Středa 27. srpna
Ve svém těle vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mém těle. (Řím. 7:23)
Možná někdy musíš bojovat se svými pocity a myšlenkami a můžeš z toho být hodně zklamaný. Pomůže ti, když budeš přemýšlet o tom, co jsi Jehovovi slíbil, když ses mu zasvětil. Dodá ti to sílu ten boj nevzdat. Jak to? Když ses zasvětil Jehovovi, zapřel jsi sám sebe. To znamená, že odmítáš všechno, co tě láká nebo čeho bys chtěl dosáhnout, ale víš, že by se to Jehovovi nelíbilo. (Mat. 16:24) Takže když jsi v pokušení udělat něco špatného nebo řešíš nějakou náročnou situaci, nemusíš dlouho přemýšlet, co udělat. Rozhodl ses být věrný Jehovovi, dělat mu radost a ostatním možnostem jsi už předem řekl ne. Jsi o tom pevně přesvědčený. V tom případě jsi jako Job. I když byl v extrémně náročné zkoušce, bez váhání řekl: „Nepřestanu být oddaný Bohu!“ (Job 27:5) w24.03 10:6-7
Čtvrtek 28. srpna
Jehova je blízko všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají v upřímnosti. (Žalm 145:18)
Jehova, „Bůh lásky“, stojí při nás. (2. Kor. 13:11) O každého z nás se osobně zajímá. Tím, že nás „obklopuje jeho věrná láska“, jsme si naprosto jistí. (Žalm 32:10) Čím víc přemýšlíme, jak nám ji dává najevo, tím je pro nás skutečnější a tím blíž k němu máme. Můžeme se k němu bez obav modlit a říkat mu, jak moc jeho lásku potřebujeme. Můžeme se mu svěřovat se vším, co nás trápí, protože víme, že nás chápe a touží nám pomáhat. (Žalm 145:19) Tak jako nás to v chladném dni táhne k hřejivému ohni, táhne nás to i k Jehovově vřelé lásce. Je silná a zároveň něžná. A tak ji pusťme do svého života. Díky tomu to budeme cítit stejně jako žalmista, který zvolal: „Miluji Jehovu!“ (Žalm 116:1) w24.01 4:19-20
Pátek 29. srpna
Dal jsem jim poznat tvé jméno. (Jan 17:26)
Ježíš dělal víc než jenom to, že druhým říkal, že Boží jméno je Jehova. Židé, které učil, už Boží jméno znali. On jim ale Jehovu pomáhal přiblížit. (Jan 1:17, 18) Hebrejská písma například ukazují, že Jehova je milosrdný a soucitný. (2. Mojž. 34:5–7) Ježíš vykreslil tuhle pravdu jedinečným způsobem, když vyprávěl podobenství o vzpurném synovi a jeho otci. V té zprávě čteme, že zatímco ten syn, který litoval svých hříchů, „byl ještě daleko“, zahlédl ho jeho otec, běžel mu naproti, „padl mu kolem krku“ a úplně mu odpustil. Je to krásný obraz Jehovova milosrdenství a soucitu, který nám ožívá před očima. (Luk. 15:11–32) Ježíš druhým pomáhal pochopit, jaký Jehova doopravdy je. w24.02 6:8-9