Mexico City — rostoucí monstrum?
Od dopisovatele Probuďte se! v Mexiku
„MĚSTO Mexiko je monstrum, které kupodivu stále funguje,“ prohlásil mexický architekt Teodoro González de León. Časopis National Geographic je nazval „děsivým obrem“. Pro Carmen, která se tam narodila asi před třiceti lety, „je to kypící město prostých lidí, kteří vědí, jak být šťastni, a umějí se těšit z prostých věcí života — včetně svých oblíbených mexických jídel, jako je enchilada, tamale, tortilla a mole.“
Mexico City je v současné době se svými asi patnácti milióny obyvatel jedno z největších měst na světě, ale vzkvétající metropolí bylo již po staletí.a Původně bylo založeno kolem roku 1325 jako Tenochtitlán a stalo se hlavním městem říše Aztéků. Aztékové začali město budovat, když se usadili na ostrově v jezeře Texcoco. Během času zaplnili jezero zemí, takže se město mohlo rozpínat, ale bylo to město kanálů a vždy bylo obklopeno vodou. Když v roce 1519 přišli Španělé, byli omráčeni velkolepostí, krásou a organizací města, jež mělo dvě stě až tři sta tisíc obyvatel.
Město kontrastů
Mexico City, jako většina velkých měst, má svou temnou stranu chudoby a zločinu, ale z mnoha jiných pohledů je velmi přitažlivé. Jeho úžasný růst získal přívlastek „chaotický“, i když v kontrastu s tím je uprostřed města jeden z nejrozlehlejších parků na světě, Chapultepec Park, o rozloze asi 647,5 hektarů. Jsou tam lesy, několik jezer, restauranty a muzea a je dějištěm mnoha rozmanitých kulturních událostí. Krásnou tradicí je každoroční představení Čajkovského baletu Labutí jezero v přírodním prostředí na březích jezera. Pro ty, kteří nemohou odjet na víkend z města, se park stává vyhledávaným místem odpočinku a zábavy.
I když může sotva soutěžit s New Yorkem nebo Chicagem, má Mexico City své rascacielos neboli mrakodrapy. Latin American Tower, čtyřiačtyřicetipatrová stavba dokončená v roce 1956 je příkladem projektu budovy odolné vůči zemětřesení. Je postavena na 361 opěrných pilířích, které mají chránit budovu před seizmickými pohyby. Z restaurace na čtyřicátém a jedenačtyřicátém podlaží můžeme obdivovat město, zvláště v noci, kdy se množství světel třpytí na pozadí jako na tmavém sametu. Nejvyšší mrakodrap města, World Trade Center of Mexico, ještě není dokončen. Má čtyřiapadesát podlaží a bude v něm sídlo mezinárodních úřadů světového obchodu i jiná zařízení.
Mexico City vyrostlo a rozepjalo se do té míry, že letiště Benito Juárez International Airport, které kdysi bylo za městem, je nyní prakticky uprostřed. Je to jedno z nejrušnějších letišť na světě, neboť přepraví každý měsíc asi milión lidí.
Kontrasty v Mexico City jsou ostré. Ohromná luxusní sídla, exkluzívní a drahé hotely, atraktivní obytné domy a obchodní centra se důvěrně stýkají s chudobou tmavých a ponurých chudinských čtvrtí. Ale na rozdíl od mnoha jiných velkých měst jsou ulice plné života dlouho do noci.
Problémy velkého města
Mexico City, jako stále se roztahující chobotnice, se nyní rozkládá na více než 1 000 čtverečních kilometrech a zaujímá území celého Federal District a rovněž část státu Mexico. Chapadla města nyní dosáhla na mnoho dříve nezávislých vesnic a předměstí.
Město s takovými rozměry má samozřejmě co dělat s ohromnými problémy. Ten hlavní je přelidnění a z toho vyplývající problémy se znečištěním, nedostatkem bytů a vážným nedostatkem základních prostředků k životu a také stále rostoucí zločinnost. Pořádají se pravidelné vzdělávací kampaně ve snaze omezit porodnost v zemi, ale velké rodiny jsou kulturním dědictvím Mexika a pohlíží se na ně jako na důkaz mužné síly a ženské plodnosti. Navíc se mnoho lidí z venkova stěhuje do města a hledají lepší živobytí. Ačkoli zemětřesení v roce 1985 přinutilo tisíce lidí opustit město, populace je na vzestupu. Lidé se stěhují tam, kde je práce a lepší naděje na přežití.
Může „monstrum“ dýchat?
Znečištění ovzduší v Mexico City se stalo během posledních deseti let kritickým. V šedesátých letech existovala ve městě zóna, které se říkalo „nejčistší oblast“. Nyní není žádná oblast Mexico City čistá. Ve sdělovacích prostředcích zazněla varování. „Znečištění ovzduší v údolí Mexica dosáhlo nebezpečného stupně,“ konstatoval jeden vědecký časopis. Časopis Time napsal: „Milióny automobilů a sedm tisíc autobusů jezdících na naftu, mnohé z nich staré a ve špatném stavu, chrlí do ovzduší škodlivé látky. Totéž dělá asi 130 tisíc okolních továren, jež představují více než padesát procent veškerého mexického průmyslu. Celkové chemické znečištění vzduchu činí denně 11 tisíc tun. Odhaduje se, že pouhé dýchání se rovná vykouření dvou balíčků cigaret denně.“
Situace se zhoršuje. Noviny El Universal z 12. října 1989 citovaly ředitele Autonomního institutu ekologického výzkumu, který řekl: „Úroveň znečištění v Mexico City je alarmující, neboť každá osoba v centrální oblasti přijme denně průměrně 580 gramů škodlivých látek.“ Každý rok město vypouští do ovzduší více než čtyři milióny tun emisí.
Nedávno byly učiněny některé mimořádné kroky v boji proti znečištění. Byl navržen program, který by zabránil určitému počtu aut vjet do města, protože podle vládní zprávy „dopravní prostředky produkují každý den 9 778,3 tun emisí“, z nichž 7 430 tun je ze soukromých automobilů. Lidé již byli vyzváni, aby dobrovolně omezili používání svých aut tak, že by jezdili společně v jednom voze, když jedou do práce nebo kamkoli jinam, ale bylo to neúspěšné. Co udělalo vedení města?
Nyní podle programu „jeden den bez auta“ mají všechny soukromé vozy po řadě jeden den v týdnu zakázáno jezdit v závislosti na poslední číslici poznávací značky nebo na barvě vozu. To znamená, že každý den stojí dvacet procent ze tří miliónů soukromých aut. Tento program se původně zaváděl jen přes zimu ve snaze zabránit teplotní inverzi, ale nyní jej chtějí úřady přijmout natrvalo. Pro ty, kteří neposlouchají, jsou velké pokuty a nepříjemné procedury, jež jsou potřeba k znovuzískání zabaveného automobilu. Tato drakonická opatření přesvědčila většinu řidičů, aby program podporovali.
Další podniknutý krok je zlepšení kvality benzínu snížením obsahu olova. Také se nyní požaduje, aby všechny automobily periodicky procházely kontrolou na znečišťující emise. Dále nové zákony vyžadují, aby továrny měly protiemisní systémy. Některé továrny byly zavřeny, protože neodpovídaly těmto požadavkům. Tyto kroky trochu problém znečištění zmírnily, ale stále není vyřešen. Stejně jako zbytek světa potřebuje i Mexico univerzální řešení svých problémů.
Jednoho dne, a bude to brzy, bude lidstvo pod vládou Božího nebeského království užívat své zdroje moudře a všichni lidé se budou moci těšit ne z přeplněných měst, ale z volného prostoru spolu se vším, co je potřeba pro šťastný život. Zatím není jiná možnost než snášet davy a nepohodlí Mexico City a přitom se těšit z mnoha dobrých věcí, jež poskytuje — včetně bohaté mozaiky pohostinných mexických lidí. — Zjevení 11:18; 21:1–4.
[Poznámka pod čarou]
a Národní sčítání lidu roku 1990 snížilo předchozí odhady počtu obyvatel.
[Obrázky na straně 26]
Mrakodrapy a doprava v Mexico City