Únor

Když král Ezekjáš smrtelně onemocněl, prosil Jehovu, aby ho uzdravil. A on ho vyslyšel. (2. Král. 20:1–6) Na druhou stranu, když ho apoštol Pavel prosil, aby ho zbavil „ostnu“ v těle, neudělal to. (2. Kor. 12:7–9) Apoštolům Jakubovi a Petrovi hrozilo, že je dá král Herodes zabít. Jakub byl popraven, zatímco Petra Jehova zázračně zachránil. (Sk. 12:1–11) Možná si řekneme: Proč Jehova zachránil Petra, ale Jakuba ne? To Bible neříká. Můžeme si ale být jistí, že Jehova se „nikdy … nedopustí bezpráví“. (5. Mojž. 32:4) Občas prostě věci dopadnou jinak, než bychom čekali. Ale protože jsme přesvědčení, že Jehova všechno dělá s láskou a je spravedlivý, nezpochybňujeme to, jak na naše modlitby odpovídá. (Job 33:13) w23.11 49:6

Jakub napsal, že moudrý člověk je „připravený uposlechnout“. Co to znamená? Ty, kterým dal Jehova nějakou pravomoc, bychom měli poslechnout ochotně, a ne s nechutí. Ale co když po nás chtějí něco, co je v rozporu s tím, co po nás chce Bůh? V tom případě samozřejmě nečeká, že je poslechneme. (Sk. 4:18–20) Poslouchat Jehovu pro nás může být jednodušší než poslouchat lidi. Koneckonců všechny Jehovovy zákony jsou dokonalé. (Žalm 19:7) Lidé ale dokonalí nejsou. I přesto Jehova určitou pravomoc svěřil rodičům, vládám a starším. (Přísl. 6:20; 1. Tes. 5:12; 1. Petra 2:13, 14) Když je posloucháme, posloucháme vlastně Jehovu. w23.10 42:2-3

Jeden způsob, jak můžeme posilovat svoji víru, je uvažovat o Jehovově moci. Jehova má moc splnit jakýkoli svůj slib. Koneckonců je to všemohoucí Bůh. (Job 42:2; Mar. 10:27; Ef. 3:20) Když byli Abraham se Sárou staří, slíbil jim, že budou mít syna. (1. Mojž. 17:15–17) Abrahamovi taky řekl, že dá jeho potomkům zemi Kanaán. Tihle potomci, Izraelité, žili spoustu let v Egyptě jako otroci, a tak to muselo vypadat, že se tenhle slib nikdy nesplní. On se ale splnil. Marii, která byla panna, zase řekl, že se jí narodí jeho vlastní Syn. Jeho příchod Jehova slíbil už před tisíci lety v zahradě Eden a byl to další slib, který dodržel. (1. Mojž. 3:15) Jehova má pověst někoho, kdo vždycky splní všechny svoje sliby. (Jozue 23:14; Iz. 55:10, 11) w23.04 19:10-12

Jehova na Davidovy modlitby reagoval a zachránil ho. (1. Sam. 19:10, 18–20; 2. Sam. 5:17–25) A stejnou jistotu můžeme mít i my. (Žalm 145:18) Jehova ale naše modlitby nemusí vyslyšet tak, jak bychom čekali. Pavel prosil Boha, aby ho zbavil ostnu v těle. Hodně ho ten problém trápil a třikrát se kvůli tomu konkrétně modlil. Vyslyšel ho Jehova? Ano, ale ne tak, jak si to Pavel představoval. Jeho problém neodstranil, ale dal Pavlovi sílu, aby mu mohl dál věrně sloužit. (2. Kor. 12:7–10) I nám možná Jehova odpoví jinak, než čekáme. Můžeme si ale být jistí, že přesně ví, jak nám nejlíp pomoct. Dokonce může „udělat nesrovnatelně víc než všechno, o co prosíme nebo na co pomyslíme“. (Ef. 3:20) Proto třeba na naše modlitby odpoví jindy a jinak, než si představujeme. w23.05 21:4-6

Je dobré, když o biblickém slibu, že bude vzkříšení, všichni čas od času přemýšlíme. Proč? Protože náš život může ohrozit nějaká vážná nemoc nebo nám zničehonic může zemřít někdo blízký. (Kaz. 9:11; Jak. 4:13, 14) Naděje na vzkříšení nás může v takových chvílích držet nad vodou. (1. Tes. 4:13) Bible nás ujišťuje, že nás náš nebeský Otec dobře zná a že nás ze srdce miluje. (Luk. 12:7) Představ si, jak dokonale nás musí znát, aby nás mohl znovu vytvořit se stejnou osobností a všemi vzpomínkami. Tak moc si přeje, abychom žili věčně, že je dokonce ochotný nás vzkřísit, kdyby to bylo nutné. To je obrovský důkaz jeho lásky! Proč můžeme biblickému slibu o vzkříšení věřit? Protože jsme přesvědčení, že ten, kdo ho dal, ho chce splnit a taky to dokáže. w23.04 16:2-4

Josef s Marií společně pracovali na svém vztahu s Jehovou. Chápali, že je důležité uctívat Jehovu jako rodina. (Luk. 2:22–24; 4:16) To je pro manžele v dnešní době opravdu skvělý příklad. Jestli máte stejně jako Josef s Marií děti, může pro vás být docela výzva chodit na shromáždění nebo si dělat čas na rodinné uctívání. A ještě těžší může být najít si čas, abyste si studovali a modlili se jako pár. Ale pamatujte, že když budete Jehovu uctívat společně, přiblíží vás to k němu i k sobě navzájem. Proto mějte Jehovu vždycky na prvním místě. Co když ale máte doma napjaté vztahy a představa společného rodinného uctívání vás úplně neláká? Pak začněte tím, že si rozeberete něco krátkého, a vyberte si téma, které vám oběma bude příjemné. Může vám to pomoct, abyste k sobě měli blíž a měli větší chuť věnovat se duchovním věcem společně. w23.05 23:7-8

Jaký byl Obadjáš díky tomu, že se velmi bál Jehovy? Například byl poctivý a spolehlivý, a král mu proto dal na starost svůj palác. (Srovnej s Nehemjášem 7:2.) To, že se bál Jehovy, mu taky dodalo mimořádnou odvahu, a tu rozhodně potřeboval. V té době totiž vládl ničemný král Achab. (1. Král. 16:30) Navíc měl za manželku Jezábel, která uctívala Baala a tak moc nenáviděla Jehovu, že se všem v severním království snažila zabránit, aby ho uctívali. Dokonce zabila hodně jeho proroků. (1. Král. 18:4) Když Jezábel začala pronásledovat Boží proroky a chtěla je zabít, Obadjáš sto z nich zachránil. Jak se mu to povedlo? Řekl: „Po padesáti [jsem je] schoval v jeskyni a zajišťoval jsem jim chleba a vodu.“ (1. Král. 18:13, 14) Kdyby na to Jezábel přišla, nechala by ho popravit. Obadjáš byl taky jenom člověk a určitě nechtěl zemřít. Jehovu a ty, kdo mu sloužili, ale miloval víc než svůj život. w23.06 27:9-10

I dneska Jehova vede svůj lid, stejně jako ho vedl v minulosti. Dělá to prostřednictvím svého Slova a svého Syna, který je hlavou sboru. Máme nějaké důkazy, že k tomu, aby nás vedl, dál používá i lidi? Ano. Vezmi si třeba, co se stalo koncem 19. století. Charles Taze Russell a jeho přátelé začali rozpoznávat, že rok 1914 bude hrát zásadní roli ve vzniku Božího království. (Dan. 4:25, 26) Přišli na to díky tomu, že zkoumali biblická proroctví. Vedl je při tom Jehova? Rozhodně ano. To, co se od roku 1914 dělo ve světě, potvrdilo, že Boží království začalo vládnout. Vypukla první světová válka a po ní přišly epidemie, zemětřesení a nedostatek jídla. (Luk. 21:10, 11) Nebylo pochyb, že Jehova tyhle upřímné křesťanské muže používá, aby pomáhal svému lidu. w24.02 8:11

Jako Jehovovi služebníci víme, že nás miluje a že chce, abychom byli v životě co nejšťastnější. (Řím. 8:35–39) Jsme taky přesvědčení, že když žijeme podle biblických zásad, je to k našemu dobru. (Iz. 48:17, 18) Co když nám ale život postaví do cesty nečekané překážky? Například nás může zklamat někdo z rodiny. Kvůli vážným zdravotním problémům toho pro Jehovu nemůžeme dělat tolik, kolik bychom chtěli. Vzpamatováváme se z následků přírodní katastrofy. Anebo nás pronásledují kvůli naší víře. V takových situacích si možná říkáme: „Proč se to stalo zrovna mně? Udělal jsem něco špatně? Znamená to, že už mě Jehova nemá rád?“ Už to někdy napadlo i tebe? Pokud ano, nevěš hlavu. S podobnými pocity bojovalo a bojuje hodně Jehovových věrných služebníků. (Žalm 22:1, 2; Hab. 1:2, 3) w23.04 17:1-2

Když bojujeme s nějakou myšlenkou nebo touhou, která by mohla zničit naše přátelství s Bohem, musíme se jí okamžitě zbavit. Jehova si přeje, abychom ho poslouchali ze srdce. (Řím. 6:17) Nemůžeme si vybírat, které jeho zákony budeme poslouchat a které ne. Ale můžeme si být jistí, že všechny jsou k našemu dobru. (Iz. 48:17, 18; 1. Kor. 6:9, 10) K tomu, aby Satan oslabil náš pevný postoj, používá fyzické a psychické útoky. Chce nás „pohltit“, zničit náš vztah s Jehovou. (1. Petra 5:8) Stejnou metodu používal i v prvním století. Křesťané se setkávali s výhrůžkami, bili je, a některé dokonce zabili. (Sk. 5:27, 28, 40; 7:54–60) A podobné je to dnes. Vidíme to třeba z toho, co se děje v Rusku a dalších zemích. Odpůrci tam s našimi bratry a sestrami zachází krutě nebo je pronásledují jinými způsoby. Kromě přímých útoků používá Satan i různé lsti. (Ef. 6:11) w23.07 31:6-9

Čím víc Bibli studuješ, tím víc roste tvoje láska k Jehovovi. Ta tě pak motivuje, abys podle toho žil. Díky biblickým zásadám se líp rozhoduješ. Taky měníš svoje názory a líp se chováš, protože chceš Jehovovi dělat radost. Stejně jako dítě napodobuje svoje rodiče, ty napodobuješ svého nebeského Otce. (Ef. 5:1, 2) Můžeme se sami sebe zeptat: Mám teď Jehovu radši než v době, kdy jsem se dal pokřtít? Přemýšlím a jednám od té doby víc jako on, hlavně když jde o moji lásku k bratrům a sestrám? Jestli láska, „kterou jsi měl na začátku“, trochu vyprchala, nevěš hlavu. Něco podobného se stalo i křesťanům v prvním století. Ježíš to s nimi nevzdal a nevzdává to ani s námi. (Zjev. 2:4, 7) Ví, že tu lásku, kterou jsme cítili, když jsme poznali pravdu, můžeme zase oživit. w23.07 30:2-3

Apoštol Petr udělal řadu chyb. Nejdřív se sebejistě vychloubal, že i kdyby ostatní apoštolové Ježíše opustili, on to nikdy neudělá. (Mar. 14:27–29) Pak několikrát usnul, i když mu Ježíš říkal, ať zůstane vzhůru. (Mar. 14:32, 37–41) Když přišel ozbrojený dav, utekl. (Mar. 14:50) A nakonec Ježíše třikrát zapřel, dokonce přísahal, že ho nezná. (Mar. 14:66–71) Jak reagoval, když mu došlo, co hrozného udělal? Zhroutil se a hořce plakal. (Mar. 14:72) Když o něm Ježíš mluvil před jeho přáteli, nepřipomínal jeho selhání, ale řekl, že dostane další úkoly. (Jan 21:15–17) Petr věděl, že vážně zhřešil, ale nevzdal to sám se sebou, protože byl přesvědčený, že to s ním nevzdal ani jeho Pán, Ježíš. Co se z toho učíme? Jehova si přeje, ať nepochybujeme o tom, že nás miluje a je ochotný nám odpustit. (Řím. 8:38, 39) w24.03 11:13-15

Sexuální nemravnost může způsobit, že se člověk stydí a cítí se k ničemu. Taky může vést k nechtěnému těhotenství a k rozbitým rodinám. Z toho všeho je vidět, že je moudré, když pozvání od „hloupé ženy“ odmítneme. Kromě toho, že nemravnost vede k duchovní smrti, může vést i k té doslovné, protože hodně lidí, kteří tak žijí, se nakazí nějakou vážnou nemocí. (Přísl. 7:23) Osmnáctý verš 9. kapitoly Přísloví končí slovy: „Její hosté jsou v hlubinách hrobu.“ Když její pozvání končí tak tragicky, proč ho tolik lidí přijímá? (Přísl. 9:13–18) Hodně lidí přijme pozvání od „hloupé ženy“ proto, že se chytí do pasti v podobě pornografie. Někteří si myslí, že na pornografii není nic špatného, ale je to přesně naopak. Je škodlivá, ponižující a vzniká na ní závislost. Ty scény se člověku vypálí do mozku a je těžké se jich zbavit. Navíc nám nepomáhá umrtvovat špatné touhy, spíš je rozněcuje. (Kol. 3:5; Jak. 1:14, 15) Hodně z těch, kdo sledují pornografii, neskončí jenom u toho a dopustí se nemravnosti. w23.06 28:10-11

I když se proti britsko-americké světové velmoci jiné národy občas staví, nenahradí ji. Jak to víme? „Kámen“, který představuje Boží království, totiž udeří do chodidel té sochy, tedy do britsko-americké světové velmoci. (Dan. 2:34, 35, 44, 45) Jsi přesvědčený, že se Danielovo proroctví o chodidlech ze železa a hlíny plní? Pokud ano, ovlivní to tvůj život. Když víš, že tenhle svět už brzo nebude existovat, nebudeš se snažit se v něm zajistit. (Luk. 12:16–21; 1. Jana 2:15–17) Díky tomuhle proroctví taky uvidíš, jak je důležité kázat a vyučovat. (Mat. 6:33; 28:18–20) Když jsme se teď nad proroctvím o chodidlech ze železa a hlíny zamysleli, zeptej se sám sebe: Je z mých rozhodnutí vidět, že jsem přesvědčený, že Boží království už brzy smete ze země všechny lidské vlády? w23.08 34:13-14

Když kvůli svému věku, zdraví nebo okolnostem nemůžeš dělat to, co by sis přál, pokorně to přijmi. Buď jako Barzillai, a když dostaneš nějaký úkol, který už by byl nad tvoje síly, neboj se ho odmítnout. (2. Sam. 19:35, 36) Nebo si vezmi za vzor Mojžíše, a když je to vhodné, rozděl se o svoje povinnosti s druhými a nech si od nich pomoct. (2. Mojž. 18:21, 22) Pokora ti pomůže, abys od sebe nečekal něco, co není reálné. Díky tomu se nevyčerpáš. Nesmíme taky cítit zodpovědnost za špatná rozhodnutí druhých. Nemůžeme rozhodovat za druhé ani je nemůžeme vždycky ochránit před následky jejich špatných rozhodnutí. Třeba pro rodiče je hrozná rána, když jejich syn nebo dcera přestane sloužit Jehovovi. Když si to ale rodiče dávají za vinu, je to pro ně velká zátěž. Jehova nechce, aby něco takového museli nést. w23.08 36:11-12

Samson byl tak jako my nedokonalý, a tak se občas rozhodl špatně. Jedno takové rozhodnutí mělo tragické následky. Po nějaké době, co sloužil jako soudce, „se zamiloval do jedné ženy z údolí Sorek, která se jmenovala Delila“. Už předtím si vyhlídl jednu Filištínku, ale ten svazek byl „od Jehovy“, který „hledal záminku k tomu, aby mohl zasáhnout proti Filištínům“. Později se Samson ubytoval u jedné prostitutky ve filištínské Gaze. V téhle situaci mu dal Jehova sílu, aby odnesl vrata městské brány a tím město oslabil. (Soud. 14:1–4; 16:1–3) S Delilou to ale bylo jiné. Byla to nejspíš Izraelitka a s nápadem si ji vzít přišel on sám. Filištíni nabídli Delile spoustu peněz za to, že Samsona zradí. w23.09 37:12-13

Pochopení nám pomůže, abychom byli mírní. Chápavý člověk se dokáže ovládnout, když někdo napadá to, čemu věří. Některé otázky nebo námitky jsou jako ledovec – větší část je pod hladinou. Někdo nám třeba položí nějakou otázku, ale my nevíme, co za tím je. Jeho pohnutky nebo obavy nemusí být na první pohled zřejmé. Takže než odpovíme, měli bychom mít na mysli, že možná neznáme pravý důvod, proč se nás na to ten člověk ptá. (Přísl. 16:23) Zamysli se nad tím, jak Gideon odpověděl Efrajimovcům. Rozzlobeně mu vyčetli, že je nezavolal dřív, aby mu pomohli v boji proti nepřátelům. Ale co bylo skutečným důvodem, proč byli tak naštvaní? Možná se cítili ukřivděně. Gideon každopádně reagoval moudře. Vzal v úvahu jejich pocity a odpověděl jim mírně. Jaký byl výsledek? „Po těchto slovech se uklidnili.“ (Soud. 8:1–3) w23.09 39:8-9

Jehova a Ježíš mají ten nejbližší vztah, jaký může otec se synem mít. Určitě musel cítit obrovskou bolest, když viděl, jak jeho Syna zavrhli, špatně s ním zacházejí a jak moc Ježíš trpí. Každý rodič, kterému zemřelo dítě, moc dobře ví, jak silný zármutek taková ztráta přináší. Sice pevně věříme ve vzkříšení, ale ta bolest, když nám zemře někdo milovaný, díky tomu nezmizí. Tenhle příklad nám pomáhá pochopit, jak se musel cítit Jehova, když se 14. nisanu roku 33 n. l. díval, jak jeho milovaný Syn trpí a umírá. (Mat. 3:17) Co takhle udělat si do Památné slavnosti studijní projekt na téma „výkupné“ při osobním studiu nebo rodinném uctívání? A přímo v ten den se podívej na mimořádné ranní uctívání. Když na tuhle událost připravíme svoje srdce, budeme schopní pomoct druhým, aby z ní i oni měli co nejvíc. (Ezra 7:10) w24.01 2:10-12

Jeden ze způsobů, jak od Jehovy můžeme získat sílu, je modlitba. Na naše modlitby může odpovědět tak, že nám dá „mimořádnou sílu“. (2. Kor. 4:7) Posílit nás může i to, když čteme jeho Slovo a přemýšlíme o něm. (Žalm 86:11) To, co pro nás Jehova nechal zapsat, je „mocné“. (Hebr. 4:12) Když se budeš modlit a číst si Bibli, budeš mít sílu překonávat různé problémy, dokážeš si udržet radost a zvládneš jakýkoli těžký úkol. Podíváme se, jak Jehova dodal sílu proroku Jonášovi. Jonáš utekl od těžkého úkolu, který mu Jehova dal. Skoro kvůli tomu umřel v prudké bouři a ještě ohrozil život ostatních lidí na lodi. Když ho pak námořníci hodili přes palubu, ocitl se na naprosto nečekaném místě – v břiše ohromné ryby. Co Jonáš dělal na tom temném, osamělém místě, aby načerpal sílu od Jehovy? Modlil se. (Jonáš 2:1, 2, 7) w23.10 43:4-6

I když apoštol Petr napsal svoje dopisy křesťanům v prvním století, Jehova chtěl, abychom si je mohli číst i my, a tak je zahrnul do svého Slova. (Řím. 15:4) Většina lidí kolem nás nevěří tomu, co Bible říká o budoucnosti. Lidé, kteří nás nemají rádi, se nám možná posmívají kvůli tomu, že už spoustu let říkáme, že přijde konec. A někteří tvrdí, že nepřijde vůbec. (2. Petra 3:3, 4) Když se s takovými názory setkáváme ve službě, v práci nebo v rodině, může to s naší vírou zamávat. Někdo může mít pocit, že Jehova si dává se zničením dnešního zkaženého světa načas. To, co napsal Petr, nám ale pomáhá dívat se na to ze správného úhlu. Jeho slova nám připomínají, že Jehova vnímá čas úplně jinak než my. (2. Petra 3:8, 9) Tisíc let je pro něj jako jeden den. Je trpělivý a nechce, aby byl někdo zničen. Ale jeho den nakonec přijde a tenhle svět skončí. w23.09 41:2-5

Proč apoštol Pavel psal hebrejským křesťanům v Judeji? Nejspíš ze dvou důvodů. Ten první je, že je chtěl povzbudit. Většina z nich dřív patřila k židovskému náboženství. A když se stali křesťany, jejich bývalí náboženští vůdci se jim kvůli tomu možná posmívali. Proč? Protože křesťané neměli impozantní chrám, kde by uctívali Boha, neměli oltář, na kterém by mu přinášeli oběti, ani neměli kněze, kteří by tam sloužili. Mohlo je to obírat o sílu a oslabovat jejich víru. (Hebr. 3:12, 14) Některé mohlo dokonce napadnout, že by bylo lepší vrátit se k judaismu. Zadruhé, Pavel chtěl hebrejské křesťany na něco upozornit. Napsal jim, že se nesnaží pochopit nové nebo hluboké duchovní pravdy, „hutný pokrm“ v Božím Slově. (Hebr. 5:11–14) Někteří se evidentně pořád řídili Mojžíšovým zákonem. w23.10 45:3-4

Některé ženy se rozhodnou, že zůstanou svobodné. (Mat. 19:10–12) Buď si jistá, že když je někdo svobodný, pro Jehovu a Ježíše nemá v žádném případě menší hodnotu. Svobodné sestry dělají ve sborech po celém světě spoustu skvělé práce. Mají druhé rády a upřímně se o ně zajímají a díky tomu se pro mnohé stávají duchovními sestrami a maminkami. (Mar. 10:29, 30) Některé se pustí do celodobé služby. Sestry dělají v kázání po celém světě obrovský kus práce. (Žalm 68:11) Mohla by sis už teď naplánovat, že začneš s celodobou službou? Můžeš sloužit jako průkopnice, dobrovolnice na stavbách nebo betelitka. Modli se ohledně toho. Povídej si s těmi, kdo už nějakého takového cíle dosáhli, a zjisti, jak ho můžeš dosáhnout ty. Pak si udělej realistický plán. Když svého cíle dosáhneš, otevře se ti ve službě pro Jehovu spousta úžasných možností. w23.12 52:16-17

Jehova chce, abychom kázali dobrou zprávu, a my si uvědomujeme, že s tím, jak se blíží velké soužení, je to čím dál naléhavější. Když ale máme finanční problémy nebo nám lidé brání kázat, může pro nás být těžké mít službu na prvním místě. Co nám pomůže? Důvěra, že „Jehova, Bůh vojsk“, je na naší straně. Když Království upřednostníme před vlastními zájmy, Jehova nás bude podporovat. Takže se nemáme čeho bát. (Ag. 2:4) Jehova chce, abychom se zaměřovali na to, co může lidem zachránit život – abychom jim pomáhali stát se Ježíšovými učedníky. Ageus Jehovův lid povzbudil, aby se znovu pustili do stavby chrámu a brali to tak, jako by jeho základy byly položené právě teď. Jehova jim slíbil, že když to tak udělají, bude jim „žehnat“. (Ag. 2:18, 19) A stejnou jistotu máme i my. Když dáme na první místo práci, kterou nám Jehova svěřil, bude nás podporovat. w23.11 48:8, 11

Ve svém dopise Římanům apoštol Pavel napsal, že všichni lidé jsou hříšní. Tak jak je možné, že člověk může být v Božích očích bezúhonný a mít jeho schválení? Pavel chtěl všem upřímným křesťanům pomoct, aby to pochopili, a tak se rozepsal o Abrahamovi. Jehova označil Abrahama za bezúhonného v době, kdy žil v zemi Kanaán. Proč to o něm mohl říct? Bylo to proto, že Abraham dokonale dodržoval Mojžíšův zákon? Rozhodně ne. (Řím. 4:13) Izraelité ho totiž dostali až o víc než 400 let později. Na základě čeho teda Bůh považoval Abrahama za bezúhonného? Ve své nezasloužené laskavosti to udělal na základě jeho víry. (Řím. 4:2–4) w23.12 50:4-5

Ještě tu noc, co prorok Natan řekl Davidovi výše uvedená slova, Jehova řekl Natanovi, že to nebude David, kdo mu postaví chrám. (1. Par. 17:3, 4, 11, 12) Jak David na tu zprávu reagoval? Dal si za cíl shromáždit prostředky a materiál, které bude jeho syn Šalomoun na stavbu potřebovat. (1. Par. 29:1–5) Hned potom, co se David dozvěděl, že nepostaví chrám, s ním Jehova uzavřel smlouvu. Slíbil mu, že jeden z jeho potomků bude vládnout navždy. (2. Sam. 7:16) Představ si, jakou bude mít David v novém světě radost, až se dozví, že mu vládne Ježíš, král z jeho rodové linie. Co se z toho učíme? I když pro Jehovu nemůžeme dělat všechno, co bychom si přáli, možná má pro nás připravené něco, co předčí všechny naše představy. w23.04 17:8-10

Možná zjistíš, že tě zvlášť uklidňují určité biblické pasáže. Například můžeš čerpat sílu z Joba, Žalmů, Přísloví a taky z Ježíšových slov v 6. kapitole Matouše. Takže když se k Jehovovi modlíš a čteš si jeho Slovo, on tě utěší. Můžeme si být jistí, že když v životě procházíme nějakým temným obdobím, Jehova bude při nás. Nikdy nebudeme sami. (Žalm 23:4) Slibuje, že nás bude střežit, dodá nám jistotu, bude nám oporou a bude nás utěšovat. V Izajášovi 26:3 se o něm píše: „Budeš chránit ty, kdo na tebe plně spoléhají. Dáš jim trvalý pokoj, protože ti důvěřují.“ A tak mu důvěřuj i ty a naplno využívej pomoc, kterou ti nabízí. Když to budeš dělat, bude ti to dodávat sílu i v těch nejtěžších chvílích. w24.01 3:16-17

Slova verše na dnešní den se splňují právě dnes. A v naší době se splňuje i to, co se píše v Izajášovi 54:13, 14: „Všichni tvoji synové budou vyučováni Jehovou a pokoj tvých synů bude hojný. Budeš upevněná správným jednáním. … Nebudeš se ničeho bát a nebudeš mít důvod se děsit, protože nic děsivého se k tobě nepřiblíží.“ Dokonce ani samotný Satan, „bůh tohoto systému“, nedokáže zastavit vzdělávací činnost Jehovova lidu. (2. Kor. 4:4) Boží služebníci uctívají Jehovu čistým způsobem a už nikdy se to nikomu nepodaří zkazit. Bude to tak už navěky. Žádná zbraň vytvořená proti nám neuspěje! w24.02 5:10

Zasvětili jsme se Jehovovi a svůj slib bereme vážně. Má vliv i na to, jak se rozhodujeme a chováme, když něco řešíme v rodině nebo s příbuznými. Svědomitě plníme odpovědnosti, které podle Bible v rodině máme. To, co si přejí naši příbuzní, pro nás ale nikdy není důležitější než to, co si přeje Jehova. (Mat. 10:35, 36; 1. Tim. 5:8) Někdy to může znamenat, že do určité míry obětujeme hezké vztahy v rodině, abychom udělali to, z čeho má Jehova radost. Jehova je ten, kdo vymyslel, že lidé budou tvořit rodiny, a chce, aby naše rodina byla šťastná. (Ef. 3:14, 15) Ale když chceme být doopravdy šťastní, musíme dělat věci tak, jak se to líbí jemu. Když se snažíš starat o rodinu, chovat se k nim s láskou a úctou a zároveň Jehovovi obětavě sloužit, můžeš si být jistý, že si toho moc váží. (Řím. 12:10) w24.02 7:11, 13