Červen

Job měl blízký vztah s Jehovou, velkou, šťastnou rodinu a byl hodně bohatý. (Job 1:1–5) V jednom jediném dni ale skoro o všechno přišel. Nejdřív ztratil svůj majetek. (Job 1:13–17) Potom zemřely všechny jeho milované děti. Jak se asi cítil Job a jeho manželka, když jim smrt vzala ne jedno, ale všech deset dětí? Museli být v šoku, zdrcení a zoufalí. Není divu, že si Job ze zármutku roztrhl oděv a zhroutil se k zemi. (Job 1:18–20) Potom Satan postihl Joba bolestivou nemocí a připravil ho tak o důstojnost. (Job 2:6–8) Do té doby si ho lidé v jeho okolí velmi vážili a chodili si k němu pro rady. (Job 31:18) Teď se mu ale začali vyhýbat. Jeho bratři, blízcí přátelé, a dokonce jeho sluhové se k němu otočili zády. Odepsali ho. (Job 19:13, 14, 16) w22.06 27:5-6

Každý z nás se po křtu musí řídit tím, co napsal apoštol Pavel svým spoluvěřícím v Efezu. Povzbudil je, aby se stali „dospělými“ křesťany, jinými slovy, aby dál dělali pokroky. (Ef. 4:13) Jehovu určitě miluješ už teď. Svoji lásku k němu ale můžeš dál prohlubovat. (Filip. 1:9) Apoštol Pavel se za Filipany modlil, aby jejich „láska víc a víc rostla“. Vidíme tedy, že je to možné. Co pro to můžeme udělat? Pavel lásku spojil „s přesným poznáním a dobrým úsudkem“. Čím víc Jehovu známe, tím víc ho milujeme a tím víc si vážíme toho, jaký je a jak jedná. Roste naše touha dělat mu radost a nikdy ho nezklamat. Ze všech sil se snažíme zjistit, co si přeje a jak to můžeme dělat. w22.08 32:3-4

To, co se píše v knize Zjevení, není určené lidem všeobecně, ale nám, kdo sloužíme Bohu. Nemělo by nás proto překvapovat, když zjistíme, že se podílíme na splňování proroctví, která jsou v téhle fascinující knize zapsaná. Zestárlý apoštol Jan o období, kdy se mají proroctví z téhle knihy splňovat, řekl: „Pod působením ducha jsem se ocitl v Pánově dni.“ (Zjev. 1:10) Když asi v roce 96 n. l. tahle slova napsal, byl „Pánův den“ ještě daleko. (Mat. 25:14, 19; Luk. 19:12) Z biblických proroctví víme, že začal v roce 1914, kdy se Ježíš stal králem v nebi. V tom roce se proroctví z knihy Zjevení, která se týkají Božího lidu, začala splňovat. A „Pánův den“ trvá až dodnes. (Zjev. 1:3) w22.05 19:2-3

Ještě zaživa mají být jak divoké zvíře, tak falešný prorok, hozeni do ohnivého jezera, které hoří sírou. Takže v době, kdy budou tyhle vlády, které se staví proti Bohu, ještě u moci, budou jednou provždy zničeny. Co to znamená pro nás? Jako křesťané musíme být věrní Bohu a jeho království. (Jan 18:36) V politických otázkách se nesmíme stavět na žádnou stranu. Zůstat takhle neutrální ale může být hodně náročné, protože vlády tohoto světa vyžadují, abychom je svými slovy i skutky plně podporovali. Ti, kdo jejich tlaku podlehnou, dostanou označení divokého zvířete. (Zjev. 13:16, 17) Nikdo z těch, kdo takové označení přijme, nebude mít Boží schválení ani možnost žít věčně. (Zjev. 14:9, 10; 20:4) Vidíme, jak je důležité, aby každý z nás zůstal neutrální, bez ohledu na to, jaký tlak na nás budou vlády vyvíjet. w22.05 20:12-13

Můžeš si dát za cíl, že získáš nějakou dovednost. Když budeme rozvíjet svoje dovednosti, budeme toho moct pro Jehovu udělat víc. Vezmi si, kolik pracovníků je potřeba na stavbách poboček, sjezdových sálů a sálů Království. Mnozí z nich své dovednosti získali, když spolupracovali s bratry, kteří jsou zkušenými řemeslníky. Dnes se bratři i sestry učí o sjezdové sály a sály Království správně pečovat. Jehova, „Král věčnosti“, a Ježíš Kristus, „Král těch, kdo kralují“, dělají prostřednictvím schopných pracovníků opravdu úžasné věci. (1. Tim. 1:17; 6:15) Chceme tvrdě pracovat a svoje dovednosti využívat k tomu, abychom oslavovali Jehovu, ne sami sebe. (Jan 8:54) w22.04 18:7, 11

Šalomoun byl pohádkově bohatý a žil v přepychu. (1. Král. 10:7, 14, 15) Naproti tomu Ježíš toho moc neměl, dokonce ani stálé bydlení. (Mat. 8:20) Přesto měli oba dva na hmotné věci vyrovnaný pohled. Bylo to tím, že jejich moudrost pocházela ze stejného zdroje – od Jehovy. Šalomoun věděl, že když máme peníze, můžeme si za ně koupit to, co potřebujeme, a možná i něco, co jen chceme. Přes všechno svoje bohatství si ale Šalomoun uvědomoval, že jsou i důležitější věci než peníze. Například napsal: „Dobré jméno [nebo „dobrou pověst“, ppč.] si má člověk vybrat spíš než velké bohatství.“ (Přísl. 22:1) Taky si všiml, že lidé, kteří peníze milují, jsou jen málokdy spokojení s tím, co mají. (Kaz. 5:10, 12) A varoval nás, abychom se na peníze nespoléhali, protože bez ohledu na to, kolik jich máme, můžeme o ně snadno přijít. (Přísl. 23:4, 5) w22.05 22:4-5

Když přemýšlíme o tom, co nám Jehova v dnešní době dává, náš vztah s ním se posiluje. A když přemýšlíme o tom, co pro nás chystá do budoucna, upevňujeme tím svou naději, že ho budeme moct uctívat věčně. To všechno nám už teď pomáhá sloužit Jehovovi s radostí. Máme jistotu, že náš „spravedlivý Bůh“ Jehova nenechá tenhle zkažený Satanův svět existovat ani o den déle, než je z hlediska práva nutné. „Povstane“ a zachrání nás. (Iz. 25:9) Spolu s ním na ten den trpělivě čekáme. Do té doby si chceme dál vážit daru modlitby, studovat Boží Slovo a žít podle něj a přemýšlet o tom, co všechno nám Jehova dává. On nám pak pomůže, abychom ho mohli vytrvale a s radostí uctívat. w22.11 46:18-19

V Bibli se nedočteme, jak přesně probíhal Timoteův křest. Zkus si ale představit, jakou radost v tu chvíli měla jeho maminka Euniké. (Přísl. 23:25) Navzdory překážkám se jí podařilo Timoteovi pomoct, aby si zamiloval Jehovu i jeho Syna, Ježíše Krista. Timoteus vyrůstal v nábožensky rozdělené rodině. Jeho tatínek byl Řek a maminka s babičkou byly Židovky. (Sk. 16:1) Zřejmě v době, kdy Timoteus dospíval, Euniké a Lois přijaly křesťanství. Tatínek se ale křesťanem nestal a rodina dál zůstávala rozdělená. Kterou cestou se vydá Timoteus? I maminky v našich sborech milují svoji rodinu. Ze všeho nejvíc si přejí svým dětem pomoct, aby získaly blízký vztah s Jehovou a zamilovaly si pravdu. Jehova si jejich snahy moc váží a mnoha z nich už v tom pomohl. (Přísl. 1:8, 9) w22.04 17:1-3

Jehova vlády brzo podnítí, „aby uskutečnily jeho úmysl“. K čemu to povede? Lidské vlády neboli „deset králů“ zaútočí na falešná náboženství a zničí je. (Zjev. 17:1, 2, 12, 16) Jak víme, že konec Velkého Babylonu se blíží? Vzpomeň si, že starověký Babylon částečně chránily vody mohutné řeky Eufratu. A k vodám, které chrání Velký Babylon, kniha Zjevení přirovnává miliony jeho stoupenců. (Zjev. 17:15) Taky ale říká, že tyhle vody vyschnou, což znamená, že falešná náboženství budou o spoustu svých členů přicházet. (Zjev. 16:12) A přesně to se dnes děje. Hodně lidí náboženství opouští a odpovědi na své otázky hledají někde jinde. w22.07 28:14-15

Když odpouštíme, projevujeme tím vděčnost. V jednom podobenství Ježíš přirovnal Jehovu k pánovi, který svému otrokovi odpustil tak obrovský dluh, že by ho nikdy nemohl splatit. On ale nebyl ochotný zachovat se stejně k jinému otrokovi, který mu dlužil mnohem míň. (Mat. 18:23–35) Co nás tím Ježíš chtěl naučit? Pokud jsme vděční za to, jak je k nám Jehova milosrdný, motivuje nás to, abychom odpouštěli druhým. (Žalm 103:9) Před lety bylo ve Strážné věži napsáno: „Bez ohledu na to, kolikrát odpustíme svým bližním, nikdy se to nevyrovná tomu, v jaké míře Bůh milosrdně odpouští nám prostřednictvím Krista.“ Když odpouštíme, Jehova odpouští nám. Jehova je milosrdný k těm, kdo jsou milosrdní. (Mat. 5:7) Ježíš to jasně ukázal, když své následovníky učil, jak se mají modlit. (Mat. 6:14, 15) w22.06 25:8-9

Ježíš přišel na zem jako člověk a dokonale napodoboval vlastnosti svého Otce. (Jan 14:9) Díky němu tak můžeme Jehovu poznat a zamilovat si ho. Máme taky užitek z toho, co učil, a z toho, jak dnes vede křesťanský sbor. Ukázal nám, jak máme žít, abychom měli Jehovovo schválení. A obrovský význam pro nás všechny má i Ježíšova smrt. Potom co byl vzkříšen, předložil hodnotu své krve jako dokonalou oběť, která „nás očišťuje od každého hříchu“. (1. Jana 1:7) Ježíš teď vládne jako mocný, nesmrtelný král a brzy rozdrtí Satanovi hlavu. (1. Mojž. 3:15) Zničení Satana přinese Božím služebníkům obrovskou úlevu. Do té doby se nevzdávejme. Našemu Bohu můžeme věřit. „Všechny národy na zemi“ se budou moct radovat z dobrých věcí, které pro ně Jehova prostřednictvím potomstva ženy udělá. w22.07 30:13, 19

Když si dáváme cíle, musíme být přizpůsobiví. Proč? Protože v našem životě někdy nastanou situace, které nemůžeme ovlivnit. To se stalo i apoštolu Pavlovi. V Tesalonice pomohl založit sbor. Kvůli odpůrcům ale musel z města odejít. (Sk. 17:1–5, 10) Kdyby tam zůstal, ohrozil by místní bratry. Nevzdal to ale a přizpůsobil se novým okolnostem. Později tam poslal Timotea, aby o bratry a sestry duchovně pečoval. (1. Tes. 3:1, 2) Určitě byli moc rádi. Z toho, co Pavel zažil v Tesalonice, se můžeme něco naučit. Možná jsme si dali nějaký cíl, ale pak se nám nečekaně změnily okolnosti a my už ho nemůžeme dosáhnout. (Kaz. 9:11) Pokud se to stalo i tobě, dej si jiný cíl, kterého dosáhnout můžeš. w22.04 18:14-15

Jehova nás utěšuje tím, že nám dává naději. Podívejme se na několik myšlenek z Bible, které nám můžou dát sílu, když zažíváme těžkosti. Jehova nás ujišťuje, že ani ty nejnáročnější situace „nás nedokážou oddělit od [jeho] lásky“. (Řím. 8:38, 39) Taky nám připomíná, že „je blízko všem, kdo ho vzývají“ v modlitbě. (Žalm 145:18) Říká nám, že když se na něj spoléháme, můžeme zvládnout jakoukoli zkoušku a že ani v hodně těžkých obdobích nemusíme přijít o radost. (1. Kor. 10:13; Jak. 1:2) Z Bible taky víme, že naše trápení je dočasné a v porovnání s věčnou odměnou trvá jen chvilku. (2. Kor. 4:16–18) Jehova slibuje, že odstraní příčinu všech našich těžkostí – Satana a ty, kdo jednají podobně jako on. (Žalm 37:10) Znáš nazpaměť nějaké biblické verše, které tě v náročných situacích utěší a povzbudí? w22.08 33:11

Máš někdy obavy, jestli dokážeš celý život jednat podle Jehovových měřítek, den za dnem, rok za rokem? Jehova slibuje, že tvoje dobré skutky můžou být „jako mořské vlny“. (Iz. 48:18) Představ si, že stojíš u moře, všude vládne klid a ty sleduješ, jak se k pobřeží valí jedna vlna za druhou. Napadlo by tě, že se ty vlny jednoho dne zastaví? Ne. Dobře víš, že to tak určitě bude i dál. Co můžeš udělat pro to, aby tvoje správné jednání bylo jako mořské vlny? Když stojíš před nějakým rozhodnutím, nejdřív přemýšlej, co by si přál Jehova, a pak to udělej. Možná to nebude jednoduché, ale tvůj laskavý Otec bude vždycky stát při tobě. Pomůže ti a dá ti sílu, abys podle jeho měřítek dokázal žít každý den. (Iz. 40:29–31) w22.08 36:15-17

Na konci 1 000 let bude Satan propuštěn a pokusí se dokonalé lidi odvést od Jehovy. Každý člověk na zemi dostane během téhle zkoušky příležitost, aby jasně ukázal, jestli má úctu k Božímu jménu a podporuje jeho právo vládnout. (Zjev. 20:8–10) To, jak na Satanovy snahy zareaguje, rozhodne o tom, jestli jeho jméno bude natrvalo zapsané v knize života. Někteří lidé – nevíme přesně kolik – se stejně jako Adam a Eva k Jehovovi obrátí zády a odmítnou jeho vládu podpořit. Co se s nimi stane? Zjevení 20:15 nám říká: „Kdo nebyl zapsaný v knize života, byl hozen do ohnivého jezera.“ Ti, kdo se proti Jehovovi vzbouří, budou navždy zničeni. Většina dokonalých lidí ale tuhle závěrečnou zkoušku zvládne. w22.09 40:15-16

Někteří křesťané v prvním století trvali na tom, aby se křesťané nežidovského původu dali obřezat, možná proto, aby je Židé nekritizovali. (Gal. 6:12) I když s tím apoštol Pavel zásadně nesouhlasil, svůj pohled neprosazoval. Celou věc pokorně předložil apoštolům a starším v Jeruzalémě. (Sk. 15:2) To, že se Pavel takhle zachoval, přispělo k radosti a pokojným vztahům ve sboru. (Sk. 15:30, 31) I dnes se může stát, že ve sboru dojde k neshodám, které se týkají něčeho závažného. V takovém případě přispíváme k pokoji tím, že hledáme vedení u bratrů, které Jehova pověřil péčí o sbor. Dobré rady založené na Bibli můžeme často najít v našich publikacích nebo v pokynech od naší organizace. Když se jimi řídíme a neprosazujeme svoje vlastní názory, přispíváme k pokoji ve sboru. w22.08 35:8-9

Většina z nás se čas od času potřebuje s něčím svěřit blízkému příteli. To pro nás nemusí být vždycky lehké, protože možná nejsme zvyklí mluvit o tom, co se v nás odehrává. A kdybychom později zjistili, že se o tom dozvěděl někdo další, zdrtilo by nás to. Když ale máme někoho, o kom víme, že si důvěrné informace nechá pro sebe, moc si toho vážíme. Starší, kteří o důvěrných věcech nemluví s druhými, jsou pro bratry a sestry jako „úkryt před větrem, jako skrýš“. (Iz. 32:2) Máme jistotu, že s nimi můžeme mluvit o čemkoli a oni si to nechají pro sebe. Zároveň po nich nechceme, aby důvěrné informace prozrazovali nám. Krásný příklad nám v tom dávají manželky našich starších a my si jich za to moc vážíme. Když se nedozvídají důvěrné informace o bratrech a sestrách, je to i pro jejich dobro. w22.09 38:10-11

Až koalice národů označovaná jako Gog z Magogu zaútočí ve „velkém soužení“ na věrné Jehovovy služebníky po celém světě, můžeme si být jistí, že nás Jehova zachrání. (Mat. 24:21; Dan. 12:1) I kdyby tuhle koalici tvořilo všech 193 členských států OSN, proti Nejvyššímu a jeho nebeským vojskům nebudou mít žádnou šanci. Jehova prohlašuje: „Tak ukážu svou velikost a svatost a dám se poznat mnoha národům. A poznají, že já jsem Jehova.“ (Ezek. 38:14–16, 23) Gogův útok rozpoutá armagedonskou válku – den zúčtování, kdy Jehova zničí „[krále] celého světa“. (Zjev. 16:14, 16; 19:19–21) Svoje věrné služebníky naopak ochrání a odmění je věčným životem na zemi. (Žalm 31:23; Přísl. 2:21) w22.10 42:16-17

Uvědomujeme si, že nevidíme do srdce a že jenom „Jehova zkoumá pohnutky“. (Přísl. 16:2) Miluje lidi ze všech kultur a z každého prostředí. A nás vybízí: „Otevřete doširoka své srdce.“ (2. Kor. 6:13) Všechny bratry a sestry chceme milovat, ne je soudit. Zároveň bychom neměli soudit ani lidi mimo sbor. Určitě bychom o nikom ze svých příbuzných, kteří neslouží Jehovovi, nechtěli říkat: „Tak tenhle pravdu nikdy nepřijme.“ To by bylo troufalé a samolibé. Jehova dává pořád všem lidem příležitost činit pokání. (Sk. 17:30) Vždycky pamatujme, že samolibost vyvolává Boží nelibost. Když budeme milovat Jehovova měřítka, budeme šťastní a zároveň budeme pro druhé dobrým příkladem. Lidi to pak bude přitahovat nejen k nám, ale taky k našemu Bohu. w22.08 36:20-22

V kazatelské službě musíme počítat s odporem a dá se očekávat, že v budoucnosti ještě zesílí. (Dan. 11:44; 2. Tim. 3:12; Zjev. 16:21) Můžeme si ale být jistí, že nám Jehova bude pomáhat. Svým služebníkům totiž vždycky pomáhal, aby zvládli úkoly, které jim dal, bez ohledu na to, jak byly těžké. Podívejme se na proroka Ezekiela, který kázal židovským vyhnancům v Babyloně. Jaké lidi měl Ezekiel ve svém obvodu? Jehova o nich řekl, že jsou „neústupní“, „zatvrzelí“ a „vzpurní“. Dokázali zranit jako trní a byli nebezpeční jako štíři. Není divu, že Jehova Ezekielovi několikrát řekl: „Neboj se.“ (Ezek. 2:3–6) Ezekiel svůj úkol zvládl díky třem věcem: 1. Poslal ho Jehova, 2. posiloval ho Boží duch a 3. získával sílu z Božích slov. w22.11 45:1-2

Všechno živé na zemi Jehova stvořil s omezenou délkou života. To ale neplatilo o lidech – těm dal jedinečnou vyhlídku, že nikdy nemusí zemřít. Kromě toho nás Jehova vytvořil se silnou touhou žít. V Bibli se píše, že nám „vložil do … srdce věčnost“. (Kaz. 3:11) To je jeden z důvodů, proč smrt vnímáme jako nepřítele. (1. Kor. 15:26) Co děláme, když vážně onemocníme? Jen tak se s tím smíříme a čekáme na smrt? Ne. Většinou jdeme k doktorovi a možná užíváme nějaké léky. Děláme všechno, co je v rozumné míře možné, abychom nezemřeli. A když nám smrt vezme někoho, koho jsme milovali, ať už byl mladý, nebo starý, hodně nás to bolí a dlouho se tím trápíme. (Jan 11:32, 33) Copak by nám náš milující stvořitel dával tak úžasný mozek a takovou touhu žít, kdyby neměl v plánu, abychom žili věčně? w22.12 49:5, 7

Hodně našich spolukřesťanů může být v této náročné době nemocných, vystrašených nebo osamělých. Buď se svými bratry a sestrami v kontaktu. Při pandemii je to někdy těžší, protože může být potřeba udržovat fyzický odstup. Pokud to tak je, možná se cítíš podobně jako apoštol Jan. Svého přítele Gaia chtěl vidět „tváří v tvář“. (3. Jana 13, 14) Chápal ale, že to v tu chvíli není možné. A tak udělal, co mohl – napsal mu dopis. Pokud se s bratry a sestrami zrovna nemůžeš vidět osobně, zkus s nimi být v kontaktu jiným způsobem. Když to budeš dělat, budeš klidnější a nebudeš se cítit tak osamělý. A v případě, že na tebe těžce dolehnou starosti, obrať se na starší a nech se od nich s láskou povzbudit. (Iz. 32:1, 2) w22.12 51:6-7

Z Bible se dozvídáme, že Josef měl nohy nějakou dobu spoutané okovy a na krku měl nasazená železa. (Žalm 105:17, 18) Byl na tom teď ještě hůř než předtím. Z otroka, kterému jeho pán důvěřoval, se stal ubohý trestanec. Už to v tvém životě někdy šlo od desíti k pěti, i když ses upřímně modlil? Může se to stát. Bůh nás před zkouškami v Satanově světě nechrání. (1. Jana 5:19) Jedním si ale i tak můžeš být jistý: Jehova moc dobře ví, čím procházíš, a záleží mu na tobě. (Mat. 10:29–31; 1. Petra 5:6, 7) Kromě toho slíbil: „Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.“ (Hebr. 13:5) I když se ti zdá, že jsi v beznadějné situaci, Jehova ti může pomoct, abys to zvládl. w23.01 3:7-8

Ve svém Slově nás Bůh ujišťuje, že když uděláme nějakou chybu, neopustí nás. Izraelité proti němu hřešili znovu a znovu, ale když toho upřímně litovali a změnili se, odpustil jim. I křesťané v prvním století věděli, že Bůh je velmi miluje. Když jeden muž vážně hřešil, ale potom činil pokání, apoštol Pavel napsal křesťanům, že by mu měli „odpustit a utěšit ho“. (2. Kor. 2:6, 7; 1. Kor. 5:1–5) Je úžasné, že Jehova nezavrhl svoje služebníky jenom proto, že dělali chyby. Naopak jim s láskou pomáhal, usměrňoval je a povzbuzoval je, aby byli zase jeho přáteli. Slibuje, že když proti němu někdo zhřeší a činí pokání, udělá pro něj to samé i dnes. (Jak. 4:8–10) Z Bible vidíme Boží moudrost, spravedlnost a lásku. Tahle kniha je důkazem, že Jehova chce, abychom ho poznali – chce, abychom se stali jeho přáteli. w23.02 6:16-17

Tím, co se dnes ve světě děje, se splňují biblická proroctví. Nás to hodně zajímá a máme k tomu dobré důvody. Ježíš třeba vyjmenoval řadu konkrétních událostí, které nám mají napovědět, že konec Satanova systému už je blízko. (Mat. 24:3–14) Apoštol Petr nás vybídl, abychom splňování proroctví věnovali pozornost, protože to posílí naši víru. (2. Petra 1:20, 21) Chce, abychom si při zkoumání biblických proroctví udržovali vyrovnaný pohled. Vybídl nás, abychom měli „stále … na mysli Jehovův den“. (2. Petra 3:11–13) Proč? Ne proto, abychom zjistili „den a hodinu“, kdy přijde Armagedon, ale protože chceme co nejlíp využít čas, který ještě máme. Chceme se řídit Petrovou radou: „Vaše chování by mělo být svaté a svými skutky byste měli projevovat oddanost Bohu.“ (Mat. 24:36; Luk. 12:40) Chceme se vždycky chovat správně a přejeme si, aby ze všeho, co pro Jehovu děláme, bylo vidět, jak moc ho milujeme. Abychom si takový postoj udrželi, musíme na sebe dávat pozor. w23.02 8:4, 6

Aby „jiné ovce“ mohli žít věčně tady na zemi, musí pro to už dnes něco dělat. Musíme dát najevo, co k Ježíšovi cítíme. Naše láska k němu je vidět třeba z toho, jak se chováme k jeho pomazaným bratrům. Ježíš řekl, že právě na základě toho posoudí některé lidi jako ovce. (Mat. 25:31–40) Můžeme je podporovat tak, že s nadšením kážeme dobrou zprávu a činíme učedníky. (Mat. 28:18–20) Nemusíme čekat až do nového světa, abychom se stali takovými lidmi, jaké tam chce Jehova mít. Už teď můžeme pracovat na tom, abychom byli pravdomluvní, poctiví a uměli se ovládat. Měli bychom být věrní Jehovovi, svému manželskému partnerovi a našim bratrům a sestrám. Čím víc budeme podle Božích měřítek žít už v tomhle zkaženém světě, tím jednodušší to pro nás bude v ráji. Na život v novém světě se můžeme připravovat i tak, že budeme rozvíjet další vlastnosti a různé dovednosti, které se nám tam budou hodit. w22.12 50:14-16

Ježíše milujeme za to, že je ideální vládce. Úkol být králem mu dal samotný Jehova a taky ho na to vyškolil. (Iz. 50:4, 5) Vezmi si taky, že nás Ježíš obětavě miluje. (Jan 13:1) Jako tvůj král si tvoji lásku naprosto zaslouží. Vysvětlil, že ti, kdo ho mají doopravdy rádi, to dávají najevo tak, že ho poslouchají. O takových lidech řekl, že to jsou jeho přátelé. (Jan 14:15; 15:14, 15) A být přítelem Jehovova Syna je obrovská čest. Víš, že Ježíš je pokorný a že i ve všech dalších vlastnostech je dokonalou kopií svého Otce. Dozvěděl ses, že dal najíst hladovým, utěšoval ty, kdo to potřebovali, a dokonce uzdravoval nemocné. (Mat. 14:14–21) Vidíš, jak skvěle dnes vede křesťanský sbor. (Mat. 23:10) A víš, že jako král Božího království toho v budoucnosti udělá ještě daleko víc. Jak můžeš ukázat, že ho máš rád? Tak, že se budeš snažit být jako on. A začít můžeš tím, že se zasvětíš Jehovovi a dáš se pokřtít. w23.03 10:8, 10

Nebe není to jediné, co můžeme obdivovat. Spoustu úžasných výtvorů, ze kterých se můžeme učit, najdeme i na zemi a v moři. (Žalm 104:24, 25) A co teprve to, jak Jehova vytvořil nás? Dal nám schopnost vnímat krásu. A jeho výtvory si můžeme užívat i díky tomu, že nám dal pět smyslů – zrak, sluch, hmat, chuť a čich. Z Bible se dozvídáme další důležitý důvod, proč máme zkoumat to, co Jehova vytvořil. Poznáváme z toho, jaké má vlastnosti. (Řím. 1:20) Vezmi si třeba ta úžasná konstrukční řešení, která v přírodě vidíme. Není to dokonalá ukázka Boží moudrosti? A kolik různých druhů jídla si můžeme vychutnávat! To je jasný důkaz toho, že nás Jehova miluje. Když se učíme za jeho výtvory vnímat jeho osobnost, líp ho poznáváme a máme k němu čím dál blíž. w23.03 12:4-5

S tím, jak se bude situace ve světě dál zhoršovat, naše důvěra v Boží Slovo bude zkoušená víc a víc. Lidé se možná budou snažit nám do mysli zasít pochybnosti o tom, jestli se Bibli dá věřit a jestli Jehova opravdu ustanovil věrného a rozvážného otroka, aby nás vedl. Když ale budeme přesvědčení, že Boží Slovo vždycky říká pravdu, dokážeme se takovým útokům na naši víru ubránit. Budeme rozhodnutí „poslouchat [Jehovovy] předpisy po celý život, až do konce“. (Žalm 119:112) Nebudeme se stydět mluvit o pravdě s druhými a povzbuzovat je, aby podle ní žili. (Žalm 119:46) A i ty nejtěžší situace, včetně pronásledování, dokážeme zvládat „s trpělivostí a radostí“. (Kol. 1:11; Žalm 119:143, 157) Pravda našemu životu dává smysl a jasný směr. Zároveň máme naději na lepší budoucnost pod vládou Božího království. w23.01 1:16-17

Večer před svou smrtí se Ježíš dlouze modlil za své učedníky a prosil Otce, aby „na ně dával pozor kvůli tomu zlému“. (Jan 17:15) Je z toho vidět, jak moc je miloval. I když věděl, že brzo bude sám hrozně trpět, myslel na svoje apoštoly. Tak jako Ježíš se ani my nezaměřujeme jenom na svoje vlastní potřeby. Často se modlíme taky za bratry a sestry. Posloucháme tím Ježíšův příkaz, abychom jeden druhého milovali, a zároveň tím ukazujeme Jehovovi, jak moc máme svoje spoluvěřící rádi. Modlit se za bratry a sestry není ztráta času. Boží Slovo říká, že „úpěnlivá prosba bezúhonného člověka má velkou sílu“. (Jak. 5:16) Naši bratři a sestry prožívají spoustu těžkostí, proto potřebují, abychom se za ně modlili. w22.07 31:13-15