Co říká Bible
Podřízenost manželky — Co to znamená?
BOŽÍ SLOVO, Bible, v dopise Efezanům 5:22 uvádí: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu.“ Co to přesně znamená? Musí se manželka podvolit úplně všemu, co manžel chce? Nemůže se sama chopit iniciativy nebo nemůže mít názory odlišné od jeho názorů?
Zamysleme se nad biblickou zprávou o Abigail. Jednala moudře, nicméně v rozporu s přáním svého zámožného manžela Nabala. Přestože stoupenci Davida, který byl Bohem vybrán za izraelského krále, projevili Nabalovi laskavost, Nabal „se na ně osopil“. Davida rozzuřila Nabalova nevděčnost a chystal se Nabala zabít. Abigail si uvědomila, že celá její domácnost je v nebezpečí, a přiměla Davida, aby od svého úmyslu upustil. Jak to udělala? (1. Samuelova 25:2–35)
Abigail před Davidem uznala, že Nabal je „neužitečný muž“, a dala Davidovi zásoby, které mu Nabal upřel. Za normálních okolností je nesprávné, aby manžel nebo manželka zveřejňovali chyby svého druha. Byla tedy Abigail vzpurná, když takto mluvila a jednala? Ne. Snažila se zachránit život Nabala a členů jeho domácnosti. Nic nenaznačuje, že byla zvyklá jednat neuctivě nebo nezávisle. Ani Nabal, kterému bylo těžké se zavděčit, nevyjádřil nespokojenost nad tím, jak mu pomáhala starat se o jeho velké hospodářství. Avšak v této krizové situaci jí moudrost diktovala, aby se sama chopila iniciativy. Kromě toho, o tom, co Abigail udělala, se Bible vyjadřuje kladně. (1. Samuelova 25:3, 25, 32, 33)
Již dávno předtím, než žila Abigail, se stávalo, že manželky patriarchů vyjadřovaly názory, které se lišily od názoru jejich manžela, a jednaly jinak, než jejich manželé chtěli. Nicméně tyto „svaté ženy, které doufaly v Boha“, jsou křesťanským manželkám dávány za vzor v podřízenosti. (1. Petra 3:1–6) Když například Sára vycítila, že se Abrahamův syn Išmael stal hrozbou pro jejich syna Izáka, rozhodla, že Išmael musí být poslán pryč. To se Abrahamovi „velmi nelíbilo“. Ale Bůh Abrahamovi řekl: „Ať se ti neznelíbí nic, co ti Sára stále říká o chlapci . . . Naslouchej jejímu hlasu.“ (1. Mojžíšova 21:11, 12)
Je třeba mít soudnost
Nebylo by tedy dobré, aby se manželka cítila nucena udělat ve jménu podřízenosti něco, o čem ví, že je to velmi nemoudré nebo že je to porušením božských zásad. Také by v ní nikdo neměl vyvolávat pocit viny kvůli tomu, že se chopila iniciativy v nějaké zásadní věci, stejně jako to udělaly Abigail a Sára.
Podřízenost manželky neznamená, že manželka musí vždy splnit všechno, co si manžel přeje. Proč? Když jde o spravedlivé zásady, možná s manželem souhlasit nemůže. Avšak celkově by měla stále projevovat ducha zbožné podřízenosti.
Manželka by si ovšem měla dát pozor, aby neopomíjela manželova přání ze vzdoru, zloby nebo jiných špatných pohnutek. Musí být soudná a mít „dobrou rozvahu“ jako Abigail. (1. Samuelova 25:3)
Když se manžel vyhýbá odpovědnosti
Hlavním cílem a smyslem toho, proč manželka zachovává zbožnou podřízenost, je potěšit Jehovu tím, že s manželem spolupracuje a podporuje jeho rozhodnutí. To je celkem snadné, když je manžel duchovně zralý. Pokud ovšem není, může to být velmi náročné.
Jak si v takovém případě může manželka poradit? Může se na manžela s naléhavostí obrátit nebo naznačit, jaká rozhodnutí prospějí rodině nejvíce. Pokud manžela nechá ‚kormidlovat loď ‘, možná mu to půjde čím dál tím lépe. Neustálé kousavé poznámky na manželovu adresu neodpovídají duchu řádné podřízenosti. (Přísloví 21:19) Ovšem pokud je blaho rodiny zcela jasně ohroženo jeho postupem, může se manželka rozhodnout, že mu doporučí správný směr, stejně jako to udělala Sára.
Jestliže je manžel nevěřící, je to pro manželku ještě náročnější. Přesto by mu měla být podřízena, pokud ji nežádá o něco, co je porušením zákonů Bible. Když by to manžel udělal, reakce křesťanské manželky by měla být podobná reakci učedníků, když je soud požádal, aby porušili Boží příkazy: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29)
Kvůli nedostatku zkušeností a omezené moudrosti se však stává, že i manželé a manželky, kteří to myslí dobře, vybočí ze své role. Manželovi možná chybí ohleduplnost; manželka snad příliš prosazuje své názory. Co pomůže? Pro oba je důležité, aby se sami na sebe dívali se skromností. „Všichni totiž mnohokrát klopýtáme.“ (Jakub 3:2)
Mnoho mužů nakonec ocení manželčinu upřímnou iniciativu, pokud ji používá uvážlivě. A spolupráce se prohloubí, jestliže se oba omluví, když udělají chybu. Stejně jako nám Jehova odpouští naše každodenní chyby, měli bychom i my odpouštět druhým. „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát? Vždyť u tebe je pravé odpouštění.“ (Žalm 130:3, 4)
„Podřizujte se jeden druhému“
V našem nejlepším osobním zájmu nám Písmo radí: „Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem.“ Mějte k sobě navzájem láskyplnou úctu; nepřekážejte si ani nesoutěžte. Text pokračuje: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru.“ (Efezanům 5:21–23)
Řecké slovo, které Pavel v dopise Efezanům 5:21, 22 použil, znamená podřizovat se sám od sebe, nikoli být k podřízenosti donucen. Manželka se podřizuje kvůli Pánu, ne jen pro klid v manželství. Kristův pomazaný sbor se Kristu podřizuje dobrovolně a s radostí. Když manželka dělá totéž vzhledem ke svému manželovi, bude manželství pravděpodobně šťastné a úspěšné.
Písmo také říká: „Ať . . . každý [manžel] miluje svou manželku jako sám sebe“, neomezeně. (Efezanům 5:33; 1. Petra 3:7) Manžel by měl mít neustále na mysli, že i on by se měl podřizovat své hlavě. Bible totiž říká: „Hlavou každého muže je Kristus.“ Ano, muž by se měl podřizovat Kristovu učení. Kristus je podřízen zase své hlavě: „Hlavou Krista je . . . Bůh.“ A tak každý kromě Jehovy má někoho, kdo je mu hlavou. A dokonce i sám Jehova se omezuje svými vlastními zákony. (1. Korinťanům 11:3; Titovi 1:2; Hebrejcům 6:18)
Křesťanská podřízenost je vyvážená a je prospěšná pro muže i pro ženu. Vnáší do manželství soulad a spokojenost, jež může poskytnout jen náš milující Stvořitel. (Filipanům 4:7)
[Podpisek obrázku na straně 14]
Leslie’s