Září

Když dar řeči používáme správně, lidé kolem nás můžou poznat, že sloužíme Jehovovi. Pomáháme jim tak, aby jasně viděli rozdíl „mezi tím, kdo Bohu slouží a kdo mu neslouží“. (Mal. 3:18) Ukázalo se to i na příkladu sestry, která se jmenuje Kimberly. Ve škole měla s jednou spolužačkou vypracovat nějaký projekt. Když na něm dělaly, spolužačka si všimla, že Kimberly se od ostatních ve škole liší. Nepomlouvala druhé, nebyla sprostá a mluvila pozitivně. Na spolužačku to zapůsobilo a později s ní začala studovat Bibli. Když svým způsobem vyjadřování přitahujeme lidi k pravdě, Jehova z toho má velkou radost. Všichni chceme svojí řečí chválit Jehovu. w22.04 15:5-7

Ježíš zbavil Marii Magdalénu sedmi démonů. Představ si, jak musela být vděčná! Motivovalo ji to, aby ho začala následovat a aby ho podporovala v jeho službě. (Luk. 8:1–3) Toho, co pro ni osobně Ježíš udělal, si moc vážila, a to si možná ani neuvědomovala, že největší dar ji teprve čeká – že Ježíš zemře, „aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) I tak ale svoji vděčnost dala najevo tím, že Ježíše věrně následovala. Když trpěl na mučednickém kůlu, stála poblíž a byla pro něj i pro ostatní citovou oporou. (Jan 19:25) Po jeho smrti spolu s dalšími dvěma ženami přinesla vonné látky, aby mohl být pohřben. (Mar. 16:1, 2) Marie na rozdíl od většiny učedníků měla úžasnou možnost se s Ježíšem po jeho vzkříšení setkat a mluvit s ním. (Jan 20:11–18) w23.01 5:4

Nesmíme se spokojit jen s tím, co jsme pro Jehovu udělali v minulosti. I když toho možná nezvládneme tolik co dřív, musíme mít pořád „hodně práce v Pánově díle“ a zůstat bdělí a ostražití až do konce. (1. Kor. 15:58; Mat. 24:13; Mar. 13:33) Musíme Jehovovi sloužit horlivě a celým srdcem. Na určitý problém Ježíš poukázal taky křesťanům v Laodiceji. Ve službě Jehovovi byli „vlažní“, lhostejní. Kvůli tomu jim Ježíš řekl, že jsou „ubozí“ a „politováníhodní“, a vybídl je, aby byli ve službě pro Jehovu horliví. (Zjev. 3:16, 17, 19) Co se z toho učíme? Pokud už nejsme tak horliví jako dřív, musíme prohlubovat svoji vděčnost za duchovní bohatství, které máme. (Zjev. 3:18) Nikdy bychom neměli tak moc usilovat o pohodlný život, že bychom kvůli tomu odsunuli duchovní věci na vedlejší kolej. w22.05 19:7-8

Už tisíce let Jehova píše jedinečnou knihu, ve které je seznam jmen. Úplně na začátku je jméno prvního Božího služebníka Ábela. (Luk. 11:50, 51) V průběhu dějin do ní Jehova přidával další a dnes jsou jich tam miliony. V Bibli se o ní mluví jako o „pamětní knize“, o „knize života“ a o „svitku života“. (Mal. 3:16; Zjev. 3:5; 17:8) V knize života jsou jména všech, kdo se bojí Jehovy, tedy kdo mu s úctou slouží, a kdo si váží jeho jména. Mají naději na to, že získají věčný život. Naše jména do ní můžou být zapsaná, když rozvíjíme blízký vztah s Jehovou na základě výkupní oběti jeho Syna, Ježíše Krista. (Jan 3:16, 36) Být zapsaný v téhle knize si přeje každý z nás – ať už máme naději na život v nebi, nebo na zemi. w22.09 39:1-2

Kniha Zjevení popisuje „velkého, ohnivě červeného draka“. (Zjev. 12:3) Ten bojuje proti Ježíšovi a jeho andělům. (Zjev. 12:7–9) Útočí na Boží služebníky a lidským vládám, obrazným divokým zvířatům, dává moc. (Zjev. 12:17; 13:4) O koho se jedná? Je to „ten prahad, který se nazývá Ďábel a Satan“. (Zjev. 12:9; 20:2) Právě on ovládá všechny ostatní Boží nepřátele. Jak to s drakem dopadne? Ze Zjevení 20:1–3 se dozvídáme, že anděl uvrhne Satana do propasti. Tam bude jakoby ve vězení, „aby už nesváděl národy, dokud [neskončí] těch 1 000 let“. Nakonec bude i se svými démony jednou provždy zničen. To je znázorněno tím, že bude „hozen do jezera ohně a síry“. Jen si představ, jak nádherný bude svět bez Satana a jeho démonů! w22.05 20:19-20

Ježíš tvrdě pracoval. V mládí se věnoval tesařskému řemeslu. (Mar. 6:3) Rodiče byli určitě rádi, že pomáhá živit jejich velkou rodinu. Byl dokonalý, takže po jeho výrobcích musela být velká poptávka. Ježíše ta práce nejspíš bavila a dělal ji svědomitě. Přesto nezanedbával duchovní věci. (Jan 7:15) Později, když už se naplno věnoval službě, dal svým posluchačům cennou radu: „Nepracujte pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který je trvalý a dává věčný život.“ (Jan 6:27) A v Kázání na hoře řekl: „Shromažďujte si poklady v nebi.“ (Mat. 6:20) Díky moudrým radám od Boha můžeme mít vyrovnaný pohled na práci i my. Jako křesťané jsme vedeni k tomu, abychom pracovali tvrdě a kvalitně. w22.05 22:9-10

Euniké byla pro Timotea dobrým příkladem. Když Timoteus pozoroval, co jeho maminka dělá, mohl vnímat, že ji k tomu motivuje silná láska k Jehovovi a že jí služba Jehovovi přináší radost. I dnes se spoustě maminek podařilo zapůsobit na srdce členů své rodiny a získat je „beze slova“. (1. Petra 3:1, 2) Může se to podařit i tobě. Jak? Na prvním místě měj vztah s Jehovou. (5. Mojž. 6:5, 6) Tak jako většina maminek i ty přinášíš spoustu obětí. Aby ses postarala o to, co děti potřebují, obětuješ svůj čas, peníze, spánek a další věci. Nikdy bys ale neměla obětovat svůj vztah s Jehovou. I když toho máš hodně, pravidelně si udělej čas na modlitbu a osobní studium a snaž se nevynechávat shromáždění. Budeš tak posilovat svoje přátelství s Jehovou a dávat dobrý příklad svojí rodině i ostatním. w22.04 17:1, 12-13

Je uklidňující vědět, že nemusíme lidi soudit my. O tenhle důležitý úkol se postará nejvyšší soudce, Jehova. (Řím. 14:10–12) Můžeme si být naprosto jistí, že každého posoudí podle svých dokonalých měřítek toho, co je správné a co nesprávné. (1. Mojž. 18:25) Nikdy nerozhodne nespravedlivě. Nemůžeme se dočkat, až Jehova úplně odstraní všechny následky nedokonalosti a hříchu. Jednou provždy vyléčí všechny naše nemoci a zahojí naše citové šrámy. (Žalm 72:12–14; Zjev. 21:3, 4) Už si na ně nikdy nevzpomeneme. Než ta doba přijde, můžeme Jehovu napodobovat a tak jako on druhým odpouštět. Za tuhle úžasnou schopnost jsme mu ze srdce vděční. w22.06 25:18-19

Dobrý soudce musí skvěle znát zákony. Musí vědět, co je správné a co nesprávné. Čím dalším se vyznačuje dobrý soudce? Než vynese rozsudek, musí být schopný vzít v úvahu všechna fakta, která se případu týkají. A i v tomhle je tím nejlepším soudcem Jehova. Na rozdíl od lidských soudců, Jehova vždycky zná všechna fakta o každém případu. (1. Mojž. 18:20, 21; Žalm 90:8) Lidé jsou odkázaní jenom na to, co vidí nebo slyší. Ale u Jehovy to tak není. Přesně ví, jaký vliv na naše chování mají geny, výchova, prostředí a taky naše emoce a psychika. Vidí i do našeho srdce. Dobře zná pohnutky, úmysly a touhy každého člověka. Nic mu neunikne. (Hebr. 4:13) Když tedy někomu odpustí, je to proto, že dokonale zná všechna fakta. w22.06 24:8-9

Metody, které Satan použil v případě Joba, musíme dobře prozkoumat, protože je používá i na nás dnes. Satan tvrdil, že Jehovu doopravdy nemilujeme, a že když nám půjde o život, zradíme ho. Taky tvrdil, že Bůh nemiluje nás, a i když se mu snažíme dělat radost, nevšímá si toho. My ale víme, o co Satanovi jde, a tak se nenecháme oklamat. Zkoušky bychom měli vnímat jako příležitost líp poznat sami sebe. Jobovi pomohly odhalit jeho slabá místa a něco s nimi udělat. Například zjistil, že musí zapracovat na pokoře. (Job 42:3) I my se toho o sobě můžeme ve zkouškách hodně dozvědět. Když u sebe odhalíme nějaký nedostatek, můžeme na něm začít pracovat. w22.06 27:13-14

Jehova nám slibuje, že nám bude pomáhat. Krátce před tím, než prohlásil: „Jste moji svědkové“, řekl: „Když budeš procházet vodami, budu s tebou, když půjdeš přes řeky, nezaplaví tě. Když půjdeš ohněm, nepopálíš se a plamen tě neožehne.“ (Iz. 43:2) Ve službě se někdy setkáváme s překážkami, které jsou jako záplava, a s těžkostmi, které se podobají ohni. S Jehovovou pomocí ale přesto dál kážeme. (Iz. 41:13) Většina lidí nám nechce naslouchat. Pamatujeme ale na jednu důležitou skutečnost: Jejich negativní reakce neznamenají, že jsme jako Boží svědkové selhali. Víme, že Jehova má radost z naší vytrvalosti, a to nás povzbuzuje a posiluje. Apoštol Pavel napsal: „Každý dostane odměnu podle své práce.“ (1. Kor. 3:8; 4:1, 2) w22.11 45:5-6

Dnes vidíme, jak se splňují biblická proroctví. Lidé „ze všech jazyků národů“ se učí mluvit „čistým jazykem“ biblické pravdy. (Zech. 8:23; Sef. 3:9) Do Jehovovy organizace patří víc než 8 000 000 lidí ve 240 zemích. A každý rok se dávají pokřtít desetitisíce dalších. Ještě důležitější než čísla je ale to, že tihle noví učedníci rozvíjejí krásné křesťanské vlastnosti, tedy „novou osobnost“. (Kol. 3:8–10) Mnozí z nich dřív žili nemravně, byli agresivní nebo se nechávali ovládat předsudky a nacionalismem, ale změnili se. Splňuje se na nich proroctví z Izajáše 2:4, že „se už nebudou učit bojovat“. Tím, že se všichni snažíme oblékat novou osobnost, přitahujeme k Boží organizaci další lidi a dokazujeme, že se necháváme vést Ježíšem. (Jan 13:35) Nic z toho se neděje náhodou. Je to možné díky Ježíšově podpoře. w22.07 29:7-8

S Jehovou bychom neměli mluvit jako se starým známým. Chceme k němu přistupovat s hlubokou úctou. Vzpomeň si na úžasná vidění, která dostali Izajáš, Ezekiel, Daniel a Jan. Jehova je v nich vykreslený jako vznešený král. Izajáš „uviděl Jehovu, jak sedí na vysokém a vznešeném trůnu“. (Iz. 6:1–3) Ezekiel viděl, jak sedí na svém nebeském voze a obklopuje ho „jas podobný duze“. (Ezek. 1:26–28) Daniel viděl „Prastarého na dny“, který měl na sobě bílý oděv a z jeho trůnu šlehaly plameny ohně. (Dan. 7:9, 10) A Jan viděl Jehovu na trůnu, kolem kterého byla smaragdově zelená duha. (Zjev. 4:2–4) Když o Jehovově slávě a majestátu přemýšlíme, připomíná nám to, jaká je to čest, že se k němu můžeme modlit, a jak je důležité, abychom to dělali s úctou. w22.07 31:3

Satan se bude snažit tvůj duchovní pokrok zastavit. Možná se pokusí vyvolat v tobě pochybnosti o něčem, co se píše v Bibli. Dřív nebo později se třeba setkáš s názorem, že život vznikl evolucí. Když jsi byl mladší, možná jsi o tom ani nepřemýšlel, ale teď se o tom učíš ve škole. To, co tvoji učitelé na podporu evoluce říkají, může znít logicky a přesvědčivě. Je ale možné, že nikdy pořádně neprozkoumali důkazy o existenci Stvořitele. Vzpomeň si na zásadu z Přísloví 18:17: „Kdo ve sporu mluví jako první, budí dojem, že má pravdu. Pak ale přijde druhá strana a začne mu klást otázky.“ Nemusíš slepě věřit všemu, co se ve škole učíš. Prostuduj si, co o tom říká Bible a naše publikace. w22.08 32:2, 8

Tomu, co v Bibli čteme, chceme rozumět, jinak nám to tolik nedá. Vezmi si, co Ježíš řekl jednomu muži, který byl „zběhlý v Zákoně“. (Luk. 10:25–29) Když se ten muž zeptal, co má dělat, aby získal věčný život, Ježíš ho nasměroval na Boží Slovo. Zeptal se ho: „Co je napsáno v Zákoně? Co tam čteš?“ Ten muž dokázal odpovědět správně. Citoval zákon, že máme milovat Boha a svého bližního. (3. Mojž. 19:18; 5. Mojž. 6:5) Všimni si ale, co řekl potom: „A kdo je můj bližní?“ Ukázalo se, že vlastně vůbec nerozumí tomu, co v Písmu četl. Výsledkem bylo, že to neuměl správně uplatnit. Abychom Bibli rozuměli, potřebujeme Jehovovu pomoc. Proto ho pros, aby ti dal svatého ducha a ty ses dokázal soustředit. Pak ho popros, aby ti ty myšlenky pomohl uplatnit. w23.02 7:4-5

„Jak jsi poznal pravdu?“ Na tuhle otázku už jsi určitě odpovídal hodněkrát. Když chceme nějakého bratra nebo sestru víc poznat, je to jedna z prvních věcí, na které se ptáme. Rádi si necháváme vyprávět, jak druzí poznali Jehovu a zamilovali si ho, a zároveň jim rádi řekneme, co pravda znamená pro nás. (Řím. 1:11) Při takových rozhovorech si připomínáme, jak je pravda drahocenná. Taky to posiluje naši touhu dál „žít v pravdě“, tedy tak, aby z nás měl Jehova radost a mohl nám žehnat. Máme spoustu důvodů, proč pravdu milujeme. Ten nejdůležitější je, že milujeme Jehovu, který je zdrojem pravdy. Z Bible jsme se dozvěděli, že není jen všemohoucí tvůrce nebe a země, ale i milující Otec, kterému na nás velmi záleží. (1. Petra 5:7) w22.08 34:1, 3

Apoštol Pavel svoje bratry a sestry povzbuzoval, aby si projevovali lásku dobrými skutky. (Hebr. 10:24) Druhým nepomáhal jenom tím, co říkal, ale taky tím, co dělal. Když například křesťané v Judeji trpěli hladem, Pavel jim doručil hmotnou pomoc. (Sk. 11:27–30) I když měl plno práce s kázáním a vyučováním, vždycky se snažil pomáhat těm, kdo měli nouzi. Posiloval tak důvěru svých spoluvěřících, že se o ně Jehova postará. Jak můžeme víru bratrů a sester posilovat my? Když je postihne nějaká přírodní katastrofa, můžeme ochotně věnovat svůj čas, úsilí a schopnosti, abychom jim pomohli. Můžeme taky pravidelně přispívat na celosvětovou činnost. To jsou jen některé způsoby, jak našim bratrům a sestrám pomáháme důvěřovat, že je Jehova nikdy neopustí. w22.08 35:14

V Bibli je spousta proroctví, která se splnila – některá z nich stovky let potom, co byla zapsaná. Historie jejich splnění potvrzuje a nás to nepřekvapuje, protože víme, že ten, kdo je nechal zapsat, je Jehova. Můžeme se zamyslet třeba nad proroctvími o dobytí starověkého Babylonu. V osmém století př. n. l. dal Jehova proroku Izajášovi za úkol, aby předpověděl, že tohle mocné město padne. Přesně popsal, jak se to stane, a dokonce řekl, že jeho dobyvatel se bude jmenovat Kýros. (Iz. 44:27–45:2) Kromě toho prorokoval, že Babylon bude nakonec zničen a zůstane neosídlený. (Iz. 13:19, 20) V roce 539 př. n. l. dobyli Babylon Médové a Peršané a na místě, kde se tohle velké město kdysi rozprostíralo, jsou dnes jenom rozvaliny. w23.01 1:10

Jehova nás přivedl do své celosvětové rodiny. Je to obrovská čest a přináší nám to spoustu dobrého. (Mar. 10:29, 30) Po celém světě máme bratry a sestry, kteří stejně jako my milují Jehovu a ze všech sil se snaží žít tak, jak si přeje. Mluvíme sice různými jazyky, pocházíme z různých kultur nebo se jinak oblékáme, ale přesto k sobě máme blízko, i když se možná vidíme poprvé v životě. A ze všeho nejradši společně chválíme a uctíváme našeho milujícího nebeského Otce a snažíme se držet při sobě. (Žalm 133:1) Bratři a sestry nám někdy pomáhají nést naše břemena. (Řím. 15:1; Gal. 6:2) Povzbuzují nás, abychom zůstali Jehovovými přáteli a dál mu sloužili. (Hebr. 10:23–25) Představ si, jaké by to bylo, kdybychom v boji proti Satanovi a jeho zkaženému světu byli sami, bez podpory sboru. w22.09 37:3-4

Zkouškou našeho sebeovládání můžou být sociální sítě. Kdybychom si nedali pozor, mohli bychom nechtěně prozradit důvěrné informace spoustě lidem. Když už jednou něco zveřejníme, nemůžeme ovlivnit, co s tou informací druzí udělají ani kolik škody to způsobí. Sebeovládání nám taky pomůže, abychom nepřátelům neprozradili nic, co by mohlo ohrozit naše bratry a sestry. Do takové situace se můžeme dostat, když nás vyslýchá policie v zemi, kde je naše činnost omezená nebo zakázaná. V podobných chvílích chceme „svá ústa držet na uzdě“. (Žalm 39:1) V rodině, mezi přáteli, ve sboru i kdekoli jinde je důležité, abychom byli důvěryhodní. A k tomu potřebujeme sebeovládání. w22.09 38:16

Abychom byli opravdu šťastní, potřebujeme duchovní pokrm. Ježíš řekl: „Člověk nebude žít jenom z chleba, ale z každého slova, které vychází z Jehovových úst.“ (Mat. 4:4) Každý den bychom tedy měli otevřít vzácné Boží Slovo a dát si porci duchovních myšlenek. Jehova nás miluje, a proto nám v Bibli říká, co máme dělat, abychom byli v životě šťastní. Dozvídáme se z ní, jak si přeje, aby náš život vypadal, a co musíme dělat, abychom s ním měli blízký vztah a aby nám odpouštěl hříchy. Dočteme se v ní i o nádherné naději, kterou nám dává. (Jer. 29:11) To, co se při studiu Božího Slova dozvídáme, nám přináší obrovskou radost. Ve chvíli, kdy na tebe dolehnou problémy, si čti Jehovovo Slovo ještě víc a ještě víc o něm přemýšlej. w22.10 41:4-6

Bible nás vybízí, abychom nezůstali nezkušení. Ty správné zkušenosti získáváme, když v životě uplatňujeme biblické zásady. Postupně tak zjišťujeme, jak nám pomáhají vyhýbat se problémům a moudře se rozhodovat. Je dobré přemýšlet, jaký jsme v tom udělali pokrok. Pokud už nějakou dobu studujeme Bibli a chodíme na shromáždění, můžeme se sami sebe zeptat, co nám brání v tom, abychom se zasvětili Jehovovi a dali se pokřtít. Pokud už pokřtění jsme, zlepšujeme se v kázání a vyučování? Je z našich rozhodnutí vidět, že se řídíme biblickými zásadami? Jednáme s druhými tak, jak by s nimi jednal Ježíš? Když zjistíme, že bychom se měli v něčem zlepšit, přemýšlejme o Jehovových připomínkách, díky kterým „nezkušený … zmoudří“. (Žalm 19:7) w22.10 43:8

Ezekiel dostal vidění, které mu pomohlo pochopit, jakou sílu Boží duch má. Viděl, jak působí na mocné duchovní bytosti a na obrovská kola nebeského vozu. (Ezek. 1:21) Ezekiela naplnila posvátná bázeň. Jak se to projevilo? Napsal: „Když jsem to uviděl, padl jsem tváří k zemi.“ (Ezek. 1:28) Kdykoli pak o tom působivém vidění přemýšlel, určitě ho to ujistilo, že s pomocí Božího ducha může svůj úkol zvládnout. Jehova Ezekielovi přikázal: „Synu člověka, postav se. Chci s tebou mluvit.“ Tahle slova spolu s Božím duchem dodala Ezekielovi sílu, aby dokázal vstát. (Ezek. 2:1, 2) Později a pak v průběhu celé jeho služby ho vedla „Jehovova ruka“, tedy Boží svatý duch. (Ezek. 3:22; 8:1; 33:22; 37:1; 40:1) w22.11 45:7-8

Prorok Izajáš tady Jehovu vykresluje jako učitele, který jde za svými žáky, dává na ně pozor a radí jim, kudy mají jít. V jakém smyslu dnes za sebou slyšíme Boží hlas? Doba, kdy se psala Bible, je už dávno za námi. Takže když si ji čteme, je to, jako by šel Jehova za námi a říkal nám, kudy máme jít. (Iz. 51:4) Co můžeme udělat pro to, abychom z vedení, které nám Jehova dává, měli co nejvíc? Všimni si dvou věcí, které Izajáš řekl. Zaprvé: „To je ta cesta.“ A zadruhé: „Jděte po ní.“ Nestačí jenom znát tu správnou cestu. Musíme po ní taky jít. Z Jehovova Slova, které nám jeho organizace pomáhá pochopit, se dozvídáme, co si Jehova přeje a jak to můžeme dělat. Pokud chceme ve službě Jehovovi vytrvávat s radostí, musíme jednak vědět, co je správné, a jednak podle toho žít. Jedině pak si můžeme být jistí, že nás Jehova odmění. w22.11 46:10-11

Krátce po smrti většiny apoštolů se do sboru začali dostávat falešní křesťané. (Mat. 13:24–27, 37–39) „[Překrucovali] pravdu, aby za sebou strhli učedníky.“ (Sk. 20:30) I když Bible říká, že Kristus obětoval sám sebe „jen jednou, aby na sebe vzal hříchy mnohých“, oni začali učit, že se jeho oběť musí opakovat pořád dokola. (Hebr. 9:27, 28) Hodně upřímných lidí tomu dodnes věří. Pravidelně, někdy dokonce každý den, se schází v kostele na mši, ke které patří takzvaná „bohoslužba oběti“. Členové jiných církví si sice Ježíšovu smrt nepřipomínají tak často, ale většina z nich má jen mlhavou představu o tom, proč vlastně Ježíš zemřel. w23.01 4:5

Během tisícileté vlády Ježíš vzkřísí mrtvé a všechny poslušné lidi dovede k dokonalosti. Po závěrečné zkoušce budou ti, které Jehova schválí, „vlastnit zemi a budou na ní žít věčně“. (Žalm 37:10, 11, 29) Smrt, „poslední nepřítel“, bude konečně zničena. (1. Kor. 15:26) Naše naděje na věčný život je pevně založená na Božím Slově. Může nám pomoct, abychom Jehovovi v těchhle náročných posledních dnech zůstali věrní. K tomu by nás ale mělo motivovat něco víc než jenom touha zůstat naživu. Hlavním důvodem, proč jsme Jehovovi a Ježíšovi věrní, je to, že je ze srdce milujeme. (2. Kor. 5:14, 15) Proto se je snažíme napodobovat a o své naději mluvíme s druhými. (Řím. 10:13–15) Učíme se být nesobečtí a štědří a tak se stáváme takovými lidmi, jaké chce mít Jehova za přátele navždy. w22.12 49:15-16

Pronásledování nás může připravit o spoustu věcí, které nám dodávají klid. Může v nás vyvolat úzkost a strach z toho, co bude dál. Takové pocity jsou normální. I tak si ale musíme dávat pozor. Ježíš totiž naznačil, že kvůli pronásledování by jeho učedníci mohli ztratit víru. (Jan 16:1, 2) Ježíš sice řekl, že s pronásledováním musíme počítat, ale zároveň nás ujistil, že můžeme Jehovovi zůstat věrní. (Jan 15:20; 16:33) Když se stane, že úřady naši činnost zakážou nebo výrazně omezí, možná budou od pobočky a od starších přicházet určité pokyny. Ty nás mají chránit, zajistit, abychom dál dostávali duchovní pokrm, a pomoct nám, abychom v té míře, jak to situace dovoluje, pokračovali v kázání. Ze všech sil se je snaž poslouchat. (Jak. 3:17) Kromě toho nikdy nevyzrazuj informace o bratrech a sestrách těm, kdo na to nemají právo. (Kaz. 3:7) w22.12 51:14-16

Ježíšovi učedníci dnes kážou o Božím království po celém světě a on je při tom dál vede, přesně jak slíbil. Prostřednictvím Jehovovy organizace nás školí a dává nám všechno, co potřebujeme, abychom mohli s druhými mluvit o dobré zprávě. (Mat. 28:18–20) My se zase snažíme být v kázání a vyučování aktivní a vyhlížet chvíli, kdy Jehova tenhle systém ukončí. Když se budeme řídit radou z Hebrejcům 6:11, 12, budeme se „až do konce“ pevně držet naší naděje. Jehova přesně ví, v jaký den a hodinu Satanův systém zničí. Až ten den přijde, splní všechna proroctví, která nechal do svého Slova zapsat. Do té doby se nám občas může zdát, že konec už měl dávno přijít. Jehova ale o svém dni řekl: „Neopozdí se!“ (Hab. 2:3) Proto buďme rozhodnutí „vyhlížet Jehovu“ a „trpělivě čekat na Boha, svého zachránce“. (Mich. 7:7) w23.02 8:15-16

Cílem vysokohorského turisty je zdolat vrchol. Po cestě je ale spousta míst, kde se může zastavit a vychutnat si ten výhled. Podobně se i ty pravidelně zastav a přemýšlej, v čem všem se ti díky Jehovovi daří, i když zrovna řešíš nějakou nelehkou situaci. Každý večer se sám sebe zeptej: Co pro mě Jehova dneska udělal? I když můj problém pořád trvá, jak mi pomáhá ho zvládat? Zkus najít aspoň jeden způsob, jak ti Jehova pomáhá být úspěšný. Možná se modlíš, aby to náročné období už skončilo. (Filip. 4:6) Nezapomínej ale taky na to, co pro tebe Jehova dělá už teď. Vždyť slibuje, že tě bude posilovat a že ti pomůže vytrvávat. A tak si jeho podpory nikdy nepřestaň vážit. Pak uvidíš, jak se ti i v těžkých chvílích díky němu daří. (1. Mojž. 41:51, 52) w23.01 3:17-18

Polož si otázky: Je z mého života vidět, že si uvědomuju, jak blízko je konec tohohle zkaženého světa? Je z toho, jak se rozhoduju ohledně vzdělání a zaměstnání, vidět, že mám službu Jehovovi na prvním místě v životě? Věřím, že se o mě a moji rodinu Jehova postará? Představ si, jak musí být Jehova šťastný, když vidí, že se snažíme žít v souladu s jeho vůlí. (Mat. 6:25–27, 33; Filip. 4:12, 13) Svoje myšlení musíme zkoumat pravidelně a potom dělat potřebné změny. Pavel Korinťanům napsal: „Zkoušejte, jestli jste ve víře, ověřujte si, jací jste.“ (2. Kor. 13:5) Takže je potřeba, abychom čtením Božího Slova přetvářeli svoji mysl, abychom se učili přemýšlet jako Jehova a potom dělali všechno, co je nutné, aby z nás mohl mít radost. (1. Kor. 2:14–16) w23.01 2:5-6