Proč jsou v nebezpečí

DRUHY vymírají z různých příčin. Uvažujme o třech hlavních. Na dvou příčinách se lidé podílejí nepřímo, tu třetí působí bezprostředně.

Ničení biotopů

K úbytku druhů značnou měrou přispívá ničení biotopů. The Atlas of Endangered Species (Atlas ohrožených druhů) to označuje za „nejvýznamnější hrozbu“, ale také za „nebezpečí, kterému se nejhůře předchází“. Rychlý nárůst populace nutí lidi k tomu, aby stále častěji zabírali zemi, která byla dříve domovem divoké zvěře. Do očí bijícím příkladem jsou světové deštné pralesy.

‚Do čtyřiceti let tu žádné deštné pralesy nebudou‘ — tento chmurný odhad zaměřuje pozornost na to, co mnoho lidí považuje za politováníhodnou ztrátu cenných přírodních zdrojů. Téměř čtvrtina všech léků, které jsou známé v západním světě, pochází z rostlin tropických deštných pralesů. Deštné pralesy pokrývají sice jen asi sedm procent celkové rozlohy souše, ale jsou domovem čtyř pětin světové suchozemské vegetace.

Západoafrické deštné pralesy ztrácejí své bohaté dědictví stromů tím, že lidé kácejí lesy a mění zemědělské metody. Odlesněním indického subkontinentu se dokonce změnilo počasí. V některých oblastech kleslo množství srážek, kdežto jinde dochází k záplavám.

Jak člověk poráží stromy, aby mohl obdělávat zemi, vymírají rostliny, savci, ptáci, plazi i hmyz. Profesor na Harvardské univerzitě Edward Wilson odhaduje, že ročně mizí jedno procento pralesů. Tím jsou ke konečnému vyhynutí odsouzeny tisíce druhů. Existuje obava, že mnoho druhů zmizí ještě dříve, než vůbec dostanou vědecká pojmenování.

Podobné je to i s jiným ohroženým biotopem, mokřinami. Vývojoví projektanti nechávají tyto oblasti odvodnit, aby tam mohli postavit domy, a farmáři mění mokřiny na ornou půdu, kterou mohou obdělávat. Za posledních sto let bylo zúrodněno také celých devadesát procent evropských suchých pastvin. Úbytek pastvin v Británii za posledních dvacet let způsobil, že počet drozdů zpěvných klesl o 64 procent.

Ačkoli časopis Time nazývá ostrov Madagaskar „geologickou Noemovou archou“, jeho bohatá rozmanitost druhů je v nebezpečí. Když stoupá počet obyvatel a roste mezinárodní zadluženost, je na ostrovany vyvíjen tlak, aby proměnili lesy v rýžová pole. Za posledních dvacet let zmizely tři čtvrtiny biotopu, v němž žije lemur zlatý (Hapalemur aureus), a proto těchto lemurů zbývá už jen čtyři sta.

Radikální změna v tom, jak člověk využívá půdu, jistě narušuje život místních rostlinných a živočišných druhů. Jako další příklad uveďme Polynésany, kteří před 1600 lety dorazili na Havaj. Následkem jejich činnosti vyhynulo 35 ptačích druhů.

První osadníci, kteří připluli do Austrálie a na Nový Zéland, s sebou přivezli domácí kočky, z nichž některé zdivočely. Podle časopisu New Scientist se tyto divoké kočky nyní živí 64 druhy původních australských savců. Spolu s dovezenými evropskými liškami útočí na zbytek populace ohrožených druhů.

Přímý útok

Lov není ničím novým. Biblická zpráva v 1. Mojžíšově popisuje vzbouřence Nimroda, lovce, který žil před více než čtyřmi tisíci lety. Nikde sice není řečeno, že vyhladil celé živočišné druhy, nicméně byl významným zastáncem lovu. (1. Mojžíšova 10:9)

Během staletí vyhladili lovci v Řecku a Mezopotámii lvy, v Nubii hrochy, v severní Africe slony, v Británii medvědy a bobry a ve východní Evropě divoké tury. „V 70. a 80. letech minulého století pobili lovci jen ve východní Africe čtvrt milionu slonů,“ uvádí časopis BBC Radio Times. „Půl století zněly v Africe výstřely z pušek, když slavní, majetní a vysoce postavení lidé odstřelovali slony, nosorožce, žirafy, velké kočky a cokoli, co náhodou zahlédli . . . Co nám dnes připadá dost šokující, bylo tehdy naprosto přijatelné.“

Vraťme se k situaci majestátních tygrů. Sčítání v 80. letech ukázalo, že se úsilí ochranářů setkalo s jistým úspěchem. „Nicméně nebylo to takové, jak to vypadalo,“ uvádí 1995 Britannica Book of the Year. „Pečlivější sčítání odhalilo, že výsledky sčítání v minulých letech byly nadsazené. Úředníci buď kryli pytláky, nebo jen chtěli zapůsobit na své nadřízené . . . Ilegální obchod s tygřími orgány vzkvétal, protože díky ubývajícím zdrojům byly ceny ještě vyšší.“ Odhaduje se, že v roce 1995 se cena tygra ussurijského pohybovala od 9400 do 24 000 dolarů — a to nejen kvůli jeho cenné kůži, ale také kvůli kostem, očím, vousům, zubům, vnitřním orgánům a pohlavním orgánům — to vše se považuje za cenné v tradiční orientální medicíně.

Časopis Time uvádí, že obchod se slonovinou, nosorožčími rohy, tygřími kůžemi a jinými zvířecími částmi těla je nyní multimiliardovým ilegálním obchodem, který zaostává jen za pašováním drog. A neomezuje se jen na velké savce. V roce 1994 se v tradiční čínské medicíně spotřebovalo nepředstavitelných dvacet milionů mořských koníků. To způsobilo, že během dvou let údajně klesly v některých oblastech jihovýchodní Asie úlovky o šedesát procent.

Není těžké zjistit, kdo za to může, když jsou některé druhy zvířat loveny v takové míře, že vyhynou. A co potom sběratelé? Za ohroženého papouška aratingu zlatého prý obchodník na černém trhu v Brazílii dostane 500 dolarů. Ale když ho prodá do zahraničí, dostane tři a půlkrát víc.

Pro ohrožené druhy jsou nebezpečné i války a jejich vedlejší produkt, rostoucí počet uprchlíků; také je ohrožuje rychlý vzestup populačního přírůstku, stále větší znečištění, a dokonce i turistika. Turisté v motorových člunech zraňují delfíny, na které se houfně přijeli podívat; čluny také působí pod vodou hluk, který delfínům může narušit jejich jemný echolokační systém.

Po této smutné inventuře škod, které člověk způsobil, se možná ptáte: ‚Co pro záchranu ohrožených druhů dělají ochránci přírody a jak jsou úspěšní?‘

[Obrázek na straně 6]

Jak člověk kácí stromy, vymírají rostliny, zvířata, ptáci, plazi i hmyz