Květen

Potom, co Jan viděl ty, kdo budou vládnout v nebi, viděl jinou skupinu – „velký zástup“, který se nedal spočítat. Co o těchto lidech víme? Jan napsal: „Jsou to ti, kdo vychází z velkého soužení a kdo svá roucha vyprali a vybělili v Beránkově krvi.“ (Zjev. 7:14) Členové velkého zástupu přežijí velké soužení a budou se tady na zemi radovat z nádherného života. (Žalm 37:9–11, 27–29; Přísl. 2:21, 22; Zjev. 7:16, 17) Vidíš se v tom obraze, který je vykreslený v 7. kapitole Zjevení? Ať už máš naději na život v nebi, nebo na zemi, měl by ses tam vidět. Pro obě skupiny to bude úžasná doba. Určitě budeme šťastní, že jsme se rozhodli podporovat Jehovovu vládu. w22.05 21:6-7

Pokud jsi někdy stál před nějakým důležitým rozhodnutím, určitě ses modlil o moudrost – a dobře jsi věděl proč. (Jak. 1:5) Král Šalomoun napsal: „Moudrost je to nejdůležitější.“ (Přísl. 4:7) Nemluvil samozřejmě jen tak o ledajaké moudrosti. Mluvil o moudrosti, která pochází od Jehovy. Může ale tahle moudrost být prospěšná i v situacích, do kterých se dostáváme my dnes? Ano, může. Jak můžeme takovou moudrost získat? Například tak, že budeme zkoumat a uplatňovat rady dvou mužů, kteří byli svou moudrostí známí. Jedním z nich je Šalomoun. Bible říká, že „Bůh dal Šalomounovi výjimečnou moudrost a úsudek“. (1. Král. 4:29) Tím druhým je Ježíš, nejmoudřejší člověk, jaký kdy žil. (Mat. 12:42) Izajáš o něm prorokoval: „Bude na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění.“ (Iz. 11:2) w22.05 22:1-2

Nikdy nejsme tak staří, abychom si nemohli dávat duchovní cíle. Je to hezky vidět z příkladu 75leté Beverley. Byla hodně nemocná a špatně chodila. Přesto se chtěla co nejvíc zapojit do kampaně před Památnou slavností. A tak si dala konkrétní cíle. Zvládla to a měla z toho obrovskou radost. Její příklad navíc motivoval druhé, aby taky naplno sloužili. I když naši starší bratři a sestry mají určitá omezení, Jehova si moc váží toho, co pro něj dělají. (Žalm 71:17) Dávej si cíle, kterých můžeš dosáhnout. Pracuj na vlastnostech, které se líbí Jehovovi. Získávej dovednosti, díky kterým budeš pro Jehovu i pro jeho organizaci ještě užitečnější. Hledej další způsoby, jak pomáhat bratrům a sestrám. Stejně jako Timotea tě v tom Jehova určitě podpoří a všichni uvidí tvůj pokrok. (1. Tim. 4:15) w22.04 18:18-19

Co když přes všechny vaše snahy vaše dítě řekne, že nechce sloužit Jehovovi? Nemějte pocit, že jste jako rodiče selhali. Tak jako my všichni dostalo i vaše dítě od Jehovy svobodnou vůli a může se rozhodnout, jestli mu bude sloužit, nebo ne. Neztrácejte naději, že se jednoho dne vrátí. Vzpomeňte si na podobenství o marnotratném synovi. (Luk. 15:11–19, 22–24) Udělal spoustu špatných věcí, ale nakonec se vzpamatoval. Rodiče, dostali jste nádherný dar – můžete vychovávat novou generaci Jehovových služebníků. (Žalm 78:4–6) Pomáhat dětem, aby si zamilovaly Jehovu a poslouchaly ho, není vůbec jednoduchý úkol. Můžete si být jistí, že když v tom budete pokračovat, náš milující nebeský Otec z toho bude mít radost. (Ef. 6:4) w22.05 23:16-18

Když Jehovovi každý z nás dává to nejlepší, přispívá to k pokoji a jednotě ve sboru. Je to vidět na příkladu křesťanů v prvním století. Měli různé dary a úkoly. (1. Kor. 12:4, 7–11) To ale nebyl důvod, aby spolu soupeřili nebo aby je to rozdělovalo. Pavel je vybízel, aby svými dary „budovali Kristovo tělo“. Křesťanům v Efezu napsal: „Když jednotlivé části těla fungují správně, přispívá to k jeho růstu a ono sílí v lásce.“ (Ef. 4:1–3, 11, 12) Ti, kdo se jeho radou řídili, přispívali k pokoji a jednotě ve sboru. A to samé platí i dnes. Buďme rozhodnutí, že se s druhými nebudeme srovnávat. Učme se od Ježíše a snažme se projevovat stejné vlastnosti jako on. Buďme si jistí, že Jehova „není nespravedlivý, aby zapomněl na [naši] práci“. (Hebr. 6:10) Všeho, co pro něj děláme, si ze srdce váží. w22.04 16:15-16

Jsme rádi, že to není na nás, abychom rozhodovali, jestli Jehova někomu odpustí, nebo ne. V něčem se ale rozhodnout musíme. Co je to? Jde o situace, kdy někdo svým hříchem, třeba i vážným, ublíží nám osobně. Možná se nám omluví a prosí o odpuštění, ale možná taky ne. I tak se můžeme rozhodnout, že mu odpustíme, a to v tom smyslu, že vůči němu přestaneme chovat zášť a už se na něj nebudeme zlobit. Musíme si ale přiznat, že to není jednoduché a že to chce čas, hlavně když nás někdo hluboce zranil. Strážná věž z 15. září 1994 k tomu říká: „Odpustit hříšníkovi neznamená jeho hřích schvalovat. Když křesťan odpustí, znamená to, že tu záležitost nechává s důvěrou v Jehovových rukách. On je spravedlivý Soudce celého vesmíru a v pravý čas prosadí spravedlnost.“ w22.06 25:6-7

Jehova slíbil, že v dnešní době shromáždí lidi ze všech národů, kmenů a jazyků a že ho budou jednotně uctívat. Tuhle výjimečnou skupinu známe jako „velký zástup“. (Zjev. 7:9, 10) Jsou v ní muži, ženy a děti, kteří pocházejí z různého prostředí. I přes všechny rozdíly mají mezi sebou hezké vztahy a tvoří jednotnou celosvětovou rodinu. (Žalm 133:1; Jan 10:16) Rádi mluví o své naději na lepší svět s každým, kdo je ochotný si je vyslechnout. (Mat. 28:19, 20; Zjev. 14:6, 7; 22:17) Pokud do velkého zástupu patříš i ty, určitě pro tebe tahle naděje hodně znamená. Ďábel se nás o naši naději snaží připravit. Chce nás přesvědčit, že Jehova svoje sliby nesplní. Kdyby se mu to povedlo, ztratili bychom odvahu, a dokonce bychom mohli přestat Jehovovi sloužit. w22.06 27:2-3

Díky naději dokážeme ustát obrazné bouře. Jsme totiž přesvědčení, že se situace brzy uklidní. Ježíš nás upozornil, že nás čeká pronásledování. (Jan 15:20) Když tedy přemýšlíme o tom, co nám Jehova slíbil, pomáhá nám to, abychom mu dál sloužili. Zamysli se, jak naděje pomohla Ježíšovi, aby zůstal Jehovovi věrný, i když ho čekala krutá smrt. O Letnicích roku 33 n. l. apoštol Petr citoval proroctví ze Žalmů, které hezky ukazuje, co Ježíšovi dodávalo klid a jistotu. Řekl: „Budu žít v naději, protože mě nenecháš v hrobě ani nedovolíš, aby tělo tvého věrného služebníka podlehlo zkáze. … Před svou tváří mě naplníš velkou radostí.“ (Sk. 2:25–28; Žalm 16:8–11) Ježíš pevně věřil, že ho jeho nebeský Otec vzkřísí, a těšil se, až se s ním znovu uvidí. (Hebr. 12:2, 3) w22.10 44:4-5

Jednou apoštolové Jakub a Jan poslali za Ježíšem svoji matku, aby jim u něj zařídila významnou pozici v jeho království. (Mat. 20:20, 21) Projevila se tak jejich pýcha a ctižádost. (Přísl. 16:18) Jakub a Jan nebyli jediní, kdo tu situaci nezvládli. Všimni si, jak zareagovali ostatní apoštolové: „Když to slyšelo ostatních deset učedníků, na oba bratry se rozzlobili.“ (Mat. 20:24) Asi si dokážeš představit tu slovní přestřelku. Co na to Ježíš? Nerozzlobil se. Neřekl, že si najde lepší apoštoly, kteří budou pokornější, budou se mít rádi a vždycky se k sobě budou chovat hezky. Naopak to s nimi trpělivě probral, protože věděl, že v jádru nejsou špatní. (Mat. 20:25–28) Dál s nimi jednal s láskou. w23.03 14:10-13

Kus cesty už máš za sebou. Do hloubky jsi studoval Bibli, možná i několik let. Díky tomu ses přesvědčil, že je to Boží Slovo. Ale to není všechno. Poznal jsi taky jejího autora a zamiloval sis ho. Tvoje láska k němu sílila a nakonec tě vedla k tomu, že jsi mu zasvětil svůj život a dal ses pokřtít. To bylo skvělé rozhodnutí! Už před křtem jsi určitě zažil situace, které prověřily tvoji víru. Další máš ale teprve před sebou. Satan bude dělat všechno pro to, abys přestal milovat Jehovu a sloužit mu. (Ef. 4:14) To mu nesmíš dovolit. Co ti pomůže zůstat Jehovovi věrný a plnit slib, který jsi mu dal? Musíš směřovat „ke zralosti“, tedy dál dělat duchovní pokroky. (Hebr. 6:1) w22.08 32:1-2

Každý člen rodiny má zodpovědnost za to, aby se citlivé informace nedostávaly ven. Například manželka může mít nějaký zvyk, který manželovi přijde komický. Určitě o tom ale nebude mluvit s druhými a tak ji zesměšňovat. Miluje ji a nikdy by jí nechtěl ublížit. (Ef. 5:33) Dospívající chtějí, aby se s nimi jednalo s úctou, a rodiče by na to měli pamatovat. Neměli by svoje děti ponižovat tím, že by před druhými vytahovali jejich chyby. (Kol. 3:21) Děti by se zase měly naučit, že s druhými nemají mluvit o věcech, které by mohly někoho z rodiny ztrapnit. Když si všichni dávají pozor, aby neprozrazovali to, co nemají, rodinu to sbližuje. w22.09 38:9

Jehova Jobovi připomněl svoji nekonečnou moudrost a to, s jakou láskou se stará o všechno, co stvořil. Mluvil s ním o mnoha úžasných zvířatech. (Job 38:1, 2; 39:9, 13, 19, 27; 40:15; 41:1, 2) Taky použil mladého Elihua, aby ho posílil, utěšil a zároveň ho s láskou usměrnil. Elihu Joba ujistil, že Jehova svoje služebníky za jejich vytrvalost vždycky odmění. Navíc mu pomohl, aby se na svoji situaci podíval z nadhledu, když mu připomněl, jak jsme v porovnání se stvořitelem celého vesmíru nepatrní. Jehova taky dal Jobovi určitý úkol – měl se modlit za svoje tři přátele, kteří zhřešili. (Job 42:8–10) Jak Jehova pomáhá nám, když na nás doléhají těžkosti? Dnes už s námi Jehova nemluví přímo, tak jako mluvil s Jobem, ale prostřednictvím svého Slova. (Řím. 15:4) w22.08 33:10-11

Ve sboru v Římě byli křesťané židovského i nežidovského původu. Když přestal platit Mojžíšův zákon, přestala platit taky omezení týkající se určitých jídel. (Mar. 7:19) Někteří židovští křesťané od té doby neměli problém jíst cokoli. Pro jiné to ale pořád bylo nepřijatelné. Sbor to začalo rozdělovat. Apoštol Pavel proto zdůraznil, jak je důležité zachovávat pokoj. Pomohl jim tak pochopit, jak velký dopad můžou takové neshody mít na jednotlivce i na celý sbor. (Řím. 14:19, 20) On sám byl ochotný se druhým přizpůsobit, aby nepodkopal jejich víru. (1. Kor. 9:19–22) I my můžeme posilovat druhé a přispívat k pokoji, když zbytečně neřešíme věci, které jsou otázkou osobního názoru. w22.08 35:7

Když se snažíme dosáhnout nějakého cíle, stojí nás to úsilí. A o naší snaze jednat správně to platí taky. Jehova nám ale bude trpělivě pomáhat, abychom se postupně zlepšovali. (Žalm 84:5, 7) Jehova nás s láskou ujišťuje, že jednat správně není příliš těžké. (1. Jana 5:3) Naopak nás to každý den chrání. Vzpomeň si na duchovní výzbroj, kterou popsal apoštol Pavel. (Ef. 6:14–18) Která její část chrání křesťanovo srdce? Je to „pancíř správného jednání“, který představuje Jehovova měřítka toho, jak žít. Tak jako pancíř chrání doslovné srdce, Jehovova měřítka chrání tvoje obrazné srdce – to, kým jsi uvnitř. Za žádnou cenu tedy pancíř správného jednání neodkládej. (Přísl. 4:23) w22.08 36:13-14

Věrní Jehovovi služebníci čerpají moudré rady z Božího Slova po celá tisíciletí. Jak je to možné? Jehova zařídil, aby byl tento posvátný text opisován. I když ho opisovali nedokonalí lidé, dělali to velmi pečlivě. O Hebrejských písmech například jeden odborník napsal: „Můžeme s jistotou říct, že žádné jiné starověké dílo nebylo dochováno tak přesně.“ Takže si můžeme být jistí, že to, co dnes čteme v Bibli, jsou myšlenky jejího autora, Jehovy. „Všechno dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar“ je od Jehovy. (Jak. 1:17) Jednou z nejlepších věcí, jaké jsme od něj dostali, je právě Bible. Každý dar, který dostaneme, nám něco prozradí o jeho dárci – o tom, jak dobře nás zná, a jestli ví, co potřebujeme. To samé platí o dárci Bible. Když tenhle dar zkoumáme, hodně se toho o Jehovovi učíme. Vidíme, jak dobře nás zná, a že ví, co potřebujeme. w23.02 6:3-4

Ten den, kdy na zemi začne vzkříšení, bude opravdu nádherný! Všichni, kdo přišli o někoho blízkého, se už nemůžou dočkat, až ho během Kristovy tisícileté vlády znovu uvidí. A Jehova to cítí stejně. (Job 14:15) Jen si představ, kolik radosti to přinese. „Dobří lidé“, kteří jsou zapsaní v knize života, budou „vzkříšeni k životu“. (Sk. 24:15; Jan 5:29) Mezi těmi, kdo budou vzkříšeni krátce po Armagedonu, bude možná i hodně těch, které jsme měli rádi. A „špatní lidé“, například ti, kdo neměli dostatečnou možnost Jehovu poznat nebo mu sloužit, budou „vzkříšeni k soudu“. Všichni tihle vzkříšení se toho budou muset hodně naučit. (Iz. 26:9; 61:11) Bude proto potřeba rozjet ten největší vzdělávací program všech dob. (Iz. 11:10) w22.09 40:1-2

Jehova dokázal, že je mocnější než celé koalice vládců. Izraelitům pomohl zvítězit a dobýt velkou část Zaslíbené země. (Jozue 11:4–6, 20; 12:1, 7, 24) To, že je Jehova nejvyšší panovník, dokazoval znovu a znovu. Babylonský král Nebukadnecar se chlubil „vlastní silou a mocí“ a „[slávou] svého majestátu“. Neuznal, že je to Jehova, kdo si zaslouží chválu, a tak ho Bůh postihl šílenstvím. Když se mu rozum vrátil, „chválil… Nejvyššího“ a uznal, že „jeho vláda je věčná“. Dodal: „Neexistuje nikdo, kdo by mu mohl v něčem zabránit.“ (Dan. 4:30, 33–35) Žalmista řekl: „Šťastný je národ, jehož Bohem je Jehova, lid, který si vybral za své vlastnictví.“ (Žalm 33:12) Máme opravdu dobrý důvod být Jehovovi věrní. w22.10 42:13-15

Všechna biblická proroctví, která se už splnila, posilují naši důvěru, že se splní i to, co nám Bůh slíbil do budoucna. Cítíme to stejně jako žalmista, který se k Jehovovi modlil: „Toužím po záchraně od tebe, tvé slovo je mou nadějí.“ (Žalm 119:81) Na stránkách Bible nám Jehova laskavě dává „budoucnost a naději“. (Jer. 29:11) Naše naděje nezávisí na tom, co dělají lidé, ale na tom, co slibuje Jehova. Biblická proroctví proto dál do hloubky zkoumejme a tak posilujme svoji důvěru v Boží Slovo. Bibli můžeme důvěřovat i proto, že vidíme, k čemu dobrému to vede, když se lidé řídí jejími radami. (Žalm 119:66, 138) Třeba páry, které byly těsně před rozvodem, teď mají šťastné manželství. A jejich děti, které v tom láskyplném prostředí křesťanské rodiny vyrůstají, se cítí milované a v bezpečí. (Ef. 5:22–29) w23.01 1:12-13

Přemýšlej, co dobrého už splnění slibů z Božího Slova přineslo tobě osobně. Ježíš například slíbil, že ti jeho Otec dá všechno, co potřebuješ k životu. (Mat. 6:32, 33) Taky tě ujišťuje, že ti Jehova dá svatého ducha, když o něj poprosíš. (Luk. 11:13) Jehova tyhle sliby plní. A asi bys dokázal přijít i na další jeho sliby, o kterých platí to samé – třeba že ti bude odpouštět, utěšovat tě a duchovně sytit. (Mat. 6:14; 24:45; 2. Kor. 1:3) Když uvažuješ o tom, co už pro tebe udělal, bude sílit tvoje naděje na to, co pro tebe udělá v budoucnu. Jsme si jistí, že Jehova svoje sliby splní. Jak napsal žalmista: „Šťastný je ten, … kdo vkládá naději v Jehovu, svého Boha, … v toho, kdo vždy zůstává věrný.“ (Žalm 146:5, 6) w22.10 44:15, 17

Splňuje se proroctví o obnově čistého uctívání i v dnešní době? Rozhodně! Jak? Od roku 1919 byly už miliony lidí vysvobozeny ze zajetí Velkého Babylonu, který představuje všechna falešná náboženství. Dostali se na mnohem lepší místo, než byla původní Zaslíbená země – do duchovního ráje. (Iz. 51:3; 66:8) Od roku 1919 zde žijí pomazaní. Postupem času se v téhle duchovní zemi začali usazovat i lidé, kteří mají naději na život na zemi, tedy „jiné ovce“. I oni se tam radují z dobrých věcí, které jim Jehova dává. (Jan 10:16; Iz. 25:6; 65:13) Duchovní ráj, ve kterém žijí, je po celé zemi. Pokud uctíváme Jehovu a naplno mu sloužíme, jsme součástí duchovního ráje, ať už žijeme kdekoli. w22.11 46:12-15

Je pro tebe těžké pochopit myšlenku, že Jehova existuje „po celou věčnost“? (Iz. 40:28) Nejsi sám. Elihu o něm řekl: „Počet jeho let se nedá vyzkoumat.“ (Job 36:26, ppč.) Ale to, že něčemu nerozumíme, ještě neznamená, že to tak není. Možná třeba úplně nerozumíme tomu, jak funguje světlo. Znamená to ale, že neexistuje? Určitě ne. Podobně možná nikdy úplně nepochopíme, že Jehova existoval vždycky a vždycky existovat bude. Neznamená to ale, že to tak není. Náš stvořitel není omezen tím, co jako lidé dokážeme nebo nedokážeme pochopit. (Řím. 11:33–36) Byl tu dávno před hmotným vesmírem, včetně zdrojů světla, jako je slunce. A byl tu už předtím, než „roztáhl nebesa“. (Jer. 51:15) w22.12 49:3-4

Občas nás někdo poprosí, abychom se pomodlili veřejně. Například sestra může poprosit o modlitbu jinou sestru, kterou pozvala na studium. Pokud ta sestra zájemkyni moc nezná, možná se bude chtít pomodlit až na závěr. Po studiu totiž dokáže modlitbu líp přizpůsobit tomu, co zájemkyně potřebuje. A co bratři? Když dostanou za úkol, aby se pomodlili na schůzce před službou nebo na shromáždění, měli by pamatovat na to, k čemu tahle setkání slouží. Modlitba není určená k tomu, aby bratry a sestry za něco kárali nebo jim něco oznamovali. Na většině shromáždění je pro píseň a modlitbu vyhrazeno dohromady pět minut. Bratr, který se modlí, by proto neměl říkat „mnoho slov“, a to hlavně na začátku shromáždění. (Mat. 6:7) w22.07 31:17-18

Ježíš předpověděl, že v posledních dnech budou „na jednom místě za druhým … epidemie“. (Luk. 21:11, ppč.) Tahle slova nám dodávají klid. Jak to? Když vypukne nějaká epidemie, nepřekvapí nás to. Víme, že se děje přesně to, co Ježíš předpověděl. To nám pomáhá řídit se radou, kterou dal těm, kdo budou žít v posledních dnech: „Nenechte se znepokojit.“ Během epidemie často nemůžeš dělat věci, na které jsi byl zvyklý. To by ale nemělo platit o tvém osobním studiu a účasti na shromážděních. V našich publikacích a videích najdeš vyprávění bratrů a sester, kteří věrně slouží Jehovovi i přes podobné problémy, jaké máš ty. w22.12 51:4, 6

Patriarcha Jákob se netajil tím, jak moc svého syna Josefa miluje. (1. Mojž. 37:3, 4) Kvůli tomu jeho starší synové na svého bratra žárlili. Když se naskytla příležitost, prodali ho midianským kupcům. Ti ho odvezli stovky kilometrů daleko do Egypta, kde ho od nich koupil Potifar, velitel faraonovy stráže. Josefův život se najednou obrátil vzhůru nohama. Z milovaného syna se stal ubohý otrok nějakého Egypťana. (1. Mojž. 39:1) Někdy nás můžou potkat problémy, „s jakými se lidé běžně setkávají“. (1. Kor. 10:13) Nebo můžeme trpět zkrátka proto, že jsme Ježíšovi učedníci. Ostatní se nám za naši víru možná posmívají, staví se nám na odpor, nebo nás dokonce pronásledují. (2. Tim. 3:12) Ať už řešíš cokoli, s Jehovovou pomocí můžeš být úspěšný. w23.01 3:3-4

Někdy můžeme mít pocit, že bychom za člověkem, který se nás nějak dotkl, měli zajít. Bude ale dobré, když si nejdřív položíme otázky jako: Znám všechna fakta? (Přísl. 18:13) Napadlo mě, že to ten člověk nemusel udělat schválně? (Kaz. 7:20) Udělal jsem už někdy stejnou chybu? (Kaz. 7:21, 22) Když za ním zajdu, nevyrobím tím větší problém, než je ten, který se snažím vyřešit? Když se nad takovými otázkami zamyslíme, možná dojdeme k závěru, že to z lásky k tomu člověku prostě necháme být. Všichni můžeme ukázat, že jsme praví Ježíšovi následovníci, a to tím, že své bratry a sestry i přes jejich chyby nesobecky milujeme. Navíc tím můžeme druhým pomoct, aby poznali pravé náboženství a začali uctívat Jehovu, Boha lásky, spolu s námi. Buďme proto rozhodnutí dál projevovat lásku, která je charakteristickým rysem pravých křesťanů. w23.03 14:18-19

Z Bible se dozvídáme, že nejvýznamnější vlastností jejího autora je láska. Protože nás Jehova miluje, nezahltil nás zbytečnými podrobnostmi. (Jan 21:25) Jehova nám svoji lásku dává najevo i tím, jak s námi komunikuje – že při tom bere ohled na naši důstojnost. Do Bible nenechal zapsat nekonečný seznam pravidel, kterými by náš život řídil do nejmenšího detailu. Spíš chce, abychom o věcech přemýšleli, a proto v Bibli najdeme příběhy skutečných lidí, strhující proroctví a praktické rady. Boží Slovo nás tak podněcuje, abychom Jehovu milovali a poslouchali ze srdce. Z Bible taky vidíme, jak moc na nás Jehovovi záleží. Je v ní totiž spousta příběhů, které jsou plné lidských emocí. Biblické postavy byly lidé jako my, a tak se s nimi dokážeme ztotožnit. (Jak. 5:17) A co je důležitější, když vidíme, jak s nimi Jehova jednal, ještě líp chápeme, že „je velmi soucitný a milosrdný“. (Jak. 5:11) w23.02 6:13-15

Poslední biblická kniha začíná slovy: „Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým otrokům, co se má brzy stát.“ (Zjev. 1:1) Takže o to, jak se na světových událostech splňují biblická proroctví, se aktivně zajímáme. A asi jsme nadšení, když si o tom můžeme povídat s druhými. Když si ale o biblických proroctvích povídáme, měli bychom si dávat pozor, abychom nespekulovali. Proč? Protože bychom nechtěli říct něco, co by mohlo způsobit, že sbor nebude jednotný. Například se může stát, že významní politici budou mluvit o tom, jak můžou vyřešit nějaký konflikt a zajistit mír a bezpečnost. Mohli bychom mít sklon začít spekulovat, jestli se tím plní proroctví z 1. Tesaloničanům 5:3. To bychom ale dělat neměli. Spíš bychom si měli udržovat přehled o tom, co nejnovějšího k tomu vydala naše organizace. Když to, co říkáme, zakládáme na takových materiálech, přispíváme k tomu, aby byl sbor sjednocený „stejným způsobem myšlení“. (1. Kor. 1:10; 4:6) w23.02 8:4-5

Proč miluješ Ježíše? Ježíš se zastává pravdy, pokory a toho, co je správné. Jestli pravdu a to, co je správné, miluješ i ty, určitě miluješ taky Ježíše. Vzpomeň si, jak odvážně se za tyhle věci stavěl. (Jan 18:37) A jak to má s pokorou? Ježíš nám dává v pokoře skvělý příklad. Třeba veškeré zásluhy připisoval svému Otci, nikdy ne sobě. (Mar. 10:17, 18; Jan 5:19) Jak na tebe taková pokora působí? Motivuje tě k tomu, abys Božího Syna miloval a chtěl být jako on? Určitě ano. Proč je Ježíš pokorný? Protože miluje svého pokorného Otce a napodobuje ho. (Žalm 18:35; Hebr. 1:3) Když si všímáš, jak dokonale jsou na něm vidět Jehovovy vlastnosti, nepřitahuje tě to k němu? w23.03 10:6-7

Bible mluví o dvou skupinách lidí, kteří budou vzkříšeni s nadějí na věčný život na zemi – o „dobrých“ a o „špatných“. „Dobří lidé“ jsou ti, kdo za svého života věrně sloužili Jehovovi. Naopak „špatní lidé“ mu nesloužili. Lidé z obou těchto skupin budou vzkříšeni. Znamená to, že jejich jména jsou v knize života? Jména „dobrých lidí“, kteří zemřeli, byla zapsaná v knize života. Když zemřeli, byla z ní vymazána? Ne, protože pořád žijí v Jehovově paměti. Jehova „není Bohem mrtvých, ale živých, protože ti všichni jsou pro něho živí“. (Luk. 20:38) To znamená, že až budou dobří lidé vzkříšeni k životu na zemi, jejich jména budou pořád zapsaná v knize života, i když ze začátku jenom „tužkou“. (Luk. 14:14) w22.09 39:9-10

Když Jehova stvořil prvního člověka Adama, chtěl, aby měl z jeho výtvorů radost. Udělal pro něj nádherný ráj, který měl objevovat, o který se měl starat a který měl rozšiřovat. (1. Mojž. 2:8, 9) Jen si představ, jak Adam nadšeně pozoruje, jak klíčí semínka a kvetou rostliny. Starat se o zahradu Eden byl úžasný úkol. Jehova mu taky řekl, aby pojmenoval zvířata. (1. Mojž. 2:19, 20) Mohl to udělat sám, ale místo toho to svěřil Adamovi. Než se Adam rozhodl, jak každé zvíře pojmenuje, určitě pečlivě pozoroval, jaké jsou jeho charakteristické rysy a jak se chová. Muselo ho to tak bavit! Nepochybně si díky tomu ještě víc uvědomil, jak je jeho Otec moudrý, kreativní a jaký má cit pro umění. w23.03 12:3

Britsko-americká světová velmoc, znázorněná chodidly obrovské sochy, je tou poslední, o které se v Bibli píše. (Dan. 2:31–33) Žádná další už následovat nebude. V Armagedonu bude britsko-americká světová velmoc spolu se všemi ostatními lidskými vládami zničena. Postará se o to Boží království. (Zjev. 16:13, 14, 16; 19:19, 20) V čem je pro nás tohle proroctví přínosem? Danielovo proroctví nám dává další důkaz, že žijeme v čase konce. Před víc než 2 500 lety Daniel předpověděl, že po Babylonu budou následovat další čtyři světové velmoci, které budou mít významný vliv na Boží lid. Taky ukázal, že britsko-americká světová velmoc bude tou poslední. To nás utěšuje a dává nám to naději, že Boží království už brzo začne panovat nad celou zemí. Po lidských vládách tu nezůstane ani stopa. w22.07 28:9, 11-12