Leden

Jakmile Ježíš tu nešťastnou maminku uviděl, „bylo mu jí líto“. (Luk. 7:13) Ježíš ale soucit nejenom cítil, taky ho dal najevo. Přišel k ní a jemně jí řekl: „Neplač.“ A pak pro ni něco udělal. Mladého muže vzkřísil a „vrátil [ho] matce“. (Luk. 7:14, 15) Co se z tohoto Ježíšova zázraku učíme? Je to lekce soucitu. Ježíše můžeme napodobit v tom, že když někomu někdo zemře, budeme s nimi mít soucit. Projeví se to tak, že budeme všímaví a iniciativní. Můžeme jim něco hezkého říct nebo pro ně udělat něco, co jim pomůže a utěší je. (Přísl. 17:17; 2. Kor. 1:3, 4; 1. Petra 3:8) I pár slov nebo nějaký laskavý skutek pro ně můžou hodně znamenat. w23.04 15:13-15

I když Ježíš ví, že jeho přítel Lazar právě zemřel, zůstane za Jordánem ještě dva dny a až pak se vydá do Betanie. Když tam dorazí, Lazar je mrtvý už čtyři dny. Ježíš se ale chystá udělat něco, z čeho budou mít jeho přátelé obrovskou radost a co oslaví Boha. (Jan 11:6, 11, 17) Z toho příběhu se taky učíme něco o přátelství. Zamysli se nad tímhle: Když Marie s Martou poslaly Ježíšovi zprávu, nechtěly po něm, aby přišel do Betanie. Prostě mu vzkázaly, že jeho dobrý přítel je nemocný. (Jan 11:3) Když Lazar zemřel, Ježíš ho mohl vzkřísit na dálku. Přesto se rozhodl, že do Betanie půjde, protože chtěl být se svými přáteli Marií a Martou. Máš i ty kamaráda, který ti přijde na pomoc, aniž by sis o to řekl? Pak víš, že máš někoho, na koho se můžeš v „čase tísně“ spolehnout. (Přísl. 17:17) A ty zas můžeš být někým takovým pro druhé, stejně jako byl Ježíš. w23.04 16:10-11

V těžkých chvílích se nám může zdát, že se nového světa nikdy nedočkáme. Znamená to, že je naše víra slabá? Nemusí to tak být. Zamysli se nad tímhle: Uprostřed dlouhé, tuhé zimy můžeme mít pocit, že jaro nikdy nepřijde. Ale ono přijde a my to dobře víme. Podobně když jsme na dně, můžeme mít pocit, že ani nový svět nikdy nepřijde. Ale když je naše víra pevná, víme, že Bůh svoje sliby splní. (Žalm 94:3, 14, 15; Hebr. 6:17–19) S touhle jistotou pak dokážeme mít Jehovu pořád na prvním místě. A teď ještě jedna situace, ve které potřebujeme pevnou víru – kazatelská služba. Hodně lidí, kterým říkáme dobrou zprávu o novém světě, má pocit, že je to příliš hezké na to, aby to byla pravda. (Ezek. 33:32; Mat. 24:14) Tímhle negativním postojem se nechceme nechat nakazit. Aby se nám to nestalo, musíme svoji víru posilovat. w23.04 19:6-7, 14

Říkal sis někdy, jestli Jehova odpovídá na tvoje modlitby? Pokud ano, nejsi sám. Tahle otázka vrtá hlavou mnoha bratrům a sestrám, zvlášť když prožívají něco těžkého. V takových chvílích je pro nás možná těžší vidět, jak nám Jehova odpovídá. Proč si můžeme být jistí, že Jehova modlitby svých služebníků vyslýchá? Z Bible se dozvídáme, že Jehova nás hluboce miluje a že jsme pro něj vzácní. (Ag. 2:7; 1. Jana 4:10) Právě proto si přeje, abychom se na něj obraceli o pomoc. (1. Petra 5:6, 7) Chce nám pomáhat, abychom mu zůstali blízko a dobře zvládali problémy, které řešíme. V Bibli často čteme, že Jehova na modlitby svých služebníků odpověděl. Napadá tě nějaký příklad? w23.05 21:1-4

Marie měla k Jehovovi blízko, a tak její víra nestála na tom, co dělal Josef. Dobře znala Písmo a dělala si čas na to, aby o něm do hloubky přemýšlela. (Luk. 2:19, 51) Díky svému přátelství s Jehovou byla určitě skvělá manželka. A dnes se manželky snaží dělat to samé co ona. Třeba sestra, která se jmenuje Emiko, říká: „Když jsem byla svobodná, byla jsem zvyklá se o svůj vztah s Jehovou starat sama. Po svatbě jsem ale zjistila, že moje víra začala být závislá na tom, co dělá můj manžel, protože to byl on, kdo se za nás modlil a duchovně nás vedl. Uvědomila jsem si, že pečovat o svůj vztah s Jehovou je moje odpovědnost. Proto si teď plánuju čas, kdy chci být se svým Bohem sama – kdy se modlím, čtu si Bibli a přemýšlím o jeho myšlenkách.“ (Gal. 6:5) Manželky, když budete prohlubovat svoje přátelství s Jehovou, váš manžel bude mít ještě víc důvodů vás chválit a milovat. (Přísl. 31:30) w23.05 23:6

Se strachem z Jehovy se nerodíme, musíme ho rozvíjet. Jak to můžeme dělat? Třeba tak, že pozorujeme to, co stvořil. „Z vytvořených věcí“ vidíme, jak je moudrý, mocný a jak moc nás miluje. Čím víc si toho všímáme, tím víc si ho vážíme a milujeme zase my jeho. (Řím. 1:20) Zdravý strach z Boha můžeme rozvíjet i tak, že se pravidelně modlíme. Čím víc se modlíme, tím skutečnější pro nás Jehova je. Vždycky když ho prosíme o sílu, abychom zvládli nějakou těžkou situaci, připomínáme si jeho úžasnou moc. Když mu děkujeme, že za nás dal svého Syna, připomínáme si, jak moc nás miluje. A když ho zoufale prosíme, aby nám pomohl s nějakým problémem, utvrzujeme se v tom, že je nesmírně moudrý. Díky takovým modlitbám k němu máme ještě větší úctu a jsme ještě pevněji rozhodnutí, že naše přátelství s ním ničím neohrozíme. w23.06 27:6-7

Jehova je ten nejvyšší Zákonodárce a vždycky dával svému lidu jasné zákony. Například v prvním století vedoucí sbor křesťanům napsal, ve kterých třech oblastech musí mít pevný postoj: 1. měli se vyhýbat modlářství a uctívat jenom Jehovu, 2. měli respektovat, že krev je svatá, a 3. měli se držet vysokých morálních měřítek. (Sk. 15:28, 29) A co my dnes? Jak můžeme ukázat, že v těch třech oblastech máme pevný postoj? Tím, že uctíváme a posloucháme jenom Jehovu. Jehova Izraelitům přikázal, aby byli oddaní jenom jemu. (5. Mojž. 5:6–10) To, že nemáme sloužit nikomu jinému, potvrdil i Ježíš, když ho pokoušel Ďábel. (Mat. 4:8–10) Proto neuctíváme žádné náboženské obrazy ani sochy. A taky si neděláme idoly z lidí, ať už to jsou náboženští vůdci, politici, nebo hvězdy ze světa sportu a zábavy. Uctíváme jenom Jehovu, protože „stvořil všechny věci“. (Zjev. 4:11) w23.07 31:3-4

Satanův svět je posedlý sexem a pornografií. (Ef. 4:19) Proto se musíme učit bát se Boha a odvracet se od špatného. V 9. kapitole Přísloví čteme o dvou obrazných ženách. Jedna představuje moudrost a druhá hloupost. Každá z nich oslovuje nezkušené kolemjdoucí – ty, „kdo nemají rozum“. Obě je zvou k sobě domů na nějaké jídlo. (Přísl. 9:1, 4–6) Ale v tom, jak jejich hosté dopadnou, je propastný rozdíl. Zamyslíme se nad pozváním od „hloupé ženy“. (Přísloví 9:13–18) Drze zve na jídlo ty, kdo nemají rozum. Volá: „Kdo je nezkušený, ať přijde sem!“ Jenže jak to s jejími hosty dopadne? Jsou tam „jen samí mrtví“. V knize Přísloví jsou i další podobná obrazná vyjádření. Je tam třeba varování před „hříšnou“ a „nemravnou ženou“. Píše se tam: „Její dům klesá ke smrti.“ (Přísl. 2:11–19) V Příslovích 5:3–10 je zase varování před jinou „hříšnou ženou“, jejíž „nohy sestupují ke smrti“. w23.06 28:6-7

Dobrý příklad v rozumnosti musí dávat sboroví starší. (1. Tim. 3:2, 3) Starší by třeba neměl čekat, že ostatní starší s ním budou souhlasit jenom proto, že jsou mladší než on. Ví, že na radě starších může svatý duch vést kohokoli, aby řekl něco, co povede k dobrému rozhodnutí. A co když rada starších rozhodne jinak, než by si představoval? Když to neporušuje žádnou biblickou zásadu, rozumnost mu pomůže, aby to ochotně podpořil. Když jsme rozumní, přinese nám to hodně dobrého. Máme s bratry a sestrami lepší vztahy a ve sboru je pokojná atmosféra. Dokážeme si užívat, že Jehovovi společně slouží tak rozmanití lidé. Ale hlavně máme dobrý pocit z toho, že napodobujeme našeho rozumného Boha, Jehovu. w23.07 32:16-17

Daniel měl tu správnou motivaci – chtěl znát pravdu. Byl taky pokorný. Věděl, že Jehova mu pomůže pochopit proroctví, jedině když k němu bude mít blízko a bude ho poslouchat. (Dan. 2:27, 28) Jeho pokora byla vidět z toho, že se na Jehovu spoléhal. (Dan. 2:18) Taky šel při studiu do hloubky. Na svoje otázky hledal odpovědi ve svitcích, které měl k dispozici. (Jer. 25:11, 12; Dan. 9:2) Jak můžeš Daniela napodobit? Přemýšlej, co tě motivuje. Studuješ biblická proroctví proto, že chceš znát pravdu? Pokud ano, Jehova ti bude pomáhat. (Jan 4:23, 24; 14:16, 17) Někteří lidé ale hledají důkazy, že tahle kniha není od Boha. Chtějí si tím omluvit, že si sami rozhodují o tom, co je správné a co ne. Takže bez správné motivace to nejde. w23.08 34:7-8

Určitou zátěž bychom na sebe mohli naložit třeba tak, že bychom se srovnávali s druhými. (Gal. 6:4) Mohli bychom jim pak začít závidět nebo s nimi soutěžit. (Gal. 5:26) Kdybychom se snažili dělat to, co ostatní, i když na to nemáme schopnosti nebo okolnosti, mohli bychom si ublížit. A vezmi si i tohle: Bible říká, že „dlouhým čekáním onemocní srdce“. Takže si představ, jak frustrující by bylo, kdybys od sebe čekal něco, čeho nemůžeš nikdy dosáhnout. (Přísl. 13:12) Vysávalo by to z tebe energii a v závodě o život by tě to zpomalovalo. Nečekej od sebe víc, než od tebe čeká Jehova. Nikdy po tobě nechce něco, co nezvládneš. (2. Kor. 8:12) Buď si jistý, že to, co děláš, nesrovnává s tím, co dělají druzí. (Mat. 25:20–23) Váží si tvojí služby, tvojí věrnosti a tvojí vytrvalosti. w23.08 36:10-11

Jehova na Samsonovu prosbu zareagoval tak, že mu zázračně opatřil vodu. „Když se Samson napil, vrátila se mu síla a ožil.“ (Soud. 15:19) Tenhle nový pramen evidentně existoval ještě v době, kdy prorok Samuel psal knihu Soudci. Izraelitům, kteří procházeli kolem, to mohlo připomenout, že je na Jehovu spoleh – že když se jeho věrní služebníci dostanou do úzkých, přijde jim na pomoc. Co se z toho učíme? Bez ohledu na to, jaké máme schopnosti nebo kolik jsme toho pro Jehovu udělali, vždycky bychom měli hledat pomoc u něj. Měli bychom pokorně uznat, že se nám něco může podařit jedině tehdy, když se na něj spoléháme. Stejně jako se Samsonovi vrátila síla, když se napil vody, kterou dostal od Jehovy, my budeme duchovně silní, když budeme využívat všechno, co nám Jehova dává. (Mat. 11:28) w23.09 37:8-10

Co můžeme udělat, když nás někdo provokuje, třeba když uráží Jehovu nebo se vysmívá Bibli? Měli bychom prosit Jehovu o jeho ducha a o moudrost, abychom dokázali zareagovat mírně. Co když si ale později uvědomíme, že jsme se nezachovali tak dobře, jak bychom měli? Můžeme se ohledně toho pomodlit znovu a přemýšlet, co příště udělat líp. Jehova nám pak dá svého svatého ducha, abychom se dokázali ovládat a projevovat mírnost. Když je pro nás těžké mít pod kontrolou to, co říkáme, můžou nám pomoct některé biblické verše. A s pomocí Božího ducha si je pak v pravou chvíli dokážeme vybavit. (Jan 14:26) Můžou to být například myšlenky z knihy Přísloví. (Přísl. 15:18) Z téhle knihy se taky dozvídáme, co dobrého to člověku přinese, když se v napjaté situaci dokáže zklidnit. (Přísl. 10:19; 17:27; 21:23; 25:15) w23.09 39:6-7

Apoštol Petr věděl, že se jeho život chýlí ke konci. Měl za sebou desítky let věrné služby Jehovovi. Stál po Ježíšově boku, přinášel dobrou zprávu do nových oblastí a sloužil jako člen vedoucího sboru. Ale jeden úkol byl ještě před ním. Mezi roky 62 a 64 n. l. ho Jehova inspiroval k tomu, aby napsal dva dopisy. Teď je máme v Bibli jako 1. a 2. dopis Petra. (2. Petra 1:13–15) Když Petr psal svoje dopisy, jeho spoluvěřící „trápily různé zkoušky“. (1. Petra 1:6) Zkažení lidé se snažili propašovat do sboru falešné nauky a nemravné jednání. (2. Petra 2:1, 2, 14) Křesťany v Jeruzalémě navíc čekal „konec všeho“. Římané měli zničit město a měl skončit i židovský systém. (1. Petra 4:7) Petrovy dopisy křesťanům určitě pomohly zvládat těžké situace, kterými procházeli, a připravily je i na budoucnost. w23.09 41:1-2

Stejně jako Ježíš se i my často učíme být poslušní, když zažíváme něco těžkého. Jaké to pro tebe například bylo, když nám na začátku pandemie covidu-19 bratři řekli, ať se přestaneme scházet v sále Království a nechodíme do služby dům od domu? Bylo to pro tebe těžké? Když jsi byl ale poslušný, chránilo tě to, přispívalo to k jednotě ve sboru a dělalo to radost Jehovovi. Všichni jsme teď líp připravení poslechnout jakýkoli pokyn, který dostaneme ve velkém soužení. Možná na tom bude záviset náš život! (Job 36:11) Jehovu posloucháme hlavně proto, že ho máme rádi a chceme mu dělat radost. (1. Jana 5:3) Máme toho od něj tolik, že mu to nikdy nedokážeme oplatit. (Žalm 116:12) Můžeme ale udělat to, že posloucháme jeho a ty, kterým dal nějakou pravomoc. Ukazujeme tím, že jsme moudří. A z moudrých lidí má Jehova radost. (Přísl. 27:11) w23.10 42:18-19

Kdyby ti něco chtěl říct anděl, vyslechl by sis ho? Jeden anděl dneska k lidem opravdu mluví, a to ke „každému národu, kmeni, jazyku a lidu“. Co říká? „Bojte se Boha a oslavujte ho… Uctívejte toho, který stvořil nebe [a] zemi.“ (Zjev. 14:6, 7) Jehova je pravý Bůh a je jediný, kdo si zaslouží, abychom ho uctívali. Dal nám možnost uctívat ho v jeho velkém duchovním chrámu a my jsme za to moc vděční. Co je tenhle duchovní chrám a kde se o něm něco dočteme? Není to nějaká doslovná budova. Je to Jehovovo uspořádání, které lidem na základě výkupní oběti Ježíše Krista umožňuje uctívat Boha tak, jak si přeje. Apoštol Pavel vysvětlil, jak tohle uspořádání funguje, když psal hebrejským křesťanům v Judeji. w23.10 45:1-2

Nepřátelům Židů se podařilo stavbu chrámu v roce 522 př. n. l. zakázat. Jehova Židy ale prostřednictvím Zecharjáše ujistil, že jim svým mocným duchem pomůže překonat jakékoli překážky. V roce 520 král Dareios zákaz stavby chrámu zrušil. Dokonce na ni Židům poskytl prostředky a přikázal místním vládcům, aby jim dávali všechno, co budou potřebovat. (Ezra 6:1, 6–10) Jehova Židy ujistil, že když dají stavbu chrámu na první místo, podpoří je v tom. (Ag. 1:8, 13, 14; Zech. 1:3, 16) Židy to natolik povzbudilo, že se v roce 520 do stavby chrámu zase pustili a ani ne za pět let ho dokončili. I když žili v nejisté době, dali v životě přednost tomu, co chtěl Jehova, a on se o ně staral. Díky tomu mu zase sloužili s radostí. (Ezra 6:14–16, 22) w23.11 48:6-7

I když o Abrahamovi hodně lidí slyšelo, málokdo o něm něco ví. To ale určitě není tvůj případ. Například víš, že Abraham se stal „otcem všech, kdo mají víru“. (Řím. 4:11) Možná si ale říkáš: Můžu jít v jeho stopách a mít takovou víru jako on? Rozhodně ano! Co ti pomůže mít stejnou víru jako Abraham? Třeba to, že budeš přemýšlet o tom, co dělal a jaký byl. Když po něm Bůh něco chtěl, poslechl ho. Přestěhoval se do daleké země, desítky let žil ve stanech a byl ochotný obětovat svého milovaného syna Izáka. Z toho všeho bylo vidět, jak velkou má víru. Díky svojí víře a skutkům získal Boží schválení a stal se jeho přítelem. (Jak. 2:22, 23) Jehova si přeje, abys s ním měl stejný vztah i ty. Vedl proto Pavla a Jakuba, aby nám o Abrahamovi něco napsali. w23.12 50:1-2

Sestry, naučte se dobře komunikovat. Pro křesťany je tahle dovednost hodně důležitá. Učedník Jakub nám k tomu dal skvělou radu ve verši na dnešní den. Když si s někým povídáš, pozorně poslouchej, co ti říká. Dáš mu tím najevo, že s ním soucítíš. (1. Petra 3:8) Když si nejsi úplně jistá, jak to ten druhý myslí nebo jak se cítí, taktně se ho na to zeptej. Než pak něco řekneš, na chvíli se zamysli. (Přísl. 15:28) Zeptej se sama sebe: Je to, co chci říct, pravda a je to pozitivní? Je to taktní a laskavé? Ber si v tom příklad ze sester, které s druhými umí dobře komunikovat. (Přísl. 31:26) Všímej si, co a jak říkají. Čím líp se tuhle dovednost naučíš, tím lepší vztahy s druhými budeš mít. w23.12 52:12

Jehova to může dnes zařídit tak, že nás podpoří někdo z rodiny, přátel nebo sborových starších. Jenže když jsme na dně, možná nechceme nikoho vidět. Chceme, aby nás druzí nechali být. Taková reakce je normální. Ale co můžeme dělat, aby nám byl Jehova oporou? I když bys byl nejradši sám, bojuj proti tomu. Když se izolujeme, náš úhel pohledu se často zužuje a my začínáme myslet jenom na sebe a svoje problémy. Kvůli tomu možná nebudeme dělat zrovna nejlepší rozhodnutí. Samozřejmě každý z nás potřebuje být někdy sám, hlavně když zažil nějakou tragédii. Ale kdybychom se druhým vyhýbali delší dobu, mohli bychom od sebe odstrkovat právě tu pomoc, kterou nám Jehova nabízí. A tak pomoc od rodiny, přátel a starších přijímej. Vnímej je jako oporu, kterou ti dává Jehova. (Přísl. 17:17; Iz. 32:1, 2) w24.01 3:12-13

Nazirejci slíbili, že si nebudou stříhat vlasy. Byl to způsob, jak ukázat, že jsou Jehovovi úplně podřízení. Je smutné, že v některých obdobích izraelských dějin si lidé nazirejců nevážili a nepodporovali je. Takže někdy to muselo chtít pořádný kus odvahy, aby se nazirejec svého slibu držel a dokázal se od druhých lišit. (Amos 2:12) Rozhodli jsme se dělat to, co si přeje Jehova, a tak se od lidí kolem nás taky lišíme. Když máme v práci nebo ve škole říct, že jsme svědkové Jehovovi, chce to odvahu. A s tím, jak jdou názory a chování v tomhle světě od desíti k pěti, bude pro nás pravděpodobně ještě těžší žít podle Bible a mluvit s druhými o dobré zprávě. (2. Tim. 1:8; 3:13) Nikdy ale nezapomeň, že když jsi odvážný a lišíš se od těch, kdo Jehovovi neslouží, děláš mu tím velkou radost. (Přísl. 27:11; Mal. 3:18) w24.02 7:7, 9

Vezmi si, jak rozmanitý byl sbor v Římě. Nebyli tam jenom Židé, kteří se odmalička učili poslouchat Mojžíšův zákon, ale i lidé z jiných národů, kteří pocházeli z úplně odlišného prostředí. Někteří křesťané byli podle všeho otroci, zatímco jiní byli svobodní. Někteří možná otroky dokonce vlastnili. Jak mohli křesťané tyhle rozdíly překonat a mít jeden druhého čím dál radši? Apoštol Pavel je vybídl: „Navzájem [se] přijímejte.“ Co tím myslel? Slovo přeložené jako „přijímat“ znamená chovat se k někomu laskavě nebo pohostinně, třeba ho pozvat k sobě domů nebo ho přijmout do svého okruhu přátel. Například Filemonovi Pavel řekl, aby se ke svému uprchlému otroku Onesimovi zachoval hezky. Napsal mu: „Přijmi ho tak, jako bys přijal mě.“ (Filem. 17) A Priscilla a Aquila se ujali Apolla, který toho o křesťanství věděl míň než oni, a „vzali ho k sobě“. (Sk. 18:26) Tihle křesťané nedovolili, aby je rozdíly rozdělily, ale byli si blízcí. w23.07 29:13

Člověk se Jehovovi zasvětí hlavně z lásky k němu. Není to ale jenom o emocích. Tahle láska vychází z „přesného poznání“ a „duchovního pochopení“ – z toho, co jsme se o Jehovovi dozvěděli a díky čemu jsme si ho zamilovali. (Kol. 1:9) Když jsi studoval Bibli, přesvědčil ses, 1. že Jehova je skutečný, 2. že Bible pochází od něj a 3. že k uskutečnění své vůle používá svoji organizaci. Ten, kdo se zasvětí Jehovovi, by měl znát základní nauky, které jsou v Bibli, a žít podle toho, co je v ní napsané. V rámci svých možností by měl taky mluvit o svojí víře s druhými. (Mat. 28:19, 20) Jehovu si zamiloval a chce uctívat jenom jeho. Máš to tak i ty? w24.03 9:6-8

Abigail byla vdaná za Nabala, o kterém Bible říká, že byl drsný a zlý. (1. Sam. 25:3) Žít s takovým mužem pro ni muselo být hodně těžké. Naskytla se jí nějaká příležitost, jak to jednoduše vyřešit? Ano. David, budoucí král Izraele, ho mohl spolu se svými muži zabít. Nabal je totiž všechny urazil. (1. Sam. 25:9–13) Abigail mohla nechat Davida, ať si dělá, co chce, a jednoduše utéct. To ale neudělala. Přesvědčila ho, aby jejího muže nechal naživu. (1. Sam. 25:23–27) Co ji k tomu vedlo? Abigail milovala Jehovu a stejně jako on si manželství vážila. Taky chápala, že manželství je pro Jehovu svaté. Chtěla se mu líbit a to ji vedlo k tomu, aby se ze všech sil snažila zachránit svoji domácnost i svého muže. Jednala okamžitě a zabránila Davidovi, aby Nabala zavraždil. w24.03 11:9-10

Máš ve sboru někoho, kdo se snaží zjednodušit si život, aby toho pro Jehovu mohl dělat víc? Víš o někom mladém, kdo se ve škole odvážně liší od druhých, i když to je pro něho těžké? A co ti, kteří se ze všech sil snaží zůstat Jehovovi věrní, i když jim to rodina ztěžuje? Nenech si utéct ani jednu příležitost, kdy můžeš tyhle skvělé lidi pochválit za jejich odvahu a obětavost a podpořit je v tom. (Filem. 4, 5, 7) Jehova nám důvěřuje a ví, že si upřímně přejeme dělat mu radost a že jsme ochotní něčeho se vzdát, abychom se drželi svého slibu, kterým jsme se mu zasvětili. Poctil nás tím, že nám umožnil, abychom sami za sebe ukázali, jak moc ho milujeme. (Přísl. 23:15, 16) Buďme proto rozhodnutí mu dál sloužit a ochotně mu dávat to nejlepší. w24.02 7:14, 16

Představ si tuhle situaci: Je podzim 29 n. l. a Ježíš začíná svoji službu. Se svojí matkou Marií je pozvaný na svatební hostinu v Káně. Marie zřejmě pomáhá s péčí o hosty. Ale během hostiny vznikne problém – dochází víno. A tak jde Marie rychle za svým synem a říká mu: „Nemají víno.“ (Jan 2:1–3) Co on na to? Zázračně přemění vodu v „dobré víno“. (Jan 2:9, 10) Během své služby Ježíš udělal spoustu dalších zázraků. Svojí zázračnou mocí pomohl desítkám tisíc lidí. Vezmi si třeba jenom dvě takové situace. Když nasytil 5 000 mužů a později 4 000, mohlo se to dohromady týkat víc než 27 000 lidí. Byly u toho totiž i ženy a děti. (Mat. 14:15–21; 15:32–38) Při obou příležitostech taky uzdravil hodně nemocných. (Mat. 14:14; 15:30, 31) w23.04 15:1-2

Potom co jsme zažili něco hodně stresujícího, můžou být dny, kdy jsme fyzicky i citově vyčerpaní. Tak jako Elijáš můžeme mít pocit, že se nedokážeme ani zvednout z postele. Jediné, co chceme, je spát. (1. Král. 19:5–7) Možná potřebujeme pomoc, abychom Jehovovi dál dokázali aktivně sloužit. V takových chvílích nás Jehova ujišťuje slovy verše na dnešní den. Král David takovou pomoc zažil na vlastní kůži. Když neměl zrovna lehké období a pronásledovali ho nepřátelé, řekl Jehovovi: „Tvá pravice mě podpírá.“ (Žalm 18:35, ppč.) Jehova nás často podporuje tak, že motivuje druhé, aby nám pomohli. Když byl jednou David vyčerpaný, přišel za ním jeho přítel Jonatan, aby ho posílil a povzbudil. (1. Sam. 23:16, 17) Podobně Jehova použil Elišu, aby pomáhal Elijášovi. (1. Král. 19:16, 21; 2. Král. 2:2) w24.01 3:10-12

Jehova je štědrý a dává nám všechno, co potřebujeme. Právě taková je „pravá moudrost“ z 9. kapitoly Přísloví. Tahle obrazná žena u sebe doma „připravila maso, namíchala víno a prostřela stůl“. (Přísl. 9:2) Ve 4. a 5. verši čteme: „Těm, kdo nemají rozum, řekla: ‚Pojďte, jezte můj chléb.‘“ Proč bychom měli její nabídku přijmout? Jsme Jehovovy děti a on si přeje, abychom byli moudří. Chce nás chránit. Nechce, abychom se museli učit z vlastních chyb – museli se spálit a trápit se výčitkami. Proto pro nás uchovává moudrost. (Přísl. 2:7) Když se ho bojíme, chceme mu dělat radost a rádi se řídíme jeho moudrými radami. (Jak. 1:25) w23.06 28:14-15

I když toho pro Jehovu nemůžeme dělat tolik, kolik bychom si přáli, můžeme si být jistí, že si váží všeho, čím mu chceme dělat radost. Jak to víme? Jehova řekl proroku Zecharjášovi, aby ze zlata a stříbra, které poslali vyhnanci v Babyloně, vyrobil korunu. (Zech. 6:11) Tahle krásná koruna měla sloužit jako připomínka jejich štědrých darů. (Zech. 6:14) Nemusíme ani v nejmenším pochybovat, že když Jehovovi dáváme i v nejisté době to nejlepší, nikdy na to nezapomene. Žijeme v posledních dnech, a tak se dá čekat, že doba bude hodně nejistá. A v budoucnosti to může být ještě horší. (2. Tim. 3:1, 13) Ale starosti nás nemusí úplně pohltit. Nezapomeň, co Jehova řekl svému lidu v Ageově době: „Já jsem s vámi… Nebojte se.“ (Ag. 2:4, 5) A tahle slova se týkají i nás. Dokud se budeme ze všech sil snažit mít na prvním místě to, co chce Jehova, on bude stát při nás. w23.11 48:20-21

O chybách apoštola Petra by se v Bibli vůbec nemuselo psát. Jehova ale chtěl, abychom se z nich něco naučili. (2. Tim. 3:16, 17) Když vidíme, jaký Petr byl a s čím vším bojoval, ujišťuje nás to, že Jehova od nás nečeká dokonalost. Přeje si, abychom se i přes svoje chyby nevzdávali. Proč bychom se neměli vzdávat? I když už jsme se v něčem zlepšili, občas se nám může stát, že tu samou chybu uděláme znova. Všichni někdy řekneme nebo uděláme něco, čeho pak litujeme. Ale když se nevzdáme, Jehova nám pomůže na sobě dál pracovat. (1. Petra 5:10) Když se zamyslíme nad tím, s jakým pochopením na Petrovy chyby reagoval Ježíš, pomůže nám to dál Jehovovi sloužit. w23.09 40:2-3

Jak Marta ve verši na tento den řekla, je pravda, že Ježíš mohl Lazara uzdravit. Ale má v úmyslu udělat něco daleko pozoruhodnějšího. Slibuje jí: „Tvůj bratr vstane.“ A taky jí říká: „Já jsem vzkříšení a život.“ (Jan 11:23, 25) Dostal od Boha moc nad životem a smrtí. Už dřív vzkřísil holčičku krátce potom, co zemřela. A taky vzkřísil mladého muže, zřejmě v den jeho smrti. (Luk. 7:11–15; 8:49–55) Ale dokáže vrátit život někomu, kdo je mrtvý už čtyři dny? Vždyť takové tělo už se začalo rozkládat. Za Ježíšem přichází Lazarova druhá sestra, Marie, a opakuje to samé, co mu řekla její sestra: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ (Jan 11:32) Když Ježíš vidí a slyší, jak Marie a další pláčou, dolehne to i na něj. Se svými přáteli hluboce soucítí, a tak se rozpláče i on. Chápe, jaké to je, když člověk přijde o někoho blízkého. A moc se těší, že už za chvíli se jejich slzy smutku změní v slzy radosti. w23.04 16:12-13