Duben

Položme si otázky: Jak reaguju na usměrnění? Uznám ochotně svoji chybu, nebo mám sklon se vymlouvat? Svaluju vinu na druhé? Podobné otázky si můžeš dávat, když čteš v Bibli o věrných Božích služebnících. Bojovali s něčím podobným jako ty? V čem konkrétně je můžeš napodobit? Hodně se toho můžeme naučit taky od našich spolukřesťanů, ať už jsou mladí, nebo staří. Vybavíš si někoho ze sboru, kdo věrně vytrvává v nějaké zkoušce? Možná zažívá tlak od spolužáků, odpor v rodině nebo ho trápí špatné zdraví. Všímáš si u něho nějakých hezkých vlastností, na kterých bys chtěl pracovat? Když vidíme, co konkrétně dělá pro to, aby zvládal svoje zkoušky, může nám to pomoct, abychom zvládali ty svoje. Za to, že kolem sebe máme tak úžasné příklady víry, jsme moc vděční. (Hebr. 13:7) w22.04 16:13-14

Když prožíváme něco těžkého, jsme vděční, když si na nás nějaký laskavý starší udělá čas, vyslechne si nás a povzbudí nás. Nebo když s někým studujeme a potřebujeme pomoc, jsme rádi, když s námi na studium jde nějaký zkušený průkopník a pak nám dá tipy, co zlepšit. Všichni tihle bratři a sestry mají radost, že pro nás můžou něco udělat. Stejnou radost můžeme mít i my, když sloužíme svým bratrům. Pokud i ty chceš najít nějaké nové způsoby, jak pro druhé něco udělat, co ti v tom pomůže? Nedávej si cíle, které jsou moc obecné, jako třeba: Rád bych toho ve sboru dělal víc. U takového cíle je totiž těžké přijít na to, jak ho dosáhnout. Navíc je skoro nemožné poznat, jestli jsme ho už splnili. Tvůj cíl by proto měl být jasný a konkrétní. Můžeš si ho dokonce zapsat a poznamenat si, jak ho chceš dosáhnout. w22.04 18:12-13

Jehova teď shromažďuje „velký zástup“ lidí a učí je, jak mají žít pod vládou jeho království. (Zjev. 7:9, 10) Dnešní svět rozdělují války a nenávist, ale ti, kdo do téhle skupiny patří, se snaží jakoukoli nenávist ze svého srdce vykořenit. Už dnes obrazně řečeno překovávají „své meče v radlice“. (Mich. 4:3) Válek, které mají na svědomí tolik lidských životů, se neúčastní. Učí lidi o pravém Bohu a o jeho záměru a tak jim pomáhají získat skutečný život. (1. Tim. 6:19) Kvůli tomu, že podporují Boží království, se proti nim možná staví příbuzní nebo mají finanční problémy, ale Jehova se o ně stará a dává jim to, co potřebují. (Mat. 6:25, 30–33; Luk. 18:29, 30) To všechno nás ujišťuje, že Boží království je skutečné a že bude dál pracovat na tom, aby se Jehovův záměr uskutečnil. w22.12 49:13

Na konci 1 000 let budou všichni lidé na zemi dokonalí. Nikdo už nebude ovlivněný hříchem, který jsme zdědili po Adamovi. (Řím. 5:12) Následky tohoto hříchu budou jednou provždy odstraněny. V tomto smyslu všichni lidé na konci 1 000 let „ožijí“. (Zjev. 20:5) Víme, že Ježíš zůstal Bohu věrný, i když ho Satan pokoušel. Ale co ostatní dokonalí lidé? Zůstanou i oni Bohu věrní, když Satan dostane příležitost, aby je vyzkoušel? Až bude na konci 1 000 let propuštěn z propasti, každý člověk na tuto otázku odpoví sám za sebe. (Zjev. 20:7) Ti, kdo závěrečnou zkoušku zvládnou, získají věčný život a skutečnou svobodu. (Řím. 8:21) Naopak ti, kdo se vzbouří, budou navždy zničeni. (Zjev. 20:8–10) w22.05 21:18-19

Ke splnění tohoto proroctví došlo, když Satan podnítil Židy a Římany, aby zabili Božího Syna. (Luk. 23:13, 20–24) Doslovné zranění paty může člověka dočasně vyřadit z činnosti. A něco podobného platilo o Ježíšovi. Potom co zemřel, nemohl během tří dnů, kdy byl v hrobě, vůbec nic dělat. (Mat. 16:21) Aby se proroctví z 1. Mojžíšovy 3:15 mohlo splnit, Ježíš nemohl zůstat v hrobě. Proč ne? Protože bylo předpovězeno, že potomstvo ženy rozdrtí hadovi hlavu. Ježíš se tedy musel ze zranění paty uzdravit. A to se taky stalo. Třetí den po své smrti byl vzkříšen jako nesmrtelná duchovní bytost. A až přijde čas, který Jehova určil, Ježíš Satana jednou provždy rozdrtí. (Hebr. 2:14) Se svými spoluvládci zbaví zemi všech Božích nepřátel – všech, kdo patří k potomstvu hada. (Zjev. 17:14; 20:4, 10) w22.07 30:11-12

Rodiče, pomáhejte dětem, aby si našly dobré přátele. Boží Slovo jasně ukazuje, že přátelé na nás mají vliv – buď dobrý, nebo špatný. Víte, jaké mají vaše děti kamarády? Jak můžete svým dětem pomoct, aby si našly přátele, kteří mají rádi Jehovu? (1. Kor. 15:33) S některými duchovně zralými křesťany se můžete třeba domluvit, že spolu něco podniknete. (Žalm 119:63) Tatínek jménem Tony vysvětluje: „Už roky k sobě domů zveme různé bratry a sestry – mladé i staré. Vždycky si dáme něco k jídlu a pak společně máme rodinné uctívání. Je to skvělý způsob, jak líp poznat ty, kdo milují Jehovu a s radostí mu slouží. Jejich zážitky, horlivost a obětavost měly na naše děti obrovský vliv a pomohly jim, aby si zamilovaly Jehovu.“ w22.05 23:14-15

Když se starší sejdou s provinilcem, jejich cílem je rozhodnout tak, jak už bylo rozhodnuto v nebi. Co dobrého to přináší sboru? Chrání ho to, protože když je nekajícný provinilec vyloučen, nemůže Jehovovým vzácným ovečkám ubližovat. (1. Kor. 5:6, 7, 11–13; Tit. 3:10, 11) Zároveň to může pomoct hříšníkovi, aby činil pokání a Jehova mu mohl odpustit. (Luk. 5:32) Když toho, co udělal, lituje, starší se za něj modlí a prosí Jehovu, aby mu pomohl se duchovně uzdravit. (Jak. 5:15) Co když ale starší při schůzce s hříšníkem zjistí, že pokání nečiní? V takovém případě ho ze sboru vyloučí. Když se ale ten člověk později vzpamatuje, upřímně lituje toho, co udělal, a změní se, Jehova je ochotný mu odpustit. (Luk. 15:17–24) A to platí i v případě, že se dopustil velmi vážných hříchů. (2. Par. 33:9, 12, 13; 1. Tim. 1:15) w22.06 25:5-6

Křesťané po celém světě s Jehovovou pomocí zvládají náročné situace a úspěšně bojují proti Ďáblovi. (1. Petra 5:9) Dokážeš to i ty! Už velmi brzy dá Jehova Ježíšovi pokyn, aby se svými spoluvládci „zničil Ďáblova díla“. (1. Jana 3:8) Potom se už Boží služebníci na zemi nebudou „ničeho bát a [nebudou] mít důvod se děsit“. (Iz. 54:14; Mich. 4:4) Do té doby se budeme muset ze všech sil snažit svůj strach překonávat. Musíme dál posilovat svoji důvěru, že Jehova svoje služebníky miluje a chrání. Pomůže nám, když budeme přemýšlet o tom, jak je chránil v minulosti, a mluvit o tom s druhými. Taky si můžeme připomínat, jak pomáhal nám osobně, když jsme procházeli nějakým náročným obdobím. S Jehovovou pomocí můžeme svůj strach překonat! (Žalm 34:4) w22.06 26:19-20

Světová velmoc, kterou představují chodidla „ze železa a hlíny“, už vládne. Objevila se během první světové války, kdy se z Británie a Spojených států stali blízcí spojenci. Z Nebukadnecarova snu o soše taky vyplývá, že se tahle velmoc má od předchozích království lišit. Britsko-americkou světovou velmoc na rozdíl od těch předchozích nepředstavuje jednolitý kus kovu, jako například zlato nebo stříbro, ale směs železa a hlíny. Hlína symbolizuje „potomstvo lidstva“, tedy obyčejné lidi. (Dan. 2:43, ppč.) Právě oni mají velký vliv na výsledky voleb, účastní se kampaní za lidská práva a hromadných protestů a podporují činnost odborových svazů. Tím vším oslabují schopnost britsko-americké světové velmoci prosazovat svoje zájmy. w22.07 28:9-10

Váháš s tím, jestli se dát pokřtít? Může ti pomoct, když se sám sebe zeptáš: Proč vlastně čekám? (Sk. 8:36) Ježíš řekl, že konání Boží vůle je jako jídlo. Věděl, že jídlo je pro nás dobré, a stejně tak je pro nás dobré i všechno, co po nás Jehova chce. Jehova by po nás nikdy nechtěl něco, co by nám ublížilo. Přeje si, aby ses dal pokřtít? Ano. (Sk. 2:38) Tak si můžeš být jistý, že když to uděláš, bude to k tvému dobru. Kdyby ti někdo nabídl to nejlepší jídlo na světě, váhal bys s jeho ochutnáním? Tak proč váhat se křtem? Možná ale řekneš: „Ještě na křest nejsem připravený.“ Je pravda, že zasvětit se Jehovovi a dát se pokřtít, je to nejdůležitější rozhodnutí ve tvém životě. Takže než k tomu rozhodnutí dojdeš, chce to čas, hodně přemýšlení a velké úsilí. w23.03 10:18-20

Jehova Ježíše pomazal svatým duchem a Ježíš se tak stal hlavní částí potomstva ženy. Po jeho smrti a vzkříšení ho Bůh „korunoval … slávou a ctí“ a dal mu „veškerou moc v nebi i na zemi“, včetně pravomoci, aby „zničil Ďáblova díla“. (Hebr. 2:7; Mat. 28:18; 1. Jana 3:8) Potomstvo ženy ale má i svoji druhou část. Kdo to je? Odhalil to apoštol Pavel, když pomazaným křesťanům židovského i nežidovského původu řekl: „Pokud patříte Kristu, jste Abrahamovým potomstvem, dědici podle slibu.“ (Gal. 3:28, 29) Když je křesťan pomazán svatým duchem, stává se částí potomstva ženy. Potomstvo ženy tedy tvoří Ježíš Kristus a jeho 144 000 spoluvládců. (Zjev. 14:1) Ti všichni se snaží přemýšlet a jednat stejně jako jejich Otec Jehova. w22.07 30:8-9

Žijeme v posledních dnech, a tak nás nepřekvapuje, že zažíváme různé těžkosti. (2. Tim. 3:1) V takových chvílích možná cítíme, že jsme na dně a že je toho na nás moc, zvlášť když přichází jeden problém za druhým, nebo jich dokonce musíme řešit víc najednou. Pamatuj ale, že Jehova na nás dává pozor a že s jeho pomocí můžeme zvládnout jakoukoli zkoušku. Připomeňme si, jak Jehova pomohl svému věrnému služebníku Jobovi. V pár okamžicích se mu zhroutil celý svět. Během jediného dne se dozvěděl, že přišel o hospodářská zvířata, o svoje sluhy, a dokonce i o svoje milované děti. (Job 1:13–19) A krátce nato se k obrovskému zármutku, který prožíval, přidala bolestivá a odpudivá nemoc. (Job 2:7) Jehova na Joba dával pozor. Měl ho moc rád, a tak mu pomohl, aby svoje zkoušky zvládl a zůstal mu věrný. w22.08 33:8-10

Ukáznění může bolet. Možná si říkáme, že není oprávněné a že je až moc tvrdé. Snadno bychom tak mohli zapomenout na něco velmi důležitého – že Jehova nás ukázňuje z lásky. (Hebr. 12:5, 11) A tak ukáznění přijmi a změň, co je potřeba. Petrovi se víckrát stalo, že ho Ježíš před ostatními apoštoly pokáral. (Mar. 8:33; Luk. 22:31–34) Musel se cítit trapně. Dál ale Ježíše věrně následoval. Ukáznění přijal a ze svých chyb se poučil. Jehova ho za jeho věrnost odměnil a svěřil mu důležité úkoly ve sboru. (Jan 21:15–17; Sk. 10:24–33; 1. Petra 1:1) Když nás někdo ukázní, i my se můžeme cítit trapně. Pokud se ale nad svoje pocity dokážeme povznést, ukáznění přijmeme a změníme, co je potřeba, prospějeme tím sobě i ostatním. Pro Jehovu a pro naše bratry pak budeme ještě užitečnější. w22.11 48:6-7

Abraham věděl, že Jehova by nikdy neudělal nic nelaskavého ani nesprávného. A jak napsal apoštol Pavel, Abraham byl přesvědčený, že Jehova dokáže Izáka vzkřísit. (Hebr. 11:17–19) Slíbil přece, že z Izákových potomků vznikne velký národ. Ale v té době ještě Izák žádné děti neměl. Abraham Jehovu miloval, a proto důvěřoval, že bude vždycky jednat správně. I když to pro něj bylo těžké, s vírou ho poslechl. (1. Mojž. 22:1–12) Jak můžeme Abrahama napodobovat? Tak jako on musíme Jehovu dál poznávat. Díky tomu se k němu ještě víc přiblížíme a naše láska k němu poroste. (Žalm 73:28) Zároveň tak budeme školit svoje svědomí, aby odpovídalo tomu, jak se na věci dívá Jehova. (Hebr. 5:14) Když nás pak někdo bude svádět k něčemu špatnému, odmítneme to. Už samotná představa, že bychom udělali něco, čím bychom způsobili našemu Otci bolest a poškodili svůj vztah s ním, nám bude odporná. w22.08 36:11-12

Když se apoštol Pavel s Barnabášem vrátili do Lystry, Ikonia a Antiochie, „v každém sboru pro ně jmenovali starší“. (Sk. 14:21–23) Tihle bratři byli pro sbory určitě velkým povzbuzením, tak jako starší dnes. Starší, když si všimnete někoho, kdo potřebuje slyšet „dobré slovo“, neváhejte mu pomoct. Pavel svým bratrům a sestrám psal o „velkém oblaku svědků“, kteří díky síle od Jehovy dokázali zvládat těžkosti. (Hebr. 12:1) Věděl totiž, že jim jejich životní příběhy můžou dodat odvahu a pomoct jim, aby se zaměřovali na „město živého Boha“. (Hebr. 12:22) Stejné je to dnes. Nás všechny určitě povzbuzuje, když čteme o tom, jak Jehova pomáhal Gideonovi, Barakovi, Davidovi, Samuelovi a mnoha dalším. (Hebr. 11:32–35) w22.08 35:5-6

Za jaké „skutky“ budou vzkříšení lidé souzeni? Bude to za to, jak se chovali předtím, než zemřeli? Ne! Vzpomeň si, že smrtí byly jejich hříchy smazány. V tomhle verši se těmi „skutky“ nemůže myslet to, co dělali dřív. Musí se tím myslet jejich skutky v novém světě – to, jak budou reagovat na školení, které dostanou. I takoví věrní muži jako Noe, Samuel, David a Daniel se budou muset učit o Ježíši Kristu a uvěřit v jeho výkupní oběť. A „špatní lidé“ se budou muset učit o to víc! Jak to nakonec dopadne s těmi, kdo tuhle úžasnou možnost odmítnou? Zjevení 20:15 říká: „Kdo nebyl zapsaný v knize života, byl hozen do ohnivého jezera.“ Vidíme, že tihle lidé budou jednou provždy zničeni. Je tedy velmi důležité dělat všechno pro to, aby naše jména byla zapsaná v knize života a zůstala tam! w22.09 39:17-19

V otázkách zdraví a léčby se často necháváme vést svým biblicky školeným svědomím. (1. Tim. 3:9) Když se rozhodujeme a probíráme to s druhými, měli bychom se řídit radou z Filipanům 4:5: „Ať všichni lidé vědí, že jste rozumní.“ To se projeví tak, že si o zdraví neděláme přehnané starosti. Svoje bratry a sestry máme rádi a vážíme si jich, i když se rozhodují jinak než my. (Řím. 14:10–12) Za život, který nám Jehova dal, jsme mu moc vděční. Dáváme to najevo tak, že si ho chráníme a že Jehovovi sloužíme ze všech sil. (Zjev. 4:11) Zatím žijeme ve světě, kde jsou běžné nemoci a katastrofy. Nic takového si pro nás ale Stvořitel nepřál. Brzo nám dá věčný život bez bolesti a smrti. (Zjev. 21:4) Do té doby buďme rádi, že jsme živí a že sloužíme našemu milujícímu nebeskému Otci Jehovovi. w23.02 9:17-18

Zamysleme se teď nad třemi situacemi, kdy Jehova jasně ukázal, že on je nejvyšší vládce. (Řím. 13:1) Faraon držel Izraelity v otroctví a odmítal je propustit. Bůh je ale osvobodil a faraona utopil v Rudém moři. (2. Mojž. 14:26–28; Žalm 136:15) Babylonský král Belšacar uspořádal hostinu, na které se „vyvyšoval nad Pána nebes“ a místo něj „chválil … bohy ze stříbra a zlata“. (Dan. 5:22, 23) Ale Jehova tohoto pyšného krále pokořil. „Ještě tu noc“ byl Belšacar zabit a jeho království se zmocnili Médové a Peršané. (Dan. 5:30, 31) Král Herodes Agrippa I., který vládl nad Palestinou, dal popravit apoštola Jakuba. Potom uvěznil Petra a chtěl se zbavit i jeho. Bůh mu to ale překazil. Heroda „udeřil Jehovův anděl“ a on zemřel. (Sk. 12:1–5, 21–23) w22.10 42:12

Naši naději posiluje to, když čteme, jak se v minulosti Jehova staral o svoje věrné služebníky. Všechno v Božím Slově „bylo napsáno pro naše poučení, abychom díky své vytrvalosti a povzbuzení z Písma měli naději“. (Řím. 15:4) Přemýšlej o tom, jak Jehova plnil svoje sliby. Zamysli se třeba nad tím, co udělal pro Abrahama a Sáru. Byli už ve věku, kdy nemohli mít děti. Jehova jim ale slíbil, že se jim narodí syn. (1. Mojž. 18:10) Jak Abraham reagoval? Bible říká: „Věřil, že se stane otcem mnoha národů.“ (Řím. 4:18) I když se ta situace z lidského hlediska zdála beznadějná, Abraham si byl jistý, že Jehova svůj slib splní. A on ho nezklamal. (Řím. 4:19–21) Takové příběhy nám připomínají, že Jehova svoje sliby zaručeně splní. w22.10 44:13-14

Tato slova se splnila, když byli Židé propuštěni ze zajetí. Jehova je vyučoval a vedl a jim se díky tomu podařilo obnovit čisté uctívání. Jsme moc vděční, že Jehova je i naším Vznešeným učitelem. Izajáš popisuje, jakými způsoby nás Jehova vyučuje. Říká: „Svého Vznešeného učitele uvidíš na vlastní oči.“ Vykresluje tady obraz učitele, který stojí před svými žáky. To, že nás dneska Jehova vyučuje, je pro nás velká čest a moc si toho vážíme. Jak to dělá? Dává nám jasné pokyny prostřednictvím svojí organizace. Vedení, které dostáváme třeba na našich shromážděních, v našich publikacích a pořadech na JW Broadcasting^®, nám i v náročných obdobích pomáhá vytrvávat s radostí. w22.11 46:8-9

O konci židovského systému a o konci systému, ve kterém žijeme my dnes, Ježíš řekl: „Ten den nebo hodinu nezná nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ Pak všechny svoje učedníky vybídl: „Vyhlížejte, buďte bdělí.“ (Mar. 13:32–37) To, jestli židovští křesťané v prvním století zůstanou bdělí, byla otázka života a smrti. Ježíš řekl: „Až uvidíte Jeruzalém obležený vojsky, vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ V tu chvíli měli poslechnout Ježíšův pokyn, ať „utečou do hor“. (Luk. 21:20, 21) Když pak Římané Jeruzalém zničili, ti, kdo se Ježíšovým varováním řídili, si zachránili život. My žijeme těsně před koncem dnešního zkaženého systému. Stejně jako křesťané v prvním století proto musíme uvažovat střízlivě a být bdělí. w23.02 8:1-3

Jehova učí ty, kdo ho milují, jak být čestní a jednat správně. Díky tomu si můžou sami sebe víc vážit a cítit vnitřní klid. (Přísl. 13:5, 6) Udělal to všechno Jehova i pro tebe? Při studiu Bible jsi zjistil, že to, co po lidech chce, je pro ně to nejlepší a že je to nejlepší i pro tebe. (Žalm 77:13) Proto se chceš jeho měřítek zastávat. (Mat. 6:33) Chceš bránit pravdu a vyvracet pomluvy, které se o našem Bohu šíří. Jak to můžeš dělat? Můžeš se rozhodnout, že svým životem jakoby řekneš: „Odmítám Satanovy lži a zastávám se pravdy. Chci, aby mi vládl Jehova, a chci dělat to, co říká, že je správné.“ Jak ukážeš, že chceš takhle žít? V modlitbě se Jehovovi zasvěť a pak to dej veřejně najevo tím, že se dáš pokřtít. Láska k pravdě a k tomu, co je správné, je pro křest silnou motivací. w23.03 10:4-5

Existuje jeden druh pokoje, který lidé ve světě vůbec neznají. Je to „Boží pokoj“ – klid, který zažíváme díky tomu, že máme blízký vztah s naším nebeským Otcem. Boží pokoj nám dodává pocit jistoty. (Filip. 4:6, 7) Radujeme se z přátelství s Jehovou, který je „Bohem pokoje“, a s těmi, kdo ho milují. (1. Tes. 5:23) Když našeho Otce známe, důvěřujeme mu a posloucháme ho, jeho pokoj nám může i v náročných situacích dodávat klid. Je ale možné zažívat Boží pokoj i v případě, že vypukne epidemie, dojde k přírodní katastrofě, začnou občanské nepokoje nebo jsme pronásledovaní? Každá taková situace nám může nahnat strach. Naši bratři a sestry se řídí Ježíšovou radou z verše na tento den a s Jehovovou pomocí ani v těžkých chvílích neztrácí klid. w22.12 51:1-2

Některé věci v našem životě prostě neovlivníme. Je proto důležité, abychom svoji hodnotu neposuzovali podle toho, jaké máme ve službě pro Jehovu úkoly, a abychom svoje úkoly nesrovnávali s tím, co dělají druzí. (Gal. 6:4) Hledej proto způsoby, jak můžeš být pro druhé i pro Jehovu užitečný ty. Pokud toho chceš ve službě pro Jehovu dělat víc, snaž se žít jednoduše a zbytečně se nezadlužuj. Když si budeš dávat dílčí cíle, pomůže ti to dosáhnout těch dlouhodobějších. Řekněme, že tvým dlouhodobým cílem je pravidelná průkopnická služba. Mohl bys už teď každý měsíc sloužit jako pomocný průkopník? Nebo je tvým cílem stát se služebním pomocníkem. Mohl bys strávit víc času ve službě? Získáš tím cenné zkušenosti, které ti můžou otevřít dveře k tomu, abys toho pro Jehovu mohl v budoucnu dělat ještě víc. Každý úkol se snaž plnit co nejlíp. w22.04 18:16-17

Jehova nám může pomoct, abychom zvládali problémy a měli radost z toho, že mu můžeme sloužit. Co Jehova udělá, když se mu svěříme s něčím, co nás trápí? Možná nám ze všeho nejdřív dá sílu, abychom to dokázali zvládat. Pokud náš problém nezmizí tak rychle, jak jsme doufali, možná se budeme muset o sílu modlit opakovaně. Jehova nás k tomu dokonce sám vybízí. Naznačují to Izajášova slova: „Nedopřávejte [Jehovovi] klid.“ (Iz. 62:7) Jak tomu máme rozumět? K Jehovovi bychom se měli modlit vytrvale – jakoby ho nenechat odpočinout. Připomíná nám to Ježíšova podobenství z Lukáše 11:8–10, 13. Ježíš nás tam vybízí, abychom stále prosili o svatého ducha. Jehovu taky můžeme prosit, aby nás vedl, a my se tak dokázali dobře rozhodovat. w22.11 46:1, 6-7

Ty i tvoje rodina se už teď můžete na pronásledování připravit. Nepředstavujte si všechny ty hrozné věci, které by se mohly stát. Místo toho posilujte svoje přátelství s Jehovou a pomáhejte v tom i svým dětem. Když na tebe občas dolehnou starosti, ze srdce se modli k Jehovovi. (Žalm 62:7, 8) Jako rodina si povídejte o všech těch důvodech, proč mu můžete důvěřovat. O pronásledování platí to samé co o přírodních katastrofách – když se připravíte a budete se na Jehovu spoléhat, vašim dětem to dodá odvahu a klid. Boží pokoj nám dodává pocit jistoty. (Filip. 4:6, 7) I když nás můžou postihnout epidemie, přírodní katastrofy nebo pronásledování, Jehova nám pomáhá cítit vnitřní klid. Pečuje o nás prostřednictvím obětavých starších. A nám všem dává příležitost si navzájem pomáhat. Díky pokoji, který máme už teď, se nemusíme bát větších zkoušek, které jsou teprve před námi, dokonce ani „velkého soužení“. (Mat. 24:21) w22.12 52:17-18

Měli bychom se snažit, abychom se zbavili pocitů viny kvůli vážným hříchům, kterých jsme se možná v minulosti dopustili. Nikdy bychom si samozřejmě neměli říkat, že když za nás Ježíš zaplatil výkupné, můžeme hřešit úmyslně. (Hebr. 10:26–31) Pokud jsme ale svého vážného hříchu litovali, využili jsme pomoc, kterou Jehova nabízí, a změnili jsme se, můžeme si být jistí, že nám velkoryse odpustil. (Iz. 55:7; Sk. 3:19) Ježíšova výkupní oběť dokáže překrýt všechny naše hříchy a umožní nám žít v ráji. Život tam rozhodně nebude nudný. Budeme potkávat spoustu zajímavých lidí a budeme mít smysluplnou práci. A co je nejlepší, každý den budeme víc a víc poznávat našeho nebeského Otce a budeme se radovat z jeho darů. O něm i o tom, co stvořil, se pořád budeme dozvídat něco nového. w22.12 50:17, 19

„Žena“ z proroctví nemohla být Eva. Podle proroctví má potomstvo ženy „rozdrtit“ hadovi hlavu. Tím hadem je Satan – duchovní bytost, kterou by žádný z nedokonalých potomků Evy rozdrtit nedokázal. Musí to tedy být někdo silnější. Kdo je tedy tou ženou z 1. Mojžíšovy 3:15? Její totožnost nám odhaluje poslední kniha Bible. (Zjev. 12:1, 2, 5, 10) Není to obyčejná žena. Má pod nohama měsíc a na hlavě korunu z 12 hvězd. Dítě, které porodila, je taky naprosto mimořádné. Je to Boží království. A protože Boží království je v nebi, musí být v nebi i ta žena. Představuje nebeskou část Jehovovy organizace, kterou tvoří jeho věrní andělé. (Gal. 4:26) Boží Slovo nám taky pomáhá pochopit, kdo je hlavní částí potomstva ženy. Bylo o něm předpovězeno, že bude potomkem Abrahama. (1. Mojž. 22:15–18) w22.07 30:6-8

V Bibli, kterou nám dal Jehova, je spousta moudrých rad. Mají na lidi dobrý vliv a doslova jim mění život. Když Mojžíš napsal první biblické knihy, řekl Izraelitům: „Nejsou to pro vás prázdná slova. Závisí na nich váš život.“ (5. Mojž. 32:47) Těm, kdo se Božím Slovem řídili, se dobře dařilo a byli šťastní. (Žalm 1:2, 3) I když od doby, kdy byla Bible napsaná, uběhlo už hodně času, svoji sílu měnit život lidí rozhodně neztratila. Rady z Bible fungují pořád a pomáhají lidem v každé době. Když ji čteme a přemýšlíme o tom, její autor nám dává svého mocného svatého ducha, abychom věděli, jak ty moudré rady uplatnit. (Žalm 119:27; Mal. 3:16; Hebr. 4:12) Autor Bible pořád žije a chce ti pomáhat. To je skvělá motivace, proč bys ji měl každý den číst! w23.02 6:5-6

Ze 13. kapitoly Zjevení se dozvídáme, že sedmá hlava – britsko-americká světová velmoc – jedná zároveň jako divoké zvíře, které má „dva rohy jako beránek, ale [mluví] jako drak“. Tohle zvíře „dělá velké zázraky – dokonce působí, že před zraky lidí sestupuje z nebe na zem oheň“. (Zjev. 13:11–15) V 16. a 19. kapitole Zjevení se o něm mluví jako o „falešném prorokovi“. (Zjev. 16:13; 19:20) Podobně popsal britsko-americkou světovou velmoc i prorok Daniel. Řekl o ní, že „způsobí strašné zničení“. (Dan. 8:19, 23, 24, ppč.) Přesně to se stalo za druhé světové války. K ukončení téhle války v Tichomoří přispělo svržení dvou atomových bomb, které byly výsledkem společného úsilí britských a amerických vědců. Britsko-americká světová velmoc tím vlastně způsobila, že „z nebe na zem [sestoupil] oheň“. w22.05 20:9