„Svědkové Jehovovi ze SSSR — Blýskání na lepší časy“

TAK zněl titulek v novinách The Warsaw Voice (Hlas Varšavy) z 19. srpna 1990, vydávaných v Polsku v anglickém jazyce. Pisatelka, Anna Dubrawska, komentovala sjezd svědků Jehovových „Čistý jazyk“, který se konal v srpnu 1990 ve Varšavě. Hovořila se svědky ze Sovětského svazu, z nichž někteří strávili pro své náboženské přesvědčení 15 let ve vězeních nebo pracovních táborech. Teď však vítají pozitivní změny, které se odehrávají v jejich zemi.

Grigor Goriaček, stavební dělník z Krymu vychovaný jako svědek, byl 15 let ve vyhnanství na Sibiři. Řekl: „Očekáváme, že teď přijdou lepší časy.“ Jiný svědek, Anton Pohanič, řekl: „Lepší časy už jsou tady. Teď mohu svobodně zvěstovat naše poselství dům od domu, což v minulosti nebylo možné.“

Dubrawska cituje Igora Černeho, sedmnáctiletého svědka z Kavkazu: „Po 70 let byli lidé, především mladí, tak silně odvlékáni od Boha, že se teď chtějí k němu se stejnou silou vrátit, nebo o něm pro začátek alespoň slyšet.“

Polské noviny Dziennik Wieczorny (Večerník) přináší pod titulkem Radość braci (Radost bratrů) zprávu: „Jsem potěšen čistou mluvou všech a dobrým chováním mládeže,“ řekl jeden zaměstnanec [stadiónu] Zawisza ve městě Bydgoszcz.

Zofia Uszynska, autorka článku Głosiciele Królestwa (Zvěstovatelé království) v polském deníku Trybuna, uvedla v souvislosti se sjezdem: „Během třiceti minut mně desetkrát nabídli zákusek a kávu. Pětkrát chtěl někdo pro mě uvolnit své místo. Po čtyři po sobě jdoucí dny se více než 30 000 lidí účastnilo [náboženské] slavnosti na stadiónu Dziesieciolecia ve Varšavě. Ženy v pokročilém stupni těhotenství, rodiny s malými dětmi, dospělí i mládež. Nejmladšímu pokřtěnému bylo 11 let, nejstaršímu téměř 80.“

Článek pokračoval: „Na letošní setkání přijelo několik tisíc Rusů [ve skutečnosti více než 16 000]. Loni jich bylo přítomno 6 000. Všechny autobusy byly ruskými pohraničníky propuštěny, aniž musely čekat na prohlídku v několikakilometrových frontách. Přijeli delegáti z celého Sovětského svazu: z Vladivostoku, Chabarovska, Vorkuty. Někteří strávili ve vlaku čtyři až pět dní.“

Stejná stať cituje Ivana M. Grevniaka, který říká: „Viděl jsem nespravedlnost popů a kněží a hledal jsem poctivost.“ Stať pokračuje: „Povšiml si souladu mezi slovy a skutky v jednání svědků Jehovových.“ Pak Ivan dodal: „Děkuji Bohu, že mi dopřál poznat pravdu.“

Trybuna uvádí, že Ivan je starším v jednom sboru ve Lvově, kde „je 13 sborů a více než 2 000 nábožensky věřících. . . ‚Ve všech náboženských skupinách panuje duch nacionalismu.‘ říká Grevniak, ‚avšak mezi mými spoluvěřícími se neprojevuje.‘“

Tato jednota byla patrná na varšavském sjezdu svědků Jehovových, kde program probíhal současně v polštině a ruštině v různých částech stadiónu. Nedocházelo vůbec k žádným nacionalistickým třenicím.

Na Zofii Uszynskou zapůsobila také organizace. Bylo třeba zajistit ubytování, stravu a dokonce zdravotní péči pro více než 35 000 osob, které sjezd navštívily. Došla k závěru: „Ještě nikdy jsem se nezúčastnila takového krásného, přátelského veřejného shromáždění.“

Polský deník Sztandar Młodych (Korouhev mládeže) komentoval práci vykonanou proto, aby stadión mohl přijmout tolik návštěvníků: „Co se týče sociálních služeb. . . ctitelé Jehovy obnovili lavičky, upravili průchody a záchodky, vyčistili trávník na hřišti. Na náklady sjezdu přispěli ze svých vlastních kapes. Svědkové Jehovovi připravili pro návštěvníky okolo 22 000 soukromých ubytování, zajistili stravování sovětským občanům a měli vlastní zdravotnickou službu.“

Svědkové Jehovovi již zcela jistě zažívají „lepší časy“ ve východní Evropě a modlí se, aby se jejich nově získané zákonné postavení v zemích jako Rumunsko, Maďarsko a Polsko brzy rozšířilo i do Československa, Albánie, Bulharska a Sovětského svazu. — 2. Tesaloničanům 3:1; 1. Timoteovi 2:1, 2.

[Obrázky na straně 23]

Sovětští svědkové na sjezdu „Čistý jazyk“ ve Varšavě, uchazeči o křest (nahoře uprostřed), sovětský řečník, program a sovětští delegáti před svými autobusy