Jehova, „Bůh lásky“, stojí při nás. (2. Kor. 13:11) O každého z nás se osobně zajímá. Tím, že nás „obklopuje jeho věrná láska“, jsme si naprosto jistí. (Žalm 32:10) Čím víc přemýšlíme, jak nám ji dává najevo, tím je pro nás skutečnější a tím blíž k němu máme. Můžeme se k němu bez obav modlit a říkat mu, jak moc jeho lásku potřebujeme. Můžeme se mu svěřovat se vším, co nás trápí, protože víme, že nás chápe a touží nám pomáhat. (Žalm 145:19) Tak jako nás to v chladném dni táhne k hřejivému ohni, táhne nás to i k Jehovově vřelé lásce. Je silná a zároveň něžná. A tak ji pusťme do svého života. Díky tomu to budeme cítit stejně jako žalmista, který zvolal: „Miluji Jehovu!“ (Žalm 116:1) w24.01 4:19-20

Ježíš dělal víc než jenom to, že druhým říkal, že Boží jméno je Jehova. Židé, které učil, už Boží jméno znali. On jim ale Jehovu pomáhal přiblížit. (Jan 1:17, 18) Hebrejská písma například ukazují, že Jehova je milosrdný a soucitný. (2. Mojž. 34:5–7) Ježíš vykreslil tuhle pravdu jedinečným způsobem, když vyprávěl podobenství o vzpurném synovi a jeho otci. V té zprávě čteme, že zatímco ten syn, který litoval svých hříchů, „byl ještě daleko“, zahlédl ho jeho otec, běžel mu naproti, „padl mu kolem krku“ a úplně mu odpustil. Je to krásný obraz Jehovova milosrdenství a soucitu, který nám ožívá před očima. (Luk. 15:11–32) Ježíš druhým pomáhal pochopit, jaký Jehova doopravdy je. w24.02 6:8-9

Jehova utěšuje a povzbuzuje ty, kdo jsou v nějaké těžké situaci. Jak ho v tom můžeme napodobovat? Pomůžou nám v tom některé vlastnosti. Jaké například? Co nám pomůže, abychom měli bratry a sestry tak rádi, že je budeme chtít den co den povzbuzovat a utěšovat? (1. Tes. 4:18) Potřebujeme rozvíjet vlastnosti, jako je empatie, bratrská láska a laskavost. (Kol. 3:12; 1. Petra 3:8) K čemu to povede, když se tyhle vlastnosti spolu se soucitem stanou součástí naší osobnosti? Když uvidíme, že někdo potřebuje povzbudit nebo utěšit, prostě nám to nedá a pomůžeme mu. Je to přesně tak, jak řekl Ježíš: „Ústa mluví to, čím je naplněné srdce. Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré věci.“ (Mat. 12:34, 35) Když druhé povzbuzujeme a utěšujeme, je z toho vidět, že je máme doopravdy rádi. w23.11 47:10-11