Srpen

Napadá tě, proč Jehova zapisuje do své „pamětní knihy“ zrovna ty, kdo svými slovy dávají najevo, že se ho bojí a myslí na jeho jméno? Naše slova odhalují, co máme v srdci. Ježíš řekl: „Ústa mluví to, čím je naplněné srdce.“ (Mat. 12:34) Ty, kdo ho milují, chce Jehova odměnit věčným životem v novém světě. Na tom, jak mluvíme, může záviset, jestli Jehova přijme naše uctívání. (Jak. 1:26) Nechceme být jako někteří lidé ve světě, kteří mluví útočně, hrubě nebo povýšeně. (2. Tim. 3:1–5) Chceme, aby se Jehovovi naše řeč líbila. Byl by s námi ale spokojený, kdybychom se na shromáždění nebo ve službě vyjadřovali laskavě a byli milí, ale doma za zavřenými dveřmi bychom se členy rodiny mluvili drsně? (1. Petra 3:7) w22.04 15:4-5

Bůh podnítí divoké zvíře a deset rohů, aby uskutečnily jeho úmysl. Jehova navede národy, aby prostřednictvím červeně zbarveného divokého zvířete neboli Organizace spojených národů zaútočily na všechna falešná náboženství a úplně je zničily. (Zjev. 18:21–24) Co to znamená pro nás? Musíme Boha uctívat způsobem, který on považuje za „čistý a neposkvrněný“. (Jak. 1:27) Nikdy nesmíme dovolit, aby nás „Velký Babylon“ ovlivnil svými falešnými naukami, svátky, které mají pohanský původ, pokleslou morálkou ani spiritistickými praktikami. Zároveň chceme lidi stále vybízet, aby z něho vyšli, a nenesli tak spolu s ním před Bohem vinu. (Zjev. 18:4) w22.05 20:17-18

Uč svoje děti o Jehovovi při každé příležitosti. Využívej různé situace, kdy s nimi můžeš mluvit o něm i o tom, co všechno pro vás dělá. (5. Mojž. 6:6, 7) Je to zvlášť důležité, pokud je tvoje rodina nábožensky rozdělená a s dětmi nemůžeš pravidelně studovat doma. Sestra, která se jmenuje Christine, říká: „Neměla jsem moc příležitostí mluvit s dětmi o duchovních věcech. A tak když už se nějaká naskytla, snažila jsem se ji využít.“ Mluv pozitivně o Jehovově organizaci a o bratrech a sestrách. Nekritizuj starší. To, jak o nich mluvíš, může mít velký vliv na to, jestli je tvoje děti poprosí o pomoc, až to budou potřebovat. Přispívej k pokojné atmosféře. Manželovi i dětem dávej často najevo, že je máš ráda. O manželovi mluv hezky a s úctou a veď k tomu i vaše děti. Budeš tak vytvářet pokojnou atmosféru, ve které bude pro děti jednodušší poznávat Jehovu. (Jak. 3:18) w22.04 17:10-11

Z toho, co Ježíš řekl křesťanům v Efezu, vyplývá, že byli vytrvalí a že věrně sloužili Jehovovi, i když zažívali různé těžkosti. Ztratili ale lásku, kterou měli na začátku. Museli ji v sobě znovu oživit, jinak by jejich uctívání nebylo pro Jehovu přijatelné. Stejné je to dnes. Nestačí jenom vytrvávat. Musíme vytrvávat ze správných pohnutek. Jehovu zajímá, nejen co děláme, ale taky proč to děláme. Přeje si totiž, abychom ho uctívali proto, že ho milujeme a jsme mu vděční. (Přísl. 16:2; Mar. 12:29, 30) Musíme zůstat bdělí a ostražití. Křesťané v Sardech měli jiný problém. Dřív toho pro Jehovu dělali hodně, ale později zpohodlněli. Ježíš jim řekl, aby se probudili. (Zjev. 3:1–3) Jehova samozřejmě nezapomene na naši práci. (Hebr. 6:10) w22.05 19:6-7

Šalomoun řekl, že radost, kterou může přinášet tvrdá práce, je „dar od Boha“. (Kaz. 5:18, 19) Moc dobře věděl, o čem mluví. Práce mu nebyla cizí. Stavěl domy, vysazoval vinice, zakládal zahrady, dělal vodní nádrže a budoval města. (1. Král. 9:19; Kaz. 2:4–6) Tahle tvrdá práce mu určitě přinášela radost. Věděl ale, že k tomu, aby byl opravdu šťastný, je potřeba ještě něco dalšího. Proto se věnoval taky práci pro Jehovu. Například dohlížel na stavbu velkolepého Jehovova chrámu, která trvala sedm let. (1. Král. 6:38; 9:1) K jakému závěru došel, když se za tím vším ohlédl? Uvědomil si, že práce pro Jehovu je mnohem důležitější než jakákoli jiná činnost. Napsal: „Všechno bylo řečeno a závěr je tento: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání.“ (Kaz. 12:13) w22.05 22:8

Bible je plná příkladů lidí, kterým Jehova ochotně odpustil. Kdo tě napadne jako první? Možná se ti vybaví král Manasse. Byl to zkažený člověk a dělal spoustu věcí, které jsou Jehovovi odporné. Uctíval falešné bohy a sváděl k tomu i druhé. Těmto bohům dokonce obětoval své děti. Zašel až tak daleko, že vytesal modlu a dal ji do Jehovova svatého chrámu. V Bibli se o něm píše: „Ve velké míře dělal to, co je špatné v Jehovových očích, a tím ho provokoval.“ (2. Par. 33:2–7) Když toho ale upřímně litoval, Bůh mu velkoryse odpustil. (2. Par. 33:12, 13) Nebo si možná vzpomeneš na krále Davida, který se taky dopustil vážných hříchů, včetně cizoložství a vraždy. Když ale upřímně činil pokání a svoje provinění přiznal, Jehova odpustil i jemu. (2. Sam. 12:9, 10, 13, 14) Je z toho vidět, že Jehova odpouští opravdu ochotně. w22.06 24:7

Udržet si silnou naději není vždycky jednoduché. Když čekáme, až Bůh splní svoje sliby, mohli bychom začít být netrpěliví. Musíme ale pamatovat na to, že Jehova žije věčně a jeho pohled na čas je jiný než ten náš. (2. Petra 3:8, 9) Svůj záměr uskuteční tím nejlepším způsobem, ale možná to nebude v době, kdy bychom to čekali. Co nám pomůže na splnění jeho slibů trpělivě čekat a udržovat si silnou naději? (Jak. 5:7) Zůstaňme blízko Jehovovi, který je zárukou naší naděje. V Bibli je naděje úzce spojená s vírou, že Jehova existuje a že „odměňuje ty, kdo ho usilovně hledají“. (Hebr. 11:1, 6) Čím skutečnější pro nás Jehova je, tím větší máme jistotu, že splní všechno, co slíbil. Abychom udržovali svoji naději silnou, musíme se modlit k Jehovovi a číst si jeho Slovo. I když Jehovu nevidíme, můžeme k němu mít blízký vztah. Můžeme s ním mluvit v modlitbě a máme jistotu, že nás slyší. (Jer. 29:11, 12) w22.10 44:11-13

Zkus si to představit: Job sedí v popelu a cítí neustálou bolest. (Job 2:8) Jeho takzvaní přátelé na něj pořád útočí a hází na něj špínu. To, co prožívá, ho tíží jako balvan a stesk po dětech mu drásá srdce. Zpočátku mlčí. (Job 2:13) Pokud si to ale jeho falešní přátelé vysvětlují jako důkaz toho, že se chce odvrátit od svého stvořitele, hluboce se mýlí. V jednu chvíli Job možná zvedne hlavu, podívá se přímo na ně a řekne: „Dokud nezemřu, nepřestanu být oddaný Bohu!“ (Job 27:5) Co mu dodalo takovou odvahu a sílu? I když byl úplně na dně, nikdy neztratil naději, že mu jeho milující Bůh pomůže a že jeho trápení jednou skončí. Věděl, že i kdyby zemřel, Jehova ho vzkřísí. (Job 14:13–15) w22.06 27:9

To, že se můžeme modlit ke stvořiteli nebe a země, je obrovská čest. Můžeme Jehovovi vylévat svoje srdce kdykoli a v jakémkoli jazyce. I když třeba ležíme v nemocnici nebo jsme ve vězení, máme jistotu, že nás náš milující Otec slyší. Tenhle dar rozhodně nepovažujeme za samozřejmost. Král David si daru modlitby ze srdce vážil. Jehovovi zpíval: „Kéž je má modlitba před tebou připravená jako kadidlo.“ (Žalm 141:1, 2) Kadidlo, které kněží v Davidově době používali k uctívání Jehovy, se připravovalo velmi pečlivě. (2. Mojž. 30:34, 35) S podobnou pečlivostí si chtěl David promýšlet, co svému nebeskému Otci řekne. Stejné přání máme i my. Chceme, aby naše modlitby byly Jehovovi příjemné. w22.07 31:1-2, 4

Právo se mstít má jenom Jehova. Jehova nám nedovolil, abychom se mstili těm, kdo nám ublížili. (Řím. 12:20, 21) Na rozdíl od něj jsme nedokonalí a nemáme všechny informace, a proto nedokážeme posoudit věci správně. (Hebr. 4:13) Navíc je náš pohled někdy zkreslený emocemi. Jehova podnítil Jakuba, aby napsal: „Lidský hněv … nevede k tomu, co je správné v Božích očích.“ (Jak. 1:20) Můžeme si být jistí, že Jehova udělá to, co je správné, a postará se, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Když odpouštíme, dáváme tím najevo, že důvěřujeme v Jehovovu spravedlnost. Tím, že necháme věci v jeho rukou, projevíme důvěru v to, že napraví všechny škody způsobené hříchem. V novém světě se už na citové rány „nebude vzpomínat ani nebudou tížit srdce“. (Iz. 65:17) w22.06 25:11-12

To, že takovou nenávist zažíváme, je důkazem, že máme Jehovovo schválení. (Mat. 5:11, 12) Za tímhle odporem stojí Ďábel. Proti Ježíšovi ale nemá šanci. Díky jeho podpoře se dobrá zpráva dostává k lidem ze všech národů. Další překážkou je jazyková bariéra. Ježíš ale apoštolu Janovi ukázal, že se nám ji podaří překonat. (Zjev. 14:6, 7) Děláme všechno pro to, aby na dobrou zprávu mohli zareagovat lidé z celého světa. Na našich stránkách jw.org jsou informace ve víc než 1 000 jazycích. Vedoucí sbor schválil, aby se do víc než 700 jazyků přeložila naše hlavní pomůcka k vedení studií – kniha Radujte se ze života navždy! w22.07 29:6-7

Ježíš měl s lidmi soucit. Apoštol Matouš o něm napsal: „Když viděl zástupy lidí, bylo mu jich líto, protože byli zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře.“ (Mat. 9:36) Je podobně soucitný i Jehova? Ježíš řekl: „Můj nebeský Otec [si] nepřeje, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ (Mat. 18:14) Není to úžasné? Čím víc poznáváme Ježíše, tím víc milujeme Jehovu. K tomu, abys prohluboval svoji lásku k Jehovovi a duchovně rostl, ti pomůže taky to, když budeš trávit čas se zkušenými bratry a sestrami ze svého sboru. Všímej si, jak jsou šťastní. Nelitují, že se rozhodli sloužit Jehovovi. Zeptej se jich, co hezkého díky tomu zažili. Když stojíš před nějakým důležitým rozhodnutím, popros je o radu. Nezapomeň, že „mnoho rádců přináší úspěch“. w22.08 32:6-7

Těžkostem se nikdo z nás nevyhne. Nikdy na ně ale nejsme sami. Jehova je jako milující otec, který na nás pořád dává pozor. Stojí při nás, naslouchá našim prosbám o pomoc a je vždycky připravený nás podpořit. (Iz. 43:2) Jsme si jistí, že můžeme překonat jakoukoli překážku, protože nám dává všechno, co potřebujeme, abychom vytrvali. Dostali jsme od něj dar modlitby, Bibli, spoustu duchovního pokrmu a milující bratry a sestry, kteří nám kdykoli rádi pomůžou. Za to, že na nás Jehova dává pozor, jsme moc vděční. „Z něho se raduje naše srdce.“ (Žalm 33:21) Svoji vděčnost projevujeme tak, že jeho dary naplno využíváme. Pokud ale chceme, aby se o nás staral dál, musíme pro to sami něco dělat. Když budeme Jehovu ze všech sil poslouchat a dělat to, co se mu líbí, bude na nás dávat pozor věčně. w22.08 33:15-16

Spousta lidí dneska neví, komu můžou věřit. Někteří sice vzhlíží k politikům, vědcům nebo podnikatelům, ale přitom pochybují, jestli se o ně upřímně zajímají. Zároveň nemají vysoké mínění o křesťanských duchovních. Proto nás nepřekvapuje, že se s nedůvěrou dívají i na knihu, o které tihle duchovní tvrdí, že podle ní žijí – na Bibli. My, kdo sloužíme Jehovovi, jsme přesvědčení, že je „Bohem pravdy“ a že pro nás vždycky chce to nejlepší. (Žalm 31:5; Iz. 48:17) Víme, že tomu, co se píše v Bibli, můžeme důvěřovat. Souhlasíme s tím, co napsal jeden znalec Bible: „V tom, co Bůh říká, není ani špetka falše a nikdy se nestane, že by se to nesplnilo. Boží lid může jeho slovům důvěřovat, protože věří Bohu, který je pronesl.“ w23.01 1:1-2

Svoje bratry a sestry posilujeme i tak, že upevňujeme jejich víru v Jehovu. Některým se posmívají nevěřící lidé. Další bojují s vážnými zdravotními problémy nebo s pocitem křivdy. A ještě jiní už dlouhá léta čekají, až skončí tenhle zkažený svět. Takové situace můžou být pro dnešní křesťany zkouškou víry. Podobné věci řešili i bratři a sestry v prvním století. Apoštol Pavel upevňoval víru svých bratrů a sester pomocí Písma. Někteří židovští křesťané možná nevěděli, jak odpovědět svým příbuzným, kteří tvrdili, že křesťanství se judaismu nemůže rovnat. Pavlův dopis Hebrejcům tyhle křesťany určitě hodně posílil. (Hebr. 1:5, 6; 2:2, 3; 9:24, 25) Našli v něm působivé argumenty, kterými mohli svoji víru obhájit. w22.08 35:12-14

Lidé v Satanově světě nevědí, komu věřit. Každou chvíli je zklame někdo z lidí ve vysokém postavení – obchodníci, politici nebo náboženští představitelé. Mnozí mají pocit, že už nemůžou důvěřovat ani svým přátelům, sousedům, a dokonce ani členům rodiny. To by nás nemělo překvapovat. Bible předpověděla, že „v posledních dnech“ budou lidé „nevěrní“, „budou pomlouvat“ a budou to „zrádci“. Jinými slovy, budou se chovat tak jako bůh tohoto světa, kterému se důvěřovat rozhodně nedá. (2. Tim. 3:1–4; 2. Kor. 4:4) S námi je to ale jiné. Víme, že můžeme naprosto důvěřovat Jehovovi. Jsme přesvědčení, že nás miluje a nikdy nás neopustí. (Žalm 9:10) Důvěřujeme taky Ježíšovi, protože za nás dal svůj život. (1. Petra 3:18) A sami jsme si ověřili, že můžeme důvěřovat i radám z Bible. (2. Tim. 3:16, 17) w22.09 37:1-2

Pravé štěstí není jenom příjemný pocit, který přijde a za chvíli zase odezní. Pravé štěstí může trvat celý život. Jak to? Odpověď najdeme v Ježíšově Kázání na hoře, ve kterém řekl: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují své duchovní potřeby.“ (Mat. 5:3) Ježíš věděl, že lidé jsou vytvoření se silnou touhou znát a uctívat svého stvořitele, Jehovu. To jsou ty „duchovní potřeby“, o kterých mluvil. A protože Jehova je šťastný Bůh, ti, kdo ho uctívají, taky můžou být šťastní. (1. Tim. 1:11) Můžeme být šťastní, jenom když nemáme v životě problémy? Ne. Ježíš o tom ve svém kázání řekl, že šťastní můžou být i „ti, kdo truchlí“. Dokonce řekl, že šťastní můžou být „ti, kdo jsou pronásledovaní kvůli tomu, že jednají správně“. (Mat. 5:4, 10, 11) Ježíš ukázal, že pravé štěstí nevyplývá z toho, že máme bezproblémový život, ale z toho, že uspokojujeme svoje duchovní potřeby a přibližujeme se k Bohu. (Jak. 4:8) w22.10 41:1-3

Křesťan, který má dobrý úsudek, ví, kdy je „čas mlčet a čas mluvit“. (Kaz. 3:7) Říká se: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“ Jsou prostě chvíle, kdy je lepší být zticha. Všimni si, jak se touhle zásadou řídí jeden zkušený starší. Často je požádán, aby pomohl jiným sborům při řešení nějakých vážných problémů. Jiný starší z jeho sboru o něm řekl: „Vždycky si dává pozor, aby citlivé informace o jiných sborech nešířil dál.“ Bratři, se kterými slouží v radě starších, si ho za jeho dobrý úsudek moc váží. Mají totiž jistotu, že druhým neprozradí ani důvěrné informace o jejich sboru. Další vlastností, která nám pomůže získat si důvěru druhých, je upřímnost. Upřímným lidem věříme proto, že vždycky mluví pravdu. (Ef. 4:25; Hebr. 13:18) w22.09 38:14-15

Když „pravá moudrost hlasitě volá na ulici“, spousta lidí to nechce poslouchat. (Přísl. 1:20) Podle Bible se takoví lidé dají rozdělit do tří skupin – „nezkušení“, „posměvači“ a „hlupáci“. (Přísl. 1:22–25) „Nezkušení“ lidé jsou naivní a důvěřiví. (Přísl. 14:15) Miliony z nich se třeba nechaly oklamat duchovními nebo politiky. Když pak někteří zjistí, že uvěřili lžím, jsou v šoku. Ale ti, o kterých se píše v Příslovích 1:22, chtějí zůstat nezkušení, protože jim to tak vyhovuje. (Jer. 5:31) Nemají chuť se dozvědět, co říká Bible, ani podle ní žít. Těm, kdo zavírají oči před pravdou, se rozhodně nechceme podobat. (Přísl. 1:32; 27:12) w22.10 43:5-7

Boží organizace se nás snaží chránit před nebezpečím. Pravidelně nám třeba připomíná, abychom starším dali aktuální kontaktní údaje, a oni se tak s námi mohli v naléhavé situaci spojit. Kromě toho můžeme dostat pokyn, abychom nevycházeli z domu, evakuovali se nebo měli doma potřebné zásoby. Bratři nám taky můžou říct, kdy a jak pomáhat druhým. Kdybychom neposlechli, mohli bychom ohrozit svůj život i životy starších, kteří na nás dávají pozor. (Hebr. 13:17) Mnoho bratrů a sester, kteří museli kvůli přírodní katastrofě, válce nebo občanským nepokojům opustit svůj domov, se ze všech sil snaží přizpůsobit novému prostředí a hned se zapojit do duchovních činností. Tak jako křesťané v prvním století, kteří se rozprchli kvůli pronásledování, i oni dál oznamují „dobrou zprávu o Božím slovu“. (Sk. 8:4) Kazatelská služba jim pomáhá zaměřovat se na Království, a ne na svoji nelehkou situaci. Díky tomu neztrácí radost ani pokoj. w22.12 51:12-13

Pro Jehovu je důležitý každý z nás. Než Ježíš poslal svoje apoštoly kázat, chtěl jim pomoct, aby se nebáli lidí, kteří se postaví proti nim. (Mat. 10:29–31) Proto jim začal vyprávět o jednom z nejběžnějších ptáčků v Izraeli – o vrabci. V té době neměli skoro žádnou hodnotu. Ježíš ale svým učedníkům řekl: „Ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce.“ Pak dodal: „Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ Ježíš je tím ujistil, že Jehova k nim přistupuje jako k jednotlivcům a že je pro něj důležitý každý z nich. Mělo jim to dodat jistotu, že se pronásledování nemusí bát. Když při kázání ve městech a na vesnicích jeho učedníci nějakého vrabce zahlédli, určitě si na jeho slova vzpomněli. Až i ty uvidíš nějakého ptáčka, vzpomeň si, že máš „větší cenu než mnoho vrabců“ a pro Jehovu jsi moc důležitý. S jeho pomocí se dokážeš postavit jakémukoli pronásledování. w23.03 12:12

Občas nás potkají nějaké těžkosti – třeba se proti nám postaví rodina nebo přijdeme o práci. Když problémy zažíváme už delší dobu, můžeme být zoufalí a zdrcení. Satan se toho snaží využít, aby v nás vyvolal pochybnosti o tom, jestli nás Jehova miluje. Chce, abychom si mysleli, že za naše problémy může Jehova nebo jeho organizace. Něco podobného se stalo některým Izraelitům v Egyptě. Ze začátku věřili, že Jehova vybral Mojžíše a Árona, aby je vysvobodili z otroctví. (2. Mojž. 4:29–31) Když pak ale na ně byl faraon ještě tvrdší, dávali to Mojžíšovi a Áronovi za vinu. (2. Mojž. 5:19, 20) Je smutné, že ze svých problémů obviňovali Boží věrné služebníky. Pokud i ty delší dobu zažíváš těžkosti, řekni Jehovovi, jak se cítíš, a spoléhej se na jeho pomoc. w22.11 47:5-6

Jehova je dárce života a má moc vrátit ho těm, kdo o něj přišli. Tuhle moc propůjčil i proroku Elijášovi, aby mohl vzkřísit syna vdovy z Carefatu. (1. Král. 17:21–23) Později s Boží pomocí prorok Eliša přivedl zpátky k životu syna jedné Šunemanky. (2. Král. 4:18–20, 34–37) Tyhle a další případy vzkříšení dokazují, že Jehova má moc vrátit lidem život. Když byl na zemi Ježíš, jasně ukázal, že ji od Otce dostal i on. (Jan 11:23–25, 43, 44) Teď je v nebi a má „veškerou moc v nebi i na zemi“. Díky tomu může splnit slib, že „všichni v pamětních hrobkách“ budou vzkříšeni a budou mít možnost žít věčně. (Mat. 28:18; Jan 5:26–29) w22.12 49:10

Slovy z verše na tento den Jehova Ezekiela povzbudil, aby ani přes negativní reakce lidí neměl pocit, že jako prorok selhal. Tím, že odmítali Ezekiela, odmítali Jehovu. Taky ho ujistil, že až se rozsudky, které oznamuje, splní, lidé si „uvědomí…, že byl mezi nimi prorok“. (Ezek. 2:5; 33:33) Tahle povzbuzující slova Ezekielovi určitě dodala sílu, aby svůj úkol splnil. I nám dodává sílu, když si uvědomujeme, že nás poslal Jehova. Nazval nás svými svědky a to je pro nás obrovská čest. (Iz. 43:10) Podobně jako Ezekielovi i nám říká: „Neděste se.“ (Ezek. 2:6) Proč se svých odpůrců nemusíme bát? Protože i nás poslal Jehova a máme jeho podporu. (Iz. 44:8) w22.11 45:4-5

Jsme vděční, že dnešní starší a služební pomocníci jsou důvěryhodní. Tihle věrní bratři se o nás velmi dobře starají a děkujeme Jehovovi, že je máme. Ale jak můžeme my všichni ukázat, že se nám dá věřit? Svoje bratry a sestry máme rádi a zajímá nás, jak se jim daří. Musíme ale být rozumní a respektovat jejich soukromí. O některých křesťanech v prvním století Pavel napsal, že „tlachají, pletou se do cizích věcí a mluví, o čem by [neměli]“. (1. Tim. 5:13) Rozhodně nechceme být jako oni. Ale co když se nám někdo svěří s něčím osobním a poprosí nás, abychom si to nechali pro sebe? Nějaká sestra nám třeba řekne o svém zdravotním problému nebo o něčem jiném, co ji trápí, a přeje si, abychom o tom s nikým nemluvili. Měli bychom to respektovat. w22.09 38:7-8

Řecký výraz přeložený jako „přetváření mysli“ by se dal taky přeložit jako „přestavba mysli“. Takže nestačí, abychom svůj život vyzdobili pár dobrými skutky. Musíme zkoumat, jací jsme hluboko uvnitř, a dělat potřebné změny, abychom se co nejvíc drželi Jehovových norem. A to by neměla být jednorázová akce – měli bychom se o to snažit pořád. Až budeme dokonalí, budeme schopní jednat tak, jak si to Jehova přeje, úplně ve všem. Do té doby na tom musíme tvrdě pracovat. Nesmíme být pasivní a dovolit, aby nás tvaroval tenhle svět. Všimni si, že v Římanům 12:2 Pavel propojil přetváření mysli s Boží vůlí. Takže nejdřív se musíme prozkoumat a zjistit, do jaké míry se ve svých cílech a rozhodnutích necháváme tvarovat Jehovou. w23.01 2:3-4

Zasahuje Jehova do každé situace v našem životě? Je to tak, že by ovlivňoval každou událost, a že by tak všechno zlé mělo nějaký účel? Ne. Nic takového Bible neučí. (Kaz. 8:9; 9:11) Můžeme si ale být jistí tímhle: Když procházíme náročným obdobím, Jehova o tom ví a slyší naše volání o pomoc. (Žalm 34:15; Iz. 59:1) A víc než to. Může nám pomoct, abychom svoje těžkosti úspěšně zvládli. Jak? Jedním ze způsobů, jak nám Jehova pomáhá, je to, že nás utěšuje a povzbuzuje – často právě ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujeme. (2. Kor. 1:3, 4) Vzpomeneš si na nějaký moment ve svém životě, kdy tě Jehova utěšil a povzbudil, právě když jsi to nejvíc potřeboval? To, jak nám Jehova pomohl zvládnout nějakou zkoušku, často vidíme až zpětně. w23.01 3:13-15

Divoké zvíře vypadá podobně jako sedmihlavé divoké zvíře, s tím rozdílem, že je červeně zbarvené. Je označeno jako „socha divokého zvířete“ a píše se o něm, že „je osmým králem“. (Zjev. 13:14, 15; 17:3, 8) O tomhle králi je řečeno, že byl, potom nebyl, ale později se znovu objevil. Tenhle popis přesně odpovídá Organizaci spojených národů, která prosazuje zájmy celosvětového politického systému. Nejdřív existovala jako Společnost národů. Během druhé světové války zanikla a později se znovu objevila v podobě, jak ji známe dnes. Tato divoká zvířata neboli vlády svojí propagandou podněcují lidi, aby se stavěli proti Jehovovi a jeho služebníkům. Obrazně řečeno shromažďují krále celého světa k armagedonské válce, která vypukne „ve velkém dni Všemohoucího Boha“. (Zjev. 16:13, 14, 16) w22.05 20:10-11

Když se Ježíš naučil číst Boží Slovo sám, dobře ho poznal, ale taky si ho zamiloval a žil podle něj. Vzpomeň si třeba, co se stalo, když bylo Ježíšovi teprve 12 let a byl v chrámu. Učitelé, kteří dobře znali Mojžíšův zákon, „žasli nad jeho odpověďmi a nad tím, jak věcem rozumí“. (Luk. 2:46, 47, 52) I my se můžeme dobře seznámit s Božím Slovem a zamilovat si ho, když si ho budeme číst každý den. Něco se můžeme naučit z toho, co Ježíš řekl těm, kdo Písmo dobře znali, třeba znalcům Zákona, farizeům a saduceům. Tihle náboženští vůdci ho četli často, ale žádný velký užitek z něho neměli. Ježíš upozornil na tři věci, které dělali špatně. Když se nad jeho slovy zamyslíme, pomůže nám to 1. líp rozumět tomu, co čteme, 2. hledat duchovní poklady a 3. nechat se Božím Slovem tvarovat. w23.02 7:2-3

Co patří k věcem, kterým se musíme vyhýbat? Nemáme flirtovat, přehánět to s pitím, přejídat se, mluvit tak, že bychom druhým ubližovali, věnovat se zábavě, která je spojená s násilím, dívat se na pornografii a podobně. (Žalm 101:3) Ďábel pořád hledá příležitosti, aby narušil naše přátelství s Jehovou. (1. Petra 5:8) Když si nedáme pozor, může do naší mysli a srdce zasít závist, nepoctivost, chamtivost, nenávist, pýchu nebo zahořklost. (Gal. 5:19–21) Když je ale hned nevykořeníme, budou v nás růst jako jedovatá rostlina a způsobí problémy. (Jak. 1:14, 15) Jedno z těch méně nápadných nebezpečí je trávit čas ve špatné společnosti. Musíme pamatovat, že lidé, se kterými trávíme čas, na nás mají velký vliv. (1. Kor. 15:33) Když budeme na sebe dávat pozor, nebudeme zbytečně trávit čas s těmi, kdo nežijí podle Jehovových zásad. (Luk. 21:34; 2. Kor. 6:15) Rozpoznáme nebezpečí a obloukem se mu vyhneme. w23.02 8:7, 10-11

Čím líp Jehovu znáš, tím víc ho miluješ. Určitě chceš, aby vaše přátelství nikdy neskončilo. A přesně tak to může být. Váš vztah se může prohlubovat celou věčnost. Jehova tě s láskou vybízí, abys mu dělal radost, ať už tím, co říkáš, nebo tím, jak se chováš. (Přísl. 23:15, 16) Z celého tvého života bude vidět, že ho doopravdy miluješ. Je to ten nejlepší cíl, jaký si můžeš dát. Jak můžeš dát svoji lásku k Jehovovi najevo? Nejdřív mu v modlitbě řekni, že mu chceš zasvětit svůj život. (Žalm 40:8) Potom to dej veřejně najevo tak, že se dáš pokřtít. Křest je nádherný okamžik, který dá tvému životu úplně nový směr. Od té chvíle už nežiješ pro sebe, ale začínáš žít pro Jehovu. (Řím. 14:8; 1. Petra 4:1, 2) Může ti to znít jako velký krok, a taky že je. Ale vede k tomu nejlepšímu životu, jaký si umíš představit. w23.03 10:14-15