Pondělí 16. června
Svatý duch … ukazuje, že dokud stál první stan, nebyla ještě zjevena cesta do svatého místa. (Hebr. 9:8)
Svatostánek a chrámy, které byly později postavené v Jeruzalémě, měly velmi podobné rozvržení. Uvnitř byly dvě místnosti – „Svatá“ a „Nejsvětější“ – které byly oddělené vyšívanou oponou. (Hebr. 9:2–5; 2. Mojž. 26:31–33) Ve Svaté byl zlatý svícen, oltář pro pálení kadidla a stůl pro chléb vystavení. Do Svaté mohli jenom „pomazaní kněží“, aby tam vykonávali svoje povinnosti. (4. Mojž. 3:3, 7, 10) V Nejsvětější byla zlatá truhla smlouvy, která představovala Jehovovu přítomnost. (2. Mojž. 25:21, 22) Za oponu do Nejsvětější mohl jenom velekněz v Den smíření. (3. Mojž. 16:2, 17) Vstupoval tam s krví zvířat, aby mohl vykonat smíření za svoje hříchy a za hříchy celého národa. Jehova nakonec objasnil, co jednotlivé rysy svatostánku znamenaly. (Hebr. 9:6, 7) w23.10 45:12
Úterý 17. června
To vám přikazuji proto, abyste jeden druhého milovali. (Jan 15:17)
Příkaz „milujte jeden druhého“ je v Bibli na spoustě míst. (Jan 15:12; Řím. 13:8; 1. Tes. 4:9; 1. Petra 1:22; 1. Jana 4:11) Láska ale vychází zevnitř, z našeho obrazného srdce, a do něj nám nikdo nevidí. Z čeho můžou druzí vidět, co k nim cítíme? Z toho, co říkáme a co děláme. Jsou různé způsoby, jak můžeme bratrům a sestrám dávat najevo, že je máme rádi. Tady je pár z nich: „Říkejte jeden druhému pravdu.“ (Zech. 8:16) „Udržujte mezi sebou pokoj.“ (Mar. 9:50) „Buďte iniciativní v projevování úcty druhým.“ (Řím. 12:10) „Navzájem [se] přijímejte.“ (Řím. 15:7) „Velkoryse si odpouštějte.“ (Kol. 3:13) „Noste břemena jedni druhých.“ (Gal. 6:2) „Povzbuzujte [nebo „utěšujte“, ppč.] se … navzájem a jeden druhého posilujte.“ (1. Tes. 5:11) „Modlete se jeden za druhého.“ (Jak. 5:16) w23.11 47:7-8
Středa 18. června
Radujte se z naděje. (Řím. 12:12)
Kdy potřebujeme pevnou víru? Třeba když se rozhodujeme – takže vlastně každý den. Řešíme, s kým se budeme přátelit, co budeme dělat ve volném čase, jaké si vybereme vzdělání, jestli si někoho vezmeme, jestli budeme mít děti nebo jakou si vybereme práci. Zeptej se sám sebe: Je z mých rozhodnutí vidět moje přesvědčení, že tenhle svět brzo skončí a bude tady ráj? Nebo se rozhoduju podobně jako lidé, kteří nevěří, že můžou žít věčně? (Mat. 6:19, 20; Luk. 12:16–21) Když budeme posilovat svoji víru v to, že nový svět je už za dveřmi, budeme dělat ta nejlepší rozhodnutí. Silnou víru potřebujeme i tehdy, když nás potká něco těžkého. Třeba nás pronásledují, bojujeme s chronickou nemocí nebo prožíváme něco jiného, co nám bere síly. Ze začátku jsme možná plní odhodlání se s tím poprat. Ale když se ten problém vleče – a tak to často bývá – potřebujeme silnou víru, abychom se nevzdali a dál Jehovovi sloužili s radostí. (1. Petra 1:6, 7) w23.04 19:4-5