Otevření tajného archivu

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

„Otevření archivu inkvizice.“ Tímto způsobem oznámily sdělovací prostředky, že Vatikán povolil vědcům přístup k archivním písemnostem Kongregace pro nauku víry, která byla do roku 1965 známa jako Svaté oficium.

BYLO konstatováno, že tento krok je třeba vidět „v kontextu dlouhého a složitého procesu revize historie, který chce Jan Pavel II. uzavřít do roku 2000.“a Proč je o tyto archivní materiály takový zájem? Jaká tajemství mají obsahovat?

Svaté oficium založil papež Pavel III. v roce 1542. Tento papežský úřad pro potlačování „kacířství“ byl také označen jako římská inkvizice, aby se odlišil od inkvizice španělské, která byla zavedena v roce 1478.b Kongregace kardinálů, která začala existovat v roce 1542, se měla „zabývat otázkou kacířství v celém křesťanstvu,“ vysvětluje Adriano Prosperi, který je v těchto věcech odborníkem. Z inkvizicí, které působily v 16. století, je dosud činná pouze římská inkvizice, i když pod jiným názvem a s jinými povinnostmi.

Inkviziční záznamy se hromadily. Po čase tak vznikl tajný archiv Svatého oficia. Tento archiv později vyplenili ti obyvatelé Říma, kteří se v roce 1559 vzbouřili proti „slavení“ smrti papeže Pavla IV., jehož pokládali za hlavního zastánce římské inkvizice. Když Napoleon dobyl Řím, přenesl v roce 1810 archiv do Paříže. Při této akci a také později, když se archiv opět vracel k papeži, se velká část materiálu ztratila nebo byla zničena.

Co archiv obsahuje?

Více než čtyři tisíce tři sta dokumentů tvořících archiv je uloženo ve dvou místnostech v blízkosti baziliky svatého Petra. Podle kardinála Josepha Ratzingera — vedoucího tohoto vatikánského úřadu — materiály, jež archiv obsahuje, se nepřímo týkají historických problémů, ale „jsou převážně teologického charakteru“.

Historikové se shodují v tom, že od archivu toho nelze mnoho očekávat. Profesor Prosperi vysvětluje, že protokoly ze zasedání římské inkvizice zde sice jsou, ale „chybí průkazné materiály, zápisy a téměř všechna soudní řízení. Většina jich byla zničena v Paříži v letech 1815 až 1817 na příkaz monsignora Marina Marini, který byl vyslán z Říma, aby Napoleonem odnesené dokumenty přinesl zpět.“

Vatikán zpřístupnil učencům dokumenty shromážděné před smrtí Lea XIII., a ten zemřel v červenci 1903. Výzkumní pracovníci, kteří chtějí získat přístup k dokumentům, musí předložit doporučující dopisy od náboženských nebo akademických orgánů.

Kritika

Zpráva o otevření archivu byla sice přijata s všeobecným nadšením, ale ozvaly se i kritické hlasy. Katolický teolog Hans Küng rozebírá důvody, proč byly zpřístupněny pouze dokumenty před rokem 1903, a ptá se: „Není to proto, že právě od roku 1903 začínají být dokumenty mnohem zajímavější? V tom roce totiž papež Pius X. nastoupil na papežský trůn a zahájil antimodernistickou kampaň, která nakonec postihla celou řadu teologů, způsobila těžkosti biskupům v Itálii, Francii a Německu a vedla k tomu, že nesčetné množství lidí se s církví rozešlo.“

Přesto, že došlo ke změně názvu a ke zpřístupnění archivu, pro historika práva Itala Mereua „je činnost [Kongregace pro nauku víry] stejná jako činnost staré inkvizice i s jejími starými metodami“, například to, že lidé, kteří jsou vyšetřováni, nemají možnost nahlédnout do dokumentů, jež o nich pojednávají.

‚Není nic tajného, co se nestane známým‘

Historikové všeobecně nepředpokládají, že v „archivu inkvizice“ objeví něco senzačního. Nicméně významné je to, že katolická církev cítí povinnost uznat veřejné mínění.

Mnohem důležitější však je to, jaké mínění má Bůh. Ten ve svůj čas vykoná rozsudek nad náboženstvím, které o sobě tvrdí, že je křesťanské, ale po staletí přestupuje Boží příkazy a prohřešuje se proti duchu Kristova učení tím, že řídí ničemnou inkvizici. Nesčíslné množství nevinných lidí bylo hrozně mučeno a zabito jenom proto, že nechtěli přijmout nauky a zvyklosti církve. (Matouš 26:52; Jan 14:15; Římanům 14:12)

Bez ohledu na to, jak hluboko půjdou učenci ve své analýze archivních písemností, neodhalí vše. Na druhé straně „není stvoření, které není zjevné jeho zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty“. (Hebrejcům 4:13) Ježíš proto mohl o náboženských vůdcích, kteří mu odporovali, říci: „Proto se jich nebojte, neboť není nic zakrytého, co nebude odkryto, a nic tajného, co se nestane známým.“ (Matouš 10:26)

[Poznámky pod čarou]

[Podpisky obrázku na straně 12]

Palác Svatého oficia v Římě

Kresby: Z knihy Bildersaal deutscher Geschichte