 4) K takovému jednání je vedou jejich „bezbožné touhy“. (Juda 7, 17, 18) Co můžeme udělat pro to, aby se posměvači nestali i z nás? Je důležité netrávit čas s lidmi, kteří všechno kritizují. (Žalm 1:1) To mimo jiné znamená, že nebudeme poslouchat ani číst nic od odpadlíků. Kdybychom si nedali pozor, snadno by se mohlo stát, že budeme kritičtí i my a začneme pochybovat o Jehovovi a o tom, jestli nás jeho organizace vede správně. Měli bychom se proto sami sebe zeptat: Když přijde nějaký nový pokyn nebo vysvětlení, mám vždycky nějaké řeči? Mám sklon hledat chyby na těch, kdo nás vedou? Když s tím co nejdřív přestaneme, Jehova z nás bude mít radost. (Přísl. 3:34, 35) w22.10 43:9-10

Boží svatý duch dával Ezekielovi sílu, aby zvládl kázat lidem ve svém obvodu, kteří byli „tvrdohlaví a zatvrzelí“. Jehova mu řekl: „Udělal jsem tvou tvář stejně tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo stejně tvrdé jako jejich čela. Udělal jsem tvé čelo takové jako diamant, tvrdší než pazourek. Neboj se jich ani se neděs jejich pohledů.“ (Ezek. 3:8, 9) Jinými slovy mu řekl: „Nenech se tvrdohlavostí těch lidí odradit. Posílím tě.“ Boží duch potom Ezekiela přenesl do jeho obvodu. „Mocně na mě působila Jehovova ruka,“ napsal. Než vstřebal poselství, které měl ohlašovat, a plně ho pochopil, uběhl celý týden. (Ezek. 3:14, 15) Pak ho Jehova poslal na pláň, kde „do [něj] vstoupil duch“. (Ezek. 3:23, 24) Teď byl připravený pustit se do služby. w22.11 45:8-9

Hodně těžkostí zažíval i prorok Habakuk. Zdá se, že v jednu chvíli začal pochybovat, jestli na něm Jehovovi záleží. A tak s ním o svých pocitech mluvil. Jehova na upřímnou modlitbu svého věrného služebníka odpověděl. (Hab. 2:2, 3) Habakuk do hloubky přemýšlel o tom, jak Jehova v minulosti zachraňoval svoje služebníky, a díky tomu znovu získal radost. Ujistilo ho to, že na něm Jehovovi záleží a že mu pomůže zvládnout každou zkoušku. (Hab. 3:17–19) Co se z toho můžeš naučit? Když tě potkají těžkosti, modli se k Jehovovi. Říkej mu, jak se cítíš, a spoléhej se na jeho pomoc. Pak si můžeš být jistý, že ti dá sílu, abys dokázal vytrvat. A když pocítíš jeho podporu, tvoje důvěra v něj se upevní. Pokud se svých duchovních návyků budeš držet, těžkosti ani pochybnosti tě od Jehovy neoddělí. (1. Tim. 6:6–8) w22.11 47:6-7

Ježíš a dva zločinci vedle něj visí na kůlech a pomalu umírají bolestivou smrtí. (Luk. 23:32, 33) Oba se mu vysmívají, takže je jasné, že to nejsou jeho učedníci. (Mat. 27:44; Mar. 15:32) U jednoho z nich ale dochází k velké změně. Říká: „Ježíši, vzpomeň si na mě, až se dostaneš do svého království.“ Ježíš mu odpovídá slovy verše na tento den. (Luk. 23:39–42) To, co Ježíš zločinci řekl, by nás mělo motivovat, abychom přemýšleli, jaké to v ráji bude. Něco se o tom dozvídáme z pokojné vlády krále Šalomouna. Můžeme očekávat, že Ježíš, který je „větší než Šalomoun“, se svými spoluvládci vytvoří na zemi nádherné podmínky. (Mat. 12:42) „Jiné ovce“ by samozřejmě mělo zajímat, co musí dělat, aby mohly v ráji věčně žít. (Jan 10:16) w22.12 50:1, 4

Izajáš nás ujišťuje, že když budeme k Jehovovi volat o pomoc, bude nám pozorně naslouchat a na naše prosby rychle zareaguje. A dodává: „Jakmile tě uslyší, odpoví ti.“ Tahle slova jsou pro nás velkým povzbuzením. Připomínají nám totiž, že Jehova je nejen ochotný přijít na pomoc těm, kdo ho o ni prosí, ale že to taky touží udělat. Je to jistota, která nám pomáhá vytrvávat s radostí. Jehova pozorně naslouchá každému z nás jednotlivě. Proč to můžeme říct? V první části 30. kapitoly Izajáše je použité množné číslo, protože Jehova mluví ke svému lidu jako k celku. Ale v 19. verši jsou ta slova určená jednotlivcům. Izajáš napsal: „Už nebudeš plakat“, „projeví ti přízeň“, „odpoví ti“. Jehova je náš milující Otec a chápe, že nejsme všichni stejní, a naslouchá modlitbám každého z nás. (Žalm 116:1; Iz. 57:15) w22.11 46:5-6

Když kážeme a vyučujeme navzdory odporu, přináší nám to radost a pokoj. V prvním století významní židovští představitelé nařídili apoštolům, aby přestali kázat. Oni se ale rozhodli, že budou poslouchat Boha. Kázali dál a díky tomu byli šťastní. (Sk. 5:27–29, 41, 42) Pokud žijeme v zemi, kde je naše činnost omezená, musíme být samozřejmě ve službě opatrní. Když ale děláme všechno, co můžeme, zažíváme pokoj, který vyplývá z toho, že z nás má Jehova radost a že oznamujeme zprávu, která může lidem zachránit život. Buď si jistý, že pokoj můžeš zažívat i v těch nejtěžších chvílích. Pamatuj, že to, co potřebujeme, je pokoj, který nám může dát jenom Jehova. Když vypukne epidemie, dojde k přírodní katastrofě nebo jsi pronásledovaný, spoléhej se na něj. Věrně se drž jeho organizace. A představuj si, jaká krásná budoucnost tě čeká. „Bůh pokoje“ pak bude s tebou. (Filip. 4:9) w22.12 51:17-18

K tomu je potřeba úsilí. Musíme se třeba zbavit takových povahových rysů, jako je zlomyslná hořkost, hněv a zloba. (Ef. 4:31, 32) Proč to může dát zabrat? Protože některé negativní rysy jsou v nás hluboko zakořeněné. Bible říká, že „lidské srdce je odmalička nakloněné ke špatnému“. (1. Mojž. 8:21) Abychom tyhle rysy, které máme hluboko v sobě, měli pod kontrolou, nejspíš na tom budeme muset i po křtu dál pracovat. (Řím. 7:21–23) Když na sobě chceš něco změnit a je to pro tebe těžké, mluv o tom s Jehovou. Buď si jistý, že tě slyší a že ti pomůže. (1. Jana 5:14, 15) Tvůj problém sice zázračně neodstraní, ale dá ti sílu s ním dál bojovat. (1. Petra 5:10) V souladu se svými modlitbami jednej a nedělej nic, čím bys svoji starou osobnost živil. A nerozvíjej v sobě nesprávné touhy. (Filip. 4:8; Kol. 3:2) w23.01 2:7, 9-10

Jeden ze způsobů, jak to můžeme ukázat v praxi, je, že s lidmi nadšeně mluvíme o dobré zprávě. Mluvíme s každým, koho potkáme. Na nikoho se nedíváme skrz prsty kvůli tomu, jaké je rasy, národnosti, z jakého pochází prostředí nebo kolik má peněz. Jednáme tak v souladu s tím, co si Jehova přeje – „aby byli lidé všeho druhu zachráněni a přesně poznali pravdu“. (1. Tim. 2:4) To, že Jehovu a Ježíše milujeme, můžeme ukázat taky tím, že projevujeme lásku našim bratrům a sestrám. Osobně se o ně zajímáme a v náročných chvílích je podporujeme. Utěšujeme je, když ztratí někoho blízkého, navštěvujeme je, když jsou nemocní, a ze všech sil se je snažíme povzbudit, když jsou sklíčení. (2. Kor. 1:3–7; 1. Tes. 5:11, 14) Často se za ně modlíme, protože víme, že „úpěnlivá prosba bezúhonného člověka má velkou sílu“. (Jak. 5:16) w23.01 5:7-8

Ten, kdo pracuje na doslovných stavbách, se ve svých dovednostech postupem času zlepšuje. Podobně se i my můžeme zlepšovat v obrazné stavební činnosti – v tom, jak se navzájem posilujeme. Můžeme druhým pomáhat zvládat zkoušky, když s nimi mluvíme o těch, kdo je zvládali v minulosti. (Heb. 11:32–35; 12:1) Můžeme přispívat k pokoji tím, že vyzdvihujeme dobré vlastnosti ostatních, chránit pokoj, když je ohrožený, a obnovit ho, když dojde k neshodám. (Ef. 4:3) Zároveň můžeme upevňovat víru svých bratrů a sester, když jim připomeneme některé důležité myšlenky z Bible, když pro ně něco uděláme v praktickém ohledu a když podporujeme ty, kdo duchovně zeslábli. Když posilujeme svoje bratry a sestry, můžeme být šťastní a spokojení. Doslovné budovy se časem rozpadnou, ale výsledky naší obrazné stavební činnosti můžou trvat věčně. w22.08 35:6, 17-18

Ježíš poukázal na jednu důležitou schopnost, kterou potřebujeme k tomu, abychom Božímu Slovu rozuměli – na dobrý úsudek. (Mat. 24:15) Co si pod tím představit? Znamená to jednak chápat, jak spolu jednotlivé myšlenky souvisí a v čem se od sebe liší, a jednak umět číst mezi řádky, tedy vidět to, co na první pohled není zřejmé. Ježíš taky ukázal, že dobrý úsudek potřebujeme k tomu, abychom rozeznali události, kterými se splňují biblická proroctví. Jenom tehdy, když budeme tuhle schopnost rozvíjet, vytěžíme ze svého čtení Bible maximum. Dobrý úsudek nám dává Jehova. Proto se k němu modli a pros ho, aby ti pomohl tuhle schopnost rozvíjet. Co pro to můžeš udělat ty sám? To, co čteš, pečlivě zkoumej a všímej si, jak to souvisí s tím, co už znáš. Snaž se rozumět pasáži, kterou v Bibli čteš, a zjisti, jak to můžeš v životě uplatnit. (Hebr. 5:14) Když tedy chceme Bibli líp rozumět, bez dobrého úsudku se neobejdeme. w23.02 7:7-8

Představ si, že ti přítel dá hodně starý, ale vzácný obraz, mistrovské dílo. Je trochu vybledlý a má pár skvrn a prasklinek, ale přesto má hodnotu milionů korun. Určitě si budeš tohohle uměleckého díla vážit a střežit ho jako oko v hlavě. Podobně nám Jehova dal vzácný dar – dal nám život. Je pro něj tak cenný, že za nás obětoval svého Syna. (Jan 3:16) Jehova je zdroj života. (Žalm 36:9) To si uvědomoval apoštol Pavel, když řekl: „Díky němu máme život, pohybujeme se a existujeme.“ (Sk. 17:25, 28) Je to tak. Za svůj život vděčíme Bohu. Jehova nám taky s láskou dává všechno, co potřebujeme, abychom zůstali naživu. (Sk. 14:15–17) Zázračně nás ale nechrání. Očekává od nás, že se o svoje fyzické i duchovní zdraví budeme co nejlíp starat. (2. Kor. 7:1) w23.02 9:1-2

Za Bibli jsme Jehovovi nesmírně vděční. Jsou v ní jeho moudré rady, které nám pomáhají zvládat naše problémy. Obsahuje taky nádhernou naději do budoucnosti. A co víc, Jehova nám v ní ukazuje, jaké má krásné vlastnosti. Když o nich přemýšlíme, působí to na naše srdce a chceme být jeho blízkými přáteli. (Žalm 25:14) Jehova chce, aby ho lidé znali. Jak jim v tom pomáhal v minulosti? Dělal to třeba prostřednictvím snů, vidění, a dokonce andělů. (4. Mojž. 12:6; Sk. 10:3, 4) Ale jak bychom mohli tyhle sny, vidění nebo zprávy od andělů studovat, kdyby nebyly zapsané? Právě proto Jehova vedl některé muže, aby je zaznamenali, a my se o něm mohli dozvědět všechno, co chce. „Skutky pravého Boha jsou dokonalé“, a tak si můžeme být jistí, že tenhle způsob komunikace je pro nás ten nejlepší. (Žalm 18:30) w23.02 6:1-2

Dávej si kvalitní cíle. Zaměř se na to, co tě v duchovním ohledu posune dál. (Ef. 3:16) Možná zjistíš, že potřebuješ zapracovat na osobním studiu a čtení Bible. (Žalm 1:2, 3) Nebo ti dojde, že by ses měl častěji a upřímněji modlit. Anebo se rozhodneš, že si budeš dávat větší pozor na to, jakou zábavu si vybíráš a jak trávíš čas. (Ef. 5:15, 16) K duchovnímu pokroku ti taky pomůže, když budeš dělat něco pro druhé. Můžeš si třeba dát za cíl pomáhat starým nebo nemocným bratrům a sestrám ve sboru. Možná budou rádi, když jim zajdeš na nákup nebo jim pomůžeš s technikou. A když budeš s druhými mluvit o Božím království, dáš tím najevo, že ti záleží i na lidech mimo sbor. (Mat. 9:36, 37) Jestli je to aspoň trochu možné, dej si za cíl, že se pustíš do nějaké formy celodobé služby. w22.08 32:16-17