Korálové útesy — Mohou za jejich umírání lidé?
NA MEZINÁRODNÍM sympoziu o korálových útesech, které se konalo v roce 1992, bylo oznámeno, že lidé přímo či nepřímo zavinili smrt pěti až deseti procent živých korálových útesů světa a že by během dvaceti až čtyřiceti let mohlo zmizet dalších šedesát procent. Podle Cliva Wilkinsona z Australského ústavu mořské biologie jsou poměrně zdravé pouze útesy v odlehlých oblastech. List USA Today konstatoval, že k oblastem s poškozenými útesy patří „v Asii Japonsko, Tchaj-wan, Filipíny, Indonésie, Singapur, Srí Lanka a Indie, v Africe Keňa, Tanzánie, Mosambik a Madagaskar a v Americe Dominikánská republika, Haiti, Kuba, Jamajka, Trinidad a Tobago a také Florida. Příčiny chřadnutí korálů jsou různé, ale hustě zalidněné pobřeží a prudký hospodářský rozvoj jsou faktory společné všem případům.“
Korálovým útesům se obvykle dobře daří v mořích, která mají teplotu 25–29 stupňů Celsia. Ale úzký rozsah teplot, při nichž se korálům daří, je velmi blízko teplotě, při níž umírají. Vzestup o jeden nebo dva stupně nad obvyklé letní maximum může být smrtelný. Ačkoli na jistých místech je možné určit různé příčiny bělení korálů a jejich postupného odumírání, mnoho vědců má podezření, že společnou příčinou bělení korálů na celém světě by mohlo být globální oteplování. Časopis Scientific American o tomto závěru napsal: „Zprávy o bělení korálů z roku 1987 se časově shodují s rostoucím znepokojením nad globálním oteplováním. Nepřekvapuje tedy, že někteří vědci i jiní pozorovatelé dospěli k závěru, že korálové útesy posloužily jako kanárek v uhelném dole — jsou první známkou toho, že oceány celého světa se oteplují. Ale i když podle všeho zvýšená teplota moře v určitém místě bělení způsobuje, souvislost tohoto jevu s globálním oteplením zatím není prokazatelná.“
Časopis U.S.News & World Report uvedl: „Nedávné průzkumy v Karibském moři podporují hypotézu, že nedávný úhyn korálů je vyvolán abnormálně vysokou teplotou oceánů.“ Thomas J. Goreau, který stojí v čele organizace Global Coral Reef Alliance, pesimisticky přirovnal svízele útesů k úbytku amazonských deštných pralesů. „Za padesát let ještě nějaké deštné pralesy budou,“ řekl, „ale korálové útesy umírají tak rychle, že padesát let nevydrží.“
Mnoho příčin celosvětové zkázy
V roce 1983 uhynulo podél pacifického pobřeží Střední Ameriky až 95 procent korálů. Podobné, ale méně ničivé bělení se v téže době vyskytlo ve středním a v západním Pacifiku. Vážné bělení postihlo i australský Velký bariérový útes a některé oblasti Tichého a Indického oceánu. Škody hlásily i Thajsko, Indonésie a Galapágy. Později došlo k rozsáhlému bělení poblíž Baham, Kolumbie, Jamajky, Portorika a také jižního Texasu a Floridy (USA).
Začalo vycházet najevo, že zkáza útesů je celosvětová. Časopis Natural History uvedl: „V poměrně krátké době, kdy byly ekosystémy útesů studovány, nebylo zaznamenáno bělení v takovém rozsahu, v jakém k němu dochází poslední dobou. Peter Glynn, biolog z Univerzity města Miami, prozkoumal čtyři sta let staré korály ve východním Pacifiku, kde bylo bělení velmi vážné, a nezjistil žádný doklad o tom, že by k podobné katastrofě došlo někdy v minulosti. Vážné bělení korálů je známkou toho, že všeobecné oteplení během osmdesátých let zřejmě mělo na korálové útesy drastický dopad, a pokud dojde k dalšímu oteplení následkem skleníkového efektu, je toto bělení i předpovědí toho, jaká budoucnost korály čeká. Žel, globální oteplování a zhoršování životního prostředí bude téměř jistě trvat a bude stále výraznější. Tak se zvýší frekvence cyklů, v nichž k celosvětovému bělení korálů dochází.“
List U.S.News & World Report poukázal na další možnou příčinu: „Ztenčování ozónové vrstvy, která chrání živé tvory před škodlivým ultrafialovým zářením, může mít na nedávném úhynu korálů také svůj podíl.“
V pobřežních oblastech žije více než polovina světové populace a lidská nezodpovědnost korálové útesy těžce poškodila. Výzkum, který vedly Světová unie pro ochranu přírody a Program OSN pro ochranu přírody, ukázal, že lidé poškodili nebo zničili významné množství útesů v 93 zemích. Mnoho rozvojových oblastí vypouští nečištěné odpadní vody přímo do oceánu.
Mangrovy, které přežívají v mořské vodě a filtrují nečistoty, se porážejí na stavební dříví a otop. Útesy jsou lámány a těží se z nich stavební materiály. Na Srí Lance a v Indii byly celé úseky útesů rozemlety na cement. Velké i malé lodě u útesů kotví nebo na ně najíždějí a přeměňují je v suť.
Časopis National Geographic popisoval, co se děje ve floridském John Pennekamp Coral Reef State Park: „Jejich čluny znečišťují vodu a všechno, co je v ní, ropnými produkty a splašky. Nezodpovědní lidé, kteří řídí člun, narážejí do útesů. Zamořují oceán pohárky z umělé hmoty, hliníkovými plechovkami, sklem, igelitovými sáčky, lahvemi a kilometry zamotaných rybářských vlasců. Tyto odpadky nezmizí — jsou prakticky nezničitelné.“
[Podpisek obrázku na straně 16]
S laskavým svolením Australian International Public Relations
[Podpisek obrázku na straně 17]
S laskavým svolením bahamského ministerstva pro cestovní ruch