Povolání pro duchovní?

PRUDCE rostoucí administrativní výdaje církví přivedli anglikánského biskupa v Kanadě, Davida B. Ragga, k domněnce, že duchovní budou možná donuceni k tomu, aby přijali jako povolání právní zástupci, ošetřovatelé nemocných nebo jako dělníci v továrně nebo na stavbě, a že přitom dají církvi k dispozici svůj čas na konci týdne. V proslovu před synodem prohlásil biskup, že apoštol Pavel si sám hradil své výlohy tím, že vyráběl stany. Podle správy z listu „Toronto Star“ Ragg dále řekl: „Všichni kněží se budou možná muset uchýlit k nějakému druhu služby jako ‚výrobci stanů‘.“

Církevní redaktor listu „Star“ požádal některé duchovní, aby se k věci vyjádřili. Jeden baptistický kazatel řekl: „Svatý Pavel vyráběl stany, a růst církve v prvních 300 letech vyplýval z činnosti misionářů, kteří působili ve volném čase. Kdyby se duchovenstvo věnovalo výdělečné činnosti, vyšlo by z izolace a mělo by užší spojení se svým stádem.“ Jeden anglikánský rektor vyjádřil názor, „že by tím farář přišel do styku se skutečností“.

Taková doznání jsou přímo ironií, vzpomeneme-li si na kritiku, kterou mnozí duchovní po celá desetiletí adresovali svědkům Jehovovým, v jejichž řadách nejsou žádní zvláštní placení duchovní. Většina svědků se zabývá výdělečnou činností, čímž se starají o své rodiny, a konec týdne a jiný čas, který mají k dispozici, věnují tomu, že přinášejí lidem ve svém okolí evangelium. Je to působivé? Zpráva o prvních křesťanech i růst Společnosti svědků Jehovových v nové době dokazují, že to je působivé.