Červenec

Schopnost mluvit je dar od našeho milujícího Boha. Netrvalo ale dlouho a dar řeči byl zneužit. Satan lhal Evě a výsledkem bylo, že lidé začali být hříšní a nedokonalí. (1. Mojž. 3:1–4) Adam zneužil dar řeči, když ze svých chyb obvinil Evu, a dokonce i Jehovu. (1. Mojž. 3:12) Kain lhal Jehovovi, potom co zabil svého bratra Ábela. (1. Mojž. 4:9) I dnes jen těžko najdeme film, ve kterém by nebyly žádné vulgarismy. Děti slyší sprostá slova ve škole a dospělí v práci. Neslušnou řeč slyšíme všude kolem sebe. Musíme si proto dát pozor, abychom si na ni nezvykli a nezačali ji sami používat. Jako křesťané samozřejmě chceme dělat radost Jehovovi a k tomu je potřeba víc než jenom nemluvit vulgárně. Svůj dar řeči chceme využívat k tomu, abychom Jehovovi přinášeli chválu. w22.04 15:1-3

Ježíš měl na hmotné věci vyrovnaný pohled. Uměl si užít dobré jídlo a pití. (Luk. 19:2, 6, 7) Jeho prvním zázrakem bylo, že přeměnil vodu ve vynikající víno. (Jan 2:10, 11) A v den, kdy zemřel, měl na sobě drahý oděv. (Jan 19:23, 24) Hmotné věci pro něj ale nikdy nebyly tím nejdůležitějším. Učil, že pokud dáme na první místo Království, Jehova nám zajistí všechno, co potřebujeme. (Mat. 6:31–33) Hodně lidí může potvrdit, že Jehovovy moudré rady ohledně peněz opravdu fungují. Zamysli se, co dobrého přinesly svobodnému bratrovi, který se jmenuje Daniel. Říká: „V dospívání jsem se rozhodl, že budu mít na prvním místě v životě duchovní věci.“ Díky tomu, že žil jednoduše, mohl svůj čas a schopnosti využívat pro Jehovu a dělat pro něj spoustu různých věcí. Jak to hodnotí? „To štěstí, které teď díky Jehovovi zažívám, se nedá koupit za žádné peníze na světě.“ w22.05 22:6-7

To, že milujeme pravdu, dáváme najevo tak, že si pravidelně studujeme Bibli a publikace, které jsou na ní založené. Ať už jsme v pravdě jakkoli dlouho, pořád se máme co učit. Studium vyžaduje úsilí, ale stojí to za to. Ne každý z nás je studijní typ. Jehova nám ale říká, že bychom měli „hledat“ a „pátrat“, abychom pravdě čím dál víc rozuměli. (Přísl. 2:4–6) Taková námaha se vždycky vyplatí. Bratr, který se jmenuje Corey, říká, že si při čtení Bible vždycky vybere jeden verš a na ten se zaměří. Vysvětluje: „Čtu si všechny poznámky pod čarou, všechny křížové odkazy a vyhledávám si další informace. … Díky této metodě se toho dozvím opravdu hodně.“ Když studiu věnujeme svůj čas a úsilí, ať už používáme jakoukoli metodu, dáváme tak najevo, že si pravdy vážíme. (Žalm 1:1–3) w22.08 34:13, 15-16

Když Ježíš přišel na zem, využíval přírodu k tomu, aby o svém Otci učil druhé. Ukážeme si jeden příklad. Jehova projevuje lásku všem. V Kázání na hoře Ježíš mluvil o dvou Božích výtvorech, které bere hodně lidí jako samozřejmost – o slunci a dešti. Ani bez jednoho by nebyl možný život. Jehova to mohl udělat tak, že by slunce a déšť odepřel těm, kdo mu neslouží. On je ale s láskou dává všem. (Mat. 5:43–45) Ježíš tím chtěl svoje následovníky naučit, že Jehova si přeje, abychom i my projevovali lásku všem. Vždycky když vidíme úchvatný západ slunce nebo osvěžující déšť, můžeme přemýšlet o Jehovově nestranné lásce. To nás bude motivovat, abychom ho napodobovali a bez předsudků kázali všem. w23.03 12:9-10

Z čeho se apoštola Jana zmocnil úžas? Viděl, jak jedna žena jede na červeně zbarveném zvířeti. Mluví se o ní jako o „velké prostitutce“, která má jméno „Velký Babylon“ a dopouští se sexuální nemravnosti s „králi země“. (Zjev. 17:1–5) Co je „Velký Babylon“? Tahle žena nemůže symbolizovat žádnou politickou organizaci, protože se o ní píše, že se dopouští nemravnosti s politickými vůdci tohoto světa. (Zjev. 18:9) Dokonce se je snaží ovládat – obrazně řečeno na nich jede. Stejně tak nemůže symbolizovat ani chamtivý obchodní systém Satanova světa. O něm se píše na jiném místě ve Zjevení, a to jako o „obchodnících země“. (Zjev. 18:11, 15, 16) Starověký Babylon byl centrem falešného uctívání. „Velký Babylon“ musí tedy představovat všechny formy falešného uctívání. Jde o všechna falešná náboženství na světě. (Zjev. 17:5, 18) w22.05 20:14-16

Rodiče dobře vědí, že jejich děti jsou v Satanově světě vystavené obrovskému tlaku. Je proto pochopitelné, když mají maminky občas obavy, jestli se jejich děti rozhodnou sloužit Jehovovi. Některé to mají o to těžší, že svoje děti musí vychovávat samy nebo jejich manžel neslouží Jehovovi. Nábožensky rozdělené rodiny ale nejsou jediné, kdo musí řešit náročné situace. I když jsou oba rodiče v pravdě, může pro ně být těžké působit na srdce svých dětí, aby se rozhodly sloužit Jehovovi. Nemusíš se ale bát. Jehova tě v tom nenechá. Můžeš se jiných, zkušených rodičů zeptat, jak na rodinném uctívání pracují s pomůckami, které Boží organizace připravila. (Přísl. 11:14) Jehova ti taky rád pomůže dobře s dětmi komunikovat. Pros ho, abys dokázal zjistit, co si tvoje děti doopravdy myslí a co cítí. (Přísl. 20:5) w22.04 17:4, 7, 9

Lásku k Jehovovi můžeme prohlubovat tím, že lépe poznáváme jeho Syna, který ho dokonale napodobuje. (Hebr. 1:3) Nejvíc se toho o Ježíšovi můžeme dozvědět ze čtyř evangelií. Pokud se ti nedaří číst si Bibli každý den, co kdybys s tím začal ještě dneska? Až si budeš o Ježíšovi číst, zaměř se na jeho vlastnosti. Byl přístupný. S láskou bral malé děti do náruče. (Mar. 10:13–16) Učedníci se s ním cítili dobře a nebáli se před ním říct, co si myslí. (Mat. 16:22) Ježíš tím napodoboval svého nebeského Otce, který je taky velmi přístupný. Můžeme se k němu modlit a s volností mu říkat všechno, co máme na srdci. Jsme si jistí, že nás za to neodsoudí. Miluje nás a moc mu na nás záleží. (1. Petra 5:7) w22.08 32:4-5

Jehova nás vytvořil, takže o nás ví úplně všechno. Dokážeš si to představit? Každého člověka na zemi zná do nejmenších detailů. (Žalm 139:15–17) To znamená, že ví o všech nedostatcích, které jsme zdědili po svých rodičích. Dokonce ví o všem, co jsme zažili a co mělo vliv na to, jací jsme. K čemu Jehovu vede to, že nás tak dobře zná? K tomu, aby s námi jednal milosrdně. (Žalm 78:39; 103:13, 14) Jehova touží lidem odpouštět. A taky nám to dokázal. Chápe, že kvůli tomu, co udělal první člověk Adam, jsme se všichni dostali do zajetí hříchu a smrti. (Řím. 5:12) Je to zajetí, ze kterého bychom sebe ani druhé nikdy nedokázali vysvobodit. (Žalm 49:7–9) Náš milující Bůh se o to ale soucitně postaral. Jak to říká Jan 3:16, poslal svého jediného Syna, aby za nás zemřel. (Mat. 20:28; Řím. 5:19) w22.06 24:5-6

Když odpouštíme, bude nám odpuštěno. Jehova to jasně ukázal na tom, co řekl Jobovi. Tenhle věrný Boží služebník musel snášet zraňující slova Elifaze, Bildada a Cofara. Jehova mu ale řekl, aby se za ně modlil. Když to udělal, odměnil ho. (Job 42:8–10) Když se na někoho pořád zlobíme, škodíme sami sobě. Hněv je jako těžké břemeno a Jehova nám přeje, abychom se ho zbavili a aby se nám tak ulevilo. (Ef. 4:31, 32) Vybízí nás: „Přestaň se zlobit a opusť vztek.“ (Žalm 37:8) Řídit se touhle radou je moudré. Pokud se na někoho pořád zlobíme, může to mít negativní vliv na naše zdraví a psychiku. (Přísl. 14:30) Snažit se někoho potrestat tím, že jsme na něho naštvaní, je stejné jako snažit se ho otrávit tím, že vypijeme jed. Pokud mu ale odpustíme, sami sobě tím prospějeme. Získáme vnitřní klid a budeme schopní dál sloužit Jehovovi. w22.06 25:9-10

Naše naděje je jako obrazná přilba, která chrání naše myšlení a pomáhá nám, abychom nežili jenom pro sebe a nepoškodili tak svůj vztah s Jehovou. (1. Kor. 15:33, 34) Naděje nás taky chrání před myšlenkou, že i kdybychom se snažili sebevíc, Jehova s námi stejně nebude spokojený. Vzpomeň si, že o něčem podobném chtěl Elifaz přesvědčit Joba. Řekl mu: „Jak by mohl být smrtelný člověk čistý? … Vždyť Bůh nevěří svým svatým a v jeho očích nejsou čistá ani nebesa.“ (Job 15:14, 15) To byly sprosté lži. Pamatuj, že takové myšlenky ti chce podsunout Satan. Ví, že když se mu to podaří, tvoje naděje začne postupně slábnout. Proto takové lži zavrhni. Nikdy nepochybuj, že Jehova chce, abys věčný život získal, a taky ti v tom pomůže. (1. Tim. 2:3, 4) w22.10 44:8-10

Satan chtěl Joba přesvědčit, že trpí kvůli tomu, že ztratil Boží schválení. Například použil silný vítr, který strhl dům, kde jedlo všech deset Jobových dětí. (Job 1:18, 19) Taky způsobil, že z nebe spadl oheň a pohltil Jobova stáda i sluhy, kteří se o ně starali. (Job 1:16) Jak ten vítr, tak ten oheň zjevně pocházely z nadpřirozeného zdroje. Takže Job došel k závěru, že tím zdrojem musel být Jehova. Myslel si, že ho asi něčím zklamal. Přes to všechno odmítl svého nebeského Otce proklít. Uvědomoval si, že za ty roky od něj dostal spoustu dobrých věcí. Říkal si proto, že když s radostí přijímal ty dobré, musí teď být ochotný přijmout i ty špatné. Zvolal: „Ať je Jehovovo jméno dál chváleno.“ (Job 1:20, 21) w22.06 27:7

Na to samé upozornil své učedníky Ježíš v Janovi 17:14. Splňování tohoto proroctví můžeme sledovat zvlášť v posledních 100 letech. Proč to tak je? Krátce potom, co byl Ježíš v roce 1914 dosazen za krále, svrhl Satana z nebe. Ten teď působí jenom v blízkosti země a čeká na svoje zničení. (Zjev. 12:9, 12) Nečeká ale se založenýma rukama. Zuří a svůj vztek si vybíjí na Božích služebnících. (Zjev. 12:13, 17) To je důvod, proč nás svět nenávidí víc než kdy dřív. Satana ani těch, kdo jsou na jeho straně, se ale nemusíme bát. Stejně jako apoštol Pavel můžeme s jistotou říct: „Pokud je Bůh s námi, kdo bude proti nám?“ (Řím. 8:31) Můžeme Jehovovi naprosto důvěřovat. w22.07 30:14-15

Ježíš neměl strach, že by v čase konce nebylo dost lidí, kteří by kázali dobrou zprávu. Věděl, že se splní prorocká slova: „Tvůj lid se ochotně nabídne v den, kdy povedeš své vojsko do boje.“ (Žalm 110:3) Pokud dobrou zprávu oznamuješ i ty, přispíváš tím ke splňování tohoto proroctví a zároveň podporuješ Ježíše a věrného otroka. Kazatelská činnost úspěšně pokračuje, ale objevují se i překážky. Jednou z překážek, na které můžeme narazit, je odpor. Odpadlíci, náboženští představitelé a politici často staví činnost Božího lidu do špatného světla. Když naši příbuzní, známí nebo spolupracovníci takovým pomluvám uvěří, možná pak na nás tlačí, abychom přestali kázat a sloužit Jehovovi. V některých zemích naši nepřátelé bratry a sestry zastrašují, vyhrožují jim, zatýkají je, a dokonce vězní. w22.07 29:1, 5-6

Jehova očekává, že si pravidelně uděláme čas na to, abychom četli Bibli a do hloubky o ní přemýšleli. A když v souladu s tím, co jsme se dozvěděli, taky žijeme, upevňuje to naši víru i náš vztah s Jehovou. To nám zase dává sílu zvládat zkoušky. Lidem, kteří se spoléhají na jeho Slovo, Jehova zároveň dává svatého ducha. Ten je zdrojem „mimořádné síly“, která nám pomáhá vytrvávat za všech okolností. (2. Kor. 4:7–10) Jehova používá „věrného a rozvážného otroka“, aby pro nás připravoval spoustu článků, videí a písní, které upevňují naši víru a pomáhají nám zůstat duchovně bdělí. (Mat. 24:45) Jehova nás učí, abychom jeden druhého milovali a v těžkých chvílích se navzájem povzbuzovali. (2. Kor. 1:3, 4; 1. Tes. 4:9) Naši bratři a sestry nám rádi pomůžou, abychom i v náročných situacích zůstali Jehovovi věrní. w22.08 33:12-14

Chceme o druhých mluvit pozitivně. Budeme tím přispívat k tomu, aby bylo ve sboru ještě víc lásky a aby k sobě bratři a sestry měli blíž. Občas se i duchovně zralým křesťanům může stát, že se spolu nepohodnou. Vzpomeň si, k čemu došlo mezi apoštolem Pavlem a jeho dobrým přítelem Barnabášem. Měli opačný názor na to, jestli s sebou na příští misionářskou cestu vzít Marka. „Strhla se mezi nimi tak ostrá hádka, že se rozešli“ a každý se vydal někam jinam. (Sk. 15:37–39) Nakonec to ale Pavel, Barnabáš a Marek mezi sebou urovnali. Pavel později o Barnabášovi i Markovi mluvil moc hezky. (1. Kor. 9:6; Kol. 4:10) Co se z té situace můžeme naučit? Když se s někým ve sboru nepohodneme, měli bychom to urovnat a dál se zaměřovat na jeho dobré vlastnosti. Přispějeme tak k pokoji a jednotě. w22.08 35:10-11

I když se ze všech sil snažíme žít podle Jehovových měřítek, musíme si dát pozor, abychom druhé nesoudili a nemysleli si, že jsme lepší než oni. Měli bychom pamatovat, že „Soudce celé země“ je Jehova a že nám nedal právo druhé soudit. (1. Mojž. 18:25) Přemýšlejme o příkladu Josefa. Jeho bratři ho napadli, prodali do otroctví a přesvědčili jeho otce, že zahynul. Po letech se s nimi Josef znovu setkal. To už byl mocným vládcem, a tak mohl své bratry tvrdě odsoudit a pomstít se jim. I když svého chování litovali, báli se, že přesně to Josef udělá. On je ale ujistil: „Nebojte se. Jsem snad Bůh?“ (1. Mojž. 37:18–20, 27, 28, 31–35; 50:15–21) Pokorně nechal souzení na Jehovovi. w22.08 36:18-19

Napadlo tě někdy, že tě Jehova může použít, aby odpověděl na něčí naléhavou modlitbu? Je jedno, jestli jsi starší, služební pomocník, průkopník nebo zvěstovatel. A nezáleží ani na tom, jestli jsi mladý nebo starý, bratr nebo sestra. Když k Jehovovi někdo z jeho věrných služebníků volá o pomoc, on často použije nějakého staršího nebo jiného křesťana, aby ho povzbudili. (Kol. 4:11) Když můžeme něco takového pro Jehovu a naše bratry a sestry udělat, je to obrovská čest. Druhým můžeme pomáhat, když vypukne epidemie, dojde k přírodní katastrofě nebo jsme pronásledovaní. Chtěli bychom být druhým k dispozici, ale může to být těžké, když naši pomoc zrovna potřebuje někdo z naší rodiny. Když ale přesto děláme pro svoje bratry a sestry všechno, co můžeme, Jehova z toho má radost. (Přísl. 19:17) w22.12 52:1-2

Základem důvěry je láska. Ježíš řekl, že dvě největší přikázání jsou milovat Jehovu a milovat svého bližního. (Mat. 22:37–39) Jehova je dokonalým příkladem důvěryhodnosti a láska k němu nás motivuje, abychom ho napodobovali. Láska k bratrům a sestrám nás zase vede k tomu, abychom o důvěrných informacích, které se jich týkají, nemluvili s druhými. Nikdy bychom nechtěli vyzradit nic, co by jim ublížilo, přivedlo je do rozpaků nebo je zranilo. K tomu, abychom byli důvěryhodní, nám pomůže i pokora. Pokorný křesťan se nesnaží udělat na druhé dojem tím, že pokaždé přijde s nějakou novinkou jako první. (Filip. 2:3) Ani si nehraje na důležitého – nenaznačuje, že zná informace, o kterých nemůže mluvit. Když jsme pokorní, nešíříme vlastní názory na věci, o kterých se nepíše ani v Bibli, ani v našich publikacích. w22.09 38:12-13

Anděl řekl Danielovi, že Boží služebníci budou prorockým slovům z knihy Daniel lépe rozumět, ale že zkažení lidé „budou jednat zkaženě a nikdo zkažený neporozumí“. (Dan. 12:10) Právě teď je čas, abychom svým chováním ukázali, že k takovým špatným lidem nepatříme. (Mal. 3:16–18) Naopak chceme být mezi těmi, které teď Jehova shromažďuje a kteří jsou pro něj velmi vzácní – mezi těmi, které považuje za svůj „zvláštní majetek“. Žijeme v mimořádné době, ale ještě úžasnější věci jsou teprve před námi. Už brzy budeme svědky zničení všeho zla. Potom uvidíme, jak se splní slib, který dal Jehova Danielovi: „Na konci dnů vstaneš a dostaneš svůj podíl.“ (Dan. 12:13) Těšíš se na to, až Daniel a taky tvoji blízcí znovu „vstanou“? V tom případě se ze všech sil snaž zůstat Jehovovi věrný. Pak si můžeš být jistý, že tvoje jméno zůstane zapsané v knize života. w22.09 40:17, 19-20

Tahle slova musela Ezekiela hodně povzbudit. Proč? Určitě si vzpomněl, že podobnými slovy Jehova pověřil i Mojžíše a Izajáše, aby sloužili jako jeho proroci. (2. Mojž. 3:10; Iz. 6:8) Zároveň věděl, jak jim Jehova pomáhal překonávat různé těžkosti. Proto když mu dvakrát řekl: „Posílám tě“, mohl si být jistý, že ho bude podporovat. Jehova mu taky opakovaně říkal, jaké poselství má ohlašovat. V knize Ezekiel se hodněkrát objevuje vyjádření „Jehova [mi] řekl“ nebo „Jehova mi potom řekl“. (Ezek. 3:16; 6:1) Ezekiel si tedy mohl být jistý, že ho poslal Jehova. Kromě toho byl jeho otec kněz, a tak mu asi vyprávěl, jak Jehova v minulosti proroky ujišťoval o svojí podpoře. Třeba Izákovi, Jákobovi a Jeremjášovi řekl: „Jsem s tebou.“ (1. Mojž. 26:24; 28:15; Jer. 1:8) w22.11 45:3

I přesto, že Adam s Evou zhřešili, a jejich děti tak zdědily smrt, Jehova si svůj původní záměr nerozmyslel. (Iz. 55:11) Pořád chce, aby ti, kdo jsou mu věrní, žili věčně. Je to vidět z toho, co ohledně svého záměru řekl a co udělal pro to, aby ho naplnil. Jehova slíbil, že vzkřísí mrtvé a dá jim možnost žít věčně. (Sk. 24:15; Tit. 1:1, 2) Boží věrný služebník Job si byl jistý, že Jehova touží vzkřísit ty, kdo zemřeli. (Job 14:14, 15) I prorok Daniel věděl, že lidé mají naději na vzkříšení a možnost žít věčně. (Žalm 37:29; Dan. 12:2, 13) Židé v Ježíšově době taky věděli, že Jehova může dát svým služebníkům „věčný život“. (Luk. 10:25; 18:18) Ježíš o tomhle slibu často mluvil a jeho samotného Otec vzkřísil. (Mat. 19:29; 22:31, 32; Luk. 18:30; Jan 11:25) w22.12 49:8-9

Jehova si přeje, abychom k němu měli blízko. (Jak. 4:8) Chce být naším Bohem, Otcem a přítelem. Odpovídá na naše modlitby, pomáhá nám, když máme problémy, a prostřednictvím svojí organizace nás vyučuje a chrání. Přátelství s Jehovou posilujeme tak, že se k němu modlíme a že si čteme jeho Slovo a přemýšlíme o něm. Díky tomu Jehovu milujeme a vážíme si toho, co pro nás dělá. Vede nás to k tomu, abychom ho poslouchali a vzdávali mu chválu, kterou si tolik zaslouží. (Zjev. 4:11) Čím víc ho poznáváme, tím víc důvěřujeme jemu i organizaci, kterou používá, aby nám pomáhal. Ďábel se postupně snaží podkopat naši důvěru v Jehovu a jeho organizaci. Jeho útokům se ale můžeme ubránit. Pokud je naše důvěra v Jehovu neotřesitelná, nikdy svého Boha ani jeho organizaci neopustíme. (Žalm 31:13, 14) w22.11 47:1-3

Mnozí praví křesťané riskovali svoji svobodu, a dokonce i život, protože milovali Jehovu a uznávali ho jako nejvyššího panovníka. Podobali se třem Hebrejcům, kteří byli rozhodnutí zůstat Jehovovi věrní, a on je pak zachránil z rozpálené ohnivé pece. Zůstat Bohu věrní je velmi důležité, protože „Jehova každému oplatí jeho správné jednání a věrnost“. (1. Sam. 26:23) Navíc víme, že „bezúhonný bude žít díky své věrnosti“. (Hab. 2:4b) To nejlepší, co můžeme dělat, je zůstávat Jehovovi věrní. Potom to budeme cítit stejně jako žalmista, který napsal: „Šťastní jsou ti, kdo žijí bezúhonně, ti, kdo se řídí Jehovovým zákonem.“ (Žalm 119:1) w22.10 42:18-19

Ze všech rozhovorů, které kdy Job měl, byl jeden naprosto výjimečný – byl to rozhovor s Jehovou. Jehova chtěl, aby se Job zamyslel nad některými pozoruhodnými věcmi, které vytvořil. Mělo mu to pomoct, aby si uvědomil, jak je Jehova moudrý a že se dokáže postarat o své služebníky, i o něj samotného. Ukázal mu to třeba na tom, jak se stará o zvířata. (Job 38:39–41; 39:1, 5, 13–16) Z přírody se toho Job o Bohu dozvěděl opravdu hodně. I my se toho o našem Bohu můžeme hodně naučit, když budeme pozorovat to, co vytvořil. Někdy to pro nás ale nemusí být snadné, třeba když žijeme ve městě, kde přírody moc není. A i když kolem nás příroda je, možná máme pocit, že nemáme čas ji pozorovat. Ale investovat do toho ten čas a úsilí se vyplatí. w23.03 12:1-2

Ježíš řekl, že než přijde konec, bude docházet k „velkým zemětřesením“ a dalším katastrofám. (Luk. 21:11) Taky mluvil o tom, že „vzroste špatnost“. (Mat. 24:12) A je to tak. Ve světě přibývá zločinů, násilí a teroristických útoků. Ježíš nikdy neřekl, že takové věci se budou dotýkat jenom těch, kdo nemají Boží schválení. Obětí katastrof se už stalo i hodně věrných Jehovových služebníků. (Iz. 57:1; 2. Kor. 11:25) I když nás možná Jehova zázračně neochrání, dá nám všechno, co potřebujeme, abychom zůstali v klidu. Co nám pomůže zachovat klid? To, že budeme připravení. Není to ale projev nedostatku víry v Jehovu? Právě naopak! Když se na katastrofu připravíme, dáme tím najevo důvěru, že se o nás Jehova postará. Boží Slovo nás totiž vybízí, abychom byli na možné hrozby připravení. w22.12 51:9-10

Když byl Josef ve vězení, Jehova způsobil, že se egyptskému králi zdály dva sny, které ho vyvedly z míry. Když se dozvěděl, že Josef má schopnost sny vykládat, nechal si ho přivést. S Jehovovou pomocí Josef faraonovi vysvětlil, co ty sny znamenají, a dal mu praktické rady, které na něj hodně zapůsobily. Faraon viděl, že s tím mladým mužem je Jehova, a tak ho dosadil nad celým Egyptem jako správce potravin. (1. Mojž. 41:38, 41–44) Později vypukl velký hladomor, který zasáhl nejen Egypt, ale taky Kanaán, kde žila Josefova rodina. Josef je teď mohl zachránit a zároveň tak zachovat rodovou linii, která vedla k Mesiášovi. Je jasné, že to byl Jehova, díky kterému měl Josef úspěch ve všem, co dělal. I když Josefa chtěli jeho bratři zabít, Jehova nakonec běh událostí obrátil tak, aby uskutečnil svůj záměr. w23.01 3:11-12

Člověk, který dává sám na sebe pozor, si všímá všeho, co by mohlo ohrozit jeho vztah s Jehovou, a snaží se tomu vyhnout. Díky tomu zůstává v Boží lásce. (Přísl. 22:3; Juda 20, 21) Tím, kdo křesťany povzbuzoval, aby na sebe dávali pozor, byl apoštol Pavel. Efezanům například napsal: „Dávejte si … velký pozor na to, jak žijete. Nechovejte se jako nemoudří, ale jako moudří.“ (Ef. 5:15, 16) Satan se pořád snaží zničit naše přátelství s Jehovou. Proto nám Bible radí, abychom si uvědomovali, „jaká je Jehovova vůle“. (Ef. 5:17) Díky tomu dokážeme jakoukoli hrozbu zvládnout. Abychom se dokázali rozhodovat moudře, musíme si uvědomovat, „jaká je Jehovova vůle“. K tomu je potřeba, abychom pravidelně studovali Boží Slovo a přemýšleli o něm. Čím líp budeme chápat, co si Jehova přeje, a rozvíjet „Kristovu mysl“, tím bude pravděpodobnější, že se budeme chovat „jako moudří“, a to i v situacích, pro které nemáme konkrétní pravidlo. (1. Kor. 2:14–16) w23.02 8:7-9

Jak často doma uklízíš? Než ses nastěhoval, možná jsi to tam pořádně vydrhnul. Ale co kdybys pak úklid už vůbec neřešil? Rychle by se tam nahromadila špína a prach. Abys měl doma čisto, musíš uklízet pravidelně. Podobně musíme pořád uklízet sami v sobě – upravovat svoje myšlení a osobnost. Před křtem jsme samozřejmě udělali potřebné kroky, abychom se očistili „od všeho, co poskvrňuje tělo a ducha“. (2. Kor. 7:1) Teď se ale musíme řídit radou apoštola Pavla a dál si „vytvářet nový způsob myšlení“. (Ef. 4:23) Prach a špína dnešního světa by se v nás jinak mohly rychle nahromadit. Aby se nám to nestalo a abychom zůstali před Jehovou čistí, musíme pravidelně zkoumat svoje myšlení, osobnost a touhy. w23.01 2:1-2

Když se dal Ježíš pokřtít a byl pomazán svatým duchem, podle všeho se mu vrátily vzpomínky na jeho předlidskou existenci. Představ si, jaké to asi bylo, když Ježíš vyučoval. Často při tom zpaměti citoval z Písma! Příkladem toho jsou jeho první slova, která jsou zaznamenaná po jeho křtu, a taky ta poslední, která řekl před svou smrtí. (5. Mojž. 8:3; Žalm 31:5; Luk. 4:4; 23:46) A během těch tří a půl let mezi tím z Písma často veřejně četl, citoval z něj a vysvětloval ho. (Mat. 5:17, 18, 21, 22, 27, 28; Luk. 4:16–20) Roky předtím, než začal Ježíš kázat, často slýchal Boží Slovo a četl si ho. Určitě slyšel, jak z něj Marie a Josef citují. (5. Mojž. 6:6, 7) Ježíš taky každý sabat chodil s rodiči do synagogy. (Luk. 4:16) Když se tam četlo z Písma, určitě dobře poslouchal. w23.02 7:1-2

Máš tolik důvodů Jehovu milovat! Třeba jsi pochopil, že je „zdroj života“ a že všechno dobré, co dostáváme, a „každý dokonalý dar“ jsou od něj. (Žalm 36:9; Jak. 1:17) Všechno, co ti dělá radost, je od našeho štědrého Boha, který nás má moc rád. Jedním z úžasných darů od Jehovy je výkupné. Proč to můžeme říct? Přemýšlej o tom, jak pevné pouto mezi Jehovou a jeho Synem musí být. Ježíš řekl „Otec [mě] miluje“ a já „miluji Otce“. (Jan 10:17; 14:31) Jejich vztah se upevňoval dlouhé miliardy let. (Přísl. 8:22, 23, 30) Představ si, jak muselo Jehovu bolet, když nechal svého Syna trpět a zemřít. Celé lidstvo, včetně tebe, miluje tak moc, že ochotně obětoval svého Syna, abyste mohli ty i ostatní žít věčně. (Jan 3:16; Gal. 2:20) Je snad něco úžasnějšího, za co Jehovu milovat? w23.03 10:11-13

Musíme odmítat odpadlické názory. Ježíš pokáral některé křesťany v Pergamu za to, že podporovali sekty. (Zjev. 2:14–16) Křesťany v Thyatiře naopak pochválil, že odmítají „hluboké Satanovy věci“, a vybídl je, aby se pevně drželi pravdy. (Zjev. 2:24–26) Duchovně slabí křesťané, kteří se odpadlickými názory nechali svést, měli činit pokání. Jak je to dnes? I my musíme odmítat jakékoli názory, které jsou v rozporu s tím, co nás učí Jehova. Odpadlíci můžou „působit dojmem, že jsou zbožní“. Ve skutečnosti tak ale nežijí. (2. Tim. 3:5) Když budeme do hloubky studovat Boží Slovo, bude pro nás jednodušší jejich názory odhalit a odmítnout. (2. Tim. 3:14–17; Juda 3, 4) Musíme se snažit, aby naše uctívání bylo pro Jehovu přijatelné. Pokud děláme něco, co se mu nelíbí, musíme to hned napravit. (Zjev. 2:5, 16; 3:3, 16) w22.05 19:9, 11