Přiblížit se jeden k druhému je pro nás dobré

1, 2. Co je pro Jehovu důležité a co si přeje, abychom dělali?

JEN máloco je pro Jehovu důležitější než to, jak se chováme k druhým. Ježíš učil, že máme druhé milovat jako sami sebe. (Mat. 22:37–39) To znamená, že jsme laskaví dokonce i k těm, kdo Jehovovi neslouží. Když se nám to daří, jsme jako náš Otec, který „působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi dobrými i zlými, a sesílá déšť na lidi bezúhonné i hříšné“. (Mat. 5:45)

² I když má Jehova rád všechny lidi, úplně nejvíc mu záleží na těch, kdo dělají to, co je správné. (Jan 14:21) Přeje si, abychom to cítili stejně, a tak nám v Bibli říká, že bychom měli mít k bratrům a sestrám vřelou lásku a měli bychom je něžně milovat. (Řím. 12:10; 1. Petra 4:8) Co si pod tím představit? Je to podobná láska, jakou cítíme k někomu z rodiny, koho máme moc rádi, nebo k dobrému příteli.

3. K čemu se dá láska přirovnat a co se z toho učíme?

³ Láska je jako květina. Aby rostla, musíme se o ni starat. Apoštol Pavel křesťanům radil: „Ať mezi vámi přetrvává bratrská láska.“ (Hebr. 13:1) Jehova si přeje, abychom tuhle lásku pořád rozvíjeli. V tomhle článku si ukážeme, proč bychom měli mít k bratrům a sestrám čím dál blíž a jak to můžeme dělat.

PROČ BYCHOM MĚLI MÍT JEDEN K DRUHÉMU ČÍM DÁL BLÍŽ

4. Co nám pomůže vážit si naší vzácné křesťanské jednoty, o které se píše v Žalmu 133:1? (Viz taky obrázky.)

⁴ Přečti Žalm 133:1. Určitě souhlasíš se žalmistou, že přátelit se s těmi, kdo milují Jehovu, je „dobré a příjemné“. Snadno by se ale mohlo stát, že nám naše vzácná křesťanská jednota zevšední. Je to podobné, jako když člověk každý den prochází kolem nádherného stromu. Časem si ho může přestat všímat. Naše bratry a sestry taky vídáme často, třeba i několikrát týdně. Co nám pomůže, abychom si jich pořád vážili a měli k nim čím dál blíž? Když budeme přemýšlet o tom, co dobrého vnáší do sboru i do našeho života.

5. Jak může na druhé zapůsobit, když vidí, jak se máme rádi?

⁵ Stává se, že když lidé poprvé přijdou na naše shromáždění a vidí, jak moc se máme rádi, udělá to na ně obrovský dojem. Už jenom díky tomu si někteří uvědomí, že našli pravdu. Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Všimni si, co zažila jedna mladá žena, která se jmenuje Chaithra. Když studovala Bibli se svědky Jehovovými, dostala pozvání na regionální sjezd a rozhodla se, že přijde. Sestře, se kterou studovala, už po prvním dnu řekla: „Moji rodiče mě nikdy neobjímali. Ale tady mě během jediného dne objalo 52 lidí! Cítila jsem z toho, jak moc mě má Jehova rád. Chci do téhle duchovní rodiny taky patřit.“ Chaithra dál studovala a v roce 2024 se dala pokřtít. Je to tak. Když někdo vidí naše dobré skutky, včetně toho, jak se máme rádi, může ho to motivovat, aby Jehovovi taky začal sloužit. (Mat. 5:16)

6. Jak nás může přátelství s bratry a sestrami chránit?

⁶ Když máme k bratrům a sestrám čím dál blíž, může nás to chránit. Pavel svoje spoluvěřící vybízel: „Každý den se navzájem povzbuzujte, … aby se nikdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu.“ (Hebr. 3:13) Když jsme sklíčení a máme pocit, že už nemáme sílu dělat to, co je správné, nějaký bratr nebo sestra si toho může všimnout a Jehova ho může použít, aby nám pomohl. (Žalm 73:2, 17, 23) To nás může hodně povzbudit.

7. Jak spolu souvisí láska a jednota? (Kolosanům 3:13, 14)

⁷ Patříme ke skupině lidí, kteří se snaží mít jeden druhého opravdu rádi, a to přináší spoustu dobrého. (1. Jana 4:11) Láska nás vede třeba k tomu, že se vzájemně snášíme, a díky tomu jsme jednotní. (Přečti Kolosanům 3:13, 14; Ef. 4:2–6) Na shromáždění je potom tak skvělá atmosféra, jakou člověk nezažije nikde jinde.

MĚJTE JEDEN K DRUHÉMU ÚCTU

8. Jakou roli hraje Jehova v tom, že jsme jednotní?

⁸ Svědkové Jehovovi žijí po celém světě, a navíc jsou stejně jako všichni ostatní lidé nedokonalí. Takže to, že jsme jednotní, je opravdový zázrak. Je to možné jenom díky Jehovovi. (1. Kor. 12:25) Bible říká, že jsme „vyučováni Bohem, [abychom] milovali jeden druhého“. (1. Tes. 4:9) Jinými slovy, Jehova nám v Bibli přesně říká, co máme dělat, abychom k sobě měli čím dál blíž. (Hebr. 4:12; Jak. 1:25) Proto se snažíme Bibli pečlivě studovat a žít podle toho.

9. Co se z Římanům 12:9–13 učíme o tom, jak druhým projevovat úctu?

⁹ Co nás třeba Bible učí o tom, jak k sobě mít čím dál blíž? Skvělé rady k tomu dal Pavel v Římanům 12:9–13. (Přečti.) Všimni si hlavně slov „buďte iniciativní v projevování úcty druhým“. Co to znamená? Hledat příležitosti, jak druhým ukázat, že je něžně milujeme. Například jim odpouštět, být pohostinní a taky štědří. (Ef. 4:32) Takže nemusíme čekat, až někdo přijde za námi. Buďme iniciativní a něco pro to přátelství udělejme my. Hezky to vystihl Ježíš, když řekl: „Dávat přináší víc štěstí než dostávat.“ (Sk. 20:35)

10. Jak můžeme být pracovití, když druhým projevujeme úctu? (Viz taky obrázek.)

¹⁰ Je zajímavé, že hned po tom, co Pavel řekl, abychom druhým iniciativně projevovali úctu, nás vybídl: „Buďte pracovití, ne líní.“ Když pracovitý člověk dostane nějaký úkol, hned se do něj pustí a svědomitě se mu věnuje. V Příslovích 3:27, 28 se píše: „Neodpírej dobro těm, kdo ho potřebují, pokud je v tvých silách jim pomoct.“ Takže když si všimneme, že někdo potřebuje pomoc, ochotně mu ji nabídneme. Neodkládáme to ani nečekáme, že to udělá někdo jiný. (1. Jana 3:17, 18)

11. Díky čemu k sobě můžeme mít ještě blíž?

¹¹ Jak ještě můžeme ukázat, že máme k druhým úctu? Když nám někdo ublíží, co nejdřív mu odpustíme. V Efezanům 4:26 se píše: „Ať nad vaším hněvem nezapadne slunce.“ Proč je to důležité? Z 27. verše je vidět, že kdybychom se tím neřídili, dali bychom „prostor Ďáblovi“. Jehova nám v Bibli opakovaně říká, abychom jeden druhému odpouštěli. Třeba v Kolosanům 3:13 se píše: „Velkoryse si odpouštějte.“ Jen máloco nás s našimi bratry a sestrami tak sblíží, jako když přehlédneme nějakou jejich chybu a odpustíme jim. Díky tomu pomáháme „zachovávat jednotu ducha ve sjednocujícím svazku pokoje“. (Ef. 4:3) Stručně řečeno, jednota a pokoj v naší organizaci závisí na tom, jak moc si odpouštíme.

12. Jak nám Jehova pomáhá, abychom druhým odpouštěli?

¹² Je pravda, že odpustit někomu, kdo nám ublížil, může být hodně těžké. Jehova nám ale svým duchem může pomoct, abychom to zvládli. Hned potom, co se v Římanům píše, abychom jeden druhého něžně milovali a byli pracovití, čteme, ať v nás „duch rozněcuje horlivost“. To znamená, že svatý duch nám může pomoct, abychom nadšeně a horlivě dělali to, co si Jehova přeje. A on si přeje, abychom jeden druhého něžně milovali a odpouštěli si. Takže když ho budeš ze srdce prosit o jeho ducha, určitě ti s tím pomůže. (Luk. 11:13)

„VYBÍZÍM VÁS, … ABYSTE NEBYLI ROZDĚLENÍ“

13. Co by nás mohlo rozdělovat?

¹³ Ve sboru jsou „lidé všeho druhu“ a pochází z nejrůznějšího prostředí. (1. Tim. 2:3, 4) Každý z nás je jiný, a tak můžeme mít různý názor na to, jak se oblékat a upravovat, jak pečovat o svoje zdraví nebo jak trávit volný čas. (Řím. 14:4; 1. Kor. 1:10) Kdybychom si nedali pozor, mohly by nás tyhle věci začít rozdělovat. Jehova nás ale učí mít jeden druhého rádi. A tak netrváme na tom, že naše názory jsou ty nejlepší. (Filip. 2:3)

14. Jací chceme vždycky být a proč?

¹⁴ Jak ještě můžeme předcházet tomu, že by nás něco rozdělilo? Tím, že se budeme snažit druhé vždycky povzbudit a dodat jim sílu. (1. Tes. 5:11) V poslední době se mezi nás vrátilo hodně těch, kdo byli nečinní nebo byli od sboru oddělení. Máme z toho obrovskou radost a chceme, aby to z nás cítili. (2. Kor. 2:8) Všimni si, co řekla jedna nečinná sestra, která přišla na shromáždění po deseti letech: „Všichni se na mě usmívali a podávali mi ruce.“ (Sk. 3:19) Nebylo to nic velkého, ale jak to na ni zapůsobilo? Pokračuje: „Měla jsem pocit, jako by mě Jehova držel za ruku a vedl mě na místo, kde zase můžu být šťastná.“ Když se snažíme ostatní povzbuzovat a dodávat jim sílu, Kristus nás může použít, abychom občerstvili ty, kdo tvrdě pracují a nesou těžký náklad. (Mat. 11:28, 29)

15. Co dalšího můžeme udělat pro to, abychom byli jednotní? (Viz taky obrázek.)

¹⁵ Co dalšího můžeme udělat pro to, abychom byli jednotní? Dávat si pozor na to, co říkáme. V Jobovi 12:11 čteme: „Copak ucho neprověřuje slova, tak jako jazyk ochutnává jídlo?“ Než kuchař někomu naservíruje to, co uvařil, ochutná to. Podobně i my, než něco řekneme, měli bychom si to dobře promyslet. (Žalm 141:3) Co by mělo být naším cílem? Říkat „jen to, co je dobré k povzbuzení“ a co je „prospěšné pro ty, kdo [nás] poslouchají“. (Ef. 4:29)

16. Komu by mělo zvlášť záležet na tom, co říká?

¹⁶ Kdo by si měl dát zvlášť záležet na tom, aby mluvil povzbudivě? Jsou to manželé, když mluví se svojí manželkou, a rodiče, když mluví se svými dětmi. (Kol. 3:19, 21; Tit. 2:4) Důležité je to i u starších, protože se starají o Jehovovy ovečky. Tím, co říkají, chtějí bratry a sestry utěšovat a pomáhat jim, aby se cítili dobře. (Iz. 32:1, 2; Gal. 6:1) Přísloví 15:23 nám připomínají: „Jak dobré je slovo v pravý čas!“

MILUJTE SKUTKEM A PRAVDOU

17. Co dělat pro to, abychom měli druhé upřímně rádi?

¹⁷ Apoštol Jan nám radí, abychom druhé nemilovali „slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou“. (1. Jana 3:18) Chceme mít druhé upřímně rádi. Jak toho dosáhnout? Snaž se s nimi trávit čas. Buď aktivní a hledej příležitosti, kdy s nimi můžeš být, ať už na shromáždění, nebo ve službě. A taky se navštěvujte. Čím víc času spolu budete trávit, tím blíž si budete a tím se budete mít radši. Když to budeme dělat, ukážeme, že jsme „vyučováni Bohem, [abychom] milovali jeden druhého“. (1. Tes. 4:9) A sami na sobě si ověříme, „jak je dobré a příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě“! (Žalm 133:1)