12. STUDIJNÍ ČLÁNEK
PÍSEŇ Č. 118 „Dej nám víc víry“
Žij vírou
„Žijeme … vírou, ne tím, co vidíme.“ (2. KOR. 5:7)
HLAVNÍ MYŠLENKA
Jak se v našem rozhodování projeví, že žijeme vírou.
1. Díky čemu byl apoštol Pavel se svým životem spokojený?
APOŠTOL Pavel ví, že brzy zemře. Když se ohlíží za svým životem, spokojeně říká: „Závod jsem dokončil, udržel jsem si víru.“ (2. Tim. 4:6–8) Díky čemu to tak cítil? Dělal v životě dobrá rozhodnutí a věděl, že Jehova z něho má radost. A přesně to chceme i my. Co nám v tom pomůže?
2. Co znamená žít vírou?
2 Pavel o sobě a o dalších věrných křesťanech napsal: „Žijeme … vírou, ne tím, co vidíme.“ (2. Kor. 5:7) Co to znamená? Člověk, který žije jenom tím, co vidí, se rozhoduje na základě svých pocitů a smyslů. Ale člověk, který žije vírou, se při rozhodování spoléhá na Jehovu. Nepochybuje, že když se bude řídit tím, co je v Bibli, už teď bude mít lepší život a v budoucnosti ho Jehova odmění ještě víc. (Žalm 119:66; Hebr. 11:6)
3. K čemu to vede, když žijeme vírou? (2. Korinťanům 4:18)
3 Je jasné, že všichni se někdy rozhodujeme na základě svých smyslů a pocitů. Když se ale v důležitých věcech rozhodujeme jenom podle nich, nejspíš si přiděláme problémy. Jak to? Naše pocity a smysly nás totiž někdy můžou oklamat. A i v případě, že by nám říkaly pravdu, pokud bychom se rozhodovali jenom na základě nich, časem by se mohlo stát, že uděláme něco, s čím by Jehova nesouhlasil. (Kaz. 11:9; Mat. 24:37–39) Ale když budeme žít vírou, je větší pravděpodobnost, že budeme dělat rozhodnutí, která „se líbí Pánu“. (Ef. 5:10) K čemu to povede? Budeme cítit vnitřní klid a budeme doopravdy šťastní. (Žalm 16:8, 9; Iz. 48:17, 18) A to není všechno. V budoucnosti nás Jehova odmění věčným životem. (Přečti 2. Korinťanům 4:18.)
4. Podle čeho se dá poznat, jestli žijeme vírou, nebo tím, co vidíme?
4 A co ty? Jak můžeš poznat, jestli žiješ vírou, nebo spíš tím, co vidíš? Pomůžou ti tyhle otázky: Podle čeho se rozhoduju? Spoléhám se jenom na svoje pocity a smysly, nebo důvěřuju tomu, co mi radí Jehova? Zamyslíme se teď nad třemi situacemi, ve kterých je zvlášť důležité vzít v úvahu Jehovův názor: Když hledáme práci, když řešíme, koho si vezmeme, a když dostaneme pokyny od těch, kdo nás vedou. V každé z těch situací si ukážeme, nad čím bychom se měli zamyslet, abychom se dobře rozhodli.
KDYŽ SI HLEDÁŠ PRÁCI
5. Co všechno bychom měli zvážit, když si hledáme práci?
5 Je jasné, že každý si chce vydělat dost peněz na to, aby se postaral o sebe i o svoji rodinu. (Kaz. 7:12; 1. Tim. 5:8) Některé práce jsou dobře placené. Člověk si vydělá tolik, že zaplatí nejenom každodenní výdaje, ale taky si něco našetří. S jinými pracemi je to složitější. Člověk si vydělá sotva na to nejnutnější. Když si vybíráme práci, samozřejmě přemýšlíme o tom, kolik si vyděláme. Kdyby to byla ale jediná věc, podle které bychom se rozhodovali, znamenalo by to, že nežijeme vírou, ale tím, co vidíme.
6. Jak se při hledání práce projeví, že žijeme vírou? (Hebrejcům 13:5)
6 Když žijeme vírou, přemýšlíme při hledání práce i o tom, jak ovlivní náš vztah s Jehovou. Zeptej se sám sebe: Musel bych v té práci dělat něco, co Jehova nenávidí? (Přísl. 6:16–19) Vynechával bych kvůli ní shromáždění a měl bych míň času na studium a službu? Musel bych být dlouhou dobu od rodiny? (Filip. 1:10) Jestli sis na některou z těch otázek odpověděl ano, pak by bylo lepší tu práci nebrat, a to i když žiješ v místě, kde je to s prací těžké. Když žijeme vírou, důvěřujeme Jehovovi, že se o nás nějak postará, a to se pak odrazí v našem rozhodnutí. (Mat. 6:33; přečti Hebrejcům 13:5)
7., 8. Jak jeden bratr v Jižní Americe ukázal, že žije vírou? (Viz taky obrázek.)
7 Javiera z Jižní Ameriky chápal, že je důležité žít vírou. Vypráví: „Zajímal jsem se o prestižní práci, kde bych měl dvojnásobný plat, a navíc by mě hrozně bavila.“ Zároveň si ale moc přál začít s průkopnickou. Pokračuje: „Pozvali mě na pohovor s vysoce postaveným manažerem. Modlil jsem se, aby mi Jehova pomohl se správně rozhodnout, protože jsem si byl jistý, že ví, co je pro mě nejlepší. Chtěl jsem se sice v práci dál posouvat, ale nechtěl jsem, aby mi to bránilo dělat pro Jehovu víc.“
8 Javier dál říká: „Při pohovoru mi manažer řekl, že bych musel často dělat přesčasy. Já jsem se ale chtěl věnovat službě, a tak jsem mu taktně vysvětlil, že to nejde.“ Javier nakonec tu práci odmítl a za dva týdny začal s průkopnickou. Později v tom roce si našel práci na zkrácený úvazek. Vypráví: „Jehova vyslyšel moje modlitby a pomohl mi najít si práci, při které se mi skvěle průkopničí. Můžu teď věnovat hodně času Jehovovi a svým bratrům a mám z toho obrovskou radost.“
Jsi přesvědčený, že Jehova ví, co je pro tebe nejlepší? Když ti pak v práci nabídnou povýšení, odrazí se to v tom, jak se rozhodneš? (7. a 8. odstavec)
9. Co se učíš od Trevora?
9 Co když si ale uvědomíš, že teď máš práci, kvůli které je pro tebe těžké žít vírou? Může ti pomoct, co zažil Trevor z Konga. Říká: „Měl jsem novou práci, takovou, která se vám naskytne jednou za život. Vydělával jsem třikrát víc než dřív a lidi si mě vážili.“ Kvůli přesčasům ale často chyběl na shromáždění a taky ho nutili lhát zákazníkům. Chtěl skončit, ale měl strach, že zůstane bez práce. Co mu pomohlo? Vypráví: „Díky Habakukovi 3:17–19 jsem si uvědomil, že i kdybych měl málo peněz, Jehova se o mě nějak postará. A tak jsem odešel.“ Pokračuje: „Hodně zaměstnavatelů si myslí, že pro peníze lidi obětují cokoli, třeba i rodinu a duchovní věci. Jsem moc rád, že jsem to neudělal a že můj vztah s Jehovou a rodinou je pořád pevný. O rok později mi Jehova pomohl najít si stabilní práci. To, co si vydělám, nám stačí a mám teď víc času na duchovní věci. Když dá člověk Jehovu na první místo, možná na tom bude nějakou dobu finančně hůř, ale Jehova se o něj vždycky postará.“ Je to tak. Když důvěřujeme tomu, co nám Jehova radí, a jsme si jistí, že splní svoje sliby, dokážeme žít vírou a Jehova nás za to bohatě odmění.
KDYŽ ŘEŠÍŠ, KOHO SI VEZMEŠ
10. Podle čeho se při výběru manželského partnera rozhoduje člověk, který žije jenom tím, co vidí?
10 Manželství je dárek od Jehovy a je normální, když si chce člověk někoho najít. Když se bratrovi nebo sestře někdo líbí, nejspíš přemýšlí o tom, jaký ten druhý je, jak vypadá, jakou má pověst, jak zachází s penězi, jestli se musí starat o někoho z rodiny a taky jak se s ním cítí. To všechno jsou důležité věci, ale kdyby to bylo to jediné, podle čeho se rozhoduje, mohlo by to znamenat, že nežije vírou, ale tím, co vidí.
11. Jak můžeme žít vírou, když řešíme, koho si vezmeme? (1. Korinťanům 7:39)
11 Jehova je moc pyšný na všechny bratry a sestry, kteří při hledání manželského partnera dají na jeho rady. Například než začnou s někým chodit, čekají, až budou „za rozkvětem mládí“. (1. Kor. 7:36) Zaměřují se hlavně na vlastnosti, o kterých Jehova říká, že z toho druhého udělají dobrého partnera. (Přísl. 31:10–13, 26–28; Ef. 5:33; 1. Tim. 5:8) A když o ně stojí někdo, kdo neslouží Jehovovi, řídí se slovy z 1. Korinťanům 7:39, aby se oženili nebo vdali „jen v Pánu“. (Přečti.) Dál se snaží žít vírou a důvěřují, že Jehova se o ně po citové stránce dokáže postarat líp než kdokoli jiný. (Žalm 55:22)
12. Co se učíš od Rosy?
12 Vem si, co zažila Rosa, průkopnice z Kolumbie. V práci často potkávala jednoho muže, kterému se líbila a chtěl s ní chodit. Rose se taky líbil. Říká: „Působil na mě jako dobrý člověk. Pomáhal lidem ve svém okolí, žil zdravě a taky se ke mně choval moc hezky. Přesně takového muže jsem si jednou chtěla vzít. Mělo to jediný háček, nebyl svědek.“ Rosa pokračuje: „Bylo hrozně těžké říct ne, protože to bylo něco, co jsem si moc přála. V té době jsem se cítila trochu osamělá a chtěla jsem se vdát, jen jsem nemohla najít toho pravého bratra.“ Rosa se ale nezaměřila jenom na to, co vidí. Přemýšlela i o tom, jak by to ovlivnilo její přátelství s Jehovou. Nakonec s tím mužem přerušila veškerý kontakt a dál naplno sloužila Jehovovi. Krátce nato ji pozvali do školy pro zvěstovatele Království a teď slouží jako zvláštní průkopnice. Dodává: „Jehova naplnil moje srdce spoustou radosti.“ Je pravda, že žít vírou není vždycky jednoduché, hlavně když nám naše city říkají něco jiného, ale rozhodně to stojí za to.
KDYŽ DOSTANEME POKYNY OD TĚCH, KDO NÁS VEDOU
13. Jak možná zareagujeme, když přijdou nějaké pokyny?
13 Při uctívání Jehovy často dostáváme různé pokyny, ať už od místních starších, krajského staršího, pobočky, nebo vedoucího sboru. Ale co když nechápeme, proč nějaký pokyn přišel? Jediné, co v tu chvíli možná vidíme, jsou nevýhody, které to bude mít. Možná se dokonce začneme zaměřovat na chyby bratrů, od kterých jsme ten pokyn dostali.
14. Jak můžeme ukázat, že žijeme vírou, když dostaneme nějaké pokyny? (Hebrejcům 13:17)
14 Když žijeme vírou, věříme, že Jehova má všechno pod kontrolou a zná naše okolnosti. Dokážeme díky tomu rychle poslechnout a uděláme to rádi. (Přečti Hebrejcům 13:17.) Chápeme, že tím přispíváme k jednotě ve sboru. (Ef. 4:2, 3) I když jsou bratři, kteří nám dávají pokyny, nedokonalí, jsme si jistí, že když jsme poslušní, Jehova to podpoří. (1. Sam. 15:22) A věříme, že když je skutečně potřeba něco upravit, on to ve svůj čas udělá. (Mich. 7:7)
15., 16. Co bratrovi pomohlo žít vírou, i když o jednom pokynu pochyboval? (Viz taky obrázek.)
15 Pojďme se teď podívat na jednu situaci, ze které je vidět, že když žijeme vírou a posloucháme pokyny, přináší to skvělé výsledky. V Peru je hodně rozšířená španělština, ale spousta lidí mluví nějakým domorodým jazykem. A jedním z nich je kečujština. Když bratři a sestry ve službě vyhledávali lidi, kteří tímhle jazykem mluví, byli řadu let zvyklí dělat to určitým způsobem. Jenže pak se změnil zákon, pobočka poslala nové pokyny a oni už to nemohli dělat tak jako dřív. (Řím. 13:1) Někteří si říkali, že to službu v obvodu asi dost zkomplikuje. Když se tomu ale bratři přizpůsobili, Jehova to podpořil a pomohl jim najít spoustu kečujsky mluvících lidí.
16 Mezi těmi, kdo o tomhle pokynu trochu pochybovali, byl i Kevin, starší v jednom kečujském sboru. Vysvětluje: „Říkal jsem si: Jak teď ty lidi najdeme?“ Co mu pomohlo? Pokračuje: „Vzpomněl jsem si na Přísloví 3:5 a příběh Mojžíše. Když dostal za úkol vyvést Izraelity z Egypta, Jehova mu dal pokyn, který nemusel dávat smysl. Vypadalo to, že jdou do slepé uličky a pro Egypťany budou snadná kořist. I tak ale Mojžíš Jehovu poslechl a on pro ně udělal úžasný zázrak.“ (2. Mojž. 14:1, 2, 9–11, 21, 22) A tak se Kevin tomu pokynu přizpůsobil. K čemu to vedlo? Říká: „Bylo úžasné sledovat, jak to Jehova podpořil. Dřív jsme toho ve službě hodně nachodili a našli jsme třeba jenom jednoho nebo dva lidi, kteří mluvili kečujsky. Teď se ale zaměřujeme na obvody, kde je jich hodně. A výsledek? Máme víc rozhovorů, víc opětovných návštěv, studujeme s víc lidmi a na shromáždění nás taky bývá víc.“ Je to tak. Když žijeme vírou, Jehova nás za to vždycky odmění.
Hodně lidí bratrům řeklo, kde můžou najít ty, kdo mluví kečujsky (15. a 16. odstavec)
17. Co si odnášíš z tohohle článku?
17 V tomhle článku jsme mluvili o třech situacích, ve kterých je důležité žít vírou. Ale nejsou jediné. Žít vírou musíme při všem, co děláme, třeba když se rozhodujeme, co budeme dělat ve volném čase, když si vybíráme vzdělání nebo když vychováváme děti. Ať už řešíme cokoli, neměli bychom dát jenom na to, co vidíme, ale brát v úvahu i svůj vztah s Jehovou, to, co nám radí, a jeho slib, že se o nás postará. Když to budeme dělat, budeme moct „po celou věčnost žít v souladu se jménem Jehovy, našeho Boha“. (Mich. 4:5)
PÍSEŇ Č. 156 Očima víry
a Některá jména byla změněna.