Pozorujeme svět

Jedinečná planeta

Vědci velmi dlouho spekulovali o možnosti, že život existuje i na jiných planetách. Předpokládalo se, že někde mezi sty miliardami galaxií vesmíru musí být místo, kde existují tytéž podmínky, které umožňují život na zemi. Francouzský časopis Le Nouvel Observateur však říká, že nyní je stále zřejmější, že „než se na zemi objevil člověk, došlo k příliš mnoha zázračným shodám náhod“, a že nejnovější objevy týkající se vesmíru a země samotné „ohromně snížily pravděpodobnost, už tak velmi nepatrnou, že tentýž proces proběhl i někde jinde“. V poznámce o tom, že z matematického hlediska je prakticky nemožné, aby tytéž podmínky existovaly i na jiné planetě, časopis uvádí, že vědci mají jistotu, že život existuje alespoň na jedné planetě — na té naší.

Jsou přesné zprávy v televizi, nebo v novinách?

V Austrálii klesá důvěryhodnost televizních zpráv, zatímco důvěryhodnost tisku stoupá. Podle jedné studie v oblasti sdělovacích prostředků, jejíž výsledky otiskl list The Australian, „televize většinou obětuje přesnost, spolehlivost a poctivost svým zájmům, totiž honbě za ‚senzací‘“. Některé televizní zprávy jsou například doplněny starými archivními záběry, aby zpráva získala na senzačnosti. Studie odhalila, že z pěti set zkoumaných zpráv jich dvě stě šedesát používalo archivní materiál. Pokud se v nějaké zprávě vysílané televizí použijí archivní záběry, lidé samozřejmě očekávají, že o tom budou informováni, ale není to tak vždy. Ve studii se konstatuje: „Průzkum, který provedl Ray Morgan Research Centre . . . ukazuje, že počet lidí, kteří považují televizi za nejlepší prostředek k získání ‚přesných a spolehlivých zpráv‘, klesl více než o 12 procent — z 53,7 procenta v roce 1986 na 41,5 procenta“ v roce 1993.

Vztah rodič-dítě?

Měli by rodiče jednat s dětmi, jako by byli jen jejich kamarádi? Pedagožka Lisandre Maria Castello Brancová z univerzity v São Paulu se v brazilském listě O Estado de S. Paulo vyjádřila: „Rodiče nikdy nejsou na té úrovni jako jejich děti, a to by mělo být jasné . . . Když v rodině nikdo není autoritou, je dítě opuštěné jako sirotek. Dítě od rodičů vždy očekává, že budou zodpovědnými dospělými, kteří se rozhodli své dítě vychovávat.“

Roste počet porodů císařským řezem

„Deset tisíc gynekologů poukazuje na Itálii: příliš mnoho císařských řezů,“ píše římský list Il Messaggero. V počtu porodů císařským řezem je totiž Itálie na prvním místě v Evropě a na třetím místě na světě, za Spojenými státy a Brazílií. Od roku 1980 se v Itálii počet porodů císařským řezem zdvojnásobil; nyní se císařským řezem narodí téměř každé čtvrté dítě. Proč ten vzrůst? Podle listu Il Messaggero existují kromě lékařských důvodů ještě dva jiné: Ženy se chtějí vyhnout bolestivému porodu a lékaři se bojí soudních sporů, a tak dávají přednost méně riskantnímu postupu. Nicméně přestože byl císařský řez dlouho považován za bezpečný, mnoho lékařů se domnívá, že se používá příliš často a ne vždy opodstatněně. Carlo Signorelli z římské univerzity La Sapienza řekl: „Nezdá se, že by existovala nějaká spojitost mezi císařským řezem a úmrtností související s porodem.“ Luciano Movicelli z nemocnice S. Orsola v Boloni uvedl: „Od názoru, že císařský řez znamená méně nebezpečí, by mělo být upuštěno, protože tato představa je naprosto mylná.“

Zachovat zdání

Co má Japonec dělat, když nemá dost příbuzných nebo přátel, kteří by přišli na svatbu nebo na pohřeb, a dodali tak obřadu patřičnou společenskou úroveň? Odpověď: Má si je najmout. Nevěsta a ženich se obvykle snaží, aby každý z nich pozval stejný počet hostů. Pokud však obě skupiny hostů nejsou stejně početné nebo jsou tak malé, že by nevzbudily patřičný dojem, mohou si nevěsta nebo ženich tajně objednat služby benrija neboli — v doslovném významu — „užitečných osob“. Benrija zařídí prakticky cokoli, včetně toho, že zastoupí příbuzné a přátele. Když jde o pohřeb, nejsou tito lidé najati jako profesionální plačky, ale jako náhrada. Sousedé tak například nepoznají, že nepřišel nikdo z nebožtíkových spolupracovníků. List Mainichi Daily News otiskl, co řekl majitel jedné společnosti benrija: zúčastnil se prý pohřbu jistého vedoucího pracovníka jedné společnosti a asi 60 až 100 přítomných byli benrija. „Rodina musela povolat tři nebo čtyři společnosti benrija,“ vyjádřil se.

Jaký učitel je oblíbený?

„Mnoho dětí sice stále častěji na školu naříká, ale většina z nich přesto má oblíbeného učitele,“ uvádí německý list Nassauische Neue Presse. Opravdu, oblíbeného učitele má 91 procent dívek a 83 procent chlapců. Průzkum mezi 2080 žáky ve věku od sedmi do šestnácti let se snažil odhalit, jaké vlastnosti působí, že je učitel u svých žáků oblíbený. Mnoho lidí možná překvapí, že „nejoblíbenější nemusí být ten učitel, který dává nejméně domácích úkolů“. Mnohem důležitější je, aby učitel byl přímý, měl smysl pro humor a aby jeho vyučování bylo zajímavé. Studenti si také váží učitelů, kteří umějí látku dobře vysvětlit, jsou klidní a mají pro studenty pochopení.

Děti bez dozoru

Stále víc australských rodičů nechává malé děti doma samotné, aby se o sebe postaraly samy, zatímco oni jsou v zaměstnání nebo se zabývají jinými věcmi. Tento znepokojivý trend vychází najevo od té doby, co byla celostátně zavedena telefonní linka tísňového volání pro děti. Na tuto linku nyní volá týdně asi 35 000 mladých lidí, kteří jsou v tísnivé situaci. Podle sydneyského listu The Sunday Telegraph ředitel linky důvěry říká: „Neustále máme řadu dětí, které mají velké problémy — dětí, které jsou zanechány samy, bez jídla a bez jakékoli rodičovské péče.“ List to komentoval: „[To] je obžaloba rodinného života, jak jej dnes známe.“ Některé z těchto dětí jsou totiž ještě téměř batolata; jednou zavolala na tuto pohotovostní linku vyděšená čtyřletá holčička.

Náš odpad mluví za nás

Co o nás říká náš odpad? Říká, jakým modelem lidského chování se řídíme. Odpad prozrazuje, co konzumujeme a čím plýtváme. „Lidé, kteří žijí běžným, spořádaným životem, plýtvají méně, protože většinou kupují jen to, co potřebují, a to, co koupí, také zužitkují,“ píše list The Toronto Star. Kupodivu, když je něčeho nedostatek, „dochází k paradoxnímu jevu — lidé tím plýtvají mnohem víc, než když je to běžně k dostání,“ dodává The Toronto Star. Proč? Lidé si dělají zásoby. Kupují víc, než potřebují, a pak to, co nevyužijí, vyhodí. Nejobvyklejší potravinou mezi vlhkým odpadem je párek v rohlíku — spousta párků v rohlíku. Papír, množství papíru, zvláště novinového, končí v zavážkách. Věk počítačů nezpůsobil, že by z našeho suchého odpadu ubylo papíru, ale spíš ho ještě přibylo. Celkové poselství našeho odpadu je, že žijeme v marnotratné společnosti.

Vakcína proti AIDS „nezisková“

Ředitel výzkumu a rozvoje při Světové zdravotnické organizaci doktor Piot oznámil, že ekonomické důvody vedly některé farmaceutické laboratoře k tomu, aby přestaly hledat vakcínu proti AIDS, a raději se snažily pro pacienty trpící touto chorobou vyvinout léky. Podle zpráv se laboratoře obávají, že kdyby byla vyvinuta účinná vakcína, stát by výzkumníky přiměl, aby ji poskytli veřejnosti, a tak by jim přinesla jen nepatrný zisk.

Rodičovské vedení je potřebné

Když děti používají počítače jako komunikační prostředek, často dostávají zprávy se sexuálním podtextem nebo přímo nemravné návrhy. Mohou se dostat do kontaktu s transvestity a homosexuály. Mohou se naučit, jak vyrábět bomby, jak ukrást číslo kreditní karty, jak se vloupat do jiných počítačových systémů a dopustit se nějakého trestného činu. Některé počítačové hry zlákají děti k tomu, aby se úplně odpoutaly od skutečnosti, a řada dětí na těchto hrách začne být závislá. Jak uvádí The Washington Post National Weekly Edition, někteří lidé říkají, že „řešení spočívá v plnění toho nejnáročnějšího úkolu: učit děti, jaké jsou životní hodnoty“.

Matkou ve dvaašedesáti

Jedna dvaašedesátiletá Italka porodila dítě. Matce i dítěti — chlapci, který vážil 3,27 kilogramu — se daří dobře. Tento případ vyvolal kromě řady gratulací ke šťastné události i zmatek na poli etiky. Proč? Matka otěhotněla pomocí umělého oplodnění. „Vím, že tento případ vyvolá pozdvižení,“ řekl profesor Severino Antinori, gynekolog, který u porodu asistoval, „ale tento případ by se měl považovat za něco mimořádného.“