Okavango — Pouštní ráj Afriky

Od dopisovatele Probuďte se! v Jihoafrické republice

OSTRŮVEK světla z benzínové lampy nám sotva mohl poskytnout pocit bezpečí před stádem slonů, které se tiše pohybovalo v okolní temnotě. Jejich přítomnost prozrazovaly hluboké vzdechy a šelestění větví. Krajinou zavládla tichá africká noc a my jsme věděli, že nás pozoruje nejeden pár očí.

Poušť

Naše auto uvízlo v deltě řeky Okavango. Tato jedinečná vodní říše na severu Botswany začíná nenadále v rozlehlé písečné pláni pouště Kalahari na severu Botswany a stejně nenadále i končí. Delta velikostí sice odpovídá Severnímu Irsku, ovšem na 260 000 čtverečních kilometrech pouště Kalahari, v jejíchž neporušených píscích by člověk marně hledal lidské stezky, se takřka ztrácí. Když jsme opustili hranice Jihoafrické republiky, ploužili jsme se dvacetikilometrovou rychlostí šesti sty kilometry trnitých křovisek, pastvin a solných pánví. Jen tetelící se fata morgána tančila na obzoru.

Čtvrtého dne došlo k nápadnému, povzbudivému úkazu. Obloha začala dostávat jasnou akvamarínovou modř. Kdesi před námi byla voda. Spousta vody! Mokřiny se tu táhnou jako prsty obří ruky, která se snaží změnit vyprahlou poušť ve svěží zelenou zahradu. Řeka Okavango pramení na vysočině střední Angoly. Klikatí se tisíci šesti sty kilometry africké krajiny a hledá si cestu k oceánu. Marně. Na pusté kalaharské pláni ji čeká jen smrt. Avšak dříve než zcela zanikne, dá tato věkovitá řeka život jedinečnému ekosystému.

Delta

Voda se nesourodě roztéká mezi písky, vytváří vzájemně se proplétající řečiště, srpkovitá jezera a šáchorem obrostlé vodní strouhy. Naši pozornost upoutávají stromy a rostlinstvo, které hýří rozmanitostí tvarů a barev. Deltu lemují palmy, fíkovníky, ebenové stromy a kigélie. Vysoká stébla prosa, lekníny a spadané fuchsie rozptylují měkké světlo zimního rána. Ovšem jsme v Africe, a tak zanedlouho již pociťujeme bodavý denní žár. Vítanou úlevu nalézáme v hájích vysokých kopaiv. Jediným pojítkem se světem jsou pro nás houpající se, skřípající mosty postavené z kmenů kopaiv. Jen díky těmto stromům tedy můžeme procházet divočinou.

Obyvatelé delty

Jedinečná rozmanitost obyvatel delty nás vábí kupředu. Připadá nám, že zde, na rozdíl od neplodné pouště, panuje zcela bezstarostný duch. Živočichové skotačí, povalují se a vůbec se nestarají o to, co bude zítra. Třicet hrochů, otylých pohodlným životem, na nás upírá své uslzené oči. Krátkým, hlubokým odfrkáváním nás varují, abychom se neopovážili rušit jejich epikurejský život. Stádo slonů, čítající více než sto kusů, právě rozvířilo tolik prachu, že se nám z tančících paprsků světla dělají mžitky před očima.

Jen samotné počty zvířat, které se v deltě řeky Okavango vyskytují, člověka ohromí. Podél travnatého břehu se spokojeně pase dvacet tisíc buvolů ve stádech po dvou stech kusech. Pouze občas naruší tuto poklidnou scénu dravec — lev, leopard, hyena nebo pes hyenovitý. Takový rozruch však mívá krátké trvání. Brzy ráno již jen sloup spirálovitě kroužících supů vypovídá o krvavé hostině, která zde v noci proběhla.

Velké kolonie termitů zdvíhají půdu delty do stále rostoucích kup. Když řeka vystoupí z břehů, z termitišť se stávají úrodné ostrovy. Mnoho druhů antilop nalézá na těchto ostrovech, roztroušených po celé deltě, bezpečné útočiště — antilopa sasaby, pakůň hřivnatý, kudu velký, antilopa lechwe, antilopa koňská a vzácná sitatunga. Tato plachá antilopa žije v skrytu rákosí a jen zřídka se odvažuje vystoupit na volné prostranství. Stačí sebemenší známka hrozícího nebezpečí a v mžiku je ve vodě. Z vody jí vykukuje jenom nos.

Voda — životodárná voda! Delta řeky Okavango je vším, jen ne močálem. Badatel, misionář a lékař David Livingston, který přišel do těchto míst v roce 1849, řekl: „Došli jsme k velkému vodnímu toku. . . Zeptal jsem se, kde pramení. ‚Ó, v kraji mnoha řek. . .‘ Voda byla, jak jsme zjistili, tak čistá, studená a měkká. . ., že se nám nabízela představa tajícího sněhu!“ Potravu pro africké obyvatele delty skýtá množství tlamounů a jiných ryb.

Během let se takřka nic nezměnilo. Zdá se, že komárům a mouše tse-tse se úspěšně podařilo ubránit tuto rajskou divočinu před plenící rukou moderního člověka. Kdysi byli skutečnými pány Okavanga říční Sánové. Později se k nim připojili lidé kmene ba Yei. I dnes se nám může poštěstit spatřit tyto obratné člunaře, jak se při západu slunce odstrkují bidlem na svých mekoro (kánoích). Tito lidé mají staré přísloví: „Zaboříš-li své bidlo příliš hluboko, zůstaneš na místě!“ Podíváte-li se podruhé, zjistíte, že vám zmizeli z dohledu v jednom z tajných průplavů prosekaných v rákosí.

Okavango je též rájem pro milovníky ptáků. Delta se alespoň po část roku stává domovem stovkám ptačích druhů. V noci by vás mohlo ostré kvílení zavést k vzácné říční sově, která rybaří za tmy. Ve dne se pronikavě jasné volání orlovce říčního mísí s duchaprázdným štěbetáním zoborožců. Jsou zde i trpasličí husy, volavky obrovské, posvátní ibisové a také elegantně ustrojení ostnáci. Rozmanitost nebere konce. Licoměrní čápi marabu, odění v hávech vyvolávajících představu zaměstnanců pohřebního ústavu, upírají na celé to nepřístojné, rozpustilé dění zlobný pohled z výše svých velebných pozorovatelen.

Na hladině se zrcadlí západ slunce. Vytváří dojem tekutého ohně a něžně ukládá k spánku další den života tohoto pouštního ráje. Vánek přináší neznámo odkud rytmickou hudbu kalimby (africký nástroj podobný marimbě), linoucí se nad lagunami. Z pastvin přicházejí zebry, žirafy a sloni, aby bok po boku hasili svou žízeň.

Jak dlouho ještě přetrvá?

Zatímco jsme se usilovně snažili vyměnit nápravu našeho landroveru, stékaly nám po tělech doslova potůčky bláta, které se na nás tvořilo z potu a prachu. Náprava praskla, když se kola celá zabořila do písku, jemného jako klouzek. Nová náprava nyní s uspokojujícím cvaknutím zapadla na své místo.

Vzhledem k naléhavosti naší těžké práce nás kolemstojící sloni nevyváděli z rovnováhy, a oni rovněž, jak se zdálo, neměli strach. Vedlo nás to k uvažování o době, kdy budou lidé žít s divokými zvířaty opět v dokonalé harmonii. (1. Mojžíšova 2:19; Izajáš 11:6–9) Jen toho jsme litovali, že stopy našich kol se budou muset brzy stočit k dlouhé, prašné cestě domů.

Avšak, podobně jako na jiných krásných místech světa, i zde vzrůstají obavy z lidského vlivu a dopadu moderních metod lovu. Creina Bondová píše v knize Okavango — Sea of Land, Land of Water (Okavango — Moře země, země vod), že „1 300 domorodých lovců a 200 rekreačních lovců v Deltě zabije každoročně 8 000 zvířat“. Jiní sní o tom, že tok řeky Okavango odvedou do nového koryta, aby vodu mohli využít.

Nehledě na to, co udělají lidé, cítili jsme jistotu, že Stvořitel této divukrásné krajiny naplní svůj záměr učinit z celé země ráj. Země pak bude ještě půvabnější, protože „pustina a bezvodý kraj budou jásat a pouštní pláň bude mít radost a rozkvete jako šafrán. A žárem vyprahlá půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá půda jako vodní zřídla.“ — Izajáš 35:1, 7.

[Mapa a obrázky na straně 24 a 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ANGOLA

ZAMBIE

ZIMBABWE

NAMIBIE

BOTSWANA

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA

ATLANTSKÝ OCEÁN

INDICKÝ OCEÁN