Březen

Apoštol Petr vybízel bratry a sestry, aby všechny schopnosti a dary, které mají, využívali ve prospěch svých spoluvěřících. Napsal: „Podle toho, v jaké míře každý z vás dostal dar, používejte ho tak, že jeden druhému sloužíte jako dobří správci Boží nezasloužené laskavosti.“ (1. Petra 4:10) Neměli bychom se bát naplno využívat svoje dary jenom proto, aby nám druzí náhodou nezáviděli nebo se necítili méněcenní, ale neměli bychom se jimi ani chlubit. (1. Kor. 4:6) Pamatujme, že jakékoli přirozené schopnosti, které možná máme, jsme dostali od Boha. Měli bychom je používat k tomu, abychom povzbuzovali bratry a sestry, ne k tomu, abychom zviditelňovali sami sebe. (Filip. 2:3) Když svoje síly a schopnosti používáme pro Jehovu, máme důvod k radosti – ne proto, že bychom byli lepší než druzí nebo bychom dělali víc než oni, ale proto, že tím chválíme Jehovu. w22.04 16:7-9

Ježíš Boží Slovo miloval. Jeho pocity předpověděl pisatel Žalmu 40:8: „Dělá mi radost konat tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém srdci.“ Ježíš byl díky tomu šťastný a ve službě Jehovovi se mu dařilo. Podobně šťastní a úspěšní můžeme být i my, když budeme číst Boží Slovo a milovat ho. (Žalm 1:1–3) Jednejme podle Ježíšových slov a příkladu a tak zkvalitňujme svoje čtení Bible. Biblickým pasážím budeme líp rozumět, když se budeme modlit, číst pomalu, klást si otázky a dělat si stručné poznámky. Používejme dobrý úsudek, a to tak, že přečtený úsek pečlivě zkoumáme pomocí našich publikací. A když budeme číst Bibli se správným postojem, bude nás moct tvarovat. K čemu to povede, když si všechny tyhle návrhy vezmeme k srdci? Vytěžíme ze čtení Bible maximum a budeme mít k Jehovovi ještě blíž. (Žalm 119:17; Jak. 4:8) w23.02 7:15-16

Dej si konkrétní cíl a pak na něm začni pracovat. Jak na to? Dejme tomu, že se chceš stát lepším řečníkem. Určitě ti pomůže, když si prostuduješ brožuru Nauč se dobře číst a vyučovat. Když máš nějaký bod programu na shromáždění v týdnu, můžeš poprosit zkušeného bratra, aby si tě předem poslechl a dal ti nějaké tipy. Svoje proslovy si dobře připravuj, aby druzí viděli, že jsi nejen schopný, ale taky spolehlivý a zodpovědný. (2. Kor. 8:22) Co když se chceš zlepšit v něčem, co ti přirozeně nejde? Nevzdávej se. Stal se z Timotea mimořádně schopný řečník nebo učitel? To Bible neříká. Ale díky tomu, že se řídil Pavlovými radami, určitě dokázal svoje úkoly plnit čím dál líp. (2. Tim. 3:10) w22.04 18:8-11

Co je sedmihlavé divoké zvíře? Tohle zvíře se podobá levhartovi, ale má nohy jako medvěd a tlamu jako lev. Má taky deset rohů. Stejné rysy mají i čtyři zvířata zmíněná v 7. kapitole Daniela. V knize Zjevení má ale všechny tyhle rysy jenom jedno zvíře, a ne čtyři. Z toho můžeme vyvodit, že nejde jen o jednu vládu nebo světovou velmoc. Potvrzuje to i vyjádření, že vládne „nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem“. (Zjev. 13:7) Tohle zvíře tedy musí představovat všechny politické mocnosti, které kdy lidem vládly. (Kaz. 8:9) Tomu, že sedmihlavé divoké zvíře představuje všechny vlády, nasvědčuje taky skutečnost, že má deset rohů. Číslo deset v Bibli často označuje úplnost. w22.05 20:6

Kdo se z těch krásných věcí bude moct radovat? V první řadě velký zástup těch, kdo přežijí Armagedon, a děti, které se v novém světě možná narodí. Ve 20. kapitole Zjevení se ale taky píše, že budou vzkříšeni mrtví. (Zjev. 20:11–13) Kromě „dobrých“ lidí ožijí i „špatní“, tedy ti, kdo neměli dostatečnou příležitost poznat Jehovu. (Sk. 24:15; Jan 5:28, 29) Znamená to, že během tisícileté vlády budou vzkříšeni úplně všichni? Ne. Ti, kdo za svého života svévolně odmítli Jehovovi sloužit, vzkříšeni nebudou. Svoji příležitost promarnili a ukázali tak, že si nezaslouží žít v ráji na zemi. (Mat. 25:46; 2. Tes. 1:9; Zjev. 17:8; 20:15) w22.05 21:16-17

Prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“ Ježíš vytvořil tady na zemi úžasnou organizaci, která podporuje čisté uctívání Jehovy. (Mat. 24:45) Jak ji ty osobně vnímáš? Možná to cítíš stejně jako apoštol Petr, který Ježíšovi řekl slova ve verši na tento den. Co by s námi bylo, kdybychom se nesetkali s Jehovovou organizací? Právě ji Kristus používá, aby nás duchovně sytil, školil nás ve službě a pomáhal nám oblékat si „novou osobnost“ a dělat tak radost Jehovovi. (Ef. 4:24) Ježíš nás moudře vede i v náročných obdobích. Jasně se to ukázalo, když vypukla pandemie covidu-19. Hodně lidí ve světě nevědělo, co mají dělat. Ale my jsme díky Ježíšovi dostali jasné pokyny, jak se chránit. w22.07 29:13-14

Jehova dal starověkým Izraelitům pokyn, aby o něm se svými dětmi často mluvili. (5. Mojž. 6:6, 7) K tomu, aby jim do srdce vštěpovali lásku k Jehovovi, měli tehdy spoustu příležitostí. Izraelský chlapec mohl společně se svým tatínkem celé hodiny osévat pole nebo sklízet úrodu. Jeho sestřička mohla zatím s maminkou šít, tkát a dělat další domácí práce. Byly to chvíle, kdy si mohli popovídat o mnoha důležitých věcech – třeba o tom, jak je Jehova dobrý a jak se o jejich rodinu stará. V mnoha zemích jsou rodiče přes den v práci a děti ve škole. Když si tedy rodiče chtějí s dětmi popovídat, musí si na to najít čas. (Ef. 5:15, 16) w22.05 23:10-11

Vážný hřích je hrubým porušením Božího zákona. Když se ho křesťan dopustí, musí prosit Jehovu o odpuštění a říct to starším ve sboru. (Žalm 32:5; Jak. 5:14) Pravomoc úplně odpustit hříchy na základě Ježíšovy výkupní oběti má ale jenom Jehova. Jaká je tedy úloha starších? Jehova je pověřil, aby pomocí Bible rozhodli, jestli ten, kdo zhřešil, může zůstat ve sboru. (1. Kor. 5:12) Mimo jiné budou hledat odpověď na následující otázky: Zhřešil ten člověk úmyslně? Snažil se svůj hřích utajit? Dopouštěl se ho delší dobu? A hlavně, je vidět, že upřímně činí pokání? Mají starší důvod věřit, že mu Jehova odpustil? (Sk. 3:19) w22.06 25:4

Ježíš svoje následovníky vybízel, aby toužili žít podle správných měřítek. (Mat. 5:6) To znamená žít podle toho, co je dobré a čisté v Božích očích. Miluješ pravdu a to, co je správné? Nepochybujeme, že ano. Nenávidíš lži a všechno, co je špatné a zkažené. (Žalm 119:128, 163) Lži odráží osobnost Satana, který vládne tomuhle světu. (Jan 8:44; 12:31) Jedním z jeho cílů je pošpinit Boží svaté jméno. O našem Bohu šíří lži už od vzpoury v Edenu. Chce, aby si lidé mysleli, že Jehova je sobecký vládce, který s námi nejedná fér a odpírá nám něco dobrého. (1. Mojž. 3:1, 4, 5) Jeho lžím uvěřila spousta lidí. Když se člověk rozhodne nemilovat pravdu, dává Satanovi prostor, aby ho svedl ke špatnému a zkaženému chování. (Řím. 1:25–31) w23.03 10:3

Když se snažíš překonat nějaký zlozvyk, možná občas selžeš. Nebo se ti nějaký tvůj cíl zdá být v nedohlednu, a tak ztrácíš trpělivost a jsi z toho frustrovaný. Co ti pomůže, abys to nevzdal? Láska k Jehovovi. Láska k Jehovovi je to nejcennější, co máš. (Přísl. 3:3–6) Když Boha ze srdce miluješ, pomůže ti to zvládnout, cokoli tě v životě potká. Lásku dokážeš projevovat díky tomu, že tě Bůh stvořil ke svému obrazu. (1. Mojž. 1:26) V Bibli se často píše o tom, jak věrně miluje svoje služebníky. Tohle silné pouto se nikdy nepřetrhne, jeho láska nikdy nevyprchá. Jak ho v tom můžeš napodobovat? Začni vděčností. (1. Tes. 5:18) Každý den si polož otázku: Z čeho jsem viděl, že mě má Jehova rád? Pak mu za to nezapomeň poděkovat a buď v modlitbě konkrétní. Každý projev jeho lásky vnímej tak, jako by to udělal přímo pro tebe. w23.03 11:17-19

Ježíš se všemi 12 apoštoly jednal s láskou. Co se z toho učíme? Nejde jenom o to, co udělají druzí, ale taky o to, jak na jejich chybu zareagujeme. Když nás nějaký bratr nebo sestra rozčílí, můžeme se sami sebe zeptat: Proč mě to vlastně tak štve? Neukázal se tím náhodou nějaký můj negativní rys, na kterém musím pracovat? Nemůže to být tak, že ten člověk zrovna prožívá něco těžkého? A dokonce i když se mi zdá, že mám důvod být naštvaný, můžu projevit nesobeckou lásku a prostě to přejít? Čím víc se snažíme k druhým chovat s láskou, tím víc dokazujeme, že jsme praví Ježíšovi následovníci. Co dalšího se od Ježíše v téhle situaci můžeme naučit? Snažit se bratrům a sestrám porozumět. (Přísl. 20:5) Ježíš měl tu výhodu, že dokázal číst v srdci. To my nedokážeme. Ale když druhé líp poznáme, pomůže nám to mít s nimi trpělivost, když dělají chyby. (Ef. 4:1, 2; 1. Petra 3:8) w23.03 14:14-16

Satan se snaží zneužít situace, kdy jsme v ohrožení života. Lékaři nebo nevěřící příbuzní nás můžou nutit, abychom přijali krevní transfuzi a tak porušili Boží zákon. Nebo se nás někdo snaží přesvědčit, abychom zvolili jinou léčbu, která není v souladu s biblickými zásadami. Nechceme zemřít. Ale víme, že i kdyby se to stalo, Jehova nás nepřestane milovat. (Řím. 8:37–39) I když jeho přátelé zemřou, jsou v jeho paměti, jako by pořád žili. (Luk. 20:37) Jehova je touží vzkřísit. (Job 14:15) Za to, aby každý z nás mohl mít „věčný život“, zaplatil vysokou cenu. (Jan 3:16) Víme, jak moc nás miluje a jak mu na nás záleží. Když jsme tedy nemocní nebo nám hrozí smrt, neopustíme ho. Naopak ho prosíme o útěchu, moudrost a sílu. (Žalm 41:3) w22.06 26:16-17

Bible říká: „Bát se Jehovy je prvním krokem k moudrosti a znát Nejsvětějšího znamená mít porozumění.“ (Přísl. 9:10) Takže když řešíme něco důležitého, musíme „znát Nejsvětějšího“, tedy vědět, co si o tom Jehova myslí. Zjistit to můžeme v Bibli a v našich publikacích. Když se pak na základě toho rozhodneme, projevíme pravou moudrost. (Přísl. 2:5–7) Pravou moudrost můžeme získat jedině od Jehovy. (Řím. 16:27) Proč to tak je? Zaprvé, Jehova je stvořitel a o svých výtvorech ví úplně všechno. (Žalm 104:24) Zadruhé, moudrost je vidět ve všem, co dělá. (Řím. 11:33) A zatřetí, jeho moudré rady jsou vždycky k našemu dobru. (Přísl. 2:10–12) Pokud chceme získat pravou moudrost, musíme tyhle tři základní pravdy přijmout, řídit se jimi a rozhodovat se podle nich. w22.10 43:3-4

Satan podle 12. kapitoly Zjevení prohrál a spolu s démony byl svržen na zem. Svoji zlost si teď vybíjí na lidech. Proto Bible říká: „Běda zemi!“ (Zjev. 12:9–12) V čem jsou pro nás tahle proroctví přínosem? To, k čemu ve světě dochází a jak se zhoršuje chování lidí, jasně ukazuje, že Ježíš vládne jako král. Když tedy vidíme, jak jsou lidé sobečtí a krutí, nemusí nás to vykolejit. Víme, že se tím splňují biblická proroctví. Boží království už panuje! (Žalm 37:1) A můžeme očekávat, že čím blíž budeme Armagedonu, tím horší bude situace ve světě. (Mar. 13:8; 2. Tim. 3:13) Můžeme být našemu milujícímu nebeskému Otci vděční, že nám pomáhá se v téhle náročné době vyznat. w22.07 28:7-8

Můžeme se modlit za obětavé spoluvěřící, kteří pomáhají našim bratrům a sestrám, kteří prožívají spoustu těžkostí jako jsou nemoci, přírodní katastrofy, války nebo pronásledování. Znáš osobně někoho, kdo nějakou náročnou situaci prožívá? Pokud ano, můžeš se za něho modlit jmenovitě. Když Jehovu prosíme, aby našim bratrům a sestrám pomáhal vytrvat, ukazujeme tím, že je máme opravdu rádi. Naše modlitby pomáhají i bratrům, kteří nás vedou, a oni jsou za ně moc vděční. Cítil to tak i apoštol Pavel. Napsal: „Modlete se i za mě, aby mi byla dána správná slova, když promluvím, a já mohl odvážně oznamovat posvátné tajemství dobré zprávy.“ (Ef. 6:19) I my můžeme prosit Jehovu, aby podporoval obětavé bratry, kteří nás vedou. Dáváme jim tak najevo svoji lásku. w22.07 31:14-16

Přilba vojákovi chrání hlavu. Když my bojujeme proti Satanovi, potřebujeme chránit svoji mysl. Satan nás doslova bombarduje různými lákadly a názory, kterými se snaží naše myšlení zkazit. Podobně jako přilba chrání vojákovi hlavu, naděje chrání naši mysl, abychom dokázali zůstat Jehovovi věrní. Kdyby ale zeslábla a my se v mysli začali zaměřovat jen na svoje vlastní touhy, mohli bychom úplně zapomenout, že naším cílem je věčný život. Přesně to se stalo některým křesťanům ve starověkém Korintu. Přestali věřit důležitému Božímu slibu, že bude vzkříšení. (1. Kor. 15:12) Pavel napsal, že ti, kdo nemají naději do budoucna, žijí jenom přítomností. (1. Kor. 15:32) Dneska je to podobné. Hodně lidem, kteří Božím slibům nevěří, jde jenom o to, aby si života užili na maximum. My ale Božím slibům věříme. w22.10 44:8-9

Jehova vidí, s čím bojuješ, a povzbuzuje tě, aby ses k němu modlil. Modlitby svých služebníků poslouchá moc rád a ujišťuje tě, že si vždycky vyslechne i tebe. (Přísl. 15:8) O co se můžeš modlit, když se cítíš osamělý? Vylij Jehovovi svoje srdce. (Žalm 62:8) Řekni mu, z čeho máš strach a jaké to v tobě vyvolává pocity. Pros ho, aby ti je pomohl zvládnout a aby ti dodal odvahu. Můžeš se taky modlit o moudrost, abys to, čemu věříš, uměl vysvětlit taktně. (Luk. 21:14, 15) Když tě trápí negativní pocity, pros Jehovu, aby ti pomohl promluvit si o tom s nějakým zkušeným křesťanem. Taky se můžeš modlit, aby tě ten, komu se chceš svěřit, dokázal pochopit. Všímej si, jak ti Jehova na tvoje modlitby odpovídá, a přijmi pomoc od druhých. Nebudeš se cítit tak osamělý. w22.08 33:6

Nový sbor v Tesalonice se setkal se silným odporem. Rozzuřený dav odvlekl „některé bratry k městským vládcům“. (Sk. 17:6) Umíš si představit, jak to místními bratry muselo otřást? Snadno se mohlo stát, že by jejich nadšení pro službu Jehovovi opadlo. To ale apoštol Pavel nechtěl. Zajistil, aby bylo o nový sbor dobře postaráno. Pavel Tesaloničanům napsal: „Poslali jsme k vám Timotea, našeho bratra…, aby vás upevnil a povzbudil ve víře, aby nikdo kvůli těm těžkostem nezakolísal.“ (1. Tes. 3:2, 3) Timoteus byl u toho, když Pavel bratry v Lystře posiloval. A protože viděl, jak je Jehova podpořil, mohl bratry a sestry v Tesalonice ujistit, že i v jejich případě všechno dobře dopadne. (Sk. 14:8, 19–22; Hebr. 12:2) w22.08 35:4

Koncem 19. století začala skupina badatelů Bible, kterou vedl Charles Taze Russell, do hloubky zkoumat Boží Slovo. Chtěli zjistit pravdu o významu Ježíšovy oběti a o tom, jak si ji mají připomínat. Z toho, co vyzkoumali, čerpáme až dodnes. Chápeme, proč Ježíš zemřel a co to znamená pro nás. (1. Jana 2:1, 2) Taky jsme se z Bible dozvěděli, na co se můžou těšit ti, kdo mají Boží schválení – někteří na nesmrtelný život v nebi a další na věčný život tady na zemi. Když přemýšlíme o tom, jak moc nás Jehova miluje a kolik dobrého Ježíšova oběť nám osobně přináší, k Bohu nás to přibližuje. (1. Petra 3:18) A tak stejně jako naši bratři v minulosti i my zveme ostatní, aby se Památné slavnosti, kterou slavíme podle Ježíšova vzoru, zúčastnili spolu s námi. w23.01 4:6-7

Ježíš učil o tom, co dobrého přinese Boží království. Jsme vděční za výkupné, protože díky němu můžeme mít s Jehovou a Ježíšem blízký vztah. Ti, kdo v Ježíše věří, mají zároveň naději na věčný život a na to, že znovu uvidí svoje blízké, kteří zemřeli. (Jan 5:28, 29; Řím. 6:23) Jsou to nádherné dary, které jsme si ale ničím nezasloužili. To všechno, co pro nás Bůh a Ježíš udělali, jim ani nejsme schopní nijak oplatit. (Řím. 5:8, 20, 21) Můžeme jim ale ukázat, jak moc si toho vážíme. Jak? Svůj čas, energii a finanční prostředky můžeme věnovat tomu, abychom podporovali zájmy Království. Můžeme se třeba nabídnout, že budeme pomáhat se stavbou a údržbou budov, kde uctíváme Jehovu. w23.01 5:3, 5

Ti, kdo budou vládnout v Božím království, se budou starat o miliardy lidí na celém světě. Stejně jako Ježíš i pomazaní budou sloužit jako králové a kněží. (Zjev. 5:10) Když ještě platil Mojžíšův zákon, kněží měli v první řadě pomáhat lidem, aby zůstávali fyzicky zdraví a měli blízko k Jehovovi. Zákon byl „stínem budoucích dobrých věcí“. (Hebr. 10:1) Je proto logické očekávat, že se pomazaní budou spolu s Ježíšem starat o to, aby se Božímu lidu po fyzické i duchovní stránce dobře dařilo. To, jak budou s lidmi na zemi komunikovat, ukáže čas. Můžeme si být jistí, že se k lidem, kteří budou žít v ráji na zemi, dostanou všechny potřebné pokyny. (Zjev. 21:3, 4) w22.12 50:11-13

Na Památnou slavnost zveme mimo jiné ty, kdo na ní ještě nikdy nebyli. Chceme totiž, aby se dozvěděli pravdu o tom, co pro nás všechny Jehova a Ježíš udělali. (Jan 3:16) Doufáme, že díky tomu, co tam uvidí a uslyší, se budou chtít dozvědět víc a začnou Jehovovi sloužit. Další skupinou jsou ti, kdo Jehovovi přestali sloužit. Když je pozveme, připomeneme jim tak, že je Bůh pořád miluje. Mnozí opravdu přijdou a my jsme moc rádi, že je zase vidíme. Na Památné slavnosti si možná vzpomenou, jakou cítili radost, když Jehovovi ještě sloužili. (Žalm 103:1–4) Ať už lidé reagují jakkoli, chceme jich na Památnou slavnost pozvat co nejvíc, protože víme, že Jehova si našeho úsilí váží. Zajímají ho jednotliví lidé. (Luk. 15:7; 1. Tim. 2:3, 4) w23.01 4:1, 9-11

V noci před svou smrtí Ježíš svého nebeského Otce prosil, aby dával pozor na jeho následovníky. (Jan 17:15, 20) Jehova na svůj lid dával pozor vždycky – staral se o něj a chránil ho. Ježíš ale věděl, že jeho následovníci budou ze strany Satana zažívat zvlášť tvrdé útoky, a že aby to zvládli, budou potřebovat Jehovovu pomoc. Satanův svět na dnešní křesťany vyvíjí obrovský tlak. Problémy, které zažíváme, nás někdy obírají o sílu, a dokonce můžou vyzkoušet naši věrnost Jehovovi. Nemusíme se ale bát. Jehova na nás dává pozor – ví o všem, čím procházíme, a je připravený nám kdykoli pomoct. Dává „pozor na ty, kdo se ho bojí, … aby je zachránil“. (Žalm 33:18–20) w22.08 33:1-2

Každý rok v období Památné slavnosti dáváme najevo svoji vděčnost tak, že s modlitbou přemýšlíme, co pro nás Ježíšova smrt znamená. Taky se snažíme na tuhle výjimečnou událost pozvat co nejvíc lidí. A nechceme si nechat ničím zabránit v tom, abychom se jí sami zúčastnili. Na Památné slavnosti si vyslechneme proslov, dozvíme se, proč potřebujeme výkupné a jak mohl jeden člověk svou smrtí zaplatit za hříchy mnoha lidí. Připomeneme si, kdo by měl při Památné slavnosti jíst chléb a pít víno a co tyhle symboly představují. (Luk. 22:19, 20) Taky přemýšlíme o tom, co hezkého čeká ty, kdo se těší na věčný život tady na zemi. (Iz. 35:5, 6; 65:17, 21–23) To, že známe odpovědi, bychom neměli považovat za samozřejmost. w23.01 4:2, 4

Tím, že Jehova dal svého Syna jako výkupné za naše hříchy, nám umožnil získat věčný život. (Mat. 20:28) Apoštol Pavel napsal: „Protože smrt přišla prostřednictvím člověka, přišlo prostřednictvím člověka také vzkříšení mrtvých. Stejně jako kvůli Adamovi všichni umírají, tak díky Kristu všichni ožijí.“ (1. Kor. 15:21, 22) Ježíš své následovníky učil, aby se modlili o příchod Božího království a o to, aby se na zemi děla Boží vůle. (Mat. 6:9, 10) Součástí Jehovova záměru je, aby lidé žili na zemi věčně. Aby ho uskutečnil, dosadil svého Syna za krále mesiášského království. Taky ze země shromažďuje 144 000 lidí, aby s Ježíšem na plnění Boží vůle spolupracovali. (Zjev. 5:9, 10) w22.12 49:11-12

Když nám zemře někdo, koho jsme měli rádi, moc nám chybí. Zpočátku možná cítíme jen bolest. O to těžší to pro nás je, když víme, že před smrtí trpěl. Se vzpomínkami se ale časem začnou pojit i příjemné pocity. Možná si vybavíme něco, co nás naučil, co hezkého udělal nebo řekl, aby nás povzbudil, nebo čím nás rozesmál. Podobně když čteme, jak trpěl a zemřel Ježíš, je nám z toho smutno. Zvlášť v období Památné slavnosti věnujeme čas tomu, abychom přemýšleli o významu jeho výkupní oběti. (1. Kor. 11:24, 25) Když si ale vybavíme to všechno, co Ježíš tady na zemi říkal a dělal, cítíme radost. A když přemýšlíme o tom, co dělá teď a co pro nás udělá v budoucnu, hodně nás to povzbuzuje. w23.01 5:1-2

Když Ježíš zemřel, jeho učedníci byli zdrcení. Kromě toho, že ztratili svého milovaného přítele, měli pocit, že ztratili i naději. (Luk. 24:17–21) Potom se jim ale objevil a pomohl jim pochopit, jakou má úlohu ve splňování biblických proroctví. A taky jim svěřil důležitou práci. (Luk. 24:26, 27, 45–48) Když vystoupil do nebe, smutek učedníků vystřídala obrovská radost. Věděli, že jejich Pán je naživu a že jim pomůže, aby svůj nový úkol zvládli. Tahle radost je motivovala, aby bez přestání chválili Jehovu. (Luk. 24:52, 53; Sk. 5:42) Ježíšovy učedníky můžeme napodobovat tak, že dáváme Boží království na první místo. Je pravda, že abychom Jehovovi věrně sloužili, potřebujeme vytrvalost. Jehova ale slibuje, že nás za to bohatě odmění. (Přísl. 10:22) w23.01 5:15-16

Určitě nechceme udělat stejnou chybu jako Adam s Evou. Co nám pomůže, aby se to nestalo? Je důležité, abychom Jehovu dál poznávali, seznamovali se s tím, jaký je, a snažili se pochopit, jak přemýšlí. Potom naše láska k němu určitě poroste. Krásným příkladem je Abraham. Jehovu opravdu miloval. I když některým jeho rozhodnutím ze začátku nerozuměl, nebouřil se. Když se třeba dozvěděl, že se Jehova rozhodl zničit Sodomu a Gomoru, nejdřív se bál, že „Soudce celé země“ smete se špatnými lidmi i dobré. Pro Abrahama to bylo nepředstavitelné, a tak se na Jehovu s pokorou obrátil. Začal mu dávat jednu otázku za druhou a on mu trpělivě odpovídal. Abraham si nakonec uvědomil, že Jehova vidí do srdce každého člověka a že nikdy nepotrestá se špatnými lidmi i ty dobré. (1. Mojž. 18:20–32) w22.08 36:9-10

Potom co byly v roce 455 př. n. l. znovu postaveny jeruzalémské hradby, místodržitel Nehemjáš hledal spolehlivé muže, kteří by se dokázali o město dobře starat. Mezi těmi, které vybral, byl velitel pevnosti Chananjáš. Bible o něm říká, že to byl „velmi důvěryhodný muž a bál se pravého Boha víc než mnozí jiní“. (Neh. 7:2) Chananjáš bral vážně každý úkol, který dostal, protože miloval Jehovu a bál se udělat cokoli, co by se mu nelíbilo. Přesně to pomůže i nám, abychom byli spolehliví ve všem, co pro Jehovu děláme. Dalším skvělým příkladem je Pavlův spolupracovník Tychikos. Pavel o něm napsal, že je to „věrný služebník“. (Ef. 6:21, 22) Věděl, že se na něj může spolehnout, a tak mu dal za úkol, aby nejen doručil dopisy bratrům v Efezu a Kolosech, ale aby je taky povzbudil a utěšil. Tychikos nám připomíná věrné a spolehlivé muže, kteří se starají o naše duchovní potřeby. (Kol. 4:7–9) w22.09 38:5-6

Josef zažíval hodně náročné období, které trvalo asi 13 let. Mohl pochybovat, jestli ho Jehova opravdu miluje a jestli ho v těchhle těžkých chvílích neopustil. Josef ale nezahořkl. Zachoval klid a uvažoval střízlivě. Když měl možnost se svým bratrům pomstít, neudělal to. Projevil jim lásku a odpustil jim. (1. Mojž. 45:4, 5) Reagoval tak díky tomu, že se na věci díval správně. Viděl je z nadhledu – nesoustředil se na svoje problémy, ale na to, co měl v úmyslu Jehova. (1. Mojž. 50:19–21) Co se z toho můžeš naučit? Když se k tobě někdo nezachová hezky, nezahořkni, nezazlívej to Jehovovi a neříkej si, že tě určitě opustil. Přemýšlej, jak ti pomáhá tu zkoušku zvládnout, a nedostatky toho, kdo se tě dotkl, se snaž přikrýt láskou. w22.11 48:4

Prorok Daniel dostal vidění, ze kterých jasně vyplývá, že Jehova má nejvyšší postavení ze všech. Nejdřív viděl čtyři obrovská zvířata, která představují světové velmoci – Babylon, Médo-Persii, Řecko, Řím a britsko-americkou velmoc, která z Říma vzešla a vládne v dnešní době. (Dan. 7:1–3, 17) Potom viděl Jehovu, který seděl na trůnu jako soudce nebeského soudu. (Dan. 7:9, 10) Bůh vezme lidským vládám veškerou moc a dá ji těm, kteří si to víc zaslouží a jsou mocnější. Kdo to bude? „Někdo podobný synu člověka“, Ježíš Kristus, a s ním „svatí Nejvyššího“ – 144 000 těch, kdo budou vládnout „po celou věčnost“. (Dan. 7:13, 14, 18) Je jasné, že jenom Jehova je „Nejvyšší“. To, co Daniel viděl, je v souladu s tím, co o „nebeském Bohu“ řekl už dřív. Napsal, že „odstraňuje krále a dosazuje krále“. (Dan. 2:19–21) w22.10 42:9-11