Příběh o azbestu — Od záchrany života po smrtelnou hrozbu
PŘED nedávnem museli všichni obyvatelé jednoho městečka obytných přívěsů v Arizoně, USA, prodat vládě své domovy a majetek a vystěhovat se. Všechno v tomto městečku, od přívěsů přes nábytek až po dětské hračky, začalo být systematicky ničeno — drceno a pohřbíváno pod vrstvami filtračního papíru, štěrku a zeminy. Proč? Kvůli radiaci? Jedovatým látkám? Špatné vodě? Ne, toto místečko obytných přívěsů spočívalo na zbytcích po provozu bývalé drtičky. Bylo zamořeno azbestem.
Toto století bylo pro azbest velmi bouřlivé — závratný pád z vrcholu oblíbenosti až do propasti nactiutrhání. Azbest, někdejší miláček průmyslu a ctěný zachránce nespočetných životů z chapadel plamenů, je nyní osočen jako spoluviník na smrti doslova stovek tisíců lidí. Azbestu náleží váhavé uznání za to, že byl revolučním prvkem ve stavebnictví — ne jednou, ale dvakrát: zaprvé, při všeobecném trendu jej na stavbách používat; zadruhé, při někdy až bláznivé horečce jej odtud zase dostat.
Byly uzavřeny školy, úřady a obytné domy za obrovských ztrát pro plátce daní, majitele i nájemníky. Příliv soudních případů zavalil právní systém jako mohutná vlna. A život se změnil ve strach — vše kvůli azbestu. Ale co to je azbest? Odkud pochází? A je opravdu tak nebezpečný?
Barvitá minulost
Narozdíl od toho, co si někteří myslí, není azbest dalším výstřelkem moderní technologie, dalším laboratorním výplodem, který zešílel. Ne, azbest je minerál, který se těží ze země. Nebo přesněji, azbest patří do třídy nerostů — je šest rozličných druhů, z nichž je každý zcela odlišný. Ale všechny mají vláknitou strukturu a jsou vysoce žáruvzdorné.
Lidé používají azbest již tisíce let. Finští rolníci jej mnoho století před Kristem přidávali do hrnčířských výrobků a ucpávali jím štěrbiny ve svých dřevěných chatrčích. Dávní Řekové jej používali při výrobě knotů do lamp. Dávní Římané vetkávali azbestová vlákna do tkanin na osušky, sítě a dokonce na pokrývky hlavy pro ženy. Takové látky se snadno čistily: stačilo je hodit do planoucího ohně a vytáhnout je pak jasné a bílé!
Ve středověku údajně císař Karel Veliký přesvědčil některé pohanské hosty o tom, že má nadpřirozenou moc, když do ohně hodil azbestový ubrus a vyjmul jej zpět bez újmy. Někteří středověcí podnikaví obchodníci dokonce prodávali azbestové kříže, přičemž uváděli jejich odolnost ohni jako důkaz toho, že byly vyrobeny ze dřeva „toho pravého kříže“!
Přesto až téměř do konce devatenáctého století nebyl azbest nic víc než pouhá kuriozita. Éra průmyslu však byla příčinou změny. Po roce 1800 si průmysl uvědomil, že azbest není jenom žáruvzdorný, ale že také odolává korozi a je dobrý izolátor. Azbest si brzy našel cestu do střešních krytin, obkladů stropu i podlah, uplatnil se jako izolace, v betonových směsích, cementových trubkách, asfaltu, divadelních oponách, brzdovém obložení a dokonce ve filtrech. Nakonec se pro něj nalezlo asi 3 000 uplatnění.
Netrvalo dlouho a azbest se dodával do kvetoucího průmyslu na celé zemi. Objevily se velké zásoby na Uralu v Sovětském svazu, v Alpách v severní Itálii, ve Vermontu ve Spojených státech a v Jižní Africe. V polovině sedmdesátých let našeho století se výroba azbestu přiblížila šesti miliónům tun ročně.
Hrůzná cena
Tento raketový vzestup popularity se však neobešel bez temného dunění neblahé předzvěsti. Ve skutečnosti si již před devatenácti stoletími římský historik Plinius povšiml, že otroci, kteří pracovali v azbestových dolech, měli zřejmé dýchací potíže. To byl jen první z mnoha varovných hlasů.
Na začátku dvacátého století začali lékaři v Evropě pozorovat, že dělníci, kteří pracovali s azbestem, umírali na dýchací choroby. Do roku 1918 některé pojišťovací společnosti již odmítaly krýt tyto dělníky, když pozorovaly jejich neobvykle krátkou délku života. Do třicátých let bylo pitvami zjištěno, že značný styk s azbestem může být skutečně osudový. Drobné jehličkovité krystalky mnoha druhů azbestu se mohou dostat až dolů do plic, či dokonce do břišní dutiny, zůstat tam a způsobit onemocnění někdy až o celá desetiletí později. Dále uvádíme některá běžná onemocnění související s azbestem:
Azbestóza. Nejrozšířenější choroba, vyskytující se zvláště mezi těmi, kteří dlouhodobě pracovali s azbestem. Je to zajizvení plicní tkáně, které postupně působí ztrátu poddajnosti plic a ucpání jejich vzduchových komůrek. Azbestóza zapříčiňuje dýchavičnost a plíce se stávají citlivějšími k infekcím jako je zápal plic a zánět průdušek, což je nebezpečnější pro lidi v tomto stavu. Azbestóza se nedá léčit a může být smrtelná.
Rakovina plic. Je také velmi rozšířená. Zabíjí více lidí, než azbestóza. Není bez zajímavosti, že když se k práci s azbestem přidruží zlozvyk kouření, výskyt rakoviny plic prudce vzrůstá — mnohem více, než kdyby se jen sečetly vlivy samotného kouření a samotného styku s azbestem.
Mesothelioma. Řídký, ale krajně smrtelný druh rakoviny. Napadá membránu, která lemuje hrudní koš nebo břišní dutinu. Může vyvstat i po omezeném styku s tímto nerostem a může se objevit i se zpožděním až čtyřiceti let.
Podle International Journal of Health Services způsobí azbest mezi roky 1986 a 2000 jenom ve Spojených státech od dvou do tří set tisíc předčasných a bolestivých úmrtí. Bude-li tomu tak, vyrovná se to přibližně počtu amerických vojáků, kteří zahynuli během druhé světové války.
Přehnaná reakce?
Nicméně, mnozí vědci soudí, že reakce na azbestovou hrozbu je přece jen přehnaná. Tvrdí, že někteří vědci toto nebezpečí příliš zveličují, čímž se rozšiřuje „azbestofobie“, chorobný strach, který zapříčinil více špatného, než dobrého.
Například Brooke Mossmanová z vermontské univerzity, z fakulty lékařství, vedla tým vědců, kteří sepsali zprávu, jež se objevila v časopise Science. Mossmanová a její kolegové ostře kritizují, že na odstranění azbestu z úředních budov a škol byly vydány obrovské peněžní obnosy, aby se zabránilo tak malým úrovním, o nichž tvrdí, že jsou ve skutečnosti neškodné.
Soudí, že u některých budov určených k odstranění azbestu je ve skutečnosti méně azbestu ve vzduchu uvnitř, než venku! Citují statistiky, které ukazují, že dětem hrozí mnohem větší nebezpečí při jízdě na kole, nebo z pravděpodobnosti toho, že je zasáhne náhodný blesk, než z tak nízkých úrovní azbestu. Kromě toho mnoho projektů na odstranění azbestu bylo pojato uspěchaně a provedeno nedbale, čímž se v takových budovách úroveň azbestu ve skutečnosti zvýšila tím, že se tam zvířil veškerý prach. V takových případech by bylo bezpečnější nechat azbest tam, kde byl, a zacementovat jej.
Dále, ne všechny druhy tohoto nerostu mají stejná jehličkovitá vlákna, jak to ve svých zákonech o azbestu uznávají mnohé evropské země. Chryzotilový azbest tvoří delší, zvlněná vlákna, která plíce lehčeji zachytí a pak vyvrhnou. Asi 95 procent azbestu, který se vyrábí na celém světě, je právě tohoto druhu. Amfibolní azbest, tedy ten, který zřejmě způsobuje většinu případů mesotheliomy, se používá pouze zřídka.
Mossmanová a její kolegové také zavrhují ‚teorii jednoho vlákna‘ — názor, že dokonce jediné azbestové vlákno může být smrtelné. Vždyť azbest se vyskytuje v přírodě. Podle jednoho redaktora časopisu Science, vdechne každý z nás za rok asi milión azbestových vláken!
Přesto tyto skutečnosti neuklidňují všechny vědce. Dr. Irving J. Selikoff, který v roce 1964 provedl významnou studii o nebezpečích azbestu, trvá na tom, že i malé úrovně azbestu mohou být opravdu nebezpečné. Mnozí vědci jsou na jeho straně. Obzvláště se zajímají o školní budovy. Říkají, že pouhé měření obsahu azbestu ve vzduchu v takových budovách nemá význam, neboť nebezpečí představují zcela určité zdroje azbestu, jako izolované trubky a boilery. Je pravděpodobné, že zvědavé a nezbedné děti takové zdroje naleznou a nenechají je na pokoji; riziku jsou pravidelně vystavování i hlídači a školníci.
Vědci se také neshodují ohledně nebezpečnosti chryzotilového azbestu. Na jaře roku 1990 reagovala mezinárodní konference vědců na zprávu Mossmanové v časopise Science prohlášením, že chryzotil je stejně nebezpečný, jako ostatní druhy. Dále, někteří se domnívají, že vědce, kteří zlehčují nebezpečnost azbestu, prostě tento průmysl používá a některé z nich platí, aby svědčili u soudu.
Faktor chamtivosti
Jsou-li taková obvinění pravdivá, pak to obviněné řadí mezi chamtivce. Nicméně chamtivost je skutečně společným jmenovatelem dějin azbestu v tomto století.
Azbestářský průmysl byl nařčen z ostudné chamtivosti, když ponechává dělníky v nevědomosti o nebezpečných účincích azbestu. Mnohé soudní výroky stanovily trestní výši odškodného na účet zpracovatelů azbestu, kteří své zaměstnance nevarovali před nebezpečími, jimž byli vystaveni. A přes všechny tyto rozpory azbestářské společnosti stále vyvážejí své výrobky do méně vyvinutých zemí, které tento materiál ještě nezakázaly — a kde se proti němu dělníci v továrnách často správně nechrání.
Také průmysl, který se zabývá odstraňováním azbestu, byl nařčen z chamtivosti. Kritici odsuzují vysoké sumy, které se často pohybují mezi 250 a 500 dolary za metr čtvereční, což je více než stonásobek výdajů za původní instalaci azbestu. Jsou také slyšet zprávy o korupci. Mnohé firmy byly přichyceny při podplácení vládních úředníků, kteří měli přehlédnout nezákonné a nebezpečné metody na odstranění a zničení takových materiálů. Zkorumpovaní majitelé pozemků, jenom aby ušetřili peníze, si najali na odstraňování azbestu nesvědomité firmy, které práci odvedly nevhodným způsobem. Dělníci, které si najímají, nemají často ani tušení o nebezpečí své práce, nenosí žádný ochranný oděv a stává se, že se azbestu zbavují nezákonně — dokonce v parcích.
Azbest a ty
Přesto je v tomto ponurém příběhu nějaká naděje. Po celém světě se šíří povědomí o rozličných nebezpečích azbestu. Mnohé vlády používání azbestu omezují, nebo alespoň zajišťují ochranné pomůcky pro pracovníky, kteří s tímto nerostem pracují.
Co když si myslíte, že máte azbest doma, nebo na svém pracovišti? Zaprvé, pouze laboratorní testy mohou s jistotou určit, zda to skutečně azbest je, či není. Zadruhé, neztrácejte hlavu. Z unáhlenosti se někteří snažili azbest odstranit sami, což je často nezákonné a mnohem nebezpečnější, než jej ponechat tam, kde je. Než začnete něco dělat, opatřete si radu odborníka. Pouze renomovaná firma, která k tomu má oprávnění, smí azbest odstranit nebo zapečetit, podle toho, co situace vyžaduje.
Nemáte-li na výběr a musíte s azbestem pracovat, je nutné nosit ochrannou výstroj a také uchovávat tento materiál ve vlhkém stavu, i když se to může zdát nepohodlné — vlákna pak nemohou poletovat ve vzduchu. Jeden průzkum 405 dělníků v Egyptě zjistil, že ochranné pomůcky při práci s azbestem nosilo jen 31,4 procenta z nich.
Nakonec, nekuřte! Při jedné americké studii se zjistilo, že 34 procent dělníků, kteří pracují s azbestem, byli kuřáci, i když se vysoce obávali rakoviny a přestože fakta ukazují, že u kuřáků je asi padesátinásobná pravděpodobnost výskytu potíží ve vztahu s azbestem.
Jistě, odborníci se stále ještě neshodují v tom, jak je azbest nebezpečný a zda je vůbec nějaký styk s ním bezpečný. Možná, že se i nadále neshodnou, a budou po sobě rozzlobeně vrhat statistikami a studiemi, až do doby, kdy člověk konečně přestane ‚ničit zemi‘ a zneužívat její zdroje. (Zjevení 11:18) Ale do té doby snad bude moudřejší zůstat na té straně, která je bezpečnější.
[Obrázek na straně 12]
Typické azbestové zařízení včetně dekontaminačních komor. Z leva do prava: 1. Pracovní oblast; 2. místnost s vybavením; 3. vzduchová clona; 4. lázeň; 5. vzduchová clona; 6. čistá místnost