Jak rozpoznat příznaky a jak postupovat
OBJEVÍ-LI se příznaky infarktu, je důležité okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, protože největší nebezpečí smrti je během první hodiny po záchvatu. Rychlým ošetřením lze předejít nenapravitelným škodám na srdečním svalu. Čím méně je srdeční sval poškozen, tím výkonněji bude po záchvatu pracovat.
Některé infarkty jsou však němé a dojde k nim bez jakýchkoli vnějších příznaků. V takových případech postižený člověk ani nemusí vědět, že má ischemickou chorobu srdeční (ICHS). Žel, u některých lidí může být rozsáhlý infarkt prvním náznakem srdečních potíží. Dojde-li k srdeční zástavě (srdce přestane tlouci), je zapotřebí, aby ten, kdo je nablízku, začal okamžitě s kardiopulmonální resuscitací (KPR), dokud nepřijede záchranná služba, protože jinak je jen velmi malá naděje na přežití.
Bulletin Harvard Health Letter uvádí, že z těch, kdo mají příznaky ischemické choroby srdeční, jich asi polovina nevyhledá lékařskou pomoc okamžitě. Proč? „Obvykle proto, že si neuvědomují, co jejich příznaky znamenají, nebo je neberou vážně.“
Jiří,a svědek Jehovův, který dostal infarkt, naléhavě vybízí: „Máte-li pocit, že něco není v pořádku, neodkládejte vyhledání lékařské pomoci proto, že se obáváte, aby se nezdálo, že situaci dramatizujete. Nereagoval jsem dost rychle a téměř mě to stálo život.“
Co se stalo
Jirka vypráví: „Rok a půl před infarktem mě lékař upozorňoval na vysoký cholesterol, hlavní rizikový faktor u ICHS. Vyhýbal jsem se této otázce, protože jsem si myslel, že jsem mladý — nebylo mi ani čtyřicet — a že mám dobré zdraví. Později jsem velmi litoval, že jsem tehdy nic neudělal. Měl jsem další varovné signály — dušnost při námaze, bolesti, které jsem pokládal za poruchy trávení, a několik měsíců před infarktem mimořádnou únavu. Většinu příznaků jsem přičítal nedostatku spánku a nadměrnému pracovnímu zatížení. Tři dny před infarktem jsem měl cosi, co jsem pokládal za svalovou křeč v hrudníku. Byl to malý záchvat před tím velkým, ke kterému došlo za tři dny.“
Bolesti nebo tlak na prsou, kterým se říká angina pectoris, se jako varování objevují asi u poloviny lidí postižených infarktem. U některých lidí je dušnost nebo únava a slabost příznakem toho, že srdce má málo kyslíku, protože věnčité tepny se ucpávají. Tyto varovné signály by člověka měly přimět, aby šel na odborné vyšetření. Dr. Peter Cohn prohlašuje: „U léčené anginy pectoris není sice záruka, že se infarktu předejde, ale přinejmenším se tím bezprostřední hrozba infarktu sníží.“
Infarkt
Jirka pokračuje: „Ten den jsme šli hrát softbal. Protože jsem v poledne v rychlosti snědl hamburger a hranolky, nebral jsem vážně nepříjemný pocit nevolnosti a sevření v horní části těla. Když jsme však došli na hřiště a začali hrát, uvědomil jsem si, že něco není v pořádku. V průběhu odpoledne jsem se cítil čím dál hůř.
Několikrát jsem si lehl na záda na lavičku pro hráče a snažil jsem se svaly na hrudníku uvolnit, ale svíraly se stále více. Když jsem měl při hře občas pocit lepkavosti a slabosti, pomyslel jsem si: ‚Asi mám chřipku.‘ Při běhu jsem zjevně nemohl popadnout dech. Opět jsem si lehl na lavičku. Když jsem se posadil, bylo jasné, že je to se mnou zlé. Zakřičel jsem na svého syna Jakuba: ‚Potřebuju OKAMŽITĚ do nemocnice!‘ Měl jsem pocit, jako by se mi hrudník propadl. Bolest byla tak hrozná, že jsem nemohl vstát. Pomyslel jsem si: ‚To přece nemůže být infarkt! Vždyť je mi jen osmatřicet!‘ “
Jirkův syn, kterému tehdy bylo patnáct let, vypráví: „Během několika minut táta zeslábl natolik, že jsme ho museli do auta odnést. Kamarád řídil auto a stále se táty na něco ptal, aby věděl, jak na tom je. Nakonec táta neodpověděl. ‚Jirko!‘ zakřičel můj přítel. Táta ale přesto nereagoval. Potom sebou na sedadle cuknul, začal se svíjet v křeči a zvracet. Křičel jsem na něj znovu a znovu: ‚Tati! Mám tě rád! Prosím tě, neumírej!‘ Po záchvatu křečí zůstalo jeho tělo bezvládně ležet na sedadle. Myslel jsem si, že táta umřel.“
V nemocnici
„Běželi jsme do nemocnice pro pomoc. Od chvíle, kdy jsem si myslel, že táta umřel, uplynuly dvě nebo tři minuty, doufal jsem ale, že bude možné ho oživit. K mému překvapení bylo v čekárně asi dvacet svědků Jehovových, kteří s námi byli na hřišti. Potěšilo mě to a cítil jsem, že mě mají rádi, což mi v té tísnivé situaci velmi pomohlo. Asi za patnáct minut přišel lékař a řekl: ‚Podařilo se nám vašeho otce oživit, má však rozsáhlý infarkt myokardu. Není jisté, zda to přežije.‘
Lékař mi potom dovolil, abych tátu krátce navštívil. Tatínek mluvil o tom, jak nás má rád, a to mě zdrtilo. Měl velké bolesti, když řekl: ‚Mám tě moc rád. Měj stále na paměti, že Jehova je ten, kdo je pro náš život nejdůležitější. Nikdy mu nepřestaň sloužit a pomáhej mamince a svým bratrům, aby mu také nikdy nepřestali sloužit. Máme spolehlivou naději na vzkříšení, a jestli umřu, chtěl bych vás všechny zase vidět, až se vrátím.‘ Oběma nám tekly slzy lásky, strachu a naděje.“
Marie, Jirkova manželka, přijela za hodinu. „Když jsem přišla na jednotku intenzívní péče, lékař mi řekl: ‚Váš manžel má rozsáhlý infarkt myokardu.‘ Byla jsem omráčena. Řekl mi, že Jirkovi osmkrát defibrilovali srdce. Při tomto neodkladném zákroku se používá elektrické napětí k tomu, aby srdce přestalo tlouct chaoticky a obnovil se normální rytmus. Defibrilace spolu s kardiopulmonální resuscitací, podáním kyslíku a nitrožilní aplikací léků patří k moderním metodám, jež zachraňují pacientům život.
Když jsem Jirku viděla, sevřelo se mi srdce. Byl velmi bledý a pomocí mnoha trubiček a drátů bylo jeho tělo připojeno k přístrojům. Tiše jsem se modlila k Jehovovi, aby mi kvůli našim třem synům dal sílu tuto zkoušku unést. Modlila jsem se o vedení, abych v tom, co před námi asi je, udělala moudrá rozhodnutí. Když jsem přistoupila k Jirkově posteli, pomyslela jsem si: ‚Co říct svému milovanému v takovéto chvíli? Opravdu jsme připraveni na situaci, ve které jde o život?‘
‚Maruško,‘ řekl Jirka, ‚víš, že to možná nepřežiju. Je ale důležité, abyste ty a kluci zůstali Jehovovi věrní, protože brzy tento systém věcí skončí a nebudou již nemoci ani smrt. Chtěl bych se probudit v novém systému věcí a setkat se tam s tebou a s kluky.‘ Po tvářích nám tekly slzy.“
Lékařovo vysvětlení
„Lékař si mě později zavolal stranou a vysvětlil mi, že podle vyšetření byl Jirkův infarkt způsoben úplným ucpáním přední sestupné větve levé věnčité tepny. Ucpaná však byla ještě jedna tepna. Lékař mi řekl, že musím rozhodnout o způsobu léčby. Byly dvě možnosti — buď léky, nebo angioplastika. Lékař se domníval, že druhá možnost by byla lepší, a tak jsme zvolili angioplastiku. Lékaři však nic neslibovali, protože většina lidí tento druh infarktu nepřežije.“
Angioplastika je chirurgická metoda, při které se do věnčité tepny zavede katétr, který má na konci balónek. Tento balónek se potom nafoukne a uvolní ucpanou cévu. Je to velmi úspěšná metoda obnovení průtoku krve. Je-li výrazně ucpáno několik tepen, doporučuje se obvykle chirurgický výkon s vytvořením bypassu (přemostění).
Ponurá prognóza
Po angioplastice Jirkův život visel na vlásku dalších 72 hodin. Nakonec se jeho srdce začalo z infarktu uzdravovat. Jirkovo srdce však pracovalo na polovinu dřívější kapacity a velká část srdce se změnila v jizevnatou tkáň, a bylo téměř jisté, že poškození srdce bude trvalé.
Když se Jirka ohlíží zpět, připomíná: „Kvůli našemu Stvořiteli, naší rodině, našim duchovním bratrům a sestrám a sobě samotnému jsme povinni dbát na varovné signály a pečovat o své zdraví — a to zvláště, hrozí-li nám určité nebezpečí. Do značné míry si sami můžeme způsobit buď štěstí, nebo zármutek. Je to na nás.“
Jirkův případ byl těžký a vyžadoval okamžitou péči. Není však zapotřebí, aby člověk běžel k lékaři s každým nepříjemným pocitem podobným pálení žáhy. Přesto je Jirkův případ určitým varováním, a ti, kdo se domnívají, že se u nich příznaky projevují, by měli jít na vyšetření.
Co lze udělat pro to, aby se nebezpečí infarktu myokardu snížilo? To bude rozebírat následující článek.
[Poznámka pod čarou]
a Jména v těchto článcích byla změněna.
[Rámeček na straně 6]
Příznaky infarktu
• Nepříjemný pocit tlaku, svírání nebo bolesti na prsou, který trvá déle než jen několik minut. Mohl by se zaměnit se silným pálením žáhy
• Bolest se může šířit do oblastí — jako například čelist, krk, rameno, paže, loket nebo levá ruka — anebo může být jenom v jedné z nich
• Přetrvávající bolest v horní části břicha
• Dušnost, závratě, mdloby, pocení či pocit lepkavosti na dotek
• Vyčerpanost — může být pociťována týdny před infarktem
• Nevolnost a zvracení
• Časté záchvaty anginózních potíží nezávisle na tělesné námaze
Symptomy mohou kolísat od mírných po silné a nemusejí být při každém infarktu všechny. Objeví-li se kombinace některých příznaků, vyhledejte rychle pomoc. V některých případech však nejsou žádné příznaky; tomu se říká němý infarkt.
[Rámeček na straně 7]
Co udělat, aby člověk přežil
Jestliže vy nebo někdo, koho znáte, má příznaky infarktu:
• Rozpoznejte příznaky
• Ať děláte cokoli, přerušte to a sedněte si nebo si lehněte
• Trvají-li příznaky déle než několik minut, vytočte číslo pohotovosti. Řekněte dispečerovi, že máte podezření na infarkt, a poskytněte mu potřebné informace, aby pro vás mohli přijet.
• Máte-li podezření na infarkt, požádejte někoho, aby vás odvezl do nemocnice. Pokud se jedná o postižení někoho jiného, můžete-li ho sám odvézt na jednotku intenzívní péče rychleji, než by přijela sanita, udělejte to.
Jestliže čekáte na personál záchranné služby:
• Uvolněte těsné oblečení včetně pásku a kravaty. Udělejte postiženému člověku pohodlí, a je-li to třeba, podložte ho polštáři
• Zůstaňte klidní, ať se jedná o vás, nebo o někoho druhého. Rozčilení může zvyšovat pravděpodobnost životu nebezpečné arytmie. Modlitba vám může pomoci, abyste zůstali klidní.
Jestliže se zdá, že postižený člověk přestává dýchat:
• Zeptejte se hodně nahlas: „Slyšíš mě?“ Pokud postižený člověk neodpovídá, nemá hmatný tep a nedýchá, začněte s kardiopulmonální resuscitací (KPR)
• Pamatujte na tři základní kroky KPR:
1. Předsuňte postiženému dolní čelist, aby se mu uvolnily dýchací cesty
2. Jsou-li dýchací cesty postiženého volné, stlačte mu nosní dírky a dvakrát pomalu vdechněte vzduch do jeho úst, aby se mu zvedl hrudník
3. Zatlačte 10 až 15krát na střed hrudníku mezi prsními bradavkami, aby se vytlačila krev ze srdce a z hrudníku. Každých patnáct sekund střídejte dva vdechy s následným stlačením hrudníku, dokud se tep a dech neobnoví nebo dokud nepřijede záchranná služba
KPR by měl provádět vyškolený člověk. Není-li nikdo takový v blízkosti, pak je „lepší jakákoli KPR než žádná,“ říká dr. R. Cummins, primář na koronární jednotce. Pokud tyto kroky nepodnikne nikdo, je u postiženého naděje na přežití velmi malá. KPR vykupuje čas, dokud nepřijede pomoc.
[Obrázek na straně 5]
Rychlým ošetřením lze po infarktu zachránit život a předejít nenapravitelným škodám na srdečním svalu