Řezbářství — Starodávné africké umění
Od dopisovatele Probuďte se! v Nigérii
V BENIN City, městě, které nyní leží v jižní Nigérii, měli řezbáři dlouhou dobu mnoho práce. Před čtyřmi sty lety bylo Benin City hlavním městem mocného a vysoce organizovaného pralesního království. Návštěvníci z Evropy žasli nad širokými, přímými ulicemi města, nad jeho dobře upravenými domy a důstojnými obyvateli, kteří dodržovali zákony. Celá staletí vzkvétalo Benin City jako jedno z nejdůležitějších obchodních i kulturních center západní Afriky.
Beninskému království vládla řada králů, jimž se říkalo obaové. Obaové aktivně podporovali umění. Své nádherné paláce v Benin City zdobili vyřezávanými hlavami, bronzovými obklady stěn a mistrovskými díly z jemně vyřezávané slonoviny. Starodávné řezbářské práce sice nepřežily nápor času a termitů, ale jisté je, že řezbáři byli v tomto království činní. Martins Akanbiemu, bývalý kurátor Národního muzea v Lagosu, píše: „Zdá se, že cech řezbářů dřeva byl tím nejstarším, který pro obay pracoval.“
V roce 1897 vyplenila Benin City britská vojska, a tamější umělecké poklady, nyní nesmírně cenné, odvezla do Evropy. Bylo jich více než dva tisíce kusů. Největší sbírky starého beninského umění tedy dnes nejsou k vidění v Nigérii, ale v muzeích v Londýně a v Berlíně.
Řezbářství dnes
Dnešní Benin City kypí životem stejně jako mnoho ostatních nigerijských měst. Avšak stopy zašlé krásy přetrvávají. Palác byl přestavěn a sídlí v něm současný oba. Můžete vidět stopy po hlubokém příkopu, který staré město obklopoval; a když budete pozorně poslouchat, uslyšíte jemné ‚ťuk, ťuk, ťuk‘, jak dláto ťuká do dřeva.
Jeden muž, jmenuje se Johnson, vyřezává v Benin City dřevěné sochy už dvacet let. V uplynulých staletích byly dřevěné a mosazné hlavy připomínkou těch, kdo zemřeli; zdobily oltáře pro uctívání předků. Ale hlavy, které vyřezává Johnson, jsou jiné než ty, jež se dříve používaly k náboženským účelům. Ty jeho jsou jen pro ozdobu.
Johnson pracuje s ebenem — tvrdým, křehkým dřevem, které je pro řezby ideální. Většinou používá jádro neboli vnitřní dřevo stromu. Nigerijské ebenové jádro je často černé jako uhel, ale některé stromy mají jádro žíhané nebo šedočerné. Někdy v řezbách používá i bělové neboli vnější dřevo; to výrobku dodává příjemně červenou barvu, jež se k černé dobře hodí. Jak červený, tak černý eben se leští do nádherného lesku.
Ebenovníky jsou v Nigérii hojné. Když se ebenovník porazí, často se nechává v pralese několik měsíců, aby vyschl. Dokonce i když ebenové dřevo dorazí do Johnsonovy dílny, nechá ho Johnson vysychat ještě dalších několik měsíců, a teprve potom je používá. To je velmi důležité, protože dřevo, které není vyschlé, mění tvar a praská.
Před vlastním vyřezáváním si Johnson ruční pilkou uřízne asi čtyřiceticentimetrový špalek. Počká další týden, aby se ujistil, že špalek nepopraská, a pak si na dřevo křídou načrtne hlavu, jakou chce vyřezat, a pustí se do práce.
Nejprve použije ploché dláto, pak zakřivené a potom jedno ostřejší. Pak dřevo piluje rašplí. K vyřezávání detailů použije řezbářský nůž. Johnson se při práci velmi soustředí na dřevo. Nepozorností se může stát, že socha má podivný úsměv nebo se jedno její oko dívá špatným směrem.
Když je vyřezávání dokončeno, Johnsonovi učni ohlazují sochu stále jemnějším smirkovým papírem. Nakonec ji natřou leštěnkou na nábytek nebo krémem na boty, a kartáčem na boty ji vyleští, aby se leskla. Vyřezání takové dřevěné hlavy, jakou vidíte na obrázcích, trvá dva dny. Další tři dny trvá ohlazování a leštění.
Když je socha hotová, Johnson ji na několik měsíců odloží, aby se ujistil, že se neobjevila žádná prasklina. Jestliže bylo dřevo důkladně proschlé, než se s vyřezáváním začalo, nepopraská. Tak to také obvykle je. Jestliže se nějaká prasklina přece jen objeví, vrátí se výrobek znovu do dílny, aby se prasklina vyplnila, a pak se předmět znovu ohlazuje a leští.
Učení řezbářskému řemeslu
Johnson má šest učňů ve věku od deseti do osmnácti let. Učí se řezbářskému řemeslu pozpátku, od posledního úkonu k prvnímu. V takovém pořadí se učeň nejprve naučí leštit. Pak se učí ohlazovat. Později se dozví, jak používat rašpli. A nakonec přijde den, kdy vezme ploché dláto a poprvé je zatne do nového kusu dřeva.
„Řezbářem nemůže být každý,“ říká Johnson. „Především potřebujete nadání a také schopnost se soustředit. Rovněž se musíte naučit být k sobě trpělivý a vyrovnávat se s nezdary. Potřebujete vytrvalost, protože než budete dobrým řezbářem, potrvá to nejméně tři roky. Ale tím to nekončí — učení nekončí nikdy. S praxí se budete stále zlepšovat.“
[Rámeček a obrázek na straně 20]
Termiti a řezbáři
Někteří lidé říkají, že africké umění je dlužníkem bílých mravenců neboli termitů. Řezbář vytvoří sochu, a termiti (s pomocí tropického podnebí) ji zničí, a někdy i za několik dní! Termiti zaměstnávali řezbáře celá staletí. Je to nekonečný, ale konstruktivní cyklus: termiti ničí a řezbáři začínají znovu. Mají příležitost zlepšit svou dovednost a vytvořit podnětný nový styl.
Kniha African Kingdoms (Africká království) uvádí: „Plíseň a pilní termiti naprosto vyloučili možnost, že by starší výrobky mohly svými detaily ovlivnit práci následujících generací. Neustále se opakující potřeba nových děl přinesla také větší možnost variace forem; bylo mnohem méně kopírování a mnohem více záleželo na zručnosti a fantazii jednotlivce.“
Někteří lidé říkají, že tento vztah mezi termity a řezbáři pomáhá vysvětlit skvělé umělecké zpracování, jež africké umění tak proslavilo. Učenec William Fagg ve své knize Nigerian Images (Nigerijské obrazy) píše: „Vzdejme hold termitům, protože ať je jejich činnost pro člověka jakkoli nevítaná, po staletí a tisíciletí se podíleli na neustálém a ohromně produktivním dialogu s tropickým řezbářem.“
[Podpisek]
S laskavým svolením dr. Richarda Bagineho
[Obrázky na straně 19]
Jak řezbář postupuje:
1. vybere si nejlepší kus dřeva,
2. načrtne na dřevo hlavu, kterou bude vyřezávat,
3. pracuje s dlátem, 4. ohlazuje, 5. leští