(10) Navštěvujeme dějiště událostí — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže

Navštěvujeme dějiště událostí

RÁNO 12. června 1978 pomáhali dva mladí Arabové naší skupině asi deseti návštěvníků z Norska na cestě do Betléma. Když jsme čekali na stanici autobusů v jeruzalémském předměstí, ozvala se ohromná rána. Vypadalo to jako výbuch bomby. Na tvářích mladých Arabů bylo okamžitě vidět znepokojení. Ale vzápětí se všem ulevilo, když velký nákladní vůz odbočil ke kraji silnice — praskla mu jedna z mohutných pneumatik.

„Kdyby to byla bomba,“ řekl jeden z mladíků, „čekaly by nás těžkosti.“ Vysvětlil nám, že v okolí výbuchu se všichni Arabové dostávají do vazby a mohou tam pobýt i nějaký čas. Tak jsme bezprostředně poznali, jak napjatá situace je v Izraeli. Mnozí sice začátkem roku vyjadřovali obavy, ale všichni cestovatelé se v poslední době shodují na tom, že turisté se mohou v zemi pohybovat celkem bezpečně.

My z Norska jsme se účastnili organizovaného zájezdu svědků Jehovových. Již od jara přijížděli do Izraele svědkové z celého světa — 2 400 z Francie, 1 500 z Německa, 1 200 z Holandska, 750 ze Spojených států, a jiní. Do července jich přijelo asi 9 000 a do konce října se očekávalo celkem 15 000 návštěvníků.

Mnozí měli při cestování jmenovky, z nichž bylo patrné, ke komu patří, a cestovní autobusy byly na předním skle označeny nápisem: ZÁJEZD SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH DO BIBLICKÉ ZEMĚ. Jedna židovská žena z Kalifornie, která byla na návštěvě v Izraeli, vyprávěla po svém návratu jedné příbuzné o svém překvapení: „Všude, kam jsme přišli, viděli jsme vás, svědky. Vůbec jsem nevěděla, že máte takový zájem o Izrael.“ Chtěla vědět, proč se o tuto zemi zajímáme.

ÚČEL NÁVŠTĚVY

Důvod je v podstatě ten, že svědkové Jehovovi považují Bibli za Boží slovo, a proto si přejí poznat o ní co nejvíce. Protože se většina biblických událostí odehrála v Izraeli, máme zájem o tuto zem. Dobře znát místa, o nichž čteš, je skutečně hodnotné. Ukažme si to na příkladu:

Řekněme, že čteš v novinách o nějaké pozoruhodné události z okolí místa, kde jsi vyrůstal. Ve spojení s událostí je možná zmínka o některém určitém místě, například o určitém kopci, budově, řece nebo podobně. Nečetl bys zprávu o té události s větším zájmem a porozuměním, než kdybys tam nikdy nebyl? Ano, teď si totiž umíš představit, kde se událost odehrála. Můžeš v duchu vidět před očima polohu krajiny — výšku kopce, šířku řeky a jiné zeměpisné charakteristické rysy, které ti pomohou, aby událost pro tebe ožila.

Ano, známe-li lépe krajinu, můžeme lépe porozumět biblickému lidu a událostem, které se kolem něho odehrály.

NOVODOBÍ SVĚDKOVÉ

Zajímáme se však nejen o Jehovovy služebníky ze starověku. Při zvláštním shromáždění v sále království v Haifě, jež bylo uspořádáno pro svědky, kteří přijeli na návštěvu z Norska, jsme se dověděli o tom, že v Izraeli je v dnešní době pět sborů svědků Jehovových a že je s nimi spojeno asi 260 kazatelů království. Bylo nám vysvětleno, že sbory jsou v Betlémě a v Ramallah, v nichž jsou většinou svědkové mluvící arabsky. Ve dvou sborech v Tel Avivu je většina Židů. Ale v Haifě tvoří asi polovinu ze 75 svědků Židé a druhá polovina patří k arabsky mluvícímu obyvatelstvu.

Již řadu týdnů tito místní svědkové pilně organizují zvláštní shromáždění, při nichž získávají duchovní povzbuzení oni sami i jejich hosté. Když jsme byli 11. června na zájezdu v Betlémě, sešla se také naše skupina z Norska s místním svědkem, který nás vzal do pěkného, nově postaveného sálu království. Tam nám spolu s jiným svědkem odpověděl na mnoho našich otázek.

Vyprávěli nám, že v Jeruzalémě, asi 8 kilometrů severně, jsou jen čtyři svědkové a v Hebronu, asi 24 kilometrů jižně, není žádný. „Pětadvacet zvěstovatelů království v Betlémě má na starosti ohromné území,“ poznamenali. Následující den se někteří z naší skupiny připojili k betlémským svědkům v kazatelské činnosti v Jeruzalémě. My ostatní jsme spolu se dvěma místními svědky, kteří nám dělali průvodce, nastoupili do arabského autobusu v blízkosti našeho hotelu v Jeruzalémě a vrátili jsme se zpět do Betléma.

JIŽNĚ OD JERUZALÉMA

Za několik minut jsme vjížděli do Betléma. Toto místo má pro nás velký význam. Ano, narodil se zde Ježíš Kristus, a andělé se objevili pastýřům na jednom z blízkých polí, aby jim řekli o Ježíšově narození. (1) Je zde větší pahorkatina, než jsme očekávali, a krajina se zdá velmi suchá a vyprahlá. Byli jsme překvapeni, že Betlém je ve stejné výšce jako Jeruzalém. Okolní krajina nám připomínala mnoho jiných biblických událostí.

Byla to oblast, kudy procházel Jákob, když jeho milovaná Ráchel po porodu Benjamína zemřela. (2) Byl to domov Bóze a Noemi. A sem přišla Moabitka Rút, když prošla rozervanou a neplodnou pustinou na východě, a paběrkovala na Bózových polích. (3) Zde také vyrostl mladý pastýř David a pečoval zde o otcovy ovce, a byl to také domov jeho proslulých synovců Joába a Abizai. (4)

Najali jsme si auto a vydali jsme se na cestu k jihu do Hebronu. Hebron je položen asi o 137 metrů výše než Jeruzalém a Betlém, a je tedy ve výši asi 914 metrů nad mořem. Směrem k jihu se krajina začala měnit. Zdála se úrodnější. Okolí Hebronu bylo již dávno proslulé bohatou úrodou; právě z blízkého údolí Eškol přinesli izraelští zvědové Mojžíšovi ohromné hrozny vína, které museli nést dva muži. (5) Také dnes je zřejmé, že tato krajina je velmi úrodná.

Když jsme procházeli starými, úzkými uličkami Hebronu, zdálo se nám, jako bychom se přenesli daleko do minulosti. Hebron je jedním z nejstarších měst na světě, jež jsou dosud obývána. Zde, v blízkosti starověkého Hebronu, byl v jeskyni Machpelah pohřben Abrahám, a také Sára, Izák, Rebeka, Jákob a Lía. (6) Navštívili jsme toto proslulé pohřebiště; nyní nad jeskyní stojí muslimská mešita. Abrahámovo hlavní sídlo bylo zřejmě blízko Mamre, kde kdysi rostly velké stromy. (7) Před zničením Sodomy a Gomory zde Abrahám pohostil anděly. (8) Z jednoho místa blízko Hebronu shlížel asi 1220 metrů dolů a mnoho kilometrů do okolí a viděl hustý dým onoho velkého zničení. (9)

Když jsme pozorovali hornatou krajinu, kterou jsme projížděli cestou do Hebronu, vzrostlo naše ocenění pro další biblickou zprávu. Když Jákob pobýval v Hebronu, řekl svému sedmnáctiletému synu Josefovi, aby šel a podíval se, jak se daří jeho deseti nevlastním bratrům, kteří pásli ovce na místě, kde rodina přebývala dříve, totiž v Sichem (dnešní Nablus). (10) To znamenalo, že musel urazit cestu nejen asi 35 kilometrů do blízkosti Jeruzaléma, ale desítky kilometrů dále na sever velmi obtížným terénem. Josef nakonec zastihl své bratry za Sichemem, u Dotan (jižně od dnešního Jeninu), asi 130 nebo více kilometrů daleko od Hebronu!

Když jsme procházeli starověkými uličkami Hebronu a pozorovali jsme staré tržiště, měli jsme dojem, že se život asi příliš nezměnil od doby, kdy zde žil David. Vzpomínali jsme na to, že právě v Hebronu byl pomazán za krále a z tohoto města vládl sedm a půl roku, než se přestěhoval na sever do svého hlavního města Jeruzaléma. (11) Ovšem nikdy nebyly daleko důkazy, že jsme skutečně v dnešní době — jedním z nich byli izraelští vojáci se stále připravenými zbraněmi.

Hebron je okupované město. Patří do oblasti, v níž je téměř 700 000 palestinských obyvatel a která je pod vojenskou kontrolou. Tato oblast se nyní nazývá „Západní břeh“ a leží mezi Mrtvým mořem a řekou Jordánem na východě a mezi židovskou rovinou na pobřeží Středozemního moře na západě. Tuto ohromnou oblast o ploše 3 700 čtverečních kilometrů, kde jsou zvlněné pahorky a údolí, zabral Izrael Jordánsku během šestidenní války v roce 1967.

Pozdě odpoledne jsme opustili Hebron a vydali jsme se zpět k Betlému. Cestou jsme však odbočili z hlavní silnice na místě, kde ukazatel směřoval k Šalomounovým vodním nádržím. Sotva jsme mohli věřit svým očím! Jak byly masivní — byly zde tři a největší z nich byla 178 metrů dlouhá, 54 metrů široká a asi 15 metrů hluboká! Zřejmě byly v římských dobách přestavěny, aby byly zásobárnou vody pro Jeruzalém, ale ke stejnému účelu byly bezpochyby používány již v Šalomounově době.

Když jsme se vrátili zpět do Betléma, chtěli jsme vidět ještě jednu věc — Herodium. Zde na význačném, vyčnívajícím pahorku několik kilometrů jihovýchodně od Betléma dal postavit pevnost Herodes Veliký, který se pokoušel usmrtit Ježíše, když byl jako malé děcko. (12) Pojmenoval pevnost podle svého jména. O několik dnů dříve jsme viděli Herodovu okázalou palácovou pevnost Masadu — ještě dále jihovýchodně blízko Mrtvého moře. To bylo místo, kde Židé naposledy odporovali Římanům v roce 73 n. l. Herodium sice není tak velké, ale v určitém ohledu mělo pro nás ještě větší význam.

Byl odtud totiž úžasný rozhled na okolní krajinu, která je sice neúrodná, ale v zapadajícím slunci měla zlatohnědý odstín a byla kouzelně krásná. Na východ jsme viděli až k Mrtvému moři. Před námi se zde rozkládala judská pustina, kde David úspěšně unikl svému pronásledovateli Saulovi. (13) Když jsme viděli, jak je tato krajina rozeklaná, pochopili jsme, jak mohl uniknout, a to zejména proto, že od mládí musel tento kraj velmi dobře znát. Také jsme si mysleli, že David, když zde pásl své ovce, snad také často vystoupil právě na tento pahorek, aby se potěšil z nádherného pohledu, který se naskýtal nám.

JIŽNĚ OD TEL AVIVU — JAFFY

V prvním týdnu našeho pobytu v Izraeli jsme bydleli blízko Tel Avivu v hotelu těsně u Středozemního moře. Tel Aviv, největší město v Izraeli, vzniklo v nové době, ale je spojeno se starověkým městem Joppe, a tak jsou obě města úředně nazývána Tel Aviv — JAFO.

V Joppe apoštol Petr vzkřísil Dorkas, (14) a právě zde, když pobýval v domě Šimona koželuha blízko moře, dostal vidění. Toto vidění způsobilo, že Petr byl připraven jít s posly z Césareje, které k němu vyslal pohan Kornelius. (15) Když jsme měli možnost cestovat po hlavní silnici z Tel Avivu na sever do Césareje, přemýšleli jsme o tom, že tato cesta, kterou jsme ujeli asi za hodinu, trvala pěšky Petrovi a jeho druhům dva dny.

V den, kdy jsme se vydali na jih, dostali jsme se do území starověkých Filištínů. V prvním týdnu nebyly organizovány žádné autobusové výlety, a proto jsme si najali auto, abychom se dostali na místa, jež nás zajímala z hlediska Bible. Cestou na jih jsme nejprve přišli do Azotu, kde se u Středozemního moře staví moderní izraelské město. Ale vzpomněli jsme si, že blízko stálo kdysi vynikající filištínské město a že tam byla odnesena i Jehovova truhla smlouvy, když byla ukořistěna v bitvě. Obyvatelé Azotu byli postiženi bolestivými hemoroidy, což je přimělo, aby poslali truhlu pryč. (16)

Pokračovali jsme dále na jih do Aškalonu, které se stává význačným turistickým střediskem a má nádherné pláže. Ale i zde bylo kdysi významné filištínské město. Při návštěvě starověkých sutin jsme s potěšením zjistili, že na vývěsním štítu zde byla uvedena slova z Davidovy písně o smrti Saula a Jonaty ve válce s Filištíny: „Nevyprávějte to v Gát, lidé; neoznamujte to v ulicích Aškalon, aby se neradovaly dcery filištínské, aby nejásaly dcery neobřezaných.“ (17)

Pak jsme směřovali ke Gáze a k „pruhu Gáza“, kde bývalo další důležité filištínské město u moře. Všude na nás hlubokým dojmem působilo, jak plodná je ta země; je to zemědělská země, která zřejmě velmi přispívala k blahobytu starověkých Filištínů. Ale dnešní Gáza nese stopy války. Když jsme projížděli jejími ulicemi, cítili jsme z atmosféry sklíčenost a beznaděj.

Na tomto místě jsme si vzpomínali na izraelského soudce Samsona, který dobře Gázu znal. Jedné noci vysadil vrata městské brány, vložil si je na ramena a „vnesl je na vrch hory, kteráž byla naproti Hebronu“. (18) Teď, když jsme byli na těchto místech, plněji si uvědomujeme, jak zázračnou sílu musel mít, aby vystoupil s takovým břemenem do výše 914 metrů na horu, která je více než 50 kilometrů daleko! Zde v Gáze pobil Samson také tisíce Filištínů a zabil sám sebe, když v budově, kde Filištíni hodovali, strhl pilíře podpírající střechu. (19)

Od Gázy jsme se obrátili na jihovýchod a směřovali jsme k Bersabé vzdálené asi 50 kilometrů. Velmi dobrá silnice odtud vedla otevřenou krajinou, kde jsme viděli velbloudy, ovce a kozy a jejich arabské opatrovatele. Když jsme viděli v dálce jejich stany, měli jsme dojem, že se život asi příliš nezměnil od doby, kdy zde žil Abrahám a Izák. V Bersabé, jež je z větší části celkem moderní město, jsme navštívili beduínské tržiště (otevřené vždy ve čtvrtek) a divili jsme se krásným plodinám — a jak všechno bylo levné! Koupili jsme si dvě kila pomerančů (asi tucet) za cenu, která se rovnala 30 americkým centům.

Více nás však zajímal tell neboli starověký pahorek, který je mimo město a všeobecně se považuje za biblickou Bersabé. Tento vysoký pahorek ční nad okolní krajinou. Vystoupili jsme na něj a odměnou nám byl nádherný výhled do krajiny, která se rozkládala široko pod námi a jež byla v zapadajícím slunci kouzelně okrášlena světlem i stíny. Když jsme si prohlíželi vykopávky ve starověkých zříceninách, říkali jsme si: ‚Jak se tu muselo dobře žít!‘ Abrahám si to jistě také myslel. Pobýval zde v době, kdy mu Bůh dal pokyn, aby vzal Izáka na horu Moria (dnes uvnitř jeruzalémských hradeb) a aby jej tam obětoval. Abrahám se potom vrátil do Bersabé. (20)

Když jsme se v ten večer vraceli do hotelu, měli jsme vynikající náladu. Viděli jsme tato místa, z nichž mnohá ještě mají stejná biblická jména, a to nám potvrdilo a prohloubilo význam biblické zprávy, kterou jsme čítali již od mládí.

DO SAMAŘÍ

Další den jsme jeli na sever podél Středozemního moře a pak jsme se u Netanya stočili na východ. Potom jsme projížděli úrodnou rovinou Sáron a po několika málo kilometrech jsme již byli v samařských horách. Najednou byl přímo vedle nás pahorek, na němž kdysi stálo Samaří, starověké hlavní město severního desetikmenného království izraelského. Jak jsme vjížděli nahoru, obdivovali jsme nádherný výhled na okolní hory a úrodná údolí. Nahoře jsme viděli zbytky toho, co bylo identifikováno jako palác izraelského krále Achaba. Byly zde nalezeny kousky slonoviny, jež pocházejí z osmého a devátého století př. n. l. a dokazují, jaký přepych kdysi vládl v tomto paláci. (21)

Vrátili jsme se na hlavní silnici a směřovali jsme na sever do údolí Dotan, kde mladý Josef našel své bratry a jejich stáda. Zemědělci sklízeli na polích obilí, míjeli jsme stáda ovcí a koz. To vše vytvářelo příjemné pastorální scenérie z minulosti. Blízko Jeninu (starověkého levitského města Engannim) jsme se obrátili a jeli jsme zpět, až jsme se nakonec dostali do Nablu. Zde, na místě starověkého Sichem, se nad námi na severu zvedala hora Hébal a na jihu hora Garizim. (22) Na úpatí Garizim je Jákobova studna, pravděpodobně právě ta studna, u které Ježíš potkal Samaritánku, když se vracel z Jeruzaléma. Když řekla Ježíši: „Naši předkové uctívali na této hoře“, zřejmě mluvila o hoře Garizim. (23)

Sestoupili jsme s vrcholu historické hory Garizim a vydali jsme se opět na jih. Jeli jsme pravděpodobně toutéž cestou, kudy chodil Ježíš do Jeruzaléma a nazpět. Najednou jsme při cestě zahlédli ukazatel „Sílo“. Vzrušeni jsme se obrátili na východ a jeli jsme velmi úzkou cestou k místu, kde byla v době soudců uchovávána Jehovova truhla smlouvy. (24) Mladý izraelský voják nás kontroloval, zřejmě překvapen, že jsme přišli na takové odlehlé místo, kde daleko široko nikdo nebyl. Ale pro nás to byl pamětihodný zážitek, že jsme si mohli vzpomenout na to, jak zde, na tomto tichém pahorku, sloužila kdysi Jeftova dcera a později malý Samuel u Jehovova svatostánku. (25)

Polovina odpoledne již uplynula a ještě jsme toho chtěli vidět hodně. Pokračovali jsme dále na jih několik kilometrů hornatým územím a pak jsme se stočili na východ, kde jsme zakrátko narazili na arabské vesnice Beitin a Deir Dibwan. V okolí byla kdysi biblická města Bethel a Hai. Nemohli jsme je však najít, a proto jsme se cestou zeptali dvou mužů. Mluvili anglicky a pak nás hodinu nebo dvě doprovázeli při naší cestě za starověkými vykopávkami.

Bylo velmi působivé stát na tomto vyvýšeném místě asi 914 metrů nad mořem. Cítili jsme, jak nám vlahý večerní větřík vane do vlasů a šatů, a rozhlíželi jsme se po okolní krajině. Zřejmě právě zde vyzval Abrahám Lota, aby si vybral, kterým směrem půjde, když se měl rozejít s Abrahámem, protože muži, kteří se starali o jejich stáda, se mezi sebou přeli. Jak Bible říká, „Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu. . ., že je celý zavlažován.“ (26)

Už jsme chtěli odejít, ale jeden z těch mužů na nás naléhal, abychom šli k němu domů na čaj a sešli se s jeho rodinou. Bylo tam velmi příjemně. Když se setmělo, vydali jsme se na cestu, velice potěšeni takovým neočekávaným projevem pohostinnosti úplně cizích lidí.

NÁDHERNÁ GALILEA

Galilea pro nás byla vrcholným zážitkem. Již její vnější charakteristické rysy jsou lákavé — je zde pobřežní pohoří Karmel, rozeklané území na severu, modré Galilejské jezero, které se podobá šperku, a nádherné zelené údolí Jezreel (také se mu říká rovina Esdraelon), jež odděluje Samaří na jihu a galilejské hory na severu. Galilea však pro nás byla tak lákavá hlavně proto, že zde Ježíš strávil většinu svého pozemského života a stalo se zde mnoho biblických událostí.

Když náš zájezdový autobus opustil Haifu a jel údolím Jezreel, měli jsme po pravici pohoří Karmel a po levici řeku Císon, lemovanou fialovými květinami. Když jsme se podívali nahoru na horský hřeben, vzpomínali jsme na zázrak, který tam Jehova způsobil, když byla Eliášova oběť strávena ohněm při oné proslulé zkoušce. Eliáš dal tehdy svést 450 Baalových proroků dolů k Císonu, několik metrů po naší levici, a tam je dal pobít. (27) Viděli jsme dějiště této události, a tím pro nás vzrostl její význam a zvýšilo se naše ocenění.

Po několika dalších kilometrech jsme dorazili k zříceninám starověkého Megidda, města, které leželo na strategicky významném místě. Jak nádherný zde byl pohled na krásné údolí Jezreel! Kdokoli ovládal toto dobře opevněné místo, mohl ovládat průchod pohořím Karmel; skutečně, zde byly vybojovány rozhodné bitvy. Jak je to vhodné, že jméno Armageddon (jež znamená „hora Megiddo“) je v Bibli spojeno s Boží vítěznou válkou nad všemi odpůrci! (28)

Z Megidda jsme rozeznali charakteristické rysy tohoto proslulého údolí nebo roviny. Zde blízko středu údolí je pahorek More. Na jeho svazích nebo blízko ležela kdysi města Naim, Sunem a Endor. Za tímto pahorkem několik kilometrů na severovýchod stojí výrazná hora Tábor s kulatým vrcholem. Odtud sestoupil soudce Barák s Deborou a porazili překvapené Kananejce. (29) (Nádherný výhled na tuto krajinu je také z vrcholu hory Tábor, kam jsme předtím vyjeli vozem.) Velmi blízko údolí, ale skryt našemu zraku, je Nazaret, kde měl kdysi domov Ježíš. Ježíš pravděpodobně dobře znal tuto krajinu, která se rozkládala před našima očima, protože z Nazareta je poměrně blízko pěšky na všechna tato místa.

Podívali jsme se na druhou stranu údolí, daleko na jihovýchod směrem k hoře Gelboe. Blízko jejího úpatí je studna nebo pramen Charod. Zde stál Gedeon tváří v tvář 135 000 Midianitů, kteří tábořili naproti u pahorku More. Vzpomínali jsme si na to, jak Jehova přikázal Gedeonovi, aby zmenšil své vojsko na pouhých 300, a přece dal Gedeonovi vítězství s tak malým počtem. (30) Později při podobné bitvě byli zřejmě Filištíni blízko pahorku More a Izraelité byli u studny Charod. Tehdy Filištíni obrátili Izraelity na útěk a Saul a Jonata byli zabiti. (31) Když jsme viděli tato místa, lépe jsme si mohli představit tyto biblické události.

Ale snad nejkrásnější pohled ze všeho byl první pohled na Galilejské jezero. Právě jsme sjížděli z hor severně od jezera. Dole pod námi, jako šperk v hluboké pánvi, leželo 21 kilometrů dlouhé a 12 kilometrů široké jezero modré vody. Vypadalo však mnohem menší, protože jsme se shora na ně dívali z ptačí perspektivy. Překvapující je, že jezero je téměř 213 metrů pod hladinou moře a pahorky a hory je prakticky zcela obklopují.

Když jsme byli na břehu jezera a projížděli jsme se po něm na člunu nebo jsme je pozorovali z vyvýšených vyhlídkových míst, vzpomínali jsme si na mnohé události, které se zde staly. Ježíš chodil po těchto vodách (32), uklidňoval je za bouře (33), po vzkříšení zde snídal se svými učedníky na břehu Galilejského jezera (34), na blízkém svahu hory pronesl nejznámější řeč, jaká kdy byla zaznamenána (35), zde nasytil pouhými pěti bochníky chleba a několika rybami tisíce lidí (36) a byl doma v Kafarnaum, městě na severním pobřeží jezera (37).

V den, kdy naše autobusová cesta vedla od Galilejského jezera do Jeruzaléma, přijeli jsme do města Bethsan, které je na strategickém místě mezi údolím Jezreel a údolím Jordánu. Tell, neboli zřícenina starověkého města, je na pahorku, který se zvedá asi 80 metrů vysoko. Shora je nádherný výhled na údolí Jezreel k hoře Gelboe a k Megiddu a dolů na jordánské údolí směrem k Jerichu. Zde v Bethsan připevnili Filištíni Saulovu mrtvolu na městskou hradbu, když zahynul v bitvě u hory Gelboe. (38)

JERICHO A JERUZALÉM

Jeli jsme jordánským údolím dolů asi 80 kilometrů k Jerichu. Bylo horko a krajina byla vyprahlá, ale uvědomovali jsme si, že na jaře zde obvykle bývá chladněji. A tak jsme si kladli otázku, zda Ježíš a jeho rodina nechodili raději touto sice delší, ale snadnější cestou každoročně k pasach do Jeruzaléma, místo aby chodili hornatým Samařím. (39)

Jak hluboce na nás zapůsobilo Jericho s tolika palmami! (40) Když jsme vystoupili z klimatizovaného autobusu, cítili jsme, jak silně pálí slunce. To nám pomohlo, abychom plněji pochopili, proč Ježíš pochválil ty, kteří dají jeho učedníkům „i jen pohár studené vody“. (41) Vystoupili jsme na pahorek, kde byly vykopány zříceniny starověkého Jericha. Je to poměrně malé území, a tak jsme pochopili, jak mohl Jozue se svým vojskem obcházet město sedmkrát za jeden den. (42)

Poslední čtyři dny v Izraeli jsme trávili v Jeruzalémě, v hlavním biblickém městě. Bylo to skutečně významné, že jsme mohli bezprostředně vidět místa, o nichž jsme tolik četli. Když jsme stáli na Olivetské hoře, vzpomínali jsme si, jak Jidáš v Getsemanské zahradě, někde v těchto místech, zradil Ježíše jeho nepřátelům. (43) Dívali jsme se přes údolí Cedron, viděli jsme tím směrem muslimský Skalní dóm, ale uvědomovali jsme si, že Ježíš tam ve své době viděl chrám. Když se díval na chrám, pronesl své slavné proroctví o „skonávání systému věcí“. (44)

Ze svého stanoviště na Olivetské hoře jsme mohli vidět, kde skutečně leželo „Davidovo město“, a viděli jsme jeho vztah k rozšířenému Jeruzalému z pozdějších let, který se rozkládá k severu a k západu. Původní „Davidovo město“, neboli „hora Sión“, bylo dobyto na Jebuzitech. (45) Je mimo dnešní jeruzalémské hradby, a to jižně od Skalního dómu. Jiný den jsme ještě jasněji poznali, proč lze tak jistě určit umístění původního města.

Šli jsme dolů do údolí Cedron k prameni Gihon, přímo pod pahorkem, na němž bylo postaveno „Davidovo město“. Tento pramen, skrytý v jeskyni, je pro umístění města velmi důležitý, protože ve starověku byla chráněná zásoba vody nezbytně nutná. K tomuto prameni, který byl za městskými hradbami, vytvořili Jebuzité šachtu, a zřejmě právě tudy vystoupil Joáb se svými muži nahoru, aby se dostali do města, které bylo vysoko. Tak zaútočili zevnitř a dobyli město pro Davida a Izraelity. (46) Po mnoha letech dal král Ezechiáš vybudovat 533 metrů dlouhý tunel od Gihonu k nádrži Siloe, která byla v Ezechiášově době uvnitř města — bylo to skutečně mistrovské stavební dílo. (47) Tak byla pro Jeruzalém zajištěna zásoba vody při jakémkoli obléhání.

Ezechiášovým tunelem stále ještě protéká voda. Bylo jí asi po kolena, když jsme tudy šli. Když jsme vyšli u nádrže Siloe, šli jsme pak dál údolím až k prameni Rogel. Vzpomněli jsme si, že zde u Rogel pořádal Davidův vzpurný syn Adoniáš hostinu, při které chtěl získat podporu, aby se mohl zmocnit trůnu. (48) Když se o tom dověděl umírající král David, dal svého syna Šalomouna pomazat za krále u pramene Gihon, pouhých několik set metrů směrem nahoru v tomto údolí. (49)

Jak na nás zapůsobila návštěva těchto míst? Ano, nepotřebovali jsme nutně vidět tato místa, abychom věřili, že existují. Ale když jsme je viděli, bylo to potvrzení, že skutečně existují. Ale tím, že jsme zde skutečně byli a poznali jsme vnější prostředí biblických událostí, získaly tyto události pro nás hlubší význam a prohloubilo se také naše ocenění pro ně.

[Rámeček na straně 8]

BIBLICKÉ ODKAZY

1 Lukáš 2:4–16

2 1. Mojžíšova 35:16–20

3 Rút 1:16–19; 2:2–4

4 Jan 7:42; 2. Samuelova 2:18, 32

5 4. Mojžíšova 13:23

6 1. Mojžíšova 23:14–19; 25:9; 49:30, 31; 50:13

7 1. Mojžíšova 13:18; 35:27

8 1. Mojžíšova 18:1–8

9 1. Mojžíšova 19:27–29

10 1. Mojžíšova 37:12–14